1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI ZEMĚPIS DĚJEPIS NÁRODNOSTI A NÁBOŽENSTVÍ...

Transkript

1 e Bo o kp r o č í n s k ýj a z y k CZ / /

2 OBSAH Str. 1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI ZEMĚPIS DĚJEPIS NÁRODNOSTI A NÁBOŽENSTVÍ VÝZNAMNÁ MĚSTA A PAMÁTKY PRŮMYSL A ZEMĚDĚLSTVÍ LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE GASTRONOMIE SOUČASNÉ PROBLÉMY ČÍNY SEZNAM MULTIMEDIÁLNÍCH UKÁZEK VIDEOUKÁZKA 1 VIDEOUKÁZKA 2 VIDEOUKÁZKA 3 VIDEOUKÁZKA 4 1

3 1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS Číňané jsou velice pracovití, ale fyzická práce pro ně není zábavou jako u nás. Proto někdy ty dlouhé nehty u muţů jako projev skutečnosti, ţe jejich vlastník nemusí fyzicky pracovat. Rodinné vazby jsou velice silné (existuje několikanásobně více termínů pro označení příbuzenských vztahů neţ v češtině), děti se starají o rodiče, to se týká i vztahů na pracovišti lidé jsou zvyklí být poslušní a odpovědní vůči autoritám (vliv konfucianismu). Individualismus není rozšířen, lidé jsou stále zvyklí ţít na veřejnosti. Emancipace ţen je značná (v restauraci třeba platí často ţena), zhruba jako u nás. Počítání na prstech je odlišné. Některá gesta jsou stejná, některá odlišná. Souhlas a zápor se hlavou vyjadřuje stejně. Číňané jsou poměrně nacionalističtí a citliví na projevy rasismu. Na druhou stranu sami rasističtí jsou. Jsou poměrně sebevědomí, bez zábran. Je jim nepříjemné něco vyjádřit přímo (slovo špatný se řekne nedobrý), nemají rádi silná slova, radši neřeknou pravdu, aby tzv. neztratili tvář. Někdy mohou reagovat na nepříjemnou situaci smíchem to není provokace, ale snaha tu situaci uvolnit. Ve vztahu ke zvířatům jsou na naše zvyky poměrně krutí. Jsou dost pověrčiví, věří na různé amulety, nemají rádi číslo 4 a naopak milují číslo 9 a jeho násobky. Číňané jsou velmi náruţiví kuřáci. Pracovitost Číňanů je stejně jako u nás záleţitostí individuální. Obecně lze ale říct, ţe pokud jsou příslušníky niţší a střední vrstvy, která v posledních deseti letech prudce vzrostla, pracují na několika místech. V době Maa, tj. do sklonku 70. let, pro zemi platilo, ţe po studiu na vysoké škole jste byli automaticky umístěni do státem určené pozice, a místo výkonu práce, tzv. jednotky - danwei, bylo určeno. Ta byla jistotou, podobně jako u nás před rokem 1989, více méně na zbytek pracovního ţivota, pokud pracující neudělal něco velmi neobvyklého nebo nespáchal trestný čin, coţ bylo ale výjimkou. V dnešní době, kdy sami Číňané hovoří o svém politicko-sociálním systému jako o socialismu s čínskou tváří, coţ je kombinace trţních a státních prvků v ekonomice a odbouraných sociálních jistot, pracují běţní obyvatelé velmi tvrdě. Na druhou stranu se hodně zdůrazňuje fakt, ţe ten, který vycestuje do zahraničí na sluţební cestu nebo dovolenou, poté své peníze utrácí způsobem, který je u nás neobvyklý. Tedy pokud nepatříme do vyšší třídy. Dnes pracují v rodině oba, jak muţ, tak ţena. Onen dlouhý nehet na malíčku u muţů je poněkud legrační pozůstatek z dob staré Číny, kdy úřednická elita, tzv. mandaríni (od nich se i odvozuje název čínštiny v češtině, který je poněkud nesprávný), nemuseli fyzicky pracovat. Rodina v Číně hraje klíčovou roli. Výchova dětí je odlišná, je ovlivněna tradicí konfucianismu. V rodině platí hierarchie, navenek je vůdcem muţ, uvnitř rodiny, tzv. za zavřenými dveřmi, je tomu často naopak, ţeny jsou tím, kdo rozhoduje. Pravděpodobně je to opět dědictví staré Číny, kde ţeny střední a vyšších vrstev nepracovaly, ale řídily domácnost. Muţ se staral o záleţitosti vně domu a obstarával finanční zdroje, které ale prakticky často opět spravovala ţena. O penězích se mluví často a nepovaţuje se to za nezdvořilé. Zdůrazňuje se sociální status. Na děti, zejména syny, kteří jsou vţdy, aţ na výjimky, první dítě v rodině, jsou kladeny velké nároky, děti studují od rána do večera, existují 2

