Kovy a dentální slitiny

Transkript

1 Kovy a dentální slitiny Ivan Malbohan Lenka Fialová Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1.LF UK 2015/2016

2 Stomatologické materiály Kovové Dentální kovy a slitiny Dentální amalgamy Nekovové Zubní sádry Zubní cementy Zubní keramické materiály Dentální pryskyřice Otiskovací hmoty Modelové materiály Modelovací materiály Brusné a leštící nástroje a prostředky

3 Úvod Kovy patří k nejstarším dentálním materiálům. Čisté kovové prvky se u nás ve stomatologické praxi užívají poměrně málo. Jako hlavní materiály se nepoužívají, protože vlastnosti určitého prvku nesplňují požadavky potřebné v klinické praxi. Někdy se používá čisté zlato, které je poměrně měkké, ke zhotovování velmi kvalitních, ale také velmi drahých inlejí. Titan se používá ve fixní protetice a jako materiál pro implantáty.

4 Požadavky na kovový materiál Pro zhotovování protéz, ať fixních nebo snímacích, potřebujeme materiál o vyšší pevnosti, který má odpovídající tvrdost, tuhost a houževnatost, ale také tvárnost. Zanedbatelná rovněž není ani odolnost materiálu proti opotřebování a korozi. Důležitá je i vyhovující barva materiálu. Oproti tomu dobrá tepelná a elektrická vodivost představuje u zubních náhrad spíše nevýhodu.

5 Požadavky na kovový materiál Všem těmto požadavkům nejlépe vyhovují SPECIÁLNĚ PŘIPRAVOVANÉ STOMATOLOGICKÉ SLITINY

6 Kovová vazba Kovová vazba je specifický typ chemické vazby, přítomný mezi atomy kovů. Atomy kovů ve snaze vytvořit si stabilní konfiguraci odvrhují nejméně vázané elektrony. Dochází k jejich přeměně na kationty. Valenční elektrony obklopující kovové ionty mohou volně přecházet z orbitu do orbitu a zaujímat energeticky nejvýhodnější pozice. Jsou volně sdílené všemi atomy. Vytvářejí elektronový oblak.

7 Krystalografické vlastnosti kovů Kationty kovů, kolem nichž obíhají sdílené valenční elektrony, jsou organizovány v krystalových mřížkách. Většina dentálních kovů krystalizuje v těchto soustavách: Kubická prostorově centrovaná (Cr, Mo, W) částice jsou umístěny ve vrcholech a uprostřed elementární buňky Kubická plošně centrovaná (Au, Ag, Pt, Pd, Ir, Cu, Co, Ni, Fe) částice jsou umístěny ve vrcholech a uprostřed stěn elementární buňky Hexagonální soustava (méně častá - Os, Ru, Zn, Ti)

8 Krystalografické vlastnosti Krystalograficky, pomocí mikroskopu na lomu nebo výbrusu, sledujeme mřížkové parametry a typy krystalových mřížek a zejména poruchy krystalové mřížky. Uspořádání krystalové mřížky není v reálných kovech zcela pravidelné. Podle velikosti a tvaru krystalografické neuspořádanosti atomů rozeznáváme různé mřížkové poruchy: Poruchy krystalové mřížky Bodové Čárové Plošné Objemové

9 Krystalografické vlastnosti Bodové - chybějící částice nebo částice navíc vakance intersticiální atom malý substituční atom velký substituční atom Čárové (dislokace) vypadnutí části hrany, vypadnutí celé řady vysunutí atomů z pravidelných poloh krystalové mřížky Plošné vzniknou např. odstraněním části roviny atomů nebo jejím přidáním do struktury Objemové Mezi objemové poruchy řadíme trhliny a precipitáty (ostrůvky jiné krystalové struktury), přítomné v krystalu.

10 Krystalografické vlastnosti Množství a zastoupení poruch krystalové mřížky ovlivňují mechanické vlastnosti kovů a zejména jejich slitin. Přítomnost těchto poruch umožňuje plastickou deformaci kovu. Deformaci označujeme jako změnu tvaru mřížky, která se navenek projevuje změnou tvaru bez vzniku trhlin. Plastická deformace je změna tvaru, která zůstává zachovaná i po odstranění příčiny deformace.

