Ucelená pracovní verze ze dne 26. listopadu 2014. Národní plán rozvoje sítí nové generace

Ucelená pracovní verze ze dne 26. listopadu 2014 Národní plán rozvoje sítí nové generace

Obsah 1. Úvod...3 1.1 Kontext vzniku Národního plánu a jeho účel...4 1.2 Vazba Národního plánu na strategické materiály a další dokumenty...5 2. Stav a trendy v oblasti sítí nové generace...6 2.1 Popis relevantních technologií...6 2.2 Stav na maloobchodním trhu v ČR, tržní vývoj...7 2.3 Územní přehled...8 2.4 Využívání digitálních služeb a odhad poptávky po vysokorychlostním připojení.. 10 2.5 Identifikace překážek rozvoje sítí nové generace... 14 2.5.1 Technické/technologické překážky... 15 2.5.2 Legislativní a regulační překážky... 16 2.5.3 Ekonomické překážky... 18 2.5.4 Nedostatečná poptávka po službách vysokorychlostního přístupu... 18 2.6 SWOT analýza... 19 2.7 Neveřejné telekomunikační sítě... 22 2.8 Shrnutí... 23 3. Cíle a směry intervence... 24 3.1 Popis cílů a vizí... 24 3.2 Prioritizace intervencí v rámci veřejné podpory... 25 3.3 Investiční model, forma a intenzita podpory... 26 3.4 Nástroje intervencí pro odstranění překážek a další opatření stimulující soukromé investice... 28 3.4.1 Finanční opatření... 28 3.4.2 Legislativní opatření transpozice směrnice 2014/61/EU... 30 3.4.3 Ostatní opatření... 32 3.5 Harmonizovaná pásma EU pro bezdrátové vysokorychlostní připojení... 34 4. Systém realizace a implementace... 36 4.1 Subjekty odpovědné za realizaci a implementaci... 36 4.2 Implementační proces a hodnotící ukazatele... 38 1

4.2.1 Implementace dotačního mechanizmu v rámci specifického cíle 4.1 OP PIK... 38 4.2.2 Implementace směrnice 2014/61/EU a dalších opatření... 39 4.3 Monitoring implementačního procesu... 40 4.3.1 Monitoring dotačního mechanizmu... 40 4.3.2 Společná platforma mezi státní správou a soukromým sektorem... 40 4.4 Způsob průběžného informování veřejnosti... 41 5. Finanční aspekty... 41 6. Závěr... 42 Příloha č. 1 Popis technologie pro přístupové sítě... 45 Příloha č. 2 Hodnotící mřížka předběžné podmínky 2.2... 52 Příloha č. 3 Konsolidované výsledky mapování České republiky... 54 Příloha č. 4 Vysvětlení zkratek... 56 2

1. Úvod Akcelerace rozvoje služeb v oblastech informačních a komunikačních technologií způsobuje zvýšené nároky na datové toky zajišťované prostřednictvím internetového připojení, přičemž již dnes je jisté, že tento trend bude v budoucnosti pokračovat. Zvýšené datové požadavky jsou způsobeny jednak vyššími nároky stávajících služeb, dále zaváděním služeb nových a v neposlední řadě potřebou připojení nových uživatelů. Jako příklad služeb s velkými nároky na datovou kapacitu lze uvést video služby (a to i při využití nových komprimačních metod) a služby založené na cloudových řešeních. Kromě toho strukturální transformace globální ekonomiky zvyšuje dynamiku rozvoje internetu s adekvátním dopadem, který ovlivňuje všechny oblasti ekonomiky a života celé společnosti. Důsledkem toho je, že bude stále důležitější zajistit, aby koncoví uživatelé internetových služeb měli snadný a kvalitní vysokorychlostní přístup k novým a inovativním službám. V současné fázi vývoje trhu a technologie tyto požadavky nejlépe splňuje síťová platforma vybudovaná na sítích nové generace NGN (Next Generation Networks), která je svojí strukturou fakticky dvouúrovňová: jednak páteřní sítě nové generace (NGN Core Networks), které nahrazují technologicky starší přenosové sítě s IP protokolem na úrovni páteři, a dále přístupové sítě nové generace NGA (Next Generation Access Networks), usnadňující přístup zákazníků k poskytovaným službám. Oproti stávajícím telekomunikačním sítím patří sítě NGN svým charakterem mezi koncepčně jednodušší sítě, které umožňují vysokorychlostní přenos pro poskytování všech druhů služeb, včetně multimediálních, a konvergenci řady dříve samostatných aplikací a digitálních služeb, jako telefonní služby, audio/video přenosy a jiné datové komunikace. Současně umožňují oddělení různých základních síťových vrstev, např. přenos dat, řídící a dohledové funkce, servis. Cílem Národního plánu rozvoje sítí nové generace je definovat strategický přístup ČR při výstavbě sítí nové generace a zejména prostřednictvím podpory realizovat rozvoj budování přístupových sítí nové generace. Tyto sítě svým významem a rozsahem v konečném důsledku podpoří hospodářský růst České republiky, přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti českých podnikatelských činností, kvantitativně a kvalitativně posílí českou ekonomiku především s ohledem na vyšší přidanou hodnotu produkce a v neposlední řadě také zvýší efektivitu státní správy a místní samosprávy. Přijetí tohoto strategického dokumentu vládou České republiky představuje jasný signál, že Česká republika je prostřednictvím realizace uvedených investičních priorit do výstavby sítí nové generace technicky, ekonomicky a organizačně připravena na očekávaný růst poptávky po stávajících i nových elektronických službách. Současně bude prostřednictvím synergických efektů vytvořena jasná platforma pro další ekonomický růst české společnosti, rozvoj nových průmyslových odvětví a vznik nových obchodních modelů, založených na používání informačních a komunikačních technologií. V konečném důsledku pak usnadní i účast na společenském a hospodářském životě pro všechny skupiny občanů. Inovativní vysokorychlostní sítě umožní přenos velkého množství dat a spolehlivou multimediální a datovou komunikaci a to při současném respektu principů síťové neutrality. Dne 30. záři 2014 Ministerstvo průmyslu a obchodu uspořádalo seminář, na kterém byla prezentována první pracovní verze Národního plánu rozvoje sítí nové generace. Na seminář byli pozvání zástupci relevantních státních institucí a zástupci asociací 3