4 i tzv. odpolední školy. Autorita učitele je nesporná. Pro Číňany je vzácné vidět, ţe by student odsekl, případně očividně negoval učitelův výklad nebo nereagoval na kladenou otázku. Fyzické tresty ve školách i rodině jsou dnes vzácné, ale tradičně se pouţívaly. Ve školách se hodně memoruje, téţ jde o odkaz výuky klasickými metodami, děti se učily kulturní odkaz své země nazpaměť, hlavně pak konfuciánské klasiky. Poslušnost vůči autoritám je dodnes nepsané pravidlo. Celý východoasijský region byl ovlivněn konfucianismem, v Číně ještě zdůrazněným marxismem-leninismem s prvky dodanými Mao Cetungem. Obecně lidé v Číně nechápou svou roli ve společnosti jako my, tj. jako individuální roli jednotlivce beroucího ohled na sebe a své nejbliţší. Naopak sami sebe chápou jako součást velkého celku, Číny jako způsobu myšlení, civilizace, nejenom státu v moderním politickém smyslu slova. Toto se odráţí i v neochotě hovořit o politicky senzitivních tématech typu Tibetu a Xinjiangu, případně lidských právech tak, jak je chápeme u nás. I toto téma je do jisté míry tabuizované. Co se gest týče, jsou do velké míry shodná s našimi. Pozor na mezinárodně uţívané gesto vztyčeného prostředníčku, to jiţ v Číně znají. Neťukejte si na čelo, neukazujte na lidi přímo. Bílá barva znamená smutek, i kdyţ v současnosti stále více svatebčanů nosí klasické svatební šaty evropského stylu, ţeny jsou v bílém, muţi v tmavém. Jako dárek donedávna stačila bonboniéra, květiny (opět ne bílé) nebo ovoce. S tím, jak Číňané bohatnou, se i dárky mění. Nesmí se dávat stolní hodiny (odkazují na čas, tj. symboliku pomíjivosti ţivota, blízkost smrti). Naopak peníze v červené obálce ano. Takto se dává i spropitné, i kdyţ spropitné v Číně lidé běţně neznají. Spíše jej dávají někomu v zahraničí jako projev ocenění kvality sluţeb, například místního turistického průvodce. Pozor na hůlky zabodnuté do rýţe, to je téţ tabu. Odkazuje na vonné tyčinky zapálené u hrobu předků. Nesmíte smrkat nahlas na veřejnosti, v obchodním prostředí podávejte vizitku vţdy oběma rukama, je lepší mít své jméno přepsané do čínských znaků a naučit se pár základních konverzačních obratů, přinejmenším pozdravy a poděkování, otevírá to dveře. Symbolika je v Číně velmi bohatá, a vyţaduje značné úsilí ji zvládnout. I v dnešní době stále platí nepsaná pravidla, jejichţ neznalost ale Číňané cizincům většinou odpouští. Číslo 4 se vyslovuje podobně jako smrt nebo zemřít, liší se pouze tónem, a proto ho nemají rádi, naopak číslo 9 je zobrazováno často a jeho kombinace s dalším číslem 9 má magický, ochranný význam. Při počítání na prstech ruky stačí na rozdíl od nás pouze ruka jedna a počítá se odlišně. Sexualita byla také donedávna tabuizovaná. Zejména homosexualita. Na druhou stranu v Číně běţně uvidíte ţeny drţící se za ruce na ulici a muţe, kteří jdou také s rukou na rameni muţe jdoucího vedle, není to projev sexuální náklonnosti, ale přátelství a důvěry. Úsměv je častý, i jako projev omluvy, coţ přivádí neznalé cizince často k zuřivosti. Je nutné dávat pozor na přesnost podávaných informací například na ulici, často vás pošlou někam, kam nechcete, jenom proto, ţe se stydí říct, ţe nevědí. Souvisí to s velmi pevně zakořeněným pocitem, ţe by tzv. ztratili tvář, pokud by upřímně řekli, ţe nevědí. Na druhou stranu, tím, jak více se země otevírá světu a Číňané mohou snadněji vycestovat do 3

