FLÓRA A VEGETACE OBNAŽENÉHO DNA ZNOJEMSKÉ A VRANOVSKÉ ÚDOLNÍ NÁDRŽE (STŘEDNÍ PODYJÍ)

Transkript

1 THAYENSIA (ZNOJMO) 2007, 7: ISSN FLÓRA A VEGETACE OBNAŽENÉHO DNA ZNOJEMSKÉ A VRANOVSKÉ ÚDOLNÍ NÁDRŽE (STŘEDNÍ PODYJÍ) FLORA AND VEGETATION OF EXPOSED BOTTOM OF THE ZNOJMO AND VRANOV WATER RESERVOIRS (MIDDLE DYJE BASIN) Lýdie B r a v e n c o v á 1, Zdeněk M u s i l 2, Antonín R e i t e r 1 1 Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Přemyslovců 8, Znojmo; bravencova@znojmuz.cz, reiter@znojmuz.cz 2 Správa Národního parku Podyjí, Na vyhlídce 5, Znojmo; musil@nppodyji.cz Abstract: Due to dam reconstruction, the water level of the Vranov and Znojmo reservoirs on the Dyje river (middle Dyje basin, southwestern Moravia, Czech Republic) was kept low on a longterm basis in A floristic survey of the exposed bottom of both reservoirs, aimed at vascular plants and bryophytes typical of these habitats, as well as a survey of vegetation were carried out. Occurrence of the species Limosella aquatica and Peplis portula was proved in the area of the Vranov reservoir after more than 50 years. Moreover, both species were found for the first time in the Znojmo reservoir, the former one thus being also evidenced for the flora of the Podyjí National Park for the first time. Findings of the species Coleanthus subtilis, Spergularia echinosperma and Heleochloa alopecuroides were the first for the whole region of the middle Dyje basin. The latter species had been considered missing in the Czech Republic until then. Also, some of the recorded vegetation types of the Eleocharition soloniensis alliance and of the neighbouring Bidentetum radiati association had not yet been reported from the study area. Key words: flora, vegetation of exposed pond bottoms, Podyjí region, SCI Údolí Dyje, Coleanthus subtilis, Heleochloa alopecuroides ÚVOD V létě roku 2005 byla v důsledku oprav hrázových těles po několik měsíců výrazně snížena hladina Znojemské a Vranovské údolní nádrže. V souvislosti s tím došlo k obnažení rozsáhlých ploch dna obou nádrží. Ve starších floristických pracích (OBORNY 1879, , HIMMELBAUR, STUMME 1923, DRLÍK et al. 2005) jsou z širšího regionu uváděny některé druhy rostlin typické pro obnažená dna (např. Carex bohemica, Cyperus fuscus, Eleocharis acicularis, Eleocharis ovata, Limosella aquatica, Peplis portula apod.), jejich výskyt je vesměs hodnocen jako ojedinělý či 153

2 vzácný. V posledně zmíněné práci (DRLÍK et al. 2005) jsou některé z těchto druhů uváděny přímo pro Vranovskou údolní nádrž, ovšem nálezy pocházející z 50. let 20. století nebyly později ověřeny. Také novějšími průzkumy v regionu se podařilo některé z druhů typických pro obnažená dna doložit. Nálezy pocházejí buď z rybníků na přítocích Dyje v Národním parku Podyjí (GRULICH 1997), nebo z občasně zaplavovaných ploch na polích na východním okraji Znojemska (DRLÍK et al. 2005). Cílem předkládané studie bylo ověřit výskyt výše zmíněných druhů v litorálu Vranovské a Znojemské údolní nádrže, případně zjistit jejich početnost a popsat vegetaci ve které se vyskytují. METODIKA Studované území Vranovská a Znojemská údolní nádrž se nacházejí na středním toku Dyje (okres Znojmo), v klimatické oblasti teplé Znojemská ú. n. a mírně teplé Vranovská ú. n. (MÜLLER 2002a, b). Podle výše zmíněných publikací (MÜLLER 2002a, b) leží obě nádrže na horninách kristalinika, z jejichž zvětralin vznikají půdy ze skupiny hnědých půd, v údolí toku řeky Dyje a jejích přítoků se vyvíjí půdy nivní. Dle fytogeografického členění České republiky leží Znojemská ú. n. ve fytogeografickém obvodu Panonského termofytika, v okrese 16. Znojemsko-brněnská pahorkatina (SKALICKÝ 1988). Roční úhrn srážek ve Znojmě činí 564 mm (CULEK 1995). Výše položená Vranovská ú. n. leží v obvodu Českomoravské mezofytikum, v okrese 68. Moravské podhůří Vysočiny (SKALICKÝ 1988). Ve Vranově nad Dyjí číní roční úhrn srážek 620 mm (CULEK 1995). Dle obecnějšího biogeografického členění (CULEK 1995) ale obě nádrže spadají do Jevišovického bioregionu, který je charakterizován právě hluboce zaříznutými údolími řek na okraji Českého masivu a prolínáním teplomilné a podhorské bioty podél těchto údolí. Vranovská ú. n. byla uvedena do provozu v roce 1934, její hráz je vybudována na říčním kilometru 174,45 a zaplavená plocha činí 762,5 ha. Celkový objem je asi 132,7 mil. m 3 vody, výška hladiny při zaplnění zásobního prostoru 349,0 m n. m., maximální výška hladiny 352,1 m n. m. (MATĚJÍČEK 1996). Jde tedy o relativně velkou přehradní nádrž do níž ústí kromě Dyje i říčka Želetavka a řada drobných přítoků charakteru stabilních i periodických potoků. Znojemská ú. n. byla uvedena do provozu v roce 1966, její hráz se nachází na říčním kilometru 132,73 a zaplavená plocha činí 53,5 ha. Celkový objem je asi 4,3 mil. m 3 vody, výška hladiny při zaplnění zásobního prostoru 226,0 m n. m., maximální výška hladiny 227,0 m n. m. (MATĚJÍČEK 1996). Do nádrže ústí kromě Dyje pouze Mašovický potok a několik krátkých periodických vodotečí. V létě roku 2005 byla hladina Vranovské ú. n. snížena kvůli opravě tělesa hráze. Podle údajů získaných na serveru Povodí Moravy a upřesněných dle informací ing. Nerudy z ČHMÚ v Brně byl pokles hladiny nejintenzivnější od poloviny května do konce června, kdy se snížila její úroveň z 346 m n. m. na 344 m n. m. V průběhu prázdnin kolísala hladina v rozmezí 344,5 a 343 m n. m., poté následoval další pokles na 342 m n. m. (dosaženo ) a dále až do listopadu kolísání okolo 342,5 m n. m. (NERUDA in litt., Poklesem z 346 na 344 m n. m. bylo obnaženo asi 16,1 ha dna přehrady, poklesem na 342 m n. m. dalších 14,5 ha (NERUDA in litt.). 154

