7. OCHRANA ROSTLIN V EKOLOGICKÉM SYSTÉMU HOSPODAŘENÍ

Transkript

1 7. OCHRANA ROSTLIN V EKOLOGICKÉM SYSTÉMU HOSPODAŘENÍ 7.1. Hlavní zásady regulace škodlivých organizmů 7.2. Regulace plevelů v ekologickém systému hospodaření 7.3. Ochrana polních plodin Ochrana rostlin v ekologickém hospodaření má za cíl především odstranit příčiny výskytu škodlivých činitelů a až potom léčit. Mimořádný důraz je kladen na prevenci. Přirozenou vlastností půdy je schopnost omezovat výskyt chorob. Živé organismy v přírodě mají své přirozené nepřátele. Pokud v prostředí užitečné organismy chybějí, vytvářejí se podmínky pro kalamitní přemnožení škůdců a chorob. Mezi jednotlivými organismy v ekosystému existují velmi rozmanité biologické vztahy. Tab. 1: Ochrana rostlin v ekologickém hospodaření Nepřímé metody Důraz se klade na prevenci, která se zabezpečí: - vyrovnanou výživou - pěstováním vhodných rostlinných druhů a jejich diverzifikaci - odrůdou - pěstebními technologiemi - využíváním pozitivních vlivů různých druhů a odrůd Přímé metody Fyzikální: - mechanické - termické Biochemické: - přípravky - bioagens Chemické: - omezený počet preparátů 1

2 7.1. Hlavní zásady regulace škodlivých organizmů 1. Péče o úrodnost půdy a její vysokou biologickou aktivitu. Rostliny pěstované v biologicky aktivní půdě získávají přirozenou odolnost proti působení škodlivých činitelů. Pokus se určité organismy přemnoží nad únosnou míru tak, že způsobí poškození kulturních rostlin hovoříme o škůdcích. 2. Udržení vyváženého poměru škodlivých organismů a jejich antagonistů. 3. Upřednostnění preventivních metod v ochraně rostlin. 4. Využití fyzikálních, biotechnických a biologických způsobů regulace při přímém zásahu proti škodlivým činitelům. Nepřímé metody regulace původců chorob a škůdců Výživa rostliny v prostředí s vyváženou výživou jsou odolnější vůči patogenům. V ekologickém systému hospodaření se vyvážená výživa zabezpečuje především statkovými hnojivy (kejdou, kompostem, zeleným hnojením apod.). Pěstování vhodných rostlinných druhů v souladu s půdními a klimatickými podmínkami. Pokud rostliny nemají zabezpečeny optimální podmínky pro růst a vývoj citlivěji reagují na výskyt škodlivých činitelů. Výběr odrůd ze sortimentu odrůd se dají vybrat takové, které nesou určitý stupeň odolnosti vůči chorobám a jsou doporučené do jednotlivých regionů k pěstování. Cílem ekologického hospodaření je pěstovat rostliny za takových podmínek, aby napadení chorobami a škůdci mělo co nejmenší hospodářský význam. Pěstební metody souvisí s technologií pěstování plodin a jsou řízené člověkem. (Výběr lokality pěstování plodin, zohlednění jejich střídání, výběr odrůd, orba, termín setí, výsevek, organizace porostu, hloubka setí, výživa rostlin, dodržení fytosanitárních zásad). Tyto prvky technologického procesu ovlivňují stav rostlin, stupeň rezistence rostlin vůči původcům chorob, redukci množství patogenů, podporu antagonistů, posunutí kritických růstových fází rostlin do období s nižším infekčním tlakem patogena. Nepřímá opatření nemají za cíl vyhubení patogenů, ale jen jejich regulaci. Střídání plodin se v boji proti dormantním a aktivním stádiím patogenů orientuje na: - vynechání hostitelských rostlin z pěstebního procesu, čímž se dosáhne přerušení vývojového cyklu patogena, - zásobení půdy organickými substráty s cílem narušit dormanci pategonů, 2

3 - pěstování předplodin a následných plodin, které kořenovými výhonky vyprovokují dormantní stádia patogenů ke klíčení. Po vyklíčení nenacházejí vhodné hostitele a nevytvářejí reprodukční orgány. Není-li střídání plodin doplněno ostatními zásahy, nezabezpečuje v plném rozsahu uspokojivé snížení infekčního potenciálu v půdě. Některé kulturní rostliny se mohou pěstovat ve směsích (např. jetelotravní směsi, směs hrachu a ovsa na zelené hnojení, pěstování podsevu v obilninách a kukuřici). Pozitivní přínos smíšených kultur pro omezení chorob a škůdců je daný: - menším množstvím hostitelských rostlin na jednotku plochy. Tím se omezuje rozšíření specifických chorob a škůdců, - menším podílem napadených rostlin se sníženou úrodností, a tím i celkově menším snížením výnosu, - rozdílnou náchylností k napadení mezi jednotlivými rostlinami. Využívání pozitivních vlivů smíšených kultur se opírá o alelopatické vztahy. Čím více se jednotlivé druhy rostlin k sobě hodí, tím víc je ovlivněna jejich kvalita a kvantita. Tab. 2: Vliv střídání plodin na výskyt chorob a škůdců Druh plodiny Doba návratnosti(roky) Při nedodržení doby návratnosti se rozšiřují tyto choroby Pšenice ozimá 2 Houby, choroba pat stébel, háďátko obilné Ječmen ozimý 1-2 Houby, choroba pat stébel, paluška, padlí Ječmen jarní 0-1 háďátko obilné Oves 3-5 háďátko obilné Žito 0-1 Houby, choroba pat stébel, Brambory 3-4 Háďátko bramborové Druhy zelí, řepka olejka, řepa 3-4 Hernie zelí, háďátko řepné, houby Hrách 4 Vzájemná nesnášenlivost, 3

4 skvrnitost listů, plísně Bob obecný, lupina, fazol 3 Vzájemná nesnášenlivost, virózy, houby Vojtěška 4-5 Vzájemná nesnášenlivost, strupovitost Jetel luční, jetel červený -6 Vzájemná nesnášenlivost, hlízenka, skvrnitost listů Jetel bílý, jetel žlutý 2-3 Vzájemná nesnášenlivost, houby Jetelotráva 3-4 Vzájemná nesnášenlivost, hlízenka, houby Len 6 Plísně Cibule 4-5 Houby, hlísti Mrkev 3-4 Houby, hlísti Celer 3 Houby, hlísti Rajčata 3-4 Háďátko bramborové Okurka 3-5 Houby, hlísti Hlávkový salát 1-2 Houby, hlísti Pór 2-3 Houby, hlísti Špenát 2 Hlísti Prameny : Feldwirtschaft Nr. 9 / September 1979, Berlin, DDR, S. 401 Přímé opatření regulace chorob a škůdců Fyzikální metody: mechanické, termické Mechanické ničení živočišných škůdců a původců chorob je známo již dávno. Je to však způsob velmi náročný, pracný a uplatnitelný jen na menších plochách. Patří sem chytání škůdců do pastí nebo ruční sběr. K termickým opatřením patří propařování půdy, které se však uplatňuje v menší míře, hlavně ve sklenících (v zelinářství). Propařování půdy je zásah, který je málo efektivní a jsou při něm ničeny i užitečné půdní organizmy. 4

