Postavení a úkoly veřejného opatrovníka

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Postavení a úkoly veřejného opatrovníka Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Alena Bicanová Vypracovala: Zuzana Bínová

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.. V Čelákovicích, Bínová Zuzana 1

3 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucí absolventské práce Mgr. Aleně Bicanové za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při konzultacích v průběhu psaní této práce, za její čas a odborné vedení, trpělivost a vstřícný přístup. Dále pak PhDr. Miroslavě Zachariášové, mé rodině a přátelům, kteří mi pomohli při sběru dat. 2

4 OBSAH Úvod 5 1 Cíle absolventské práce Hlavní cíl Dílčí cíl. 7 2 Teoretická část Základní pojmy Legislativa Svéprávnost Historie a právní náhled svéprávnosti u nás Řízení o úpravě svéprávnosti Duševní poruchy a svéprávnost Duševní poruchy a jejich stručný popis Veřejný opatrovník Ustanovení opatrovníka Další formy opatrovnictví Postavení veřejného opatrovníka Osobnostní předpoklady veřejného opatrovníka Kontrola opatrovníka Práva a povinnosti veřejného opatrovníka Zjišťování informací o novém opatrovanci Sociální šetření u nového opatrovance Zajištění bydlení opatrovance Kontakt s opatrovancem, jeho rodinou, okolím a lékařem Podpůrná opatření Předběžná právní prohlášení Náprava při rozhodování Zastoupení členem domácnosti Výhledy veřejného opatrovnictví do budoucna

5 3 Praktická část Stanovené hypotézy Rozhovory Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Grafické zpracování výsledků průzkumného šetření Diskuse Závěr Resume Bibliografie Příloha č. 1 4

6 ÚVOD Tato absolventská práce je zaměřena na téma zabývající se otázkami veřejného opatrovnictví nesvéprávných dospělých osob, což bylo téma ještě v nedávné minulosti spíše opomíjené a existovalo k němu jen velmi málo odborné literatury. Opatrovnictví bylo v praxi vykonáváno bez patřičného teoretického zázemí, tedy víceméně nahodile a dle aktuálních potřeb klienta. Je pravda, že s přijetím novelizace občanského zákoníku se situace zlepšila a téma veřejného opatrovnictví začalo být v odborných kruzích více diskutováno. Na trhu se objevily publikace zabývající se danou problematikou. Upřednostněno pak bylo právní pozadí činnosti veřejného opatrovníka, což je však logické vzhledem k závažným legislativním změnám, které nabyly účinnosti od 1. ledna roku Omezení svéprávnosti je významný zásah do integrity jedince, a tak je nemožné vnímat péči o nesvéprávnou osobu pouze jako zastupování klienta při právním aktu a oddělovat jej od běžného života opatrovaného. Postoje, názory a vztah opatrovníka k opatrovanci mohou mít podstatný vliv na dění v životě nesvéprávného. V teoretické části této práce chci představit základní legislativu, vysvětlit základní pojmy. Poté se zaměřím na jednotlivé oblasti činnosti a na klientelu, dále pak zmíním současné trendy a nastíním rovněž výhledy do budoucna. V závěru teoretické části podám stručný popis nejběžnějších duševních poruch. V praktické části se zaměřím na kvalitativní průzkumné šetření realizované formou strukturovaných rozhovorů s klienty sociálního odboru ÚMČ Praha 8 a následovat bude vyhodnocení získaných rozhovorů. Smyslem mé absolventské práce je záměr nahlížet na veřejné opatrovnictví z jiného úhlu pohledu jako na službu, jež může mít, podobně jako opatrovnictví soukromé, také smysluplný osobní rozměr. Veřejné opatrovnictví může být velice efektivní, je-li vykonáváno kvalitně a ve správných podmínkách. Tato práce se tedy 5

7 pokouší nalézt odpověď na otázku, co to vlastně znamená kvalitně vykonávat funkci opatrovníka a co jsou to ony správné podmínky. Práce veřejného opatrovníka je náročná, avšak smysluplná. Získat si důvěru duševně nemocného člověka není zdaleka jednoduché a jistě se i mezi veřejnými opatrovníky najdou osoby, které nepokládají význam osobního vztahu mezi opatrovníkem a opatrovancem za důležitý; zaměřují se striktně na legislativní stránku věci a upřednostňují spíše direktivní přístup ke klientovi. Protože však společnost představuje celek, který se neustále dynamicky rozvíjí, mění se spolu s ním také nástroje, které tento celek utvářejí a pomáhají mu efektivně fungovat. Výkon veřejného opatrovnictví k takovým nástrojům rozhodně patří. 6

8 1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE 1.1 Hlavní cíl popsat postavení a úkoly veřejného opatrovníka v ČR včetně platné legislativy a trendů v této oblasti do budoucna 1.2 Dílčí cíle zmapovat význam veřejného opatrovníka z hlediska klientů se zaměřením na region Prahy 8 7

9 2 TEORETICKÁ ČÁST V úvodu teoretické části práce nejprve vysvětlím důležité pojmy této problematiky a zaměřím se na základní legislativu. Dále přiblížím činnost veřejného opatrovníka, jeho úkoly a postavení ve společnosti. Zmíním také současné trendy opatrovnictví a výhledy do budoucna. V závěru práce stručně charakterizuji nejběžnější duševní onemocnění. Pro názornost a lepší pochopení problematiky jsem teoretickou část proložila několika příklady ze života opatrovanců. 2.1 Základní pojmy Svéprávnost způsobilost člověka nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem Nesvéprávnost stav omezení soudem ve svéprávnosti Opatrovnictví - jedna z forem zákonného zastoupení, kdy je jmenován opatrovník, aby hájil zájmy jiného, pokud ten nemůže zejména před úřady jednat sám Soukromý opatrovník - rodinný příslušník či jiná blízká osoba jedince, která zastupuje zájmy opatrovance Veřejný opatrovník právnická osoba, většinou obec, která vykonává opatrovnictví u osob, jejichž práva jsou omezena soudem a u kterého nebyl nalezen vhodný soukromý opatrovník. Obec výkonem této funkce pověří zaměstnance obce, který se nazývá veřejný opatrovník Opatrovanec nesvéprávný člověk, jehož zájmy zastupuje opatrovník 8

10 2.2 Legislativa Významné jsou právní předpisy, které stojí nad zákonem, např. Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, dále jsou to mezinárodní úmluvy, kterými je ČR vázána a které mají přednost před českými zákony. Jsou to také zákony samotné a na jejich základě vydaná nařízení a vyhlášky, a potom též dokumenty, které právně závazné nejsou. [Juríčková, Ivanová, Filka, 2014]. Z rozsáhlé legislativy upravující danou problematiku uvedu např: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech (článek 1) Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno (článek 10, odst.1) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zrušen dnem 1. ledna Tento zákon upravoval zejména způsobilost k právním úkonům kromě omezení a vrácení také zbavení ( 10) Úmluva o ochraně lidských práv a svobod tento dokument Rady Evrpoy vstoupil v platnost v roce 1953 a ČR jej ratifikovala v roce Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - nový občanský zákoník platný od oproti starému vymezuje jasná pravidla pro výkon opatrovnictví, např. podrobněji upravuje omezení svéprávnosti člověka a přesněji definuje také práva osoby převzaté do zdravotnického zařízení. V novém ObčZ je výkon opatrovnictví upraven 61 65, dále a konečně Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů upravuje zejména podmínky poskytování pomoci a podpory také osobám s duševní poruchou prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. V současné době se připravuje nový zákon o veřejném opatrovnictví, jehož záměrem je vnést do stávající velmi nedostatečné a nepřehledné legislativy jasnější 9

11 pravidla, slibuje rovněž zvýšení odborné způsobilosti veřejných opatrovníků a měl by řešit finanční náhrady pro obce za tuto činnost. Tento zákon připravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR, vznik inicioval Svaz měst a obcí ČR. 2.3 Svéprávnost Historie a právní náhled svéprávnosti u nás S pojmem svéprávnost se u nás poprvé můžeme setkat v roce 1916 a to v císařském nařízení č. 207 říšského zákoníku. Toto nařízení upravovalo podmínky, pro které mohl být občan zbaven svéprávnosti a byl používán do roku 1964, kdy byl tento pojem upraven novým občanským zákoníkem a nahrazen pojmem způsobilost k právním úkonům. Pojem svéprávnost však v povědomí odborné i laické veřejnosti přetrvával a časem dokonce získal i poněkud pejorativní nádech. Dalšího znovuzavedení se tento termín dočkal v roce 2012, kdy byl do našeho právního systému včleněn novým občanským zákoníkem, a to bez ohledu na protesty z řad osob s duševním postižením, kteří označení nesvéprávný vnímají, a dodejme, že mnohdy oprávněně, jako určitou stigmatizaci. Plně svéprávným jedincem se člověk stává dovršením zletilosti, přiznáním svéprávnosti či zplnoletněním v případě uzavření manželství. Svéprávnosti se však nemůže nikdo vzdát a to ani zcela, ani zčásti. Pokud občan není z důvodu duševní poruchy schopen právně jednat, může soud jeho svéprávnost omezit. Toto omezení však musí být prokazatelně ku prospěchu dotyčného, kterého by v opačném případě mohla ohrozit závažná újma. Omezení svéprávnosti musí být pro opatrovance jednoznačně přínosem a jediným důvodem pro takovéto opatření musí být zájem opatrovaného. Z toho plyne, že není možné zohledňovat jako důvod pro omezení svéprávnosti zájmy třetích osob. Tyto osoby, pokud je to třeba, musí být chráněny jinými právními nástroji. 10

12 Řízení o úpravě svéprávnosti Nový občanský zákoník souvisí s řadou změn v právu procesním a spolu s ním vstupují v platnost také další pozměněné zákony. Počítá se rovněž s přijetím zákona o zvláštních řízeních soudních a konečně i s přijetím samostatného zákona o opatrovnictví. Průběh řízení o omezení svéprávnosti se tedy dále bude pozměňovat tak, jak budou jednotlivé zákony nabývat na účinnosti. Stav platný k 1. lednu 2014 pak popisuje následný text. Návrh na úpravu svéprávnosti v zásadě může podat kdokoliv, zpravidla to bývají rodinní příslušníci, ale také ošetřující lékař klienta, příslušné sociální odbory obecního úřadu či ústavy sociální péče. Soud si zpravidla vyžádá doplnění návrhu lékařským posudkem odůvodňujícím jeho podání. Takto jsou nejen občané, ale také soudy chráněni před podáváním případných diskriminačních návrhů na omezení svéprávnosti. Dřívější právní úprava příliš nezohledňovala názor člověka, o jehož svéprávnosti se rozhodovalo; nebylo vlastně třeba posuzovaného ani vidět, natož jej vyslechnout. Soud mohl proběhnout o něm bez něj. Dnes však procházíme velmi zásadní proměnou přístupu ke zdravotně postiženým a soudci musejí názor posuzovaného zjišťovat mnohem důkladněji. Jedná-li se o tak zásadní zásah do osobnosti osoby, jakým omezení svéprávnosti bezpochyby je, měli by ho osobně shlédnout a vyslechnout. Podle 471 odst. 1 občanského zákoníku, soud musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho, nebrání-li tomu nepřekonatelné překážky. Určitým negativem může být i tak dost značná přetíženost soudů, v důsledku čehož bude obtížné nalézat časové rezervy k návštěvám osob neschopných dostavit se k soudu. Jde většinou o osoby dlouhodobě umístěné v ústavech sociální péče či v psychiatrických léčebnách. Samotnému soudnímu řízení je přítomen tzv. procesní opatrovník, který je ustanovený z řad advokátů a dohlíží na to, aby nebyla porušována práva vyšetřovaného. Soud také ustanoví psychiatra, který provede vyšetření posuzovaného a na jeho základě vypracuje znalecký posudek. 11