zastřešujících operátory sítí elektronických komunikací. Na základě výsledku diskuze a obdržených připomínek byla zpracována tato ucelená pracovní verze Národního plánu rozvoje sítí nové generace, která byla zaslána k informaci a případnému uplatnění připomínek Evropské komisi a odborné veřejnosti. Předpokládá se, že vláda by měla schválit Národní plán rozvoje sítí nové generace v březnu 2015. 1.1 Kontext vzniku Národního plánu a jeho účel Materiál Národní plán rozvoje sítí nové generace (dále jen Národní plán ) konkretizuje politiku EU v oblasti Digitální agendy a státní politiku v elektronických komunikacích ve vztahu k moderní digitální infrastruktuře. Materiál je zároveň zpracován za účelem naplnění předběžné podmínky1 2.2 pro Tematický cíl 2 Zlepšení dostupnosti, využití a kvality informačních a komunikačních 2 technologií podle tzv. obecného nařízení v souvislosti s požadavkem EK na dosahování prokazatelných výsledků intervencí z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Předběžná podmínka 2.2 musí být splněna, aby bylo možné čerpat finanční prostředky z ESIF v rámci realizace specifického cíle 4.1 Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (dále jen OP PIK ). Předběžná podmínka 2.2 Předběžná podmínka 2.2 je legislativou EU definována následně: Infrastruktura přístupových sítí nové generace: Existence celostátních nebo regionálních plánů sítí nové generace, které zohledňují regionální opatření k dosažení cílů Unie v oblasti vysokorychlostního přístupu k internetu se zaměřením na oblasti, kde trh není schopen poskytovat otevřenou infrastrukturu za dostupnou cenu a v odpovídající kvalitě v souladu s pravidly Unie pro hospodářskou soutěž a státní podpory, a poskytují dostupné služby zranitelným skupinám. Národní plán musí podle předběžné podmínky 2.2 obsahovat: 1) plán investic do infrastruktury vycházející z ekonomické analýzy a zohledňující stávající soukromou a veřejnou infrastrukturu a plánované investice, 2) modely udržitelných investic, které posilují hospodářskou soutěž a zajišťují přístup k otevřeným, cenově dostupným, kvalitním a progresivním infrastrukturám a službám, 3) opatření k podnícení soukromých investic. Tabulka osahující kritéria naplnění této předběžné podmínky je uvedena v Příloze č. 2 Národního plánu. 1 2 Předběžná podmínka je podle obecného nařízení předem přesně vymezený podstatný faktor, který je nezbytným předpokladem pro účinné a efektivní splnění specifického cíle investiční priority [ ]. V rámci předběžných podmínek jsou dále definována dílčí kritéria splnění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006. 4

Národní plán rozvoje sítí nové generace schválený na vládní úrovni je nezbytným předpokladem pro naplnění předběžné podmínky 2.2. 1.2 Vazba Národního plánu na strategické materiály a další dokumenty Širším evropským kontextem a východiskem pro Národní plán je materiál Evropské komise Digitální agenda pro Evropu ze dne 19. května 2010, který je první tzv. vlajkovou lodí strategie Evropa 2020. Digitální agenda je zaměřena na roli a využití ICT v EU s cílem odstranit elektronické bariéry v Evropě. Digitální agenda obsahuje přibližně 100 opatření, jejichž zastřešujícím cílem je vytvoření jednotného digitálního trhu, na kterém nebudou existovat bariéry mezi členskými státy. Jednou z klíčových oblastí, kterou se Digitální agenda zabývá, je přístup k rychlému a superrychlému internetu. V oblasti vysokorychlostního přístupu k internetu Digitální agenda stanovuje ambiciózní cíl, a to aby do roku 2020 měly všechny evropské domácnosti přístup k internetu umožňující přenosovou rychlost alespoň 30 Mbit/s a minimálně polovina evropských domácností měla internetové připojení o rychlosti nad 100 Mbit/s. Tento cíl přejímá na národní úrovni také Státní politika v oblasti elektronických komunikací - Digitální Česko v. 2.0 Cesta k digitální ekonomice 3, která dále pověřuje Radu vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost (RVKIS) vypracováním konkrétního návrhu dalších opatření pro podporu výstavby NGA sítí zaměřeného zejména na využití veřejných zdrojů, zjednodušení administrativy spojené s výstavbou a na snížení poplatků spojených s věcnými břemeny. Celá řada kroků, které mají usnadnit rozvoj NGA sítí v ČR je rovněž obsažena již v původním Digitálním Česku, tedy ve Státní politice v oblasti elektronických komunikací Digitální Česko 4. Jedná se zejména o zpracování návrhu na zřízení registru pasivní infrastruktury, zpracování metodické pomůcky pro sjednocení aplikační praxe některých ustanovení zákona o elektronických komunikacích, stavebního zákona a dalších právních předpisů či zpracování návrhu operačního programu pro efektivní čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů pro výstavbu sítí elektronických komunikací. Dalším souvisejícím aspektem je i usnesení vlády č. 370 ze dne 23. května 2012, které ukládá Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) a Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ) přípravu návrhu národního programu podpory budování přístupových sítí nové generace. V širších souvislostech Národní plán dále souvisí se Strategií pro zvýšení digitální gramotnosti a rozvoj elektronických dovedností občanů (gesce MŠMT a MPSV), jejímž cílem je rozvoj optimálních nástrojů tak, aby byli noví pracovníci připraveni na vstup do zaměstnání a zároveň aby byli podporováni současní zaměstnanci, kteří musí akceptovat vývoj a změny v informačních a komunikačních technologiích. Mezi další cíle patří snižování digitální propasti a zajištění, resp. zvýšení celkové úrovně digitální gramotnosti občanů a tím posílení české ekonomiky a její konkurenceschopnosti. Podobně má Národní plán vazbu i na materiál Strategický rámec rozvoje egovernmentu 2014+, který se zabývá otázkou rozvoje egovernmentu, tj. elektronizací výkonu veřejné správy. Cílem tohoto materiálu je zavést v ČR efektivní veřejnou správu a uživatelsky přívětivé veřejné služby dostupné v maximální možné míře elektronickými 3 4 Viz usnesení vlády ČR ze dne 20. března 2013 č. 203. Viz usnesení vlády ČR ze dne 19. ledna 2011 č. 50. 5