11 Proces krystalizace Krystalizace začíná při přechodu z kapalného do pevného skupenství. Kapalné skupenství kovu Krystalizace Pevné skupenství kovu

12 Proces krystalizace Mechanismus krystalizace je zahájen vznikem stabilních krystalových zárodků neboli jader (nukleí). Zárodky jsou nepatrné objemy nové fáze v tavenině, na které se připojují další atomy. Krystalizační zárodky mají krystalovou strukturu a v tavenině jsou orientovány libovolným směrem. Krystalizační zárodky tuhé fáze vznikají: spontánně přímo v tavenině homogenní nukleace na již přítomných zárodcích cizí fáze heterogenní nukleace

13 Proces krystalizace Na krystalizační zárodky se postupně připojují další atomy a vzniká homogenní krystal. Ve svém růstu je krystal omezován sousedními rostoucími krystaly, a proto je tvar krystalu nepravidelný. Krystaly s nepravidelným tvarem se označují jako zrna. Uvnitř zrn jsou částice uspořádány pravidelně, avšak vzájemná poloha zrn je náhodná a nepravidelná. Na hranicích zrn se mohou ukládat nečistoty a mohou se stát místem, kde začíná koroze.

14 Proces krystalizace Počet zrn ovlivňuje vlastnosti kovu. Lepší mechanické vlastnosti mají kovy s jemnozrnnou strukturou, která je podmíněna co největším počtem zárodků. Žádoucí je počet zrn větší než 500 na mm 2 a velikost zrn 30 m a méně. Zjemnění struktury lze dosáhnout: rychlejším ochlazováním vnesením jemných cizorodých částic do taveniny jako heterogenních zárodků

15 Proces krystalizace Při rychlém chladnutí se vytváří více zárodků. Vzniká jemnozrnná struktura, která se vyznačuje lepšími mechanickými vlastnostmi. Při pomalejším chladnutí vzniká hrubozrnná struktura. Rychlejší chladnutí Pomalejší chladnutí Jemnozrnná struktura LEPŠÍ MECHANICKÉ VLASTNOSTI (větší pevnost) Hrubozrnná struktura

16 Proces krystalizace Pokud chladnutí slitiny probíhá příliš rychle, roste zrno rychleji v jedno směru - primární větev, ze které potom kolmo odstupují kratší sekundární větve. Vytváří se stromečkovité rozvětvené útvary dendrity. Dendrity mají odlišné složení než ostatní části slitiny a svědčí o nehomogenitě materiálu. Primární větev Sekundární větev Dendritická struktura může oslabit mechanickou i korozní odolnost slitin.

17 Proces krystalizace Endogenní krystalizace Zárodečné krystaly vznikají rovnoměrně v celé hmotě odlitku Vhodná pro dentální slitiny jemnozrnné, homogenní odlitky Au-Pt slitiny Exogenní krystalizace Zárodečné krystaly se vytvářejí pouze na povrchu odlitku

18 Proces krystalizace Krystalizace je vždy doprovázena smrštěním, které je nejvíce vyjádřeno v centru odlitku, kde dochází k tuhnutí nejpozději. Projevem smrštění jsou tzv. kontrakční defekty. Au slitiny kontrakce 1,4 % Slitiny obecných kovů 2,3 2,7 %

19 Slitiny Slitina je směs kovu s dalšími kovy nebo jinými prvky či sloučeninami, obvykle ve formě pevného roztoku. Vhodná kombinace kovů umožňuje docílit požadovaných vlastností. Jako legující prvky označujeme prvky, které i v malém množství významně upraví charakteristiku slitiny.

