Vysoká škola báňská TU Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra obecné elektrotechniky OCHRANA PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM 1. Základní názvosloví 2. Druhy (způsoby) ochran 3. Základní pravidlo a systém ochran podle ČSN EN 61140 (33 0500) 4. Ochrana před nebezpečným dotykem živých částí 5. Ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí 6. Ochrana samočinným odpojením 6.1 Ochrana samočinným odpojením v síti TN 6.2 Ochrana samočinným odpojením v síti TT 7. Průřezy ochranných vodičů 8. Pospojování Ostrava, březen 2006 Doc. Ing. Václav Vrána, CSc., Ing. Ctirad Koudelka
1. Základní názvosloví - Úraz elektrickým proudem fyziologický účinek elektrického proudu procházející tělem člověka nebo zvířete - Základní ochrana ochrana před úrazem elektrickým proudem v bezporuchovém stavu - Ochrana při poruše ochrana před úrazem elektrickým proudem při jedné poruše - Živá část vodič, nebo vodivá část určená k tomu, aby při normálním provozu byly pod napětím, včetně středního vodiče - Nebezpečná živá část živá část, která za určitých podmínek může způsobit úraz elektrickým proudem - Neživá část vodivé části zařízení, které se lze dotknout a která není obvykle živá, ale může se stát živou v případě poruchy základní izolace - Dotykové napětí napětí mezi vodivými částmi, kterých se osoba nebo zvíře dotýká současně - Základní izolace izolace nebezpečných živých částí, která zajišťuje základní ochranu - Přídavná izolace samostatná izolace použitá k základní izolaci, aby byla zajištěna ochrana při poruše - Dvojitá izolace izolace zahrnující jak základní izolaci, tak přídavnou izolaci - Zesílená izolace izolace nebezpečných živých částí, která zajišťuje stejný způsob ochrany před úrazem elektrickým proudem jako dvojitá izolace - Pospojování elektrické spoje mezi vodivými částmi za účelem vyrovnání potenciálů - Ochranné pospojování- pospojování za účelem bezpečnosti 2. Druhy (způsoby) ochran před úrazem elektrickým proudem Ochrana před nebezpečným dotykem živých částí Osoby a hospodářská zvířata musí být chráněny před nebezpečími, která mohou nastat při dotyku živých částí. Ochranu lze provést tím, že se - zabrání průchodu proudu tělem osoby nebo zvířete - nebo se proud, který může tělem procházet, omezí na bezpečnou hodnotu. Ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí Osoby a hospodářská zvířata musí být chráněny před nebezpečími při dotyku neživých částí, které by se mohly stát při poruše živými. Tuto ochranu lze provést tím, že se - zabrání průchodu proudu tělem osoby nebo zvířete nebo se - proud, který může tělem procházet, omezí na bezpečnou hodnotu nebo se - zařízení, na němž došlo k poruše, okamžitě po vzniku poruchy samočinně odpojí od zdroje 2
Ochrana před nebezpečným dotykem živých i neživých částí Osoby a hospodářská zvířata musí být chráněny před nebezpečími, která mohou nastat při dotyku živých částí i neživých částí, které by se mohly stát při poruše živými. Tuto ochranu lze zajistit tím, že - napětí živých částí zařízení nemůže za žádných okolností překročit bezpečnou hodnotu. 3. Základní pravidlo a systém ochran podle ČSN EN 61140 (33 0500) Základní Pravidlo ochrany: nebezpečné živé části přístupné přístupné vodivé části živé a to: - ani za normálních podmínek, - ani za podmínek jedné poruchy Jedna porucha přístupná část se stala nebezpečnou živou (při poruše omezení dotykového proudu) přístupná vodivá část se stala nebezpečnou (v důsledku poruchy základní izolace) živou nebezpečná živá část se stala přístupnou (např. v důsledku mechanického poškození krytu) Prostředky základní ochrany: - základní izolace - přepážky a kryty, zábrany - ochrana polohou - omezení napětí - omezení ustáleného dotykového proudu a náboje - řízení potenciálu 3