3 Největší plochy byly odkryty v přítokové části nádrže, kde voda protékala pouze původním korytem Dyje až po ostroh meandru Farářka. Menší plochy byly obnaženy také kolem ústí Želetavky a jednotlivých menších přítoků, mimo to i v mělčích zálivech přehrady (především Bítovská zátoka). Sklon dna je v těchto místech mírný (3 5 ), substrátem je písek, často s vrstvou bahnitého nánosu (do 10 cm). Ostatní části nádrže mají břehy poměrně strmé a tak zde pokles hladiny obnažil jen úzký pruh skalnatého, hrubě kamenitého nebo písčitého dna s velkým sklonem. U Znojemské ú. n. byla hladina snížena kvůli rekonstrukci hráze na úroveň 221 m n. m. a tento stav trval od druhé dekády května po celou vegetační sezónu s krátkodobými vzestupy při zvýšeném průtoku vody (NERUDA in litt., Dolní část nádrže má strmé, skalnaté či kamenité břehy, plošší obnažené dno s bahnitým sedimentem bylo odhaleno především v přítokové části, zejména v okolí jezu bývalého Trausnického mlýna. Vlastní terénní průzkum probíhal v období od poloviny června do poloviny října na následujících lokalitách (lokality jsou vyznačeny v obr. 1 a 2): 1) Znojemská ú. n., pravý břeh Dyje, k. ú. Konice: plocha pod bývalým jezem Trausnického mlýna. Plochý bahnitý náplav. 2) Znojemská ú. n., levý břeh Dyje, k. ú. Hradiště: plocha od ústí Mašovického potoka po jez někdejšího Trausnického mlýna. Plochý bahnitý náplav. Obr. 1. Studované lokality Znojemská údolní nádrž. Fig. 1. Study sites Znojmo reservoir. 155

4 Obr. 2. Studované lokality Vranovská údolní nádrž. Fig. 2. Study sites Vranov reservoir. 3) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Švýcarská zátoka, k. ú. Onšov: plochý bahnitý náplav v někdejší nivě Štítarského potoka těsně nad někdejším kamenolomem na levém břehu potoka. 4) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Vranovská pláž, k. ú. Štítary: písčitá plocha s mírným sklonem (3 5 ). 5) Vranovská ú. n., pravý břeh Dyje, Lančovská zátoka, jižní část, k. ú. Lančov: bahnitý náplav v někdejší nivě drobné vodoteče a navazující písčitá plocha s mírným sklonem (3 5 ). 6) Vranovská ú. n., pravý břeh Dyje, Lančovská zátoka, severní část, k. ú. Lančov: drobné plošky bahnitých náplavů v ústí periodických vodotečí a navazující písčitá plocha s mírným sklonem (3 5 ). 7) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Chvalatická zátoka, k. ú. Chvalatice: bahnitý náplav v někdejší nivě drobné vodoteče a navazující písčitá plocha s mírným sklonem (3 5 ). 8) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Velká Bítovská zátoka, k. ú. Bítov: písčité obnažené plochy, v nejnižších obnažených místech plochy bahnitého sedimentu v zátoce vzniklé v někdejším opuštěném meandru Dyje. 9) Vranovská ú. n., levý břeh Želetavky, k. ú. Bítov: někdejší niva říčky v blízkosti konce vzdutí přehrady severně od hradní ostrožny Bítova, bahnitý náplav mezi většími kameny na okraji původního koryta Želetavky. 156

5 10) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Chmelnice, k. ú. Oslnovice: písčitá plocha s mírným sklonem (3 5 ). 11) Vranovská ú. n., pravý břeh Dyje, Malé loučky, k. ú. Bítov: písčitá plocha s mírným sklonem (3 5 ). 12) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Farářka, k. ú. Oslnovice: rozsáhlý bahnitý náplav s písčitým horním okrajem jižně od ostrohu meandru. 13) Vranovská ú. n., pravý břeh Dyje, k. ú. Jazovice: břeh původního koryta Dyje proti šíji meandru Farářka, bahnitý náplav na břehu původního koryta Dyje. 14) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Penkýřky, k. ú. Oslnovice: bahnitý náplav s jednotlivými kameny na břehu původního koryta Dyje. 15) Vranovská ú. n., levý břeh Dyje, Česká louka, k. ú. Oslnovice: hlinitopísčitý náplav mezi kameny na břehu původního koryta Dyje. Použité metody Na jednotlivých lokalitách nebyl průzkum prováděn se stejnou intensitou. Podrobněji a systematičtěji jsme se věnovali místům, kde byl zjištěn vhodný typ obnaženého substrátu s početnějším výskytem typických druhů rostlin a rostlinných společenstev. Floristika cévnatých rostlin i mechorostů byla zaměřena převážně na druhy charakteristické pro vegetaci jednoletých vlhkomilných bylin (sensu ŠUMBEROVÁ, CHYTRÝ 2001) a současně vzácné, případně dosud nepublikované v regionu středního Podyjí (cf. DRLÍK et al. 2005, GRULICH 1997, HIMMELBAUR, STUMME 1923, OBORNY 1879, ). Na lokalitách 6, 9, 10, 11, 14 a 15 byl proveden pouze průzkum flóry cévnatých rostlin, na lokalitě 1 byl navíc proveden i bryologický průzkum. Na lokalitách 2, 3, 4, 5, 7, 8, 12 a 13 byla studována flóra cévnatých rostlin, flóra mechorostů i vegetace. V září a říjnu roku 2005 byly zaznamenávány standardní fytocenologické snímky s použitím metody curyšsko montpellierské školy (MORAVEC et al. 1994). Pro vyjádření abundance a dominance druhů byla použita devítičlenná (nová) Braun-Blanquetova stupnice (VAN DER MAAREL 1979). Celkem bylo zapsáno 20 fytocenologických snímků. Velikost snímku byla volena s ohledem na velikost homogenní plochy vegetace. Ve většině případů byly zapisovány snímky na ploše 16 m 2, ve třech případech na ploše 5 m 2 nebo 4 m 2. Na lokalitách s dobře vyvinutou vegetací (5, 7 a 8) byly v terénu zakresleny podrobné vegetační mapky (obr. 5 7) s vyznačenou polohou zde zapsaných fytocenologických snímků. Zapsané snímky budou předány do České národní fytocenologické databáze ( Nomenklatura cévnatých rostlin byla sjednocena dle Klíče ke kěteně České republiky (KUBÁT et al. 2002), nomenklatura mechorostů dle práce KUČERA, VÁŇA (2005). Názvy syntaxonů jsou uvedeny dle publikací VALACHOVIČ et al. (2001) a JA- ROLÍMEK et al. (1997). Společenstvo Limosella aquatica-riccia cavernosa a společenstvo s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus byly podle publikace VALACHOVIČ et al. (2001) zařazeny do svazu Eleocharition soloniensis, pro potřeby členění a popisu pro ně byly použity vlastní názvy. Společenstvo Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa nebylo zařazeno do systému a byl pro něj použit vlastní název. Významné nálezy byly dokumentovány fotografiemi a herbářovými položkami, které jsou uloženy ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě (MZ). 157

