Rozvíjející větné členy

Transkript

1 1 Rozvíjející větné členy Přívlastek - Pk - je větný člen rozvíjející podstatné jméno v jakékoliv větné platnosti - rozlišujeme přívlastek shodný (), který bývá nejčastěji vyjádřen přídavným jménem, zájmenem nebo číslovkou, a přívlastek neshodný (Pkn), který bývá vyjádřen podstatným jménem, předložkovou vazbou či slovesem v infinitivu - shodný přívlastek se skloňuje spolu s podstatným jménem, které rozvíjí, neshodný přívlastek se neskloňuje a zůstává stále v témž tvaru Naše teta z nedalekých Pardubic k nám přijela na návštěvu. Po 1 teta = přijela Pkn naše z Pardubic k nám na návštěvu nedalekých - jaká teta? naše (zájmeno) - jaká teta? z Pardubic (předložková vazba) - z jakých Pardubic? nedalekých (přídavné jméno) Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející - u téhož podstatného jména může být i několik přívlastků, které mohou být v různém vzájemném vztahu - u Pk několikanásobného jsou všechny členy na stejné úrovni, oddělujeme je čárkami nebo spojkami, záleží na významovém poměru - u Pk postupně rozvíjejícího nejsou jednotlivé členy na stejné úrovni, ale rozvíjí podstatné jméno postupně Ke stávce se připojily základní, střední a vysoké školy. Po 1 se připojily = školy ke stávce základní + střední + vysoké - několikanásobný Ke stávce se připojily všechny naše vysoké školy. Po 1 se připojily = školy ke stávce vysoké naše vysoké - postupně rozvíjející

2 2 Přívlastek volný a těsný - podle těsnosti vztahu rozlišujeme přívlastek těsný a volný o těsný není oddělený pauzou, je pro smysl věty důležitý o volný je oddělený pauzou, stojí za pod. jménem, v písmu jej oddělujeme čárkami z obou stran, můžeme jej z věty vypustit její smysl se nezmění - někdy je velmi nesnadné rozlišit Pk volný a těsný, proto se zpravidla řídíme zásadou, že má-li Pk rozvitý více členů než tři, považujeme ho za volný POZOR! Ne vždy. - v mnoha případech je nutné pro rozlišení Pk znát kontext o Kontext: V tom případě: Kontext: V tom případě: Pk např. u věty Dívka sedící s Danou na pohovce umí pěkně zpívat. Může se jednat o Pk těsný i volný Za Danou včera přišel jeden chlapec a dvě dívky. Dívka sedící s Danou na pohovce umí pěkně zpívat. Za Danou včera přišli dva chlapci a jedna dívka. Dívka, sedící s Danou na pohovce, umí pěkně zpívat. Pk těsný Hračky rozházené po pokoji svědčily o přítomnosti dětí v bytě. Po1 Hračky = svědčily Pt 7 rozházené o přítomnosti Pum Pkn Pkn po pokoji dětí v bytě Pk těsný Měsíc svítící proti mému oknu mě budil ze spaní. Po1 Měsíc = budil Pt 4 Pt 2 svítící mě ze spaní Pum proti oknu mému Pk volný Jídelní stůl, pokrytý svátečně malovaným ubrusem, se prohýbal pod dobrotami. Po1 Stůl = se prohýbal Pt 7 pokrytý pod dobrotami Pt 7 ubrusem malovaným Puz svátečně

3 3 Zvláštní případy přívlastku - přívlastky uvádějící přesně jméno (např. knihy, písně ), titul apod. jsou neshodné o např. PhDr. Jan Novák, CSc., kniha O holčičce, co si ráda hrála se sirkami, - přístavek Přístavek Ap (apozice) - přístavek je charakterizován tím, že tutéž představu označuje dvojím nebo několikerým způsobem, všechny tyto členy jsou na stejné úrovni a mohou být do jisté míry zaměňovány - jedno označení je přímé pojmenování v jazyce obvyklé + druhé označení je synonymní podle souvislosti - Ap Hanka a Věrka, dvojice nerozlučných kamarádek, si vyrazily do kina. Po1 Ap Hanka + Věrka dvojice = si vyrazily Pkn Pum kamarádek do kina nerozlučných Přívlastek vyjádřený vedlejší větou - vyjadřuje přívlastek k některému podstatnému jménu věty řídící - nejčastějšími spojovacími výrazy jsou vztažná zájmena kdo, co, který, jenž a vztažná příslovce kde, kdy, řidčeji spojky že, aby - typické jsou VV Pk vložené - oddělujeme je čárkami z obou stran Přišla kamarádka, již mám ze všech nejraději. která kamarádka přišla? již Pk vz. a b Srny, které se pásly u hájovny, si na blízkost lidí už zvykly. které srny si na lidi zvykly? a b které Pk vz. Jsou chvíle, že bych se nejraději neviděla. jaké chvíle? že Pk sp.

