Metody práce s rodinami s dětmi, možnosti a přístupy organizací a institucí mimo OSPOD a pověřené osoby I.

METODICKÝ MATERIÁL KE KULATÉMU STOLU NA TÉMA: Metody práce s rodinami s dětmi, možnosti a přístupy organizací a institucí mimo OSPOD a pověřené osoby I. Cílová skupina: pracovníci SPOD Obsah kulatého stolu: Teoretický úvod k tématu Standardu č. 14 (příp. i 7) Odborný expert: PhDr. Dana Štěrbová, PhD. Doc. Městský úřad Třinec, 4. 9. 2014 Stránka 1 z 13

Metody práce s rodinami s dětmi, možnosti a přístupy organizací a institucí mimo OSPOD a pověřené osoby I Teoretický úvod k tématu Standardu 14 (příp. i 7) a představení činnosti jednotlivých spolupracujících organizací a institucí. Použité zdroje a literatura ke studiu: + učební text z 25. 6.2014 Bechyňová, V., Konvičková, M. (2008). Sanace rodiny: sociální práce s dysfunkčními rodinami. Portál. Praha. Bechyňová, V., Boťová, A., Fraňková, A., Konvičková, M., Petřík, P., Šimel Leufere I., Špeciánová, Š., Žáčková, D. (2011). Sanace je spolupráce metodická doporučení. [on-line]. Retriever from World Wide Web: http://www.nadacesirius.cz/soubory/ke-stazeni/strepsanace-je-spoluprace-metodicka-doporuceni.pdf Hodková, I. (2010). Péče v oblasti dětské a dorostové psychiatrie, Průvodce dětskou a dorostovou psychiatrií. KONFERENCE OHROŽENÉ DÍTĚ II, Praha. Krutilová, D. (2014). Lidské potřeby. Nepublik. Matoušek, O. a kol. (2008). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. Nadace Sirius (2010).Monitoring řešení dětské problematiky v ČR II Děti se zdravotním postižením. Praha Navrátil, P. (2007). Posouzení životní situace: Úvod do problematiky. Sociální práce/sociálna práca 2007, č. 1, str. 72-86. Navrátilová, J. (2011). Proces posouzení životní situace jako zdroj ohrožení dítěte ( faktory ovlivňující posouzení ohrožených dětí). Sociální práce/sociálna práca 2011, č. 2, str. 40-55. Štěrbová, D. & Kalábová, S. (2008). Teoreticko-praktická východiska v procesu zprostředkování náhradní rodinné péče s využitím modelu POSIS. VIII. celostátní seminář Aktuální otázky náhradní rodinné péče, Brno 1.-2.10.2008. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 401/2012 Sb., (dále jen zákon ): Vyhláška ze dne 17. prosince 2012 o provedení některých ustanovení zákona o sociálněprávní ochraně dětí ÚZ č.996 Rodinné právo (Sociálně- právní ochrana dětí, Mezinárodně právní ochrana dítěte, Registrované partnerství) znění předpisů k 1.1.2014 Standard 14: Návaznost výkonu sociálně-právní ochrany na činnost dalších fyzických a právnických osob 14 a -Orgán sociálně-právní ochrany zprostředkovává a doporučuje klientům služby jiných fyzických a právnických osob podle jejich potřeb, a to v souladu s cíli podpory stanovenými v individuálním plánu ochrany dítěte. Stránka 2 z 13