5 Biotechnické metody Biotechnické ochranné způsoby využívají fyzikální a chemické způsoby regulace. Fyzikální způsoby: Optické lapače barevné lapače (dózy, misky). Jsou využívány atraktivní barvy pro některé druhy hmyzu (např. žlutá barva molice skleníková, modrá a bílá některý dvojkřídlý hmyz). Světelné lapače mnoho druhů hmyzu láká světlo. Přilákaný hmyz je potom mechanicky odchycen a usmrcen. Využívají se převážně při monitorování škůdců a sledování dynamiky populace. Chemické způsoby: Lákadla umožňují chemotakticky orientovanému živočišnému druhu najít zdroj potravy. Fagostimulanty ovlivňují savou a požíravou aktivitu škodlivých organizmů (např. nástrahy misky s pivem pro slimáky, cukernatý roztok na stromech aj.). Repelenty sloučeniny odpuzující určitý druh živočichů. Rostlinné výluhy jejich použití v ochraně rostlin se připisuje mnohokrát větší účinnost než jakou jsou schopny zajistit. Mohou se uplatnit jako dodatkové prostředky v kompaktních agroekosystémech a za normálního výskytu škodlivých činitelů při optimálních povětrnostních podmínkách. Jakákoliv manipulace s rostlinnými odpady musí být v souladu s platnými bezpečnostními předpisy. Biologické metody Antagonismus mikroorganizmů je přírodní fenomén, který se vyskytuje ve volné přírodě nezávisle od lidské činnosti. Tato přirozená biologická regulace přispívá k udržování biologické rovnováhy. Ve volné přírodě nebo v polních kulturách se přítomnost mykoparazitických hub často projeví prostřednictvím změn v populaci patogena v oblasti epidemie. Mykoparazitické houby jsou přirozenými nepřáteli fytopatogenních hub původci chorob rostlin. Praktickým důkazem přirozené biologické regulace jsou tzv. supresívní půdy. Biologická regulace chorob 5

6 Postupně se objevují na trhu biologické preparáty založené na životních cyklech mykoparazitických a jiných hub. K nejznámějším, a v současné době je nejvíc využívaným, v biologické ochraně rostlin patří houby rodu Trichoderma. Biologická regulace živočišných škůdců Je zaměřena zatím víc na ničení škůdců ve skleníkových podmínkách, kde se rostliny pěstují v prostředí izolovaném od přirozených nepřátel a konkurenčních druhů. Nejvýznamnějším parazitem v polních podmínkách je vajíčkový parazit Trichograma, který klade vajíčka do vajíček škůdců, odkud se potom líhnou imaga vajíčkového parazita. Používá se proti zavíječi kukuřičnému, obaleči jablečnému, motýlům poškozujícím košťálovou zeleninu a dalším škůdcům. Významným a v praxi registrovaným biologickým přípravkem na ničení mandelinky bramborové je NOVODOR FC, (účinná látka je /Bacillus thuringiensis tenebrionis/). Největší účinek má na larvy prvních instarů. Nepůsobí na imaga. Velká různorodost škodlivých organizmů, vysoká dynamika jejich vývinu a růstu, ale i mnohotvárnost kulturních rostlin, které mohou být napadené, klade důraz a zvýšené požadavky na ochranu rostlin. V ekologickém hospodaření se musí v prvé řadě využít agrotechnické opatření na potlačení vývoje a výskytu škodlivých činitelů. Pokud byly dodrženy všechny zásady pěstování plodin (od přípravy půdy, až po sběr) došlo-li k přemnožení škodlivých organizmů nad práh hospodářské škodlivosti, přistupuje se k biologické ochraně. K tomu, aby byly bio-přípravky správně aplikované, je třeba znalost bionomie škodlivých činitelů, jejich vývojové cykly, a bionomii organizmu, který se má aplikovat. V neposlední řadě je třeba poznat vztah mezi škodlivým činitelem a daným biopreparátem nebo bioagens Regulace plevelů v ekologickém systému hospodaření Plevele jsou jedním z hlavních problémů při přechodu z konvenčního na ekologický způsob hospodaření. V agrofytocenózách převládají plevelné druhy, které jsou dobře přizpůsobené stanovištním podmínkám navíc s velkou stanovištní amplitudou a konkurenční schopností v rostlinných společenstvech. Plevelná společenstva se vyvíjí v závislosti na struktuře pěstovaných plodin, intenzitě zpracování půdy, hnojení, systému a úrovni agrotechnických opatření. Se změnami 6

7 v systémech rostlinné produkce se mění i zastoupení a význam plevelných druhů. Plevele mění své biologické vlastnosti, přizpůsobují se změněným agrotechnickým podmínkám, vznikají odlišné biotypy v rámci oblastí i jednotlivých stanovišť. Celkový počet plevelných druhů klesá. Postupně mizely druhy světlomilné, nenáročné na živiny, rozšiřující se semeny a plevele s krátkou životností semen. K jejich redukci přispěly změny v agrotechnice (vyšší hustota porostu, dávky hnojiv, dokonalejší čištění osiv atd.). Na druhé straně se vlivem změněných pěstitelských opatření významně rozšířily jiné plevelné druhy. - Zvýšením podílu obilnin v osevních postupech na orné půdě došlo k šíření svízele přítuly, ovsa hluchého aj. - Zvýšením podílu ozimů přibylo přezimujících druhů plevelů (chundelka metlice, heřmánkovec přímořský, svízel přítula, pcháč oset a pýr plazivý). - Intenzivní hnojení zvláště kejdou podpořilo šíření ruderálních plevelů (šťovík širokolistý, ježatka, merlíkovité...). - Minimalizace při zpracování půdy se podílí na zvýšeném zastoupení vytrvalých plevelů, zvláště pýru plazivého a pcháče osetu. - Malé zastoupení jetelovin resp. sečených či spásaných pícnin je příčinou nárůstu plevelných druhů šířících se semeny. Plevele v porostech konkurují kulturním rostlinám o živiny, světlo, vláhu a další životní podmínky, jsou často mezihostiteli chorob a škůdců či vytvářejí mikroklima pro jejich rozvoj, ztěžují zpracování půdy, pěstitelské zásahy během vegetace, sklizeň i posklizňovou úpravu. Konkurenční schopnost plevelů spočívá v jejich rozmnožovací aktivitě, rychlejším růstu, zaujímání prostoru, alelopatických účincích ap. V ekologickém zemědělství jsou plevele považovány za doprovodné rostliny rozšiřující společenství monokultur, zvyšující biodiverzitu, omezující výskyt některých chorob efektem smíšených kultur, bránícím výparu a erozi pokrytím půdy, oživením půdy, imobilizací a recyklací živin i dalšími pozitivními vlastnostmi. Čím pestřejší je zaplevelení, zvláště při větším počtu druhů s menší pokryvností, tím více si vzájemně konkurují, méně škodí kulturnímu druhu a tím lepší je možnost jejich regulace. V ekologických systémech hospodaření není cílem úplné zničení plevelů, ale udržení jejich výskytu pod prahem škodlivosti. 7