4 4 Předmět Pt? - předmět je větný člen rozvíjející sloveso či přídavné jméno - nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem, slovesem v infinitivu a zájmenem - rozlišujeme předmět v prostých pádech (hodit míčem, koupit si knihu) a v pádech předložkových (podělit se s ním o místo),? je pád, ve kterém se slovo nachází - předmět se někdy nesnadno odlišuje od příslovečného určení, pokud tento problém nastane, vyzkoušíme nejprve všechny typy příslovečného určení a teprve potom, když se nám žádný z nich nepodaří nenásilně aplikovat, určíme větný člen jako předmět Včera jsem si koupila krásnou kabelku. (já) = jsem si koupila Puč Pt 4 včera kabelku krásnou Mistr dal po schůzi Toníkovi jakousi přihlášku. Po 1 Mistr = dal Puč Pt 3 Pt 4 po schůzi Toníkovi přihlášku Puč Jakousi Poznámky: - zvláštním typem předmětu je tzv. dativ sdílnosti, užívá se jenom v projevech důvěrných, je zcela nelogický a vyjadřuje pouze zájem na ději o např. To jsem se ti nasmála! To vám byla zábava! Předmět vyjádřený vedlejší větou - vyjadřuje předmět věty řídící - nejčastějšími spojovacími výrazy jsou spojky že, aby a vztažná zájmena a příslovce kdo, co,, kde, kam, kudy - odděluje se z obou stran čárkami Povězte mi, kde leží Barcelona. povězte mi koho, co? kde Pt vz. Myslím si, že to do zítřka stihnu. koho, co si myslím? že Pt sp.

5 5 Příslovečné určení Pu? - příslovečné určení rozvíjí přídavné jméno, sloveso nebo příslovce udáním nějaké vnější okolnosti Příslovečné určení místa Pum - odpovídá na otázky: kde? odkud? kudy? kam? až kam? POZOR! Našel zápisník na skříni. Přinesl knihu z knihovny. Proběhli lesem. Uložila prádlo do skříně. Závěs splýval až na zem. K Pum řadíme i určení obrazná, která neurčují přímo místo, ale jsou založená na původním pojetí místním! Přikročili k nové lekci. Od věty jednoduché teď přejdeme k souvětí. Příslovečné určení času Puč - odpovídá na otázky: kdy? odkdy? dokdy? za jak dlouho? jak často? Přišel v poledne. Od neděle má chřipku. Do pátku to musím umět. Za tři dny odjíždíme. Potkávám ji málokdy. Příslovečné určení způsobu Puz - jak? jakým způsobem? - může být vyjádřeno: přímo: nepřímo: účinkem: Zpívá ošklivě. Zpívá jako slavík. Zpívá k popukání. Příslovečné určení míry Pumír - kolik? jakou měrou? jak mnoho? jak málo? - může být vyjádřeno: přímo: přirovnáním: účinkem: Příliš křičel. Křičel jako na lesy. Křičel do ochraptění. Příslovečné určení příčiny/důvodu Pupř/dův - proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu? - vyjadřuje skutečnou příčinu, která předchází ději Děti plakaly hlady. Pro kouř z výfuků nebylo vidět na chodník. Zemřel na zápal plic. Příslovečné určení účelu Puúč - za jakým účelem? - označuje to, čeho se má určitým dějem dosáhnout, co je jeho cílem

6 6 Přišel k nám na návštěvu. Zajdi do obchodu pro rohlíky. Udělal mi to pro radost. Příslovečné určení podmínky Pupod - za jaké podmínky? - označuje okolnost, na které závisí splnění určitého děje Při dobré vůli to půjde snadno. S tvým souhlasem bych se tam přihlásil. Za deště nejraději sedávám doma. Příslovečné určení přípustky Pupříp - nelze se zeptat žádnou přirozenou otázkou - označuje okolnost, navzdory níž se uskuteční určitý děj Šla tam i za deště. Přes dvojí varování to přece jen udělal. Česnek je i přes nepříjemný zápach oblíbenou pochoutkou. Příslovečné určení zřetele Puzřet - se zřetelem k čemu/komu? s přihlédnutím k čemu/komu? - označuje, se zřením k čemu platí nějaký děj, stav nebo vlastnost, příklad hospodářsky vzkvétat = vzkvétat po stránce hospodářské Tato voda je zdravotně nezávadná. Tato místnost je pro naše jednání malá. Přepracuj ten článek po stránce obsahové. Je starší než já. Příslovečné určení prostředku Puprost - s čí pomocí? pomocí čeho? Psali jsme perem. Studený moučník krájíme nožem namočeným ve studené vodě. Příslovečné určení vyjádřené vedlejší větou - vyjadřují příslovečné určení věty řídící a rozvíjí přísudek věty řídící - oddělujeme z obou stran čárkami a) VV Pum - nejčastější spojovací výrazy příslovce kam, kde, kudy, odkud, Zůstanu, kde se mi bude nejvíce líbit. kde zůstanu? kde Pum vz. b) VV Puč - nejčastější spojovací výrazy když, zatímco, než, až, kdy, pokud, kdykoli,

