VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Eutanázie Bakalářská práce Autor: Miroslava Holcmanová Vedoucí práce: Mgr. Jana Dvořáková Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce se vztahuje na stále probírané a rozporuplné téma eutanázie. První část definuje pojem samotné eutanázie, její historii, náboženský a etický pohled na eutanázii i to, jak na ni pohlížejí v jiných zemích i v České republice. Zmiňuje se i o pojmu dříve vyslovených přání. Cílem bakalářské práce bylo zjistit názor lidí na toto téma a jaké mají mínění o zmíněné problematice. V druhé části bakalářské práce vyhodnocuji s pomocí sloupcových grafů výsledky dotazníkového šetření, které bylo zaměřeno na zdravotníky i laickou veřejnost. Klíčová slova: eutanázie, smrt, dříve projevená přání. Abstract The bachelor thesis refers to the increasingly discussed and controversial topic of euthanasia. The first part defines the concept of euthanasia itself, its history, religious and ethical view on euthanasia and how it is regarded other countries, also the situation in the Czech Republic. It mentions also a concept of previously expressed wishes. The aim of the thesis was to find out people's opinions on such a subject, and what is their consideration regarding mentioned problems. In the second part of the thesis, the work evaluates the results of the survey with a help of bar charts, which was aimed at health professionals and the general public. Keywords: euthanasia, death, previously expressed wishes.
Poděkování: Velmi děkuji paní Mgr. Janě Dvořákové za cenné rady a vedení bakalářské práce. Poděkování patří také všem respondentům, kteří vyplnili dotazník, rodině i všem blízkým a známým, kteří mě v bakalářské práci podpořili a byli mi oporou.
Prohlášení: Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 5.4.2016... Podpis
Obsah ÚVOD... 7 TEORETICKÁ ČÁST... 8 1. Eutanázie... 8 1. 1. Definice pojmů... 8 1. 2. Historický pohled na eutanázii... 9 1. 3. Eutanázie a náboženství... 9 1. 3. 1. Judaismus... 10 1. 3. 2. Křesťanství... 10 1. 3. 3. Islám... 11 2. Rozdělení eutanázie... 12 2. 1. Aktivní a pasivní eutanázie... 12 3. Eutanázie v ČR a v zahraničí... 13 4. Dříve projevená přání... 15 5. Z etického hlediska... 17 5. 1. Eutanázie, utrpení a bolest z etického pohledu... 17 5. 2. Umírání a smrt z etického pohledu... 18 5. 2. 1. Smrt jako taková... 18 5. 2. 2. Fáze umírání... 19 PRAKTICKÁ ČÁST... 21 6. Výzkum... 21 6. 1. Cíl výzkumu a výzkumné otázky... 21 5
6. 2. Metodika výzkumu... 21 6. 3. Charakteristika respondentů... 22 6. 4. Průběh výzkumu... 22 6. 5. Výsledky výzkumu... 22 6. 6. Diskuze... 39 6. 7. Návrh řešení a doporučení pro praxi... 41 Závěr... 42 Seznam literatury... 44 Seznam grafů... 46 Seznam příloh... 47 6
ÚVOD Eutanázie je v dnešní době rozvoje paliativní péče a výstavby hospiců velmi diskutovaným pojmem a ani odborníci nejsou v této problematice zajedno. Pro svoji neustálou kontroverznost mě téma zaujalo a ráda se o něm dozvím více. Ve své práci bych se chtěla objektivně podívat na tento pojem a zaměřit pozornost na názory lidí na něj. V teoretické části chci definovat několik základních pojmů, podívat se na eutanázii do historie, jak to bylo se smrtí za dob dávných a kdy se vlastně pojem eutanázie poprvé objevil. Poté bych chtěla poukázat i na náboženský pohled a názor církve na toto téma. Myslím, že náboženství hraje v této problematice hlavní roli, spolu s etikou, právem, sociologií a medicínou. Chtěla bych popsat dělení eutanázie na aktivní, pasivní a další možnosti ukončení života. V současné