13 Dojde-li tedy k omezení svéprávnosti, příslušný soud v rozsudku určí rozsah omezení a ihned také ustanoví opatrovníka a to buď soukromého (rodinný příslušník, příbuzný, známý), či veřejného. Veřejným opatrovníkem se stává obec, kde má opatrovanec trvalý či dlouhodobý (faktický) pobyt a příslušný obecní úřad dále pověří výkonem této funkce svého zaměstnance, tj. pracovníka příslušného sociálního odboru. Soud zároveň přímo v rozsudku určí rozsah práv a povinností opatrovníka. V této souvislosti je třeba uvést, že existuje několik případů, v nichž veřejný opatrovník zastupovat svého klienta nemůže a ani nesmí: záležitosti týkající se vzniku a zániku manželství výkon rodičovských povinností opatření pro případ úmrtí opatrovance (sepsání závěti nebo prohlášení o vydědění) běžné záležitosti života, neboť pro takovéto úkony svéprávnost nelze vymezit (např. běžné nákupy každodenní potřeby, avšak pokud ani tyto úkony opatrovanec nezvládá, jsou zajištěny sociálním ústavem, kde dotyčný přebývá) Nezanedbatelná je skutečnost, že i ve všech těchto případech může opatrovník svému klientovi pomoci radou, či mu poskytnout podporu při rozhodování. Pokud se okolnosti, ze kterých soud při svém rozhodování o omezení svéprávnosti vycházel, změní, pak tento soud rovněž změní nebo zruší své původní rozhodnutí a učinit tak může i bez návrhu. Podle starého občanského zákoníku, který byl platný do 31. prosince 2013, bylo možno posuzovaného ve svéprávnosti nejen omezit, ale také jej svéprávnosti zbavit úplně. Proti této skutečnosti se v posledních letech začala zvedat vlna odporu, zejména ze strany ochránců lidských práv. Někteří z nich považovali úplné zbavení svéprávnosti občana za neoprávněné (Černá, 2012), protože dle nálezu ústavního soudu je také ústavně značně problematický institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, který je evidentním reliktem starého režimu (Nález ústavního soudu ČR, 2009). To v praxi znamenalo, že člověk zbavený svéprávnosti nebyl schopen a tedy ani oprávněn např. koupit si svačinu, jízdenku, lístek do kina, nebo si dojít ke kadeřníkovi. Samozřejmě, že 12

14 naprostá většina nesvéprávných tyto jednoduché právní úkony činila, avšak dle tehdy platného právního hlediska se vlastně jednalo o úkony neplatné. Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti od 1. ledna 2014, všechny tyto jedince považuje za osoby, které jsou ve svéprávnosti pouze omezeny a jejichž práva jsou soudem vymezena tak, aby nebyly zbaveny práva samostatně jednat v běžných záležitostech svého života. Soud přitom musí do tří let zahájit přezkum dotyčné osoby. Teoreticky však hrozí, že pokud by u některých nesvéprávných osob nedošlo k provedení přezkumu jejich právní způsobilosti do 1. ledna 2017, tak od tohoto data by se tyto osoby staly plně způsobilé a tedy plně svéprávné. Tím by však mohlo dojít k ohrožení nejen jich samotných, ale i ostatních osob nebo subjektů. Stává se také, že jedinec není v důsledku svého zdravotního stavu schopen činit vůbec žádné právní úkony. Formulace rozsahu omezení může být v takovém případě velmi obtížná a soudní praxe stále hledá způsob, jak to formulovat tak, aby byla jasně vyjádřena reálná skutečnost a přitom se naplnila litera občanského zákoníku. Úplná nesvéprávnost tedy sice z legislativního hlediska neexistuje, avšak v reálném životě se s úplnou neschopností jedince právně jednat často setkáváme Duševní poruchy a svéprávnost Zdravotní stav posuzovaného vyhodnocuje znalec z oboru psychiatrie, kterého soud pověří vyhotovením znaleckého posudku. Znalec přitom musí zodpovědět zhruba deset dotazů, které ukládá soud a mezi něž patří např. tyto: zda posuzovaný trpí duševní poruchou, a jakou zda je tato duševní porucha přechodná či trvalá zda má vyšetřovaný na svůj duševní stav náhled jaká je prognóza této duševní poruchy jakým způsobem porucha může ovlivnit posuzovaného v běžném životě zda a v jakém rozsahu je posuzovaný schopen nakládat s finančními prostředky zda a v jakém rozsahu je posuzovaný schopen nakládat s majetkem 13

15 zda lze provést výslech vyšetřovaného bez újmy na jeho zdravotním stavu zda je vyšetřovaný schopen výkonu volebního práva Po vyhodnocení a zpracování těchto či podobných otázek znalec vyhotoví znalecký posudek o současném duševním stavu opatrovance, který zašle soudu, popř. i opatrovníkovi. Z tohoto posudku pak soud při posuzování či přeposuzování dotyčného převážně vychází. 2.4 Duševní poruchy a jejich stručný popis Psychická porucha představuje organicky nebo funkčně podmíněnou poruchu činnosti centrální nervové soustavy, která se projeví v poruše adaptace postiženého jedince v prostředí, ve kterém žije. Pojem duševní porucha je nadřazený a lze do něj zahrnout všechny etapy psychických poruch, nemocí, stavů, anomálií, úchylek a reakcí [Praško, 2011, s. 26] Výzkumem v letech na Univerzitě Palackého v Olomouci se zjistilo, jaké duševní poruchy nejčastěji vedly k omezení k právním úkonům v kraji Olomouckém a Moravskoslezském v letech Celorepubliková statistika bohužel neexistuje. (Juríčková, 2014). V tomto pořadí se objevily ve výzkumu: Mentální retardace - je stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje, který je charakterizován zvláště porušením dovedností, projevujícím se během vývojového období, postihujícím všechny složky inteligence, to je poznávací, řečové, motorické a sociální schopnosti. Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. [ÚZIS, online, cit ]. Není to nemoc, ale trvalý stav, který se klasifikuje do šesti základních kategorií. lehká mentální retardace IQ

16 středně těžká mentální retardace IQ těžká mentální retardace - IQ hluboká mentální retardace - IQ nižší než 20 jiná mentální retardace nespecifikovaná mentální retardace Organické duševní poruchy jedná se o velkou skupinu onemocnění, jejímž společným jmenovatelem je prokazatelná etiologie u mozkového onemocnění, poranění nebo jiného poškození mozku, které vedou k jeho dysfunkci [ÚZIS, online, cit ]. U těchto chorob tedy známe příčinu. Nejčastějším a nejzávažnějším typem organické duševní poruchy je demence. Patří sem zejména Alzheimerova choroba, vaskulární aj. typy demencí, které jsou častou příčinou omezování svéprávnosti u starších osob. Schizofrenie, schizotypální poruchy a poruchy s bludy pro tuto skupinu duševních onemocnění je typická podstatná deformace myšlení a vnímání, výskyt halucinací a bludů, nezvyklé chování a sociální stažení se až izolace. Intelekt bývá často zachován. [ÚZIS, online, cit ] Je to závažné duševní onemocnění, se kterým se opatrovník ve své praxi setkává nejčastěji. Propuká nejčastěji v pubertě, ale může se projevit i v pozdějším věku. Schizofrenici mohou být i agresivní, zejména pokud mají pocit, že je někdo ohrožuje. Schizofrenie se projevuje v jakýchsi návalech či vlnách, kdy se období relativního klidu střídá s obdobím akutním. [Pavlovský a kol.,2009]. Volní schopnosti schizofreniků jsou často omezeny, důsledkem je např. nezvládání hygieny, stravovacích návyků, neschopnost dodržovat termíny, zdánlivá lenost a nezodpovědnost. Je třeba si uvědomit, že lidé trpící schizofrenií jsou o svých bludech, tedy vidinách či hlasech opravdu přesvědčeni a vnímají je jako fakt. Není proto dobré jim jejich pocity vyvracet, ale není ani vhodné je potvrzovat, spíše je třeba chovat se 15

17 neutrálně. Tito lidé prožívají často strach a úzkost, a je proto na místě jejich napětí zmírňovat, tedy projevit pochopení a zájem. Poruchy způsobené užíváním psychoaktivních látek v České republice je nejvíce zneužívanou psychoaktivní látkou alkohol. Pokud u člověka dojde v důsledku nadměrného požívání alkoholu k degradaci jeho osobnosti a intelektu, může to být důvodem k omezení svéprávnosti. [Pavlovský a kol., 2009]. Odhlédneme-li od zdravotních důsledků, jež dlouhodobé užívání návykové látky způsobuje, představují značné riziko rovněž sociálně-patologické jevy, které s abúzem návykových látek souvisejí. Mezi nejzávažnější zřejmě patří různé formy kriminálních deliktů, zadluženost, neschopnost hospodaření s penězi a schopnost stálého zaměstnání. Často bývají významně a nevratně narušeny rodinné vazby a přátelské vztahy, které v horším případě zcela absentují. S těmito klienty musí opatrovník jednat trpělivě, ale důsledně. Musí být schopen odolat manipulativním tendencím ze strany klienta, se kterým se velmi často setkává a musí být připraven zavést režimová opatření. [Mahrová, Venglářová a kol., 2008]. Stává se, že někteří z těchto klientů se úspěšně integrují zpět do běžného života. Primárním předpokladem takového úspěchu však je a vždy bude jejich osobní vůle. Pokud je takový záměr u klienta k dispozici, pak za podpory odborníků, rodiny a přátel se lze ze závislosti vymanit. Afektivní porucha je porucha afektivity nebo nálady směrem k depresi (současně s úzkostí nebo bez ní) nebo k euforii. Začátek individuální fáze je často vyvolán stresovou událostí nebo situací [ÚZIS, online, cit ]. Tuto duševní poruchu, kdy se střídá manická a depresivní fáze, nazýváme bipolární afektivní porucha (v dřívější době maniodepresivní psychóza). Tato diagnóza bývá poměrně častou příčinou omezení svéprávnosti, zpravidla se však jedná o omezení mírnějšího rázu. Pan Z. trpí bipolární poruchou. S opatrovníkem komunikuje velmi často em. Jak rychle se u něj střídají tyto dvě fáze, dokazují následující zprávy, psané od pátku do neděle: 16