6 VÝSLEDKY Floristický průzkum Výsledky floristického průzkumu jsou shrnuty v tabulce I. Na jejich základě lze konstatovat, že druhy Limosella aquatica a Cyperus fuscus se při dlouhodobějším obnažení dna vyskytují v prostoru obou studovaných nádrží prakticky ve všech místech s menším sklonem dna a alespoň částečně bahnitým substrátem. Totéž se dá říct o druhu Bidens radiata, jeho výskyt je ale omezen pouze na Vranovskou přehradu. Výskyt Limosella aquatica na Znojemské nádrži byl ojedinělý, snad pro extrémní nárůst nitrofilních druhů většího vzrůstu. Na většině vhodných míst byly zjištěny i druhy Carex bohemica a Peplis portula. U posledně jmenovaného druhu je zřejmá vazba na lokality v blízkosti ústí řek či větších potoků do nádrží, naopak v zátokách Vranovské přehrady, kam neústí větší přítok, zjištěn nebyl. Méně časté jsou druhy Eleocharis acicularis, Eleocharis ovata a Gypsophila muralis. Pouze v přítokové části Vranovské přehrady v blízkosti meandru Farářka byl zjištěn výskyt druhu Coleanthus subtilis. V místech, kde je substrát převážně písčitý a která jsou vystavena každoročnímu kolísání hladiny Vranovské přehrady byly nalezeny dva další floristicky významné druhy Heleochloa alopecuroides a Spergularia echinosperma. První z nich je rozšířen na všech místech s plošším písčitým pobřežím od meandru Farářka v katastru Oslnovic až k hrázi u Vranova nad Dyjí, na Farářce a v Bítovské Tab. I. Výskyt vybraných druhů mechorostů a cévnatých rostlin na lokalitách. Druh přítomen (+), druh nezjištěn (.), bryologický průzkum nebyl na lokalitě prováděn ( ) Tab. I. Occurrence of selected species of bryophytes and vascular plants at the particular sites. The species present (+), not recorded (.), no bryological survey carried out at the site ( ) lokalita č. / locality no. druh / species Anthoceros agrestis Bryum argenteum Bryum violaceum Dicranella schreberiana Phaeoceros carolinianus Physcomitrium eurystomum Physcomitrella patens Riccia cavernosa Tortula truncata Bidens radiata Carex bohemica Coleanthus subtilis Cyperus fuscus Eleocharis acicularis Eleocharis ovata Gypsophila muralis Heleochloa alopecuroides Limosella aquatica Peplis portula Spergularia echinosperma

7 Obr. 3. Heleochloa alopecuroides. Fig. 3. Heleochloa alopecuroides. zátoce byly zjištěny velmi bohaté populace. V Bítovské zátoce je tento druh v zóně pravidelného kolísání hladiny dokonce dominantou porostu (obr. 3 5). Bryofloristický průzkum Výsledky bryofloristického průzkumu jsou shrnuty v tabulce I a zahrnují vybrané představitele obnažených den. Mimo ně byly nalezeny některé další druhy mechorostů. Například Dicranella heteromalla (lok. 7), Marchantia polymorpha (lok. 1, 2), Riccia sorocarpa (lok. 7, 12). Dle celkového pohledu však můžeme říci, že na mechorosty nejbohatší lokalitou byla Chvalatická zátoka (lok druhů), kde bylo také zjištěno nejvíce vzácných či ohrožených druhů (Phaeoceros carolinianus, Physcomitrella patens, Physcomitrium eurystomum a Riccia cavernosa). Důvodem je pestrost stanovišť a jejich vlhkostních poměrů v této lokalitě. Zátoka se skládá z fragmentů vlhčí louky (Bryum pseudotriquetrum, Calliergonella cuspidata, Drepanocladus aduncus), obnažených písčitých či hlinitopísčitých naplavenin (Bryum violaceum, Physcomitrium eurystomum), hlinitých a bahnitých naplavenin (Physco- 159

8 Obr. 4. Velká Bítovská zátoka při minimálním stavu vody. Fig. 4. The Large Bítov Inlet at the time of the lowest water level. mitrella patens, Pohlia wahlenbergii, Riccia cavernosa, Tortula truncata), vlastního obnaženého dna a z přechodů mezi uvedenými stanovišti. Druhy Physcomitrella patens a Riccia cavernosa se vyskytovaly i na některých dalších lokalitách (tab. I), místy ve velkých populacích (tisíce rostlinek). Na mechorosty velmi chudé byly lokality bez bahnitých náplavů, například Vranovská pláž (lok. 4 mechorosty vůbec nezjištěny). Vegetace Syntaxonomický přehled Třída: Isoëto-Nanojuncetea Br.-Bl. et R. Tx. ex Westhoff et al Řád: Nanocyperetalia Klika 1935 Svaz: Eleocharition soloniensis Philippi 1968 Společenstvo: Limosella aquatica-riccia cavernosa Společenstvo: s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus 160

9 Třída: Bidentetea tripartiti R. Tx. et al. in R. Tx. ex von Rochow 1951 Řád: Bidentetalia tripartiti Br.-Bl. et R. Tx. ex Klika et Hadač 1944 Svaz: Bidention tripartiti Nordhagen 1940 em. R. Tx. in Poli et J. Tx Asociace: Bidentetum radiati Jarolímek et al Společenstvo: Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa Popis společenstev Mezi porosty řazenými do svazu Eleocharition soloniensis (tab. II, snímek 4 16) byla zjištěna poměrně vysoká variabilita. Ta souvisí s fyzikálními a chemickými vlastnostmi substrátu, a také s vývojovou fází, ve které se daný porost nacházel (ŠUMBEROVÁ, CHYTRÝ 2001). Společenstvo Limosella aquatica-riccia cavernosa (tab. II, snímek 4 11) Porosty řazené do tohoto společenstva se vyvinuly na čerstvě obnažených vodou nasycených bahnitých substrátech poměrně záhy po ústupu vody. Jde o druhově chudé Obr. 5. Mapka vegetace obnaženého dna Velké Bítovské zátoky. Vysvětlivky: CY společenstvo s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus, BI Bidentetum radiati, HE společenstvo Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa, LI společenstvo Limosella aquatica-riccia cavernosa, LI juv. juvenilní stadium společenstva Limosella aquatica-riccia cavernosa. Fig. 5. Map of vegetation of the exposed bottom of the Large Bítov Inlet. Explanatory notes: CY community including Cyperus fuscus and species of the genus Juncus, BI Bidentetum radiati, HE Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa community, LI Limosella aquatica-riccia cavernosa community, LI juv. juvenile stage of the Limosella aquatica-riccia cavernosa community. 161

10 společenstvo s nízkou pokryvností, ve kterém dominuje Limosella aquatica spolu s Rorippa palustris, Chenopodium rubrum a Ranunculus sceleratus. Mechové patro tvoří Riccia cavernosa, Bryum argenteum a Physcomitrella patens. Výše zmíněné dominanty odlišují tuto vegetaci od zbylých poměrně variabilních porostů svazu Eleocharition soloniensis řazených do společenstva s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus. Na lokalitách 12 a 13 se vyvinula společenstva, která svým druhovým složením odpovídají společenstvu Limosella aquatica-riccia cavernosa, ale od ostatních námi studovaných lokalit této vegetace se liší přítomností druhu Coleanthus subtilis (tab. II, snímek 10, 11). Na plochách bezprostředně po obnažení byla zaznamenána juvenilní forma společenstva Limosella aquatica-riccia cavernosa (obr. 5, 7), což bylo ověřeno opakovaným pozorováním v terénu. Společenstvo s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus (tab. II, snímek 12 16) Následné sukcesní stadium po společenstvu Limosella aquatica-riccia cavernosa. Svým druhovým složením a zastoupením dominant obtížně vymezitelné variabilní Obr. 6. Mapka vegetace obnaženého dna Chvalatické zátoky. Vysvětlivky viz obr. 5. Fig. 6. Map of vegetation of the exposed bottom of the Chvalatice Inlet. See Fig. 5 for explanatory notes. 162