prostředky. Jedná se tedy o cíl, který má významnou návaznost na rozvinutou infrastrukturu sítí nové generace a dostupnost vysokorychlostního připojení k internetu. Národní plán rovněž zohledňuje sdělení Evropské komise Pokyny EU k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí ze dne 26. ledna 2013. V tomto sdělení došlo k výraznému posunu pohledu Evropské komise na technologická řešení sítí NGA. Připouští, že v současném stádiu vývoje trhu a technologií lze za sítě NGA považovat nejen přístupové sítě z optických vláken, ale také vyspělé kabelové sítě nebo některé vyspělé bezdrátové přístupové sítě poskytující spolehlivé vysokorychlostní připojení. Tato změna pohledu zajišťuje, aby při výběrových řízeních nebyla upřednostňována ani vylučována žádná konkrétní technologie nebo síťová platforma. Právě kombinace technologií bude v ČR pro pokrytí některých cílových oblastí zásadní. V současné době připravovaný program veřejné podpory budování přístupových sítí nové generace NGA bude s tímto sdělením Evropské komise kompatibilní. ČTÚ připravil dokument Strategie správy rádiového spektra. Strategie definuje konkrétní zamýšlená opatření především ve střednědobém horizontu, která mají v souladu s evropskými harmonizačními dokumenty vytvořit předpoklady pro podporu naplnění cílů státní politiky v elektronických komunikacích Digitální Česko 2.0. ČTÚ dále v souladu s opatřením č. 7 této státní politiky, připravil a zveřejnil dne 19. 12. 2013 soubor obecných pravidel a doporučení pro využívání řízení datového provozu při poskytování služby přístup k síti internet. Jedná se o realizaci dílčího aspektu obecného principu síťové neutrality. 2. Stav a trendy v oblasti sítí nové generace 2.1 Popis relevantních technologií Obecně lze službu vysokorychlostního přístupu realizovat na různých typech kabelových nebo bezdrátových technologií (infrastruktur) nebo jejich kombinací, přičemž některé z potenciálních infrastruktur nemusí z podstaty věci vyhovovat požadovaným parametrům služby (zejména zmíněné přenosové rychlosti). V příloze č. 1 se nachází popis jednotlivých typů technologii, které jsou vzhledem ke stanoveným cílům relevantní. V Národním plánu není žádný z typů přístupových infrastruktur upřednostňován, nicméně bude vždy nutno naplnit klíčový parametr budování přístupových sítí nové generace, které budou schopné přenášet vysokorychlostní služby, přičemž přenosová rychlost stahování dat (download) by měla reálně dosahovat alespoň 30 Mbit/s (modernizované sítě), resp. alespoň 100 Mbit/s (nově budované sítě). Pro splnění takovéto podmínky mohou být některé typy infrastruktury nevyhovující, zpravidla vzhledem k fyzikálním omezením přenosového média a v současnosti dostupným technologiím. Jednotlivé typy infrastruktury pro poskytování služeb vysokorychlostního přístupu se stále vyvíjejí a postupem času dochází k přechodu z klasických sítí využívajících zejména metalických vedení na sítě nové generace. Výběr technologie (vč. topologie sítě) je plně v kompetenci operátorů (resp. provozovatelů sítí) a závisí zejména na konkrétních obchodních plánech a podmínkách v dané lokalitě. 6

2.2 Stav na maloobchodním trhu v ČR, tržní vývoj Z hlediska využívaných technologií pro poskytování služeb vysokorychlostního přístupu je zřejmé, že na českém trhu jsou v současnosti nejvíce zastoupené přístupy k internetu prostřednictvím metalických vedení a bezdrátové přístupy. Jak ukazuje Graf č. 1, v současnosti nejrychleji rostoucími jsou pak přístupy na bázi optického vlákna. Tento vývoj je v souladu s trendy v jiných zemích EU. Rovněž přístupy prostřednictvím bezdrátových technologií si na českém trhu udržují stále výrazný tržní podíl, v posledních obdobích dokonce dochází k jeho růstu. Relativně stabilní v čase zůstával tržní podíl přístupů prostřednictvím sítí kabelové televize, i když, jak je patrné z uvedeného grafu, v posledních obdobích dochází k poklesu tržního podílu těchto přístupů na úkor jiných technologií. Optické sítě představují pro uživatele nejkvalitnější možnost připojení k internetu, a proto jsou uživateli stále více preferované. Graf č. 1: Vývoj podílů počtu vysokorychlostních přístupů podle jednotlivých technologií na maloobchodním trhu Zdroj: ČTÚ, 2014 V současnosti je podíl přístupů nad 30 Mbit/s v ČR na nízké úrovni, ovšem jak dokládá vývoj (viz Graf č. 2), dochází k postupnému navyšování rychlostí. Graf č. 2: Vývoj podílů jednotlivých rychlostí vysokorychlostních přístupů na maloobchodním trhu v období 2005 až pololetí 2013 celkem za všechny technologie Zdroj: ČTÚ, 2014 7