18 pátek, žádost o peníze: chci jít s přítelkyní na večeři sobota 08:30 uvažujeme, že bychom se vzali sobota 13:40 proč mi každý leze do života sobota 20:15 pohádali jsme se a rozešli neděle 11:10 chci nastoupit do léčebny neděle 23:40 z léčebny jsem utekl, chci s přítelkyní opět žít Poruchy osobnosti - poruchy se projevují širokou škálou různých nestandardních projevů chování, odlišným stylem života apod. Takovéto osoby bývají emocionálně labilní, některé výrazné povahové rysy mohou s věkem oslabovat (agresivita), jiné naopak zesilovat (egocentrismus, vztahovačnost). [Pavlovský a kol., 2009] Poruchy psychického vývoje patří sem různé druhy autismu, ale také řada mírnějších poruch, např. dyslexie, dysgrafie aj., logopedické vady apod., které však samozřejmě nemají za následek omezení svéprávnosti. Zdroj: ÚZIS 17

19 Z výše uvedeného grafu jasně vidíme, jaký byl stav zastoupení duševních poruch u nás v roce I když se jedná o ambulantní psychiatrická zařízení, lze z grafu odvodit, jak jsou přibližně zastoupeny duševní nemoci, vedoucí k omezení způsobilosti. Nutno si odmyslit skupinu nejpočetnější, což jsou neurotické poruchy, které většinou důvodem k omezení svéprávnosti nejsou. Vidíme také, že velmi vážná duševní nemoc, schizofrenie, je zastoupena poměrně početně, celými 8%. 2.5 Veřejný opatrovník Ustanovení opatrovníka Osobě, u které již došlo k omezení svéprávnosti, musí soud ustanovit opatrovníka. Ten jedná za opatrovance právě v těch záležitostech, ve kterých jej soud omezil. Opatrovník musí mít vždy na paměti ochranu práv a zájmů svého opatrovance. Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníka zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí u opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona. [občanský zákoník, 471 odst.2] Z výše uvedené citace je patrné, že daný zákon plně respektuje důležitost kladných vztahů mezi opatrovníkem a opatrovancem a přiznává posuzovanému možnost volby, zároveň však ponechává soudu možnost rozhodnout podle jeho uvážení, které může být v rozporu s klientovým přáním. Je třeba si stále uvědomovat, že schopnost úsudku nesvéprávného může být ovlivněna jeho duševní poruchou či nemocí. Pokud se však osoba zvolená opatrovancem jeví jako zjevně nevhodná nebo nezpůsobilá pro funkci soukromého opatrovníka, může soud přistoupit k možnosti 18

20 ustanovit opatrovníkem osobu jinou než tu, kterou navrhuje opatrovanec. Z praxe mohu uvést typický příklad: Paní D. se narodila s lehkou mentální retardací. Do dovršení svých dvaceti let žila u rodičů a s jejich pomocí se dokázala o sebe celkem dobře postarat. V důsledku svého postižení je paní D. velmi důvěřivá a nezvládá své záležitosti zejména v oblasti finanční, nedokáže dobře hospodařit s penězi. Vše bylo v pořádku, dokud se neseznámila s mužem o dost starším, který byl již jednou trestán pro krádež. Přes odpor rodičů se za něj provdala, po čase se manželům narodil syn. Odstěhovali se neznámo kam. Asi po dvou letech se rodiče náhodou dozvěděli, že manžel jejich dcery ji nějakým způsobem přiměl k uzavření několika půjček, tyto peníze si pak vzal a utratil je. Bylo jasné, že jejich dcera si díky své důvěřivosti neuvědomuje dopad svého jednání a tudíž podali k soudu návrh na úpravu dceřiny způsobilosti. Soud jejich žádosti vyhověl a dceřinu svéprávnost vymezil tak, že nemůže disponovat s majetkovými hodnotami a finančními prostředky přesahujícími částku Kč. Manžel paní D. velmi stál o to, stát se jejím opatrovníkem a chtěla to tak i paní D., zřejmě však pod vlivem manžela. Byla zde však odůvodnitelná obava, že manžel by mohl svého postavení zneužívat ke svému obohacení. Soud proto oslovil rodiče paní D. s návrhem, zda by výkon opatrovnictví své dcery nepřevzali oni. Rodiče paní D. však tento návrh odmítli s tím, že jejich dcera s nimi odmítá komunikovat. Proto soud ustanovil opatrovníkem obec v místě trvalého bydliště paní D. Poměrně dlouho pak trvalo, než paní D. získala k opatrovníkovi důvěru a začala spolupracovat. Ke zklidnění situace také přispělo, že její manžel byl odsouzen k poměrně dlouhému nepodmíněnému trestu za loupežné 19

21 přepadení. Paní D. se pak nastěhovala zpět k rodičům a vztahy v rodině byly obnoveny. Dnes sama přiznává, že v minulosti byla pod vlivem manžela a že opatrovník jí hodně pomohl a pomáhá Další formy opatrovnictví Mimo tzv. řádného opatrovníka (soukromý a veřejný opatrovník), existují ještě další formy opatrovnictví. Jedná se o opatrovníka procesního a opatrovníka kolizního. Procesního opatrovníka soud ustanovuje jen pro dané soudní řízení. Smyslem tohoto typu opatrovnictví je dohled nad tím, aby při soudním řízení nebyla porušována práva nesvéprávné osoby. Kolizního opatrovníka ustanoví soud pro soudní řízení také v případě, že nastal střet zájmů mezi opatrovancem a opatrovníkem. Jedná se spíše o soukromého opatrovníka a jeho opatrovance a to zejména např. kolizní opatrovník v případě úpravy práv k dědění či v oblasti majetkové Postavení veřejného opatrovníka Nový občanský zákoník říká, že veřejným opatrovníkem se může stát obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu ( 471 odst. 3 občanského zákoníku). V minulosti se stávalo poměrně často, že se opatrovníkem nesvéprávného stal ústav sociální péče, v němž opatrovanec dlouhodobě bydlel. Řada odborníků však tuto praxi kritizovala s poukazem na to, že zde může velice snadno docházet ke střetu zájmů. Veřejný opatrovník nemusí se svým jmenováním do funkce souhlasit. Zákon však bohužel nijak neřeší důvody odmítání opatrovnictví ze strany obcí, které bývá dosti časté. Tyto důvody mohou být jak finanční, tak kapacitní. Opatrovanci bývají velmi často umisťováni do tzv. domovů se zvláštním režimem a tyto domovy často sídlí právě v malých obcích, jejichž úřady mají jen několik zaměstnanců. Pro tyto obce je pak prakticky nemožné zajišťovat kvalitně funkci opatrovníka pro větší počet nesvéprávných. Také financování veřejného opatrovnictví není stále vyřešeno. 20

22 Jak z judikatury Ústavního soudu ČR (2007) plyne, výkon opatrovnictví se považuje za výkon přenesené působnosti a stát obcím na tuto činnost nijak finančně nepřispívá. Nově připravovaný zákon o veřejném opatrovnictví by však tento velmi zásadní nedostatek měl řešit prostřednictvím účelově vázané dotace. Problém nevyřešeného financování této agendy státní správy se týká všech obcí a dlouhodobě chybí metodická pomoc, ať už ze strany většiny krajů, nebo od ministerstva spravedlnosti, pro které je tato agenda rovněž nová. [ Nyní se řeší problém, zda by veřejné opatrovnictví měly zajišťovat obce všech typů a dotovány by tudíž byly také všechny nebo pouze obce tzv. trojkové, tedy obce s rozšířenou působností. Mnozí namítají, že pak by se sice ulevilo menším obcím, ale vztah opatrovník opatrovanec by mohl do značné míry utrpět. Často se také hovoří o tom, aby funkcí veřejného opatrovníka byl pověřen jeden člověk, který bude mít na starosti jen právě tuto jednu agendu. Ve velkých městech je to docela běžné, ale v menších obcích dochází ke kumulaci více funkcí. (Často není výjimkou, že práci veřejného opatrovníka vykonává sám starosta, třeba ve svém volném čase). Pracovník, který má pak na starosti více různých agend, nemůže funkci opatrovnictví, které je samo o sobě dosti složité a pro opatrovance zásadní, vykonávat dostatečně kvalitně Osobnostní předpoklady veřejného opatrovníka Pro výkon činnosti veřejného opatrovníka bych na předních místech uvedla takové vlastnosti, jako je trpělivost, ostražitost a předvídavost. Trpělivost je nutná, neboť většina klientů své omezení soudem odmítá a proto také již z principu odmítá spolupráci s opatrovníkem. Opatrovník opakovaně musí vše trpělivě vysvětlovat s vědomím, že jednání opatrovanců může být nevyzpytatelné. Není vyloučena ani agresivita, ke které v průběhu opatrovnictví poměrně často dochází. Spouštěče agresivity jsou různé a osoba s duševní poruchou se s nimi mnohem obtížněji 21

23 vyrovnává nežli zdravý člověk. Zkušený opatrovník již tyto spouštěče u svých klientů dokáže předvídat a může se proto pokusit o jistou prevenci. Velmi nutnou vlastností u opatrovníka je empatie. Je nutné si uvědomit, že zde pojem empatie může znamenat vcítění se do klientova problému z hlediska jeho duševní poruchy. Jestliže klient říká, že vidí podivné postavy, mluví s nimi či jej pronásledují, nebo že slyší hlasy, které mu radí či jej ponoukají a jestliže opatrovník ví, že dotyčný trpí např. schizofrenií, je třeba mu věřit, neboť mluví ze svého pohledu pravdu. Bez empatie nemůže opatrovník svou práci vykonávat dobře. Důležitý předpoklad pro výkon opatrovnictví je samozřejmě také otevřenost a vstřícnost, je však nutné vědět, že mnoho duševně nemocných osob umí dobře manipulovat s lidmi. U těchto klientů je třeba nastavit velmi jasnou hranici a zaujmout k nim spíše direktivnější postoj. Osoby s duševní poruchou mají velmi odlišné problémy, převážně se odvíjející právě od jejich nemoci. Ke každému případu však musí opatrovník přistupovat profesionálně. Není to však vždy snadné, neboť, jak bude ještě dále zmíněno, legislativa týkající se veřejného opatrovnictví a odborné vzdělávání veřejných opatrovníků jsou zatím zcela nedostačující Vzdělávání veřejných opatrovníků Pro výkon veřejného opatrovnictví u nás v postatě nejsou stanoveny žádné odborné podmínky, není zastřešen školeními, metodickými průpravami apod. Systém trpí rigiditou, veřejnými opatrovníky jsou úředníci, kteří málokdy poskytují opatrovancům skutečně potřebnou podporu. Někdy jsme svědky absurdních situací, kdy např. opatrovanec zbavený způsobilosti k právním úkonům si dochází na místní obecní úřad pro kapesné, se kterým posléze úplně samostatně hospodaří. Jindy se lze zase setkat s tím, že veřejní opatrovníci nerespektují vůli a přání opatrovanců. Jejich přístup je velice paternalistický, sami rozhodují o tom, co je pro člověka pod opatrovnictvím nejlepší, přičemž nerespektují jeho preference. [Marečková, Matiaško, 2010, s.131] 22