8 Tab. 3: Návrh pro prahovou hodnotu regulace plevelů v ekologickém obilnářství ve srovnání k integrovanému zemědělství Druh plevele ekologické zemědělství integrované zemědělství Šťovíky 0 Pcháč oset 5 10 do hnízd, jednotlivé rostliny Svízel přítula 1 0,5 Rozrazil / ptačinec žabinec Violka rolní 5 Konopice rolní Rdesno svlačcovité, vikev ptačí Psárka polní Chundelka metlice Oves hluchý Smíšený porost v ozimém obilí 50 40(-50)??? 5% stupeň krytí 1 10% stupeň krytí 2 1 posouzení na jaře na začátku růstu rostlin 2 konec odnožování Podle: Gruel 1988 Bartels, Wahmhoff und Heitefuss 1984, Wahmhoff 1990 a) Vzhledem k tomu, že v ekologickém zemědělství je vyloučeno používání herbicidů, je nutná regulace plevelů jinými způsoby. Velký důraz se klade na preventivní a nepřímá opatření zaměřená na ochranu půdy před zanášením nových rozmnožovacích orgánů plevelů (semen, oddenků ap.), očištění půdy od rozmnožovacích orgánů plevelů, vytvoření příznivých podmínek pro růst kulturních rostlin a pro podporu jejich konkurenceschopnosti vůči plevelům. 8

9 K preventivním opatřením patří především respektování podmínek stanoviště a nároků plodiny pestrý a vyvážený osevní postup, volba vhodných druhů a odrůd, pěstování meziplodin a pícnin. Vhodné zpracování půdy, harmonické hnojení, péče o statková hnojiva, správné setí a zabránění zavlečení plevelů na pozemek, optimální doba a způsob sklizně a posklizňové úpravy i péče o ruderální a lemová společenstva v blízkosti polí. Mezi přímé zásahy patří mechanické, fyzikální a biologické metody regulace plevelů. Preventivní opatření Mezi hlavní preventivní opatření regulace plevelů patří: - pestrý a vyvážený osevní postup, - vhodné zpracování půdy, - harmonické hnojení, - správné setí, - zábrana zavlečení na pole. Osevní postup má používat taktiku zamotání hlavy. Při vysokém výskytu ozimých, resp. přezimujících plevelů (psárka polní, heřmánkovec přímořský, svízel přítula, chundelka metlice, mák vlčí) je dávána přednost pěstování jařin a naopak při zaplevelení ovsem hluchým, ohnicí či pěťourem se seje ozim. Šíření plevelů lze omezit nejen střídáním ozimů a jařin, ale i obilnin a okopanin, pozdních a raných plodin, širokolistých a úzkolistých atd. Plodiny mají rozdílnou konkurenceschopnost vůči plevelům. Obecně ozimy konkurují plevelům více než jařiny, žito více než pšenice, oves více než jarní ječmen, silážní kukuřice (díky době sklizně) více než kukuřice na zrno, brambory více než řepa či mrkev. Zvlášť významné je zařazení víceletých pícnin do osevních postupů. Jejich častějším sečením se brání vysemenění plevelů, vysilují se podzemní orgány víceletých plevelů, zastíněním se zeslabuje asimilace a růst plevelů. Jednoleté pěstování jetelovin omezí především jednoleté plevele, dvouleté pěstování omezí víceleté plevele (pcháč, pýr). Ve třetím roce bývají porosty jetelotravní směsky řidší a naopak plevele se mohou při nevhodné skladbě jetelotravní směsi šířit. Strniskové meziplodiny potlačují plevele vyklíčené po podmítce. Dvojí zpracování půdy v roce při řazení ozimých a jarních směsek za sebou omezí zvláště vytrvalé plevele. Podsevy konkurují plevelům, ale jsou-li po sklizni krycí plodiny řídké (i vlivem chybějící podmítky), mohou být spíše příčinou zaplevelení. 9

10 Vhodné zpracování půdy omezí výskyt plevelů. Při minimalizované přípravě k setí (seťová kombinace) se postupně rozšiřují vytrvalé plevele. Na utužené půdě s poškozenou strukturou se objevuje častěji chundelka, heřmánkovité plevele, pýr a také pcháč, ježatka kuří noha, laskavec aj. Nezvládnutelné šíření plevelů během konverze se může objevit zvláště na těžkých půdách s porušenou strukturou. K výraznému omezení plevelů přispívá: - podmítka ošetřená opakovaně vláčením po vzejití plevelů, - orba (při zaklopení pýru, utužené půdě), - podzimní orba (podnícení semen ke klíčení, zmrznutí), - odstup mezi mechanickými zákroky (smykování, vláčení, plečkování). Harmonické hnojení podporuje konkurenceschopnost kulturních plodin, rychlejší olistění, lepší zastínění povrchu půdy. K rychlejšímu vývinu kulturních rostlin přispěje i pohnojení (močůvkou) před setím. Jednostranná výživa podporuje některé plevele. Zvýšené dávky hnoje nebo močůvky způsobují rozšíření ruderálních plevelů (širokolisté šťovíky, merlík) i svízele, heřmánkovce, ježatky apod.). Setí má za cíl dosáhnout optimální hustoty porostu, při které dojde k zastínění, a tím potlačení plevelů. Časné setí není z pohledu zaplevelení příliš účinné (plevele klíčí rychleji), spíš je vhodnější setí po opakovaném předseťovém kypření a vláčení půdy (vyvláčení klíčících plevelů). Tab. 4: Výskyt psárky polní v závislosti na termínech setí ozimé pšenice Termín setí Počet pozorování Psárka polní (počet/m 2 ) , , , ,6 Podle : Boer 1987 Zavlečení plevelů na pozemek se zabrání čištěním osiva, zničením klíčivosti semen plevelů (tepelně, mechanicky), provzdušňováním kejdy a kompostováním. Preventivní způsoby regulace plevelů doplňujeme přímými zásahy proti nim. 10

11 Tab. 5: Nepřímá opatření k regulaci plevelů Opatření Působení na: semena plevelů kořeny plevelů Osevní postup: Vyšší jetelotravní podíl Stálé půdní pokrytí Zavlečení: Použití jen certifikovaného osiva Čisté nářadí Kvalitní hnůj (zahřátý na 55 o C nebo více) Zpracování půdy: Nezříci se všeobecně pluhu Pravidelně provádět opatření proti plevelům Pravidelně zpracovávat strništěpodmítat Výběr druhu: vysokorostoucí Odolný(rezistentní)vůči nemocem Osivo,setí: Úzké meziřádkové vzdálenosti Počet osiva + 10% + + Termín setí raději později (opatrnost!) Hnojení: Přiměřené dávky dusíku (hustota porostu) nepatrná redukce + + střední redukce silná redukce Podle : Dierauer / Stöppler Zimmer, Unkrautregulierung ohne Chemie 11

12 Přímé zásahy Nejběžnější jsou mechanické zásahy: Vláčení různými druhy bran (hřebové, síťové, prutové) lze používat především u obilnin a okopanin, nejlépe v době, kdy plevele klíčí (nitkují). Další vláčení obilnin je možné až po zakořenění (2-3 odnože). Prutovými bránami lze dokonce i vyčesat svízel z již vymetaného obilí. Tab. 6: Přehled vhodnosti různých nástrojů Kultura Vzdálenost Síťové Hřebové Soustava Hvězdicové Kartáčová Plecí Termické (cm) brány brány bran brány plečka fréza plečky Obilí Brambory Kukuřice Řepka Řepa Bob Zelenina Louky velmi doporučitelný + + vhodný + možný 0 nemožný nebo nedoporučitelný Podle: Dierauer 1992b 12