5 zahraničí a tam studovat i pracovat, ztrácejí se kulturní rozdíly a země přejímá velice rychle evropskoamerické kulturní zvyky. Ukázka čínských platidel Čínská platidla pouţívaná v současnosti: nejmenší hodnota je 1 jiao (hovorově mao), odpovídající 10 haléřům. Pouţívají se jak mince, tak i papírové bankovky stejné hodnoty aţ do výše 1 yuanu. Od 5 do 100 yuanů se pouţívají papírové bankovky, 100 yuanů je nejvyšší nominální hodnota čínské bankovky. Samozřejmě ţe Hongkong a Macao jako samostatná správní území pod správou Pekingu (Speciální administrativní oblasti) mají téţ svou měnu, která se v kontinentální Číně nepouţívá, ale je směnitelná jako kaţdá jiná. Stejně tak i Taiwan má svou vlastní měnu, která se také nazývá yuan. [online]. URL: < p:// neditor/uploadfile/img/ jpg&w=544&h=321&ei=8uhzupgjlmmgswa5iod4bw&zoom=1&iact=rc&d ur=16&page=6&tbnh=145&tbnw=246&ndsp=30&ved=1t:429,r:85,s:100,i:259&tx=115&ty=57> [cit ]. 4

6 Ukázky počítání na prstech v Číně Počítá se na prstech jedné ruky. Číslo deset na dvou, ačkoli existuje i varianta na jedné ruce, kdy se ukazováček a prostředníček překříţí. [online]. URL: < G76wgTM:&imgrefurl= mgurl= &page=1&tbnh=121&tbnw=147&start=0&ndsp=32&ved=1t:429,r:8,s:0,i:106&tx=107&ty=35> [cit ]. 5

7 Tradiční hodnoty čínské civilizace versus Mao Ce-tungovo myšlení a KS Číny Videoukázka 1 Dostupná na adrese: Otázky k textu: 1. Počítají Číňané na prstech? 2. Proč jsou v zemi tak silné rodinné vztahy? 3. Jsou čínské ţeny emancipované? 4. Je v Číně sexualita tabu? 5. Jsou Číňané individualisté nebo naopak myslí skupinově? 6. Jaký je vztah čínského komunismu k tradičním hodnotám a konfucianismu? 6

8 2 MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI Při konverzaci se Číňané mohou dotazovat na ryze soukromé záleţitosti, třeba na věk či plat. Je lepší se vyhnout debatám o Tibetu a Mandţusku. Etničtí Číňané jsou v tomto směru většinou zajedno s vládou. Je třeba se připravit, ţe Číňané jsou příslušníci velkého národa, a proto také takto přistupují k ostatním národům. Jsou na první pohled neformální, ale často neupřímní. Někdy blafují a nepovaţují to za nic špatného. Nemají rádi silná slova. Zejména u úředníků panuje přísná hierarchie. V Číně mají ještě větší moc neţ u nás. Po jednání se rádi hromadně fotografují. Neradi dodrţují pravidla, ale ústní obchodní dohody většinou dodrţují. Jednání trvají velmi dlouho, protoţe zejména představitelé státních institucí a podniků se bojí zodpovědnosti v rozhodování. Někdy jsou jednání plná prázdných formálních slov. Naléháním se rozhodnutí neuspíší, ba naopak. Vyjednávají tvrdě, metodou vynucování drobných ústupků. Často zvou na pracovní oběd či večeři či dávají pozornosti a tím snáze dosahují svých cílů. Cizinec se bez konexí a finančních i dalších různých pozorností v Číně neobejde. Při návštěvě u nás ocení Číňané luxus a moţnost nákupů, moţná více neţ kulturní program. Rychle mění stanoviska a rozhodnutí. Je třeba často improvizovat. Proč tolik odlišností? Je to dáno do značné míry kulturně-historickými rozdíly. Lidé na Západě jsou odmalička sice součástí většího celku, tj. rodiny a dalších institucí typu školy, nicméně sami sebe vţdy chápeme jako jednotky, individua. Na rozdíl od nás lidé v Číně a v celém východoasijském regionu sami sebe nechápou jako jednotky, individua, ale jako součást celku, rodiny, klanu, komunity, státu, civilizace, sami Číňané to takto pociťují velmi silně. Proto se při denním řízení firmy šéf chová jako víceméně benevolentní otec, který dohlíţí aţ na nejmenší úroveň rozhodování na své podřízené. Konfucianismus nepopírá sociální rozdíly, ale učí populaci je akceptovat a ţít v souladu s rolí, kterou jí systém umoţní nebo dopřeje. Tedy podřízení jsou vţdy podřízenými, poslouchají příkazy seshora, i kdyby byli do morku kostí přesvědčeni o nesprávnosti kroků vedení. Dalším důleţitým faktorem je mianzi, dosl. tvář, a koncept její ztráty: pokud bychom se ozvali, nadřízení ztratí tvář. Toto je také prastarý myšlenkový koncept, který přeţil i komunistickou rétoriku stírání sociálních rozdílů a emancipace. Při jednání s cizinci jsou Číňané velmi trpěliví, ale zároveň tvrdí, vţdy za cenu malých ústupků získávají velké výhody. Pokud mají pocit, ţe se jim vyjednávání nevyplácí, často jej ukončí, i nenadále, koncept ztráty tváře tady tedy neplatí. Pravidla a jejich dodrţování souvisí také s neznalostí aplikace práva. Celé dějiny platilo, ţe pokud se vyskytl problém, řešil se smírem, domluvou, na místní úrovni, místní úředník - soudce aplikoval morální imperativ konfucianismu v praxi a rozhodl. Jestliţe uţ spor dosáhl této nevídané úrovně, rozhodnutí a případný trest byly akceptovány. Moderní advokacie je novinka, existují právníci, ale je jich málo a aplikace právních předpisů je komplikovaná a často neúčinná. V praxi rozhodují tzv. guanxi, tedy doslova styky, pokud máte guanxi s vlivnými a mocnými lidmi, tj. často straníky, máte větší šanci uspět. U nás bychom tomu říkali korupce, v Číně je to prastarý kulturní vzorec. 7