Prostředky ochrany při poruše: - přídavná izolace - ochranné pospojování - ochranné stínění - samočinné odpojení - jednoduché oddělení - nevodivé okolí - řízení potenciálu Prostředky zvýšené ochrany: - zesílená izolace - ochranné oddělení obvodů - zdroj omezeného proudu - ochranná impedance Principy ochran jsou znázorněny v tabulce. Předpokládá se, že provoz elektrických zařízení probíhá Přitom musí být vždy dodrženo základní pravidlo ochrany před úrazem elektrickým proudem spočívající v tom, že Uplatňuje se přitom Jako prostředky těchto ochran se uplatňují buď za normálních podmínek (bezporuchový provoz) nebo za podmínek jedné poruchy zařízení. nebezpečné živé části nesmějí být přístupné, a to ani za normálních podmínek ani za podmínek jedné poruchy a přístupné vodivé (většinou neživé) části nesmějí být nebezpečné živé, a to ani za normálních ani za podmínek jedné podmínek poruchy jako ochrana za jako ochrana za normálních podmínek podmínek jedné poruchy tzv. základní ochrana tzv. ochrana při poruše základní izolace, přepážky a kryty, zábrany, ochrana polohou (mimo dosah), omezení napětí, dotykového proudu náboje a přídavná izolace, ochranné pospojování, ochranné stínění (připojené k ochrannému pospojování), samočinné odpojení (spolu s ochranným pospojováním), jednoduché oddělení (obvodů), nevodivé okolí Namísto ochran základní a při poruše se uplatňuje také ochrana zvýšená Jako prostředky zvýšené ochrany se uplatňují zesílená izolace, ochranné oddělení obvodů, zdroj omezeného proudu, ochranná impedance, Zároveň v určitých prostorech může použití elektrického zařízení zvyšovat nebezpečí úrazu elektrickým proudem V těchto případech (jedná se např. o prostory s nízkou impedancí dotyku s potenciálem země, musí technická komise vzít v úvahu možnost potřeby specifikovat doplňkovou ochranu. Taková doplňková ochrana může být umístěna v instalaci, v síti nebo v zařízení. Poznámka: Tam, kde jiné ochranné prostředky nejsou účinné nebo v případech nepečlivé obsluhy uživatele, se jako doplňková ochrana před úrazem elektrickým proudem uznává použití proudových chráničů se jmenovitým reziduálním proudem nepřevyšujícím 30 ma. 4
4. Ochrana před nebezpečným dotykem živých částí Ochrana izolací živých částí Živé části musí být úplně pokryty izolací, kterou lze odstranit pouze jejím zničením. U průmyslově vyráběných zařízení musí izolace vyhovovat příslušné normě pro toto zařízení. U ostatních zařízení musí být izolace provedena tak, aby vydržela všechna namáhání (mechaniká, chemická, elektrická a tepelná), kterým může být během provozu zařízení vystaveno. Nátěry (barvy, laky) se nepovažují za izolaci dostatečnou pro ochranu před dotykem živých částí. Ochrana kryty nebo přepážkami Živé části musí být uvnitř krytů nebo za přepážkami zajišťujícími krytí alespoň IP 2X (kromě některých objímek, žárovek nebo pojistek, otvorů zásuvek, kde jsou při výměně částí nebo vysunutí větší otvory, nebo tam, kde jsou větší otvory pro řádnou funkci zařízení). Vodorovný povrch musí mít krytí IP 4X. Kryty musí být pevné, zajištěné na místě a musí odolávat vnějším vlivům. Tam, kde je nutné kryty otevřít nebo odstranit, je třeba - k tomu použít klíče nebo nástroje, nebo - zajistit samočinné odpojení živých částí za krytem nebo přepážkou, než se kryt otevře, s