13 Tab. 7: Hodnocení účinků různých nástrojů k regulaci plevelů v obilí při časném, jednorázovém použití na jaře plevele Hřebové brány Plečkování a lehké brány Plečka Kartáčová plečka Veškeré lehké půdy Veškeré těžké půdy Rozrazil perský Rozrazil břečťanolistý Pomněnka rolní Ptačinec bažinec Hluchavka červená Konopice polní Svízel přítula Heřmánek pravý Svlačcovec popínavý Svlačcovec perský Vikev chlupatá Psárka polní Psineček Pcháč oset Štovík Svlačec Pýr plazivý = velmi dobrý účinek (přes 80% snížení) 2 = dobrý účinek (60 80%) 3 = střední účinek (40 60%) 4 = nepatrný účinek (20 40%) 5 = špatný účinek (0 20%) Podle : Habel 1954, Koch 1964, Neururer 1977, Schmid und Steiner

14 Ideální doba použití vláčení a plečkování u obilí před vzejitím vzcházení odnožování vymetání tvorba klasu kvetení zralost 1 2 V P Legenda : V..vláčení P...plečkování 1...ideální doba použití 2...pozdější použití Podle : Dierauer / Stöppler Zimmer, Unkrautregulierung ohne Chemie 14

15 Možné termíny vláčení, plečkování, termické regulace a kritické období u kukuřice duben květen červen červenec srpen září říjen listé (5-15 cm) bezplevelné období listé (20-30 cm) A B C Legenda : A...jakmile jsou řádky viditelné B...vyhrnování z řádku C...nahrnutí a založení podsevu Podle : Dierauer / Stöppler Zimmer, Unkrautregulierung ohne Chemie 15

16 Doby použití vláčení a plečkování u řepky Plevele Vzcházení Zárodek listu 2 - listé 4 - listé 6 - listé tvorba růžicových výhonků délkový růst P V Legenda : P...plečkování V...vláčení dle : Dierauer / Stöppler Zimmer, Unkrautregulierung ohne Chemie Tab. 8: Vývoj spotřeby pracovní doby při regulaci plevelů u cukrové řepy v různých pěstitelských systémech a ročnících Rok konvenční ekologický Upraveno dle: Bokhorst 1989 Plečkování (kartáčové, radličkové plečky) v širokořádkových kulturách, u obilnin na velmi těžkých půdách (řádky nad 15 cm) a při opožděných zásazích (vlivem deště apod.), kdy brány již jsou vzhledem k přerostlým plevelům neúčinné. Zvláštním způsobem ničení dvouděložných plevelů v cibuli, kukuřici apod. nebo všech plevelů před vzejitím kulturní plodiny je termická regulace (propanbutanové hořáky). 16

17 Předpokladem úspěšné regulace plevelů je znalost jejich biologie, správné rozlišení ve všech fázích růstu, snaha o vyvážený systém hospodaření, soustavné využívání všech metod regulace plevelů, kombinace nepřímých a přímých metod regulace. Doby použití vláčení a plečkování u řepy Před setím Vzcházení Zárodek listu 2 - listé 4 - listé 6 - listé listé O P V Legenda : O...ožeh plamenem P...plečkování V...vláčení Tab. 9: Citlivost různých druhů plevelů na vysoké teploty při termické regulaci Tolerantní rostliny vůči horku ( opět vyrazí po jediném opálení): Pýr plazivý Béry (všechny druhy) Jednoletá lipnice Pcháč rolní Svlačec rolní Šťovík tupolistý Kopřiva dvoudomá 17

18 Pomněnka rolní Bršlice kozí noha Šrucha zelná Rukev lesní Termická regulace je efektivní jen v dřívějším stádiu (první list): Rdesno svlačcovité Rdesno ptačí Hořčice rolní Řepka Violka rolní Hluchavka červená Laskavec blít Termická regulace je účinná ve stádium prvního až druhého listu: Heřmánek pravý Kopretina Rdesno blešník Rdesno červivec Kokoška pastuší tobolka Lilek černý Starček obecný Heřmánek nevonný Termická regulace je možná později ve stádiu 4 listů: Merlík bílý Ptačinec bažinec Svízel přítula Kopřiva žahavka Zemědým lékařský Kakost Rozrazil Změněno podle Vester,

19 7.3. Ochrana polních plodin Pšenice setá (Triticum aestivum L.) Regulace chorob Obiloviny Plíseň sněžná Napadá všechny ozimé obilniny, především v polohách bohatých na sníh. Nejvíce jsou ohroženy bujné přerostlé porosty, pokryté sněhovou vrstvou na nezmrzlé půdě. Prevencí je nesít ozim po ozimu, snížit výsevek, sít zdravé osivo, nepřehnojovat dusíkem, přerostlé porosty převláčet. Choroby pat stébel Prevencí je udržení půdy ve strukturním stavu, příznivé reakci a vodním režimu. Ozimá pšenice je chorobami pat stébel napadána nejvíce. Jednoleté přerušení obilního sledu vhodnou plodinou k potlačení výskytu nestačí. Proto se doporučuje přerušovat v osevním postupu pěstování obilnin na dva až tři roky. Pro tento účel se jeví jako nejvhodnější dva užitkové roky obilniny (včetně roku výsevu) nebo zařazení vojtěšky dva až tři užitkové roky. Podle možnosti se mohou použít i dvojice různých přerušovačů, směska - řepka, kukuřice - oves, brambory - oves, brambory - luskoviny atd. Černání pat stébel Jednoleté přerušení obilního sledu 2zařazením zlepšujících plodin zpravidla uspokojivě sníží výskyt černání pat stébel, protože patogen nepřežívá v půdě dlouhou dobu. Jako jednoleté přerušovače jsou vhodné luskoviny, kukuřice, brambory, cukrovka, řepka, len a z obilnin oves. Je-li v půdě přítomno větší množství původců chorob pat stébel, je účelné přerušit pěstování obilnin alespoň na dva roky. Výskyt patogena je možné omezit i pečlivou likvidací plevele. Jeho hostiteli jsou mnohé druhy trav a např. chundelka metlice bývá často silně napadena. Na moření osiva je možné použít přípravek Polyversum (Pythium oligandrum). 19

20 Stéblolam Nejvíce škody působí ozimé pšenici neboť přežívá více let ve strništi, které se rozkládá pomaleji než zdravé. Může napadat časně seté, bujné porosty ozimů již na podzim. Prevencí je tříletý odstup v osevním postupu, nezařazování pšenice po obilnině, především ječmeni, pozdější setba, nepřehnojování dusíkem, omezování pýru a výběr vhodné odrůdy. Sněť zakrslá Ihned klíčí jen chlamydospory na povrchu půdy, kdežto hlouběji uložené výtrusy si uchovávají klíčivost až tři roky. Je nezbytné nezařazovat pšenici po sobě dříve než za šest až sedm let. Mazlavá sněť pšeničná Napadení podporují nízké teploty na podzim po osevu. Teploty na jaře jsou pro napadení již příliš vysoké. Je významnou chorobou pšenice která může způsobit výnosové ztráty až přes 50 %. Ochranou je vysévání uznaného osiva. Padlí travní Se silným napadením padlím lze počítat pří teplém, relativně suchém jarním počasí (bohatá produkce a silný nálet spor). Napadení podporuje vysoká vzdušná vlhkost, ale nikoliv déšť, teploty mezi C, střídání teplých a vlhkých dnů. Pšenice je náchylná od odnožování až do mléčné zralosti. Náchylnější jsou mladé listy. Rostlina reaguje citlivě na napadení praporcovitého listu a pluch. Padlí vytváří vstupní bránu jiným patogenním houbám (braničnatka plevová, fuzariózy aj.). Prevencí je použití méně náchylných odrůd, nevysévat příliš brzy nebo pozdě, zamezit vývinu příliš hustých porostů. Rzi - plevová, pšeničná, travní Zvýšené nebezpečí napadení je u náchylných odrůd po podzimních infekcích z výdrolových rostlin. Ochranou je proto ničení výdrolů před vzcházením pšenice a volba vhodných odrůd. Existují tolerantní odrůdy pšenice, které dosáhnou vysoký výnos i při napadení. 20