době jsou velmi debatované hlavně pojmy aktivní eutanázie a asistovaná sebevražda, kdy lékař neusmrcuje. Také bych si ráda ověřila, v jakém stádiu je legalizace eutanázie v zahraničí v porovnání s Českou republikou. Jaký postoj zaujímají k jednotlivým formám eutanázie ostatní země a jak se k nim vyjadřují odborníci u nás. Zaměřím se i na problematiku dříve vyslovených přání, což je zatím, alespoň v České republice, velmi nejasná a pro veřejnost nepříliš známá záležitost. V neposlední řadě bych se chtěla podívat na eutanázii i z etického hlediska. Dále i na pojmy smrt, umírání, utrpení a bolest, které jsou s etikou a morálkou spjaty dosti úzce. Empirickou tedy praktickou část budu zpracovávat pomocí dotazníkového šetření a jeho vyhodnocení. Dotazovaných respondentů se budu ptát na jejich názory a znalosti ohledně dané problematiky. Velice zajímavé budou náhledy věřících osob, které mají jasně dané stanovisko. Názory se jistě budou lišit i ve věkových skupinách a odpovědích laické a odborné veřejnosti. Mým cílem tedy je zjistit, jaký názor na eutanázii mají dotazovaní. 7
TEORETICKÁ ČÁST 1. Eutanázie Pojem eutanázie je často překládán jako dobrá smrt z řeckého eu- thanatos. Obvykle je tento pojem definován jako smrt nebo usmrcení na žádost. 1. 1. Definice pojmů Eutanázie Většina současných autorů termín vymezuje v souladu s holandským modelem: Jedná se o úmyslné ukončení života člověka někým jiným než člověkem samotným (= lékařem) na jeho vlastní žádost. (Munzarová, 2005, s. 122) Definice dle Světové zdravotnické organizace je vědomé a úmyslné provedení činu s jasným záměrem ukončit život jiného člověka za následujících podmínek: subjektem je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen. Jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby a skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2012, s. 17) Dystanázie Dystanázie, odepření přirozené smrti nebo také zadržená smrt je opakem eutanázie. Je to snaha lékařů udržet nemocného co nejdéle při životě, neboli umělé prodlužování přirozeného procesu umírání léčbou. (Vorlíček, 2004) Asistovaná sebevražda Pacient ukončuje svůj život sám a lékař pouze poskytne prostředky a připraví podmínky k jejímu provedení. (Haškovcová, 2007) 8
1. 2. Historický pohled na eutanázii Od 5. století před Kristem je doložen pojem dobrá smrt. Křesťané však tento pojem neakceptovali. Ani středověká literatura o umění umírat slovo eutanázie neznala. (Virt, 1999) V díle z roku 1605 od Francise Bacona se poprvé od středověku vyskytuje termín eutanázie. Autor zde rozlišuje vnější a vnitřní eutanázii. Kdy vnitřní představuje veškeré lékařské počínání usnadňující člověku umírání a vnější znamená samotné přípravy člověka na vlastní smrt. (Pollard, 1996) Moderní náhledy na eutanázii se pravděpodobně datují rokem 1895, kdy v Německu Adolf Jost napsal knihu s názvem Právo na smrt, ve které se odvolává hlavně na povinnost mít soucit s trpícím. Jeho kniha však čtenáře příliš nezaujala. (Pollard, 1996) Větší úspěch měla opět německá kniha Povolení zničit život, jenž nemá cenu. Byla vydána v roce 1920 dvěma autory, právníkem Karlem Bindingem a psychiatrem Alfredem Hochem. Tato kniha se zřejmě stala inspirací a jakýmsi odůvodněním Hitlerovy filozofie etnického zabíjení. Po druhé světové válce pak byla eutanázie striktně odmítána. (Virt, 1999) Dnes je to však opět hodně diskutovaný pojem, zejména v souvislosti s častěji se objevující dystanázií. 1. 3. Eutanázie a náboženství U všech v mnohém se lišících náboženství se vychází z vědomí, že lidský život není něco jako předmět, který vlastníme, a když chceme, tak se ho zbavíme jako nepotřebné věci, ale je to dar, který je pro pozemskou pouť dán člověku k užívání. V pozadí tohoto postoje je dále skutečnost, že člověk, mající jako křesťan, žid či muslim víru v Boha, nevidí sebe sama jako osamělý vrchol, ale jako osobu, která je ve vztahu k tomuto Bohu. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2012, s. 198) 9