9 Pokud se mluví o osobních záleţitostech typu výše platu, není to projev neslušného nevychovaného člověka a jeho drzosti, ale naopak projev skutečného zájmu o druhou stranu. Záleţitosti rodiny jsou diskutovány otevřeně. Politika se příliš nerozebírá, protoţe strana a vláda je onen otec národa, jehoţ rozhodnutí jsou respektována. Nacionalismus a pocit příslušnosti k velkému národu hrají také velkou roli, teď, po sto letech, které obyvatelé chápali jako roky polokoloniálního postavení a poníţení ze strany Západu, se lidé opět hrdě hlásí, a státní propaganda tomu napomáhá, k odkazu síly a velikosti národa, faktu, ţe celé dějiny byli Číňané na špici technologického a sociálně-kulturního vývoje světa. Je to zdůrazňováno jako přirozený návrat k přirozenému stavu věcí a pokud dojde k rozbrojům na mezinárodním diplomatickém poli, například kvůli malým, ale strategicky poloţeným ostrovům v Jihočínském moři, které si nárokuje několik států, vládci Číny nezakrytě argumentují příklady ze své velké minulosti, kdy příslušnost ostrovů nebo jiného okrajového území k čínské civilizaci nikdo nezpochybňoval. V cizině si čínští obchodníci vedou podobně jako doma, snad více asertivně. Turisté z Číny dávají přednost fotografování před výkladem a hlavní náplní pobytu je nákup značkového zboţí. Asiaté obecně, a Číňané obzvláště, velice trpí na značky, dámy musí mít kabelky Luis Vuitton, muţi hodinky Rolex, přinejmenším Nejenom při obchodních jednáních, ale i jako průvodce čínských turistů musíte být připraveni na velmi překvapivé změny názorů a vyjádřených přání. To, co bylo nejdříve odsouhlaseno, se rázem mění, pokud změní názor nejvlivnější člen skupiny, šéf, neboť on je onen laskavý otec skupiny a naším úkolem je nezpochybňovat jeho rozhodnutí. Na co si i sinologové pořád musí zvykat, je kaţdodenní připomínání toho, kdo je ve skupině vedoucí samec a komu se tedy musí věnovat nejvíce. Čínský management a podnikání v zemi Videoukázka 2 Dostupná na adrese: 8

10 Otázky k textu a videu: 1. Podnikání v Číně je pro cizince a) snadné b) sloţité c) nemoţné d) zakázané 2. Čínský podnikatelský kód je ovlivněn a) konfucianismem b) Mao Ce-tungovým myšlením c) křesťanstvím d) buddhismem 3. Čínský turista dává přednost a) nákupům b) nákupům značkového a luxusního zboţí c) dějinám a památkám d) průvodcům v čínštině 4. Čínští politici jsou nacionalisté a) protoţe vţdy byli b) z historicko-politických důvodů c) z politických důvodů d) nejsou nacionalisté 5. Koncept ztráty tváře a) hraje v čínské kultuře a podnikání klíčovou roli b) nehraje v čínské kultuře a podnikání klíčovou roli c) je importován z Japonska d) je prastarý buddhistický koncept 6. Guanxi znamená a) mít známé a kontakty b) mít vliv a peníze c) mít moc d) vše dohromady 9

