1 Historie epilepsie

Transkript

1 Úvod Epilepsie je známé neurologické onemocnění mozku, které se projevuje záchvaty. Obecně mezi nejvýznamnější projevy patří křečovité stahy kosterního svalstva trupu a končetin. Toto onemocnění vzniká náhle a v kterékoli životní etapě. Může postihnout naprosto kohokoli. Mezi rizikové věkové skupiny, kdy se epilepsie nejčastěji projeví, patří především dětství a stáří. Výběr mé absolventské práce byl podmíněn hlavně tím, že se v mém okolí vyskytuje osoba, která touto nemocí trpí. Otázka epilepsie je mi tedy velmi blízká a na základě toho, bych v této práci chtěla uplatnit zkušenosti, které jsem v tomto směru doposud získala. Zároveň bych si přála, aby informace, které v této práci zmiňuji, pomohly dalším lidem. Ať už se jedná přímo o osoby, které tato nemoc postihla, nebo o ty, kteří jsou s epileptiky v každodenním kontaktu a chtějí jim být v jejich boji oporou. Cílem absolventské práce je zvýšit všeobecnou informovanost o možných situacích, ve kterých jsou lidé trpící touto nemocí znevýhodněni. Dalším neméně důležitým úkolem této práce je uvědomit širokou veřejnost o rizikových faktorech, které přispívají ke vzniku epilepsie a v neposlední řadě, jak s epilepsií v případě jejího výskytu bojovat

2 1 Historie epilepsie První informace o epilepsii pocházejí ze záznamů staré indiánské medicíny z období let př. n. l. Další zmínka má původ ve starověké Indii a jedná se o ajurvédskou literaturu od Charaky Samhity, který zformuloval nejstarší ajurvédský lékařský systém. Zde je epilepsie chápána jako ztráta vědomí, která je spojována s nadpřirozenou vlastností vázaná na Boha či ducha. Většinou je ale spojená s určitým hříchem. Léčba zde byla založena na duchovním podkladě. Z období starověku, konkrétně z období Babylonské říše 2080 př. n. l., je již psáno o symptomech a příčinách epilepsie. Jsou známy i různé typy epileptických záchvatů, v této době byly záchvaty rozděleny na denní a noční. Začali se také věnovat i dalším rysům, které epileptické záchvaty doprovázely. Příčina epilepsie byla přisuzována zlým duchům či démonům, kteří ohrožují lidskou bytost. Tyto různé nadpřirozené bytosti měly být příčinou rozličných epileptických záchvatů. Babylonská medicína spočívala v mnoha aspektech, jednalo se o vymítání zlé síly či ďábla a víra v amulety. Objevují se první mazání a medikamenty. Vyvrácení myšlenky, že nejde o chorobu způsobenou duchy či démony se podařilo již kolem roku 900 př. n. l. v indické medicíně. Jedná se zde o první domněnku, že jde o duševní onemocnění, které doprovází záchvatovité ztráty vědomí. Řecká medicína byla v nejstarším období pod silným vlivem náboženství, s postupem času však začaly převládat racionální postupy léčby. Významný posun v této oblasti provedl Hippokrates. V roce 400 př. n. l. sepsal knihu O svaté nemoci. V této literatuře je popsáno, že epilepsie není od Boha, jelikož bohové nesmýšlí zle. Domníval se také, že jde o onemocnění mozku. Vyvrací tedy nadpřirozenou příčinu nemoci a navrhuje léčbu medikamenty a dietou. Léčebné metody byly pestré, jednalo se mimo jiné o trepanaci lebky, tracheotomii, obřízku či kastraci. (6)

3 I ve středověku byl s epilepsií spjat velký vliv náboženství. Epilepsie začala být označována padavou nemocí či padoucnicí. Modlitby pro Boha probíhaly stále a lidé prosili svaté o lék, který by byl účinný proti této chorobě. V Evropě za patrona epilepsie a epileptiků je považován svatý Valentin, proto se o epilepsii mluvilo jako o,,nemoci svatého Valentina či,,pomsta svatého Valentina. Období renesance a osvícenství je návratem k myšlenkám do minulosti. Epilepsii měli způsobovat démoni a duchové. Bylo zde i tvrzení, že epilepsie se mohla přenášet dotykem nebo vdechnutím od osoby trpící epilepsií. Epileptici byli proto vyčleněni ze společnosti a museli žít izolovaně od ostatních lidí. Epilepsie byla označována za hrůznou nemoc, která ohrožuje lid. Teprve v 19. století vznikla neurologie jako nová lékařská disciplína. O epilepsii se začalo skutečně pojednávat jako o onemocnění mozku. Lékařská věda začala toto onemocnění široce přijímat, hlavně v Evropě a Spojených státech Amerických. Významných osobností spojených s touto problematikou značně přibývalo. Největším objevem, který učinil neurolog John Hughlings Jackson, bylo rozdělení záchvatů na generalizované a fokální. Ve svých publikacích vyjádřil přesnou klinicko-fyziologickou definici epilepsie a položil tím základy poznání epilepsie. Roku 1857 byla objevena první účinná látka proti epilepsii, která pomohla lidem od epileptických záchvatů. Jednalo se o bromid draselný. Nevýhodou však v humánní medicíně byl malý rozdíl mezi dávkou terapeutickou a dávkou toxickou. Od roku 1912 byl proto postupně vytlačován další účinnou látkou phenobarbitalem. Následně se v roce 1938 začal používat i phenytoin. Od 60. let 20. století se vyvíjely další nové léčivé látky. Na začátku 20. století byly položeny základy nově vyšetřovací metody, kterou byla elektroencefalografie (EEG), zasloužil se o německý psychiatr Hans Berger. Elektroencefalograf tím odhalil elektrické změny v mozku a pomohl tak objevit místo záchvatu. Roku 1997 mezinárodní liga proti epilepsii a mezinárodní úřad proti epilepsii zahájily společně se Světovou zdravotnickou organizací celosvětovou kampaň proti epilepsii. Hlavním a důležitým cílem těchto organizací je zlepšit prevenci, léčbu a zdravotnické služby pro lidi trpící epilepsií. (6)

4 2 Epilepsie Epilepsie patří k nejčastějším závažným neurologickým onemocněním. Lidově se epilepsie nazývá padoucnice. Může se objevit v každém věku života, nejčastěji je to však rané dětství a stáří (po 60. roce) Základním projevem jsou opakované epileptické záchvaty, které se objevují buď v menší či větší míře. Člověk trpící epilepsií, se považuje za epileptika, pokud prodělal v posledních pěti letech alespoň jeden epileptický záchvat. Tyto epileptické záchvaty jsou podmíněny synchronním výbojem neuronů v šedé kůře mozkové. Tento stav doprovází klinicky závažné symptomy např. poruchy vědomí, abnormální motorická aktivita (křeče), vegetativní, somatosenzorické nebo psychické poruchy. Pro epileptické záchvaty je charakteristické, že začínají náhle a náhle také končí. Mohou také trvat několik vteřin až několik minut. Dle statistik, trpí epilepsií ve vyspělých zemích přibližně 1 % dospělé populace. První epileptický záchvat do 20. roku věku má 75 % epileptiků. V České republice v současnosti žije s aktivní epilepsií asi pacientů. Je prokázáno, že minimálně jeden epileptický záchvat prodělá alespoň 2 5 % obyvatelstva na celé Zemi. (1, 2) 2.1 Příčiny vzniku epilepsie Mnoho forem epilepsie má silnou genetickou predispozici, hovoříme zde o tzv. primární epilepsii. Mezi vrozené příčiny řadíme různé choroby matky v těhotenství, asfyxie, krvácení do CNS (centrální nervový systém) během porodu a vrozená metabolická onemocnění. Epilepsie může být příznakem mnoha jiných chorob, zde se jedná o tzv. sekundární (symptomatickou) epilepsii. Může to být např. rostoucí nádor, cévní mozková příhoda, probíhající zánět CNS, krvácení do mozku. V pozdní dospělosti a stáří se může jednat i o degenerativní choroby. U sekundární epilepsie je prognóza většinou horší než u epilepsie primární. V rozvojových zemích se epilepsie může projevit v důsledku vyššího výskytu parazitárních onemocnění, neuroinfekcí a traumat. Epileptické záchvaty mohou vzniknout i v důsledku nesprávné životosprávy. Chronické požívání většího množství alkoholu je příčinou řady neurologických chorob a poškození mozku (viz podkapitola 7.1 Režimová opatření). (1, 2, 7)

5 3 Klasifikace epileptických záchvatů Klasifikace epileptických záchvatů je velmi složitá. Jedná se o různorodou skupinu chorob, které mají rozdílné příčiny, léčbu a prognózu. Správné určení typu záchvatu a klasifikace epilepsie či epileptického syndromu jsou nezbytnou podmínkou pro vhodnou léčbu s maximálním přínosem pro pacienta s minimalizací nežádoucích účinků. Velmi důležitou rolí pro správnou klasifikaci epileptického syndromu či záchvatu je anamnéza. Každý pacient s epileptickým záchvatem musí být důkladně vyšetřen. Jednotlivé záchvaty jsou klasifikovány podle mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů. 3.1 Parciální (fokální, ložiskový) záchvat Fokální záchvaty vznikají na podkladě epileptického výboje v ohraničené oblasti jedné mozkové hemisféry. Je-li vědomí zachováno, jedná se o simplexní záchvat. Naopak u záchvatu komplexního je přítomna porucha vědomí. Oba typy záchvatů mohou však sekundárně generalizovat Parciální simplexní záchvat Simplexní záchvat probíhá bez poruchy vědomí. Nemocný je orientován, jeho odpovědi jsou adekvátní, pozornost zůstává zachována a průběh záchvatu si zcela uvědomuje. Záchvat může být doprovázen motorickými, senzorickými, autonomními a psychickými projevy. Motorické záchvaty postihují většinou pouze část pravé či levé poloviny těla, ve formě tonicko-klonických křečí. Senzorické záchvaty jsou následkem podrážděním korových smyslových analyzátorů (zrak, sluch, čich, chuť a hmat). Zde se mohou vyskytovat pseudohalucinace či iluze. Autonomní záchvaty jsou doprovázeny pocitem na zvracení, bolestí a zčervenáním. U psychických záchvatů jsou dále typické iluze viděného či slyšeného. K těmto záchvatům patří i depersonalizace, kdy osoby známé jsou náhle neznámé. (1, 2)