14 b - Orgán sociálně-právní ochrany se intenzivně věnuje oblasti přípravy na samostatný život u dětí starších 16 let, které se nacházejí v ústavní výchově, v náhradní rodinné péči nebo v péči kurátorů. Vybrané údaje: Problémy rodin, s nimiž se sociální pracovníci setkávají se většinou vyznačují tzv. multiproblémovostí a odkazují ke komplexnímu posouzení životní situace rodiny ( Navrátilová, 2011) Jeden z rámců pro posouzení představuje model, který vychází z ekologické perspektivy - - Rámec pro posouzení životní situace dětí a rodin v nouzi. Posuzuje vývojové potřeby dítěte, rodičovské kompetence a rodinné a enviromentální faktory. Z hlediska vývojových potřeb dětí je posuzováno zdraví, vzdělání, citový a behaviorální vývoj, identita, rodinné a sociální vztahy, sociální vystupování a dovednosti potřebné k sebeobsluze. Rodičovské funkce jsou pak posuzovány z hlediska schopnosti zabezpečit základní péči, bezpečí, emoční vřelost, stimulaci, výchovu, vedení a stabilitu. Mezi rodinné a další enviromentální faktory autoři řadí rodinnou historii a její fungování, širší rodinu, bydlení, zaměstnání, příjem, sociální integraci rodiny a zdroje, které jsou k dispozici v komunitě. (Navrátil, 2007, s. 82) Krutilová (2014) uvádí, že podle terapeutů Alberta a Dajan Pessa (1994, 1998) je třeba vývojové potřeby uspokojovat, jinak dochází k nerovnováze v organizmu a tak všechno, čím procházíme, zanechává v našem těle nějakou stopu. Nejvíce těchto stop vzniká, když jsme malé děti. Jde především o tyto potřeby: Potřeba místa - potřeba univerzální pro každého tvora, který vnímá, kde je jeho místo. Nejprve jde o nalezení místa reálného (mít svou postel, stálé místo k jídlu, svůj prostor ke hraní či k odpočinku), ale i k nalezení svého místa v příslušném společenství (rodině či místě, kde je naše,,doma ). Neuspokojení této vývojové potřeby a pocit toho, že nikam nepatříme, bývá spojen často s agresí a autoagresí. Častým následkem bývá i hledání svého místa ve světě přes extrémní reakce, např.,,hledání se u sekt, alkoholu, hazardu a někdy je spojeno i s bezdomovectvím a životem na sociální podpoře. Potřeba podpory - člověk zejména v dětství á zažít pocit, že je podporován a akceptován takový, jaký je, bývá v dospělosti nejistý při sebepřijetí a rozhodování o svém životě. Podporou dáváme člověku kompetence,rozhodovat o svém životě tak, jak to on sám potřebuje a cítí. Potřeba Stránka 3 z 13

péče a pozornosti - začíná jak v rovině fyzické (dávat stravu tak, jak to potřebuje dítě či dospělý a ne tak, jak se to hodí matce či pečující osobě), tak v rovině psychické (člověk potřebuje dostatek podnětů, aby se nestal pasivním. Naopak přemíra podnětů způsobuje nechuť k jakékoliv činnosti). Potřeba bezpečí -je třeba velmi dobře vyvážit potřebu ochrany jedince. Jedním extrémem je přílišná ochrana, potom se jedinec neumí bránit a fungovat za běžných podmínek. Druhým extrémem je vystavení jedince ohrožujícím podnětům, kterým se potom neumí bránit. Nejvhodnějším postupem pro zajištění potřeby bezpečí je vymezení přiměřené míry rizika a podpora jedince, aby se v ohrožujících situacích dokázal správně zachovat. Potřeba limitu - zažít pocit bezpečí v tom, že věci mají svůj řád a hranice. Jedním extrémním přístupem je možnost pro dítě či jedince,,dělat si co chci, druhým extrémem je zase systém příkazů, nařízení, zákazů a omezení. Přiměřenost při určení hranic a řádu je nejlepším způsobem, jak zajistit potřebu limitu (ne zakázat pro jistotu všechno anebo povolit všechno, ale dát jasná pravidla, srozumitelná a přijatelná pro pečujícího i pro pečovaného jedince a na dodržování těchto pravidel trvat). (Krutilová, 2014) Poradenská činnost představuje přímou sociální prácí s rodinou, kde je pomocí metod sociální práce intervenováno do rodiny a jejího prostředí ve snaze o obnovu sociálního fungování rodiny. Přímá sociální práce s rodinou představuje základní práci s rodinou, kde hlavním nástrojem intervence je vztah sociálního pracovníka a klienta. Matoušek a kol.( 2008) uvádí: Poradenství pomocí podání jednoduchých věcných informací ( například pomoc s vyplněním formuláře) Poradenství pomocí poskytování rad ( tento typ poradenství spočívá v nabízení názoru odborníka na to, jak by si daná osoba měla počínat) Poradenství pomocí učení ( umožňuje získat někomu určité znalosti nebo dovednosti pomáhající jeho situaci zlepšit) Poradenství prostřednictvím psychologického náhledu ( spočívá v pomoci druhému pochopit problém, objasnit proč vznikl a jak se s ním vypořádat) Poradenství prostřednictvím přímé akce ( spočívá v tom, že pomáhající vykoná něco za danou osobu, nebo ji obstará něco, co ona právě potřebuje např. zajištění azylového ubytování) Poradenství, u kterého je vyvolána změna systému ( spočívá v ovlivnění nebo změně systému, které jedinci způsobují potíže). Stránka 4 z 13