7 7 1VV Když mi bylo nejhůře, pomohli mi rodiče. kdy mi pomohli rodiče? když 1VV Puč vz. c) VV Puz - nejčastější spojovací výrazy jak, jako, Nakreslil to, jak nejlépe uměl. jak to nakreslil? jak Puz vz. d) VV Pumír - nejčastější spojovací výrazy že, jako, Nakreslil toho, že by tím pokryl celou nástěnku. kolik toho nakreslil? že Pumír sp. e) VV Pupř/dův - nejčastější spojovací výrazy protože, že, poněvadž, jelikož Šel jsem tam nerad, protože jsem je už znal. proč jsem tam šel nerad? protože Pupř/dův sp. f) VV Puúč - nejčastější spojovací výraz aby Uděláme všechno, abychom maturitu složili úspěšně. za jakým účelem uděláme všechno? abychom Puúč sp. g) VV Pupod - nejčastější spojovací výrazy jestliže, -li, kdyby, jestli, když, 1VV Jestliže se rozhodnete do zítřka, můžeme v neděli vyrazit. za jaké podmínky můžeme v neděli vyrazit? jestliže 1VV Pupod sp.

8 8 Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů. za jakých podmínek bude celý národ z kvádrů? -li 1VV Pupod sp. h) VV Pupříp - nejčastějšími spojkami jsou ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i když, i kdyby, ač, byť, jakkoli 1VV I kdyby trakaře padaly, přijdu tam včas. i přes co tam přijdu včas? i kdyby 1VV Pupříp sp. i) VV Puzřet - nejčastější spojkou je pokud 1VV Pokud jde o mě, připojím se k prvnímu návrhu. pokud 1VV Puzřet sp. Doplněk - Dopl - doplněk je větný člen s dvojí závislostí, rozvíjí zároveň podstatné jméno i sloveso - typy doplňku: Doplněk u tzv. sponových sloves a) typ stát se, narodit se, být zvolen Petr byl zvolen mluvčím. b) typ zůstat, ostat Tomáš zůstal chlapcem. c) typ zdát se, připadat Dům se zdál prázdný. d) typ prokázat se, ukázat se Eva se ukázala výbornou kamarádkou. e) typ jmenovat se, nazývat se, slout Karel IV. je nazýván Otcem vlasti. Doplněk u sloves ostatních - zpravidla se blíží příslovečnému určení, ale spojuje v sobě zároveň platnost příslovečného určení a přívlastku! a) přídavné jméno ve tvaru jmenném mlád, sám, všecek, rád (je vždy doplňkem!) Zůstanu u vás ráda. Půjdu tam sama. (já) = zůstanu (já) = půjdu Dopl Pum Dopl Pum ráda u vás sama tam

9 9 b) podstatné jméno se spojkami jak, jakožto (POZOR! Nejsou větným členem!) Pracoval tam jako redaktor. Projevil se jakožto velký hlupák. (on) = pracoval (on) = se projevil Dopl Pum Dopl redaktor tam hlupák velký!!! Tam, kde spojku jako nemůžeme nahradit spojkou jakožto, nejedná se o doplněk, ale o přirovnání!!! c) přechodníky Dopl Tatínek, upíraje oči do dálky, se zaradoval. d) podstatné jméno v 7. pádu, podstatné jméno v předložkovém pádu Přišel návštěvou. Dostala se k sedlákovi za husopasku. e) číslovky Petr doběhl do cíle první, Jára až poslední. Doplněk vyjádřený vedlejší větou - vyjadřuje doplněk věty řídící - je závislá na dvou větných členech z věty řídící - nejčastějším spojovacím výrazem je spojka jak, kterak Často si vzpomínám na babičku, jak nám vypravovala pohádky. jak Dopl. sp. Zahlédl jsem srnku, kterak již mizela v lese. kterak Dopl. sp.