20 Slitiny kovů rozpustných navzájem v tekutém i v pevném stavu Jsou-li prvky obsažené ve slitině navzájem zcela rozpustné a uchovají-li si tuto vlastnost i při tuhnutí, vznikne tuhý roztok. Charakteristika Existuje pouze jedna fáze V krystalové mřížce jsou přítomny nejenom atomy základního kovu, nýbrž také atomy přídavného prvku. Základem je atomová mřížka základní složky, v níž jsou atomy přimíšeného prvku. Podle toho, kde tyto atomy jsou umístěny, rozlišujeme dva základní typy směsných krystalů.

21 Slitiny kovů rozpustných navzájem v tekutém i v pevném stavu Substituční směsné krystaly Rozměry atomů kovů tvořících slitinu se nesmějí lišit více než o 15 %. Atomy základního kovu jsou v jeho krystalové mřížce náhodně na několika místech nahrazeny atomy kovu přídavného. Příklad: Binární systémy Au-Pt, Au-Ag Uplatnění v zubním lékařství Vměstnané směsné krystaly Kombinace atomů, které se několikanásobně liší ve velikosti Přísadový prvek (např. N, C) je umístěn do mřížky základního kovu (velké atomy)

22 Vlastnosti dentálních slitin Dentální kov (slitina) je charakterizována vlastnostmi: mechanickými fyzikálními chemickými biologickými

23 Mechanické vlastnosti Modul elasticity (přechodná deformace) Tahové zkoušky Mez kluzu (trvalá deformace) Pevnost (hranice, za níž dochází k přetržení materiálu) Tvrdost

24 Mechanické vlastnosti Modul elasticity - přechodná deformace Je mírou odolnosti slitiny při ohybu. Větší modul elasticity menší ohyb při zátěži Je důležitá u slitin a materiálů určených pro kovokeramické systémy. Větší modul elasticity menší náchylnost k odprýskávání keramiky

25 Mechanické vlastnosti Mez kluzu - trvalá deformace Udává napětí, které způsobí trvalou deformaci materiálu obvykle o 0,1 % či 0,2 %. Větší mez kluzu vyšší odolnost vůči namáhání Malá hodnota meze kluzu snadná deformace materiálu Hodnocení slitin podle meze kluzu

26 Mechanické vlastnosti Pevnost Pevnost v tahu charakterizována jako maximální tah, který materiál snese, aniž by se přetrhl Pevnost v tlaku je maximální tlak, který materiál vydrží bez poškození

27 Mechanické vlastnosti Tvrdost je ukazatelem schopnosti slitiny odolávat lokální zátěži ve skusu Požadavky Dostatečná odolnost materiálu proti zatížení při žvýkání x Nesmí poškozovat zuby v protilehlé čelisti Tvrdost protetických slitin by neměla přesahovat tvrdost skloviny 125 kg/mm kg/mm 2 (tvrdost skloviny)

28 Mechanické vlastnosti Testování tvrdosti Tvrdost dle Vickerse zatlačením diamantového čtyřbokého jehlanu do studovaného materiálu Tvrdost podle Brinella vtlačováním ocelové kuličky do studovaného materiálu

29 Mechanické vlastnosti Příliš tvrdé materiály bývají dosti křehké a může u nich při nárazu či vyšším tlaku docházet ke zlomení či odštípnutí. Z těchto důvodů nejsou vhodné pro použití ve stomatologii. Tvrdé kovy Ni, Cu, Fe, Cr, Co

30 Fyzikální vlastnosti Teplota tání a varu Všechny kovy s výjimkou rtuti a galia jsou při normální teplotě v pevném stavu. Teplota potřebná k přechodu kovu z pevného do kapalného skupenství se nazývá teplotou tání. Hodnoty se pohybují ve velkém rozmezí Vysoká teplota tání Ir, Ru, Rh, Pt, Pd Velmi nízké teploty tání Ga, Sn

31 Fyzikální vlastnosti Hustota Podíl hmotnosti a objemu (g/cm 3 ) Největší hustotu mají zlaté slitiny, dále slitiny s redukovaným obsahem zlata. Nejlehčí je titan a jeho slitiny. Slitiny s vyšší hustotou se snáze odlévají. Hustota ovlivňuje výslednou hmotnost celé konstrukce. Nejtěžší práce jsou zhotoveny ze zlatoplatiny. Má vliv i na náklady na spotřebovaný materiál.