Při práci s rodinami s ohroženými dětmi s využitím modelu POSIS (Štěrbová, Kalábová, 2008) podrobně viz učební text z 25.6.2014), jenž je využitelný pro práci s rodinami a dětmi, doporučuji využít následující model z Monitoringu řešení dětské problematiky v ČR II (Nadace Sirius, 2010) tam, kde se vyskytuje v rodinném prostředí dítě se zdravotním postižením. Monitoring řešení dětské problematiky v ČR II děti se zdravotním postižením (2010) Předpokládáme, že sociální pracovníci a pracovníci pracující v oblasti NRP (PO) mají povědomí o síti zařízení v resortech, zejména: MZ, MŠMT, MPSV. Potřebné tam, kde se vyskytují problémové situace vyplývající mj. ze zdravotního stavu dítěte. Stránka 5 z 13

MZ pediatr, klinický psycholog, dětský a dorostový psychiatr, neurolog, gynekolog, sexuolog, klinický logoped Častý kontakt soc. pracovnice je s pedopsychiatrem a klinickým psychologem. Dětská a dorostová psychiatrie je medicínský obor. Jako klinická lékařská disciplína se zabývá péčí o duševní zdraví dětí a mládeže. Komplexní pedopsychiatrická péče je poskytována dětem a adolescentům do 18 let: trpícím duševní poruchou nebo těm, kteří se ocitli v akutní krizové životní situaci a nebo se nacházejí v dlouhodobě nepříznivé životní situaci (konfliktní rodinné prostředí- rozvod rodičů,nezájem, alkoholismus, drogy,duševní porucha, způsoby komunikace, zvládání stresu, psychické, fyzické týrání, zanedbávání, málo citu, lásky, životní styl, socioekonomické podmínky pro život v rodině, rodičovské dovednosti. Pedopsychiatři provádějí diagnostiku, klasifikaci, léčí, rehabilitují a reedukují, včetně zabezpečení prevence duševních poruch. Jejich činnost je konsiliární, konzultativní, posudková a forensní. Pedopsychiatrie poskytuje specializovanou zdravotní péči v ambulancích a v lůžkové péči dětem od narození, ale nejčastěji od 2-3 let věku až do adolescence. Nejčastější diagnózy: ADHD a hyperkinetická porucha chování vč.komorbidit úzkosti, deprese, spec.poruchy učení 7-15 % školních dětí, časté jsou deprese, úzkostné poruchy, u malých dětí separační úzkostné poruchy, tikové poruchy přechodné a chronické u starších dětí různé školní a specifické fobie deprese- dříve nediagnostikována, poruchy chování a emocí, disharmonický vývoj osobnosti, poruchy sociálních vztahů se vznikem v dětství a adolescenci porucha dezinhibovaná příchylnost v dětství, psychotická onemocnění schizofrenie, bipolární afektivní poruchy, PPP, pervazivní vývojové poruchy 15-25 případů na 10 000 dětí, MR, Abusus návykových látek. Vhodná je práce s klinickým psychologem. Zaměření poskytované péče je nejen na klienta (dítě), ale často na celou rodinu (rodinná terpaie). Stránka 6 z 13