možností obnovit napájení až po zavření krytu nebo umístění přepážky, - - po odstranění vnějšího krytu narazit na vnitřní přepážku zajišťující krytí alespoň IP 2X, která je odstranitelná pouze pomocí klíče nebo nástroje. Ochrana zábranou je využívána pro ochranu před nahodilým dotykem živých částí a neúmyslným přiblížením k nim. Zábrany mohou být odstraněny bez použití klíče nebo nástroje, ale musí být zajištěny tak, aby se nedaly neúmyslně odstranit. Zábrany musí být pevné a tuhé a musí odolávat vlivům prostředí. U poddajných zábran (např. provazu) se musí pamatovat na jejich možné prohnutí. Zábrana může být tvořena: - v prostorech přístupných laikům a pracovníkům bez požadované odborné způsobilosti (kvalifikace) uzamčením nebo neodnímatelným ohrazením, dostatečně pevným, vysokým a vzdáleným od živých částí (mříží nebo oplocením), - - v prostorech nepřístupných laikům a pracovníkům bez požadované odborné způsobilosti (kvalifikace) uzavřením, ohrazením (např. provazem, tyčí, zábradlím apod.), které může být i odnímatelné. Ochrana polohou spočívá v umístění živých částí mimo dosah. V místech, kam nemají přístup laici a pracovníci seznámení (v prostorách s kvalifikovanou obsluhou), musí být živé části od stanoviště ohrazeného zábranou dále než 1,25 m, nad stanovištěm výše než 2,5 m. V prostorách přístupných laikům musí být živé části ve vodorovném a jiném směru vzdáleny od stanoviště alespoň 3 m, nad stanovištěm alespoň 5 m. Doplňková ochrana proudovým chráničem pouze zlepšuje ostatní (výše uvedená) opatření na ochranu před dotykem živých částí. Spočívá v použití citlivého proudového chrániče se jmenovitým vybavovacím proudem do 30 ma, který v případě, že v obvodu dojde ke vzniku nebezpečného unikajícího proudu (např. lidským tělem), tento obvod odpojí. 5
Nesmí se používat jako jediná - základní - ochrana. Princip ochrany proudovým chráničem: I A L1 L2 L3 N proudový chránič součtový transformátor spínací mechanismus vybavovací relé porucha spotřebič R s I A I A PE R A 5. Ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí Základním cílem této ochrany je v případě, že dojde k porušení ochrany před nebezpečným dotykem živých částí, zabránit tomu, aby napětí, které se v tom případě objeví na neživých částech, bylo nebezpečné. Tento cíl se zajišťuje: - samočinným odpojením od zdroje, pokud se vyskytne porucha, - dalším stupněm izolace, tzv. přídavnou izolací, která zabrání průchodu proudu, jestliže dojde k průrazu základní izolace (resp. procházející proud omezí na bezpečnou hodnotu), - omezením poruchového proudu opatřením na straně zdroje, - vyrovnáním potenciálů mezi neživými částmi a okolím se omezí velikost proudu procházejícího tělem (uplatňuje se jen výjimečně při dodržení dalších bezpečnostních opatření). Ochrana samočinným odpojením od zdroje pracuje na tom principu, že poruchový proud vzniklý při průrazu izolace mezi živou a neživou částí uvede do činnosti ochranný prvek, a ten 6
odpojí elektrické zařízení nebo obvod s poruchou od zdroje. Přitom v principu není již tak důležité, kam se poruchový proud odvede, ani jakým způsobem se bude vyhodnocovat. Podstatné je, aby vůbec potřebný poruchový proud, na nějž bude ochranný prvek reagovat, při poruše vznikl. Z toho důvodu musí být neživá část prostřednictvím ochranného vodiče PE spojena se zemí. Aby se po dobu, než budou zařízení nebo obvod s poruchou odpojeny od zdroje, zabránilo vzniku vysokých dotykových napětí na neživých částech a také aby se zvýšil vyhodnocovaný poruchový proud odcházející z