32 Chemické vlastnosti dentálních slitin Důležité chemické vlastnosti Koroze Pasivita povrchu slitiny

33 Chemické vlastnosti dentálních slitin Koroze Koroze je postupné rozrušení materiálu vlivem chemických nebo fyzikálně chemických reakcí s okolním prostředím. Při korozi v dutině ústní dochází k uvolňování iontů nebo jejich komplexů z dentálních slitin. Projevem koroze může být změna barevnosti. Slitiny s vysokým obsahem Au a slitiny Au a Pt jsou stabilní. Slitina na bázi obecných kovů vytváří na povrchu tzv. pasivační vrstvu.

34 Chemické vlastnosti dentálních slitin Pasivita Je to tvorba ochranné vrstvy na povrchu kovu, zabraňující korozi. Ochranná vrstva, označovaná jako pasivní vrstva, je tvořena zejména oxidy. Zabraňuje vylučování iontů prvků slitiny v dutině ústní.

35 Galvanické proudy Mohou vznikat při blízkém kontaktu dvou různých kovů ve vlhkém prostředí dutiny ústní (sliny). Vznikají na základě rozdílu elektrodových potenciálů různých slitin a kovů. Udávají se v A. Patologické hodnoty 5 A.

36 Biologické vlastnosti Mimo výše uvedené vlastnosti je nutné u stomatologických slitin sledovat jejich vztah k živým tkáním. Testujeme jejich cytotoxicitu, která se stanovuje v tkáňových kulturách fibroblastů. Ověřuje se i přímý kontakt, zda dochází k vyluhování (eluci) složek slitiny. A také zda při kontaktu s živými tkáněmi nedochází ke změně vzhledu použitého materiálu.

37 Biologické vlastnosti dentálních slitin Toxicita Alergické reakce Mutagenita a kancerogenita

38 Biologické vlastnosti dentálních slitin Toxicita Celková toxicita dentálních slitin nebyla prokázána. Lokální toxicita malý význam.

39 Biologické vlastnosti dentálních slitin Alergické reakce Kovové slitiny představují cizorodý materiál v organismu. Mohou proto vyvolávat alergické reakce u pacienta, ale i u zubního technika. Lokální projevy Projevy v dutině ústní (např. povlak a otok jazyka, puchýřky a zčervenání dutiny ústní) Celkové projevy únava, cefalea (bolest hlavy), nausea (pocit na zvracení)

40 Biologické vlastnosti dentálních slitin Mezi časté alergeny patří nikl, kobalt a chrom. zkřížená alergie na nikl a palladium Projevem alergie mohou být tzv. metalické skvrny.

41 Biologické vlastnosti dentálních slitin Mutagenita a kancerogenita slitin Mutagenní a kancerogenní účinky Berylium a kadmium!!! odstraněny z dentálních slitin Mutagenní účinky Některé sloučeniny niklu jsou karcinogeny nikl není mutagen Šestimocný chrom ve stomatologii se užívá trojmocný chrom

42 Technologie zpracování dentálních slitin Metoda ztraceného vosku U nás představuje nejčastěji používanou techniku pro odlévání kovových zubních náhrad (inleje, korunky, můstky). Voskový model opatřený vtokovým systémem se zalije do formovací hmoty. Po jejím utuhnutí a vypálení se vosk ztratí a do vzniklé dutiny se pod tlakem (odstředivka) nalije roztavený kov.