21 Braničnatka plevová Patří k nejhojnějším a nejnebezpečnějším chorobám pšenice. Značně ovlivňuje především hmotnost jejích zrn (ukazatel: hmotnost tisíce zrn). Napadení podporují dešťové srážky během metání. Proti napadení pomůže volba vhodných odrůd, zapravení posklizňových zbytků, použití zdravého osiva a nižší výsevek. Fuzariózy klasů Význam tohoto onemocnění v poslední době stoupá zvláště v oslabených porostech. Nejvíce napadeny jsou rostliny v období metání a kvetení. Riziko výskytu zvyšuje vlhký rok, krátkostébelné odrůdy a hnojení slámou. Vliv odrůdy může převýšit vliv počasí. Ochranou je zdravé osivo, podpora rozkladu rostlinných zbytků a úklid slámy. Regulace škůdců Nejčastějšími škůdci obilnin jsou mšice a kohoutci z čeledi mandelinkovitých poškozující asimilační aparát a klasy. Proti hrbáči osennímu, jehož larvy poškozují listy osení a brouci se v létě živí květy obilnin a obilkami v mléčné zralosti, je dostatečně účinné střídání obilnin s luskovinami a řepou. Regulace plevelů Pšenice má velmi slabě rozvinutý kořenový systém a pomalý jarní vývoj. Proto mnohem méně konkuruje plevelům, je náročnější na výživu i další agrotechnická opatření. Nejvhodnějšími předplodinami jsou takové, které potlačují plevele (víceleté, zapojené, často sečené porosty jetelotrav a luskoviny. Obilniny a len nejsou jako předplodiny pšenice vhodné. Z agrotechnických opatření je na předním místě omezení plevelů. Podle stavu zaplevelení, je třeba volit druh použitého nářadí, dobu a hloubku zpracování půdy i počet zásahů a intervalů mezi nimi. Odstup (1 až 2 týdny) mezi zásahy napomáhá redukci semenných plevelů. Při výběru odrůd volíme odrůdy konkurenceschopné vůči plevelům (rozkladitý trs, rychlejší počáteční růst). Nutná je regulace především ozimých plevelů z čeledi lipnicovitých (chundelka metlice, pýr), které jsou rezervoárem původců houbových chorob. Kromě doby tvorby prvních listů je pšenice velmi tolerantní k mechanickým zásahům Důležitým nářadím k regulaci plevelů v obilninách jsou prutové brány. Jejich použití je 21

22 vhodné od zasetí do počátku vzcházení (píchání) rostlin a pak od fáze třetího listu (začátek odnožování). Mezitím (ve fázi listu) jsou rostliny obilnin velmi citlivé na vyvláčení. U jařin má vláčení před vzejitím pro regulaci plevelů větší význam než u ozimů. Kromě vyvláčení plevelů je současně vláčením provzdušněna povrchová vrstva půdy podpořena mineralizace, uvolňování živin, především dusíku, udržena životnost odnoží a podpořen růst a vývoj. Na těžkých, slévaných půdách a při zaplevelení chundelkou metlicí je vhodné kromě vláčení i plečkování obilovin. Meziřádková vzdálenost však při předpokladu takového zásahu musí být větší než 17 cm. Plecí tělesa mají být zavěšena na paralelogramu a plečka má mít stejný pracovní záběr jako secí stroj. Od plecích nožů (radliček) k okraji řádku rostlin je nutný odstup alespoň 4 cm, aby nedošlo k poškození kořenů obilovin. Žito (Secale cerale L.) Regulace chorob Žito je zvláště pod dlouhotrvající sněhovou pokrývkou napadáno plísní sněžnou. Jiné choroby nemají praktický význam. Řidší porosty dobře odnoží, lépe zakoření a jsou odolnější vůči plísni sněžné. Kvalita žita může být negativně ovlivněna zvláště u hybridních odrůd i výskytem sklerocií námele. Regulace plevelů Žito je ideální plodinou pro ekologické zemědělství vzhledem zhledem k vysoké konkurenceschopnosti vůči plevelům. Triticale (Triticale) Tritikale má menší nároky na ochranu proti chorobám a škůdcům než pšenice. Trpívá plísní sněžnou, chorobami pat stébel, eventuelně septoriózami. Výskyt chorob lze snížit vhodnou předplodinou (nemá následovat po pšenici či žitu). Plevele regulujeme vláčením. Zásady jsou obdobné jako u pšenice. Ječmen (Hodreum vulgare L.) 22

23 Regulace chorob Ječmen je napadán řadou chorob především v hustých porostech. Nejčastější jsou: padlí travní, hnědá skvrnitost a pruhovitost listů a žlutá virová zakrslost. Proto by neměl být ječmen set po obilovině. Regulace škůdců V teplejších oblastech se vyskytuje na ječmeni bejlomorka. Proto ječmen nesejeme do blízkosti honů, kde byl pěstován v předešlém roce. Regulace plevelů Jarní ječmen je vyséván poměrně časně, což je příčinou většího zaplevelení a navíc má z obilovin nejnižší konkurenční schopnost vůči plevelům. Nepěstujeme ho proto po hustě setých obilninách. Před vzejitím je nutné vláčení prutovými branami, další vláčení provádíme opatrně na začátku odnožování (3-4 pravé listy). Ječmen je velmi náchylný na vyvláčení. Oves (Avena sativa L.) Regulace chorob Oves je nejméně ze všech obilovin napadán chorobami, proto se žádné ošetření během vegetace neprovádí. Naopak v osevních sledech působí jako přerušovač.výměšky kořenů ovsa navíc inhibují aktivní zárodky hub. Použití ovsa jako krycí plodiny pro jetelovinu nebo zařazení mezi obilovinu a okopaninu v osevním postupu má ještě výraznější fytosanitární účinky. Regulace škůdců Vzhledem k nebezpečí rozšíření háďátek je vhodný odstup ovsa po sobě alespoň 4 roky. Napadení bzunkou ječnou sníží časné setí. Regulace plevelů Oves poměrně dobře potlačuje plevele. Proti plevelům je možné použít síťové nebo prutové brány od fáze 3 až 4 lístků až do konce odnožování protože vzcházející porost až do tří pravých lístků by se vláčením značně poškodil. Vláčení omezí plevele až o 60%. Při menším zaplevelení (do 30%) je možné vláčení vynechat. Pšenice tvrdá (Triticum durum Desf.) 23

24 Pšenice tvrdá je odolnější proti houbovým chorobám než pšenice setá. Odolnost proti rzi plevové, rzi travní a fusariózám je velmi vysoká. Náchylnější je pšenice tvrdá k napadení padlím travním. Pšenice špalda (Triticum spelta L.) Regulace chorob Špalda je napadána stejnými chorobami jako pšenice setá. Účinným regulátorem chorob je osevní postup. Z obilovin je vhodnou předplodinou oves. Po ostatních obilovinách, zvláště po pšenici, špaldu nepěstujeme vzhledem k velké náchylnosti k houbovým chorobám. Mezi nejvážnější choroby špaldy patří choroby pat stébel a v hustších porostech padlí travní. Regulace plevelů Špalda nemá vůči plevelům dobrou konkurenční schopnost. Proto nejsou ozimé obilniny vhodnými předplodinami zvláště vzhledem k šíření ozimých plevelů (chundelka metlice, svízel přítula aj.). Proti plevelům je nejúčinnější vláčení síťovými nebo prutovými branami. Vláčení před vzejitím ničí z více než 80% nitkující plevele. Po zakořenění (tvorba 3 listu) je účinnost prutových bran na plevele vysoká (80%), ale během odnožování rapidně klesá pod 50%. Pohanka setá (Fagopyrum vulgare Moench) Regulace chorob Na rozdíl od mnohých zemědělských plodin je pohanka zřídka a málo napadána chorobami. Je to pro její relativně malé plochy pěstování. Problémy s houbovými patogeny jsou zaznamenávány nepravidelně a ve většině let se vyskytují pouze v minimálním množství. Porosty pohanky jsou spíše ojediněle napadány nespecifickými druhy a to v případě nevhodného průběhu počasí a při nedodržení správných agrotechnických zásad. Snížení rizika výskytu chorob dosáhneme vhodnou organizací porostů (nepřehušťovat, nepřehnojovat), dobrou předplodinou a výživou (starou půdní sílou), eventuelně volbou odrůdy. Odolnost proti chorobám se mezi odrůdami liší. Regulace škůdců Škůdci působí obecně na pohance minimální škody. Za nejvíce rozšířené jsou považováni dřepčíci a mšice. Vyšší výskyt dřepčíků na vzcházejících rostlinách je za suchého 24

25 a slunečného počasí. Mšice (např. mšice maková) kromě přímých škod (vysávání konců vegetačních vrcholů a následné svinování) přenáší virové choroby. Výskytu škůdců lze předcházet vhodnou organizací porostu, osevním postupem a dobrou agrotechnikou. Možným škůdcem pohanky je také háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) a i jiné druhy háďátek. Proto byl měl být dodržován čtyřletý odstup v pěstování pohanky na stejném pozemku. Regulace plevelů Pohanka patří vlivem rychlého růstu mezi úspěšné konkurenty plevelů, zejména jednoletých. K nejčastěji se vyskytujícím plevelům patří ježtka, laskavce, pcháč, přeslička, penízek, rdesna a merlíky. Plevele odebírají živiny, vláhu, stíní a tím ztěžují asimilaci a jsou také hostiteli chorob a škůdců. K potlačení plevelů přispívá setí pohanky do úzkých řádků (12,5 cm) vyšším výsevkem (až 60 kg.ha -1 ). Důraz je třeba klást na nezaplevelenost půdy po předplodině a využít pozdější dobu setí k hubení plevelů. Je vhodné připravit půdu již 2-3 týdny před setím, nechat plevele vzejít a před vlastním setím zlikvidovat vyklíčené plevele mechanicky. Před zapojením (ve fázi 3 5 listů) porostu vláčíme plecími bránami (s vysokými prutovými či plochými prsty) vždy v odpoledních hodinách, kdy jsou rostliny povadlé, se sníženým turgorem, a tak nejsou bránami poškozeny. Vláčíme po řádcích do výšky cm. V širších řádcích plečkujeme, nejprve mělce, 5-6 cm, později hlouběji až 8 cm. Při zaplevelení porostu založeného do úzkých řádků je možno jeden řádek vyplečkovat nebo nechat dvouřádky, kdy se vyplečkuje každý druhý řádek. Luskoviny Hrách setý (Pisum sativum L.) Regulace chorob Mezi nejvýznamnější choroby hrachu patří antraknóza, hnědá strupovitost, strupovitost a kořenová spála. Spočívá v prevenci, tj. použití zdravého uznaného osiva, dodržování osevního postupu (4-5 let přestávky). Při jarní předseťové přípravě je nutné se vyvarovat utužení půdy, které může vést k rozvoji kořenových chorob (kořenová spála). 25

26 Regulace škůdců Kritické období pro napadení hrachu škůdci je kvetení. Nejvíce porosty poškozuje kyjatka hrachová a plodomorka hrachová. Také proti ostatním škůdcům spočívá ochrana v dodržování vhodně sestaveného osevního postupu a v časném výsevu ranných odrůd. Regulace plevelů Provádíme nepřímou (osevní postup, zpracování půdy) a přímou (vláčení a plečkování za slunečného počasí odpoledne, kdy je nižší buněčný turgor a rostliny jsou méně poškozovány). Před vzejitím je vhodné vláčet naslepo. Ve vláčení pokračujeme od výšky porostu 5 cm. Porosty nad 25 cm výšky jsou opět značně poškozovány. Na místech s velkým zaplevelením je nevhodné hrách pěstovat. Účinnost plecích bran na plevele (při směru jízdy po řádcích, nastavení pojezdové rychlosti 5 km.hod -1 a po jednom průjezdu porostem) činí 60 % s poškozením kulturních rostlin pod 1 %. Na zaplevelených pozemcích jsou díky vyšší konkurenční schopnosti vhodnější odrůdy hrachu setého listového charakteru. Bob Regulace chorob Bob vyséváme co nejdříve, proto je nutné se při jarní předseťové přípravě vyvarovat utužení půdy, které může vést k rozvoji kořenových chorob. Důraz klademe na preventivní opatření, jako je použití uznaného zdravého osiva a dodržování osevního postupu. Mezi nejčastější choroby napadající listovou plochu patří hnědá skvrnitost bobu a strupovitost bobu. Semeny se nejčastěji šíří bakteriózy a s patogenními houbami jako je Ascochyta, Fusarium, Alternaria, Cladosporium. Regulace škůdců Mezi hlavní škůdce bobu patří mšice bobová a listopas čárkovaný a zrnokaz bobový. Ochrana spočívá v časném výsevu a dodržování vhodně sestaveného pestrého osevního postupu. Regulace plevelů Současné převládající střední až vysoké odrůdy bobu se z hlediska potlačení plevelů jeví jako vhodné. Bob je nejčastěji zaplevelován jednoletými dvouděložnými plevely a jednoděložnými travami. Až do zapojení porostu je možno plevele regulovat pomocí vláčení 26

27 naslepo od fáze 3. listu je možno opatrně vláčet až do výšky porostu cm. U bobu přichází také v úvahu použití klasické, či rotační plečky. Účinnost plecích bran na plevele (při směru jízdy po řádcích, nastavení pojezdové rychlosti 5 km.hod -1 a po jednom průjezdu porostem) činí 50 % s poškozením kulturních rostlin pod 1 %. Lupina Regulace chorob Během vegetace se u lupiny projevuje zvýšená citlivost (odumírání rostlin v průběhu celé vegetace) na komplex kořenových a krčkových chorob (Botrytis-Fusarium-Phoma). K potlačení chorob přispívá dodržování osevního postupu, volba zdravého certifikovaného osiva, výběr nezamokřeného pozemku s propustnou písčitohlinité až hlinitou půdou, zásobenou vápníkem s ph >6. Při jarní předseťové přípravě je nutné se vyvarovat utužení půdy, které může vést k rozvoji kořenových chorob. Regulace škůdců luskoviny. Porosty mohou být poškozeny obdobnými žravými a savými škůdci jako ostatní Regulace plevelů Až do zapojení porostu je možno plevele regulovat pomocí vláčení naslepo od fáze 3. listu je možno opatrně vláčet až do výšky porostu cm. Lupiny setrvávají dlouho ve fázi přízemní růžice, proto při eventuálním plečkování hrozí nebezpečí zahrnutí a jsou proto citlivější vůči konkurenci plevelů. Cizrna Regulace chorob Cizrna může být napadána antraknózou a dále komplexem kořenových a krčkových chorob (Botrytis spp., Fusarium spp., Rhizoctonia spp., Botrytis spp.). Při jarní předseťové přípravě je nutné se vyvarovat utužení půdy, které může vést k rozvoji zmíněných chorob. Podstatné je dodržet preventivní opatření jako je osevní postup, zdravé certifikované osivo a volba nezamokřených, propustných, písčitohlinitých a hlinitých půd s dostatkem vápníku s ph > 6. 27