11 3 ZEMĚPIS Čínská lidová republika leţí ve východní Asii. Celková rozloha země je km 2. Čína je čtvrtá největší země světa. Velká část země má vnitrozemské hranice, na východě hraničí se Ţlutým, Východočínským a Jihočínským mořem a sdílí hranici se 14 zeměmi. Délka hranic je celkem km a její sousední země jsou: Afghánistán s délkou společných hranic 76 km, Bhútán s délkou společných hranic 470 km, Barma s délkou hranic km, Indie s délkou hranic km, Kazachstán, km, Severní Korea, km, Kyrgyzstán, 858 km, Laos, 423 km, Mongolsko, km, Nepál, km, Pákistán, 523 km, Rusko (severovýchod), km, Rusko (severozápad), 40 km, Tádţikistán, 414 km, Vietnam, km. Délka regionálních hranic je: 30 km Hong Kong, Macao 0,34 km. Země je členěna na 23 provincíí (sheng), 5 autonomních oblastí (zizhiqu): Ningxia, Xinjiang, Xizang (Tibet), Guangxi, Nei Mengu (Vnitřní Mongolsko), a 4 statutární města (Peking, Tianjin, Chungqing, Shanghai). Provincie jsou: Anhui, Fujian, Gansu, Guangdong, Guizhou, Hainan, Hebei, Heilongjiang, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Jilin, Liaoning, Qinghai, Shaanxi, Shandong, Shanxi, Sichuan, Yunnan, Zhejiang, a Taiwan (vláda v Pekingu jej povaţuje za neoddělitelnou součást země, de facto je Taiwan nezávislé území spravované vládou Taiwanu). Nejvyšším místem v zemi je Mount Everest (8 844 m n. m.), nejniţším je Turpanská proláklina (-154 m n. m.). Čína je z velké části hornatá, jihozápad tvoří pohoří Himálaj, západní část pokrývají pouště a polopouště a velkou část vnitrozemí tvoří Tibetská náhorní plošina. Naopak severovýchod země je rovinatý a velmi úrodný, východní části země tvoří níţiny a pahorkatiny, s výjimkou hornatějšího jihovýchodu a jihu země. Velké a splavné řeky jsou Ţlutá řeka na severu a Jang-c -ťiang (Changjiang, dosl. Dlouhá řeka) v západní, jihozápadní a střední Číně. Obě řeky mají více neţ pět tisíc kilometrů. Na řece Jang-c -ťiang je také postavena největší hydroelektrárna na světě, projekt Tří soutěsek, v místě, které je dosud turisticky vyuţíváno pro svou krásu toku řeky v úzkých soutěskách obklopených horami. Klima v Číně je velmi rozmanité, země má řadu klimatických pásem, od severního mírného aţ subarktického klimatu ovlivněného blízkostí Sibiře, přes mírné klima severní Číny. Směrem na jih a jihozápad přechází v klima subtropické aţ po tropické klima na ostrově Hainan v blízkosti Vietnamu. K Číně zeměpisně patří řada ostrovů v okolních mořích, dva největší jsou Hainan a Taiwan, poslední jmenovaný je ale politicky nezávislé území pod správou vlády Čínské republiky (na Taiwanu). Čínu suţují letní monzuny a tajfuny přinášející záplavy v jiţní a jihozápadní části země, častá jsou také zemětřesení. Severozápad Číny je sráţkově podprůměrný, oblast trpí nedostatkem vody, jsou zde rozsáhlá sprašová území tvořená usazeným pískem navátým z pouště Gobi, přesto jde o poměrně úrodná území, která ale vyţadují zavlaţování. Dopravní síť tvoří hlavně ţeleznice, jejíţ síť je jedna z nejhustších na světě. Kromě jiného spojuje ţeleznice hlavní město Peking a město Lhasu v Tibetu. Jde tak o nejvýše poloţenou ţeleznici na světě. 10