neživé části pod napětím, provádí se tak zvané pospojování. Uzemnění neživých částí elektrických zařízení a pospojování jsou tedy, kromě funkčnosti ochranného prvku, hlavními podmínkami ochrany samočinným odpojením od zdroje. Podle toho, jakým způsobem je prostřednictvím ochranného vodiče toto spojení provedeno, se - rozlišují druhy sítí (TN, TN-C, TN-S, TN-C-S, TT, IT) a - uplatňují různé ochranné prvky podle způsobu, kterým vyhodnocují poruchové proudy. (Na vyhodnocení velkých poruchových proudů postačí pojistky a jističe, malé proudy musí být vyhodnocovány chrániči, popř. hlídači izolačního stavu.) Elektrická zařízení, jejichž ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí je zajištěna samočinným odpojením, mají prostředek pro připojení ochranného vodiče a nazývají se elektrická (elektronická) zařízení (předměty, spotřebiče, nářadí) třídy ochrany I. TŘÍDY OCHRAN ELEKTRICKÝCH A ELEKTRONICKÝCH ZAŘÍZENÍ. Třídy ochrany 0 I II III Základní charakteristiky zařízení Nemá prostředky (svorky) pro připojení ochranného vodiče Je opatřeno prostředky (svorkami) pro připojení ochranného vodiče Má přídavnou nebo zesílenou izolaci -není opatřeno prostředky (svorkami) pro připojení ochranného vodiče Je konstruováno pro napájení ze zdroje SELV Opatření k zajištění bezpečnosti Pouze nevodivým okolím Spojení s ochranným vodičem Nejsou třeba Připojení ke zdroji SELV Grafická značka Není Použití v instalacích V ČR není povolena Pouze s ochranným vodičem Všeobecné použití V obvodech SELV 7
Ochrana použitím zařízení třídy ochrany II nebo s rovnocennou izolací Účelem tohoto způsobu ochrany je v případě porušení základní izolace zabránit výskytu napětí na přístupných částech elektrického zařízení. Ochrana je zajišťována - továrně vyráběným elektrickým zařízením třídy ochrany II, které splňuje požadavky příslušných předmětových norem, nebo - přídavnou izolací provedenou v průběhu výstavby (montáže) elektrického zařízení, které samo o sobě má pouze základní izolaci, - zesílenou izolací provedenou v průběhu výstavby (montáže) elektrického zařízení u neizolovaných živých částí. Izolační kryt musí být způsobilý odolávat mechanickým, elektrickým nebo tepelným namáháním, která se mohou vyskytnout. Značka předmětů třídy ochrany II: Vodivé části krytu ani vodivé části uvnitř krytu se obecně nespojují s ochranným vodičem. Takové spojení může z funkčních důvodů předepisovat technická dokumentace zařízení. Ochranný vodič, izolovaný stejně jako živé části, však může zařízením třídy ochrany II procházet, aby sloužil dalším zařízením, jejichž napájecí obvod zařízením třídy ochrany II prochází (viz např. izolačně kryté rozváděče). Elektrická zařízení, jejichž ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí je zajištěna uvedeným způsobem, se nazývají elektrická (elektronická) zařízení (předměty, spotřebiče, nářadí) třídy ochrany II. Ochrana elektrickým oddělením Účelem elektrického oddělení je zabránit průchodu takového proudu, který by při dotyku neživých částí, které se mohou při poruše základní izolace dostat pod napětí, způsobil úraz. Princip je znázorněn na následujícím obrázku. Na něm vidíme, že zdroj (kterým může být transformátor, generátor nebo primární elektrický článek) ani celý napájený obvod nejsou nikde, kromě místa, ve kterém došlo k poruše, spojeny se zemí. Při poruše se tedy obvod poruchového proudu nemůže nikde uzavřít. Poruchový prod neprochází, ani když se místa s poruchou dotýká člověk. Aby byl uvedený princip dodržen, musí být splněna řada podmínek. Především zdroj musí být dostatečně izolován od ostatních obvodů, zejména napájecího obvodu. Pokud je zdrojem transformátor, dbá se na izolační oddělení mezi jeho vstupním a výstupním vinutím. To musí vyhovovat i z hlediska přepětí, která se v napájecí síti mohou vyskytovat. (podrobné požadavky jsou v ČSN EN 60742:1998 (35 1330): izolační odpor mezi vinutími 5 MΩ (a zkušební napětí 3 750 V pro běžnou síť 400 V.) Stejné oddělení 8