43 Technologie zpracování dentálních slitin Postup: Ordinace Příprava zubu (či zubů) na nasazení náhrady (broušení) Zhotovení otisku preparovaného zubu Zhotovení sádrového odlitku, který je přesnou replikou zubního oblouku, ze kterého mohou být vyříznuty jednotlivé části (členy) Zhotovením voskového modelu představujícího ztracenou část zubu. Laboratoř

44 Technologie zpracování dentálních Postup: slitin Vrstva keramického papíru Formovací hmota Vrstva keramického papíru Formovací hmota Kovový válec (kruh) Voskový model Vosková jehla Kovový válec (kruh) Voskový model Kovový válec (kruh) Prostor po voskovém modelu Základna Základna Základna Vytvoření licí soustavy K voskovému modelu náhrady se připojí voskový model vtokové soustavy. Voskový model se uchytí na desku a překryje se kovovým kroužkem, který orámuje licí formu. Zalití voskového modelu do formovací hmoty Vypálení v peci odstranění voskového modelu

45 Technologie zpracování dentálních Postup: slitin Kovový válec (kruh) Formovací hmota Nalití (pod tlakem) roztaveného kovu do dutiny po voskovém modelu Na předehřátou taveninu se při odlévání působí odstředivou silou. Je to nutné proto, aby se dosáhlo dokonalého odlití stěn korunky. Formovací hmota Rozbití formovací hmoty Uvolněný odlitek očistíme a odřízneme přebytečný kov, obrousíme a naleštíme

46 Klasifikace dentálních slitin Dentální slitiny rozdělujeme do tří skupin: Slitiny s vysokým obsahem ušlechtilých kovů Slitiny ušlechtilých kovů Slitiny zejména obecných kovů Složení slitin musí odpovídat příslušným normám ISO (International Organization for Standardization mezinárodní organizace zabývající se tvorbou norem).

47 Vybrané součásti slitin ušlechtilých kovů Au Ag měkké Cu Pt Pd Zn Ag Pevnost Tvrdost Odolnost vůči korozi Pevnost Tvrdost Odolnost vůči korozi Zjemňuje zrno Křehkost slitiny Antioxidant Tvrdší než zlato

48 Slitiny s vysokým obsahem ušlechtilých kovů Ušlechtilé kovy 60 % Au 40 % Typy high-noble alloys Au-Ag-Pt Au-Cu-Ag-Pd-I Au-Cu-Ag-Pd-II

49 Slitiny s vysokým obsahem ušlechtilých kovů 100% 90% 80% Pt; 9,9 Ag; 11,5 Cu; 10,5 Ag; 10 Cu; 11,8 70% 60% 50% 40% 30% Au; 78 Au; 76 Ag; 25 Au; 56 Zn Pt Pd Cu Ag Au 20% 10% 0% Au-Ag-Pt Au-Cu-Ag-Pd-I Au-Cu-Pd-I Au-Cu-Ag-Pd-II Au-Cu-Pd-II Žlutá Žlutá Žlutá

50 Slitiny ušlechtilých kovů Ušlechtilé kovy 25 % Au obsah není specifikován Typy noble alloys Au-Cu-Ag-Pd-III Au-Ag-Pd-In Pd-Cu-Ga Ag-Pd

51 Slitiny ušlechtilých kovů Při nižším obsahu zlata pod 45 % je zvýšené riziko zbarvování a koroze. Zlato je obvykle nahrazováno palladiem. Jsou dostatečně pevné a tvrdé.

52 Slitiny ušlechtilých kovů 100% 90% 80% Cu; 7,5 Pd; 21 Pd; 25 70% 60% 50% 40% 30% Ag; 47 Ag; 38,7 Pd; 77 Ag; 70 Zn Pd Cu Ag Au 20% 10% 0% Au; 40 Au; 20 Cu; 10 Au-Cu-Ag-Pd-III Au-Ag-Pd-In Pd-Cu-Ga Ag-Pd Žlutá Světle žlutá Bílá Nejtvrdší Bílá Obsah palladia větší než 10 % dává slitině bílou barvu.