24 Lze tedy říci, že díky nedostatečnému odbornému vzdělávání veřejných opatrovníků může jejich přístup ke klientům být neprofesionální. Je zřejmé, že respektovat přání duševně nemocných lidí opravdu nelze vždy. Avšak vyškolený opatrovník, který má nějakou, byť i jen teoretickou průpravu a je si vědom diagnózy svého opatrovance, bude mít přístup jistě vyváženější a zodpovědnější nežli úředník, který vedle této profese vykonává ještě několik dalších. Pro opatrovníky je nutností průběžné studium platné legislativy. Zde je také třeba zmínit tak často kritizovanou chybějící metodickou koncepci ze strany státu, přesněji ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí [Juríčková, 2012] Kontrola opatrovníka Opatrovník je povinen vykonávat svou činnost řádně a je povinen dbát pokynů soudu ( 180 o. s. ř.) Soud pak vykonává dohled nad opatrovníkem: dohlíží na správu majetku a kontroluje závěrečný účet ze správy majetku, který opatrovník, pokud jeho zastupování skončí, vždy musí předložit. Soud také opatrovníkovi ukládá, aby mu během zastupování podával pravidelné zprávy o své činnosti. [Marečková, Matiaško, 2010]. Nový občanský zákoník ukládá, že do dvou měsíců ode dne jmenování opatrovníka musí tento předložit soudu, opatrovnické radě a také opatrovanci soupis spravovaného jmění. Podle nového občanského zákoníku je také veřejný opatrovník povinen podat soudu, opatrovanci a opatrovnické radě jednou ročně pravidelnou zprávu, a to vždy do 30. června. Tato zpráva obsahuje informace o zdravotním stavu klienta, případné informace o zásadních změnách v jeho životě a záznam o hospodaření s majetkem klienta. Samozřejmě, že pokud je třeba provést majetkovou transakci většího rozsahu, podléhá tento úkon předchozímu schválení soudem. 23

25 Pokud funkce opatrovníka z jakýchkoliv důvodů skončí, je opatrovník povinen poskytnout příslušnému soudu, opatrovanci a opatrovnické radě závěrečné vyúčtování. Pokud se funkce předává novému opatrovníkovi, je vyúčtování předloženo také jemu. Jak má vyúčtování správy jmění vypadat, zákon nijak nestanoví. Je tedy na opatrovníkovi, aby vyúčtování a zpráva o hospodaření s finančními prostředky a majetkem klienta byly přehledné a jasné. Protože však forma vyúčtování není zákonem předepsána, můžeme se v praxi setkat i s vyloženými kuriozitami. Jeden soukromý opatrovník si vyložil tuto povinnost tak, že soudu předložil vyúčtování tohoto znění: Všechno je v pořádku. S tím se ovšem soud nespokojil a vyzval jej k opětovné a tentokrát již podstatně podrobnější zprávě. Opatrovník výzvu ignoroval a soud jej proto opatrovnictví zbavil. Opatrovnická rada je kontrolní mechanismus, který zavedl nový občanský zákoník. Opatrovnická rada může a nemusí být založena. Rada se skládá z osob, které mají k opatrovanci nějakým způsobem (tedy ne nutně pokrevně) blízký vztah. Impulz k založení opatrovnické rady může dát sám opatrovanec či osoba z budoucí opatrovnické rady. Opatrovník je pak povinen svolat ustavující schůzi, sám ale členem rady z pochopitelného důvodu možného střetu zájmů a podjatosti být nemůže. Opatrovnická rada musí mít minimálně tři členy. Zápis o ustanovení opatrovnické rady musí být dodán soudu, který opatrovníka jmenoval. Pokud je opatrovnická rada ustanovena, opatrovník si vyžádá její souhlas v těchto případech: umístit opatrovance v sociálním ústavu např. domov se zvláštním režimem, domovy důchodců změnit opatrovancovo bydliště nakládat s majetkem či finančními prostředky opatrovance v hodnotě přesahující stonásobek životního minima ( nyní 341 tisíc korun) v jiných situacích daných zákonem Právní ošetření týkající se kontroly opatrovníka je však i přes výše uvedená fakta poměrně neucelené a nejasné. Důsledkem jsou nemalé potíže v praxi, neboť není 24

26 zřejmé, kde končí povinnosti opatrovníka a začínají pravomoci soudu. K lepšímu zpřehlednění této problematiky snad přispěje připravovaný zákon o veřejném opatrovnictví Práva a povinnosti veřejného opatrovníka Rozsah práv a povinností opatrovníka je tedy, jak již bylo zmíněno, stanoven v rozsudku soudu. Je velmi důležité, aby byl rozsah kompetencí opatrovníka definován jasně a přehledně, aby při výkonu opatrovnické funkce nedocházelo k pochybnostem. Zároveň však je vhodné pamatovat na případné netypické situace v životě opatrovance a ponechat k dispozici určitou variabilitu možných reakcí. V dosavadní praxi bylo možno setkat se s pozitivním a negativním typem vymezení kompetencí opatrovníka. Pro příklad uvedu typicky pozitivní vymezení rozsahu úpravy svéprávnosti: Paní AB, narozená dne..., se omezuje ve svéprávnosti tak, že je schopna nakládat s finančními prostředky do výše Kč měsíčně. Takto podaný rozsah omezení není příliš šťastně formulovaný, neboť z něj vlastně vyplývá, že dotyčná není způsobilá k ničemu jinému, nežli nakládat s finančními prostředky pouze do výše tří tisíc korun. [Čebišová, 2013] považuje takovýto výrok soudu za velmi omezující a soudí, že nový občanský zákoník se nyní zaměřuje spíše k negativnímu vymezení způsobilosti v rozsudku. Mnohem vhodnější je např. tento výrok negativního vymezení: Pan XY, narozený dne..., se omezuje ve svéprávnosti tak, že není schopen činit úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje částku 2000 Kč, není způsobilý činit právní úkony související s bydlením, zejména uzavírat smlouvy o nájmu domu nebo bytu a není schopen si samostatně vyřizovat dávky hmotné nouze. 25

27 Uvedu jeden kuriózní případ, kdy i přes snahu soudu omezení řádně vymezit, došlo přesto k patové situaci a opatrovník nevěděl, jak na vzniklou situaci reagovat. Soud omezil svéprávnost pana H. netypicky tak, že není způsobilý k vyklizení svého bytu. Pan H. byl jinak soběstačný, a tudíž jej soud omezil právě a jen v této záležitosti a také jen pro tuto záležitost ustanovil veřejného opatrovníka. Problém byl v tom, že pan H. patřil mezi chronické shromažďovače odpadků a své postižení si vůbec nepřipouštěl. Zápach z bytu obtěžoval sousedy v domě, shromážděné odpadky byly relativním nebezpečím pro ně i pro samotného pana H., neboť v bytě topil v kamnech na pevná paliva. Opatrovník mohl sice zjednat úklidovou firmu, která by byt vyklidila, ale protože soud nijak neomezil svéprávnost pana H. v oblasti financí, neměl opatrovník k dispozici potřebné finanční prostředky, jimiž by vyklizení bytu uhradil. Pan H., který celou tuto akci považoval za zbytečnou, rezolutně odmítl částku uhradit. Z rozpočtu obce není možné tyto úkony hradit, a proto se opatrovník se žádostí o radu obrátil na příslušný opatrovnický soud. Dříve však, než se soud stačil k uvedené věci vyjádřit, pan H. zemřel. Je třeba také počítat s tím, že pouhým zastupováním při právním jednání, které je vymezeno v rozsudku, práce opatrovníka zdaleka nekončí. V běžné praxi toho opatrovníci pro své opatrovance dělají mnohem více. Podle platných právních norem je veřejný opatrovník oprávněn vyřizovat majetkoprávní záležitosti klientů, jednat v jejich zájmu se soudy, státními zastupitelstvími, s úřady, se zdravotnickými a jinými organizacemi, či přebírat důchody svých opatrovanců. Nezřídka opatrovník doprovází své klienty k lékaři či s nimi může jít na drobné nákupy, neboť řada opatrovanců může trpět fobií z většího množství lidí nebo špatnou orientací. Opatrovník může také činit větší nákupy přes internet (nábytek, průmyslové zboží), pomáhá svým klientům zajišťovat potřebné doklady (občanský průkaz, časové jízdenky, průkazy ZTP či zdravotního pojištění), sjednává pojistky, předplatné, pečovatelskou službu, zakládá či ruší účty apod. Opatrovník řeší se svými klienty velmi často také řadu osobních 26

28 problémů a to i přes to, že opatrovanci mohou být v tomto směru plně způsobilí, a tím i kompetentní řešit si takové záležitosti sami. Nezapomínejme však, že i zdravý člověk se v důsledku stresu může dostat do vypjatých situací, kdy se mu podle jeho představ nedaří a sám potřebuje pomoc či radu. U duševně nemocných lidí toto platí dvojnásob. Kritickým a z hlediska stresu velmi náročným obdobím jsou pro duševně nemocné lidi např. Vánoce či jaro, které je typické obdobím změn a střídáním počasí Zjišťování informací o novém opatrovanci Je velmi důležité, aby opatrovník měl o novém klientovi dostatek informací. Má-li totiž opatrovník porozumět dostatečně potížím svého klienta, doporučuje se znát nejen opatrovancovu minulost, ale také rodinnou a osobní anamnézu i současné obtíže. Dostatečným zdrojem informací bývá znalecký posudek vypracovaný pověřeným psychiatrem, který by měl spolu s rozsudkem o omezení svéprávnosti soud opatrovníkovi zaslat. Pokud se tak nestane, může opatrovník využít svého práva nahlédnout u soudu do soudního spisu a potřebné věci si ofotografovat, nebo si pořídit kopie. Ostatně nahlížení do spisu se doporučuje vždy, neboť jen zde se dají nalézt informace, které jinde nejsou. Veřejní opatrovníci již vědí, jak nesnadné mnohdy je následné jednání např. s peněžními ústavy, zdravotnickými zařízeními, orgány státní a veřejné správy, policií, zaměstnavateli a dalšími subjekty. Řada z nich institut veřejného opatrovnictví vůbec nezná a nemá proto k dispozici účinné nástroje či modely vzájemné interakce. A tak na počátku jednání stojí často více či méně zdlouhavé vysvětlování a dokazování právního postavení opatrovníka, které však nemusí být vždy úspěšné Sociální šetření u nového opatrovance Při prvotním sociálním šetření opatrovník zjišťuje, v jakém prostředí nový klient bydlí zda v domku, v bytě, na ubytovně, chráněném bydlení nebo v některém z ústavů sociální péče,(často v psychiatrické léčebně), přístřeší apod. Dále zjišťuje, jak si 27