6 3.1.2 Parciální záchvat s komplexní symptomatologií Parciální záchvaty bývají někdy označovány jako psychomotorické. Vždy se vyskytuje porucha vědomí s následnou amnézií. Ve tváři bývá neadekvátní emoce (smích, strach, úzkost) a záchvatu předchází aura. Auru můžeme chápat jako určitou iluzi či halucinaci. Může se jednat i o přechodnou poruchu vědomí se změnou chování, na kterou si nemocný nepamatuje. V průběhu záchvatu je nemocný zmatený a pohledem nepřítomen. Pro fokální záchvat s poruchou vědomí jsou typické automatismy, což je bezúčelná manipulace s předměty (zapínání a rozepínání knoflíků oděvu, prohledávání vlastních kapes), žvýkací pohyby, mnutí rukou, polykání, mlaskání, grimasování apod. Záchvat trvá nejčastěji od 30 vteřin do 3 minut. Vyskytnout se může i záchvat protahovaný s následnou amnézií. V záchvatu nemocný např. cestuje vlakem na určité místo, po odeznění záchvatu se však diví, jak se na místo dostal Parciální záchvat se sekundární generalizací Jak již bylo napsáno, oba typy (simplexní, komplexní) záchvatů mohou sekundárně generalizovat do obou mozkových hemisfér. Sekundární generalizovaný záchvat má několik fází, z nichž některé fáze mohou zcela chybět. Nejprve se mohou projevit určité prodromy, které mohou předcházet záchvat o hodiny až několik dní. Tyto prodromy se projevují poruchou nálady, spánku, chování a emotivity. Jsou velmi zjevné, a proto je může pozorovat jak nemocný, tak i jeho okolí. Dále následuje aura, která už je součástí záchvatu. Vyskytují se zde vjemy čichové, sluchové, zrakové v podobě pseudohalucinací a iluzí. Následně probíhá již vlastní záchvat, který může mít projevy jak motorické v podobě tonicko-klonických křečí tak senzitivní. Typická je zde porucha vědomí s následnou amnézií. Po ukončení záchvatu dochází k postparoxyzmálnímu období, které bývá spojeno s únavou, bolestmi hlavy, spánkem, stavy zmatenosti a agresivity. (1, 2)

7 3.2 Generalizovaný záchvat Postihuje obě hemisféry mozku. Záchvaty mohou být doprovázeny křečemi, nebo mohou být zcela bez křečí. Nejčastějšími typy generalizovaných záchvatů jsou absence, myoklonie a tonicko-klonické záchvaty. Čistě klonické, tonické či atonické záchvaty se však objevují méně Absence Jedná se o tzv. malý epileptický záchvat petit mal. Absence jsou typicky věkovým vázaným projevem, které se manifestují v dětství nebo v adolescenci. V dospělosti je výskyt mnohem vzácnější. Jedná se o poruchu vědomí se zárazem činnosti. Typické je zde strnutí pohledu a zakoukání se. Někdy může být absence doprovázena mírnými motorickými projevy (záškuby svalů). Záchvat trvá pouze několik vteřin a charakteristickým rysem je náhlý začátek i konec. Zajímavostí je, že denně mohou proběhnout desítky až stovky těchto záchvatů. V důsledku výpadkům vědomí je narušena pozornost. Na příhodu si nemocný nevzpomíná Myoklonický záchvat Myoklonický záchvat se projevuje rychlými svalovými záškuby (myokloniemi) o různé frekvenci. Doprovází ho prudké trhavé pohyby, při nichž není ztraceno vědomí. Může se objevit pouze jeden záchvat, ale většinou jich je během krátké doby více a netrvají déle než 2 sekundy Tonický záchvat Tonické záchvaty jsou charakterizovány rozlehlou svalovou kontrakcí trupového a lícního svalstva. Současně je přítomna flexe horních a extenze dolních končetin. Křeče mohou být doprovázeny dechovými pauzami a kontrakcí dýchacích svalů, při kterých pacient zmodrá a pomočí se. Tonické křeče mohou být spojeny s náhlým pádem, proto hrozí velké riziko poranění. Přítomna je hluboká porucha vědomí. Záchvat odeznívá během několika desítek sekund. (1, 2)

8 Klonický záchvat Při klonickém záchvatu není vědomí zachováno, což je podstatný rozdíl od záchvatu myoklonického. Dalším rozdílem je menší frekvence svalových záškubů. Nejčastěji se tyto záchvaty objevují u dětí. Záchvat se projevuje rytmickými trhavými pohyby paží a nohou. Někdy se tyto škubavé pohyby mohou vyskytnout na obou stranách těla. Doba průběhu klonického záchvatu je různá. Klonické záchvaty jsou samotné velmi řídké, mnohem obvyklejší jsou záchvaty tonicko-klonické Tonicko-klonický záchvat Je označován za velký epileptický záchvat grand mal. Porucha vědomí je zde od počátku záchvatu. Nejčastěji se tonicko-klonické záchvaty manifestují kolem 2. až 3. roku věku. Záchvaty začínají náhle s typickým výkřikem. Dále následuje asi sekund trvající tonická fáze, kdy se objevují křeče respiračního svalstva. Poté následuje klonická fáze, která trvá přibližně minutu. Při klonické fázi dochází k prudkým trhavým pohybům, kdy dochází také k pomočení, pocení a slinění. Dále se objevuje cyanóza v obličeji. Krevní tlak i srdeční frekvence stoupá. Ke konci záchvatu frekvence klonických záškubů klesá a návrat vědomí je poté velmi pozvolný (10 15 minut). Celkově záchvat trvá asi 2 minuty. Nemocný po ukončení záchvatu často přechází do spánku. Dále se objevuje zmatenost, která může trvat hodiny až dny. Nemocný si na záchvat nepamatuje Atonický záchvat U atonického záchvatu dochází k poklesu nebo úplné ztrátě svalového napětí s následným pádem na zem, při kterém může být vědomí zachováno. Většinou porucha vědomí nastává, bývá ale různě dlouhá. (1, 2)

9 3.3 Neklasifikované záchvaty Jsou to takové záchvaty, které nelze jednoznačně klasifikovat z důvodu nedostatečných a neúplných údajů. Příkladem jsou uvedeny neonatální záchvaty založeny na mutaci genů. Jedná se tedy o onemocnění dědičné. 3.4 Status epilepticus Dle mezinárodní klasifikace je status epilepticus definován jako stav, kdy dominuje záchvat trvající více než 30 minut, který se může i opakovat. Mezi těmito záchvaty je vědomí ztraceno. Záchvat může být podobu tonicko-klonických, tonických, klonických nebo myoklonických křečí. Vyskytují se i málo nápadné absence, zvláště u malých dětí do 10 let. Mezi hlavní příčiny vzniku patří tumor, infekce, akutní trauma, metabolický rozvrat a předávkování drogami. Dále může status epilepticus vzniknout v důsledku nízké hladiny antiepileptik, což poukazuje na non-compliance pacienta. Cílem léčby je zabránit opakování těchto záchvatů, systémovým komplikacím a metabolickému rozvratu. Musí být především odhalena vyvolávající příčina, která by měla být co nejdříve odstraněna. (1, 2)

10 4 Klasifikace epileptických syndromů 4.1 Novorozenecké křeče V první skupině jsou zahrnuty benigní idiopatické novorozenecké křeče. Až v 90 % případech se křeče vyskytují mezi 4. a 6. dnem po narození a bývají nazývané jako,,křeče pátého dne. Typické jsou klonické křeče, které mohou být doprovázeny apnoí (opakované a nekontrolovatelné zadržení dechu). Postiženi tímto syndromem jsou časteji chlapci. Do druhé skupiny patří benigní familiární novorozenecké křeče. Zde se jedná se o dědičnou formu epilepsie. Záchvaty jsou klonické, tonické a apnoické. Začínají obvykle 3. den po narození, spontánně však odeznívají. (28, 29) 4.2 Westův syndrom (infantilní spazmy) Bývá charakteristický u dětí mezi 4. a 12. měsícem věku. Záchvat je generalizovaný, který trvá 5 10 vteřin. Při záchvatu nastává okamžitá kontrakce svalů krku, trupu a paží. Záchvat ohrožuje jedince na životě. Často jsou tyto spazmy projevem závažných patologických změn v CNS. Až polovina pacientů přechází v plynule v syndrom Gastautův-Lennoxův. 4.3 Gastautův-Lennoxův syndrom Vyskytuje se u dětí ve věku 1 8 let a trpí jím častěji dívky. Patří mezi nejzávažnější formy epilepsie. Záchvaty jsou atonické, myoklonické a tonické, při kterých může následovat pád. Projevem jsou atypické absence s neúplnou ztrátou vědomí. Dítě je v důsledku tohoto syndromu mentálně i řečově opožděné. Úplné uzdravení je vzácné. (2, 3, 8) 4.4 Myoklonicko-astatická epilepsie (Dooseho syndrom) Objevuje se zpravidla u dětí předškolního věku, přičemž mnohem častěji jsou postiženy chlapci. Dítě má během záchvatu symetrické záškuby ramen a paží. Součastně klesá i hlava

11 a může docházet k prudkému pádu. Nepodaří-li se epilepsii farmakologicky zvládnout, může tato forma epilepsie přejít v Lennoxův-Gastautův syndrom. Mentální vývoj je poté často nepříznivý. (28, 29) 4.5 Febrilní záchvaty Manifestují se u dětí mezi 3. měsícem a 5. rokem věku. Mají podobu tonicko-klonických záchvatů. Spouštěčem jsou horečnaté onemocnění. Prognóza bývá velmi příznivá. (2, 3) 4.6 Dětská absence Absence jsou známé pod pojmem petit mal. Typický je náhlý krátkodobý výpadek kontaktu s okolím. Spouštěčem dětských absencí bývá ospalost a hyperventilace (hlubší, rychlejší dýchání). Prognóza je velmi dobrá, záchvaty v pubertě obvykle vymizí. V tomto případě je nutno neustále dbát na správnou životosprávu, hrozí zde totiž riziko recidivy. 4.7 Benigní epilepsie s rolandickými hroty Tvoří až 20 % všech dětských epilepsií a je proto nejčastějším epileptickým syndromem u dětí. Vyskytuje se častěji u chlapců mezi 4. a 10. rokem věku. Až 75 % záchvatů probíhají ve spánku. Charakteristické jsou záškuby svalstva tváře, úst, jazyka a horních končetin bez poruchy vědomí. Prognóza je velmi pozitivní, záchvaty vymizí spontánně v adolescenci. 4.8 Juvenilní myoklonická epilepsie Touto formou epilepsie jsou postiženy nejčastěji adolescenti. Důležitou roli zde hraje genetická predispozice. Zásadním projevem jsou prudké klonické záškuby svalů horních končetin. Myoklonické záchvaty se mohou kombinovat s velkými tonicko-klonickými záchvaty. Často se spouštějí po probuzení. Spouštěčem také může být prudká změna osvětlení. (2, 3, 8)

12 5 První pomoc při epileptickém záchvatu První pomoc je soubor základních laických opatření, který mají za cíl zraněnému zachránit život, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit jeho bezpečí. Poskytnout první pomoc při jakémkoli ohrožení života je povinen každý občan České republiky starší 18 let. Výjimkou jsou případy, kdy jsou ohroženy zdraví a životy zachránců. V průběhu epileptického záchvatu nastávají tonicko-klonické křeče, které doprovází porucha vědomí. Po pádu postiženého na zem, se zachránci musí snažit předejít dalším poraněním. Důležité je odstranit všechny nebezpečné předměty z dosahu postiženého, kdy se především jedná o tvrdé a ostré předměty. Vhodné je také uvolnit stísněné oděvy v okolí krku. Jestliže při křeči buší postižený hlavou do tvrdé země, je žádoucí hlavu podložit oděvem, aby se předešlo poranění hlavy. Dále je zásadní nesnažit se omezit křeče končetin jejich držením, a omezovat tak pohyby postiženého. Do dutiny ústní se nepokoušíme vpravit žádný pevný předmět, z důvodu nebezpečí pokousání. Při záchvatu se může objevit u úst pěna. Většina epileptických záchvatů trvá velmi krátkou dobu. Obvykle záchvat trvá 3 5 minut. Po odeznění záchvatu je nutné uložit postiženého do stabilizované polohy. Stabilizovaná poloha je poloha na boku, kdy hlava je mírně zakloněná. V některých případech může dojít ke zvracení. V případě, že je přítomná pěna u úst předsuneme čelist a ústa vyčistíme. Postižený, který prodělal epileptický záchvat je omámený a průběh záchvatu si nepamatuje. Komunikace po záchvatu z počátku vázne, postupem času může usínat. Přítomný je i stav neklidu, který je třeba nechat postupně odeznít. Postiženého je třeba také uklidnit, popřípadě ochránit před dalším poraněním. Lékařskou pomoc není třeba volat v případech jestliže: se jednalo o obvyklý záchvat, postižený se s epilepsií léčí, při záchvatu se nijak neporanil, je orientovaný a komunikuje. (9) Situace, kdy volat záchranou zdravotnickou službu jsou následující: - poranění postiženého kdykoliv v průběhu epileptického záchvatu (poranění při pádu) - jedná se o první epileptický záchvat - záchvat trvající déle než 10 minut - vznik křečového stavu status epilepticus (riziko vzniku zástavy dýchání a oběhu) - jestliže po epileptickém záchvatu přetrvává dezorientace