11 Obr. 7. Mapka vegetace obnaženého dna jižní části Lančovské zátoky. Vysvětlivky viz obr. 5. Fig. 7. Map of vegetation of the exposed bottom of the southern part of the Lančov Inlet. See Fig. 5 for explanatory notes. porosty, ve kterých se na většině lokalit vyskytoval jako dominanta Cyperus fuscus doprovázený druhy jako Juncus compressus, Juncus effusus, Juncus infl exus, Eleocharis acicularis. V některých případech dominoval některý z druhů rodu Juncus (například Juncus compressus a Juncus tenuis), případně i Eleocharis acicularis. Mechové patro většinou nebylo vyvinuto. Pro porosty na lokalitě 7 byla typická přítomnost druhu Peplis portula (tab. II, snímek 15, 16). Bidentetum radiati (tab. II, snímek 17 20) Navazující vývojové stadium na společenstvo s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus. Dle VALACHOVIČE et al. (2001) nahrazují společenstva třídy Bidentetea tripartiti vegetaci svazu Eleocharition soloniensis tam, kde je substrát nadměrně eutrofizován hnojením, či při vyhnívání organických sedimentů. Společenstvo se vyvíjí na obnažených sedimentech bohatých na živiny, které jsou po celou vegetační sezónu dostatečně vlhké (JAROLÍMEK et al. 1997). 163

12 Tab. II. Fytocenologické snímky. Spol. s Limosella aquatica-riccia cavernosa (4 11), spol. s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus (12 16), Bidentetum radiati (17 20) Tab. II. Phytosociological samples. Limosella aquatica-riccia cavernosa community (4 11), community including Cyperus fuscus and species of the genus Juncus (12 16), Bidentetum radiati (17 20) číslo snímku / relevé no E 1 bylinné patro / herb layer spol. s Limosella aquatica-riccia cavernosa / Limosella aquatica-riccia cavernosa community Limosella aquatica 2a 2a 2b 2b 2b 2b 3 2a Rorippa palustris a 2a 1 2b Chenopodium rubrum m 2m Ranunculus sceleratus + r a + 1 2m Coleanthus subtilis b spol. s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus / community including Cyperus fuscus and species of the genus Juncus Cyperus fuscus r + 2b a Juncus compressus a 2a Juncus effusus b Juncus infl exus Juncus tenuis a... 1 Eleocharis acicularis m... 2a.... Peplis portula Bidentetum radiati Bidens radiata m + 1 2b Bidens frondosa r.. r r b. průvodní druhy / accessory species Plantago uliginosa 2a a a Persicaria maculosa b a 2a 1 Potentilla supina Rumex maritimus a Echinochloa crus-galli. r a Phalaris arundinacea b Gnaphalium uliginosum a Juncus bufonius r. + 2a... + Lythrum salicaria... r r Urtica dioica.. r. + r Poa annua a Salix sp. juv r r. r r Alopecurus aequalis Veronica sp. juv Lycopus europaeus Ranunculus repens Tripleurosper. inodorum r Rumex obtusifolius r r Mentha sp. juv r Veronica anag.-aquatica b Callitriche palustris Spergularia echinosperma Eleocharis ovata r

13 Tab. II. pokračování / continued číslo snímku / relevé no Juncus articulatus Epilobium ciliatum Bidens tripartita Myosoton aquaticum Persicaria lapathifolia Polygonum aviculare agg r Gypsophila muralis r r..... Conyza canadensis r r Artemisia vulgaris r r Alisma plantago-aquatica.. r r Heleochloa alopecuroides b Mentha longifolia a Oenanthe aquatica a Scrophularia umbrosa Typha latifolia Juncus sp. juv Glyceria sp Achillea sp Carex bohemica Potentilla anserina r Galinsoga parvifl ora r E 0 mechové patro / cryptogam layer spol. s Limosella aquatica-riccia cavernosa / Limosella aquatica-riccia cavernosa community Riccia cavernosa 2a Bryum argenteum Physcomitrella patens b průvodní druhy / accessory species Marchantia polymorpha Dicranella schreberiana Physcomit. eurystomum Bryum violaceum Riccia sorocarpa Dominantou hustě zapojených porostů je Bidens radiata, který byl sice zaznamenán ve všech porostech výše popsaných společenstev, ale porosty řazené k asociaci Bidentetum radiati se liší od ostatních velmi vysokou pokryvností tohoto druhu a současně nepřítomností či velmi nízkou pokryvností druhů dominantních v porostech svazu Eleocharition soloniensis. Společenstvo Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa (snímek 1 3) Společenstvo se vyskytuje na písčitých, periodicky zaplavovaných, sezónně intenzivně rekreačně využívaných (sešlapávaných) plochách na březích (plážích) Vranovské údolní nádrže. Jde o porosty s dominancí druhů Plantago uliginosa a Polygonum aviculare agg., ve kterých je vždy přítomen druh Heleochloa alopecuroides. 165

14 Tab. II. (záhlaví / header data) snímek lokalita č. plocha orientace sklon pokryvnost pokryvnost datum relevé no. locality no. area aspect slope cover cover date (m 2 ) (º) E 1 (%) E 0 (%) 4 8 (obr. 2, 4) (obr. 2, 4) (obr. 2, 6) (obr. 2, 5) (obr. 2) (obr. 2) (obr. 2) (obr. 2) (obr. 2, 4) (obr. 1) (obr. 2, 6) 16 J (obr. 2, 5) (obr. 2, 5) (obr. 2, 4) (obr. 2, 6) (obr. 2, 5) (obr. 2) Snímek 1 Lokalita 8 (obr. 2, 4, 5), plocha snímku 16 m 2, orientace svahu SV, sklon svahu 3º, pokryvnost E 1 70 %, pokryvnost E 0 1 %, datum E 1 : Plantago uliginosa 3, Heleochloa alopecuroides 2a, Polygonum aviculare agg. 2a, Juncus compressus 1, Rorippa palustris 1, Bidens frondosa +, Bidens radiata +, Persicaria maculosa +, Phalaris arundinacea +, Potentilla anserina +, Trifolium repens +. E 0 : Bryum argenteum +. Snímek 2 Lokalita 12 (obr. 2), plocha snímku 16 m 2, sklon svahu 0º, pokryvnost E 1 60 %, pokryvnost E 0 10 %, datum E 1 : Plantago uliginosa 3, Spergularia echinosperma 2a, Bidens radiata 1, Heleochloa alopecuroides 1, Juncus tenuis 1, Polygonum aviculare agg. 1, Rorippa palustris 1, Alopecurus aequalis +, Conyza canadensis +, Echinochloa crus-galli +, Gnaphalium uliginosum +, Lolium perenne +, Lycopus europaeus +, Lythrum salicaria +, Persicaria maculosa +, Phalaris arundinacea +, Poa annua +, Potentilla supina +, Rumex maritimus +, Salix sp. juv. +, Trifolium repens +, Tripleurospermum inodorum +, Gypsophila muralis r, Ranunculus repens r. E 0 : Bryum argenteum 2a, Physcomitrella patens +, Riccia sorocarpa +. Snímek 3 Lokalita 4 (obr. 2), plocha snímku 16 m 2, orientace svahu J, sklon svahu 3º, pokryvnost E 1 20 %, pokryvnost E 0 0 %, datum E 1 : Plantago uliginosa 2a, Polygonum aviculare agg. 2a, Echinochloa crus-galli 1, Chenopodium rubrum +, Gnaphalium uliginosum +, Heleochloa alopecuroides +, Juncus tenuis +, Poa annua +, Rorippa palustris +, Setaria pumila +, Taraxacum sect. Ruderalia +, Trifolium repens +, Conyza canadensis r, Potentilla supina r, Solanum nigrum r, Trifolium arvense r. 166