V Grafu č. 2 se vyskytují do roku 2008 pouze dvě škály, neboť do roku 2008 byly sledovány rychlosti pouze v intervalech pod 2 Mbit/s a nad 2 Mbit/s, od roku 2009 došlo k rozšíření sledovaných rychlostních intervalů (pod 2 Mbit/s, 2 10 Mbit/s a nad 10 Mbit/s). Od konce roku 2010 došlo k dalšímu rozšíření sledovaných rychlostních intervalů, a to o sledování rychlostí od 10 do 30 Mbit/s, od 30 do 100 Mbit/s a nad 100 Mbit/s. 2.3 Územní přehled ČTÚ realizoval v období od června do října 2013 průzkum penetrace infrastruktury pro poskytování služeb vysokorychlostního přístupu k internetu v České republice, jehož stěžejní částí bylo dotazníkové šetření provedené od 23. července 2013 do 13. září 2013. Cílem tohoto průzkumu bylo zejména zmapovat úroveň stávající penetrace předmětné infrastruktury včetně výhledu na její budování v příštích třech letech a označit územní celky v rámci České republiky za tzv. bílá, šedá či černá místa, kde barva místa označuje počet různých infrastruktur dle klasifikace Pokynů EU5, schopných zprostředkovat služby vysokorychlostního přístupu k internetu, a rovněž tak značí jednu z podmínek, zda je v daném územním celku případná finanční podpora budování infrastruktury z veřejných prostředků slučitelná s vnitřním trhem, tj. zda by případná finanční podpora z veřejných prostředků nenarušila existující konkurenční prostředí. V obecné rovině se za bílá místa označují lokality, ve kterých neexistuje žádná infrastruktura (NGA síť) umožňující službu vysokorychlostního připojení k internetu alespoň o rychlosti 30 Mbit/s a kde je nepravděpodobné, že tato infrastruktura bude do tří let vybudována za komerčních podmínek. Šedá místa označují lokality, ve kterých existuje infrastruktura (NGA síť) pouze jednoho provozovatele umožňující službu vysokorychlostního připojení k internetu alespoň o rychlosti 30 Mbit/s a kde je nepravděpodobné, že by byla vybudována další NGA síť od jiného poskytovatele do tří let za komerčních podmínek. Černá místa označují lokality, ve kterých existují nebo budou v nadcházejících třech letech zavedeny alespoň dvě sítě NGA různých provozovatelů. Barva lokality, zejména předpoklad, že bude v dané lokalitě vybudována relevantní infrastruktura za komerčních podmínek, se ověřuje v otevřené veřejné konzultaci. Za nejvhodnější úroveň geografického členění České republiky pro účely označení územních celků za bílá, šedá či černá místa bylo zvoleno členění na tzv. základní sídelní jednotky (dále jen ZSJ ). Toto členění je využíváno především Českým statistickým úřadem (dále jen ČSÚ ); z toho důvodu existují pro něj tedy vhodné mapové podklady pro grafickou interpretaci výsledků a je zároveň dostatečně detailní, aby nedocházelo při vztažení výsledků na územní celek k přílišnému zkreslení obrazu reality. Pro účely určení charakteru ZSJ bylo nutné získat velké množství dat o charakteru různých typů infrastruktury (topologie sítě, přenosové médium, použitá technologie atd.) a o jejích možnostech zajistit stanovené cíle. Dotazníky, které byly použity v dotazníkovém šetření, proto zahrnovaly otázky zaměřené na všechny tyto aspekty. Sada dotazníků byla připravena současně tak, aby zjišťované údaje v předmětném 5 Sdělení komise 2013/C 25/01 Pokyny EU k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění vysokorychlostních sítí ze dne 26. ledna 2013 8

průzkumu vycházely přímo z požadavků Evropské komise. Kromě toho byly vymezeny skupiny vhodných respondentů (v členění: subjekty zajišťující sítě elektronických komunikací, subjekty místní samosprávy, subjekty shromažďující data pro územní analytické podklady, různé asociace, atd.), tj. subjektů potenciálně disponujících potřebnými informacemi o existenci vysokorychlostní infrastruktury. Celkem bylo sebráno přes 102 tisíc datových záznamů k jednotlivým ZSJ. Tato data představovala základ pro výpočet finálních výstupů promítnutých do mapového podkladu a dalších odvozených sekundárních údajů. Výsledky mapování, tedy indikativní identifikaci bílých, šedých a černých míst napříč celou Českou republikou i jednotlivými kraji formou tabulky i mapy a doprovodný shrnující text, postoupil ČTÚ dne 5. prosince 2013 do veřejné konzultace. Tato konzultace měla transparentně informovat o získaných datech z průzkumu, napomoci ověření správnosti předkládaných dat, jejich doplnění a získat i zpětnou vazbu k metodice interpretace získaných dat. Na základě výsledků veřejné konzultace přistoupil ČTÚ k doplnění mapy o nová data. Ve vazbě na obdržené připomínky a vyhodnocení zkušeností s notifikačním procesem v ostatních členských státech a v reakci na přístup Evropské komise k posuzování souladu notifikovaných programů s Pokyny EU5 ČTÚ znovu zvážil svůj postup při určování zabarvení jednotlivých částí území. Nové mapy pak spolu s doprovodnými materiály předložil ČTÚ dne 11. dubna 2014 do druhého kola veřejné konzultace. Na základě doplňujících dat a připomínek obdržených v rámci druhého kola veřejné konzultace Úřad přistoupil k doplnění indikativní mapy i souvisejících tabulek. Podle stanovené metodiky ČTÚ promítl získaná vyjádření a připomínky do výsledků mapování ke dni 1. června 20146. V souladu s výše citovanými výsledky mapování, bílou barvou je z celkového počtu 22 427 ZSJ označeno 9 762, což představuje 43,53 %. Šedou barvou je označeno 5 561 ZSJ, což představuje 24,80 % z celkového počtu, a zbývajících 7 104 ZSJ je označeno barvou černou, což činí 31,68 % z celkového počtu ZSJ (viz obrázek č. 1). Výsledné údaje mapování za jednotlivé kraje jsou součástí Přílohy č. 3 tohoto dokumentu. Je třeba zdůraznit, že zjištěné údaje a jejich prezentace v mapě (viz obrázek č. 1) jsou indikativním ukazatelem rozsahu dostupnosti (stávající či ve výhledu) NGA infrastruktury. 6 Podrobné výsledky mapování v českém jazyce se nachází na internetových stránkách ČTÚ (http://www.ctu.cz/ctu-online/pruzkum-nga.html). 9

Obrázek č. 1 2.4 Výsledky mapování uveřejněné dne 1. července 2014 Využívání digitálních služeb a odhad poptávky po vysokorychlostním připojení Informace pro tuto kapitolu byly čerpány z dat ČSÚ (Informační ekonomika v číslech 2013, Informační společnost v číslech 2014). Dále byly využity údaje EK a dokumentu Digital Agenda Scoreboard 2014. Z celkového počtu domácností v ČR jich mělo na konci roku 2013 potenciální přístup k internetu celkem 99 % bez ohledu na použitou technologii, ve venkovských oblastech se jednalo o 91 % domácností. Současně byl vysokorychlostní přístup k internetu o rychlosti 30 Mbit/s a více dostupný pro 64 % bytových jednotek. V obou případech se jedná o mírně nadprůměrný výsledek ve srovnání s EU28, kdy průměrný počet domácností s přístupem k internetu je v celé EU28 97 %, vysokorychlostní přístupu k internetu pak je dostupný v EU28 pro 62 % bytových jednotek. Podprůměrného výsledku naopak ČR dosahuje při srovnání dostupnosti vysokorychlostního internetu ve venkovských oblastech: v ČR se tato hodnota na konci roku 2013 rovnala 2,8 %, zatímco v EU šlo průměrně o 18 %. Pro úplnost je nutné konstatovat, že uvedené hodnoty nelze srovnávat s údaji týkajícími se mapování (kap. 2.3 tohoto dokumentu), které slouží k účelu indikativního označení míst, jež mohou být předmětem veřejné podpory. Graf č. 3: Pokrytí sítěmi nové generace - dostupnost vysokorychlostního internetu pro domácnosti v r. 2013 10