13 6 Zobrazovací metody v epileptologii Zobrazovací vyšetření, patří k základním metodám diagnostiky epileptických záchvatů. V epileptologii se dělí zobrazovací metody na dvě hlavní skupiny. V první skupině dochází k vyšetření, kde je zobrazena struktura mozkové tkáně. Do této skupiny patří vyšetření MR (magnetická rezonance) a CT (počítačová tomografie). Další skupinu představují metody funkčně-zobrazovací, zachycující funkční stav jednotlivých částí mozku. Funkčně-zobrazovací vyšetření mají především význam u pacientů, kteří uvažují o provedení epileptochirurgického zákroku. Z technologického hlediska jde o vyšetření velmi náročné. Podmínkou je zde aplikace radiofarmaka co nejdříve po začátku záchvatu. Čas podání radiofarmaka může tedy zásadně ovlivnit výsledek celého vyšetření. Lékaři obecně doporučují dát přednost vyšetření MR. Zde je dosažen vysoký kontrast jednotlivých měkkých tkání a v důsledku toho, je zde výborné rozlišení mozkových struktur i patalogických procesů. MR také umožňuje zobrazení mozku v různých anatomických rovinách. Je zde tedy možné, rozpoznat příčinu onemocnění. Za příklad jsou zde uvedeny cévní malformace, vývojové anomálie, záněty a cévní příhody. Často se prokazují magnetickou rezonancí i patologické nálezy. Mohou jimi být tumory, které se mohou řadu let projevovat pouze epileptickými záchvaty. U pacientů s tumory, u kterých lze předpokládat progresi může být indikován neurochirurgický zákrok. V současné době je vyšetření pomocí CT u pacientů s epilepsií vhodné pouze tehdy, kdy nelze provést vyšetření magnetickou rezonancí. Příkladem mohou být pacienti s kardiostimulátorem. Počítačová tomografie má mnohem nižší senzitivitu a někdy dokonce i specificitu, oproti magnetické rezonanci. Následkem těchto nižších vlastností CT vyšetření se nemusí vůbec odhalit některé léze, které mohou být právě příčinou epilepsie. (10)

14 7 Léčba epilepsie Léčba epilepsie zahrnuje celkovou péči o nemocného. Skládá se z řady opatření, která by měla vést k co nejlepší kvalitě života. Rozlišujeme léčbu nemedikamentózní, medikamentózní a léčbu chirurgickou. Cílem každé léčby je, aby byl pacient bez záchvatů nebo případně s menší frekvencí a intenzitou záchvatů. Léčba bývá dlouhodobá a často i celoživotní. Léčba nemedikamentózní má velmi důležitou roli. Pacient by měl dle doporučení lékaře dodržovat správné zásady životosprávy. Může tak sám zásadně zabránit dalšímu vzniku epileptickému záchvatu. Vedle těchto režimových opatření je metodou volby léčba medikamentózní. Základem pro racionální farmakologickou léčbu je určení správného typu epilepsie. Existují však i pacienti, kteří jsou na farmakologickou léčbu farmakorezistentní. Včasné a správné rozpoznání farmakorezistentního pacienta je jedním z nejdůležitějších úkolů neurologa či epileptologa. Zde je již potřeba zvážit léčbu chirurgickou. 7.1 Režimová opatření Cílem režimových opatření je snižování rizika vzniku epileptických záchvatů. Existuje mnoho faktorů, které mohou epileptický záchvat vyvolat. Patří mezi ně nejčastěji blikavé světlo, nevyspalost, psychicky stresující situace, požití alkoholu a nealkoholových drog. Nevhodný je dlouhý spánek, obzvláště přes den. Pacient by měl proto dodržovat pravidelný rytmus spánku. Důležitým aspektem je pravidelné užívání předepsaných farmak, jelikož náhlé vysazení vede k dalšímu riziku vzniku epileptického záchvatu. Pro epileptiky je mimo jiné doporučována i ketogenní dieta, která také pomáhá výrazně snížit frekvenci záchvatů. Tato dieta je charakterizovaná vysokým obsahem tuků, přiměřeným množstvím bílkovin a nízkým obsahem sacharidů. V neposlední řadě je důležitá i pestrá strava dle zásad zdravé výživy. (7, 11, 12)

15 7.2 Antiepileptika Antiepileptika jsou léčiva pro symptomatickou terapii epilepsie a rozdělují se do tří generací. Nesmí se nikdy náhle vysazovat a je zde nepřípustné i prudké snižování dávky antiepileptika. Snížení dávky představuje vyšší riziko vzniku dalšího epileptického záchvatu. Volba vhodného antiepileptika se řídí především dle typu epileptického záchvatu, a to v monoterapii i v kombinované léčbě. Farmakologická léčba se zahajuje vždy monoterapií jedním antiepileptikem v co nejmenší účinné dávce. Pokud nedochází k úplné kompenzaci epilepsie, je vhodné zvyšovat antiepileptikum v monoterapii do co nevyšší dávky, kdy ještě nejsou přítomny nežádoucí účinky. Až u % pacientů zabírá léčba iniciální monoterapie. Zbývající pacienti mohou být převedeni postupným vysazováním první monoterapie na druhou (alternativní) monoterapii, nebo je možné začít ihned používat kombinace antiepileptik. Alternativní monoterapie by měla v léčbě epilepsie následovat po selhání první monoterapie, ale ne vždy tomu tak bývá. Alternativní monoterapie má obecně při srovnání s polyterapií antiepileptik nesporné výhody. Použitím jednoho antiepileptika snižujeme riziko vzniku možných nežádoucích účinků. Dále při monoterapii odpadá riziko interakcí s dalšími antiepileptiky či jinými léky např. antibiotika, warfarin, digoxin a další. Z důvodu užívání pouze jednoho léčiva je mnohem lepší compliance pacienta. Monoterapie je také doporučována u těhotných žen, z důvodu možné teratogenicity. Teratogenní riziko je vyšší, pokud je pacientka léčena v prvním trimestru gravidity kombinací antiepileptik. V některých situacích lze však místo alternativní monotetapie ponechat dvojkombinaci léčiv. Malé dávky druhého léku mohou být účinnější i lépe tolerované, než navyšování monoterapie do maximálních dávek, jelikož tyto maximální dávky mohou být pacientem méně tolerované. Pokud je neúčinná i dvojkombinace, přidá se třetí léčivo. Vždy je snaha postupně vysadit některé původní léčivo. Při výběru léčby dvěmi či třemi antiepileptiky musí být individuálně zohledněna řada okolností, kdy podstatnou roli zde hrají faktory týkající se pacienta: typ záchvatů či sydromu, věk, pohlaví a případné současné další probíhající onemocnění. Další vliv na zvolení vhodné kombinace antiepileptik mají faktory týkající se vlastní medikace. Je zde nutné brát ohled na jejich spektrum účinnosti, mechanismu účinku a nežádoucí účinky. Kombinace antiepileptik má jisté výhody, ale i rizika. Zásadní výhodou polyterapie

16 je širokospektrá účinnost na různé typy záchvatů, fokální i generalizované. Naopak mezi rizika patří častější nežádoucí účinky, zejména u náchylnějších pacientů (děti s vrozenými vadami, senioři, psychiatričtí pacienti). Jak již bylo zmíněno, hrozí zde větší riziko lékových interakcí s antiepileptiky a ostatními léky, které pacient současně užívá. Zvyšuje se i riziko teratogenicity. Compliance pacienta s lékařem může být v důsledku užívání mnoha léčivých přípravků snížená. Za zmínku stojí také obvykle nákladnější léčba a častější laboratorní monitorování. (11, 12, 13) Na dalších stránkách jsou popsány jednotlivé generace antiepileptik a k nim příslušné účinné látky. Pod popisem účinné látky jsou uvedeny léčivé přípravky obchodované v České republice. Ostatní léčivé přípravky je možno sehnat na mimořádný dovoz, buď po předchozím schválení revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny, nebo i bez schválení. Jestliže je léčivý přípravek bez schválení, pak si pacient uhradí plnou cenu léku generace antiepileptik Barbituráty a deoxybarbituráty Po chemické stránce jsou to deriváty kyseliny barbiturové. Vykazují vysoce tlumivý účinek na CNS. Barbituráty se váží na GABA (kyselina gama-aminomáselná) receptory. Mají mnoho nežádoucích účinků. Snižují účinek kyseliny listové a hladiny vitaminů K, A a C. Mohou způsobit poruchy paměti, deprese, alergie a nechutenství. Z důvodu těchto velmi závažných nežádoucích účinků se barbituráty používají jen výjimečně. Při náhlém vysazení se mohou objevit také halucinace, třes rukou, pocity úzkosti či další epileptické záchvaty. Tolerance vzniká velmi snadno, proto je nutné při delším užívání nutno zvyšovat dávky, tím jsou však nežádoucí účinky výraznější. Při předávkování hrozí poškození dechového centra a selhání krevního oběhu. Smrtelná může být i kombinace barbiturátů s alkoholem, heroinem či kokainem. Barbituráty mají mimo jiné anestetické a hypnotické vlastnosti, nemají však účinky analgetické. Phenobarbital: Nejdéle používané antiepileptikum, které bylo zavedeno v roce 1912 do klinické praxe. Mechanismus účinku spočívá v otevření chloridového kanálu GABA