29 zajišťuje stravu, lékařskou péči, zda má nějaké rodinné zázemí apod. Je vhodné navštěvovat opatrovance v průběhu výkonu funkce častěji, ale frekvence návštěv je u každého klienta jiná: někde postačí jedna návštěva za rok, jinam je třeba docházet častěji. Všeobecně platí, že pokud opatrovanec bydlí sám a ve svém bytě, bývají problémy častější. Opatrovník se v takovém případě často snaží klientovi zajistit alespoň nějaké úkony pečovatelské služby a být s ní v užším kontaktu. Při sociálním šetření musí mít opatrovník vždy na paměti klientovo právo na soukromí i důstojnost. Většinou je vhodné šetření domluvit dopředu. Jsou však případy, kdy je pro opatrovníka naopak lepší přijít nečekaně. Také je někdy vhodnější zaujmout spíše autoritativní postoj, neboť přílišná benevolence nebo liberální přístup by se v daném případě minul účinkem. Jako názorný příklad poslouží následující případ: Pan J. žije sám ve svém bytě, který zdědil po rodičích. Klient sám ve své podstatě není nijak problémový, často jej však v jeho bytě navštěvují jeho přátelé bezdomovci, kteří využívají jeho dobroty a bezelstnosti plynoucí z jeho duševní poruchy. Je evidentní, že u pana J. nebývají pouze na zdvořilostní návštěvě, ale chodí k němu přespávat, najíst se, vykoupat a vyprat si. Kromě toho, že v bytě je velký nepořádek, zápach a hluk, na který si stěžují sousedé, panu J. neúměrně vzrostly náklady na vodu, energie a jídlo. Opatrovníkovi tedy nezbývá, než byt pana J. navštěvovat častěji. V podstatě při každé návštěvě naráží na nové a nové osoby, které v bytě nemají co dělat. Při jednání s takovýmito osobami musí opatrovník vystupovat nesmlouvavě a autoritativně a pokusit se je vykázat z bytu, velmi osvědčená je asistence policie. Tento postup bylo třeba několikrát opakovat, aby dotyční pochopili, že pana J. již nemohou navštěvovat. Pro úplnost konstatuji, že při těchto akcích byly nalezeny i osoby celostátně hledané. 28

30 Zajímavé na tomto případu je, že pan J. byl nakonec rád, že jeho kamarádi byli vykázáni. Uvědomoval si, že díky nim nevycházel s penězi a měl problémy. Sám se dokonce doptává, kdy opatrovník znovu přijde Zajištění bydlení opatrovance Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou opatrovník musí svému klientovi zajistit, pokud je to třeba, je odpovídající možnost bydlení. Jen málo opatrovanců žije ve vlastním bytě či domku. V důsledku své duševní poruchy mnozí z nich o své bydlení přišli tím, že nebyli schopni hospodařit s penězi a hradit předepsané platby. Svou situaci pak řešili ubytovnou, bydlením u známých či se z nich stali bezdomovci. Pokud tedy opatrovník převezme osobu do své péče, snaží se v prvé řadě klientovi sehnat adekvátní bydlení, samozřejmě v závislosti na jeho příjmech. U některých jedinců je s ohledem na jejich zdravotní stav potřeba zajistit nějaký ústav sociální péče, avšak neměl by se tím řešit jejich problém bydlení, ale měli by jej využívat ti klienti, kteří potřebují komplexnější sociální péči. Jako velmi osvědčené a pro některé klienty velmi vhodné se ukázalo být chráněné bydlení. Pokud dobře funguje spolupráce a vazba opatrovník terapeut, má to ve většině případů za následek rozšíření kompetencí opatrovance. Existuje však také stále dost opatrovanců, kteří trvale žijí v psychiatrických léčebnách, neboť zkrátka dosud není k dispozici jiné řešení. Za mnoho takových případů uvedu jeden typický: Panu T. je 53 let, ztratil zaměstnání, následně se rozvedl a přišel i o byt. Zadlužil se a začal žít na ulici. Ve velmi zuboženém stavu, kdy málem zmrznul, byl převezen do psychiatrické léčebny. Zde pan T. žije již sedmým rokem, Pan T. byl soudem zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům, podnět k zahájení řízení na omezení způsobilosti podala sama léčebna. Protože za svůj život odpracoval pan T. cca jeden rok, nemá nárok na 29

31 výplatu invalidního důchodu, přestože mu byla uznána invalidita ve III. stupni. Pan T. má pouze jediný příjem, a to dávky hmotné nouze ve výši Kč. Z těchto prostředků si v léčebně nakupuje hygienické potřeby, zaplatí si pedikúru či holiče. Stav pana T. je nyní stabilizovaný, ale v žádném případě by jmenovaný nemohl žít sám. Domovy se zvláštním režimem, které by pro něj byly vhodné, jej nechtějí přijmout kvůli nízkému příjmu. Na pobytové služby chráněného bydlení mu jeho finance také nedostačují. Zůstává proto dál v psychiatrické léčebně a nezbývá mu než čekat, až dosáhne věku, jenž mu umožní získat starobní důchod. I tento příjem však bude vzhledem k odpracované době nízký, a tak i nadále bude velmi obtížné pana T. umístit do vhodného zařízení sociální péče Kontakt s opatrovancem, jeho rodinou, okolím a lékařem Jak již bylo řečeno, opatrovanci žijící ve chráněných bydleních, ústavech sociální péče či psychiatrických léčebnách nepotřebují opatrovníkovu péči a spolupráci ve větší míře, neboť toto vše do značné míry zajišťují sociální pracovníci, ošetřovatelé či terapeuti daného zařízení. Vyšší míru intervence vyžadují opatrovanci bydlící samostatně ve svých či pronajatých bytech či domcích. Jsou také více problémoví, protože nároky samostatného bydlení často nezvládají a svým chováním, pramenícím z jejich duševní nemoci, mohou obtěžovat sousedy a významným způsobem narušovat občanské soužití. Nezvládají udržovat pořádek v bytě, shromažďují odpadky apod. Mají-li takoví klienti rodinu, která o ně jeví zájem, měl by s ní opatrovník být v kontaktu a rovněž tak se sousedy či nájemníky v domě. Takový klient si chodí k opatrovníkovi na úřad pro kapesné, a to většinou jednou týdně či jednou za čtrnáct dní. Na tuto krátkodobou návštěvu opatrovníka je klient vždy schopen se vyladit a na dotazy, zda je vše v pořádku, odpovídá většinou kladně nebo v tom smyslu, že on sám má problémy s okolím, nikoliv opačně. Někteří klienti jsou na základě vlastní úvahy přesvědčeni, že opatrovníka vůbec nepotřebují, a tudíž jej často 30

32 odmítají i vpustit do bytu. Pokud se toto chování stupňuje, lze podezření, že klient přestává brát léky, vnímat jako opodstatněné. Toto podezření může potvrdit či vyvrátit ošetřující psychiatr, ke kterému by opatrovanec měl pravidelně docházet. Pokud problémové chování graduje, je na místě přivolat záchrannou službu. Takové opatření se někdy neobejde bez zásahu policie. Paní M. bydlí sama v domku, který zdědila po matce a dnes již žádné příbuzné nemá. Je vystudovaná inženýrka ekonomie. Asi před 10 lety se u ní začaly objevovat příznaky schizofrenie, slyšela hlasy, trpěla bludy. Paní M. byl ustanoven veřejný opatrovník, se kterým však odmítala spolupracovat a docházela k němu pouze pro kapesné. Život paní M. se víceméně odehrává podle vzorce Psychiatrická nemocnice Bohnice domov, PNB domov. Pokud je paní M. doma, zapomíná nebo nechce brát léky, a službu, jež by na toto dohlížela, odmítá. Vždy po určité době po propuštění z PNB nemoc proto začíná gradovat, paní M. běhá po ulici, křičí a obviňuje sousedy, že jí nedají pokoj, pouštějí jí laser do bytu, vrtají do stěn, líčí na ni nástrahy..., dále paní M. vyhazuje na ulici z okna odpadky a různé věci, občas dochází k poškození zaparkovaných aut, jednou situace vyvrcholila i ohrožováním sousedky sekyrou. Svému opatrovníkovi líčí, že má na dvoře Pinocheta, který ji ohrožuje zbraní, nebo že opatrovník sám ji vyplácí v rublech. Opatrovník je ve spojení se sousedy i s jejím psychiatrem, ke kterému však paní M. chodí jen velmi sporadicky. Již mnohokrát byla před její dům přivolána policie i sanitka, paní M. však dobře ví, že se musí včas uchýlit domů, takže následná hospitalizace je téměř nemožná. Naposledy se toto podařilo při její návštěvě úřadu, kdy sanitku i policii přivolal opatrovník. Paní M. se však v PNB chová vzorně, což má za následek, že nejdéle po třech měsících je propuštěna a situace se opakuje. 31

33 2.6 Podpůrná opatření Nový občanský zákoník na základě připomínek a podnětů ochránců lidských práv zavedl tři nové formy zastoupení, jež jsou mírnější alternativou omezení svéprávnosti, zároveň však poskytují dostatečnou formu ochrany osobám, které v důsledku své duševní nemoci nejsou schopny v některých věcech samostatně fungovat. Omezení svéprávnosti by podle nálezu Nejvyššího soudu mělo být vnímáno jako nejzazší alternativa. Tyto nové alternativy zastoupení tedy podpůrná opatření - jsou: Předběžné právní prohlášení Nápomoc při rozhodování Zastoupení členem domácnosti Předběžné právní prohlášení V minulosti člověk, který očekával, že v budoucnu nebude způsobilý právně jednat, např. v důsledku postupující Alzheimerovy choroby, mohl jen s obavami čekat, kdo a jak bude jeho záležitosti spravovat - třeba i proti jeho vůli. Účelem předběžného právního prohlášení je legislativně ukotvená možnost respektovat autonomii a přání klienta. Tato osoba může právně a závazně projevit svou vůli, může si zvolit opatrovníka a sama si určit, jak budou její záležitosti spravovány. Vzhledem k závažnosti předběžného prohlášení se musí dodržet přísné formální náležitosti. Musí být vyhotoveno písemnou formou nebo mít formu veřejné listiny, musí být opatřeno datem a potvrzeno dvěma svědky Nápomoc při rozhodování Nová právní úprava umožní, aby si člověk v případě, že pro svou sníženou schopnost právně jednat v důsledku duševní poruchy bude potřebovat nápomoc při rozhodování, aniž by však musela být omezena jeho svéprávnost, mohl s podpůrcem ujednat poskytování podpory. [Juríčková, Ivanová, Filka, s. 125, 2014]. 32