1. 3. 1. Judaismus Židé jsou největšími ochránci práva na život. Cítí bezvýhradnou povinnost zachovat život, v tomto směru odvrhují jakékoliv kompromisy. (Munzarová, 2005) Židovská lékařská etika má řadu jasně formulovaných principů: posvátnost a důstojnost lidského života vychází z toho, že člověk je stvořen k obrazu Božímu, povinnost pečovat o zdraví, nekompromisní odpor k pověrám a iracionálním způsobům léčení, rigidní (ztuhlý, nehybný, strnulý) kodex hygienických a dietetických opatření, kodex sexuální morálky. V židovském Zákoně je lékař povinen přijít a zachraňovat postiženého bližního a provést jakýkoliv zásah, který považuje za důležitý na záchranu života pacienta, a to i tehdy, když jej pacient odmítá a dává přednost smrti. Důraz je více kladen na zodpovědnost lékaře léčit a sloužit, než na právo pacienta být léčen. (Kutnohorská, 2007, s. 30) 1. 3. 2. Křesťanství Židovská a křesťanská morálka se v nejdůležitějších věcech shodují. Křesťané stejně jako židé věří, že každý člověk má svou podstatnou hodnotu. Křesťanství zdůrazňuje důstojnost, nenarušitelnost a hodnotu každého lidského života. Život je zde chápán jako dar od Boha, na který sám člověk nemá právo sahat. Hlavním zdrojem křesťanské morálky je Desatero Božích přikázání, které je chápáno jako zákon, který mají křesťané dodržovat. Křesťanský postoj je tedy vyjádřen v pátém přikázání Nezabiješ, které zabití zakazuje. (Kutnohorská, 2007, Munzarová, 2005) 10
1. 3. 3. Islám Zdrojem islámského zákona je Šaria (lze přeložit jako kanonické zákony islámu, zahrnující veškeré stvoření). (Munzarová, 2005, s. 37) Islám je náboženstvím sociálním, nikoliv individualistickým, přesto není individualita potlačena. Naopak je vyzdvihnuta zodpovědnost každého jedince před Bohem. (Munzarová, 2005) Eutanázie je tedy islámem jednoznačně odsouzena. 11
2. Rozdělení eutanázie Zatím co dříve se eutanázie dělila pouze na aktivní a pasivní, dnes můžeme její dělení rozšířit. Dělí se i na dobrovolně vyžádanou (kdy o ni nemocný sám požádá), dobrovolně nevyžádanou (pacient svůj názor není schopen vyjádřit) a na nedobrovolnou. Dále pak na přímou (smrt nebo její uspíšení je hlavním cíle) a nepřímou (smrt či uspíšení smrti je nezamýšlený důsledek při léčbě bolesti nebo zbavování nemocného utrpení). 2. 1. Aktivní a pasivní eutanázie Rozdíl mezi aktivní a pasivní eutanazií, které provádí lékař svou činností nebo nečinností, resp. omezenou činností, na jedné straně a asistovanou sebevraždou na druhé straně je ten, že při této je to nemocný sám, kdo svůj život ukončí. (Ptáček, Bartůněk a kol, 2012, s. 91) Aktivní eutanázie Pokud pacient vysloví platný souhlas s ukončením života, mluvíme o aktivní eutanázii. Takový souhlas může vyslovit pouze dospělý člověk, který není duševně chorý nebo pod nátlakem. Aktivní eutanázii tedy provádí lékař a podniká kroky, které život pacienta ukončují. (Kutnohorská, 2007) Pasivní eutanázie O pasivní eutanázii mluvíme tehdy, když nebyla použita žádná opatření prodlužovací život pacienta. Pojem pasivní eutanázie bývá vykládán často nejednoznačně. (Kutnohorská, 2007) Jeho nejasnost spočívá v úmyslu, kterého má být dosaženo. Neprodlužováním utrpení je v podstatě umožněno důstojně a poklidně odejít, když dozrál čas k odchodu a dosloužily životně důležité orgány. Hranice mezi pasivní eutanázií a neprodlužováním utrpení se může zdát velice tenká, nejdůležitější roli zde hraje úmysl nezabít. Hlavním úmyslem lékaře a ošetřujícího personálu je nebránit přirozenému odchodu, tedy pacientovi umožnit důstojně zemřít. (Kutnohorská, 2007) 12
3. Eutanázie v ČR a v zahraničí Eutanazie, opakovaně vyžádaná pacientem a provedená lékařem, byla legislativně a za přísné kontroly přijata nejdříve v Nizozemí v roce 1992. V roce 1997 byla na přechodnou dobu přijata i pro dva severní regiony Austrálie. Pasivní vyžádaná eutanazie je legalizována ve více zemích: Velká Británie, Francie, Švédsko, Finsko a některé státy USA. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2011, s. 491) Z internetového zdroje (Fenomén Eutanazie, 2014) se můžeme podrobněji dovědět, že aktivní eutanázie je povolena v Belgii, Lucembursku, ve zmíněném Nizozemí, v Americkém Oregonu, Washingtonu a ve Vermontu. Pasivní eutanázii lze provádět v Dánsku, Francii, Irsku, Itálii, Indii, Finsku, Mexiku a v Německu. V České republice probíhají již několik let diskuze o možnosti legalizace eutanazie, navzdory logickým argumentům jejích odpůrců. I mezinárodní lékařské asociace se staví proti uzákonění eutanazie. Negativní stanovisko zaujala také Česká lékařská komora, která svůj postoj formulovala dne 24. dubna 2001 takto: S úctou k životu a při prosazování smrti jako neodvratného ukončení života respektujeme Etický kodex ČLK, podle kterého lékař nemá prodlužovat utrpení nemocného s nevyléčitelnou chorobou, avšak eutanazie a asistovaná sebevražda jsou nepřístupné. Eutanazie i asistovaná sebevražda jsou projevem selhání. Dnes lze zajistit takovou péči v léčení bolestí a ostatních fyzických symptomů, psychického, sociálního a duchovního utrpení tak, aby k žádosti o usmrcení nemuselo docházet. Naše společnost objektivně disponuje dostatečnými finančními prostředky, znalostmi, dovednostmi, léky i přístrojovým vybavením, aby nemocným byla poskytnuta odpovídající léčba paliativní. Tento přístup je schopen nemocnému zajistit nejlepší možnou kvalitu zbytku života, včetně doprovázení k důstojné smrti bez bolesti, fyzického, psychického, sociálního a duchovního utrpení. Pro rozhodnutí a poskytování nejvyšší etické služby nevyléčitelně nemocnému a umírajícímu musí být lékařům nápomocna celá společnost, právo, ekonomická i zákonodárná systémová opatření. Civilizovaný stát musí chránit život, a ne legalizovat jeho likvidaci. (Ptáček, Bartůněk a kol, s. 85) 13
V případě, že je sebevražda neúspěšná, autonomní rozhodnutí o ukončení života společnost netrestá. Pomáhá-li však sebevrahovi druhá osoba, jde o její trestný čin. Asistovaná sebevražda i aktivní eutanazie jsou tedy trestným činem lékaře. Pasivní nikoliv. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2012) 14
4. Dříve projevená přání První zmínka o úvaze, vztahující se k problematice dříve projevených přání, je z roku 1914, toho roku Benjamin Cardozo, americký soudce, prohlásil: Každá dospělá lidská bytost, jasné mysli, má právo určit, co se bude dít s jejím vlastním tělem. (Matějek, 2011) Samotný termín living will byl poprvé použit v roce 1969, kdy Luis Kutner představil dokument, který navrhoval, aby byla zastavena lékařská péče, pokud je pacient ve vegetativním stavu, když je jisté, že jeho mentální a fyzické schopnosti již nebudou obnoveny. Tato rozhodnutí stojí na počátku tvorby zákonodárné oblasti USA, která se rozhodováním v otázkách týkajících se konce života zabývá. (Matějek, 2011, s. 14) Vývoj a respektování autonomního rozhodování pacienta je u nás legalizováno a v jiných zemích již delší dobu praktikováno zavedením tzv. living will. I když je její uvedení do praxe spojeno s mnoha nejasnostmi, ( ). (Ptáček, Bartůněk a kol., 2012, s. 91) Například nejasnost kolem pacientem odmítnuté resuscitace. Odmítnutí resuscitovat je vlastně ukončení života pacienta na jeho vlastní přání. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2012) Dříve vyslovená přání přinesla do českého právního řádu Úmluva o lidských právech a biomedicíně. (Zdravotnictví, medicína, Mladá fronta, 2015) Na zatím nejasnou situaci v českém prostředí a problematiku dříve projevených přání pacientů také nepříliš dobře známou, ukazuje i roztříštěnost českého názvosloví. Původně se používal termín pacientova závěť, tento pojem sloužil k překladu sousloví living will. (Matějek, 2011) Užívaly se také termíny DNR do-not-resuscitate a DNAR do-not-attempt resuscitation. 15
DNR, DNAR rozhodnutí a ordinace v chorobopisu pacienta znamenaly původně lékařský pokyn nezahajovat při náhlé zástavě oběhu neodkladnou resuscitaci, protože ji pacient závazně a jednoznačně odmítl. ( ) (Ptáček, Bartůněk a kol., 2011, s. 495) Jedním z problémů, kterých se pacientovo dříve projevené přání dotýká, je diskuse o rozdílu mezi zabitím a přijetím nutnosti konce lidského života, ponecháním zemřít. Pokládá se otázka, zda mezi těmito dvěma termíny existuje nějaký reálný rozdíl. Tvrdí se, že je stejně zavrženíhodné zabít jako nechat zemřít. ( ) (Matějek, 2011, s. 95-96) Co tedy pacienta přiměje odmítnout prostředky, které medicína nabízí v jeho dříve projevených přání? Rozvoj medicíny nám umožňuje stárnutí zpomalit a smrt mnohdy oddálit. Nebojíme se tedy více umírání než smrti samotné? 16
5. Z etického hlediska Slovo etika se užívá pro vědecké zkoumání morálních obsahů. Etika předpokládá, že jsme rozumné bytosti, a že svobodná a rozumná volba je nezbytnou podmínkou morální odpovědnosti. Být mravní bytostí znamená být osobou, která je schopná být mravně odpovědnou za své činy. Základním problémem etiky je však to, jak víme, co je dobré a správné.( ) (Kutnohorská, 2007, s. 11) Etika je vědecká disciplína, etickým objektem je mravnost. Morálka je souhrnem pravidel a norem, které určují chování a jednání lidí. (Kutnohorská, 2007) 5. 1. Eutanázie, utrpení a bolest z etického pohledu Shromáždění World Medical Association přijalo v roce 1987 deklaraci o eutanazii a označuje ji za neetickou. (Ptáček, Bartůněk a kol., s. 491) V Etickém kodexu České lékařské komory v oddíle II článku 7 je uvedeno: Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanázie a asistované suicidium nejsou přístupné. (Kutnohorská, 2007, s. 84) Hippokratova medicína se řídí přikazující zásadou, že nikomu nelze podat smrtící prostředek. Přísaha zásadně odmítá eutanázii, dále jednoznačně stanovuje, že se lékař ani prosbami nedá přemluvit k podání smrtícího léku a ani sám tomu nedá podnět. (Kutnohorská, 2007) Lékaři při Hippokratově přísaze říkají: Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. Lékaři jsou nepochybně vázání Hippokratovou přísahou i v 21. století respektive měli by jí být vázání tak jako ji měli zachovávat jejich předchůdci od jejího vzniku po mnohá staletí. Závazek je ovšem právně nevymahatelný, protože je pouze morální. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2011, s. 442) 17