17 receptorů. Je účinný zejména u tonicko-klonických záchvatů a je léčivem první volby u novorozeneckých křečí. Dnes se již používá minimálně pro své nežádoucí účinky, kterými jsou: výrazné sedativní účinky, dechový útlum, poruchy kognitivních funkcí a poruchy sexuálních funkcí. Je induktorem jaterních enzymů, proto zde hrozí velké nebezpečí lékových interakcí. Zasahuje do účinku řady léčiv např. zvyšuje toxicitu paracetamolu, nebo naopak může snižovat účinek hormonální antikoncepce, antikoagulancií, antidepresiv a některých antibiotik. Léčiva zasahující naopak do účinku phenobarbitalu jsou např. antacida, inhibitory monoaminooxidázy, perorální antidiabetika a jiná antiepileptika (hydantoiny, valproát). Kontraindikací je přecitlivělost na barbituráty, těžká porucha funkce jater či ledvin, noční neklid a hyperkinetický syndrom u dětí. Hlavní indikací je zde léčba epilepsie u dětí a pacientů, u kterých léčba ostatními antiepileptiky selhala nebo nemohou být použita jiná antiepileptika. Přípravky s phenobarbitalem: Phenaemaletten tbl. (obrázek 1 viz příloha 2), Phenaemal tbl. (obrázek 2 viz příloha 2), Luminal inj. Primidon: Je prekurzorem phenobarbitalu (deoxyphenobarbital). V organismu je převážně přeměňován na phenobarbital. Jeho další metabolit je fenylethylmalonamid, který má antikonvulzivní účinek. Podstatou účinku je ovlivnění sodíkového kanálu GABA receptorů. Je vhodný při léčbě parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní a léčba primárních generalizovaných tonicko-klonických křečí. Stejně jako phenobarbital je také induktorem jaterních enzymů. Lékové interakce s ostatními léčivy jsou shodné jako u phenobarbitalu. Možné nežádoucí účinky jsou: ospalost, netečnost, zrakové poruchy, nauzea, bolest hlavy, závratě, zvracení, nystagmus a ataxie. (12, 13, 14) Přípravky s primidonem: Liskantin tbl Hydantoiny Skupina klasických antiepileptik, v minulosti se používaly také jako antiarytmetika. Působí na iontové kanály a elektrické děje na membránách. Mají poměrně vysokou incidenci nežádoucích účinků

18 Phenytoin: Jedno z nejstarších antiepileptik, které působí na tonicko-klonické a parciální záchvaty. Další možnou indikací je intoxikace digitalisovými přípravky. Charakteristický je nízký terapeutický index, což vede ke zvýšenému výskytu nežádoucích účinků. Mezi nežádoucí účinky patři především hyperplazie dásní, hirsutismus, megaloblastická anémie, ataxie, nystagmus, osteomalacie, alergie, trávicí potíže, poruchy krvetvorby a nepřiznivé ovlivnění kognitivních funkcí. Je silným induktorem cytochromu P450, z toho plynou možné lékové interakce mezi dalšími léčivy. Phenytoin zvyšuje účinek antiarytmik a naopak jeho účinek je snižován třezalkou tečkovanou. (12, 13, 14) Přípravky s phenytoinem: Epilan D Gerot tbl. (obrázek 3 viz příloha 2), Epanutin Parenteral inj Sukcinimidy Deriváty kyseliny jantarové, působí hlavně na epilepsie typu petit mal. Používají se zejména u věkově vázaných absencí. U ostatních typů záchvatů je účinnost minimální. Mechanismus účinku je založen na ovlivnění kalciových kanálů. Většinou se dobře snášejí, ale v případě chybné indikace mohou způsobit aktivaci tonických generalizovaných záchvatů. Ethosuximid: Je antiepileptikem spíše druhé volby. Inhibuje kalciový kanál a při vysokých koncentracích inhibuje i GABA-aminotransferázu, což je enzym zodpovědný za degradaci GABA. Indikace je zejména u epileptických záchvatů typu absence a používá se především u dětských pacientů. Častá je kombinace ethosuximidu s valproátem sodným. Mezi nežádoucí účinky patří letargie, únava, bolest hlavy, škytavka, euforie a vyrážka. (13, 14) Přípravky s ethosuximidem: Petinimid cps generace antiepileptik Deriváty kyseliny valproové Jedná se o širokospektrá antiepileptika první volby. Vhodné jsou obzvláště u absencí a primárně generalizovaných tonicko-klonických křečí. Vyskytují se v různých formách:

19 kyselina valproová, valproát sodný, valproát vápenatý, valpromid. Výhodou je, že nemají hyposedativní účinky a neovlivňují duševní činnost. Valproát sodný: Jedno z nejčastěji používaných antiepileptik vzhledem k širokému spektru účinku. Je účinný u tonicko-klonických, myoklonických, atonických záchvatů a absencí. Vaplroát se dále používá v léčbě manických stavů u bipolární poruchy a k profylaxi migrény. Mechanismus účinku je obdobný jako u phenytoinu a carbamazepinu. Zvyšuje syntézu GABA a zároveň potlačuje její degradaci a následné uvolňování. K častým nežádoucím účinkům patří zažívací potíže, přibývání na váze, hepatotoxicita a zvýšené jaterní testy. Proto je důležité nepodávat z důvodu jaterního selhání dětem do 2 let a pacientům s jaterním onemocněním. Vaplroát je také teratogen. Riziko teratogenity při plánovaném těhotenství lze snížit podáváním kyseliny listové. Obecně se upřednostňuje podávání retardovaných forem, které zajišťují hladinu valproátu po dobu 12 nebo 24 hodin. (12, 14) Přípravky s valproátem: Convulex cps., sir., gtt., Depakine inj., sir., Orfiril inj., tbl. Retardované přípravky s valproátem zajišťující hladinu 12 hodin: Absenor tbl., Orfiril long tbl. ret. 300 mg, 500 mg. Retardované přípravky s valproátem zajišťující hladinu 24 hodin: Convulex CR tbl. ret., Valproát-ratiopharm Chrono 300 mg, 500 mg tbl. ret. (viz obrázek 4, 5 příloha 2) Iminostilbeny Látky ze skupiny tricyklických antiepileptik. Působí především příznivě na psychiku. Mechanismus účinku je založen na ovlivnění sodíkových kanálů a adenosinových receptorů. Carbamazepin: Je lékem první volby u parciálních záchvatů. Vhodný je i u některých typů tonicko-klonických záchvatů. Dále se využívá jako stabilizátor nálady pro profylaxi bipolární afektivní poruchy a k utlumení příznaků abstinenčního syndromu u závislých na alkoholu. Vhodný je zejména u mladistvých a dětí, jelikož příznivě ovlivňuje kognitivní funkce, pozornost a úzkostné stavy. Účinek spočívá v blokaci sodíkových kanálů. Užívání carbamazepinu může být provázeno mnohými nežádoucími účinky. Patří mezi ně ospalost, únava, ataxie, rozmazané vidění a může vyvolat i kožní projevy. Je nutné při dlouhodobém užívání kontrolovat krevní obraz, ledvinové a jaterní funkce. Carbamazepin

20 je silným induktorem jaterních enzymů (cytochrom P450) a má proto řadu farmakokinetických interakcí s dalšími léčivy včetně ostatních antiepileptik (phenytoin, valproát). Snižuje účinek perorálních antikoagulancií. V dnešní době se upřednostňují jeho retardované formy. Přípravky s Carbamazepinem: Biston tbl., Neurotop tbl., Neurotop retard tbl. ret., Tegretol CR tbl. ret., Timonil tbl. ret. Oxcarbazepin: Je oxoderivát carbamazepinu. Má stejný mechanismus účinku jako carbamazepin. Poprvé byl syntetizován v roce Může způsobit závratě, ospalost, rozmazané nebo dvojité vidění, únavu, bolesti hlavy, nevolnost a zvracení. Oxcarbazepin je stejně jako carbamazepin silným induktorem jaterních enzymů, proto je třeba dbát na možné lékové interakce. Snižuje např. účinnost orální hormonální antikoncepce. (12, 13, 14) Přípravky s oxcarbazepinem: V nynější době není obchodovaný žádný léčivý přípravek s účinnou látkou oxcarbazepin. V minulosti byly dostupné tyto léčivé přípravky Oxkarbazepin Mylan tbl., Trileptal tbl., sus Benzodiazepíny Hlavní indikace, kde se uplatňují benzodiazepíny je zvládnutí akutních stavů včetně status epilepticus. Používají se zejména intravenózně či rektálně (rektální mikroklyzma). Benzodiazepíny mají vlastní vazebné místo na receptorovém komplexu pro GABA, a tím posilují její účinek. Mají výrazný sedativní účinek (u dětí se může naopak vyskytnout i hyperaktivita). Vykazují také účinky: hypnotické, anxiolytické, antikonvulzivní, myorelaxační a amnestické. Nejsou vhodné pro dlouhodobou léčbu, jelikož na ně rychle vzniká tolerance. Benzodiazepíny ovlivňují schopnost řídit motorová vozidla, ovládat stroje či pracovat ve výškách. Diazepam: Benzodiazepín s výrazným antikonvulzivním a anxiolytickým účinkem. Má dlouhý biologický poločas a je léčivem první volby u akutních záchvatů (generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus, febrilní křeče). Podává se intravenózně a rektálně zejména u dětí. Indikován je také jako myorelaxans, anxiolytikum a v anesteziologii k navození zklidnění. Kontraindikován je v případě přecitlivělosti na benzodiazepíny, těžší poruchy funkce jater nebo ledvin, myasthenii gravis, glaukomu,

21 prvního trimestru gravidity a laktace. Diazepam může způsobovat únavu, ospalost, svalovou slabost a bolesti hlavy. Ve vyšších dávkách hrozí poruchy řeči a paměti. Diazepam zvyšuje účinek léčiv tlumících CNS a současné podávání buprenorphinu může vést k útlumu dechového centra a kardiovaskulárnímu kolapsu. Přípravky s diazepamem: Apaurin inj., Diazepam Slovakofarma 5 mg, 10 mg tbl. (viz obrázky 6, 7 příloha 2), Diazepam Desitin rct. sol. Nitrazepam: Benzodiazepín, který má výrazný hypnotický a antikonvulzivní účinek. Indikuje se u bleskových dětských křečí (Westův syndrom). Možné nežádoucí účinky a kontraindikace jsou zcela totožné jako u diazepamu. Zvyšuje účinek léčiv tlumících CNS a myorelaxancií, naopak snižuje účinek perorálních antikoagulancií. Přípravky s nitrazepamem: Aktuálně není v České republice registrován žádný léčivý přípravek, který obsahuje tuto účinnou látku. Ve Slovenské republice jsou registrovány tyto přípravky: Nitrozepam Slovakofarma tbl., Nitrozepam Slovakofarma forte tbl. Clonazepam: Benzodiazepín, který vykazuje antikonvulzivní, sedativní a anxiolytický účinek. Ke zvládnutí status epilepticus se indikuje pouze v nitrožilní aplikaci, také je účinný proti záchvatům myoklonického charakteru a atypické absence. Další indikací mohou být i panické úzkostné stavy. Patří mezi nejúčinnější antiepileptika. Nevzniká na něj snadno tolerance, což je značná výhoda na rozdíl od předchozích benzodiazepínů. K možným nežádoucím účinkům patří např. poruchy chování, ospalost nebo naopak nespavost, svalová slabost a únava. I clonazepam zvyšuje účinek léčiv tlumících CNS. Obtížné je zejména vysazování clonazepamu, důvodem jsou časté epileptické záchvaty z vysazení. Přípravky s clonazepamem: Rivotril inj., 0,5 mg, 2 mg tbl. (viz obrázky 8, 9 příloha 2), gtt. Clobazamum: Má antikonvulzivní a anxiolytické účinky. Používá se zřídka, představuje především doplňkovou terapii u některých věkově vázaných epilepsií. Může mít řadu nežádoucích účinků, mezi které patří sucho v ústech, únava, závratě, třes, bolesti hlavy a poruchy paměti. Clobazam nesmí užívat gravidní ženy, které jsou v prvním trimestru těhotenství. Kontraindikací je i přecitlivělost na benzodiazepíny a myasthenia gravis. Užíváním clobazamu se zvyšuje účinek léčiv tlumících CNS. (12, 13, 14) Přípravky s clobazamem: Frisium tbl