34 Druhá alternativa podpůrných opatření je tedy vhodná pro osoby, které trpí lehčí duševní poruchou, avšak při vytvoření vhodných podmínek jsou schopny rozhodování, aniž by musela být omezena jejich svéprávnost. Typickým příkladem je neschopnost klienta vyložit si správně právnický jazyk, (např. smlouvy), kdy za pomoci podpůrce je podporovaný schopen textu porozumět a adekvátně se rozhodnout. Také v případě tohoto úkonu je třeba uzavřít smlouvu, která podléhá schválení soudu a ve které se podpůrce zavazuje, že podporovanému bude oporou při právních jednáních Zastoupení členem domácnosti Jde o poslední z forem podpůrných opatření. Využít je může zletilý člověk, jemuž duševní porucha zabraňuje v samostatném právním jednání, nemá k dispozici jiného zástupce, a jehož přáním je, aby jej zastupoval manžel či partner nebo jiný příbuzný či osoba, která s dotyčným žila před vznikem potřeby zastoupení nejméně tři roky ve společné domácnosti. Také toto opatření podléhá schválení soudem. Zástupce však nesmí činit taková rozhodnutí, která by trvale ovlivnila život zastupovaného, např. nesmí zastupovanou osobu bez jejího souhlasu trvale umístit do nějakého ústavu sociální péče. V otázce hospodaření s majetkem je zástupci povoleno disponovat pouze částkami, kterých je třeba pro obstarávání běžných každodenních záležitostí, odpovídajících životním poměrům zastupovaného. Výjimkou jsou finanční prostředky na účtu zastoupeného, s nimiž může zástupce hospodařit, pokud tato částka nepřesahuje měsíčně částku životního minima. 2.7 Výhledy veřejného opatrovnictví do budoucna Díky novému občanskému zákoníku je nyní v České republice definován rámec nové koncepce pro výkon veřejného opatrovnictví. Tato platforma upřednostňuje posun od medicínského modelu opatrovnictví k tzv. modelu podpory. 33

35 Medicínský neboli paternalistický model opatrovnictví o klienta pečoval a chránil jej, avšak v modelu podpory je více respektována důstojnost a autonomie člověka s duševním postižením, který má nárok na takové podmínky, asistenci a prostředí, aby mohl plně realizovat všechna svá práva. [Čebišová a kol., 2013] Velmi očekávaný a diskutovaný je nyní již připravovaný zákon o veřejném opatrovnictví. Tento zákon by měl v rámci dané problematiky jasně a přesně vymezit nejen práva a povinnosti veřejného opatrovníka, ale i soudů. Od tohoto zákona si obce slibují zisk potřebných finančních dotací, aby byl výkon opatrovnictví jejich prostřednictvím finančně zabezpečen. Ze strany obcí je očekávána kvalitní a státem definovaná metodika k činnosti opatrovníka, důraz musí být kladen na dosud opomíjené odborné vzdělávání a následné školení opatrovníků. Pokud toto všechno zákon o opatrovnictví, který je v dané oblasti citelně postrádán, nezastřeší, nelze předpokládat maximální efektivitu výkonu opatrovnictví, ač jsem osobně přesvědčena, že většina opatrovníků svou práci vykonává zodpovědně, v souladu se svým svědomím a ze skutečného zájmu o potřebné. 34

36 3 PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část mé absolventské práce by měla směřovat k naplnění dílčího cíle a tím je zmapovat význam veřejného opatrovníka z hlediska klientů se zaměřením na region Prahy 8. Průzkumné šetření probíhalo na Úřadu Městské části Prahy 8 Libeň. Libeň tvoří jižní část pražské městské části Praha 8. Sousedí s Karlínem, Holešovicemi, Kobylisy, Trojou, Střížkovem, Vysočany, Prosekem a Žižkovem. Od Holešovic ji odděluje řeka Vltava a Libní samotnou protéká potok Rokytka. V roce 1901 byla Libeň, tehdy samostatné město, připojena k Praze jako její osmá čtvrť. Mezi významné dominanty novější doby patří Libeňský plynojem či Palác Svět, staršími historicky významnými objekty je Libeňský zámeček a Grabova vila, ve kterých se nachází část úřadu Městské části Prahy 8, dále libeňské gymnázium a kostel sv. Vojtěcha, v jejichž blízkosti jsou také další budovy úřadu. Nepřehlédnutelnou dominantou Libně je Nemocnice Bulovka, rozkládající se na kopci nad Vltavu. Libeň má asi obyvatel. Na území Prahy 8 leží Bohnice, kde se nachází Psychiatrická nemocnice Bohnice. Praha 8 má proto větší zastoupení osob s duševními poruchami nežli jiné pražské regiony. Většina z nich má trvalé bydliště na Praze 8, či zde alespoň delší dobu žijí a to včetně Psychiatrické nemocnice Bohnice. Zhruba polovina opatrovanců většinou jednou týdně do kanceláře opatrovníků pro kapesné. si dochází Chtěla jsem zjistit, jaký je náhled opatrovanců na činnost jejich veřejného opatrovníka. Výzkumná otázka tedy zní: Jak lidé s duševní poruchou vnímají práci opatrovníka? Zvolila jsem si formu kvalitativního průzkumného šetření ve formě řízených standardizovaných rozhovorů a za tímto účelem jsem vypracovala devět otázek. Mám na starosti řadu klientů, ale bylo potřeba pracovat jen s těmi, se kterými jsem v užším kontaktu a pracuji s nimi pravidelně. Z těchto jsem pak vybrala deset, o nich jsem předpokládala, že budou ochotni odpovídat a položila jsem jim otázky uvedené v příloze č. 1 35

37 U osob s psychickou diagnózou lze předpokládat výkyvy nálad pramenící z jejich duševní poruchy, které nejsou vždy schopni ovládnout, takže ochota zúčastnit se rozhovoru byla u klientů rozmanitá. Někteří málomluvní se rozhovořili, jiní naopak, protože chápali, že jsou součástí jakéhosi výzkumu, odpovídali sporadicky, ve dvou případech se rozhovor musel přerušit a dokončit po nějaké době. Ne vždy také byly vytvořeny optimální podmínky pro rozhovor, což zdravý jedinec toleruje a přejde, duševně nemocný se však může zvednout a bez vysvětlení odejít. S každým respondentem jsem dělala rozhovor osobně a samostatně. Snažila jsem se jim vysvětlit účel tohoto rozhovoru tak, aby byl pochopitelný. Dříve či později většina z nich pochopila, že je to pro mne důležité a snažila se spolupracovat, což je jistě založeno na vzájemné důvěře. Rozhovory jsem se svými opatrovanci vykonávala zčásti v jejich domácnostech, zčásti pak v zařízeních, kde aktuálně přebývají, například v Psychiatrické léčebně Bohnice, v chráněném bydlení Bona či na neutrální půdě. Své návštěvy jsem většinou spojovala s výplatou kapesného, což zvyšovalo ochotu opatrovanců odpovídat. Na odpovědi klientů mělo také dozajista vliv jarní období, což je doba zvratů a změn, kterou lidé s duševní poruchou nesou velmi často až depresivně a na řadě odpovědí je to znát. Jsem přesvědčena, že kdyby se rozhovory vedly o měsíc či dva později, odpovědi klientů by byly pozitivnější a vyzněly by jinak. Často se také stávalo, že někteří vůbec nepochopili smysl otázky, takže odpovědí bylo mlčení či nelogická odpověď. Každému z mých opatrovanců jsem položila devět otázek. Rozhovory jsou psány hovorovou češtinou přesně tak, jak klienti odpovídali, aby byly autentické. Z deseti dotazovaných bylo sedm mužů a pět žen s lehčími či těžšími duševními poruchami. V rámci plnění cílů absolventské práce jsem stanovila dvě hypotézy. 36

38 3.1 Stanovené hypotézy H1: Polovina opatrovanců zhodnotí práci veřejného opatrovníka kladně a dokáže ocenit jeho práci H2: Polovina opatrovanců ustanovení veřejného opatrovníka a jeho práci buď zcela, nebo spíše odmítá 3.2 Rozhovory Rozhovor č. 1 Dotazován pan Petr K., věk 42 let, vyučen elekrikářem, žije osaměle v družstevním bytě po babičce, soudem omezen na Kč měsíčně, které jsou mu vypláceny najednou. V bytě má 4 stará videa, 3 televize a desítky videokazet, neustále něco nahrává, proto přes den spí. Pan K. je shromažďovač různých věcí a potravin, které výhodně nakoupí a v bytě se pak kazí. Opatrovník nechává jednou do roka byt vyklidit a vymalovat, do bytu dochází jednou týdně pečovatelka na úklid, má zajištěny obědy a praní prádla. Mluví překotně a zabíhavě, věty doprovází často chichotáním, často si stěžuje, je vztahovačný. Diagnóza: smíšená porucha osobnosti a lehká mentální retardace Otázka č.1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Jo! No..že se máte o mě starat, ne? To co já jako nemůžu... Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? No to jako, že kdyby máma nebyla stará a nemocná, dělala by to asi ona. A když prostě nikoho jinýho nemám, tak to musí dělat veřejnej...to vám nezávidim! Hihi! Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? No vždyť právě kvůli tý mámě... 37

39 Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? No jaký...snad žádný..akorát v tom bytě ten nepořádek..a vadilo jim to moje nahrávání..že jsem nespal, asi... Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? No to já nevim...ale jo, nestarám se o nájem a tak...teď mi nechal vymalovat a mam tam větší pořádek, to jo. Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? Já vám moc nerozumim..jak jako změnil? No je to dobrý, možná teda lepší.. Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? No ty nájmy a tak...nerad chodim na poštu a na úřady... Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? Jako že bych byl bez opatrovníka? No, to ani ne, snad... Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? Fakt to chcete vědět? Zažádal bych si o opatrovníka hihi! Pan K. vlastně přiznává, ačkoliv nepřímo, že opatrovníka potřebuje. Nepřiznává to přímo, ale není schopen obstarat si úřední záležitosti Rozhovor č. 2 Dotazována Ing. Hana M., věk 61 let, žije sama v malém zchátralém domku, kam se přistěhovala před lety s maminkou z Moravy. Má vysokoškolské vzdělání. 38