28 Regulace škůdců Spočívá v dodržování pestrého osevního postupu. Regulace plevelů Až do zapojení porostu je možno plevele regulovat pomocí vláčení naslepo od fáze 3. listu je možno opatrně vláčet až do výšky porostu cm. Olejniny Řepka olejka (Brassica napus var. Oleracea) Regulace chorob V posledních letech se stávají významnými na této plodině také choroby. Infekce ve fázi kvìtu a dokvétání ovlivní negativně průběh zrání porostu., dochází k tzv. nouzovému dozrávání. Rostliny sesychají, vytváří se scvrklá nekvalitní semena která předčasně vypadávají z šešulí. Ochrana proti nim je obtížná a proto je nutné jejich výskyt omezovat preventivními opatřeními. 1) Především nízkým zastoupením brukvovitých plodin v osevním postupu (12,5 %) a dodržováním dostatečného odstupu řepky (4-5 let) v osevním sledu. Při výskytu nádorovitosti košťálovin je nutno vynechat brukvovité v osevním postupu minimálně 6-7 let. 2) Výběrem odrůdy podle jejich citlivosti k jednotlivým chorobám. 3) Volbou vhodného pozemku vyloučení pozemků zamokřených s nevhodnými mikroklimatickými podmínkami. Pokud sejeme řepku na pole s výskytem hlízenky je možné aplikovat před setím přípravek Contans (Coniothyrium minitans). 4) Dodržením termínu setí podle pěstitelské oblasti a založením porostu o optimální hustotě. Příliš časný výsev podpoří rozvoj listů a tím hrozí větší napadení plísněmi. Rostliny napadené chorobami v podzimním období na jaře pomaleji regenerují a během nepříznivé zimy i snáze uhynou. Hlavním zásadou je zajistit dobré přezimování porostu. 5) Zaorání posklizňových zbytků brání přenosu alternárie a dalších chorob na porosty následně zakládané v sousedství pozemku. 28

29 Regulace plevelů Řepka díky svému rychlému počátečnímu vývoji dobře konkuruje plevelům zejména při vyrovnaném příjmu živin. Přesto by předplodina řepky měla být nezaplevelená a včas sklizená. Obilniny jsou nevhodné vzhledem k agresivnímu výdrolu, který se v ekologickém zemědělství těžko reguluje. Jako jednu z možností ochrany proti zaplevelení lze doporučit zvýšení výsevku hybridní řepky na dvojnásobek. Zaplevelení předcházíme také včasným založením porostu. Po vzejití je vhodné ve fázi 4-6 listů kdy je rostlina již zakořeněna provést plečkování a do zimy je podle potřeby ještě minimálně jednou opakovat. Po dosažení 6 listů je možné řepku již vláčet prutovými branami. Ošetření proti plevelům na jaře spočívá především v plečkování dle potřeby nejlépe 4 krát po 14 dnech, do zapojení porostu. Možné je plečkovat a vláčet v podstatě do uzavření prorostu větvení. Sama řepka může být významným plevelem pro následující plodinu prostřednictvím výdrolu. Základem předcházení výdrolu je bezztrátová sklizeň. Za sucha po odvozu řepkové slámy či jejím rozdrcení by se měl pozemek mělce podmítnout, aby se semena nezaklopila hlouběji něž do 6 cm a podmítku upravíme vláčením nebo válením. Za vlhka je vhodné pozemek nepodmítat, čerstvá semena jsou velmi rychle klíčivá. Za sucha bychom neměli ponechat pozemek se strništěm, semena by pak vlivem sucha získala druhotnou dormanci a nevyklíčila. Také hluboké zaklopení strniště je nevhodné pro následně několikaleté vzcházení semen z půdní zásoby. Regulace škůdců Rozšířením pěstování řepky vzrostl význam výskytu škůdců v řepce jako např. krytonosců, blýskáčka i slimáčků. Možnosti ochrany proti škůdcům jsou velmi slabé. Musíme proto věnovat pozornost preventivním opatřením a podpoře predátorů. Vzhledem k většímu riziku sucha, pomalého vzcházení a poškození dřepčíky jsou nevhodné pro ekořepku velmi teplé oblasti. Pro omezení výsknutu škůdců by měl být v osevním postupu zachován časový odstup minimálně 4 roky Po řepě se řepka nesmí zařazovat kvůli společnému škůdci háďátku řepnému. Při volbě odrůdy bychom měli volit odrůdy odolné, raně kvetoucí, které jsou méně poškozovány blýskačky. Možnost ochrany proti slimáčkům je především v oblasti agrotechniky. Jejich výskyt podporuje větší podíl posklizňových zbytků v půdě a na povrchu půdy, zanedbaná okolí pole, 29

30 úhory, nesečené meze apod. a nedodržování správného střídání plodin. Největší škody působí při vzcházení ozimé řepky, kdy biomasa rostlin je ještě malá slimáčci jsou schopni zničit holožírem rozsáhlé plochy. Z hlediska prevence je proto nutné používat orební systém. Mechanická likvidace výdrolu řepky by měla být provedena včas aby byl zničen dříve než vzejde nový výsev řepky. Pro prognózu dalšího výskytu škůdců i chorob je důležité také posouzení zdravotního stavu porostu po sklizni dle strniště. Poškození krytonosci, hlízenkou a plísní se projeví jako černé či seschlé stonky. Slunečnice (Heliantus anuus) Regulace chorob a škůdců Pěstování slunečnice v ekologickém zemědělství je náročné z důvodů citlivosti plodiny k mnoha škodlivým činitelům. Hlavní zásadou je dodržení 8-letého odstup v osevním postupu od minulé slunečnice. Nevhodnou předplodinou jsou řepka, hořčice a cukrovka z důvodu nebezpečí přenosu chorob (Sclerotinia sclerotiorum, Botritis cinerea, Alternaria). Maximální zastoupení slunečnice v osevním postupu by mělo být %. Jako prevenze proti chorobám je důležité i ostraňování plevelů, které by mohly být hostitely především Sclerotinie v okolí pozemku. Jsou to rostliny z čeledi Asteraceae, Brassicaceae a Fabaceae. K základním škůdcům patří drátovci (larvy kovaříků), na vzešlých rostlinách nejčastěji škodí listopas panenský či mšice. Ochrana proti poškození ptactvem je možná jen dodržením zásady pěstování slunečnice na větší ploše, volbou vhodného pozemku (pozemky by neměly být blízkosti lesních celků, remízků a sadů) a kvalitní agrotechnice, která zajistí rovnoměrné vzejití rostlin. Regulace plevelů Pro podporu vzcházení plevelů a jejich následnou likvidaci je vhodné časné jarní vláčení. Týden po výsevu následuje vláčení naslepo. Další vláčení může být prováděno při výšce rostlin nad 15 cm. Při plečkování v raných fázích růstu doporučujeme používat boční ochranné desky. U větších rostlin jsou radličky upraveny tak, aby více nahrnovaly ornici (mírné hrůbkování), přičemž jsou intenzivněji potlačovány plevele. Plečkami s vysokým rámem lze ošetřovat i vyšší porosty později. 30

31 Okopaniny Brambory (Solanum tuberosum L.) Brambory patří k plodinám, jež jsou v konvenčním pěstování pravidelně ošetřovány proti chorobám a škůdcům. Rozsah nutných opatření často ovlivňuje ročník. Totéž platí i při pěstování v EZ. Při ekologickém pěstování brambor v ochraně proti chorobám a škůdcům výrazně převyšuje význam nepřímých opatření nad přímými. Volba odrůdy V současné době je možné z odrůd povolených pro šíření v ČR vybrat celou řadu odrůd, které mají předpoklad pro využití v ekologickém pěstování - kvalita hlíz, rychlý počáteční růst, nižší náročnost na dusík, vyšší odolnost proti plísni bramborové, virózám a obecné strupovitosti. Tyto odrůdy však nejsou zatím testovány pro podmínky ekologického pěstování. Zařazení v osevním postupu Dodržení minimálního čtyř1etého odstupu zařazení brambor v osevním postupu je velmi významné opatření k omezení výskytu chorob a škůdci. Volba stanoviště může hrát významnou roli v omezení napadení plísní bramborovou - především jde o rychlost osychání rostlin. Volba pozemku výrazně ovlivňuje výskyt obecné strupovitosti. Agrotechnika Především zpracování půdy a vytvoření vhodných vzdušných, vlhkostních a teplotních podmínek pro kvalitní a rychlý růst vytváří předpoklady vyšší odolnosti rostlin k chorobám a škůdcům a současně má i vliv na jejich nižší výskyt. K základním agrotechnickým opatřením patří regulace zaplevelení, které rovněž snižuje výskyt chorob a škůdců. Založení porostu Kvalitní sadba a její biologická příprava zaručují výnos při nižší hustotě porostu a dále zaručují nízkou redukci rostlin. Velmi časná a pozdní výsadba je špatná. Při určení termínu sázení by mělo být respektováno staré pořekadlo: "Zasaď mě brzo, vzejdu, až budu chtít, zasaď mě v pravý čas, vzejdu brzo" které zdůrazňuje význam prohřátí půdy. Zvlášť významné je to na půdách těžších. 31

32 Ochrana Virózy Základním opatřením, které snižuje význam a škody způsobené virózami, je použití zdravé, nejlépe uznané sadby. Z pohledu výskytu viróz je zvlášť nebezpečné několikanásobné přemnožování neuznané sadby. Rychlý růst rostlin vytváří předpoklady nižší vnímavosti k virózám používáním drobných hlíz z přemnožované sadby vzniká předpoklad vyššího výskytu nemocných rostlin v porostu. "Degenerace" sadby ve vztahu k napadení virózami se s narůstající nadmořskou výškou zpomaluje. Je možný i výběr odrůd s nižší vnímavostí k virózám. Houbové choroby Plíseň bramborová (Phytophthora infestans) je choroba, která ovlivňuje výnos a kvalit1 hlíz v ekologickém pěstování. Z nepřímých opatření jde především o agrotechnická opatření: 1) dodržení minimálně čtyř1etého odstupu za řazení brambor na pozemku, 2) volba vhodných pozemků, na nichž dochází k rychlému osychání rostlin, 3) volba odrůd s vyšší odolností k plísni bramborové, 4) kvalitní sadba a její biologická příprava, 5) hustota porostu nepřekračující trsů.ha -1, 6) kvalitní zformování při posledním kultivačním zásahu, které chrání hlízy před napadením, 7) regulace zaplevelení. Předčasné ukončení vegetace mechanickým zničením natě za podmínek, kdy plíseň rychle zasychá. Z přímých opatření proti plísni bramborové je možné využít oxychlorid mědi ve formě přípravku Kuprikol. Použití Kuprikolu může však mít i negativní účinky. Mladé rostliny jsou vystaveny nebezpečí fytotoxicity a odrůdám, které jsou náchylné k výskytu plísně na hlízách, může ochrana Kuprikolem prodloužit čas působení plísně na hlízy prostřednictvím spór. Využití přípravku, jehož účinnou látkou je hydroxid hořečnatý, ovlivní reakci povrchu listů a omezí napadení rostlin plísní bramborovou. Kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani) V ochraně proti výskytu kořenomorky bramborové na rostlinách bramboru jsou pozitivní účinky zaznamenány při použití hydroxidu hořečnatého. Význam však mají především nepřímá opatření - volba vhodných pozemků, sadba s nízkým výskytem sklerocií kořenomorky a povrchu hlíz, kvalitní agrotechnika a včasná sklizeň (do 30 dnů) od ukončení vegetace. 32

33 Obecná strupovitost (Streptomyces scabies) Znalost pozemků ve vztahu k výskytu obecné strupovitosti na hlízách brambor je základním předpokladem účinné ochrany. V ochraně má rozhodující význam i volba vhodné odrůdy. Při pěstování brambor na pozemcích s výskytem obecné strupovitosti volíme odrůdy s nízkou náchylností k této chorobě. Výskyt obecné strupovitosti významně ovlivňuje ročník. Agrotechnická opatření podporující nebo omezující výskyt obecné strupovitosti mají malý význam, jejich vliv je však zesilován především ročníkem. Hmyzí škůdci Mandelinku bramborovou (Leptinotarsa decemlineata) můžeme vedle mšic (přenáší virózy) považovat za nejzávažnějšího škůdce brambor. Přímé škody způsobují i brouci, především však larvy požerem listů, stonků, výjimečně i okusem hlíz. Mezi nepřímá opatření patří dodržování čtyřletého odstupu brambor v osevním postupu a ničení "plevelných rostlin bramboru" v jiných plodinách. Z přímých opatření je možné uplatnit ruční sběr brouků a larev a ničení kolonií vajíček. Především musíme věnovat pozornost sběru přezimujících "jarních brouků" a nedovolit jim naklást vajíčka. To je možné na malých plochách. Možnost využití přípravku NOVODOR s účinným mikroorganismem Bacillus thuringiensis, ssp. tenebrionis proti larvám brouků skončila (registrace přípravku v ČR skončila v roce 2000). V EU se tento přípravek běžně používá. V současné době ekozemědělec pěstující biobrambory má v podstatě možnost jen ručního sběru. Využití speciálních strojů, jejichž principem je sklepávání, sfoukávání nebo vysávání brouků a larev, je vzhledem k ceně a malé ploše biobrambor zatím nereálné. Skládkové choroby Hlavní příčinou infekce původci skládkových chorob je mechanické poškození hlíz při sklizni, následná manipulace s nimi a napadení hlíz plísní bramborovou. Mezi skládkové choroby patří mokrá bakteriální hniloba, suchá fuzariózní hniloba a suchá fomová hniloba. Řepa obecná (Beta vulgaris L.) Regulace chorob V osevním postupu by měl být alespoň 4 roky odstup z důvodu nebezpečí zamoření půdy háďátkem řepným. Háďátko lze preventivně omezit jen vlivem správného střídání plodin, pečlivým odstraňováním plevelů. ve využití háďátku nepřátelských rostlin (jeteloviny, 33