22 generace Antiepileptika 3. generace byla zavedena do klinické praxe během posledních 25 let. Nejednotně jsou nazývána také jako nová antiepileptika. Z důvodu závažných nežádoucích účinků mají již některá z nich limitované indikace. Nová antiepileptika mají obecně méně lékových interakcí, nižší toxicitu a jen v malé míře ovlivňují kognitivní funkce. Již registrovaná antiepileptika jsou: lamotrigin, gabapentin, topiramát, tiagabin, levetiracetam, pregabalin, vigabatrin, zonisamide, lacosamid, rufinamid, stiripentol, retigabin a eslicarbazepin. V pokročilém stádiu vývoje, konkrétně ve fázi studie III jsou tyto látky: brivaracetam, carisbamat, ganaxolon, parampanel. (3, 15) Lamotrigin: Patří mezi dobře tolerovaná antiepileptika se širokým spektrem účinnosti. Je řazen mezi léky první volby a zároveň je optimálním lékem pro dlouhodobou léčbu pacientů s epilepsií. Mechanismus účinku spočívá v blokaci sodíkových kanálů. Má velmi příznivý efekt u generalizovaných záchvatů. Úspěšnost je prokázána i u absencí, Lennox-Gastautova syndromu, dětské parciální epilepsie a v monoterapii. Při zahájení terapie příliš vysokou dávkou lamotriginu, se může objevit kožní exanthém. Pacient musí být na tento nežádoucí účinek předem upozorněn. Alergická reakce se může projevit nejdříve v oblasti spojivek, sliznice dutiny ústní a hltanu. Pokud se exanthém objeví, ale není takto výrazný (pouze svědění), může dojít k ústupu těchto potíží při snížení dávky. Většinou je ale lamotrigin rychle vysazen. Dalšími nežádoucími účinky mohou být bolesti hlavy a závratě. Při dlouhodobém používání nebyly zatím popsány jiné závažné nežádoucí účinky. Lamotrigin je lékem první volby pro pacientky plánující v budoucnosti graviditu. Důvodem je nízký teratogenní potenciál. Ke snížení hladiny lamotriginu dochází při nasazení hormonální antikoncepce, tím je snížen i účinek. Důsledkem může být výskyt epileptických záchvatů i u plně kompenzovaných pacientek. (4, 15) Přípravky s lamotriginem: Lamictal tbl., Emipil Distab tbl., Lamotrigin Actavis tbl., Lamotrigin Mylan tbl., Lamotrigin Orion tbl. dis., Lamotrix tbl., Plexxo tbl. Gabapentin: Je analog GABA a klinicky je používán od roku Indikován je u parciálních záchvatů s jednoduchou či komplexní symptomatologií a u záchvatů se sekundární generalizací. Jeho hlavní nevýhodou je krátký biologický poločas, proto je nutné užívat dávku 3 4x denně. K nežádoucím účinkům se řadí nauzea, zvracení, sucho

23 v ústech, ospalost, zácpa, zvýšená chuť k jídlu, bolesti hlavy, poruchy koncentrace a další. Opatrnosti je třeba dbát u dětí mladších 12 let, v graviditě a laktaci. (3, 4) Přípravky s gabapentinem: APO-GAB cps. tbl., Gabagamma cps., Gabanox 300 mg cps. (viz obrázek 12 příloha 2), Gabapentin Aurobindo cps., Gabapentin-Teva cps. tbl., Gabator cps., Gordius 300 mg cps. (viz obrázek 13 příloha 2), Grimodin cps., Neurontin 300 mg, 400 mg cps. (viz obrázky 10, 11 příloha 2) Topiramát: Antiepileptikum chemicky příbuzné sacharidům (derivát fruktózy). Působí více mechanismy a některé z nich jsou zde uvedeny. Mezi tyto mechanismy patří blokáda sodíkových kanálů a zvýšená aktivita GABA. Používá se u parciálních i generalizovaných záchvatů, v monoterapii a u záchvatů spojené s Lennox-Gastautova nebo Westova syndromu. Vzhledem z nedostatečných zkušeností topiramátu u dětí mladších 12 let je třeba dbát zvýšené opatrnosti. K běžným nežádoucím účinkům se řadí somnolence, poruchy koncentrace, celkové zpomalení, poruchy řeči a spánku. Dnes má topiramát i jiné indikace, mezi které patří profylaxe migrény, psychiatrická onemocnění, obezita a diabetes. Zajímavostí je, že původně byl topiramát vyvíjen jako antidiabetikum. (3, 5, 15) Přípravky s topiramátem: Topamax tbl. cps., Topilept tbl., Topilex tbl., Topimark tbl., Topiramat Actavis tbl., Topiramat Mylan tbl., Topiramat Orion tbl., Topiramat Sandoz tbl., Topiramate Tecnimede tbl. Tiagabin: V České republice je registrován od roku Selektivně zabraňuje zpětnému vychytávání (re-uptake) GABA. Má úzké spektrum účinku. V současné době se používá v přídatné terapii parciálních záchvatů u dospělých a děti od 12 let. Naopak může potenciálně zhoršovat některé typy generalizovaných záchvatů. Z toho důvodu není indikován u absencí a myoklonických záchvatů. Metabolizuje se hepatálním cytochromem P450. V kombinaci s jinými antiepileptiky je nutnost zvýšit dávku. Tiagabin je podáván ve třech denních dávkách. Jeho absorpci zpomaluje jídlo. Nežádoucími účinky mohou být závratě, somnolence, úzkost a třes. V dnešní době se stále testuje monoterapie. Přípravky s tiagabinem: Gabitril tbl

24 Levetiracetam: Je registrován k terapii dospělých pacientů s parciálními epileptickými záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Po perorálním podání se vstřebává velmi rychle. Neinteraguje s jinými antiepileptiky ani s jinými léky, a proto se jeví jako jeden z nejbezpečnějších léků. Možnými nežádoucími účinky jsou závratě, celková tělesná slabost a somnolence. Zajímavostí je, že ve studiích byly prokázány anxiolytické účinky a zvýšení paměťové aktivity u zvířat. (3, 15) Přípravky s levetiracetamem: Dretacen tbl., Epiletam tbl., Kapidokor tbl., Keppra inf., 500 mg tbl. (viz obrázek 14 příloha 2), Letiramyl tbl., Levelanz tbl., Levetiracetam Accord tbl., Levetiracetam Actavis tbl., Levetiracetam Apotex tbl., Levetiracetam Desitin gra., Levetiracetam G. L. Pharma tbl., Levetiracetam Orion tbl., Levetiracetam Stada tbl., Levetiracetam Teva tbl., Levetiracetam UCB tbl., Matever tbl., Normeg tbl., Pterocyn tbl. Pregabalin: Od roku 2004 je registrován v České republice. Účinek léčby pregabalinem je nejpozději po 6 týdnech kontrolován, a jestliže není dostatečná terapeutická odpověd je léčba pregabalinem ukončena. Chemickým složením se jedná o aminokyselinu, která je svou strukturou velmi podobná GABA. I přes svou chemickou podobnost je však zásadně funkčně odlišný. Preklinické zkoušení odhalilo, že pregabalin není aktivní na GABA receptorech, neovlivňuje koncentraci GABA v mozku, ani její degradaci. Účinný je i v léčbě neuropatické bolesti. Prokázal také anxiolytické působení u nemocných rezistentních k antidepresivům. Léčba pregabalinem může být spojena se závratěmi a somnolencí. Z těchto nežádoucích příznaků vyplývá, že zde hrozí vyšší riziko výskytu náhodného zranění (pádu), obzvláště u starších pacientů. Po uvedení na trh byly také hlášeny ztráty zraku, zastřené vidění a jiné změny zrakové ostrosti. Tyto oční příznaky mohou být přechodné a po vysazení se většina z nich zlepší či zcela vyřeší. Přípravky s pregabalinem: Lyrica 75 mg cps. (viz obrázek 15 příloha 2) Vigabatrin: Působí příznivě při terapii parciálních záchvatů s jednoduchou i komplexní symptomatikou a u záchvatů Westova syndromu. Účinný je též u parciálních záchvatů, které přecházejí v záchvaty generalizované. Naopak není vhodný o myoklonických záchvatů. Mechanismus účinku je založen na inhibici GABA-aminotransferázy. Před zahájením léčby i v jejím průběhu je nutné provádět oftalmologické vyšetření, z důvodu možného defektu zorného pole. Typickými nežádoucími účinky jsou především nauzea, zvracení, bolest

25 v nadbřišku, závratě, zácpa, sucho v ústech, alergické kožní reakce, hyperplazie dásní, poruchy paměti, agresivita, ospalost nebo naopak nespavost. Vigabatrin může negativně ovlivňovat schopnost řídit motorová vozidla a ovládat stroje. (12, 15) Přípravky s vigabatrinem: Sabril tbl. Zonisamide: Od roku 2005 je registrován ve všech zemích Evropské unie. Indikuje se u parciálních záchvatů, ale i u záchvatů sekundárně generalizovaných. Může se používat samostatně nebo také v přídatné terapii u dospělých a dětí ve věku od 6 let, kteří se již léčí jinými antiepileptiky. Mechanismus účinku je založen na blokaci sodíkových a kalciových kanálů. Působí také na GABA, a tím pomáhá stabilizovat elektrickou aktivitu mozku. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří zmatenost, podráždění, deprese, unavenost, somnolence, závratě, poruchy paměti, dvojité vidění a další. (3, 13, 15) Přípravky se zonisamidem: Zonegran cps. Lacosamid: V celé Evropské unii je registrován od roku Používá se k léčbě parciálních záchvatů a také u záchvatů, které můžou sekundárně generalizovat. Vhodný je i k přídatné léčbě k jiným antiepileptikům. Užívat ho mohou mladiství od 16 let. K nejčastějším nežádoucím účinkům, které byly zaznamenány u více, než 1 pacienta z 10 patří: nauzea, dvojité vidění, závratě a bolesti hlavy. Mechanismus účinku není stále plně objasněn, nejpravděpodobněji snižuje aktivitu sodíkových kanálů. (14, 15) Přípravky s lacosamidem: Vimpat tbl. Rufinamid: V České republice je registrován od roku Rufinamid se může indikovat pouze pacientům od 4 let věku, kteří trpí Lennox-Gastautovým syndromem. Působí na principu blokace sodíkových kanálů, čímž tlumí aktivitu mozkových buněk. Zaznamenány byly nejčastěji tyto nežádoucí účinky: somnolence, bolest hlavy, závratě, nauzea, únava a zvracení. Od roku 2004 jsou dle Evropské lékařské agentury léčivé přípravky s rufinamidem označovány jako léčivé přípravky pro vzácné onemocnění. Důvodem je velmi nízký počet pacientů s Lennox-Gastautovým syndromem. (14) Přípravky s rufinamidem: Inovelon tbl