Zdroj: Digital Agenda Scoreboard 2014: Czech Republic, IHS a VVA Je rovněž faktem, že všechny domácnosti, mající možnost přístupu k vysokorychlostnímu internetu, tuto možnost nevyužívají: podíl skutečně využívaného vysokorychlostního připojení o rychlosti 30 Mbit/s a více dosahoval ke konci roku 2013 pouze 17 % domácností, o 4 % méně než byl průměr EU. K superrychlému internetu o rychlosti alespoň 100 Mbit/s se pak připojovalo 7 % domácností o 2 % více než v EU28. Podnikatelský sektor Připojení k internetu je v českých podnicích, na rozdíl např. od tuzemských domácností, již od začátku 21. století naprostou samozřejmostí - od roku 2003 má přístup k internetu 90 i více procent podniků. K významnému posunu však došlo v případě technologií používaných pro připojení k internetu. Zatímco v roce 2002 se ještě více než polovina podniků v ČR připojovala prostřednictvím klasické vytáčené linky (dial-up) a DSL technologie byly v ČR na úplném začátku, v lednu 2013 již DSL linku pro připojení k internetu používalo 69 % podniků a klasická vytáčená linka téměř upadla v zapomnění. S rozšiřováním nových technologií se tak zvyšuje rychlost připojení. Před deseti lety uvádělo 87 % podniků v ČR rychlost připojení k internetu nižší než 2 Mbit/s, naopak v roce 2013 mělo 90 % podniků rychlost připojení k internetu vyšší. Ve velkých podnicích působících např. v peněžnictví, pojišťovnictví či telekomunikačních činnostech více než 40 % podniků užívá rychlost svého internetového připojení vyšší než 100 Mbit/s. Tabulka č. 1: Podniky s připojením k internetu v ČR (podíl z celkového počtu podniků v dané kategorii) Rychlost připojení Celkem 2 Mbit/s 30 Mbit/s a vyšší a vyšší Celkem (10 a více zaměstnanců) 96,3 % 90,4 % 18,0 % malé (10 49 zaměstnanců) 95,6 % 88,9 % 17,7 % střední (50 249 zaměstnanců) 99,1 % 96,1 % 17,6 % velké (250 a více zaměstnanců) 99,7 % 97,7 % 27,8 % Zdroj: ČSÚ, Informační společnost v číslech 2014 S ohledem na tato data lze v následujícím období mezi podnikovými uživateli očekávat nárůst poptávky po vysokorychlostním připojení k internetu i po 11

pokročilých digitálních službách. Určitý potenciál růstu existuje zejména u malých a středných podniků (včetně mikropodniků). Přístup těchto podnikatelských subjektů je do značné míry paradoxní, neboť právě ony mohou s vysokorychlostním přístupem k internetu více než jindy těžit z elektronického nakupování pro podnikatelské účely, z on-line prodeje výrobků a služeb či z on-line bankovnictví. Vzhledem k dostupnosti elektronické veřejné správy budou rovněž moci využívat služby e-governmentu. Graf č. 4: Rychlost7 internetového připojení v podnicích Zdroj: ČSÚ, Informační ekonomika v číslech 2013 V souvislosti s užíváním digitálních služeb, nabídkou ICT a možnostmi, které tento sektor nabízí, je zajímavé sledovat rovněž efektivitu zaměstnanců ICT průmyslu, telekomunikačních činností a IT odvětví. V roce 2012 bylo v celém ICT sektoru zaměstnáno 141 tisíc osob, tedy 2,8 % všech zaměstnaných občanů v ČR. Ve stejném roce ICT sektor vytvořil produkci v celkové hodnotě více než 505 mld. Kč. Ačkoliv jde v důsledku snížení cen poskytovaných služeb o 15 mld. Kč méně než v roce 2011 a dokonce o 37 mld. Kč méně než v roce 2010, celkový podíl na produkci tohoto podnikatelského sektoru se pohybuje nad 6 %. Uvedená data tedy prokazují vysokou efektivitu ICT sektoru, když necelá 3 % zaměstnanců dokázala v roce 2012 vyprodukovat 6,2 % celkové podnikatelské produkce v ČR, tedy dvojnásobnou hodnotu všech podnikajících subjektů. Celková přidaná hodnota vytvořená v ICT sektoru byla v roce 2012 159 mld. Kč, tedy 4,1 % HDP. Graf č. 5: Přidaná hodnota vytvořená v ICT sektoru Zdroj: ČSÚ, Informační ekonomika v číslech 2013 Jednotlivci Jde-li o jednotlivé soukromé jedince, pak lze konstatovat, že na počátku nového tisíciletí měla přístup k internetu jen relativně omezená skupina lidí. Nejčastěji šlo o studenty 7 Maximální rychlost připojení (download) uvedená ve smlouvě. 12

vysokých škol, IT odborníky a o vybrané zaměstnance podniků s připojením k internetu. K hlavnímu rozmachu v používání internetu došlo v ČR především v letech 2000 až 2012. V roce 2003 používalo internet pouze o něco více než 2,5 milionů jednotlivců, tedy přibližně čtvrtina populace. Oproti tomu v roce 2013 internet využívalo již 6 milionů obyvatel ČR. Na druhé straně celých 30 % populace starší 16 let internet běžně nepoužívalo8 a 17 % Čechů internet nepoužilo nikdy což je o celá 4 % méně, než je průměr v EU28. Graf č. 6: Podíl populace, která nikdy nepoužila internet CZ EU 79% 83% 17% Občané, kteří nikdy internet nepoužili Užití internetu alespoň 1x 21% Občané, kteří nikdy internet nepoužili Užití internetu alespoň 1x Zdroj: Digital Agenda Scoreboard 2014: Česká republika, data Eurostat Graf č. 7: Jednotlivci používající internet Zdroj: ČSÚ, Informační společnost v číslech 2014 Obecně stále platí, že internet používají častěji muži než ženy, mladší než starší jedinci či jednotlivci s vyšším než nižším vzděláním. Například ve druhém čtvrtletí 2013 používalo internet 73 % mužů, ale jen 68 % žen. Tento rozdíl je zapříčiněn zejména starší generací, kdy např. podíl mužů starších 65 let používajících internet je dokonce více než dvakrát vyšší než podíl žen užívajících internet v této věkové kategorii. Internet stále zůstává doménou především mladší a v posledních letech i střední generace, v roce 2013 jej ve věku 22-44 let používalo více než 90 % těchto jednotlivců. Ačkoliv se s narůstajícím počtem osob používajících internet tyto rozdíly postupně zmenšují, je zřejmé, že potřeba mít své virtuální alter ego je pro mladé lidi a jednotlivce ve středním věku velmi důležitá. 8 ČSÚ ve statistikách týkajících se informační společnosti zahrnuje pouze populaci starší 16 let. 13