15 DISKUSE Průzkumem obnaženého dna Znojemské a zejména Vranovské ú. n. se podařilo prokázat výskyt několika druhů cévnatých rostlin pozoruhodných v regionálním kontextu a dvou druhů významných v měřítku celé ČR. Nepochybně nejzajímavějším zjištěním je bohatý výskyt Heleochloa alopecuroides v pobřežním pásmu Vranovské ú. n. Tento druh je v ČR považován za nezvěstný (HOLUB, PROCHÁZKA 2000). Přehled někdejších lokalit uvádí HOLUB, GRULICH (1999) a zmiňují také ojedinělý druhotný výskyt zjištěný u Řepice na Strakonicku z roku 1991 (ŽÍLA, CHÁN 1994). Z uváděných lokalit původního výskytu leží nejblíže studovanému území Hrušovany nad Jevišovkou (cca 50 km JV). Vzhledem k celkovému původnímu rozšíření a k uváděným ekologickým charakteristikám (HOLUB, GRULICH 1999) je zřejmé, že i námi zjištěný výskyt je nejspíše druhotný. Překvapující je ovšem vysoká početnost rostlin v některých částech pobřeží nádrže a také velká plocha osídlená jejich populací jedná se o pobřežní pásy s vhodným substrátem na cca 15 km toku zaplaveného přehradou a to po obou jejích březích. To ukazuje na vysokou zásobu diaspor tohoto druhu v půdní semenné bance a skutečnost, že populace na lokalitě přetrvává zřejmě již více let. Podle práce HOLUB, GRULICH (1999) je Heleochloa alopecuroides teplomilný druh s těžištěm výskytu jižně a jihovýchodně našeho území, v ČR dosahuje severozápadní hranice svého areálu a byl odsud udáván z teplých nížinných oblastí s nadmořskou výškou m n. m. Námi zaznamenané lokality druhu se nachází ve vyšší nadmořské vášce (cca m n. m.) a v chladnějším klimatu než uvádějí HOLUB, GRULICH (1999), přesto byly pozorované rostliny vitální (většina exemplářů obsahovala množství vyvinutých semen). Lze tedy předpokládat, že výše zmíněné podmínky nepředstavují pro tento druh podstatnou ekologickou bariéru. Heleochloa alopecuroides vyžaduje neuzavřené porosty se sníženou konkurencí ostatních druhů (HOLUB, GRULICH 1999) a současně je klíčivost semen tohoto druhu vyšší na místech s vyšší koncentrací dusíku v substrátu (HOLTE, MOURTSEN 1974). To se potvrdilo terénním pozorováním, na jehož základě lze konstatovat, že pozitivní vliv na početnost rostlin má sešlap a pravděpodobně také obohacování substrátu dusíkem, obojí způsobované rekreačním využíváním nádrže. Nejbohatší porosty se nacházely právě na místech s velkou rekreační zátěží (Bítovská zátoka), v oblasti Farářky bylo více rostlin pozorováno na vyšlapaných chodnících mezi chatami a vodou než mezi těmito chodníky. Dalším významným zjištěným druhem je Coleanthus subtilis. Výskyt tohoto druhu v ČR shrnul HEJNÝ (1969), nověji jej uvádí HOLUB (1999). Většina lokalit leží v jižních Čechách, zasahuje ovšem i na západní Moravu. Nejbližší recentně udávané lokality leží asi 45 km od studovaného území v povodí Jihlavy východně od Třeště ( Námi zaznamenaná početná populace na lokalitě Farářka se tedy nachází na jihovýchodním okraji české arely druhu. HEJNÝ (1969) uvádí, že Coleanthus subtilis vyžaduje pro klíčení a vývoj dostatečně vlhký (nevysýchavý) nejlépe bahnitý substrát, a současně periodické střídání vysokých a nízkých teplot. Tyto podmínky byly v roce 2005 na lokalitě Farářka splněny. Došlo zde k obnažení velkých ploch bahnitého dna až na konci měsíce září, kdy je rozdíl denních a nočních teplot relativně vysoký a vysýchání substrátu není tak rychlé, jako v letních měsících. Vzhledem k tomu, že lokalita leží nedaleko konce vzdutí nádrže a zároveň má mírný sklon rozsáhlého plochého břehu, bývá zde poměrně velká plocha 167