26 Stiripentol: Registrace byla získána pro celou Evropskou unii v roce Je používán u vzácného typu epilepsie Dravetova syndromu. Jde konkrétně o myoklonické záchvaty časného dětského věku. Stiripentol je indikován i k léčbě generalizovaných tonicko-klonických záchvatů, kde nejsou tyto záchvaty kompenzovány jinými antiepileptiky (clobazam, valproát). Mechanismus účinku není zcela znám. Předpokládá se, že může zvyšovat hladinu GABA ve štěrbinách mezi nervovými buňkami mozku. Může také zároveň zvyšovat účinnost ostatních antiepileptik. Při užívání se mohou samozřejmě vyskytnout nežádoucí účinky, kterými mohou být: ospalost, nespavost, pokles hmotnosti, ztráta chuti k jídlu, neschopnost koordinovat pohyby svalů a další. Evropská lékařská agentura v roce 2001 uvedla označení pro léčivé přípravky obsahující stiripentol jako léčivé přípravky pro vzácná onemocnění. (14) Přípravky se stiripentolem: Diacomit cps., plv. sus. Retigabin: Nejnovější antiepileptikum, které je v České republice registrováno teprve od roku Indikován je v kombinaci s ostatními antiepileptiky, pro zvládnutí parciálních záchvatů u dospělých. Působí na draslíkové kanály, které nechává otevřené, a tím brání dalšímu přenosu elektrických impulsů. Po několika letech léčby retigabinem mohou pacienti pozorovat změnu zabarvení nehtů, rtů a kůže (modrošedé zbarvení). Není dosud známo, proč k těmto barevným změnám dochází. Objevovat se mohou také závratě, somnolence, únava a změna pigmentace částí oka. (15) Přípravky s retigabinem: Trobalt tbl. Evropská léková agentura v roce 2013 doporučila omezit použití léčivého přípravku Trobaltu, z důvodu závažného rizika pigmentace sítnice. Terapie tímto léčivým přípravkem má být, co nejdříve posunuta až na poslední volbu. Užívání Trobaltu má být vhodné jen pro pacienty, které nemohou být léčeni jinými antiepileptiky. Zároveň musí být u každého pacienta, přehodnoceny přínosy a rizika léčby. Jsou již také doporučována komplexní oční vyšetření během každých 6 měsíců léčby Trobaltem. Pokud pacient zaznamená změnu zraku či modrošedé zbarvení nehtů, rtů a kůže, je nutné tyto změny oznámit svému lékaři. (14) Eslicarbazepin: Druhé nejnovější antiepileptikum na českém trhu (rok registrace 2009). Podobně jako oxcarbazepin je derivátem carbamazepinu. Na rozdíl od nich má však méně

27 nežádoucích účinků. Mechanismus účinku není dosud zcela znám, ale patří do řady blokátorů sodíkových kanálů. Je vhodný v kombinované terapii pro pacienty s parciálními záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. K nejčastějším nežádoucím účinkům patří závratě, ospalost, bolesti hlavy, poruchy koordinace, třes, poruchy chůze, nevolnost, dvojité a rozmazané vidění. Přípravky s eslicarbazepinem: Zebinix tbl. Felbamat: Dle SÚKLU (Státní ústav pro kontrolu léčiv) má felbamat v České republice zrušenou registraci. Je dovážen jen formou mimořádného dovozu. Je vhodný pro léčbu tonických záchvatů u Lennoxova-Gaustautova syndromu. Z léčby jsou však vyloučeni pacienti s poruchami krvetvorby nebo ti, kteří mají poškozená játra. (15) Přípravky s felbamatem: V minulosti byly registrované tyto léčivé přípravky Taloxa tbl., Taloxa sus. por Ostatní léčiva používaná k terapii epilepsie Sultiam: Jedná se o benzensulfonamidové antiepileptikum používané k terapii benigní parciální epilepsie v dětství. Nemá výrazné tlumivé účinky, ale na začátku léčby může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost a koordinaci pohybů. U přibližně 10 % pacientů se u léčby sultiamem objevují zažívací potíže. Mezi časté nežádoucí účinky patří také pocity mravenčení či brnění v končetinách a v obličeji. V kombinaci s phenytoinem zvyšuje jeho koncentraci v krvi, hrozí zde zároveň i zvýšení jeho nežádoucích účinků. Přípravky se sultiamem: Ospolot tbl. Clomethiazoli edisilas: Indikuje se u nezvládnutelného status epilepticus a při selhání antiepileptik první volby. Další využití má v anesteziologii. Účinný je také v léčbě nespavosti při závislosti na alkoholu. Závažný nežádoucí účinek je útlum dechového centra, zejména v interakci s jinými léky. Lze podávat perorálně i parenterálně ale v součastnosti je v České republice dostupný pouze v perorální aplikaci. (4) Přípravky s clomethiazolem edisilas: Heminevrin cps

28 8 Farmakorezistentní epilepsie a její léčba Farmakorezistentní epilepsie je stav, kdy není dosažena redukce epileptických záchvatů, ani přes správně vedenou farmakologickou léčbu. Plné kompenzace záchvatů se nedaří dosáhnout až u 25 % nemocných. Před stanovením farmakorezistence je důležité vyloučit příčiny pseudofarmakorezistence. Ta nejčastěji vzniká u pacientů, kteří netrpí epilepsií, ale neepileptickými záchvatovitými projevy. Někdy se může dokonce jednat o kombinaci epileptických a neepileptických záchvatů. Mezi možné příčiny dále patří špatně diagnostikovaný typ epilepsie nebo typ epileptického záchvatu a jejich nevhodná terapie, nízká dávka antiepileptika, nevhodná kombinace antiepileptik, a také non-compliance ze strany pacienta. Terapii pacientů, kteří neodpovídají na terapii antiepileptiky, lze rozdělit na dvě skupiny. Jedná se o terapii konzervativní a terapii chirurgickou. 8.1 Konzervativní terapie Konzervativní terapie zahrnuje farmakologickou léčbu antiepileptiky. Většina pacientů s farmakorezistentní epilepsií je léčena polyterapií antiepileptik. Pozitivní je, snažit se kombinovat léky s odlišným mechanismem účinku. Léčivé přípravky uživané v kombinaci by neměly mít podobné nežádoucí účinky (zejména orgánovou toxicitu). Pro tuto léčbu epilepsie mají velký význam nová antiepileptika. Použity by měly být maximálně trojkombinace antiepileptik. Někdy je dokonce možné se setkat i s čtyřkombinací antiepileptik. Vždy ale platí zásada o vysazení jednoho z antiepileptik. (15)

29 8.2 Chirurgická terapie Chirurgická terapie je podstupována vždy po selhání medikamentózní léčby. Je důležité zvážit předem všechna pro a proti. Je třeba dát na vědomí, že spousta pacientů není vhodná k chirurgickému zákroku. Jsou i někteří pacienti, kteří s chirurgickým zákrokem nesouhlasí. Pacienti, kteří chtějí podstoupit tento chirurgický zákrok, musí být nejprve zařazeny do programu předchirurgického vyšetření. Tímto vyšetřením se zjistí, zda je pacient vhodný pro chirurgický zákrok. Dále všechna vyšetření stanovují co nejpřesnější lokalizaci té části mozkové kůry, která je za vznik epileptického výboje zodpovědná. Chirurgické zákroky, které jsou používány u pacientů s epilepsií, lze rozdělit do dvou skupin. Jsou jimi zákroky kurativní a paliativní. Kurativní zákroky mají za hlavní cíl odstranit všechny pacientovy záchvaty, nebo alespoň jejich počet významně redukovat. U pacientů, u kterých není možné provést žádný kurativní epileptochirurgický výkon jsou doporučovány paliativní zákroky. Ty mají za hlavní cíl epileptické záchvaty pouze zredukovat, a tím ovlivnit jejich frekvenci. Účelem chirurgického výkonu je odstranění té části mozku, ve které záchvaty vznikají. Úspěšnost operací závisí na oblasti, kde se ložisko nachází. Operace spánkového laloku mají nejvyšší úspěšnost, až 70 % pacientů se zbaví záchvatů. Další faktor úspěšnosti je věk pacientů. Platí, že čím vyšší věk pacienta, tím operace dopadne hůře. (15)

30 9 Epilepsie v průběhu života 9.1 Vliv epilepsie na průběh těhotenství Na začátku je důležité říci, že epilepsie není kontraindikací těhotenství ani kojení. Těhotenství však může zvyšovat frekvenci epileptických záchvatů, a to až u % žen s epilepsií. Za příčinu se uvádějí především změny koncentrací steroidních hormonů. Záchvaty mohou v době těhotenství ohrozit matku i plod, ale především díky vhodné péči před otěhotněním a během těhotenství se narodí až 90 % žen zdravé dítě. Je žádoucí, aby žena plánovala předem své těhotenství, jelikož veškeré úpravy farmakoterapie musí být provedeny před otěhotněním. Doporučuje se také 6 12 měsíců před plánovaným těhotenstvím užívat vyšší dávky kyseliny listové. Tato kyselina je zodpovědná za růst buněk a jejich dělení, tím snižuje možné riziko výskytu vrozených vývojových vad. Cílem léčby epilepsie u těhotných žen je správná kontrola záchvatů bez závažných vedlejších účinků. U velkých záchvatů je obrovské riziko možného pádu na zem. Úraz, který si žena způsobí, může být spojen s předčasným odtokem plodové vody, předčasným porodem nebo dokonce úmrtím plodu. Vždy je žádoucí léčit těhotnou ženu pouze jedním antiepileptikem, a to v co nejnižší dávce. Polyterapie představuje vyšší riziko výskytu kongenitálních malformací u dětí. Dále jsou u dětí žen trpící epilepsií zaznamenány vyšší rizika intrauterinní růstové retardace, malé anomálie, kognitivní dysfunkce a mikrocefalie. Riziko vrozených malformací je největší v případě generalizovaných tonicko-klonických záchvatů v 1. trimestru těhotenství. (16) 9.2 Epilepsie a kojení Kojení u žen s epilepsií je prospěšné pro ženu i dítě. Dítě bylo vystaveno vlivu antiepileptika po celou dobu těhotenství, proto kojení není třeba bránit. Převyšují zde rozhodně pozitiva pro kojení, je to přeci jen nejpřirozenější způsob výživy novorozenců a kojenců. Zásadně

31 podporuje vztah matky a dítěte. Naopak, jestliže matka nezačne s kojením, může se u dítěte rozvinout abstinenční syndrom. Dítě bylo totiž po celou dobu svého intrauterinního života vystaveno přísunu vhodného antiepileptika, které pronikalo placentou. Při kojení nebo krmení by žena měla sedět na zemi, opřená zády o zeď, aby dítě bylo chráněno před možným pádem při záchvatu matky. Matky, které trpí obzvláště nočními záchvaty, by neměly také nechávat spát dítě vedle sebe na lůžku. (17, 18) 9.3 Epilepsie v dětském věku Nejčastěji se epileptické záchvaty objevují v prvních třech letech života a okolo puberty. Epileptické stavy u dětí jsou velmi různé. Některé z nich jsou přímo vázány na věk dítěte (viz kapitola 4 Klasifikace epileptických syndromů). Zcela jasným důvodem je, že dětský mozek se teprve vyvíjí. Spousta procesů ještě neprobíhá tak, jak tomu bude později. Dětský mozek začíná dozrávat až v 6 letech. Projevy epilepsie u dětí přicházejí z pravidla v menší intenzitě a frekvenci, ty se ale postupně zvyšují. Epilepsie u dětí vyžaduje změnit návyky a celkově životní rytmus. Velká zodpovědnost je na rodičích, kteří by měli mít veškerou vůli dosáhnout požadovaných změn. Mezi tyto změny patří: pravidelný spánkový režim, omezení sledování televize a hraní her na počítači. Zároveň se musejí snažit, aby dítě nebylo vystaveno velkému psychickému i fyzickému vyčerpání. Do tohoto životního stylu, je třeba zapojit i ostatní osoby, které jsou ve styku s nemocným. Patří k nim především učitelky ve školce a škole, které by měly být informovány o dané situaci. (8, 18) K tomuto tématu chci zmínit informaci, kterou jsem nabyla během mého průzkumu. Z dotazovaných osob se mi svěřila 29letá Martina K. s níže popsanou situací. Jejího 4letého synka, u kterého se objevila epilepsie, odmítali vzít ze dne na den do mateřské školky. Martina K. bude proto žádat o umístění svého synka do jiné mateřské školky, jelikož si nemůže dovolit v dnešní době ztratit své zaměstnání. Toto jednání poukazuje na fakt, že již od dětství plyne jistá diskriminace u osob s tímto onemocněním