Nejrychleji přibývají uživatelé internetu právě v těch skupinách populace, které jej dříve používaly nejméně, mezi něž patří především (ale nikoliv obecně) senioři, osoby s postižením, pečující osoby, jednotlivci s nízkým příjmem a nízkým vzděláním. Je proto třeba zabezpečit, aby nedocházelo k problému digitálního vyloučení nejen u zranitelných skupin9, ale rovněž aby bylo vysokorychlostní připojení k internetu dobře dostupné i v méně přístupných lokalitách a menších městech, v nichž je v ČR, jak dokládají údaje uvedené výše, pokrytí sítěmi nové generace velmi nízké. Tabulka č. 2: Uživatelé internetu v ČR (podíl z celkového počtu jednotlivců v dané sociodemografické skupině) 2011 2012 2013 Celkem 16+ 65,5 % 69,5 % 70,4 % Celkem 16 74 podle pohlaví muži 16+ ženy 16+ podle věkových skupin 16 24 let 25 34 let 35 44 let 45 54 let 55 64 let 65+ podle dokončeného vzdělání (25+) základní střední bez maturity střední s maturitou vysokoškolské podle specifické skupiny populace studenti 16+ starobní důchodci Zdroj: ČSÚ, Informační společnost v číslech 2014 2.5 73,0 % 75,1 % 76,0 % 69,2 % 61,9 % 72,3 % 66,8 % 73,1 % 67,9 % 94,8 % 87,4 % 84,1 % 72,0 % 46,3 % 16,3 % 96,2 % 92,9 % 89,0 % 79,4 % 56,0 % 16,8 % 96,9 % 91,8 % 91,2 % 81,2 % 58,0 % 19,0 % 18,6 % 49,6 % 74,9 % 91,3 % 22,3 % 56,8 % 81,5 % 91,4 % 20,3 % 58,2 % 80,2 % 90,2 % 98,2 % 19,7 % 99,6 % 20,5 % 98,9 % 23,4 % Identifikace překážek rozvoje sítí nové generace Požadavek rychlého rozvoje sítí nové generace naráží při realizaci na řadu překážek, způsobených jednak tím, že stávající praxe není potřebám rychlé výstavby této infrastruktury přizpůsobena, a také skutečností, že ke zvýšené poptávce se přidávají nepřiměřené nároky vlastníků pozemků i dalších subjektů, jejichž práva jsou výstavbou dotčena. Identifikované typy překážek jsou stručně popsány v této kapitole. Návrhy na jejich odstranění jsou uvedeny v kapitole 3.4. 9 Zranitelné skupiny jsou takové skupiny osob, které jsou ohroženy chudobou a sociálním vyloučením více než zbytek populace. Kromě výše uvedených řadí EU do této kategorie také etnické menšiny, osoby trpící závislostmi, izolované jedince, děti, nezaměstnané jedince a osoby bez domova. Viz http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catid=751&langid=en. 14

2.5.1 Technické/technologické překážky Rozvoje sítí nové generace může být dosaženo dvěma přístupy. Prvním způsobem je upgradování (modernizace) stávajících klasických (metalických) sítí a druhým výstavba zcela nové infrastruktury, ať mobilní nebo pevné. Jelikož za sítě nové generace jsou považovány sítě, které umožňují poskytování širokopásmových služeb o rychlosti downloadu alespoň 30 Mbit/s, spadají do této definice i metalické (xdsl) sítě využívající technologii VDSL případně VDSL v kombinaci s technologií vectoringu. Sítě využívající tyto technologie umožňují nabízet rychlosti downloadu až 100 Mbit/s, avšak jsou omezeny vzdáleností modemu koncového uživatele a příslušnou ústřednou. Rychlost downloadu na úrovni 100 Mbit/s je možná při délce místní účastnické smyčky do 500 metrů. U vzdálenosti nad 1 200 m od ústředny jsou maximální rychlosti u těchto technologií totožné s ADSL2+, klesají na úroveň 6,5 Mbit/s (download). Při upgradu stávajících metalických sítí tento technologický faktor tvoří potenciální překážku rozvoje sítí nové generace, neboť ne každý účastník se nachází v optimální vzdálenosti od ústředny. Proto jsou obecně takovéto upgrady považovány pouze za dočasné řešení, které však umožňuje zvýšit kvalitu poskytování vysokorychlostních služeb v kratším čase, než by tomu bylo v případě postupné výstavby nových fixních sítí, ale jehož použití je omezeno topologií již vybudovaných metalických sítí. Zatímco v případě pevných kabelových vysokorychlostních sítí může služby přístupu k síti internet poskytovat kterýkoliv subjekt, který má u ČTÚ oznámené podnikání dle 13 zákona o elektronických komunikacích (což je samo o sobě pouze minimálně administrativně náročným úkonem) a disponuje přístupovou sítí, v případě bezdrátových sítí provozovaných v licencovaných pásmech musí subjekt k poskytování nejen vysokorychlostních služeb přístupu k internetu mimo jiné získat zejména příděl vhodných rádiových kmitočtů od ČTÚ. Jelikož kmitočtové spektrum je vzácným, tedy omezeným statkem, je omezen i počet subjektů, které jej mohou využívat. V ČR se pro příděl kmitočtů vhodných pro poskytování bezdrátových vysokorychlostních služeb v posledním období zvolil způsob elektronické aukce (viz dále aukce kmitočtů pro 4G sítě) a avizovaný záměr ČTÚ v roce 2015 nabídnout v aukci kmitočty z pásma 3,6 až 3,8 GHz. Kmitočty pro 4G sítě Jak je uvedeno v Příloze č. 1 tohoto dokumentu, získaly na základě výběrového řízení (aukce 2013) kmitočty pro 4G sítě společnosti O2 Czech Republic, a.s., T-Mobile Czech Republic, a.s., a Vodafone Czech Republic, a.s. Vzhledem k tomu, že dané kmitočty jsou co do svého rozsahu omezeny, existují teoretické překážky pro rozvoj vysokorychlostních mobilních sítí, neboť již žádný další subjekt nemůže získat další příděl kmitočtů v pásmu 800 MHz. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že jednou z podmínek získání kmitočtů byla tzv. rozvojová kritéria. Mezi tato kritéria patří zejména povinnost zahájení poskytování komerčních služeb s využitím veřejných komunikačních sítí provozovaných na přidělených rádiových kmitočtech ve stanovené lhůtě a kvalitě, stejně jako zajištění pokrytí území ČR a obyvatel nabídkou služeb. Podmínkou přitom je, že nejdříve by měly být pokryty okresy, ve kterých převažují řídce osídlené oblasti. Z těchto skutečností tedy vyplývá, že reálné překážky rozvoje těchto sítí na celém území ČR byly eliminovány, neboť závazek na vybudování respektive rozvoj těchto sítí na sebe vítězové aukce převzali spolu s přídělem předmětných kmitočtů. 15