53 Slitiny zlata Zlato (Au) je nejstálejší kov, neoxiduje, nemění se v ústní dutině. Ryzí zlato Pro svoji měkkost a kujnost se používá jen výjimečně (inlaye, galvanoformy) Slitiny

54 Slitiny zlata Poměrné množství zlata ve slitině se nazývá ryzost a vyjadřuje se v pomocí karátů nebo v procentech a tisícinách. Karát (k) představuje 1/24 z celku. 24 karátů odpovídá ryzímu zlatu. Příklady Karáty Procenta Tisíciny Ryzí zlato 24/ Slitina 18 K 18/

55 Zlaté dentální slitiny Tradiční klasifikace rozděluje zlaté slitiny podle tvrdosti. Rozlišujeme 4 typy zlatých slitin: I. měkké II. střední III. tvrdé IV. velmi tvrdé

56 Součásti zlatých dentálních slitin Nejčastější kombinace Au, Cu (Ag) Au, Pt, Cu, Zn Au, Pd, Cu Minimálně 65 % Au Minimálně 75 % Au + platinových kovů (Pt, Pd, Ir, Rh, Ru) Ostatní přísady Sn, Zn, Fe, In zlepšují tavicí vlastnosti slitiny Vzhledem k nízké korozní odolnosti je snaha Cu ze slitin co nejvíce vyloučit. Nebezpečné prvky Ni 0,1 % Be, Cd ( 0,O2 %)

57 Složení zlatých slitin 100% 80% 60% Pt/Pd 40% 20% Cu Ag Au 0% Tvrdost Pevnost I. měkká II. střední III. tvrdá IV. velmi tvrdá Zvyšuje se Tažnost Odolnost vůči korozi Cu Snižuje se Zvyšuje se

58 Příklady slitin s vysokým obsahem zlata Au 22 KAR Slitina s nízkou pevností Au 18 KAR Pt Slitina v velmi vysokou pevností 100% 90% Cu; 4,5 Ag; 4 Cu; 11 80% Ag; 8,5 70% 60% 50% 40% 30% Au; 91,5 Au; 74,5 Pt Pd Cu Ag Au 20% 10% 0% Au 22 kar Au 18 kar Pt

59 Příklady slitin se sníženým obsahem zlata Aurosa Aurix L slitiny v velmi vysokou pevností Firemní názvy 100% Pd; 3 90% Pd; 20 Cu; 9,6 80% 70% 60% Cu; 15 Ag; 20 Zn Pt 50% 40% Ag; 45 Pd Cu Ag 30% Au; 65 Au 20% 10% Au; 20 0% Aurosa Aurix L Obsah zlata a platinových kovů %.

60 Slitiny na bázi obecných kovů Nevýhodou zlata a i platinových kovů je vysoká cena. Proto se vyrábějí slitiny s nižším obsahem Au nebo na bázi obecných kovů. Chrom - tvrdost a odolnost vůči korozi Kobalt - pevnost a tvrdost, odolnost vůči korozi Nikl - tažnost, kujnost, snižuje pevnost, alergie Molybden tvrdost

61 Slitiny na bázi obecných kovů Výhody Nižší hustota v porovnání se zlatými slitinami lehké konstrukce Vykazují vysokou tvrdost a pevnost ve srovnání se slitinami ušlechtilých kovů. Nevýhody Vysoká kontrakce při tuhnutí a chladnutí obtížněji se dosahuje rozměrové přesnosti práce. Vyšší teplota tavení

62 Slitiny na bázi obecných kovů Slitiny na bázi kobaltu kobaltové (chrómkobaltové) Slitiny na bázi niklu niklové (chrómniklové) Titan a jeho slitiny Nerezavějící ocel (Fe, Ni, Cr, Mn,C) ortodontické aparáty, spony protetických náhrad

63 Slitiny kobaltové a niklové Složení 85 hmotnost. % Co, Ni a Cr 4 hmotnost. % Mo Slitiny kobaltové 25 hmot. % Cr obvykle pevnější a tvrdší než slitiny na bázi niklu Slitiny niklové 20 hmot. % Cr pro obsah niklu toxičtější (ALERGIE)

64 Titan a jeho slitiny Čistý titan z hlediska mechanických vlastností staven na první místo mezi dentálními kovy Velice odolný vůči korozi Na jeho povrchu se vytváří pasivační vrstva, která se rychle obnovuje. Biokompatibilní Lehký

65 Hliníkové bronzy Složení Cu-Al-Ni-Fe-Zn-Mn; Ag-Sn Pěkná barva x Velmi nízká korozní odolnost Kovová pachuť v ústech (velké množství uvolněných iontů) Alergické reakce Řada pacientů je obtížně snáší. Existují kontraindikace: např. vředová choroba žaludku a dvanáctníku, agresivní prostředí Neodpovídají normám.