40 Matka jí před 5 lety zemřela, je úplně bez příbuzných. Je hlučná a agresivní, u opatrovníka se však drží. Vyhrožuje sousedům, kteří ji údajně napadají různými zbraněmi, včetně nukleárních a laserových. Před několika lety vyhrožovala sousedce sekyrou, trestní stíhání však bylo zastaveno právě pro její duševní poruchu. Časté pobyty v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Odmítá jakékoliv služby nebo dohled nad léky, se svým psychiatrem v podstatě nespolupracuje. K opatrovníkovi si chodí pro Kč týdně. Diagnoza: reziduální schizofrenie s defektem osobnosti Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Jo, že ho nepotřebuju. Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? No chápu, no...tož já chápu všechno, proto ho nepotřebuju. Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? Však já nepotřebuju žádného..ani soukromého ani veřejného... Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? Já? Žádné jsem neměla...to oni (sousedi) na mě pořád něco štvali...pořád mě pronásledují, i teď za mnou jeli autem, já ho viděla, toho s tím knírkem..v noci mě nedají pokoj, střílí do mě přes zeď, policie už všechno ví, pořád jim tam volám...spálili mě laserem přes bundu... (chvíle uklidňování) Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? Ne, když jsem žádné neměla..jen co se sem nalítám pro peníze.. Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? No do všeho mi mluvíte...ale já bych všechno zvládla sama a taky zvládám. 39

41 Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Dokážu všechno, opatrovníka mi určil soud a neptal se mě, domluvili se na mě všichni, minulý opatrovník... Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? předchozích odpovědích těžko pokládá) (Tato otázka se po No vždyť vám to celou dobu říkám...ale u soudu mě neposlouchali...zvládnu všechno. Otázka č. 9:. Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? Odstěhovala bych se, tam mne pořád napadají..a o všechno bych se zase starala jako dřív, já všecko zvládnu... Paní M. je zatím omezena pouze na finanční záležitosti, proběhlo však již přeposouzení. Nový rozsudek ještě není k dispozici, vypadá to však, že bude omezena i v záležitostech týkajícich se rozhodování o bydlení a o zdravotním stavu, což v jejím případě bude velmi potřebné. Jinak je však opravdu schopna vyřídit si své záležitosti na úřadech. Její pobyty v PNB se neustále opakují. Svou nemoc si vůbec nepřipouští Rozhovor č. 3 Dotazována Klára T., věk 41 let. Žije se svým přítelem v chráněném bydlení BONA, pod záštitou Bony pracuje na půl úvazku v prádelně, ač má vystudované gymnázium. K opatrovníkovi si chodí jednou za 14 dní pro kapesného. Bezproblémová, komunikativní, v minulosti opakované pobyty v PNB. Diagnoza: paranoidní schizofrenie Otázka č. 1: 1. Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? 40

42 No určitě, toho mi přidělil soud. Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? Jo, chápu, tak nějak... Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? Mám už jenom sestru a ta má svých starostí dost. Máma umřela na rakovinu a táta nevim ani kde je... Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? No měla jsem halucinace, taky jsem brala drogy...a rozhazovala peníze, když jsem měla... Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? No to hodně, hodně mi pomáháte...s penězi mi pomáháte, dluhy splácíte, to bych sama asi nedala... Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? No bydlím v Boně, to mi zařídil opatrovník, beru pravidelně léky a sem chodím dvakrát do měsíce. Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Tak asi ty finance, asi by mi to utíkalo, ráda utrácím. Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? Ne, to zatím ne, snad jednou...taky jsem o vrácení ani nežádala. Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? 41

43 Jéžiš, to nevim...(směje se) pít na léky nemůžu, ale trochu šampaňskýho asi...ale jak říkám, zatím jsem ráda, že vás mám. Paní T. je omezena soudem pouze ve finanční oblasti, takže ve spolupráci s opatrovníkem se daří splácet její dluh a žije bez větších výkyvů, je to však z valné části její zásluha, neboť dobře spolupracuje Rozhovor č. 4 Dotazován pan Petr L., věk 44 let, v současné době žije v PNB v ochranném ústavním léčení v PNB z důvodu trestního řízení pro ublížení na zdraví. Napadl a zranil v časovém odstupu několika dní tři mladé ženy na zastávce a v tramvaji. Napadení nebylo poprvé, nikdy však v takovém rozsahu. Pan L. bydlel na ubytovnách, o rodiče nejeví zájem. Nekomunikativní, bez úsměvu, vždy stručný. Na úřad si chodí jednou měsíčně pro peníze, dostane v PNB vycházku. Intelekt nižší, oploštělá emotivita. Odpovídá po kratším přemlouvání s příslibem, že výplatu kapesného dostane až po rozhovoru. Soudem omezen pouze ve finančních záležitostech. Diagnoza: paranoidní schizofrenie s chronickým průběhem Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Jo. Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? Jo. Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? Nevim, nemám zájem. Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? Žádný, nevim o ničem. 42

44 Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? No tak asi ne. Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? Nijak..musim ven (pan L. si nikdy nesedne a i nyní odpovídá ve stoje..odchází, ale po chvíli se zase vrací, neboť stále nemá kapesné. Zklidňuje se, když říkám, že už budou pouze tři otázky.) Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Dokážu všechno...nevim, proč mi to dali. Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? Jo. Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? To nevim, to je moje věc...tak dáte už mi ty peníze? Pan L. si svou nemoc nepřipouští, kromě finančního omezení je však ke všem úkonům způsobilý. Bez opatrovníka by brzy upadl do dluhů, které již byly v minulosti také řešeny Rozhovor č. 5 Dotazovaný pan Jaromír K., věk 62 let, bydlí nyní u kamaráda. Ve dvaceti letech unesl s partou společníků letadlo do Mnichova, kde byl následně potrestán dvěma roky odnětí svobody. Následně žil v Holandsku, kde se oženil a měl dva syny. Žena zemřela, synové zůstali v Holandsku. Živil se příležitostně malováním obrázků, výrobou 43

45 keramiky, zpíváním. Komunikativní, upřímný. Chodí si jednou za 14 dní pro 1600 Kč. Bez nároku na vyplácení invalidního důchodu, ačkoliv III. st. invalidity mu byl přiznán, dostává pouze dávky hmotné nouze a příspěvek na péči. Dříve uživatel drog. Diagnoza: schizofrenie s postpsychotickým defektem osobnosti Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? No asi že mám vás...že za mě toho hodně zařizujete. Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? Tak asi jo...soukromej je jako z rodiny. Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? No protože máma už je stará a synové tu nežijou, žejo.. Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? No ty drogy...ty už neberu...a taky jsem dost zapomínal, nevyznám se v úřadech.. Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? Jo jo, opatrovník mi pomáhá..já jsem rád, že vás mám... Otázka č.6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? No to víte, je to víc v klidu..občas je mi pořád nanic jo, ale je to lepší.. Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Ale...jinak jo, nakoupím si, uvařím, dělám zase hrnčířinu, maluju..teď to vypadá, že se mi prodá obraz. Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? 44

46 No, to víte, někdy jo...přece jenom je člověk pod tou kuratelou, jak se řiká...ale spíš ne, takhle je to asi dobře. Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? No co...dal bych si pivo a něco dobrýho...ale jak bych to pak dělal na těch úřadech? Pan K. je občas zmatený, na případné schůzky přijde vždy se zpožděním. Nedokázal by si vyřídit jakoukoliv dávku či příspěvek. Poslední dobou vynechává depotní injekce, což se může brzy projevit větší zmateností až depresemi Rozhovor č. 6 Dotazovaný pan Josef Z., věk 37 let, nyní bydlení v Boně. Více či méně na drogách, má rád společnost, ženy, avšak je ve všem velmi liknavý a nestálý. Většinou veselý až rozverný, mluví rozevlátě. Soudem omezen na Kč měsíčně, není způsobilý ani k dalším úkonům. Patří k náročnějším klientům. Časté pobyty v PNB. Diagnoza: lehká mentální retardace s poruchami chování Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Pani B., jasně, že jo! Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? No jasně! Veřejnej jste vy, pani B.! Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? No máma by mi ho nedělala! Ona tu ani nebydlí a já jsem pořádnej cvok, vždyť to víte! 45

47 Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? No já všecko rozfofroval, pani B.! To víte, já jsem na ženský..a taky si rád zajdu...no víte kam! Jak mi na to nechcete dávat moc peníze! Chacha! ( Pan Z. využívá občas služeb prostitutek) Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? No tak ty peníze jo, ale dáváte mi jich furt nějak málo! (Směje se) Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? Jéžiš, pani B., mě už to nebaví, máte tam toho ještě hodně?...na co jste se ptala...jo..nevim, asi jo. Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Já dokážu všechno! Já jsem takovej malej Superman! Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? No jéje! A vy byste mi to mohla zařídit, pani B.? Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? No to se ani neptejte! Zašel bych si...no víte zase kam...a bylo by šampáňo, holky, zdi by se otřásaly! Ale druhej den bych asi přišel...já vás tu mám všechny rád! Po celou dobu rozhovoru se pan Z. směje. Ve skutečnosti si nezařídí nic, z čeho sám nemá radost..jednání s úřady je u něj nemyslitelné a s penězi, jak sám přiznává, by nedokázal vůbec vyjít. 46

48 3.2.7 Rozhovor č. 7 Dotazována sl. Dagmar K., věk 42 let, bydlí sama v bytě v osobním vlastnictví. Dlouho trvalo vzbudit v ní důvěru. Má starou matku, otce již nemá. V bytě má neuvěřitelný nepořádek, který úřad příležitostně nechává vyklidit, chová spoustu různých hlodavců v klecích. Dle jejího sdělení komunikuje s Michaelem Jacksonem, je to její duchovní rádce, jeho podlepený obrázek neustále nosí v ruce, v kapse špinavého plyšáka Rorejse, což je její kamarád a další rádce. Ráda opisuje knihy a recepty, jednou za čas přinese pro mne děkovný dopis. V písemném projevu neudělá jedinou gramatickou chybu. Soudem omezena na 800 Kč kapesného týdně a nezpůsobilosti ke všem právním úkonům, samozřejmě kromě každodenních běžných úkonů, kam patří i nákupy. Díky matce, která jí finančně vypomáhá, se nákladně stravuje a je schopna koupit si např. třicet Kinder vajíček. Diagnoza: reziduální schizofrenie Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? No tak opatrovník jste vy. Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? No chápu...soukromej mohla bejt moje máma, ale je už stará a táta to nikdy dělat nechtěl, ten vždycky řikal, že jsem debil...stejně už je na planetě Usurus. A tadyhle Michael (Jackson) to asi dělat nechce! (Směje se) Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? No jak jsem už řekla... a kamarádku mám až v Budějovicích, ta to dělat nebude. Ale já jsem ráda, že mám vás! Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? No problémy...to ani nevím, to neumím říct.. Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? 47