16 pobřeží obnažována i při běžném provozu nádrže, v souvislosti s kolísáním hladiny v průběhu sezóny. Lze tedy očekávat, že občasně zde nastávají podmínky vhodné pro vývoj druhu a tím i pro dosycení jeho semené banky na lokalitě. Také Spergularia echinosperma nebyla dosud ze Znojemska uváděna. Nejbližší oblastí výskytu je dle DVOŘÁKA (1990) Třebíčsko rybník Steklý, ležící ve stejném fytogeografickém obvodu jako studovaná lokalita. Ostatní námi zjištěné druhy byly již dříve ze Znojemska publikovány. Limosella aquatica je mimo nížinné části Podyjí uváděna pouze DRLÍKEM et al. (2005) z Vlaštovčího zálivu (= Lančovská zátoka) Vranovské ú. n. a z rybníka Čekál u Olbramkostela, obojí v 50. letech 20. století. Její výskyt Drlík hodnotí jako dosti vzácný. Naproti tomu během našeho průzkumu byl tento druh zjištěn na všech místech s bahnitým substrátem a na většině z nich byl i velmi početný. Nález Limosella aquatica poprvé uvádíme z území Národního parku Podyjí (cf. GRULICH 1997), v roce 2006 byla doložena i další lokalita na obnaženém dně rekonstruovaného rybníka v Havraníkách (BRAVENCOVÁ et al. 2007). Další druh početně zastoupený na většině námi zkoumaných lokalit, Cyperus fuscus, uvádí DRLÍK et al. (2005) jako velmi roztroušený a pouze z oblasti nížiny východně od Znojma (Načeratice, Derflice, Hodonice, Božice). V Národním parku Podyjí jej zjistil GRULICH (1997), a to jak v jižní části (okolí Hnanic), tak u Čížova. Výskyt u Znojemské ú. n. tedy není překvapující a oblast Vranovské ú. n. lze považovat za další lokalitu s bohatou populací druhu. Druh Peplis portula byl v polovině minulého století Drlíkem hodnocen na Znojemsku jako řídký (DRLÍK et al. 2005). Uvádí jej z rybníka u Olbramkostela a také z Lančovské zátoky Vranovské ú. n. Tam při našem průzkumu zjištěn nebyl. Nalezen však byl na řadě jiných lokalit Vranovské i Znojemské ú. n. a to pouze na místech, kde ústí řeky či větší potoky do nádrží. To by mohlo souviset se stálou vysokou vlhkostí a depozicí živin na těchto lokalitách. Z Národního parku Podyjí jej uvádí GRULICH (1997) a to jak z jižní části v blízkosti Znojma, tak z Vranovska. V roce 2005 byl doložen také na dně rekonstruovaného rybníka Pod Čerchovem (též Pustý) u Podmolí (BRAVENCOVÁ et al. 2007) a zdá se tedy, že je běžnější, než bylo dříve uváděno. Carex bohemica byla také na Znojemsku zjištěna vícekrát, nálezy z 50. let 20. století jsou z Olbramkostela a Bojanovic, pozdější též z Kravska a Vranovské přehrady (DRLÍK et al. 2005). GRULICH (1997) zjistil tento druh v okolí Čížova. Naše nálezy ze Znojemské ú. n. doplňují znalost jeho rozšíření v NP Podyjí. Z Vranovské ú. n. uvádíme kromě potvrzení výskytu na Farářce také několik nových lokalit. Eleocharis ovata a Eleocharis acicularis dosud z Vranovské ú. n. uváděny nebyly, Drlík hodnotí jejich výskyt na Znojemsku v polovině 20. století jako řídký resp. roztroušený a uvádí řadu lokalit severně a východně od Znojma (DRLÍK et al. 2005). V oblasti Národního parku Podyjí byly GRULICHEM (1997) také zjištěny oba druhy, Eleocharis ovata u Čížova a E. acicularis v jižní části poblíž Hnanic. V roce 2006 byla E. acicularis doložena také na obnaženém dně rekonstruovaného rybníka v Havraníkách (BRAVENCOVÁ et al. 2007). Dalším sledovaným druhem byl Bidens radiata. Byl zjištěn pouze na Vranovské přehradě, kde se vyskytoval ve velmi početných populacích na většině zkoumaných lokalit. Na Znojemské přehradě zjištěn nebyl, což může souviset s malým počtem vhodných stanovišť, ale také s celkovým rozšířením druhu na našem území. Jak udává ŠTĚPÁNKOVÁ (2004), na Moravě je Bidens radiata vzácný s výjimkou moravské části Českomaravské vrchoviny a přilehlých území. Jeho výskyt se tedy v ob- 168

17 lasti Vranovské přehrady při výskytu vhodných stanovišť dá očekávat, přesto není ve starší floristické literatuře ze Znojemska udáván (cf. OBORNY 1879, , HIMMELBAUR, STUMME 1923, DRLÍK et al. 2005). Jediný nám známý publikovaný údaj ze Znojemska je z oblasti jižně od Vranova nad Dyjí (GRULICH 1997). Přestože výskyt druhu Gypsophila muralis není v regionu ani ojedinělý, ani nejde o druh vzácný, byl do naší studie zažazen z důvodu jeho výrazného ústupu z vegetace obnažených den (ŠUMBEROVÁ K. in litt.), je tedy žádoucí jeho rozšíření na těchto biotopech sledovat. DRLÍK et al. (2005) hodnotí výskyt druhu Gypsophila muralis na Znojemsku v polovině minulého století jako roztroušený, také v Národním parku Podyjí lze podle GRULICHA (1997) považovat jeho výskyt za roztroušený. My jsme zaznamenali nepočetné populace druhu na čtyřech lokalitách na Vranovské nádrži. Z velikosti populací a z plošného rozšíření většiny námi sledovaných druhů lze usuzovat na bohatou semennou banku těchto druhů na dně přehrad, jež je zřejmě dosycována z malých populací, které se pravděpodobně periodicky vyskytují na místech s povlovnými bahnitými břehy při občasném kolísání hladiny. Vhodná stanoviště pro maloplošný periodický výskyt výše zmíněných druhů lze nalézt téměř výhradně na přehradě Vranovské. Znojemská nádrž s příkrými kamenitými břehy téměř po celém svém obvodu při běžném režimu vývoj vegetace obnažených den takřka neumožňuje. Je tedy pravděpodobné, že semenná banka druhů obnažených den na dně Znojemské přehrady pochází z velké části z populací na přehradě Vranovské. Při průzkumu bryoflóry na obnažených dnech Znojemské a Vranovské přehrady byly zaznamenány dva druhy ohrožených mechorostů (Physcomitrium eurystomum, Riccia cavernosa), jeden druh blízký ohrožení (Physcomitrella patens) a jeden druh neohrožený, vyžadující však pozornost (Phaeoceros carolinianus). První tři jmenované druhy jsou typickými kolonizátory obnažených den, náplavů či břehů vodních ploch. Čtvrtý druh můžeme navíc potkat také v polích. Na mechorosty byla druhově nejbohatší Chvalatická zátoka (lok druhů, které zahrnují i méně typické zástupce obnažených den). Příčinou druhové rozmanitosti může být zřejmá pestrost stanovišť této lokality, protože zahrnovala nejen bahnité a písčité náplavy ale i místa s vytrvalejší vegetací a četné přechody mezi nimi. Vyskytovaly se zde tedy i druhy charakteristické více pro mokřadní louky než obnažená dna (Bryum pseudotriquetrum, Calliergonella cuspidata, Drepanocladus aduncus, Leptodictyum riparium). Naopak velmi chudé byly lokality bez bahnitých náplavů, pouze s obnaženým hrubozrným granodioritovým sedimentem, který nezadrží dostatek vlhkosti a živin pro úspěšnou kolonizaci mechorostů. Obecně však lze konstatovat, že je míra výskytu ovlivněna rovněž efektem náhody a stadiem sukcese. Pro Národní park Podyjí jsme zaznamenali dva nové druhy. Jedná se o hlevík Anthoceros agrestis a ohroženou játrovku Riccia cavernosa. Oba druhy rostly na hlinitých až bahnitých náplavech obnaženého dna Znojemské ú. n. při ústí Trauznického potoka. Z hlevíků je to vůbec první druh v Národním parku Podyjí zaznamenaný. Mech Physcomitrella patens blízký ohrožení byl v roce 1992 na území NP Podyjí již zjištěn na obnaženém dně Čížovského lesního rybníka, cca 1 km S obce Čížov (ANTONÍN et al. 2000). V současnosti se vyskytuje poměrně často na obnažených dnech letněných rybníků a na vlhkých polích. Jeho zranitelnost je dána ústupem vhodných stanovišť. V rámci ČR je poněkud hojnější na jižní, jihozápadní a střední Moravě. Pravděpodobně bývá přehlížen pro své nepatrné rozměry a krátkověkost. 169