jako v transformátoru mezi vstupním a výstupním vinutím musí být zajištěno i od ostatních obvodů, a to nejen po celé délce vedení, ale i v elektrických přístrojích (např. ve stykačích). Podle dřívějších předpisů (ČSN 34 1010:1965) se z obvodu napájeného z jednoho zdroje mohl napájet pouze jeden spotřebič. Dnes je možné z jednoho elektricky odděleného obvodu napájet i více spotřebičů. V takovém případě musí být neživé části odděleného obvodu navzájem spojeny izolovanými vodiči neuzemněného pospojování. Ochrana neuzemněným místním pospojováním spočívá v tom, že vzájemným místním pospojováním všech neživých a cizích vodivých částí v určitém místě se v tomto místě zabrání výskytu nebezpečného rozdílu potenciálu, a tím také nebezpečného dotykového napětí. Soustava místního neuzemněného pospojování nesmí být v elektrickém spojení se zemí přímo přes neživé části ani přes cizí vodivé části. V praxi se tato ochrana omezuje pouze na malá pracoviště, kde nelze nebo není výhodné uplatnit jiná ochranná opatření. V ČR se tato ochrana uplatňovala i dříve, ale pouze na základě výjimky z normy. Nyní je možno ji uplatnit při napájení spotřebičů z elektricky odděleného obvodu (opět pouze malého rozsahu). Některé zahraniční podklady uvádějí u této ochrany nutnost dozoru či dohledu nad zařízeními chráněnými uvedeným způsobem. Ochrana nevodivým okolím spočívá v tom, že v prostoru, v němž neexistuje vodivé spojení předmětů se zemí ani mezi sebou, nemůže při dotyku části pod napětím dojít k průchodu proudu tělem. Izolační odpor je příliš veliký, takže osoba, která se např. neživé části pod napětím dotkne, bude na potenciálu této neživé části s poruchou, nebude však ohrožena. Z toho pro uvedenou ochranu vyplývá zásadní požadavek - zabránit přivedení jakékoliv uzemněné části do prostoru, kde se uvedená ochrana uplatňuje. V uvedeném prostoru se nesmí používat ochranný vodič - zásuvky v něm musí být bez ochranného kontaktu (nesmí se přinést ani elektrický předmět třídy I napájený ze zásuvky mimo daný prostor), vodivé předměty spojené se zemí (např. radiátory ústředního topení) musí být chráněny nevodivými kryty před dotykem apod. Z uvedených důvodů se tato ochrana v ČR neužívala a obecně se užívat nebude. Je však třeba si uvědomit, že uplatnění principu této ochrany, tj. nevodivé nebo málo vodivé okolí v běžných prostorech v budovách, v řadě případů zřejmě vážnějším důsledkům úrazu elektrickým proudem skutečně zabránilo. Tento způsob ochrany se zřejmě uplatní v případech, kdy z technologických důvodů (výroba citlivých elektronických součástek) bude nutno zajistit elektricky izolované umístění daného (výrobního) prostoru. Rovněž v tomto případě bude nutno nad dodržením veškerých opatření zajistit dozor nebo dohled. Jak již bylo řečeno, v prostorech s nevodivým okolím je zakázáno používat zařízení třídy ochrany I, resp. se u těchto spotřebičů nesmí využít ochranný vodič. Zařízení, které má možnost připojení neživých částí prostřednictvím ochranného vodiče se zemí, ale nemusí ji uplatnit se nazývají elektrická (elektronická) zařízení (předměty, spotřebiče, nářadí) třídy ochrany 0I. Elektrická zařízení třídy ochrany 0 ani třídy ochrany 0I se v ČR nesmějí používat, resp. se budou moci uplatnit jen výjimečně. 9
(Ani IEC použití zařízení třídy ochrany 0 nedoporučuje. V prostorech s nevodivým okolím doporučuje používat pokud možno elektrická zařízení třídy II.) 6. Ochrana samočinným odpojením od zdroje Podmínky pro ochranu samočinným odpojením se stanoví podle druhu sítě. 6.1 Ochrana samočinným odpojením v síti TN Pro sítě TN platí: Uzemnění neživých částí se provádí tak, že se neživé části spojí prostřednictvím ochranného vodiče s uzemněným bodem sítě, kterým je obvykle střed neboli uzel zdroje. Princip samočinného odpojení je patrný z obrázku: Na něm je vidět, že při poruše, tj. průrazu napětí ze živé na neživou část, dojde vlastně ke zkratu. Zkratový proud prochází ze zdroje fázovým vodičem až do místa poruchy a odtud ochranným vodičem ke zdroji. Aby bylo zajištěno odpojení zařízení s poruchou, musí být ve vedení před tímto zařízením zařazen prvek, který na zkratový proud zareaguje a zařízení odpojí. Pro dráhu zkratového proudu se vžil název smyčka. Z principu vyplývá i podmínka pro samočinné odpojení v síti TN. Aby ochranný prvek vypnul, musí být impedance smyčky Z s tak malá, aby zkratový proud ve smyčce překročil hodnou proudu I a zajišťujícího samočinné působení ochranného prvku v dostatečně krátké době. Zkratový proud má velikost U o / Z s a musí být větší než proud I a. Z toho vyplývá podmínka uvedená v ČSN 33 2000-4-41: Z s I a < U o, kde U o je fázové napětí sítě. (Distribuční síť v ČR má U o = 230 V.) Impedanci smyčky je třeba ověřit, aby vyhověla uvedené podmínce nejen za studeného stavu vedení, ale i při provozním, tj. teplém stavu. Jako prvky zajišťující samočinné odpojení se používají: - běžné prvky zajišťující ochranu před nadproudy, tj. pojistky a jističe, - nebo proudové chrániče (ty je možno používat pouze v síti TN-S). Doba, během níž je nutno zajistit samočinné odpojení v sítích TN 230/400 V: - pro zásuvkové obvody (popř. jiné obvody) napájející zařízení držená v ruce - 0,4 s, - - pro obvody napájející upevněná zařízení - 5 s (u těchto zařízení je nutno ověřit, že při poruše nestoupne napětí na zařízeních držených v ruce na více ne 50 V, popř. 25 V). 10
6.2 Ochrana samočinným odpojením v síti TT Podmínky pro ochranu samočinným odpojením se stanoví podle druhu sítě. Pro sítě TT platí: Uzemněné neživé části se připojí prostřednictvím ochranného vodiče přímo se zemničem. Princip samočinného odpojení je patrný z obrázku: Na něm je vidět, že při poruše, tj. průrazu napětí ze živé na neživou část, dojde vlastně k zemnímu spojení. Protože je uzel zdroje uzemněn, prochází poruchový proud ze zdroje fázovým vodičem až do místa poruchy, odtud ochranným vodičem a uzemněním chráněného zařízení do země a zemí přes uzemnění uzlu zdroje ke zdroji. (Vzniká tedy obdobná smyčka poruchového proudu jako v síti TN při poruše. Namísto ochranným, resp. PEN vodičem prochází poruchový proud zpět ke zdroji zemí.) Aby bylo zajištěno odpojení zařízení s poruchou, musí být ve vedení před tímto zařízením zařazen ochranný prvek. Ten na uvedený zemní poruchový proud zareaguje v případě, kdy by průchodem proudu mohlo dojít na zemniči, a tím i na chráněném zařízení ke vzniku nebezpečného dotykového napětí. Z tohoto principu vyplývá i podmínka pro samočinné odpojení v síti TT. Ochranný prvek musí vypnout, jakmile proud na odporu R A uzemnění neživé části chráněného zařízení vyvolá napětí, které dosáhne nebo přesáhne bezpečnou hodnotu. Odtud