PODLAHY Doc.Ing.Václav Kupilík, CSc. 1) Vlastnosti podlah 2) Dělení podlah 3) Typizační a konstrukční zásady 4) Kontaktní plochy lepidla s podkladní vrstvou 5) Podklady pro nášlapné vrstvy 6) Povrchové úpravy podlah 7) Podlahy vytápěné 8) Podlahy zdvojené 9) Příklady poruch
1. VLASTNOSTI PODLAH Podlahy jako konstrukce uložené buď na vrchní ploše upravené zeminy nebo na podkladní vrstvě, popř. na stropní konstrukci musí mít kvalitní pochůzný povrch a se svými technickými vlastnostmi musí vyhovovat požadavkům provozu. Vlastnosti lze rozdělit do následujících skupin: I. Mechanické: a) odolnost proti opotřebení (obrusnost): vliv na trvanlivost podlahy a její hygienické a vzhledové vlastnosti b) odolnost proti nárazu: zajišťuje se u podlah, kde je předpoklad nárazu při provozu c) pevnost v tlaku: je rozdílná podle druhu provozu d) pevnost v tahu za ohybu: vyžaduje se u dlažeb a mazanin více namáhaných e) odolnost proti soustředěnému zatížení: uplatňuje se v provozech se značně rozdílným lokálním namáháním
1. VLASTNOSTI PODLAH f) odolnost vůči dynamickému namáhání: je reakcí na otřesy, opakovaná namáhání a statické účinky proměnné s časem g) skluznost: bezpečnost chůze závislá na tvrdosti a měkkosti použitého materiálu, je-li povrch suchý, mokrý či zvlhlý a ovšem také na druhu podrážky, kola vozíku apod. h) pružnost: je dána hodnotou přetvoření v oblasti pružné deformace i) odolnost proti vysokým teplotám: požadavek se vyskytuje v hutích, válcovnách atd. Teploty mohou dosahovat 200 C, v ojedinělých případech až 600 C j) odolnost proti mrazu: vyžaduje se u podlah vystaveným stálým či střídavým teplotám pod bodem mrazu k) nejiskřivost: vyžaduje se u skladů hořlavin, výbušnin a podobných provozů l) tvrdost: má důležitý význam při pojezdu kolových vozidel (nutno respektovat v průmyslových provozech)
1. VLASTNOSTI PODLAH II. Fyzikální: a) hmotnost: má vliv na konstrukci stropu. Na hmotnosti je závislá zvukoizolační schopnost stropu; b) tepelný odpor: v místnostech s trvalejším pobytem osob se klade na podlahu požadavek daný ČSN 730540-2; c) tepelná jímavost: některé podlahy odnímají značné množství tepla (betonové a teracové mazaniny). Vyvolávají nepříjemný pocit při teplotě 17 C. Teplota povrchu je závislá na průteplivosti podlahoviny, na jejím specifickém teple, hmotnosti, teplotě vzduchu těsně nad podlahou a není-li vzduch ve výši nohou v pohybu. Podmínky dobré pohody lze zlepšit kobercovými povlaky a zamezením průvanu nebo teplým obutím; d) nasákavost: d 1 ) podlahy nasákavé...přes 12 % d 2 ) podlahy málo nasákavé 3 až 12 % d 3 ) podlahy nenasákavé..do 3 %
1. VLASTNOSTI PODLAH e) odolnost proti vodě a prostupu vodních par: z toho důvodu se mezi strop a podlahu kladou izolační vrstvy tam, kde v podlaze se používají tepelné či zvukové izolace nebo kde podlahy jsou z organických hmot, jimž vlhkost škodí. K zábraně se používají vhodné fólie, vložky či penetrační nátěry. S hydroizolací pod nášlapnou vrstvou je nutno počítat v mokrých provozech (např. koupelny); f) kročejová neprůzvučnost: strop včetně podlahy musí splňovat požadavky ČSN 73 0532 - v byt. místnostech min. vážená hladina akustického tlaku L n,w= 63 db. Podlahy s tloušťkou nulovou, tj. do 20 mm, lze uvažovat jen tam, kde vlastní nosná konstrukce stropu zabezpečí požadovaným zvukový útlum; g) elektrická vodivost: uplatňuje se v prostorách s vysokým napětím a se zvýšeným nebezpečím úrazu. Zde mají být podlahy nevodivé např. dřevěné či povlaky z pryže, PVC
1. VLASTNOSTI PODLAH h) objemová stálost: se vyžaduje zejména u podlahových povlaků a textilií; III. Chemické: a) odolnost proti působení kyselin: přichází v úvahu při provádění podlah v chemickém a potravinářském průmyslu. Důležitým hlediskem je hutnost a nepropustnost horní vrstvy podlahy; b) odolnost proti působení louhů: uplatňuje se opět v chemickém prostředí; c) odolnost proti působení minerálních, organických olejů a solí: kromě chemických provozů též průmysl masný, potravinářský, autodílny atd. d) hořlavost: kromě klasických podlah, kde je hořlavost zřejmá (mazaniny a dlažby s výjimkou dřevěné špalíkové dlažby jsou nehořlavé) je podstatná pro podlahy povlakové, stěrkové a textilní nášlapné vrstvy;
1. VLASTNOSTI PODLAH IV. Ostatní a) čistitelnost: životnost podlah je závislá na správném ošetřování. Způsob ošetřování je dán charakterem podlahoviny a provozem. Např. xylolitové mazaniny se nemají čistit vodou, jelikož xylolit měkne a tím se zvyšuje obrusnost. Proto se povrch xylolitu napouští lněným olejem a po zatvrdnutí se pastuje a leští. Podlahy dřevěné se čistí vodou jen kdy odstraňujeme krycí vrstvou podlahové pasty. Jde-li o podlahy z tvrdého řeziva, je vhodnější drátkování a povrch se opatřuje tvrdým syntetickým průsvitným lakem; b) vzhled: Barvu podlahy je nutno volit v souladu s celou kompozicí interiéru s přihlédnutím k provozním požadavkům. Barevnost podlahy se posuzuje za takových světelných podmínek, při nichž se užívá denní či umělé osvětlení.
1. VLASTNOSTI PODLAH c) snadnost oprav: vhodné pro opravy jsou podlahy menších prvků (z dlaždic), horší jsou podlahy bezesparé d) bezesparost: ovlivňuje čistitelnost a zadržování nečistot (čím méně spár, tím lepší čistitelnost), e) svařitelnost: se vztahuje pouze k plastovým povlakům f) trvanlivost: se více projevuje u podlah v exteriéru (zde jsou podlahy vystaveny povětrnosti) než v interiéru, f) pořizovací náklady: patří mezi rozhodující kritéria při návrhu podlah, g) zdravotní nezávadnost: u textilií se projevuje ve formě alergenů, u plastů v závislosti na jeho druhu, zpracování a provozních podmínkách (teplota, vlhkost), h) hmotnost: nejvíce ovlivňuje stropní konstrukce, i) jiskřivost: ve speciálních provozech (např. u výbušnin)
2. DĚLENÍ PODLAH 1) Podle materiálu rozeznáváme: A) Dřevěné: vyráběné ze dřeva nebo dřevní hmoty prkenné, fošnové, vlysové, parketové, mozaikové, třískové, dřevovláknité, korkové, plovoucí: a) laminátové b) dřevěné vícevrstvé (třívrstvé)
2. DĚLENÍ PODLAH B) Dlažby: 1) podle umístění: a) vnitřní, b) vnější 2) podle materiálu: dřevěné (ze špalíků), z cihel, keramické, betonové teracové, xylolitové, anhydritové, pryžové, z přírodních kamenů, mozaikové, z kovových desek
2. DĚLENÍ PODLAH C) Mazaniny, potěry a stěrky: jsou celistvé podlahy beze spár prováděné pěchováním, válcováním, litím nebo stíráním přímo na místě. Mohou být: betonové, teracové, plastbetonové, cementové, asfaltové, xylolitové, anhydritové, hliněné zřídka se používá, sádrové zřídka se používá
2. DĚLENÍ PODLAH D) Podlahové povlaky: jsou podlahoviny malé tloušťky, které se kladou jako ochranné krytí podlah. Podle druhu použitých hmot a technologie kladení jsou to: linolea: a) korková, b) papírová, c) přírodní (lněný olej, přírodní pryskyřice, juta, korek) např.marmoleum, povlaky z pryže a PVC, stěrky na bázi plastů běžně PVAc, polyester, epoxid, kobercové povlaky celoplošné (pokud jsou součástí vybavení objektu), stříkané polyuretanové povlaky (např. tartan pro sport. účely: stříkaná vrstva na pryžovém podkladu)
2. DĚLENÍ PODLAH E) Zvláštní podlahy: skleněné dlaždice pro sklobeton, roštové povlaky plechové či mřížovinové, roštové konstrukce ocelové, umělé travnaté plochy s polypropylenovým nebo polyetylenovým vlasem 2) Dělení podlah podle hmotnosti: velmi lehké: do 52 kg.m -2, lehké: do 100 kg.m -2, normální: do 170 kg.m -2, těžké: do 250 kg.m -2, velmi těžké: nad 250 kg.m -2
2. DĚLENÍ PODLAH 3) Dělení podlah podle hořlavosti: hořlavé: nášlapná vrstva po zapálení hoří i po oddálení plamene, nesnadno hořlavé: nášlapná vrstva působením přímého plamene hoří, ale po oddálení plamene se hoření zastavuje nehořlavé: nášlapná vrstva nehoří ani se nezapálí působením přímého plamene 4) Dělení podlah podle konstrukčního řešení: jednovrstvé: jen z nášlapné vrstvy přímo na podklad vícevrstvé: a) normální: ze 2 nebo více vrstev, b) plovoucí: s vysokým akustickým účinkem 5) Dělení podlah podle tepelných účinků: tepelně izolační: zajišťují min.90 % hodnoty tepelného odporu daného ČSN, z hlediska tepelné izolace neúčinné
2. DĚLENÍ PODLAH 6) Dělení podlah podle způsobu provedení
2. DĚLENÍ PODLAH 7) Dělení podlah podle provozního zatížení: lehké provozy: do 15 MPa normální provozy: do 35 MPa středně těžké provozy: do 100 MPa těžké provozy: do 500 MPa velmi těžké provozy: nad 500 MPa 8) Podlahy mohou být prováděny na tyto podklady: stropní nosnou konstrukci, betonovou nebo jinou vhodnou mazaninu, podkladní prefabrikáty, betonovou, cihelnou a podobnou dlažbu, zpevňující vrstvu štěrku, štětu nebo makadamu, upravený terén, který se zhutňuje na požadovanou únosnost
3. TYPIZAČNÍ A KONSTRUKČNÍ ZÁSADY Podlahy jsou navrženy v tloušťkách 20,50,100 a 150 mm. Z hlediska modulového vztahu k ostatním konstrukcím se uvažují podlahy 20 mm tlusté jako by měly tloušťku nulovou. Podlahy pro bytové a občanské stavby jsou řešeny převážně jako podlahy plovoucí tj. že jsou od konstrukce stropu i od přiléhajících stěn odděleny zvukově izolačním i vložkami. Bezespará povrchová vrstva může být položena na podkladním betonu buď bez separace nebo s oddělující fólií.
3. TYPIZAČNÍ A KONSTRUKČNÍ ZÁSADY Podlahy z mazanin se dělí na pole v menších plochách spárami z hlediska tepelných a jiných vlivů. Dilatační spáry se provádějí buď na střih či na vazbu. Rozměr dilatačních polí: 3,0 x 3,0 m až 9,0 x 9,0 m, dilatační spáry 5 10 mm. l = l. dl. t l změna délky [ m ] l počáteční délka prvku [m] α dl teplotní součinitel délkové roztažnosti [K -1 ] t rozdíl teplot [K]
3. TYPIZAČNÍ A KONSTRUKČNÍ ZÁSADY Vzhledem ke zmenšení vlivu objemových změn se betonové podlahy rozdělují spárami, které mohou být: a) smršťovací neboli kontrakční, b) dilatační, c) oddělovací
3. TYPIZAČNÍ A KONSTRUKČNÍ ZÁSADY
3. TYPIZAČNÍ A KONSTRUKČNÍ ZÁSADY Oddělovací spáry oddělují betonovou podlahovou desku především od konstrukčních prvků budovy
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Obecně u litých podlahovin jsou objemové změny provázeny značným smrštěním, zejména tehdy, když nášlapné stěrky obsahují málo plniva. Tvrdnutí pryskyřice probíhá ve 2 fázích želatinaci a vytvrzování. V první fázi smrštění probíhá velmi rychle, větší část lze zahrnout do druhé fáze, avšak odezvy pokračují ještě dlouhou dobu (týdny, někdy i měsíce) v závislosti na druhu pojiva. V kompozitním systému jako celku vznikají napětí tahová, v plnivu tlaková a na styku obou ploch smyková. Z hlediska poměru Gpojiva / Gplniva je přípustné takové smrštění pojiva, které umožní při daném pracovním postupu relaxaci vznikajících napětí díky creepu jednotlivých fází. Proto hraje roli vliv rychlosti tvrdnutí čím pomaleji probíhá vytvrzování, tím je napjatost kompozitního systému vlivem napětí od smršťování výhodnější.
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Průběh smykových napětí po výšce podlahového systému: a) podkladní beton, b) kontaktní vrstva, c) podlahovina Průběh normálních napětí v podlahovině a smykových napětí na styku s podkladem při lokálním porušení adheze: a) podkladní beton, b) kontaktní vrstva, c) podlahovina
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Na styku dvou materiálů dochází k jejich vzájemnému spolupůsobení, na kterém se podílí: chemická soudržnost daná interatomovými silami, fyzikální soudržnost daná intermolekulárními silami, mechanická soudržnost daná kotevními účinky spojovaných ploch. Z hlediska fyzikální soudržnosti je důležitá schopnost pevného betonového povrchu přitahovat atomy či molekuly tekutiny a vytvořit tak novou tzv. stykovou zónu, jejíž tloušťka je rozhodující pro posuzování pevnosti v soudržnosti a hlavně životnosti spoje. Je ovlivňována teplotou, vlhkostí, smáčivou povahou povrchu, nasákavostí atd.
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Napětí [MPa] vlivem rozdílu teplot dílčích vrstev t se rovná: l1 l2 1. E1 2. E2. E1. E2 t1. 1. E1 t2. 2. E l l kde - poměrné prodloužení + (zkrácení -) E - modul pružnosti [MPa], - koeficient délkové teplotní roztažnosti [K -1 ], l - počáteční délka prvku [m] 2
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Soudržnost je ovlivněna též tzv. kotevním efektem, který závisí na mikrotopografii povrchu a velikosti molekul. Do nerovností a dutin zapadají molekuly vláčné nebo tekuté hmoty, působením chemicko-fyzikálních vazeb pokrývají celý povrch pevných látek. Makro a mikrostruktura povrchu pevných látek s nerovnostmi 1 až 5 m
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Při spojování polymerů k silikátům se mohou vyskytovat 3 základní typy poruch v přídržnosti spojovaných hmot. U betonů se často v důsledku nesprávné technologie na povrchu vytváří vrstvička hmoty s nižší pevností než hmota uvnitř. Vzniklá vrstvička ztvrtdlého betonu na jeho povrchu vlivem rozmísení se musí před aplikací další vrstvy odstranit. Základní typy poruch vrstevnatých konstrukcí
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Poruchu v přídržnosti ve stykové zóně nebo přímo na styku suchého podkladového betonu, čímž se změní fyzikálně chemické vlastnosti jeho povrchu (např. alkalita, mechanická přídržnost, alkalita, styková zóna apod.). Podle toho lze u starých betonů aplikovat následující způsoby: a) impregnaci, kdež molekuly spojované hmoty se soustřeďují na povrchu, b) penetraci - molekuly spojované hmoty pronikají do větší hloubky, čímž zvyšují tloušťku stykové zóny, avšak póry zůstávají neutěsněny, c) těsnění povrchu, které částečně povrchové póry utěsňuje a vytváří tenký povrchový film, d) stěrku, která povrchové póry uzavírá a díky silnější vrstvě plní i vyrovnávací funkci povrchu.
4. KONTAKTNÍ PLOCHY LEPIDLA S PODKLADNÍ VRSTVOU Povrchové úpravy suchého betonového podkladu Pro adhezní můstek mezi betonem a dalšími vrstvami je rozhodující penetrace
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Rozlišují se dvě skupiny podkladů: a) mazaniny: cementové, anhydritové, asfaltové (používají se jen mimořádně), b) suché podklady: OSB nebo dřevotřískové desky, z masivního dřeva, izolační dřevovláknité desky a jejich kombinace, suchá sádrová mazanina s různou úpravou, násypy v kombinaci s deskovými materiály, slepé (hrubé) podlahy na trámech.
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Podklad musí být rovný, maximální možná odchylka by neměla přesáhnout 4 mm Betonová mazanina: tloušťky min. 40 mm bez výztuže či 35 mm s výztuží při menší tloušťce je nutno vyztužovat sítí, doba schnutí: cca 7-10 dnů na 1 cm tloušťky mazaniny při 50 60 % relativní vlhkosti vzduchu a při teplotě cca 20 C, dilatační spáry do 3 m Anhydritové lité potěry: na bázi síranu vápenatého lze pokládat v tl. od 30 mm (lépe 35 mm) mají samonivelační účinek Dřevěné základové podlahy: vlhkost max. 6-12%.
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Maximální dovolená vlhkost cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy Nášlapná vrstva Cementový Potěr na bázi potěr CaSO 4 Kamenná či keramická dlažba 5 % 0,5 Lité podlahoviny na bázi cementu 5 % nelze provádět Syntetické lité podlahoviny 4 % 0,5 % Paropropustná textilie 5 % 1,0 % PVC, linoleum, guma, korek 3,5 % 0,5 % Dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahoviny 2,5 0,5 % Pokud je součástí podlahy systém podlahového vytápění, musí být požadavek na max. vlhkost u cementového potěru snížen o 0,5 %, u potěru na bázi síranu vápenatého o 0,2 %
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Typ podlahy Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy Mezní odchylka Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob Ostatní místnosti Výrobní a skladovací haly Typ podlah 2 mm 3 mm 5 mm Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a mezní rozdíly ve výšce hran sousedních dlaždic Mezní rozdíl Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob Ostatní místnosti Výrobní a skladovací haly 2 mm 2 mm 2 mm
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 1) Podlahy na podkladech s mokrými procesy Ačkoliv tato skupina podlah s mokrým způsobem zpracování vyžaduje technologické přestávky, stále je nejrozšířenější. Kromě anhydritových potěrů a nejrůznějších stěrek stále převládají betonové podkladní vrstvy (tj.cementové potěry a mazaniny), které plní funkci: a) roznášecí, b) vyrovnávací (kompenzují nerovnosti vzniklé pokládáním předchozích spodních vrstev). Podkladní betony mohou být prováděny jako potěry (do tloušťky 40 mm) nebo mazaniny (nad 40 mm). Tenké potěry 30 mm obvykle spočívají na pevných podkladech a mají vyrovnávací charakter. Tlustší potěry jsou obvykle vyztuženy ocelovou výztuží (nejčastěji svařované kari sítě).
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 1) Podlahy na podkladech s mokrými procesy Potěry pokládané na dělící vrstvu (např. PVC fólie) nacházejí uplatnění, kde je povrch nosné betonové desky vykazuje dlouhodobé a neodstranitelné znečistění např. látkami zabraňujícími kvalitní adhezi a jejichž odstranění nebo zmírnění účinků by bylo velmi obtížné a finančně a časově náročné, popř. i nemožné. U volně ležících krycích desek je třeba počítat na okrajích se zvlněním, pokud nenastalo pomalé, rovnoměrné vysychání čerstvě naneseného potěru. Plovoucí potěr se používá především jako prvek izolace kročejového hluku a tepelné izolace. Před aplikací další úprav je nutno ověřit přítomnost izolační stavěcí pásky i na stěnách, aby nedošlo ke vzniku akustického mostu.
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Suché podlahy odstraňují mokrý proces, který prodlužuje délku výstavby. Mají nízkou hmotnost a lze po jejich položení velmi rychle chodit (po 24 hodinách již mohou být zatěžovány). Pro svoji nízkou hmotnost a rychlou a snadnou montáž jsou vhodné nejen pro novostavby, ale též pro objekty rekonstruované a nástavby. Položení suchých podlahových prvků vyžaduje celoplošný podklad a suchý nosný základ. U podkladů mohou nastat tři typy: masivní strop (např. klenby, různé želbet. konstrukce), nepodsklepený masivní podklad např. základová betonová deska, strop z dřevěných trámů
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Masivní stropy se zabudovanou vlhkostí (např. u kleneb z čerstvého zdiva či betonu), se musí chránit před zbytkovou vlhkostí PE fólií (např. tloušťky 0,2 mm). Fólie se plošně klade na podklad s min. překrytím pásů 200 mm, přičemž na okrajích se fólie přetáhne nad úroveň budoucí suché podlahy. Pokud samotný strop je bez zabudované vlhkosti, lze fólii vynechat. Jestliže je suchá podlaha kladena v úrovni terénu, musí být trvale chráněna v místě podlah a stěn proti zemní vlhkosti (plastovými fóliemi nebo živičnými pásy). U dřevěných trámových stropů se nejdříve musí zkontrolovat jejich únosnost, stav napadení biologickými škůdci, nadměrné průhyby a kvalitu spojení jednotlivých dřevěných prvků.
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Je-li nutno provést srovnání stávající úrovně, je možno to uskutečnit pomocí vyrovnávacího podsypu. Instalační rozvody je možno zasypat přímo, pouze je třeba v závislosti na druhu podsypu dodržet minimální hodnotu převýšení úrovně nad instalací (obvykle 100 mm). Suchá podlaha na dřevěném trámovém stropě
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Suchá podlaha na masivním stropě se zásypem instalací
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Suché podlahy Suché podlahy 1 podlahové díly položené jako plovoucí 2 izolační deska z měkkých vláken (dřevovláknitá deska) 3 stará palubovka 4 dřevěný trámový strop Podkladem je stará dřevěná podlaha z palubek
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Suché podlahy Podkladem je slepá (hrubá) podlaha na dřevěných trámech 1 podlahové díly položené jako plovoucí 2 izolace proti kročejovému hluku 3 slepá (hrubá) podlaha 4 trámové uložení na izol. pásech s mezilehlou izolací 5 - masivní strop
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Suché podlahy 1 podlahové díly položené jako plovoucí 2 dílec suché desky, sádrová deska + dřevovláknitá izolační deska 3 izolace proti vlhkosti 4 masivní strop Podkladem je deska se sádrou jako krycí vrstva a dřevovláknitá deska jako izolační vrstva (tl. 30 mm, γ = 650 kg.m -3 )
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY Suché podlahy 1 podlahové díly položené jako plovoucí 2 izolace proti kročejovému hluku 3 deskový materiál 4 suché násypy 5 - izolace proti vlhkosti 6 masivní strop Podkladem je násyp v kombinaci s deskovými materiály
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Výškové vyrovnání je žádoucí z několika důvodů: a) nerovný podklad, b) dosažení požadované výšky podlahy, c) zlepšení zvukové izolace, d) zvýšení tepelné izolace. Při celoplošném pokládání podlahových prvků, na masivní strop je možno malé nerovnosti do 10 mm vyrovnat sádrovou stěrkou. Na větších plochách se použije k vyrovnání úrovně samonivelační stěrka. Pokud se použijí sendvičové podlahové prvky podlepené pěnovým polystyrénem nebo minerální izolací, nesmí nerovnosti stropů přesáhnout 2 mm.
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Pro hrubé vyrovnání sklonu podkladní vrstvy většího než 60 mm, lze aplikovat pórobetonové desky TSY. Při větším rozdílu nerovností nad 10 mm, provádí se vyrovnávací podsyp. Vyrovnání podkladu pórobetonovými deskami
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Jestliže se na vyrovnání výšky, popř. kvůli dodatečné tepelné izolaci použijí polystyrénové desky, musí mít dostatečnou pevnost (EPS 30). Při pokládání samolepicích kobercových krytin, které nejsou vodotěsné, se doporučuje penetrace. Pokud se má koberec nalepit po celé ploše, používají se lepicí systémy umožňující odlepení a opakované položení koberce. U tenkých podlahových krytin (např. textil) v pásech nebo ve čtvercích je nezbytné nanést tmel na celé ploše a případně provést vyrovnání. Pod laminované lamely se obvykle vkládá ještě jedna mezivrstva (např. pěnová fólie Mirelon, korkové desky nebo plstěné pásy), aby se zvýšil kročejový útlum.
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Suchá podlaha na masivním stropě
5. PODKLADY PRO NÁŠLAPNÉ VRSTVY 2) Suché podklady Plovoucí podlaha sestává z lamel spojených na principu péro - drážka pouze k sobě, bez pevného spojení s podkladní vrstvou. Tato jednolitá deska z důvodu objemových změn musí být po celém obvodě oddilatována může "plavat". Povrchovou vrstvu mohou tvořit jednak dřevěné podlahy s nalepenou dřevěnou dýhou tloušťky 0,6 mm, opatřenou několikanásobným lakem (celková tloušťka je pak 7 až 8 mm), jednak korková plovoucí podlaha s obdobnou úpravou lakem jako u dřevěných podlah. Tam, kde je žádoucí lehká bezespará mazanina (teplé podlahy, podklady pro pochůzné plochy) je vhodné použít G-beton, který se připravuje vmícháním granulí polystyrénu do objemu pórobetonu v procesu jeho přípravy. Použití vhodných přísad garantuje objemovou hmotnost 300 kg.m -3, = 0,085 W.m -1.K -1
Děkuji za pozornost