32 9.4 Epilepsie a stáří Vzhledem ke stárnutí populace, se výskyt epilepsie v pokročilém věku neustále zvyšuje. Ve vyspělých zemích se epilepsie řadí mezi tři nejčastější neurologická onemocnění u starších osob (nad 65let). Nejčastější příčinou jsou cévní onemocnění mozku (30 50 % případů). Dalšími příčinami mohou být mozkové nádory, neurotraumata, neurodegenerativní choroby (Alzheimerova choroba), metabolické příčiny a mnohé další. Epileptické záchvaty u starších jedinců jsou zcela odlišné od záchvatů u mladých dospělých pacientů. U starších pacientů jsou nejčastější parciální záchvaty s komplexní symptomatologií, s nebo bez sekundární generalizace. Jen vzácně se vyskytuje typická aura. Tyto pacienti pociťují spíše na počátku záchvatu jen neurčitou závrať. Diagnostika u této věkové populace je mnohem obtížnější. Starší jedinci žijí často sami, schází zde proto objektivní anamnéza. Z důsledku obav z hospitalizace, ze ztráty soběstatečnosti a dalšího vyčlenění ze společnosti může docházet k záměrnému nevyhledání lékářské pomoci. (19) 9.5 SUDEP (Náhlá smrt epileptiků) SUDEP je odpovědná až za 18 % úmrtí epileptiků a je spjatá s generalizovaným tonicko-klonickým záchvatem. Nejčastěji se vyskytuje u mladších dospělých (20 40 let). SUDEP byl zaznamenán ale i u 8měsíčního kojence a 83letého epileptika. Dalším rizikovým faktorem je polyterapie, pokud však není užíván žádný lék, je rovněž riziko zvýšené. O riziku SUDEP by měl být dle světových velmocí informován každý pacient. Ve Velké Británii je dokonce zavedena povinnost informovat všechny pacienty (či rodinné zástupce) o riziku SUDEP. V České republice bohužel tento návrh není doposud řešen. Poučení o riziku SUDEP by mělo být zcela individuální a vždy je třeba zohlednit psychiku daného pacienta. Pacienti, kteří jsou náhlou smrtí ohroženi, nelze spolehlivě určit. Není totiž znám bezprostřední mechanismus smrti a neexistuje žádný způsob jak riziko SUDEP eliminovat. (19, 20)

33 10 Praktická část 10.1 Cíl průzkumu Cílem praktické části je prověřit věkovou kategorii, ve které se epilepsie nejčastěji manifestuje. Poté zjistit veškerá omezení, která souvisí s tímto onemocněním. Z důvodu velkého zájmu, budou všechny informace a výsledky poskytnuty respondentům, kteří dotazník vyplňovali Hypotézy Hypotéza č. 1: Předpokládám, že epilepsie se manifestuje nejčastěji v mládí do 15 let. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že častěji jsou předepisovány kombinace účinných látek (2 a více léčivých přípravků). Hypotéza č. 3: Předpokládám, že největší omezení při diagnóze epilepsie je spjato s abstinencí alkoholu a zákazem řídit motorová vozidla. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že pacienti s epilepsií řádně dodržují správnou životosprávu, a tím se snaží snížit riziko vzniku epileptickému záchvatu Metodika průzkumu K získávání potřebných informací pro praktickou část mé absolventské práce jsem zvolila formu anonymních dotazníků, které jsem rozdávala osobám s diagnostikovanou epilepsií o odborné praxi v Lékárně Mandragora v Benátkách nad Jizerou. Dotazník je složen z 12 otázek a je uveden v příloze 1. Celkem odpovědělo 50 respondentů

34 10.4 Vyhodnocení dotazníků Na základě vyplněných dotazníků, jsem sestavila tabulky a grafy, týkající se jednotlivých otázek. Otázka č. 1: Pohlaví Tabulka 1 Procentuální zastoupení žen a mužů mezi respondenty Pohlaví Počet odpovědí % Žena Muž Celkem Graf 1 Grafické znázornění zastoupení žen a mužů mezi respondenty Pohlaví 54% 46% Žena Muž Závěr: Dotazník vyplnilo celkem 50 respondentů. Z těchto respondentů bylo 27 (54 %) mužů a 23 (46 %) žen

35 Otázka č. 2: Věk Tabulka 2 Procentuální zastoupení věkových skupin mezi respondenty Věk Počet odpovědí % Celkem Graf 2 Grafické znázornění věkových skupin mezi respondenty Věk 10% 20% 44% % Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Ve věku let vyplnilo dotazník 22 (44 %) respondentů, ve věku se zúčastnili vyplňování 13 (26 %) respondentů, ve věku let vyplnilo dotazník 10 (20 %) respondentů a ve věku 56 a více let se zapojili 5 (10 %) respondentů

36 Otázka č. 3: Bydliště Tabulka 3 Procentuální zastoupení místa bydliště respondentů Bydliště Počet odpovědí % Vesnice Město Celkem Graf 3 Grafické znázornění místa bydliště respondentů Bydliště 60% 40% Vesnice Město Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. 20 (40 %) respondentů uvedlo bydliště na vesnici a zbylých 30 (60 %) respendentů bydlí ve městě

37 Otázka č. 4: Vzdělání Tabulka 4 Procentuální zastoupení dosaženého vzdělání respondentů Vzdělání Počet odpovědí % Základní Vyučen v oboru 8 16 Středoškolské Vyšší odborné 4 8 Vysokoškolské 2 4 Celkem Graf 4 Grafické znázornění dosaženého vzdělání respondentů Vzdělání 46% 8% 4% 26% 16% Základní Vyučen v oboru Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Z toho 13 (26 %) respondentů má základní vzdělání, 8 (16 %) respondentů uvedlo, že jsou vyučeni v oboru, 23 (46 %) respondentů dosáhlo středoškolského vzdělání, 4 (8 %) respondenti získalo vyšší odborné vzdělání a vysokoškolské vzdělání dosáhli pouze 2 (4 %) respondenti

38 Otázka č. 5: V kolika letech se u Vás projevila epilepsie Tabulka 5 Procentuální zastoupení věku 1. výskytu záchvatu respondentů Věk 1. výskytu záchvatu (let) Počet odpovědí % Celkem Graf 5 Věk 1. Grafické znázornění věku 1. výskytu záchvatu respondentů 10% 8% Věk 1. výskytu záchvatu 2% 4% 6% 34% 24% 12% Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Hypotéza č. 1 se potvrdila. Epilepsie se manifestovala do 15 let věku celkem u 35 (70 %) respondentů. Podrobnější znázornění viz tabulka 5 a graf

39 Otázka č. 6: Jak dlouho se léčíte s epilepsií (Uveďte v letech) Tabulka 6 Procentuální zastoupení délky léčby respondentů Délka léčby (let) Počet odpovědí % Celkem Graf 6 Grafické znázornění délky léčby respondentů 10% 14% 2% 6% 12% Délka léčby (let) 4% 22% 30% Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. 11 (22 %) respondentů se léčí 1 5 let a 15 (30 %) respondentů se léčí 6 10 let. Tyto odpovědi byly u respondentů nejčastější. Podrobnější znázornění viz tabulka 6 a graf

40 Otázka č. 7: K léčbě epilepsie užíváte Tabulka 7 Procentuální zastoupení počtu léčivých přípravků u respondentů Počet léčivých přípravků Počet odpovědí % 1 léčivý přípravek léčivé přípravky Celkem Graf 7 Grafické znázornění počtu léčivých přípravků u respondentů Počet léčivých přípravků 34% 36% 1 léčivý přípravek 2 léčivé přípravky 3+ 30% Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Hypotéza č. 2 se potvrdila. Celkem 32 (64 %) respondentů užívá k léčbě epilepsie kombinaci léčivých přípravků. Konkrétně 1 léčivý přípravek užívá 18 (36 %) respondentů. 2 léčivé přípravky užívá 15 (30 %) respondentů a 3 a více léčivých přípravků užívá 17 (34 %) respondentů

41 Otázka č. 8: Dodržujete léčbu pečlivě Tabulka 8 Procentuální zastoupení dodržení léčby u respondentů Dodržování léčby Počet odpovědí % Ano Spíše ano Spíše ne 5 10 Ne 2 4 Celkem Graf 8 Grafické znázornění dodržování léčby u respondentů Dodržování léčby 10% 4% 32% 54% Ano Spíše ano Spíše ne Ne Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Léčbu a její zásady dodržuje plně 27 (54 %) respondentů. 16 (32 %) respondentů taktéž léčbu dodržují, ale najdou se u nich i situace, kdy některé zásady léčby porušují. 5 (10 %) respondentů léčbu a její zásady spíše nedodržují a 2 (4 %) respondenti léčbu a její zásady naprosto odmítají

42 Otázka č. 9: Berete předepsané léky od lékaře pravidelně, tak jak máte Tabulka 9 Procentuální zastoupení míry zodpovědnosti užívání léků Užívání léků Počet odpovědí % Ano, vždy Občasné zapomenutí Zapomíná užívat 3 6 Celkem Graf 8 Grafické znázornění míry zodpovědnosti užívání léků Užívání léků 6% 36% 58% Ano, vždy Občasné zapomenutí Zapomíná užívat Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. 29 (58 %) respondentů vždy užívají předepsané léky od lékaře tak jak mají. Ještě se jim tudíž nestalo lék zapomenout. 18 (36 %) respondentům se již stalo, že si lék zapomněli vzít a 3 (6 %) respondenti zapomínají záměrně užívat léky

43 Otázka č. 10: Jak často míváte epileptický záchvat Tabulka 10 Procentuální zastoupení frekvence záchvatů u respondentů Frekvence záchvatů Počet odpovědí % Alespoň 1x denně 8 16 Alespoň 1x týdně Alespoň 1x měsíčně Alespoň 1x ročně Celkem Graf 10 Grafické znázornění frekvence záchvatů u respondentů Frekvence záchvatů 26% 16% 24% Alespoň 1x denně Alespoň 1x týdně Alespoň 1x měsíčně Alespoň 1x ročně 34% Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Alespoň 1x denně mívá záchvat 8 (16 %) respondentů, alespoň 1x týdně mívá záchvat 12 (24 %) respondentů, alespoň 1x měsíčně mívá záchvat 17 (34 %) respondentů a 13 (26 %) respondentů mívá záchvat alespoň 1x ročně