Naproti těmto skutečnostem je ovšem otázkou, do jaké míry budou tyto sítě schopny nabídnout vysokorychlostní přístup k síti internet splňující definici sítí nové generace, tedy přenosovou rychlost downloadu alespoň 30 Mbit/s. Rozvojová kritéria Výběrového řízení například stanovila minimální požadovanou rychlost služby závaznou pro splnění podmínek pokrytí na hranici 2 Mbit/s (download) do 7 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení přídělu rádiových kmitočtů. V následujícím období je minimální požadovaná rychlost služby stanovena na úrovni 5 Mbit/s (download). Sítě LTE sice teoreticky umožňují nabídnout přenosovou rychlost 172,8 Mbit/s (download) a 57,6 Mbit/s (upload), avšak vzhledem k dynamické agregaci a nestálým přenosovým podmínkám mohou být reálně rychlosti daleko nižší. Až vývoj v následujících období ukáže, nakolik budou 4G sítě schopny nabízet vysokorychlostní služby přístupu k síti internet ve srovnatelné kvalitě s fixními sítěmi nové generace. Mobilní sítě v současnosti procházejí rychlým technologickým vývojem, což na jednu stranu může být prospěšné pro koncové zákazníky, kteří budou mít k dispozici nejnovější služby, představuje však obecně vyšší riziko pro operátory. Na trhu lze pozorovat, že aniž by byly 3G sítě plně rozšířeny a využity (např. UMTS), dochází k postupnému přechodu na sítě 4G (LTE) a zároveň se již hovoří o mobilních sítích páté generace, tedy 5G. Tyto nové sítě jistě přinášejí na trh nové služby, ale zároveň také vedou k rychlejšímu morálnímu zastarávání technologií stávajících. Tato skutečnost tak může představovat do budoucna jednak požadavek na rychlejší návratnost investic nebo eventuálně utopené náklady. Jak pevné, tak mobilní připojení má na trhu své specifické využití. Přidanou hodnotou mobilních připojení je zejména jejich mobilita, avšak u nabídek služeb jsou uplatňovány tzv. datové FUP limity, které omezují možnost stahovat libovolné objemy dat. Datové FUP limity v sítích s pevným připojením naproti tomu v současnosti již až na výjimky neexistují. Z průzkumu provedeného ČTÚ rovněž vyplývá skutečnost, že v současnosti je mobilní připojení uživateli v současnosti využíváno především jako doplněk k pevnému připojení. Z výsledků průzkumu plyne, že mobilní připojení využívalo jako hlavní způsob přístupu k sítí internet pouze 4 % respondentů. Z výše uvedeného vyplývá skutečnost, že pevné vysokorychlostní připojení k sítí internet zatím v drtivé většině případů nemůže být nahrazeno připojením mobilním. Do budoucnosti lze předpokládat nárůst počtu i kapacit mobilních širokopásmových přístupů a spolu s postupem technologické inovace v mobilních sítích (rozvoj sítí 4G a budoucí nasazení 5G technologie) i zvyšování podílu využití mobilního přístupu jako rovnocenné formy dostupnosti internetu. I nadále však budou dána omezení této formy, kdy bonus mobility nevyváží lepší kvalitu služeb poskytovaných na moderních pevných NGA sítích nebo s využitím pevných bezdrátových řešení na bázi FWA v licencovaných kapacitních pásmech (např. 3,6 GHz), avšak není předpoklad, že by tyto přístupy ve velkém měřítku nahrazovaly pevné širokopásmové přístupy. 2.5.2 Legislativní a regulační překážky Mezi legislativní a regulační překážky lze zařadit administrativní procesy spojené s budováním předmětné sítě elektronických komunikací. V březnu 2014 vypracovala 16

