Úvod do exogenní dynamiky Exogenní dynamická geologie (exogenní dynamika): studium působení vnějších geologických činností (zemská tíže, vítr, voda tekoucí po povrchu souší, voda moří, led) a změn jimi vyvolaných na zemském povrchu - vnější geologické činitele působily a stále působí; jejich činnosti jsou vystaveny horniny vystupující na zemském povrchu a nehluboko pod ním těmto činnostem v průběhu času podlehnou i nejtvrdší a nejodolnější horniny děje se to různými způsoby, které jsou označovány jako zvětrávání hornin (obr. 1) eroze = rozrušování hornin a tvarů zemského povrchu přímým působením exogenních činitelů, tj. rozrýváním, výmolem zvětraliny = úlomky hornin vzniklé zvětráváním i erozí jsou vodou, větrem i jinými činiteli odnášeny a přemisťovány denudace = odstraněním zvětralin jsou obnaženy a vystaveny zvětrávání dosud neporušené horniny; proces zvětrávání se může opakovat zlomky hornin se při přemisťování dále opracovávají, zmenšují a rozpadají sedimentace = hromadění a usazování zlomků hornin na jiném místě činností exogenních činitelů vznikají usazené horniny (sedimenty) postupné zarovnávání zemského povrchu působením exogenních činitelů jsou rozrušovány, odnášeny a dále usazovány zvětraliny vyplňování sníženin zemského povrchu činnost exogenních sil je protiváhou činnosti endogenních sil (ty vytvářejí nerovnosti na zemském povrchu) Obr. 1 Schématické znázornění zvětrávání žul (podle R. Kettnera) (převzato ze Záruba et al., 1972).
Zvětrávání hornin - rozpad hornin (dezintegrace) působením fyzikálních faktorů = fyzikální zvětrávání - rozklad hornin působením chemických faktorů = chemické zvětrávání - probíhají zpravidla souběžně, fyzikální faktory předcházejí chemickým - biologické zvětrávání činnosti živých organismů; v oblastech, kde jsou vhodné podmínky pro rozvoj života; v podstatě je fyzikální a chemické povahy - pásmo zvětrávání horniny na souši v malé hloubce (tam, kde se ještě projevují účinky slunečního záření a chemické účinky vody a ovzduší; u nás bývá několik desítek metrů) - produkty zvětrávání = zvětraliny (nejen zbytky mechanicky rozpadlých hornin, ale i produkty vzniklé při chemickém zvětrávání) Fyzikální zvětrávání hornin - způsobuje rozpad hornin v úlomky, nedochází k podstatným chemickým změnám - hlavní činitele: insolace (oslunění) a s ní spojené změny teploty, mráz, krystalizace látek v pórech horniny z roztoků, činnost živých organismů Insolace a změny teploty - horniny se na povrchu oteplují cca 2,5x více než ovzduší - horniny složeny zpravidla z více nerostů (různá délková i objemová tepelná roztažnost, různá barva, různá velikost zrn i krystalografická orientace v hornině) nestejnoměrné roztahování a smršťování napětí v hornině, vznik sítě jemných trhlinek - opakující se tepelné změny postupné uvolnění zrn, rozpad horniny - změny teplem nezasahují hluboko pod povrch - oblasti s velkými tepelnými změnami (denní kolísání 50 60 C) napětí nehluboko pod povrchem horniny vznik trhlin rovnoběžných s povrchem, odlupování a odpadávání horniny podél trhlin = deskvamace Působení mrazu - v našich klimatických podmínkách silnější projevy než insolace - mrznutí vody vyplňující dutiny, pukliny, póry - mrznoucí voda zvětšuje svůj objem cca o 9% vyvolává tlaky, projevují se trháním horniny - v polárních krajinách a vysokých horách účinky mrazu ještě v hloubce 7 m - naše klimatické podmínky porušení mrazem do hloubky cca 1 1,5 m, max 2 m - kamenná moře pleistocén: působení mrazu v oblastech před ledovci; nahromadění bloků a balvanů na horských svazích - hornina jako stavební materiál zakládání staveb ve větších hloubkách, než je dosah působení mrazu