18 Na bahnitých substrátech obnažených den Vranovské a Znojemské údolní nádrže byla zaznamenána tato společenstva: (1) spol. Limosella aquatica-riccia cavernosa, (2) spol. s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus a (3) asociace Bidentetum radiati. Tyto vegetační typy v uvedeném pořadí tvoří sukcesní řadu. Porosty společenstva Limosella aquatica-riccia cavernosa vytrvávají na stanovišti jen velmi krátkou dobu a poměrně záhy jsou nahrazeny porosty společenstva s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus. Obě jmenovaná společenstva řazená do svazu Eleocharition soloniensis lze podle VALACHOVIČE et al. (2001) řadit do asociace Eleocharito acicularis-limoselletum aquaticae Wendelberger-Zelinka Zjištěné odlišnosti v druhovém složení a pozorované zákonitosti ve vývoji vegetace na stanovištích nás však vedly k řazení těchto porostů do dvou samostatných společenstev. Přeměna společenstva s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus v porosty asociace Bidentetum radiati je mnohem pomalejší, než tomu je v případě předchozím. Ze zákresů vegetace Bítovské, Chvalatické a Lančovské zátoky (obr. 5 7) lze dedukovat postupné obnažování dna a s ním související postupný vývoj jednotlivých vegetačních typů, který je závislý na délce obnažení dna a tím současně také na vlhkostním gradientu substrátu od vodou nasyceného pod porosty spol. Limosella aquatica-riccia cavernosa, přes vlhlý pod porosty spol. s Cyperus fuscus a druhy rodu Juncus, až po vysychající pod porosty asociace Bidentetum radiati. Jednotlivé druhy vyskytující se ve výše zmíněných vegetačních typech byly nalezeny téměř na všech námi studovaných lokalitách, avšak plošně vyvinutá vegetace byla jen na lokalitách s rozsáhlejšími povlovnými obnaženými částmi dna s bahnitým substrátem. Plošně největší porosty společenstva Limosella aquatica-riccia cavernosa byly zaznamenány na lokalitě Farářka, kde došlo během krátké doby k obnažení rozsáhlých ploch velmi mírně se svažujících břehů. Na této lokalitě dochází ke kolísání vodní hladiny i za běžného provozu přehrady, proto zde lze v minulosti předpokládat a v následujících letech očekávat občasný maloplošný výskyt této vegetace. Ze studovaného území nebyla dosud žádná jednoletá vegetace obdobného typu uváděna ani předpokládána (cf. ŠUMBEROVÁ, CHYTRÝ 2001). Přesto je možno některé části Vranovské přehrady považovat za lokality pro vývoj této vegetace velmi vhodné, což dokládají naše výsledky, a také lze výskyt těchto společenstev vzhledem k pravidelnému výraznějšímu kolísání hladiny v průběhu sezóny a pravidelnému obnažování větších ploch břehu očekávat zejména ve výše zmíněné přítokové části po meandr Farářka, ale také v mělkých zátokách, jako je Bítovská či Chvalatická. Společenstvo Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa se vyskytuje na sezónně velmi intenzivně turisticky využívaných plážích Vranovské údolní nádrže. Tento typ stanoviště svým charakterem odpovídá ekologickým nárokům druhu Heleochloa alopecuroides, který vyžaduje neuzavřené porosty se sníženou konkurencí ostatních druhů (HOLUB, GRULICH 1999). Výskyt a vývoj tohoto společenstva s největší pravděpodobností nesouvisí s rozsáhlým poklesem hladiny a obnažením dna Vranovské údolní nádrže a je možné očekávat jej i v příštích letech, potvrzení jeho stability vyžaduje další studium. 170

19 SOUHRN Průzkum dna Vranovské a Znojemské ú. n. obnaženého v souvislosti s opravou jejich hrází v roce 2005 přinesl nové zajímavé poznatky o flóře a vegetaci regionu středního Podyjí. Oproti dřívějším údajům je možno zde považovat za běžný výskyt druhů Limosella aquatica, Peplis portula, Cyperus fuscus, Carex bohemica, Eleocharis ovata a Bidens radiata, které byly dosud hodnoceny jako vzácné či řídce se vyskytující. Limosella aquatica byla poprvé doložena pro území Národního parku Podyjí. Pro celé Znojemsko byl poprvé zjištěn výskyt druhů Coleanthus subtilis a Spergularia echinosperma. Tyto druhy byly nalezeny pouze kolem Vranovské ú. n., především v její přítokové části. Dokumentována byla také bohatá a vitální populace Heleochloa alopecuroides, jež se vyskytovala pouze na Vranovské ú. n. a to ve společenstvu Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa. Druh není bezprostředně vázán na plochu dna obnaženou vlivem mimořádného stavu nádrže v roce 2005, ale spíše na její sešlapávané okraje v pásmu pravidelného sezónního kolísání hladiny. Z významných mechorostů byly objeveny čtyři druhy. Druh Phaeoceros carolinianus, vyžadující pozornost, druh Physcomitrella patens blízký ohrožení a dva ohrožené druhy Physcomitrium eurystomum a Riccia cavernosa. Nejvíce mechorostů bylo zaznamenáno v zátokách, zejména Chvalatické. Pro Národní park Podyjí byly zaznamenány dva nové druhy mechorostů Anthoceros agrestis a Riccia cavernosa. Kromě výskytu jednotlivých vzácnějších rostlinných druhů byl dokumentován vývoj společenstev svazu Eleocharition soloniensis a na ně navazující porosty asociace Bidentetum radiati. Vzhledem ke každoročnímu sezónnímu kolísání hladiny Vranovské ú. n. je velmi pravděpodobné, že se zde jednotlivé rostlinné druhy i typy vegetace vyskytují pravidelně nebo alespoň častěji, byť na malých a přehlížených plochách. To dokládá i výskyt velmi početných populací prakticky na všech vhodných místech, která byla prozkoumána. Takovýto masivní výskyt není možný bez velké zásoby diaspor a nelze ho rozhodně považovat za náhodný efekt jedné, byť výjimečné sezóny. Proto je možno výsledky této studie považovat za významný příspěvek k poznání druhů a přírodních stanovišť navržené evropsky významné lokality Údolí Dyje. SUMMARY Survey of the bottom of the Vranov and Znojmo water reservoirs, exposed due to dam reconstruction in 2005, brought important new data on the flora and vegetation of the middle Dyje basin. Altogether 15 sites were studied (Figs. 1 and 2). Results of the floristic survey are given in Table I. In comparison with earlier data, occurrence of the species Limosella aquatica, Peplis portula, Cyperus fuscus, Carex bohemica, Eleocharis ovata and Bidens radiata seemed to be common, while they had been considered rare or scarce in the area until recently (OBORNY , DRLÍK et al. 2005). Limosella aquatica was evidenced in the Podyjí National Park for the first time (cf. GRULICH 1997). Findings of the species Coleanthus subtilis and Spergularia echinosperma were the first for the whole Znojmo region. The latter species were found only in the area of the Vranov reservoir, mostly in its inflow part. A rich and vital population of Heleochloa alopecuroides, present in the Heleochloa alopecuroides-plantago uliginosa community (Figs. 3 5), was also recorded. This species had been considered missing in the Czech Republic until then (HOLUB, PROCHÁZKA 2000). Its 171