v této souvislosti ICT Unie10 poziční dokument Digitální Česko 2.0. Výstavba vysokorychlostních přístupových sítí 11, ve kterém je identifikováno a podrobně analyzováno 11 hlavních problémů při výstavbě vysokorychlostních přístupových sítí. I když jsou uváděné problémy v řadě případů propojeny bez ohledu na použitou technologickou platformu, je možné pozorovat větší důraz kladený na výstavbu pevných sítí. I podle uvedeného dokumentu je velmi náročné provádět např. územní řízení pro umístění staveb kabelových sítí a projednání výstavby s vlastníky příslušných nemovitostí, a to jak z hlediska administrativní náročnosti, tak zejména z pohledu délky celého procesu. V případě liniových staveb o větší délce a tím způsobené nutnosti průchodu mnoha pozemky jsou problémy s vlastníky pozemků velmi pravděpodobné. Chybí nejen sjednocující linie v dosavadní praxi stavebních úřadů, ale také definice veřejného zájmu při budování veřejných sítí ze strany státu. Je nezbytné odstranit i časovou překážku ze strany stavebních úřadů, která je často způsobena překračováním lhůt stanovených stavebním zákonem. V praxi registrovaný rozpor mezi příslušnými ustanoveními stavebního zákona a zákona o elektronických komunikacích vede často k blokaci při uzavírání smlouvy s vlastníkem nemovitosti, což brání dokončení stavby. Vnímány jsou rovněž obtíže s aplikací vyvlastňovacího zákona. Některé stavební úřady s odvoláním na stavební zákon vyžadují provedení kolaudačního řízení, ačkoliv trasa vedení schválená v územním rozhodnutí je investory v současné době při stavbách elektronických komunikací respektována. Rovněž pro účastnická vedení uvnitř objektů nejsou vytvářeny vhodné předpoklady, neboť neexistuje připravenost stavebních objektů z hlediska vnitřních rozvodů pro připojení koncových uživatelů k sítím elektronických komunikací. Chybí potřebná legislativa, příslušné sjednocující normy i pracovní postupy, které by garantovaly připravenost pro obdobná účastnická vedení. Mezi legislativní a regulatorní překážky lze dále zařadit neexistenci registru pasivní infrastruktury či mechanismu zajišťujícího koordinaci jednotlivých staveb. Investor mající zájem vybudovat síť nové generace nemá tudíž žádné informace o již vybudované pasivní infrastruktuře, kterou by mohl využít k realizaci svého záměru a lze proto jen velmi obtížně snížit náklady na vybudování sítí nové generace sdílením pasivní infrastruktury. Obdobnou překážku tvoří chybějící mechanismus zajišťující koordinaci jednotlivých staveb. V současnosti není legislativně dána povinnost investorů sdílet své investiční záměry, aby bylo možné při budování nových sítí sdílet náklady na výkopové práce, realizovat přípolože apod. Právě v případě tzv. přípoloží vzniká problém s praktickou aplikací stavebního zákona, kdy v průběhu budovaní infrastruktury jedním investorem, majícím platné územní rozhodnutí, projeví jiný investor zájem o dodatečné přiložení vlastní infrastruktury. Různý výklad příslušných ustanovení stavebního zákona ze strany stavebních úřadů často brání realizaci takové dohody. 10 11 ICT UNIE je profesní sdružení firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací, dalších podnikatelských a vzdělávacích subjektů, jehož cílem je zvýšit vnímání důležitosti zavádění a využívání moderních informačních technologií ve společnosti, včetně vytváření optimálních podmínek pro rozvoj veřejných sítí elektronických komunikací v České republice, jako nezbytného předpokladu pro vytváření informační společnosti. http://www.ictu.cz/fileadmin/docs/akce_spis/textove_dokumenty/2014/ictu-brozuravystavba-siti_final.pdf 17

Některá ministerstva, kraje a města vlastní za účelem propojení jednotlivých úřadů infrastrukturu optických kabelů vybudovanou z veřejných prostředků. Tyto sítě přitom nenabízejí možnost otevřeného přístupu k pasivní infrastruktuře zájemcům o její využití, jelikož neexistuje žádná databáze. Ve vlastnictví státní správy a samosprávy je rovněž značné množství pasivní infrastruktury, typicky jde o městské kolektory, teplovody, kanalizaci, sloupy veřejného osvětlení či městské hromadné dopravy apod. Tato infrastruktura by mohla výrazně usnadnit výstavbu optických sítí, a to zejména v městských aglomeracích. 2.5.3 Ekonomické překážky Snaha maximalizovat peněžní příjmy do místních obecných rozpočtů vede v řadě případů k velmi vysokým poplatkům, např. za užívání veřejných prostranství, nájmy za zábory komunikací nebo úpravy povrchů. Vzhledem k tomu, že doposud nebyla zavedena jednotná metodika pro výpočet náhrad pro tzv. "ostatní plochy", tedy komunikací a dalších veřejných statků, jsou rovněž zaznamenávány výrazné rozdíly ve výši poplatků mezi jednotlivými obcemi. Úhrady za vypořádání věcných břemen, zvláště při využití obecních pozemků, jsou nezanedbatelným nákladem investice do sítě. Navíc se řada nákladů kumuluje a existuje dokonce i nestejný, často diskriminativní přístup k různým investorům. Kromě vyšší finanční náročnosti v době budování sítě hraje klíčovou roli také skutečnost, že výkopové práce jsou odepisovány po dobu alespoň 20 let - z hlediska investora se proto jedná o strategické rozhodnutí s dlouhodobým dopadem na hospodaření podniku v příštích letech. 2.5.4 Nedostatečná poptávka po službách vysokorychlostního přístupu K zmírnění dopadu nákladů na výstavbu přístupových sítí nové generace by v budoucnu mohla přispět dostatečně vysoká úroveň poptávky po vysokorychlostních službách. Z údajů ČTÚ za rok 2013 (viz graf č. 2 na straně 7) však vyplývá, že poptávka a reálné využívání vysokorychlostních služeb přístupu k internetové síti jsou v ČR relativně nízké. Služby s rychlostí stahování 30 Mbit/s a vyšší v současnosti poptává pouze 17 % uživatelů. Služby s rychlostí stahování nad 100 Mbit/s pak využívá přibližně 7 % uživatelů. V ČR tedy chybí podněty především na straně poptávky, které by vyvíjely tlak na potřebu rozšíření vysokorychlostního přístupu k síti internet. Většina uživatelů, celých 83 %, je v současné době spokojena s připojením nižším než 30 Mbit/s a dokonce přibližně 46 % všech uživatelů využívá služby širokopásmového přístupu k síti internet o rychlosti nižší než 10 Mbit/s. Z dalších údajů, dostupných v rámci Digital Agenda Scoreboard 2014 (viz graf č. 3), vyplývá, že využívání vysokorychlostní služeb je v ČR mírně pod průměrem EU. Průzkum trhu, jenž si nechal ČTÚ zpracovat na začátku roku 201412, mimo jiné ukazuje, že v současné době je se svým typem připojení spokojeno 84 % uživatelů, kteří mohou prostřednictvím svého připojení využívat všechny potřebné, on-line dostupné služby. Většina uživatelů proto nemá potřebu poptávat rychlejší připojení k internetové síti. 12 Průzkum na téma BROADBANDOVÉ PŘIPOJENÍ - vnímání jednotlivých technologií jako vzájemných substitutů na trhu rezidentních a firemních zákazníků realizován společností STEM/MARK, a.s. 18