MŠMT Vyhlášky 72 a 73/ 2005 Sb. ve znění vyhl. 116 a 147/2011 Sb. ve znění vyhl. Z r. 2014 o poskytování poradenských služeb ve školách a škol. zařízeních a o vzdělávání dětí a žáků se SVP zdravotně postižení -+ zdravotně znevýhodnění + žáci nadaní: SPC (Speciálně pedagogické centrum) pro MP (mentálně postižené) mívá v kraji odborníka na PAS (poruchy autistického spektra), SPC SP (sluchově postižené + HS hluchoslepé), ZP (zrakově postižené), SPC kombinované vady (MP + ), SPC vady řeči poskytování služeb dětem a žákům, rodinám, institucím. PPP (Pedagogicko psychologická poradna) poskytování služeb dětem a žákům, rodinám, institucím.děti s SPU (specifické poruchy učení, někdy označ. SVPU specifické vývojové poruchy učení), PCH (poruchy chování), děti s hyperkinetickou poruchou )u nás užívaný termín ADHD, příp.add), žáci mimořádně nadaní Stanoví se podpůrná opatření zejména pro oblast vzdělávání. Někde ještě termín vyrovnávací opatření. SVP (Střediska výchovné péče) poskytování dgst.,porad., terapeut.péče dětem a žákům s PCH (ambulantní, pobytové) Všechny 3 typy jsou školskými poradenskými zařízeními. Ve školách a škol. zařízení existují školská poradenská pracoviště jako systém poradenství přímo v dané škole školní psycholog, školní speciální pedagog. MPSV Zákon o sociálních službách Vzhledem k sociální práci s rodinou jsou důležité služby sociální prevence, kam například patří krizová pomoc, telefonická krizová intervence, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, azylové domy, raná péče či sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, osobní asistence. respitní péče, domovy pro osoby se zdravotním postižením ROZDÍL mezi osobní asistentem (MPSV) = sociální služba Stránka 7 z 13

Asistent pedagoga(mšmt): Charakter specifických vzdělávacích potřeb integrovaného žáka (těžké formy specifické poruchy učení nebo chování) může vyžadovat natolik individuální přístup, že neumožňuje vyučujícímu věnovat se v potřebné míře žákovi i ostatním dětem ve třídě. V těchto situacích je ve třídě nutná přítomnost další osoby asistenta, ten pracuje ve třídě vždy na základě posouzení a doporučení odborného pracoviště (PPP, SPC) a se souhlasem ředitele školy. Asistent třídního učitele je veden třídním učitelem a pracuje podle jeho pokynů. Účastní se aktivně sestavování IVP, je třeba, aby měl k dispozici potřebné pomůcky, je seznámen s dítětem a jeho rodinou, se speciálními potřebami dítěte (pomoc se sociální adaptací v novém prostředí, pomoc při získávání pracovních návyků, při trénování soustředěnosti, při vytvoření struktury vyučovacích hodin). Asistent po dohodě s učitelem pracuje ve třídě s integrovaným žákem i s ostatními žáky. Velmi často zaměňují rodiče, sociální pracovníci, psychologové, pediatři..!!!! Krizová pomoc je ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svojí nepříznivou situaci vlastními silami. Služba obsahuje poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy (nebo pomoc při zajištění stravy), terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Telefonická krizová intervence je také poskytována osobám v situaci ohrožení, je založena na jednorázovém nebo opakovaném telefonickém kontaktu klienta s pracovištěm telefonické krizové intervence. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní služby dětem a mládeži ohroženým sociálním vyloučením. Služba je určena rizikovým, neorganizovaným dětem a mládeži, kteří jsou ohroženi sociálně - patologickými jevy nebo mají vyhraněný životní styl neakceptovaný většinovou společností. Základním prostředkem pro navázání kontaktu s cílovou skupinou je nabídka volnočasových aktivit. Cílem je zlepšit kvalitu života cílové skupiny předcházením, snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících s jejich způsobem života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet Stránka 8 z 13

podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služby rané péče se poskytují rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je osobou se zdravotním postižením nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého sociálního prostředí. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Služba je poskytována především v domácnosti. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého existují rizika ohrožení jeho vývoje nebo je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě obtížné sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Ústavní péče institucionalizovaná péče (služby) MPSV Ústavy sociální péče Domovy pro osoby se zdravotním postižením - od 3let do konce života MŠMT Dětské domovy - pro děti (do 15 let), mládež (15-18) nebo děti a mládež (3-18) Dětské diagnostické ústavy, Diagnostické ústavy pro mládež Výchovné ústavy = Dětské domovy se školou MZd - KÚ a dětské domovy pro děti do 3 let Dětská centra Stránka 9 z 13