20 occurrence is not directly related to the bottom of the reservoir, exposed exceptionally in 2005, but rather to the trampled shore parts of the reservoir in the zone affected by regular seasonal fluctuations of water level. Out of bryophytes, four important species were found: Phaeoceros carolinianus, listed in the category requiring further attention by KUČERA, VÁŇA (2005), Physcomitrella patens listed as near threatened and two threatened species Physcomitrium eurystomum and Riccia cavernosa. Most bryophytes were recorded at the chops of inlets (especially the Chvalatice Inlet). Two new bryophyte species for the Podyjí National Park were found Anthoceros agrestis and Riccia cavernosa (cf. ANTONÍN et al. 2000). Besides the occurrence of individual rare plant species, development of communities of the Eleocharition soloniensis alliance and of the neighbouring Bidentetum radiati association was also documented (Table II, Figs. 5 7). Taking into account the annual seasonal fluctuations of water level of the Vranov reservoir, it is likely that the particular plant species and vegetation types occur there regularly or at least more commonly, though on small and neglected plots. This is also documented by the occurrence of very numerous populations practically at all suitable places under study. Such massive occurrence would not be possible without a large reserve of seeds and spores and it definitely is not an accidental effect of one, though exceptional season. Results of this study thus seem to be an important contribution to the knowledge of species and natural habitats of the proposed Site of Community Importance Dyje Valley. PODĚKOVÁNÍ Děkujeme panu ing. Pavlu Nerudovi (ČHMÚ Brno) za pomoc při vyhledávání dat k pohybům hladiny přehrad v sezóně Děkujeme též doc. RNDr. Vítu Grulichovi CSc. (PřF MU Brno) a ing. Radomíru Řepkovi Ph.D. (LDF MZLU Brno) za revizi determinace floristicky významnějších nálezů cévnatých rostlin. Dále děkujeme panu RNDr. Zbyňku Hradílkovi Ph.D. (PřF UP Olomouc) za revizi determinace některých bryofloristických nálezů. Evě Cepákové děkujeme za překlad anglických částí textu. Zpracování publikace bylo podpořeno programovým projektem Ministerstva kultury ČR DE07P04OMG006. LITERATURA ANTONÍN V., GRUNA B., HRADÍLEK Z., VÁGNER A., VĚZDA A. (2000): Houby, lišejníky a mechorosty Národního parku Podyjí. Masarykova univerzita, Brno. BRAVENCOVÁ L., GRULICH V., MUSIL Z., REITER A., REITEROVÁ L., TÁBORSKÁ J. (2007): Významné nálezy cévnatých rostlin na území Národního parku Podyjí od roku Thayensia (Znojmo), 7: CULEK M. (ed.) (1995): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. DRLÍK V., GRULICH V., REITER A. (2005): Květena Znojemska Thayensia (Znojmo), Suppl. I: DVOŘÁK F. (1990): Spergularia (PERS.) J. et C. PRESL kuřinka. In: HEJNÝ S., SLAVÍK B. (eds.): Květena České republiky 2. Academia, Praha, GRULICH V. (1997): Atlas rozšíření cévnatých rostlin Národního parku Podyjí / Verbreitungsatlas der Gefäßpflanzen des Nationalparks Thayatal. Masarykova univerzita, Brno. HEJNÝ S. (1969): Coleanthus subtilis (Tratt.) Seidl in der Tschechoslowakei. Folia Geobot. Phytotax., 4: HIMMELBAUR W., STUMME E. (1923): Die Vegetationsverhältnisse von Retz und Znaim. Abh. Zool.- Bot. Ges. Wien, 14(2): HOLTE K. E., MOURTSEN P. (1974): Germination of Heleochloa alopecuroides (Poaceae) in Various Concentrations of Helium, Nitrogen, and Carbon Dioxide. Amer. J. Bot., 61(10): HOLUB J. (1999): Coleanthus subtilis. In: ČEŘOVSKÝ J., FERÁKOVÁ V., HOLUB J., MAGLOCKÝ Š., PRO- CHÁZKA F. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. Príroda, Bratislava,

21 HOLUB J., GRULICH V. (1999): Heleochloa alopecuroides. In: ČEŘOVSKÝ J., FERÁKOVÁ V., HOLUB J., MAGLOCKÝ Š., PROCHÁZKA F. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. Príroda, Bratislava, 177. HOLUB J., PROCHÁZKA F. (2000): Red List of vascular plants of the Czech Republic Preslia, 72: JAROLÍMEK I., ZALIBEROVÁ M., MUCINA L., MOCHNACKÝ S. (1997): Rastlinné spoločenstvá Slovenska. 2. Synantropná vegetácia. Veda, Bratislava. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J., ŠTĚPÁNEK J. (eds.) (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. KUČERA J., VÁŇA J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005). Příroda (Praha), 23: MATĚJÍČEK J. (1996): Povodí Moravy a. s. Hospodaření s vodou v povodí. Povodí Moravy, Brno. MORAVEC J. et al. (1994): Fytocenologie (Nauka o vegetaci). Academia, Praha. MÜLLER V. (ed.) (2002a): Edice ekologických map České republiky. Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1: List Znojmo. Česká geologická služba, Praha. MÜLLER V. (ed.) (2002b): Edice ekologických map České republiky. Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1: List Vranov nad Dyjí a Hnanice. Česká geologická služba, Praha. OBORNY A. (1879): Die Flora der Znaimer Kreises. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 17: OBORNY A. ( ): Flora von Mähren und österr. Schlesien. Teile 1 4. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 21 (1882): 1 268, 1883; 22 (1883): , 1884; 23 (1884): , 1885; 24 (1885): , SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: HEJNÝ S., SLAVÍK B. (eds.): Květena České socialistické republiky 1. Academia, Praha, ŠTĚPÁNKOVÁ J. (2004): Bidens L. dvouzubec. In: SLAVÍK B., ŠTĚPÁNKOVÁ J. (eds.): Květena České republiky 7. Academia, Praha, ŠUMBEROVÁ K., CHYTRÝ M. (2001): M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin. In: CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M. (eds.): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, VALACHOVIČ M., OŤAHEĽOVÁ H., HRIVNÁK R. (2001): Isoëto-Nanojuncetea. In: VALACHOVIČ M. (ed.): Rastlinné spoločenstvá Slovenska. 3. Vegetácia mokradí. Veda, Bratislava, VAN DER MAAREL E. (1979): Transformation of cover-abundance values in phytosociology and its effects on community similarity. Vegetatio, 38: ŽÍLA V., CHÁN V. (1994): Nález Heleochloa alopecuroides a H. schoenoides v jižních Čechách. Zpr. Čes. Bot. Společ., 27 [1992]: