Botanika bezcévných rostlin 11. praktikum Přehled pozorovaných objektů

Transkript

1 Botanika bezcévných rostlin 11. praktikum Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta TŘÍDA: Marchantiopsida ŘÁD: Marchantiales Marchantia polymorpha (HB, ŽM) Lunularia cruciata (ŽM vlastní preparát) ŘÁD: Ricciales Riccia (HB) TŘÍDA: Jungermanniopsida ŘÁD: Pelliales Pellia epiphylla (HB)

2 ŘÁD: Jungermanniales Lepidozia reptans (HB, ŽM vlastní preparát) Bazzania trilobata (ŽM) Lophozia ventricosa (HB vlastní preparát) Chiloscyphus profundus (TP, HB) ŘÁD: Lepicoleales Ptilidium ciliare (HB) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta TŘÍDA: Anthocerotopsida Anthoceros agrestis (HB, OP/TP)

3 V některých ekosystémech mohou mechorosty tvořit jednu z dominantních složek vegetace. Skály (Český les, Liščín) Rašeliniště (Jizerské hory, Na Čihadle) Epifytická společenstva (Borneo) Lesní mechové patro (Šumava, Houska)

4 ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka játrovek frondózní (lupenitá) nebo foliózní (listnatá) tř. Marchantiopsida zahrnuje frondózní játrovky s rozlišeným základním a asimilačním pletivem tř. Jungermanniopsida zahrnuje frondózní játrovky pouze se základním pletivem a především všechny foliózní játrovky u foliózních játrovek jsou fyloidy rozmístěny na kauloidu ve dvou proti sobě ležících řadách, může se vytvářet i třetí řada zpravidla drobnějších amfigastrií na ventrální straně kauloidu

5 další význačné charakteristiky: - záhy pomíjejíci prvoklíček (protonema) - jednobuněčné rhizoidy (mohou být i čípkaté) - fyloidy bez žebra s izodiametrickými buňkami - při vývinu sporofytu se nejdříve vytvoří tobolka a ta je pak vynesena štětem - po dozrání výtrusů puká tobolka podélnými štěrbinami a vytváří chlopně - v tobolce jsou přítomny mrštníky (elatery) čípkaté rhizoidy ve srovnání s mechy méně početná skupina (v ČR známo 204 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) vyskytující se především na vlhčích biotopech (epifytické, terestrické i epilitické druhy)

6 Marchantia polymorpha porostnice mnohotvárná Na dorzální straně stélky jsou i pouhým okem patrná políčka dýchacích dutin se světlejšími dýchacími otvory Výskyt: na nejrůznějším podkladu, často např. na kamenech podél potoků ve volné přírodě, ale i na sušších stanovištích v okolí lidských sídel; velmi variabilní a hojná játrovka.

7 Příčný řez frondózní stélkou Marchantia polymorpha soudečkovitý dýchací otvor svrchní korová vrstva (epidermis) asimilační vrstva dřeňová vrstva čípkatý rhizoid hladký rhizoid fotografie příčného řezu schema příčného řezu

8 Marchantia polymorpha pohlavní rozmnožování Samičí gametangiofory zpravidla více než 1 cm vysoké, na vrcholu hluboko v 7-10 úzkých laloků rozdřípené, archegonia vyvinuta na spodní straně deštníkovitých útvarů. Samčí gametangiofory nižší, okrouhlé, k okrajům ztenčené, antheridia vytvářena na svrchní straně deštníkovitých útvarů.

9 Marchantia polymorpha nepohlavní rozmnožování Na povrchu stélky se vytvářejí pohárkovité útvary, které obsahují četné čočkovité mnohobuněčné množilky (gemy). okraje pohárku gemy příčný řez stélkou v místě pohárku s množilkami (obarveno)

10 Lunularia cruciata lunatka křížatá příčný řez stélkou Převážně mediteránní druh zavlékaný mimo hlavní areál do střední Evropy s půdou do parků, zahrad a skleníků.

11 Riccia sp. trhutka Riccia cavernosa - druh význačný pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží, typicky se vyskytuje na dnech letněných rybníků. Riccia sorocarpa roste na holé zemi (polích, strništích, jetelištích), v parcích i teplomilných společenstvech, např. na stepích. Druh Riccia fluitans je vodní a často se pěstuje v akváriích.

12 Pellia epiphylla pobřežnice obecná Výskyt: roste na velmi vlhkých místech u potoků, řek či v prameništích. Stélka je na příčném řezu homogenní, pouze se svrchní a spodní epidermis. Vysoké sporofyty pobřežnice obecné

13 Lepidozia reptans - plevinka plazivá kauloid větev 3- až 4-laločný fyloid Výskyt: velmi běžná játrovka na kyselých stanovištích; roste na humózních půdách, bázích kmenů i na trouchnivějícím dřevě či na skalách. amfigastrie

14 Bazzania trilobata rohozec trojlaločný Výskyt: často v hustých, vysokých porostech, především na vlhké půdě ve smrčinách, na rašelinné půdě, na trouchnivějících kmenech i silikátových skalách, od podhůří do hor. Fyloidy na kauloidu nadsazené, na vrcholu uťaté, se třemi drobnějšími zuby; četné šlahounovité výběžky vyrůstají na ventrální straně v úžlabí amfigastrií.

15 Gemmy játrovek na příkladu Lophozia ventricosa křižítka břichatá Množilky (gemy) se tvoří především na vrcholech dvoulaločných fyloidů. Množilky jsou 1-2 buněčné, hvězdovitého nebo nepravidelně hranatého tvaru.

16 Chiloscyphus profundus obhřebenka dvouzubá spory elatera laloky otevřené tobolky hyalinní štět dvoulaločný fyloid amfigastrie rhizoidy Výskyt: nejčastěji na tlejícím dřevě, borce stromů, řezné ploše pařezů; vzácně na půdě.

17 Ptilidium ciliare brvitec chlupatý celkový vzhled části rostliny Výskyt: na zemi na kyselých substrátech (např. vřesoviště, bory, rašeliniště), řidčeji i epifyticky na bazích stromů. cílie přední lalok zadní lalok místo, kde fyloid přisedá na kauloid kresba fyloidu

18 RÍŠE: Plantae (Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka růžicovitá, frondózní, každá buňka stélky obsahuje jediný chloroplast s pyrenoidem, často ve stélce symbioticky rostoucí sinice, pouze hladké rhizoidy sporofyt bez štětu, otevírání válcovité tobolky podélnými štěrbinami (nedosahují vrcholu tobolky), vyvinut sloupek a pseudoelatery nepříliš početná skupina (v ČR známy pouze 4 druhy)

19 Anthoceros agrestis hlevík tečkovaný Výskyt: na vlhké půdě, často na polích a úhorech, ale i na loukách a pasekách, především v nižších a středních polohách; poměrně hojný druh. Na povrchu tobolky jsou vytvořeny nepravé (stále otevřené) průduchy tvořené dvojicí ledvinitých buněk. Růžicovitá stélka je zvlněná až kadeřavá, s četnými dutinami hostícími kolonie sinic rodu Nostoc. Výtrusy jsou v době zralosti černavé, na povrchu s vidličnatými ostny, pseudoelatery šedé, 2-5 buněčné, s nepravidelnými ztlustlinami.