49 (Dagmar přestává odpovídat, jen se dívá, nenutím ji) Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? (Opět dlouhé ticho, přecházím tedy k další otázce) Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? (Je mi jasné, že z rozhovoru dnes již nebude nic. Nechci ztratit její těžce vybudovanou důvěru a proto již položím při příští návštěvě jen poslední dvě otázky.) Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? Ne, to bych nestála. Mě to takhle vyhovuje. Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? No, ale to nejde, ne? Tak asi bych o to poprosila Rorejse...(Směje se) Sl. K. si svou nemoc uvědomuje, často o sobě sama říká, že si uvědomuje, že je blázen...někdy z vyprávění poznám, že byla doma agresivní, rozmlátí vše, co jí přijde pod ruku. Není to však často a bojuje s tím, pravidelně bere léky a chodí i na depotní injekce. Uvědomuje si, proč má opatrovníka, sama si opravdu kromě nákupu nezařídí nic. Oblečení pro ni chodíme zhruba jednou za půl roku nakupovat spolu Rozhovor č. 8 Dotazován pan RnDr. Luboš K., věk 51 let, bydlí v bytě v osobním vlastnictví. Svobodný, bez rodičů, má pouze sestru, která se s ním však stýká málo a nerada, nepřeje si ani, aby věděl, kde bydlí, neboť prý ji jako malou šikanoval. V bytě má vždy uklizeno, chodí čistě oblékán, má příjemné vystupování, občas je trochu výbušný, což může být způsobeno i tím, že drmolí a je mu velmi špatně rozumět, rozhovor s ním je 48

50 zabíhavý. Vystudoval přírodní vědy se zaměřením na jadernou fyziku. Soudem omezen na 8000 Kč kapesného měsíčně, dále k vyřizování dávek a sociálních služeb. Diagnoza: schizoafektivní psychoza Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Ano ano paní Z., samozřejmě. Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? Tak veřejný jste vy, ačkoliv jsem se o to neprosil..(směje se) Soukromý bude asi někdo z rodiny nebo známý...zajdeme na to plicní v květnu? Otázka č. 3:. Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? Rodiče jsou mrtví, sestra asi nechce...já bych jí teda taky nechtěl. Nemáte trochu vody? Musím pak ještě na tu krev... Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? Myslím, že žádný, ale moc se nepamatuju. Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? Tak neměl jsem problémy...žádal jsem sám o vrácení svéprávnosti. (Bylo zamítnuto) Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? Tak mám tenhle byt, minulý opatrovník mi pomohl s prodejem a koupil tenhle.. venku je moc pěkně, viďte? To máte povinný, ty otázky? Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Dokážu všechno, ale nemusím se o spoustu věcí starat, nemám na to ani čas..to víte pořád studuju vědecký časopisy, abych z toho nevypad úplně.. 49

51 Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? No jistě, vždyť jsem vám to už říkal, paní Z., vy mě neposloucháte.. Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? Jejej, no ale asi nic zvláštního...našel bych si práci... Pan doktor K. trpěl velmi silnými bludy. Měl představu, že je Ježíš a byl aktivní jehovista. Dnes již svou nemoc přiznává a spolupracuje. Navrácení svéprávnosti je spíše zástěrka, uvědomuje si, že by na vše nestačil Rozhovor č. 9 Dotazován pan Luboš M., věk 48 let, po dlouhodobém pobytu v PNB bydlí nyní u rodičů v bytě. V minulosti byl alkoholik. Rozvedený, dvě dospělé dcery a jeden nezletilý syn. S dětmi se stýká, se synem pravidelně. Dobrosrdečný, vstřícný. Velmi zapomnětlivý, oploštělé vnímání. Soudem omezen na úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje Kč. Na úřad si chodí jednou za 14 dní pro 3000 Kč kapesného. Diagnoza: středně těžká demence Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Jojojo, věděl bych Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? Jojojo, veřejný jste vy.soukromý.soukromý Otázka č. 3:. Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? No, takhle to je ale já mám syna.občas si zajdeme na dortíka, na zmrzlinu 50

52 Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? Alkohol, pil jsem teď už ne, jen malý pivečko po obědě se synem si občas zajdu na chlebíček, na dortíka Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? To je pořád něco. Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? Nemůžu k tomu účtu, co jste mi nechali zablokovat občas si zajdu se někam se synem. Ale takhle platím zbytečný poplatky. Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Taky má narozeniny, Vánoce a já k těm penězům nemůžu Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? Tak nevim měl bych zas ty peníze syn něco stojí, občas mu něco šoupnu Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? Tak zašli bysme si s rodičema a se synem někam na dortík, na kafíčko Pan M. v podstatě ihned zapomene, co řekl před chvílí. Leží mu však na srdci zablokovaný účet, ze kterého byl zvyklý vybírat poměrně velké částky pro syna i dcery. Hrozilo, že účet jednou vybere úplně. 51

53 Rozhovor č. 10 Dotazován pan Ladislav G., věk 44 let, bydlí sám v nájemním bytě, dochází do jídelny Domova s pečovatelskou službou na obědy. V době ataku své duševní choroby může být agresivní, první příznaky jsou, že hledá ruku či zuby, které mu ovšem nechybí. Matka žije v Německu a nevídají se. V bytě má chaos a nepořádek. Soudem omezen ve všech oblastech. Pro kapesné si chodí jednou týdně, dostává 800 Kč. Pan G., pokud vycítí příznaky choroby, nechá se, jako jeden z mála, dobrovolně hospitalizovat v PNB. Mluví velmi rozvláčně, typické pro jeho mluvu je, že velmi protahuje samohlásky. Diagnoza: chronická paranoidní schizofrenie Otázka č. 1: Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Jóó opatrovník, jóó? No něco jsem už o tom slyšéél to jste vy, néé? Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? No to jóó nóó dneska bude bůčéék (myslí jídelnu DPS) Otázka č. 3:. Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? Jak to je tak to je nóó halejtéé ta voda mi furt kapéé Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? Já sem bez problémůů jen ruku jsem někde ztratil, nóó Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? Jo no táák.máma mi psala z Německá já za ní pojedu, tak to se uvidí Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil? Hele oni říkali na pečovatelský, že prej sem u oběda nějakej agresivní na lidíí tak mi nemaj brát zubýý dneska bude bůčéék Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? 52

54 Sám bych se nedokázal ani vy..asi né? (Od této chvíle se mi dotazy pokládaly hůř) Otázka č. 8: Stál(a) byste o vrácení svéprávnosti? Jo táák, svéprávnost no tak já s tím nemám problém Otázka č. 9: Pokud by Vám byla svéprávnost vrácen(a), co byste udělal(a) jako první? Co jakó? Ještě jednou? Jo táák no našel bych si tu ruku víte a má bejt bůčéék.. Tento rozhovor jsem zařadila záměrně, ačkoliv jsem tušila, že bude takto probíhat, neboť pan G, nyní čelí velkému ataku své nemoci. Pokud v dohledné době neodejde do PNB sám, budeme jej muset nechat odvézt, neboť při hledání ruky může být nebezpečný okolí i sobě. Hledání ruky či zubů je jasný signál k hospitalizaci. 53

55 3.3 Grafické zpracování výsledků průzkumného šetření Otázka č. 1: : Rozumíte tomu, co znamená slovo opatrovník? Graf č. 1: Porozumění významu slova opatrovník 0% ANO NE 100% [Zdroj: vlastní] Na tuto otázku zcela kladně odpověděli všichni respondenti. Otázka byla uzavřená a zcela jasná, takže dotazovaní s ní neměli vůbec problém. Význam slova opatrovník opravdu chápou, neboť s ním přicházejí do styku velmi často. Jejich mentální úroveň by musela být opravdu velmi nízká, aby význam tohoto slova nechápali a ve většině případů u těchto respondentů duševní onemocnění s mentální úrovní ani nesouvisí. 54

56 Otázka č. 2: Chápete rozdíl mezi opatrovníkem veřejným a soukromým? Graf č. 2: Pochopení rozdílu mezi veřejným a soukromým opatrovníkem 0% ANO NE 100% [Zdroj: vlastní] Také tato otázka nedělala respondentům problém. Byla opět uzavřená a dobře srozumitelná. Až na jedno zaváhání se všichni v této otázce dobře orientovali. Důvody jejich odpovědí jsou vlastně úplně stejné, jako u otázky číslo 1. Osobu veřejného opatrovníka mají klienti zafixovánu jednak z dlouhodobé spolupráce přímo na úřadě, kam si chodí pro výplatu kapesného a kde s ním řeší své problémy, jednak z návštěv opatrovníka v jejich prostředí, popř. z různých doprovodů na úřady, k soudu či k lékaři. Otázka č. 3: Proč máte opatrovníka veřejného a ne soukromého? Tato otázka nebyla graficky znázorněna z důvodu nejednoznačných odpovědí. Někteří respondenti otázku nechápali, nebo odmítli odpovědět, někteří měli snahu odpovídat, ale těžko hledali důvody pro odpověď. Otázka č. 4: Jaké jste měl(a) problémy před opatrovnictvím? Tato otázka nebyla graficky znázorněna, neboť respondenti ve velké většině otázku nepochopili. 55

57 Otázka č. 5: Vyřešily se Vaše problémy po navázání spolupráce s opatrovníkem? Graf č. 3: Vyřešení problémů po navázání spolupráce s opatrovníkem 30% 40% 30% ANO NEVÍM/NEROZUMÍM NE [Zdroj: vlastní] Z odpovědí na tuto otázku již můžeme zaznamenat u 30% respondentů zřetelné váhání či nepochopení otázky. Dalších 30% řeklo, že se problémy nevyřešily, neboť vlastně z jejich pohledu nebylo co řešit. Zbytek dotazovaných, t,j. 40% říká, že jejich problémy se rozhodně vyřešily po navázání spolupráce s opatrovníkem k lepšímu. Sporná také může být odpověď, že se poměry sice vyřešily, ale k horšímu, tedy z pohledu respondenta. Tato a některé následující otázky byly již pro některé respondenty složité či nesrozumitelné, řešili ji proto mlčením či nelogickou odpovědí, proto jsem tyto odpovědi zařadila do nevím, nerozumím. 56

58 Otázka č. 6: Jak se Váš život od ustanovení veřejného opatrovníka změnil Graf č. 4: Změna života po ustanovení opatrovníka 0% 40% 60% ANO NEVÍM/NEROZUMÍM NE [Zdroj: vlastní] Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, že všichni respondenti zaznamenali po ustanovení veřejného opatrovníka nějakou změnu. 40% odpovědělo, že tyto změny jsou k lepšímu a vedou nyní proto kvalitnější život. Zvláštní je, že zbytek respondentů se k této otázce vyjádřil buď nejasně, nebo vůbec. Z odpovědí na tuto otázku pak vyplývá, že se vlastně jejich život od ustanovení veřejného opatrovníka ani nijak výrazně nezměnil. Alespoň u tří osob, u kterých jsem očekávala záporně formulovanou odpověď, k tomuto nedošlo, neboť jeden odešel a dva odpověděli spíše neutrálně. Otázka č. 7: Co byste bez pomoci veř. opatrovníka určitě sám(sama) nedokázal(a)? Tato otázka nebyla graficky znázorněna. Klienti již byli nesoustředění, někteří unavení, většině z nich vyhovovaly spíše otázky uzavřené a jednoduché. 57