Základní metoda pro práci s rodinou - případová konference. Případové konference by se měli účastnit všichni, kteří mohou nějakým způsobem přispět, jak k lepšímu pochopení sociálního fungování rodiny, tak ti co nějakým způsobem mohou přímo participovat na intervencích do jejího sociálního fungování. K těmto odborníků patří sociální pracovník OSPOD, výchovný poradce, pediatr, učitel, duchovní, sociální pracovník neziskové organizace, která s rodinou pracuje, sociální pracovník ústavního zařízení, kde bylo dítě umístěno atd. Případové konference se samozřejmě mohou účastnit i rodiče, eventuálně i samotné dítě. Přípravná fáze případové konference Než dojde k samotné realizaci případové konference je důležité věnovat nějaký čas její přípravě. Podle autorů metodického manuálu k případovým konferencím (Bechyňová, Boťová, Fraňková, 2011) je před svoláním případové konference nutné zvážit složení členů této konference a to jednak vzhledem k obvyklému časovému limitu jejího konání (max. 2 hodiny), ale také vzhledem k prostorovým možnostem místnosti daného setkání. Je taktéž důležité svolávat konferenci s dostatečným časovým předstihem, aby účastníci mohli svůj pracovní plán, jejímu konání přizpůsobit a setkání se účastnit. Svolavatel by si také v přípravné fázi měl ujasnit, proč je případová konference svolána, s jakým cílem, kde se bude odehrávat či kolik času je na jednání vyčleněno a tomu také přizpůsobit podmínky její realizace. Je například dobré předem zjistit, kteří účastníci se případové konference budou účastnit, případně je k účasti motivovat. Všichni odborníci by měli být předem informování, zda se případové konference budou účastnit rodiče či dítě. Měli by též být obeznámeni, kdo rodiče o chystané případové konferenci informuje a případně, by měli být též obeznámeni s tím, kdo rodiče či dítě na případovou konferenci pozve. Je praktické, když svolavatel předem požádá účastníky o vyjádření toho, co očekávají od případové konference. Také by měl svolavatel požádat účastníky o vyjádření se k tomu, v čem spatřují svůj podíl či přínos v sociální práci s klientem (co chtějí či co mohou nabídnout). Na závěr přípravné fáze by neměl svolavatel rozhodně zapomenout zaslat všem účastníkům písemnou pozvánku na případovou konferenci, kde budou uvedeny informace o místě, času, cíly, programu či pozvaných účastnících. Dle Bechyňové a kol. (2011) průběh případové konference může být velmi rozličný, v závislosti na tom o jakou případovou konferenci jde. Je rozdíl, pokud se Stránka 10 z 13

bude jednat o první případovou konferenci na dané téma, či půjde o další setkání v pořadí, či se bude jednat o závěrečnou případovou konferenci. Obecně ale můžeme rozlišit úvodní část, řízenou diskuzi, která má nějaký výstup. Neoddělitelnou částí případové konference je také zápis z jejího konání. V úvodní části by měly být splněny určité formálnosti jako je podepsání prezenční listiny či prohlášení o zachování mlčenlivosti. Poté by mělo dojít k představení se jednotlivých účastníků, mělo by dojít k uzavření dohody o délce případové konference, o tom, kdo povede zápis. Též se v základních rysech nastíní situace rodiny a dítěte. Odborníci na tomto místě též mohou sdělit jak doposud pracovali s rodinou a jaké výsledky to přineslo. Měl by zde být svolavatelem konference formulován její cíl. Cíl případové konference se vztahuje k řešení konkrétní situace, ve které se rodina a dítě aktuálně nachází. Cíl by měl být vyjádřen konkrétně, měl by být měřitelný a reálně splnitelný. Na základě tohoto pak účastníci definují dílčí cíle. Ty se však musí vztahovat k hlavnímu cíly. Taktéž se v úvodní části mohou projednávat konkrétní očekávání účastníků případové konference. V části řízené diskuze je důležité, aby měl každý odborník přiměřeně stejnou dobu k svému vyjádření se k situaci. Společně se hledají zdroje pro řešení případu, pojmenovávají se rizika, formulují se návrhy činností, které souvisejí se stanoveným cílem či se stanovenými dílčími cíly. Poté následuje tzv. formulace výstupů. Ve fázi formulace výstupů jde o vytvoření časového plánu dílčích úkolů a určení odpovědnosti účastníků za jejich plnění. Účastníci formulují výstup případové konference individuální plán práce s rodinou a přibližný či přesný termín, kdy se vyhodnotí jeho úspěšnost. Individuální plán práce s rodinou je výstupem z případové konference, zároveň však také je jistou osnovou pro další práci s rodinou. Obsahuje: - konkrétní změny v situaci dítěte a rodiny (proč se to či ono má změnit) - konkrétní pracovní body (co se má přesně změnit) - určení zodpovědnosti (kdo to má změnit) - konkrétní kroky (jak se to má změnit) - konkrétní časové období (do kdy se to má změnit) - jak, kdy a kým bude získávána zpětná vazba o jeho plnění - kdo svolá další případovou konferenci Stránka 11 z 13