vyplývá podmínka uvedená v ČSN 33 2000-4-41: R A I a < 50 V, kde 50 V mezní hodnota dovoleného dotykového napětí pro prostory normální i nebezpečné (pro prostory zvlášť nebezpečné je 25 V), I a proud zajišťující samočinné působení ochranného prvku v A, R A součet odporů zemniče a ochranného vodiče neživé části v W. Jako prvky zajišťující samočinné odpojení se používají: především proudové chrániče (I a je rovno jmenovitému vybavovacímu reziduálnímu proudu I Dn ), výjimečně běžné prvky zajišťující ochranu před nadproudy, tj. pojistky a jističe (uplatňuje se pouze pro velmi malé jmenovité proudy, přežívají ve starých instalacích do 6 A). Doba, během níž je nutno zajistit samočinné odpojení v sítích TN 230/400 V: pro zásuvkové obvody (popř. jiné obvody) napájející zařízení držená v ruce - 0,4 s, 11
pro obvody napájející upevněná zařízení - 5 s (u těchto zařízení je nutno ověřit, že při poruše nestoupne napětí na zařízeních držených v ruce na více ne 50 V, popř. 25 V). Obdobné podmínce musí vyhovět i uzemnění uzlu zdroje R t : R t I a max < 50 V kde I a max je proud zajišťující samočinné působení ochranného prvku u největšího chráněného spotřebiče, podružného rozváděče apod. 7. Průřezy ochranných vodičů Vztah mezi průřezem ochranných (PE) a fázových vodičů: Průřez fázových vodičů instalace S [mm 2 ] S < 16 16 < S < 35 35 < S Nejmenší průřez odpovídajícího ochranného vodiče SPE [mm 2 ] S 16 S/2 Tabulka platí pod podmínkou, že ochranný vodič je ze stejného materiálu jako fázové vodiče. Pokud tomu tak není, musí být vodivost ochranného vodiče přepočítána na materiál fázového vodiče a musí odpovídat této tabulce. (V této souvislosti je třeba upozornit, že podle ČSN 33 2000-5-52 jsou u nových zařízení a instalací nejmenší dovolené průřezy hliníkových vodičů 16 mm 2, u měděných zůstávají 1,5 mm 2.) Pro vodič PEN (tj. vodič se sdruženou funkcí ochranného PE a středního vodiče N, což je klasický nulovací vodič ve smyslu dříve platných předpisů) podle ČSN 33 2000-5-54 v nových pevných instalacích platí, že jeho nejmenší průřez může být 10 mm 2 Cu nebo 16 mm 2 Al. U menších průřezů je nutné vést samostatný střední N a ochranný PE vodič (tzv. tří- a pětivodičový rozvod). Vodiče pro pospojování - viz pospojování. 8. Pospojování Hlavní pospojování spojuje - ochranný vodič, - uzemňovací přívod nebo hlavní ochrannou svorku, - rozvod kovových potrubí v budově, - kovové konstrukční části, ústřední topení a klimatizace, pokud jsou instalovány. 12
Vztah mezi průřezem ochranných (PE) vodičů a vodičů hlavního pospojování: Největší průřez ochranného vodiče instalace S PE [mm 2 ] S < 10 6 16 < S < 50 S/2 50 < S 25 Nejmenší průřez vodiče hlavního pospojování [mm 2 ] Doplňující pospojování - spojuje vodivé části, které mohou být při dotyku překlenuty v případech, kdy nemohou být splněny podmínky samočinného odpojení. Pospojování musí být spojeno s ochrannými vodiči zařízení včetně zásuvek. Vodiče doplňujícího pospojování nesmějí mít průřez menší, než je průřez ochranného vodiče připojeného na neživé části propojené tímto pospojováním. Kromě toho ČSN 33 2000-4-41 stanoví průřez vodiče pospojování ve vztahu k vodiči fázovému nebo krajnímu, jak je uvedeno v následující tabulce: Fázový nebo krajní vodič - materiál průřez [mm 2 ] Průřez vodiče ochranného pospojování [mm 2 ] měď hliník pozinkovaná ocel hliník do 6 mm 2, měď do 4 mm 2 4 6 12,5 ( 4 mm) hliník 10 až 35 mm 2, měď 6 až 15 mm 2 10 10 až 25 hliník 50 mm 2, měď 35 mm 2 16 35 50 ( 8 mm) tloušťka 2,5 mm 100 tloušťka 3 mm 13