12 Dále v zemi existují dálnice a silnice pro motorová vozidla (rychlostní silnice první třídy). Moderní dálnice mají obvykle tři pruhy v kaţdém směru, starší silnice mívají betonový povrch. Hlavní silnice spojují hlavní města provincií a vytváří tak hustou síť po celé zemi. Hustá je také síť splavných řek, dosud pouţívaný je tzv. Velký kanál, který spojuje úrodný pás země kolem dolního toku řeky Jang-cťiang v provinci Zhejiang se severem, konkrétně hlavním městem Pekingem. Tento div civilního stavitelství sahá do 7. století, kdy byl uveden do provozu. Řada jeho úseků je nad okolním povrchem. Nesmírně rychle se rozvíjí civilní letecká doprava. Zatímco ještě před dvaceti lety v zemi prakticky neexistovaly soukromé letecké společnosti, dnes jsou jich desítky. Letecká doprava je levná, letenka v ekonomické třídě je jenom o něco draţší neţ ţelezniční spoj první třídy. V Šanghaji je vybudován první úsek magnetického rychlovlaku v zemi, který spojuje nově vybudovanou čtvrť Putong s tamním mezinárodním letištěm. Více jak třicetikilometrový úsek projede vlak ve špičce za 7 minut, nejvyšší dosahovaná rychlost je 431 km za hodinu. I na normální ţeleznici ale dnes mezi hlavními provinčními městy, zejména na východě země, jezdí nové rychlovlaky, které připomínají japonské rychlovlaky Šinkanzen a francouzské TGV. Jejich maximální rychlost dosahuje více jak 330 km za hodinu a jiţ existují další plány na budování sítě ještě rychlejších vlaků. Velkým problémem je obrovský nárůst počtu automobilů v zemi. Tam, kde ještě před dvaceti lety prakticky neexistovalo soukromé vlastnictví automobilů a auta na silnicích byla hlavně nákladní a firemní, dnes ve městech značná část bohatnoucí střední vrstvy auto vlastní. Zácpy v Pekingu, ale i jinde, dosahují obludných rozměrů i přes nové a široké autostrády a obchvaty kolem měst. Částečně to kompenzuje metro a veřejná dopravní obsluha, autobusy a někde i trolejbusy. Tramvaje v Číně nejezdí příliš často. Čínská vláda proto investuje nemalé prostředky do ekologických dopravních řešení. Autobusy jezdící ve městech jsou poháněny stlačeným zemním plynem, velmi se také zvýšil počet elektrokol a elektroskútrů. V neposlední řadě zde také stále častěji můţete zahlédnout automobily s pohonem na baterie. 11

13 Politická mapa Číny [online]. URL: < [cit ]. 12

14 Zeměpisná mapa Číny [online]. URL: < [cit ]. 13

15 Obrázky k textu Velká čínská zeď [online]. URL: < [cit ]. Poušť Gobi [online]. URL: < [cit ]. 14

16 Tibet [online]. URL: < [cit ]. Jang-c -ťiang (Changjiang) [online]. URL: < [cit ]. 15

17 Sichuan [online]. URL: < [cit ]. Yunnan, rýţové terasy [online]. URL: < [cit ]. 16

18 Guangxi, okolí řeky Lijiang [online]. URL: < [cit ]. Guangdong, hory Danxia [online]. URL: < [cit ]. 17

19 Hongkong, pohled na ostrov Hongkong [online]. URL: < [cit ]. Macao [online]. URL: < [cit ]. 18

20 Fujian, tradiční obydlí národnosti Hakka [online]. URL: < [cit ]. Suzhou, zahrady [online]. URL: < [cit ]. 19

21 Jiangsu, vodní kanály a městečka [online]. URL: < [cit ]. Šanghaj, nábřeţí Bund [online]. URL: < [cit ]. 20

22 Šanghaj, moderní čtvrť Putong [online]. URL: < [cit ]. Šanghaj, Maglev, magnetický nejrychlejší vlak na světě spojující město s letištěm (aţ 431 km/h) [online]. URL: < [cit ]. 21

23 Jang-c -ťiang (Changjiang), Tři soutěsky [online]. URL: < [cit ]. Největší vodní elektrárna na světě na řece Jang-c -ťiang (Tři soutěsky) [online]. URL: < [cit ]. 22

24 Dlouhý kanál [online]. URL: < [cit ]. Pekingská doprava ve špičce [online]. URL: < [cit ]. 23

25 1. Čína leţí v Vědomostní kvíz a) Asii b) Africe c) Jiţní Americe d) Evropě 2. Pohoří Himálaj je hraniční pohoří Číny s a) Nepálem b) Indií c) Kazachstánem d) Ruskem 3. Největší poušť Číny je a) Gobi b) Taklamakan c) Sahara d) Velká solná poušť 4. Čínská nejdelší řeka je a) Jang-c -ťiang b) Ţlutá řeka c) Perlová řeka d) Salween (Mekong) 5. Největší vodní dílo na světě, vodní elektrárna Tři soutěsky, leţí na a) Ţluté řece b) Jang-c -ťiang c) Perlové řece d) Nilu 6. Šanghaj leţí v provinci a) Zhejiang b) Jiangsu c) Fujian d) ţádné provincii, je to samostatné správní území 24