- kdo bude rodinu či dítě o obsahu individuálního plánu informovat (Bechyňová, Konvičková, 2008 s. 92) Cílem prvního setkání je důkladné a objektivní posouzení životní situace klienta a jejím výstupem by mělo být sestavení individuálního plánu. Role účastníků případové konference. Účastníci případové konference mohou plnit v jejím průběhu rozdílné role. Mezi ně patří role iniciátora případové konference, svolavatele, koordinátora či jejího moderátora. Iniciátor je osoba, která svolání případové konference považuje z nějakého důvodu za důležité. Iniciátor ostatním účastníkům sděluje, co má být cílem případové konference, případně pojmenovává rizika. Případová konference může být také iniciována na základě přání členů konkrétní rodiny. Svolavatel je osoba, která konkrétně oslovuje členy multidisciplinárního týmu. Optimálně by to měl být pracovník OSPOD. Pokud případovou konferenci totiž svolává jiný subjekt, může dojít k tomu, že někteří z oslovených odborníků na pozvání nebudou reagovat. Koordinátor je odborník zapojený do práce s rodinou, má přehled o situaci rodiny a ví, kdo s dítětem a rodinou pracuje. Koordinátor koordinuje úsilí týmu, aby směřovalo ke společně domluvenému cíly. Shromaždují se u něho veškeré informace od ostatních členů týmu, které on monitoruje a vyhodnocuje. Dohlíží, zda jsou jednotlivé aktivity členů týmu v souladu s domluvenými cíly, eventuálně toto úsilí koordinuje. Taktéž zajišťuje transparentní komunikaci mezi jednotlivými členy multidisciplinárního týmu a rodinou. Moderátor ( facilitátor) je osoba, která řídí jednání případové konference, zapojuje účastníky do diskuze, podněcuje je k vyjádření názoru a stanovisek, které se vztahují k cíly, případně je k cíly vrací. V neposlední řadě je jeho úkolem předcházet konfliktům v týmu. Je vhodné, pokud je moderátor osoba, která nemá konkrétní roli v týmu a je zodpovědná pouze za řízení průběhu případové konference. Role moderátora vyžaduje jisté zkušenosti a dovednosti s řízením jednání moderátor sleduje čas, směřuje jednání ke stanoveným cílům, zapojuje účastníky do diskuze, nehodnotí vyjádřené názory a stanoviska. V případě menších případových konferencí, může být iniciátor, svolavatel i koordinátor jedna osoba. Případovou konferenci v optimálním případě svolává a koordinuje pracovník OSPOD. Mysleme na všechny členy rodiny a jejich potřeby! Stránka 12 z 13

Další podněty a faktory: Zacházejme velmi opatrně a citlivě s technikami příběhů, životních čar, videotréninky, Knihami života, dotykovými terapiemi, scénáři stěhování apod. Pro sociální pracovnice a pracovníky doporučuji spolupráci s psychology či vyškolenými odborníky. Finance - Nadace, nadační fondy a jejich programy. VDV Olgy Havlové, nadace Charty 77 Koto Bariéry, NF Světluška nadační fondy při podnicích, při školách. Odborné časopisy, časopisy pro veřejnost- Můžeš, Vozíčkář + Odb. časopisy např.- Československá psychologie, Psychológia a patopsychológia dieťaťa, Česko-slovenská psychiatrie, Československá pediatrie. Zpracovala: Dana Štěrbová, 29. 9. 2014 Stránka 13 z 13