- suťové kužele a osypy nahromaděné uvolněné úlomky hornin, které padají k úpatím svahů (zejm. během jarního tání) může ohrožovat bezpečnost dopravy (záchytné zdi, lavičky s příkopy, ochranné sítě) Krystalizace solí a hydratace - chemické pochody, které mají mechanické účinky při rozrušování hornin - voda v puklinách a pórech obsahuje často rozpuštěné soli (uhličitany, sírany, chloridy, ) - velké vypařování vody nebo její vymrzání soli krystalizují - krystaly vyvolávají tlak trhání hornin (obdobně jako led) - dostatek vody v horninách bezvodé minerály (anhydrit CaSO 4 ) se mohou přeměňovat v hydráty (CaSO 4. 2 H 2 O) zvětšování objemu Činnost rostlin a živočichů - vázána na klimatické poměry umožňující jejich život - rostliny vnikají svými kořeny do jemných trhlinek hornin růst a sílení vyvíjí tlak na stěny trhlin rozšiřování trhlin rozpad horniny - živočichové: krtci, hlodavci, dešťovky, aj. půda přemisťovaná jejich činností se rozpadá na menší částečky + jejich díry, nory, doupata umožňují přístup vody a vzduchu k horninám dosud nenarušeným zvětráváním Chemické zvětrávání hornin - dochází k rozložení původních minerálů horniny, ke vzniku minerálů nových (druhotných) a tím k látkové přeměně horniny - hlavní činitel: atmosférická voda obsahující kyslík a oxid uhličitý - další činitele: různé soli, kyseliny rozpuštěné ve vodě, humusové a jiné organické látky, bakterie a některé organismy žijící ve vodě - velká města, tunely chemický rozklad hornin i kouřovými plyny - rychlost a intenzita závislé na klimatických poměrech (teplota a množství vodních srážek) teplé a vlhké oblasti tropů: vyšší intenzita než suché, polární a vysokohorské oblasti - chemické zvětrávání: rozpouštění, hydrolýza, oxidace, redukce, hydratace a karbonatizace Rozpouštění - závislé na čistotě a teplotě vody a na době jejího působení na horniny - voda v přírodě většinou obsahuje rozpuštěný kyslík, oxid uhličitý, oxidy dusíku a jiné plyny - CO 2 velmi podporuje rozpouštěcí schopnost vody - oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě způsobuje, že se vápenec CaCO 3 mění v kyselý hydrogen uhličitan vápenatý Ca(HCO 3 ) 2, který je 10x rozpustnější krasové jevy ve vápencových oblastech CaCO 3 + H 2 O + CO 2 Ca(HCO 3 ) 2
- různé minerály a horniny jsou různě rozpustné ve vodě (dobře: např. sůl kamenná, vápenec; obtížně: např. křemičitany; téměř nerozpustné: křemen, muskovit) Hydrolýza - schopnost vody se zčásti štěpit na volné ionty (kladně nabitý kation H + a záporně nabitý anion OH -, tj. disociace); roste s teplotou - částečně disociovaná voda rozkládá i těžko rozpustné křemičitany = hydrolýza (hydrolytický rozklad) - např. kaolinizace = hydrolýza draselného živce (ortoklasu) kaolinit (nerozpustný křemičitan ze skupiny jílových minerálů) + křemen + rozpustný uhličitan draselný Oxidace (okysličování) - způsobena vzdušným kyslíkem, hlavně kyslíkem rozpuštěným ve srážkové vodě - minerály, které obsahují dvojmocné železo (temná nebo nazelenalá barva) jsou oxidovány na sloučeniny trojmocného železa (žlutavě hnědá až červená /limonit/ barva) změna barvy značí začátek zvětrávání hornin - kyzové zvětrávání - oxidace sulfidů železa (pyrit, markazit) za vzniku síranu železnatého, který se mění na limonit a kyselinu sírovou FeS 2 + 7O + H 2 O H 2 SO 4 + FeSO 4 - vznikající kyselina sírová napadá ihned minerály ve svém okolí a rozpouští je - vznikající sírany (zvláště CaSO 4. 2 H 2 O) mohou rozrušovat horniny krystalizací horniny s velkým obsahem pyritu (a sulfidů vůbec) nevhodné jako stavební materiál ani jako dekorační kámen - kyzové zvětrávání uvolnění značného množství tepla někdy dochází k samovznícení uhelných slojí - železný klobouk limonit hromadící se kyzovým zvětráváním na výchozech rudních ložisek tvořených sulfidy železa (příp. sulfidy Cu, Zn, Pb) prozrazuje rudní ložisko Redukce - nejčastěji probíhá v přítomnosti rozkládajících se organických látek v trvale zamokřených půdách kyslík potřebný k rozkladu je odnímán kyslíkatým sloučeninám - dobře patrná barevnými změnami sloučenin železa v půdě - sloučeniny trojmocného železa (žlutavé až rudohnědé) jsou redukcí převáděny na sloučeniny dvojmocného železa (zelenomodré až zelené) Hydratace - přijímání vody bezvodnými minerály při zvětšování objemu nerostu - nejčastěji změna anhydritu CaSO 4 na sádrovec CaSO 4. 2 H 2 O zvětšení objemu až o 62,3% CaSO 4 + 2H 2 O CaSO 4.2H 2 O
- pokud je anhydrit součástí horniny, dochází vznikem sádrovce k jejímu porušení - podobná je hydratace hematitu v limonit Karbonatizace - vznik uhličitanů a kyselých uhličitanů - slučováním CO 2 s některými produkty zvětrávání obsahujícími Ca, Mg, Na, Fe, K, aj. - umožněno prosakujícími srážkovými vodami obsahujícími CO 2 z atmosféry a zvláště z půdy - nejčastěji takto vzniká kalcit (krystalizuje na puklinách zvětrávajících hornin) - podílejí se též živé organismy (lišejníky, houby, vrtaví mlži, mořští ježci apod.) Biochemické zvětrávání hornin - hlavní podíl: mikroorganismy, především bakterie (v obrovském množství přítomny na povrchu, v puklinách i pórech hornin) - velký význam má rozklad organických zbytků, zejména rostlin - patří sem: tlení, trouchnivění, kvašení, hnití, rašelinění (tj. rozklad rostlinných částí zprvu za nedokonalého přístupu kyslíku, později pod vodou bez přístupu vzduchu) - význam pro zvětrávání má zejména tlení, trouchnivění a rašelinění vzniká humus obsahující huminové kyseliny, které se dostávají do hornin, které rozkládají - aerobní bakterie - potřebují vzdušný kyslík; rozkládají organické zbytky, které mohou být ve zvětralinách ve velkém množství, přitom se uvolňuje CO 2, který zvyšuje rozpouštěcí schopnost vody X anaerobní bakterie - žijí v prostředí bez přístupu vzduchu - kyslík získávají redukcí kyslíkatých minerálních látek redukční pochody v horninách pod hladinou podzemní vody, silný korozní účinek nejen na horniny, ale i na zdivo, beton a kovy Geologická činnost větru - vítr = proud vzduchu, který je způsobován nestejnoměrných rozložením tlaku v atmosféře - rozhodují je jeho rychlost, směr a doba trvání - rychlost větru [m/s] není stejná v celém profilu jeho proudu, u země je snižována překážkami nejvyšší rychlost nad mořem, v rovinách a nad horskými hřbety - geologická činnost větru = eolická činnost projevuje se zejména v oblastech aridního klimatu - v oblastech humidního klimatu eolická činnost znesnadněna vlhkostí a vegetací
Rušivá činnost větru - účinnost se zvyšuje s rostoucí rychlostí - hlavně v suchých oblastech drobnější materiál je odnášen, hrubší zůstává na místě a hromadí se vznikají kamenité pouště, tzv. hamady (Sahara, Austrálie) - přispívá k obnažování hornin, které jsou tak vystaveny dalším zvětrávacím procesům - úlomky unášené větrem narážejí na překážky, jejichž povrch je ošleháván a obrušován - nejsilnější projevy při povrchu země (jsou unášeny největší úlomky), vznikají tak viklany oddělené od svého podkladu, spočívají na něm jen malou plochou - vznik skalních oken, skalních bran - různá odolnost minerálů i hornin - spolupůsobení při vzniku voštinových prohlubenin na povrchu pískovců - přenos až 3mm částic (prach, písek) větrem; hrubší materiál jen velmi silnými větry - prach (0,06 0,002mm) i 5 6 km vysoko, tisícikilometrové vzdálenosti Tvořivá činnost větru - ukládání přenášených částic hornin snížení rychlosti a síly větru - sedimenty nanesené větrem = eolické sedimenty zřetelné utřídění podle velikosti částic - typický eolický sediment: spraš usazení prachových částic přinesených větrem často z velmi vzdálených oblastí (u nás: Polabí, střední a jižní Morava) - nevápnitá hlína sprašového původu = sprašová hlína (Ostravsko, Opavsko odvápnění spraší) - váté písky = větrem nanášený a usazovaný materiál oblasti suchého klimatu, plochá mořská pobřeží, neporostlé terasové a glacifluviální nánosy - nejrozšířenější v písečných pouštích tvoří přesypy a duny, stěhovavé duny (působením větru je písek dun přemisťován z návětrné strany na stranu závětrnou duna se posunuje ve směru vanoucího větru) Geologická činnost ledovců - v současnosti led jako geologický činitel v polárních krajinách a vysokých horách, kde mohou vznikat ledovce - v minulosti rozsáhlejší geologická činnost ledu naposledy v pleistocénu - hustota ledu je 900 kg/m 3 pluje na vodě - ledovcový led vzniká nad hranicí věčného sněhu jeho nahromaděním vznikají ledovce, které erodují, transportují a akumulují rozrušený horninový materiál - sníh nakupený nad hranicí věčného sněhu se mění střídajícím denním roztáváním a nočním mrznutím do hloubky v zrnitý sníh, tzv. firn je tvořen oblými zrny ledu spojenými sněhem - vzrůstající hloubka a postupem času: firn firnový led ledovcový led
- vytváří ledovcový splaz dělení ledovců dle oblasti a způsobu vzniku: horské a kontinentální Horské ledovce - pod horskými štíty nebo na rozsáhlých vysoko položených náhorních planinách visuté ledovce malé ledovce, jejichž splazy nesestupují až do údolí ledovec alpínského typu (údolní ledovec) spojené ledovcové splazy v jeden ledovec, který vyplní údolí (obr. 2); Alpy, Kavkaz, Himaláje, Andy Obr. 2 Údolní ledovec vzniklý splynutím tří menších ledovcových splazů schematický řez (podle E. de Martonna): p postranní, boční morény; s střední morény; v vnitřní moréna; z základní moréna; N nunatak (převzato ze Záruba et al., 1972). - piedmontní (podhorský) ledovec několik údolních ledovců sestoupí do předpolí hor a tam splynou v jeden ledovec; Aljaška ledovce norského typu přechodný typ mezi kontinentálním a horským ledovcem Kontinentální ledovce - překrývají jako souvislý plášť rozsáhlé oblasti zemského povrchu (Antarktida, Arktida) nad povrch ledovce vyčnívají jen nejvyšší vrcholy a hřbety, tzv. nunataky dosahují velké mocnosti, Grónský ledovec: 3 400m v centrální části v důsledku narůstání v živné oblasti se pohybují Pohyb ledovců - podmíněn především gravitací nebo rozdílem tlaků, který vyplývá z nestejné mocnosti ledu plasticita ledu (creep) ledovec vlivem tlaku zespodu taje a voda usnadňuje jeho pohyb rychlost pohybu: Alpy 40 100m ročně, Himaláje 2 3,7m za den ubývání hmoty ledovců vypařováním na povrchu (sluneční teplo) a odtáváním především v čele ledovcových splazů
- ledovce sestupující do moře odlamování ledových ker Rušivá činnost ledovců - úlomky hornin, které se dostanou do nitra ledovce ryjí do podloží ledovce při jeho postupu; rýhy na horninách jsou rovnoběžné, jejich směr ukazuje směr pohybu ledovce - ledovcová údolí (trogy) tvaru písmene U (X tvar V u říčních údolí) obr. 3 Obr. 3 a) Původní tvar údolí před zaledněním, vzniklý říční erozí, b) přehloubený tvar ledovcového údolí (převzato ze Záruba et al., 1972). - ledovcová údolí: Vysoké Tatry (Bielovodská dolina), fjordy (mnohé z nich jsou zaplavená ledovcová údolí vzniklá původně na souši) - kary prohlubně, vznikly pod ledovcem prohlubováním skalního podkladu vlivem promrzání hornin a jejich odlamováním ledovcem postupně vytlačovaným z prohlubně, po zániku ledovce často vyplněny vodou karová jezera - erozní činnost horských ledovců vznik značných výškových rozdílů v reliéfu krajiny X činnost kontinentálních ledovců zmenšování výškových rozdílů Ledovcové sedimenty - ledovce přenášejí velké množství úlomkovitého materiálů, často i na velké vzdálenosti ty se cestou ulamují, drtí, rozmělňují - materiál se za příhodných okolností ukládá sedimenty ledovcového původu, tzv. glacigenní hlavní znak: neutříděnost - typické uloženiny ledovců morény z materiálu nahromaděného původně na pohybujícím se ledovci nebo zamrzlého v ledovci; boční, postranní (lemuje ledovcový splaz), střední (po splynutí dvou bočních morén dvou ledovcových splazů), spodní (bazální, základní) (zespodu ledovce), čelní (před čelem ledovce) - morény při ústupu ledovce rozrušovány vodami jemný materiál vyplavován, vznikají tzv. bludné balvany (Ostravsko, Opavsko bludné balvany ze Skandinávie, které byly přivlečeny ledovcem v pleistocénu) - významný činitel: vody tekoucí pod ledovci + vody z odtávajících ledovců nánosy těchto vod = glacifluviální sedimenty Ledové doby - pleistocén kontinentální i horské ledovce rozšířeny v mnohem větší míře, než dnes
- pleistocenní zalednění nebylo nepřetržité střídaly se doby ledové (glaciály) a meziledové (interglaciály) - interglaciály tak teplé podnebí, že ledovce téměř zanikly (s výjimkou Antarktidy) - glaciál intenzivní fyzikální zvětrávání hornin, porušování půd mrazem - preglaciální oblasti (nezaledněné oblasti před čelem kontinentálního ledovce) tundrové klima - před pleistocenním zaledněním kontinentální ledovce v proterozoiku, středním karbonu, v permu, v siluru, ve třetihorách Vznik půd - zvětralé horniny na zemském povrchu pokrývka, tzv. zvětralinový plášť - eluvium = zvětraliny zůstávají ležet na místě svého vzniku plynule přechází do matečných hornin, z nichž vzniklo - eluvium nebývá utříděné podle velikosti částic různě velké úlomky matečné horniny + jemnější produkty jejího zvětrávání - z matečných hornin a jejich zvětralin v průběhu času: půdy - vývoj půdy: na zvětralinovém plášti působením podnebí a dalších půdotvorných činitelů, ústrojných i neústrojných - pedologie vznik, vlastnosti, proměny, rozšíření půd Půdotvorné činitele - tvorba půdy (pedogeneze) je podmíněna půdotvornými činiteli, jejichž působením se výchozí zemina (substrát) rozčleňuje v genetické horizonty, skládající půdní profil - půdotvorné faktory: 1) přímo podmiňující přeměnu substrátu v půdu (voda, teplota, vodíkové ionty), 2) nepřímé faktory (podnebí, organismy, reliéf, čas) podmiňují účinky přímo působících činitelů - matečná hornina výchozí materiál, z něhož se půda tvoří pevné horniny a jejich zvětraliny, nezpevněné horniny, starší půdy - půdotvorný pochod ovlivněn vlastnostmi substrátu zrnitost (druh půdy), obsah koloidů (vodní režim v půdě), chemismus (ovlivňuje typ půdy např. černozemě na vápnitých spraších, kyselé podzolové půdy na křemencích a pískovcích) - podnebné činitele srážky + výpar, teplota - humidní oblasti srážky vyšší než výpar ochuzování povrchových pásem půdy, odnos prosakující vodou do spodního pásma, které je jimi obohacováno - aridní oblasti srážky nižší než výpar nepatrné provlhčení půdy pozvolný rozklad minerální hmoty, vynášení rozpustných solí vodou k povrchu - organismy nejnižší (mikroorganismy) i nejvyšší (rostliny, živočichové) přímo i nepřímo, fyzikálně i chemicky tvorba humusu (= soubor neživých organických látek nahromaděných na nebo v půdě, v čistém stavu i ve stavu smíšeném s minerální hmotou; silně ovlivňuje úrodnost půd) - potřeba času čím déle, tím větší podíl půdotvorných procesů - dále: působení podzemní vody, hospodářské zásahy člověka, aj.
Půdní profil - stavba půdního profilu půdní horizonty (omezená pásma, na které je rozčleněn heterogenní půdní substrát, obr. 4) základní znak půdního typu Obr. 4 Zjednodušené znázornění půdních horizontů. - humidní oblasti půdní profil ze tří hlavních horizontů A, B, C - horizont A povrchové humózní pásmo, barva do šeda, ve vlhkých oblastech ochuzený - horizont B (obohacený) zhutnělý, hromadí se zde vylouhované a proplavené látky z horizontu A na nichž závisí jeho barva - horizont C půdotvornými pochody nedotčená matečná hornina nebo její zvětralina - v některých půdách mohou být i jiné horizonty např. horizont G (glejový, obohacený Fe), horizont Ca (karbonátový, na vápnitých substrátech nahromaděním CaCO 3 ) Půdní typy - dělení podle perkolace (směru pohybu půdních roztoků): půdy terestrické (suchozemské), semiterestrické (v dosahu hladiny podzemní vody nebo střídavě zaplavované), subhydrické (vodní), rašelinné Terestrické půdy - surové a rankerovité půdy, rendziny, černozemě, terrae calcis, plastosoly a latosoly, hnědozemě, illimerizované půdy, pseudogleje a podzoly
- Černozemě - půdy o horizontech A a C, resp. Ca a C; půdy travnatých stepí (obr. 5) - horizont A silně humózní, mocný až 1 m, na hlubokých kyprých substrátech, zvl. na spraších; u pravých černozemí na bázi horizobtu A vyvinut horizont Ca - nízké, rovinaté oblasti u nás suchá teplá oblast mezi Prahou a Českým středohořím, v moravských úvalech, v Podunají - Hnědozemě - horizont B s výraznou oxidací, ale jen malým posunem látek do spodin, plynule přechází do nadloží i podloží (obr. 5) - půdy humidních listnatých a smíšených lesů, běžně rozšířené v evropských pahorkatinách na nejrůznějších substrátech u nás: střední Čechy, Morava - Podzoly - výrazně kyselý humózní horizont A 1, pod nímž leží čistě propláchnutý a vybělený popelavě šedý horizont A 2 (obr. 5) - v horizontu B se hromadí ve vysrážené formě nejen sloučeniny železa, ale i humus buď rezivě hnědě, nebo černohnědě zbarvený - u nás: okrajová pohoří Českého masivu Semiterestrické půdy - vývoj určen buď vysokou hladinou podzemní vody, nebo pravidelnými záplavami za povodní - více či méně trvalý vliv vody, která dočasně prostupuje celý půdní profil - nivní půdy (na dočasně zaplavovaných údolních nivách), glejové půdy, slané půdy Subhydrické půdy - půdy tvořící se trvale pod vodou - látkové přesuny nejsou ovlivněny gravitací probíhají všemi směry Rašelinné půdy - vysoký obsah humózních látek, vznikajících nedokonalým rozkladem odumřelých rostlinných zbytků pod vodou = rašelinění (ulmifikace) - slatinné, vrchovištní Krasové jevy - největší projevy chemické koroze vápence a karbonátové horniny - dobrá rozpustnost vápence v čisté vodě, pokud je ve vodě CO 2 skoro 10x lepší rozpustnost srážková voda stékající po vápencích koroduje jejich povrch, při pronikání puklinami je rozrušuje i pod povrchem, rozšiřuje pukliny, během času vznikají dutiny, jimiž mohou protékat i podzemní vodní toky erodují vápence nejen chemicky, ale i mechanicky krasovění - krasové jevy - povrchové i podzemní tvary takto vzniklé - kras - vápencové území porušené krasověním - krasové oblasti nedostatek povrchové i pramenité vody, skrovná vegetace - údolí tvar kaňonů, vodní toky pod povrchem podzemní toky