26 7. Peking, hlavní město Číny, leţí v a) severovýchodní Číně b) jiţní Číně c) Tibetské náhorní plošině d) na Ţluté řece 8. Perlová řeka se vlévá do a) Jihočínského moře b) Ţlutého moře c) Východočínského moře d) Tichého oceánu 9. Problém velkých čínských měst souvisí s a) automobilismem b) tovární výrobou c) migrací sezónních dělníků d) narkomanií 10. Čínský rychlovlak Maglev jezdí v a) Pekingu b) Šanghaji c) Kantonu d) Hongkongu 11. Hongkong je a) speciální administrativní zóna a bývalá britská kolonie na jihu Číny b) britská kolonie c) portugalská kolonie d) nepatří pod správu Číny 12. Macao je a) druhá speciální administrativní zóna a bývalá portugalská kolonie na jihu Číny b) portugalská kolonie c) britská kolonie d) nepatří pod správu Číny 25

27 13. Největší čínský ostrov je a) Hainan b) Taiwan 14. Velký císařský kanál spojuje a) Hangzhou a Peking b) Suzhou a Peking c) Peking a Xi an d) Xi an a Chengdu 15. Nejdelší hranici má Čína s a) Ruskem b) Mongolskem c) Indií d) Kazachstánem 16. Vnitřní Mongolsko leţí a) v Mongolsku b) Číně c) Indii d) Pákistánu 17. Záplavy se v Číně vyskytují zejména v a) Sichuanu b) Fujianu a dalších přímořských provinciích c) ve vnitrozemí d) na řece Jang-c -ťiang 18. Zemětřesení se v zemi vyskytují zejména a) v Sichuanu b) na jihu c) na severu d) kdekoli 26

28 19. Monzuny jsou v Číně a) v létě b) v zimě c) na jaře d) na podzim 20. Největší počet národnostních menšin ţije v provincii a) Henan b) Yunnan c) Sichuan d) Guangxi 27

29 4 DĚJEPIS V Číně ţil Člověk pekingský a byla zde jedna z nejstarších světových civilizací. První sjednotitel říše byl Čchin-š chuang (od jeho dynastie Čchin vznikl evropský název pro jeho zemi Říši středu). Dynastie se střídaly, existovala období sjednocení i roztříštěnosti, působili zde velcí filozofové jako Konfucius, ale starověk, středověk i novověk nám často splývá v jedno. Na rozdíl od Evropy zde nikdy nebyl totální kulturní rozvrat podobný pádu Římské říše. Umění se neustále vracelo do minulosti, do jakéhosi zlatého věku, éry velkých vynálezů papíru, knihtisku, hedvábí, porcelánu, kompasu a kalendáře. Éry rozvinutého mezinárodního obchodu, který ale posléze ustal, kdyţ se čínští vládci domnívali, ţe zahraniční zboţí nepotřebují, coţ ve výsledku vedlo k zaostalosti a ke snaze světových mocností učinit z Číny kolonii. Opiové války, agonie za posledního císaře Pchu-i a jeho adoptivní matky Cch -si. Vznik republiky, první prezident Sunjatsen. Okupace Japonskem. Mandţusko. Vznik Čínské lidové republiky pod vedením Mao Ce-tunga. Odtrţení Taiwanu v čele s generálem Čankajškem. Kulturní revoluce. Nástup reforem pod vedením Deng Xiaopinga. Čínská civilizace je zřejmě jedinou civilizací s prastarými kořeny, která má nepřerušenou tradici vývoje aţ do současnosti. Na tento fakt jsou obyvatelé země patřičně pyšní a velmi jej zdůrazňují. Představme si, ţe by v současném Egyptě lidé ţili v souladu s kulturní tradicí, jejíţ kořeny sahají k prvním pyramidám. V Číně tomu tak do jisté míry je. Samotní Číňané mluví o zakladatelích své civilizace (být Číňanem pro Číňany znamená být členem vlastní civilizace, nikoli státu v moderním pojetí z 19. století) jako o vládcích, kteří je naučili základním dovednostem, například zemědělství, zkrotili vody a naučili lid pouţívat oheň, písmo atd. Historicky doloţitelná je dynastie Shang z 16. aţ 12. století před n. l. Před ní existovala polomytická dynastie Xia, kterou historici spojují s pozdním neolitem a ranou dobou bronzovou. Za dynastie Shang dochází k ukotvení základních principů vlády dynastií v zemi, existuje vládce území, tzv. král. Je to v podstatě bývalý kmenový náčelník, společnost se sociálně vrství, existuje úzká vládní elita, pro niţ se vytváří nádherné rituální bronzové nádoby metodou ztraceného vosku. Technika je na takové úrovni dokonalosti, ţe i v současnosti je obtíţné tyto obřadní předměty znovu vyrobit! Dochází k řadě konfliktů mezi menšími sousedícími státy, dosud existuje popravování zajatců z bitev a otrokářský systém. Vládce se řídí principem nejvyšší bytosti, shangdi, a principem Nebes, začíná se koncipovat myšlenka morální odpovědnosti vládce principu Nebes a odejmutí mandátu Nebes vládci, pokud nevládne morálně. Následuje dlouhé období vlády dynastie Zhou, které se dělí na rané a pozdní období, od 8. do 3. století př. n. l. dochází k politické roztříštěnosti, kterou Číňané nazývají Obdobím Jar a Podzimů a Obdobím válčících států. V době, kdy spolu soupeří deset a posléze sedm států, dochází k nesmírně výraznému posunu v myšlení čínské elity, soupeří spolu několik myšlenkových škol, z nichţ nejvýznamnější se posléze ukáţe škola konfucianismu. Rozvíjí se i taoismus a lidová náboţenství. Tento prvek, kdy v době politické nejednotnosti se Čína kulturně rozvíjí, se pak často opakuje. 28