44 Otázka č. 11: Pociťujete některé omezení, které souvisí s onemocněním Tabulka 11 Procentuální zastoupení určitých omezení u respondentů Omezení Počet odpovědí % Zákaz řízení motorových vozidel Zákaz pití alkoholu Sportovní omezení 8 16 Zákaz výkonu určité profese 5 10 Jiné omezení 2 4 Nepociťuje žádné omezení 4 8 Celkem Graf 11 Grafické znázornění určitých omezení u respondentů 4% 8% Omezení Zákaz řízení motorových vozidel Zákaz pití alkoholu 10% 42% Sportovní omezení 16% Zákaz výkonu určité profese Jiné omezení 20% Nepociťuje žádné omezení Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Hypotéza č. 3 se potvrdila. Celkem 10 (20 %) respondentů pociťuje zásadní omezení v zákazu užívání alkoholu, a až 21 (42 %) respondentů pociťuje zásadní omezení v zákazu řízení motorových vozidel. Podrobnější znázornění se nachází v tabulce 11 a grafu

45 Otázka č. 12: Máte osobní zkušenost s epileptickým záchvatem, který byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy Tabulka 12 Procentuální zastoupení výskytu epileptického záchvatu, který byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy u respondentů Záchvat vyvolaný porušením životosprávy Počet odpovědí % Ano, už se mi to stalo Nevím 6 12 Ne, dodržuji životosprávu Celkem Graf 12 Grafické znázornění výskytu epileptického záchvatu, který byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy u respondentů Záchvat vyvolaný porušením životosprávy 50% 38% Ano, už se mi to stalo Nevím 12% Ne, dodržuji životosprávu Závěr: Dotazník vyplnilo 50 respondentů. Hypotéza č. 4 se potvrdila. Celkem 25 (50 %) respondentů správnou životosprávu dodržuje. Nemají tudíž žádnou zkušenost s epileptickým záchvatem, který byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy. 19 (38 %) respondentů naopak této zkušenosti již nabyli a 6 (12 %) respondentů nevědí, zda nějaký prodělaný epileptický záchvat byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy

46 10.5 Výsledky průzkumu Hypotéza č. 1: Předpoklad, že epilepsie se manifestuje nejčastěji v mládí do 15 let, se potvrdil. Epilepsie se manifestovala do 15 let věku celkem u 35 (70 %) respondentů. Hypotéza č. 2: Předpoklad, že častěji jsou předepisovány kombinace účinných látek (2 a více léčivých přípravků), se potvrdil. Dle průzkumu užívá 32 (64 %) respondentů k léčbě epilepsie kombinaci léčivých přípravků. Hypotéza č. 3: Předpoklad, že největší omezení při diagnóze epilepsie je spjato s abstinencí alkoholu a zákazem řídit motorová vozidla, se potvrdil. Průzkum prokázal, že 10 (20 %) respondentů pociťuje zásadní omezení v zákazu užívání alkoholu a až 21 (42 %) respondentů pociťuje zásadní omezení v zákazu řízení motorových vozidel. Hypotéza č. 4: Předpoklad, že pacienti s epilepsií řádně dodržují správnou životosprávu, a tím se snaží snížit riziko vzniku epileptického záchvatu, se potvrdil. 25 (50 %) respondentů uvedlo, že správnou životosprávu dodržuje. Nemají tudíž žádnou zkušenost s epileptickým záchvatem, který byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy

47 Závěr Cílem absolventské práce snaha zvýšit informace a hlubší pochopení o tomto onemocnění široké veřejnosti. Dnešní společnost si stále myslí, že někteří lidé trpící tímto onemocněním nemají žádná vážná omezení, protože navenek nevypadají nemocní. Je tudíž důležité veřejnost uvědomit o těchto pacientech. Epileptici se musí mnohdy vzdát i svých profesí a koníčků, a proto mají velký problém se začlenit do společnosti. Měly by se jim především proto, dávat rovnocenné šance jako zdravému jedinci. Zároveň je snaha zvýšit povědomí o epilepsii hlavně těm, kteří epilepsií trpí. V praktické části jsem pomocí dotazníku zjistila velký zájem o tuto problematiku. Mnozí respondenti si stěžovali na malou informovanost ze stran lékařů, a v důsledku toho jevili aktivní zájem. Absolventská práce jim bude sloužit jako zdroj informací

48 Seznam tabulek Tabulka 1 Pohlaví Tabulka 2 Věk Tabulka 3 Bydliště Tabulka 4 Vzdělání Tabulka 5 Věk 1. výskytu záchvatu Tabulka 6 Délka léčby Tabulka 7 Počet léčivých přípravků Tabulka 8 Dodržování léčby Tabulka 9 Užívání léků Tabulka 10 Frekvence záchvatů Tabulka 11 Omezení Tabulka 12 Záchvat vyvolaný porušením životosprávy

49 Seznam grafů Graf 1 Pohlaví Graf 2 Věk Graf 3 Bydliště Graf 4 Vzdělání Graf 5 Věk 1. výskytu záchvatu Graf 6 Délka léčby Graf 7 Počet léčivých přípravků Graf 8 Dodržování léčby Graf 9 Užívání léků Graf 10 Frekvence záchvatů Graf 11 Omezení Graf 12 Záchvat vyvolaný porušením životosprávy

50 Seznam příloh Příloha 1 Dotazník Příloha 2 Obrázky

51 Seznam použité literatury a zdrojů informací Knihy: 1. SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 363 s. ISBN SEIDL, Zdeněk. Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA. Farmakologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, 394 s. Lékařské repetitorium. ISBN Remedia Compendium. 3. vyd. Redaktor Josef Suchopár. Praha: Panax, 1999, 772 s. ISBN ZIEGLMEIER, Markus a Tanja HEIN. Lékové interakce: farmakoterapie v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, xvi, 318 s. ISBN Internetové zdroje: 6. Allcountries.org. [online]. [cit ]. Dostupné z: 7. KRIJTOVÁ, Hana a Petr MARUSIČ. Neurologie pro praxi: První epileptický záchvat - diagnostický postup a indikace k zahájení terapie. Neurologie pro praxi: První epileptický záchvat - diagnostický postup a indikace k zahájení terapie [online]. 2010, č. 6 [cit ]. Dostupné z: 8. KOMÁREK, Vladimír. Pediatrie pro praxi: Věkově vázané epileptické syndromy u dětí. Pediatrie pro praxi: Věkově vázané epileptické syndromy u dětí [online]. 2004, č. 5 [cit ]. Dostupné z: 9. Epilepsie.cz. [online]. [cit ]. Dostupné z: MARUSIČ, Petr, Martin TOMÁŠEK, Tomáš BELŠAN a Hana KŘÍŽOVÁ. Neurologie pro praxi: Zobrazovací a funkčně-zobrazovací metody v epileptologii. Neurologie pro praxi: Zobrazovací a funkčně-zobrazovací metody v epileptologii [online]. 2002, č. 2 [cit ]. Dostupné z:

52 11. BRÁZDIL, Milan. Medicína pro praxi: Léčba epilepsie. Medicína pro praxi: Léčba epilepsie[online]. 2011, č. 11 [cit ]. Dostupné z: HOVORKA, Jiří a Tomáš NEŽÁDAL. Neurologie pro praxi: Kombinovaná léčba antiepileptiky u epilepsie: taktika, volba léků, interakce. Neurologie pro praxi: Kombinovaná léčba antiepileptiky u epilepsie: taktika, volba léků, interakce [online]. 2007, č. 2 [cit ]. Dostupné z: KUBA, Robert. Neurologie pro praxi: Nová antiepileptika v klinické praxi. Neurologie pro praxi: Nová antiepileptika v klinické praxi [online]. 2006, č. 1 [cit ]. Dostupné z: sukl.cz. [online]. [cit ]. Dostupné z: ema.europa.eu. [online]. [cit ]. Dostupné z: KACÍŘOVÁ, Ivana a Milan GRUNDMANN. Neurologie pro praxi: Antiepileptika a těhotenství. Neurologie pro praxi: Antiepileptika a těhotenství [online]. 2008, č. 3 [cit ]. Dostupné z: ZÁRUBOVÁ, Jana. Neurologie pro praxi: Epilepsie, těhotenství a kojení. Neurologie pro praxi: Epilepsie, těhotenství a kojení [online]. 2010, č. 5 [cit ]. Dostupné z: KACÍŘOVÁ, Ivana a Milan GRUNDMANN. Neurologie pro praxi: Antiepileptika a kojení. Neurologie pro praxi: Antiepileptika a kojení [online]. 2008, č. 4 [cit ]. Dostupné z: BRÁZDIL, Milan. Neurologie pro praxi: Stáří a epilepsie. Neurologie pro praxi: Stáří a epilepsie[online]. 2003, č. 1 [cit ]. Dostupné z: PROCHÁZKA, Tomáš. Neurologie pro praxi: Náhlá smrt u epileptiků (SUDEP). Neurologie pro praxi: Náhlá smrt u epileptiků (SUDEP) [online]. 2011, č. 2 [cit ]. Dostupné z:

53 Příloha 1 Dotazník Tento dotazník je součástí praktické části absolventské práce. Vyplnění je zcela anonymní a uvedené údaje budou využity pouze pro účely mé absolventské práce. Vybranou odpověď prosím zakroužkujte, označte či vpište na předem vyznačené místo. Děkuji za Váš čas a ochotu 1. Pohlaví a, žena b, muž 2. Kolik je Vám let?. 3. Bydliště a, vesnice b, město 4. Dosažené vzdělání a, základní b, vyučen v oboru c, středoškolské d, vyšší odborné e, vysokoškolské 5. V kolika letech se u Vás projevila epilepsie?. 6. Jak dlouho se léčíte s epilepsií? (Uveďte v letech).. 7. K léčbě epilepsie užíváte? a, 1 léčivý přípravek b, 2 léčivé přípravky c, 3 a více léčivých přípravků

54 8. Dodržujete léčbu pečlivě? (dodržování správné životosprávy, správné užívání léků) a, ano b, spíše ano c, spíše ne b, ne 9. Berete předepsaný léky od lékaře pravidelně, jak máte? a, ano, vždy b, už se mi stalo, že jsem si lék zapomněl/a vzít c, ne, léky zapomínám užívat 10. Jak často míváte epileptický záchvat? (př. 1x do měsíce, 2x za rok) 11. Pociťujete některé omezení, které souvisí s onemocněním? a, zákaz řízení motorových vozidel b, zákaz pití alkoholu c, omezení vykonávat určitý sport (Jestliže ano, který?). d, zákaz vykonávat profesi, kterou mám rád/a (př. práce se stroji, práce ve výškách,..) e, jiné omezení f, nepociťuji žádná omezení 12. Máte osobní zkušenost s epileptickým záchvatem, který byl vyvolán v důsledku porušení správné životosprávy (př. po požití alkoholu)? a, ano, už se mi to stalo b, nevím c, ne, správnou životosprávu dodržuji

55 Příloha 2 Obrázky Obrázek 1 Phenaemaletten tbl. (phenobarbital), (autor) Obrázek 2 Phenaemal 0,1 tbl. (phenobarbital), (autor)

56 Obrázek 3 Epilan D Gerot tbl. (phenytoin), (autor)

57 Obrázek 4 Valproat-ratiopharm Chrono 300 mg tbl. ret.(valproát sodný), (autor) Obrázek 5 Valproat-ratiopharm Chrono 400 mg tbl. ret. (valproát sodný), (autor)