66 Slitiny pro kovo-keramické náhrady Kovo-keramické náhrady využívají vhodných vlastností obou materiálů. KOVOVÁ KONSTRUKCE + NAPÁLENÁ KERAMICKÁ VRSTVA Mechanická odolnost X Snížená estetika slitin Vhodné estetické a biologické vlastnosti X Křehkost

67 Slitiny pro kovo-keramické náhrady Tyto slitiny musí mít teplotu tání nad 1000 C, protože vypalování keramického materiálu se děje při 900 C. Je nutné též sladění tepelné roztažnosti kovové keramické složky, aby při vypalování nedošlo k jejich oddělení.

68 Slitiny pro kovo-keramické náhrady Materiály u nás užívané Na bázi palladia: Safibond Au-Ag-Pd-Sn-In-Ga-Zn-Ru Na bázi obecných kovů: Oralium Ceramic (na bázi kobaltu a chrómu) Wiron 99 (na bázi chrómu a niklu)

69 Materiály pro zubní implantáty Kovové V současné době se téměř výlučně používají materiály na bázi titanu, které vykazují vysokou pevnost a odolnost proti korozi. Obojí je dáno jejich velmi těsnou hexagonální krystalovou mřížkou. Vynikající biokompatibilita je výsledkem velmi stabilní vrstvy oxidu na povrchu kovu (pasivační vrstva). Pevnost titanu je vynikající (používají se i na rotory nejvýkonnějších ultracentrifug!!). Existují však i jeho speciální slitiny, které jsou ještě pevnější, ale velmi drahé.

70 Stomatologické pájky Pájky jsou speciální slitiny, které slouží ke spojování kovových materiálů. Pájení je proces, kdy se kovy spojují při nižších teplotách (do 425 C), při vyšších teplotách se v technice mluví o sváření. Ve stomatologické protetice se pájení používá pro obojí, i když většinou se pracuje při vyšších teplotách ( sváří se ). Při pájení (sváření) se používají též pasty, které očistí povrch slitiny od oxidů, které by bránily smáčení povrchu a tím správnému spojení svářených struktur. Tomu musí předcházet mechanické očištění.

71 Stomatologické pájky Vlastní pájka musí mít bod tavení (teplotu tavení) nižší než spojované materiály. To znamená též odlišné složení, což v dutině ústní zvyšuje riziko koroze. Proto se používají hlavně pájky na bázi zlata nebo stříbra, ke kterým se přidává cín (snižuje bod tání). Pájky na bázi zlata se používají zejména pro spojování odlitků fixních i snímacích zubních náhrad. Pájky na bázi stříbra se užívají hlavně v ortodontických aplikacích, které se nosí omezenou dobu (stříbro v dutině ústní více koroduje).

72 Stomatologické pájky Vzhledem k vysoké toxicitě kadmia se dnes NESMĚJÍ POUŽÍVAT DŘÍVE ZCELA BĚŽNÉ PÁJKY KADMIOVÉ. Hlavním nebezpečím jsou totiž páry kadmia, které se při pájení vytvářejí a mohou vyvolat chronickou otravu u pracovníků dentálních laboratoří.

73 Literatura Dostálová T.: SLITINY V ZUBNÍ PROTETICE. LKS, 2005, s [PDF] Hubálková H., Krňoulová J.: Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. Galén, Praha, Vavřičková L., Dostálová T., Vahalová D.: Dentální slitiny kovů část I.: Dělení dentálních slitin, fyzikální a chemické vlastnosti. Čes. Stomatol., 108, 2008,č. 2, s Vavřičková L., Dostálová T., Vahalová D.: Dentální slitiny kovů část II.: Biologické vlastnosti slitin. Čes. Stomatol., 108, 2008, č. 3,s Večerek a kol.: Lékařská chemie pro stomatology I. Avicenum, Praha 1981.