Povrchové krasové jevy - krasové jevy vyvinuté na povrchu vápenců - škrapy, závrty, ponory, krasová jezírka, propasti, slepá a poloslepá údolí, krasové kaňony, vyvěračky, polje - škrapy - stékající dešťová voda po povrchu vápenců zářezy, rýhy 0,5 1 m hluboké, oddělené hřebenovitými útvary - škrapy na plošně velkých územích škrapová pole - závrty (doliny) krasové prohlubně nálevkovitého tvaru o průměru několika málo až několika set metrů bez povrchového odtoku; někdy osamocené (Moravský kras), častěji ve skupinách po několika desítkách na 1 km 2 ; v místech silně rozpukaných vápenců, voda rozšiřuje pukliny uvolněné balvany vápenců někdy sedají urychlení prohloubení závrtu - přítok vod do krasových území většinou pod zemí mizí po puklinách, nebo otevřenými dutinami - ponory - místa, kde se vody postupně ztrácí do vápenců po puklinách - propasti jámy, u nichž je hloubka převažujícím rozměrem vznik rozpouštěním vápenců podél příkrých puklin a zlomů, nebo prolomením stropu jeskyně (Macocha) - vyvěračky - místa, kde podzemní krasové vody vystupují na povrch - polje kotliny protáhlé i několik kilometrů uzavřené na všech stranách příkrými stěnami při jejich úpatí četné vyvěračky, ponory a propadání, dna bývají plochá a přikrytá mladými splaveninami; některá z poljí bývají zaplavena Podzemní krasové jevy - krasové jevy vyvinuté pod povrchem dutiny, jeskyně a komíny, podzemní vodní toky - geologické varhany přechod mezi krasovými jevy povrchovými a podzemními; současně s prohlubováním a rozšiřováním jsou tyto dutiny vyplňovány sedimenty vápencového pokryvu - jeskyně - vody vnikají do vápenců po puklinách, zlomech a vrstevních spárách postupem času větší dutiny rozměrnější podzemní prostory = - podzemní vodní toky další rozšiřování jeskyní voda srážková + z povrchových toků mizející ponory nebo propadáním pod povrch vápenců; ovlivněno vydatností atmosférických srážek - podzemní prostory protékané vodou místa, kde strop jeskyně sahá hluboko pod hladinu voda v přilehlých jeskyních vystupuje podle zákona o spojitých nádobách = sifony voda někdy i pod tlakem - jeskynní prostory vyplňovány útvary z vysráženého vápence, tzv. sintru snížením vlhkosti, vyšší teplotou a působením vzduchových proudů se voda v jeskyni rychleji odpařuje rozpuštěný Ca(HCO 3 ) 2 se vylučuje jako normální CaCO 3 v podobě povlaků, kůr, výplní nebo krápníků - stalaktity - z vody prosakující trhlinami ve stropě jeskyně; duté rampouchovité krápníky
- voda odkapávající ze stalaktitu se na dně jeskyně roztéká, nebo vytváří jamku, v níž se hromadí a z ní vylučuje CaCO 3 během doby vyrůstá proti stalaktitu stalagmit oba postupně sílí, narůstají proti sobě, mohou se spojit a vytvořit krápníkový sloup (stalagnát) - různé zbarvení sintru i krápníků žlutavé až hnědočervené: sloučeniny železa, černavé: příměs humusu a sloučenin manganu, bezbarvé, čiré: chemicky čisté vápence - zánik jeskyně prolomí-li se její strop až k povrchu v případě, že jsou nad ní hluboké závrty Rozšíření a význam krasových oblastí - Moravský kras, severomoravský a hranický kras, středočeský kras (jeskyně Koněprusy) vznik hlavně v devonských vápencích - z inženýrsko-geologického hlediska krasové oblasti velmi náročné na průzkum při výstavbě všech druhů inženýrských staveb - únosnost vápenců snižována krasověním - velká propustnost zkrasovělých vápenců velké nároky na utěsnění (pod základy staveb, při zamezení průsaku v prostoru přehrad) - obtížný hydrogeologický průzkum krasu - povrchové vody vzácné - vody vytékající z vyvěraček vždy podezřelé ze zdravotního hlediska jako pitné jen po úpravě - možnost řítivého zemětřesení při prolomení stropů podzemních dutin - možnost výskytu ložisek rud (železných, bauxitu) a jiných nerostných surovin (jíly)