30 Ve třetím století př. n. l., konkrétně v roce 221 př. n. l., sjednocuje celou Čínu zhruba v polovině dnešního rozsahu země První císař, Čchin Š Chuang-ti (Qin Shihuang di). Ten předtím vládl jako král státu Čchin, západního a vojensky zdatného státu, který se řídil principy kolektivní odpovědnosti a uţíval drastické tresty. Název státu Prvního císaře se posléze v češtině a řadě dalších jazyků vţil pro celou zemi. Dynastie sjednocuje rozvoj kol u vozů, buduje systém cest po celé zemi, sjednocuje platidla a váhy a buduje velkolepý systém opevnění proti nomádům na severních hranicích. Sjednocuje jiţ zbudované úseky Dlouhé zdi. A také vybuduje velkolepou hrobku s terakotovými vojáky, na kterou se po pádu dynastie v roce 206 př. n. l. postupně zapomíná a je náhodně znovu objevena teprve v roce 1974 při hloubení studny. Dnes hrobku obdivují tisíce návštěvníků nejen z Číny, zcela oprávněně se mluví o jednom z dalších divů světa. Po pádu dynastie Qin (Čchin) následuje dynastie Han, po níţ se nazvali sami etničtí Číňané, říkají si Hanové. Jde o dlouhodobou dynastii, která vládla s krátkou přestávkou kolem začátku našeho letopočtu čtyři sta let. Je povaţována za první z velmi významných dynastií. Poloţila základy správního systému státu, který přetrval téměř beze změn aţ do roku 1911, kdy císařský systém padl. Po roce 220 n. l. dochází k politické nestabilitě a dlouhému období rozpadu země na jiţní a severní státy. Severním státům vládla etnika odlišná od Číňanů. Dochází k rozvoji buddhismu, náboţenství, které přišlo do Číny z Indie. Politická nejednotnost opět plodí kulturní ovoce, dochází k nesmírnému rozvoji myšlenkových škol, vzniku neotaoismu, štěpení buddhismu na různé směry a školy, rozvoji literatury, sochařství a umění obecně. Dynastie Sui celou zemi sjednocuje v 6. století, na začátku 7. století padá a na trůn nastupuje zakladatel dynastie Tang, dlouhodobé dynastie, která je v Číně proslulá stabilitou, rozvojem buddhismu, jednou ţenskou císařovnou (pouze dvě v celých dějinách!), kyprými těly ţen v umění a zřejmě i v reálném ţivotě (ideál krásy se mění) a náboţenskou tolerancí. Od 10. do 13. století vládne zemi dynastie Song, která proslula krajinomalbou, vzdělanými a uměnímilovnými císaři a technologickým pokrokem, který Evropané dohnali aţ v novověku v době průmyslové revoluce, a to rozvojem knihtisku a čilým kontaktem s okolním světem. Na druhou stranu Čína musí čelit nájezdům severních kočovníků, zejména sjednocených mongolských kmenů a posléze je i Mongoly poraţena, načeţ následuje zhruba devadesátileté období vlády Mongolů za dynastie Yuan. V roce 1368 jeden z vůdců rolnického povstání, které spojuje i prvek nacionalistického odporu proti Mongolům, je ze země vyhání a stává se prvním císařem další dynastie Ming. Ta vládne aţ do roku 1644, kdy Čína podlehne dalším nájezdníkům ze severovýchodu, Mandţuům. Ti se do značné míry, podobně jako Mongolové ve 13. století, počínšťují, ale zavádějí mandţuský účes s dlouhým copem i pro Číňany jako symbol podřízenosti. Několik velice schopných mandţuských císařů na trůně v Pekingu rozšiřuje politickou moc aţ na doposud nečínská území a Čína tak dosahuje dnešních rozměrů, ba je i přesahuje, neboť zahrnuje současné Mongolsko. Teprve od druhé poloviny 18. století 29