Veškeré lékařské systémy v každé kultuře měly a mají za základ a důvod svého vzniku tlumení bolesti. Sám Hippokrates pojímal medicínu především jako odstraňování utrpení nemocných a mírnění prudkosti jejich chorob. Bolest je nejčastěji považována za zdroj utrpení, a to do té míry, že oba dva pojmy jsou obvykle spojovány bolest a utrpení. (Munzarová, 2005, s. 74) Bolest je běžnou součástí lidského života. Jak uvádí Illich ve své knize Limity medicíny z roku 2012 je pociťování bolesti pro každého odlišný prožitek, který závisí na osobnosti, ale i na kultuře. Utrpení je odezvou bolesti, je také velmi individuální a velice často dáváno do spojitosti s lidskou důstojností. Většina lidí zastává názor, že bolest a následné utrpení zbavují člověka jeho důstojnosti. To hovoří ve prospěch zastánců eutanázie, protože právě možnost ukončit život v utrpení má velký význam pro zachování důstojnosti člověka. 5. 2. Umírání a smrt z etického pohledu O fenoménech umírání a smrt se uvažuje z filozofického, psychologického, sociálního, medicínského a etického hlediska. (Kutnohorská, 2007) Interdisciplinární naukou o smrti je thanatologie, která se zabývá teorií délky života, problematikou tzv. fyziologické a patologické smrti. (Kutnohorská, 2007) 5. 2. 1. Smrt jako taková Smrt, úmrtí, zánik, konec, exitus nebo skon. Lidé o smrti mluví od nepaměti. Smrt je něco neznámého, nepoznaného a přitom všichni víme, že jí nikdo z nás nebude ušetřen. V dřívějších dobách byla smrt mnohdy přirozenější nežli dnes. Většinou lidé umírali doma se svými příbuznými a nejbližšími. Dospělí i děti brali tuto skutečnost jako běžnou, jejich život zahrnoval zdravé i nemocné jedince a smrt brali jako fakt patřící k životu. Dnes je tomu naopak. Pokud je někdo starý a nemocný, hospitalizuje se v nemocnicích, v léčebnách pro dlouhodobě nemocné nebo v domovech důchodců. Stává se to stále běžněji, že se rodina nemůže nebo nechce starat o své staré, nemohoucí či nemocné členy. 18
Dříve se často za okamžik smrti považovala zástava dýchání. Dech se považoval za životní princip, za lidskou duši. V průběhu času se objevovala další kritéria, která by diagnostikovala smrt. V současnosti je smrt formulována jako nevratná zástava všech funkcí organismu. 5. 2. 2. Fáze umírání Psychologie se snaží prozkoumat jednotlivé fáze procesu umírání, aby umírajícího bylo možné lépe pochopit a doprovázet ho. Je obecně známo, že mnoho lidí umírá o samotě. Medicína bojuje o to, aby smrt byla co nejvíce oddálena. Lidé se však obávají, že díky této moderní technické medicíně jim bude zabráněno důstojně zemřít. Místo toho, aby jim byla poskytnuta úleva lidským porozuměním, empatií a napojením na člověka, dostává se jim jen napojení na přístroje a úlevu jim má přinášet chemie. (Kutnohorská, 2007, s. 72) Podle švýcarsko-americké lékařky Elizabeth Kübler-Ross je chování umírajícího mimoslovní komunikací a vyjadřuje se pomocí náznaků. (Kutnohorská, 2007) Svatošová (2008) tyto fáze umírání popsala ve své knize následovně: První fáze negace, šok, popírání V této fázi pacient odmítá myslet na svoji smrt, nechce si ji připustit. Prvotní šok po vyřčení závěrečné závažné diagnózy je tak velký, že pacient není schopný tento úlek hned zpracovat. Druhá fáze agrese, hněv, vzpoura Nemocný se hněvá na všechno a na všechny kolem sebe, včetně rodiny a zdravotnického personálu. Pacient má mnohdy pocity nespravedlnosti. Pro její zvládnutí by měla být zapojena i rodina. Třetí fáze smlouvání, vyjednávání V této fázi se pacient nejčastěji obrací k Bohu nebo hledá ještě nějakou jinou možnost. Byl by ochotný zaplatit cokoliv, protože si uvědomuje závažnost onemocnění a blížící se konec. Čtvrtá fáze deprese a smutek Nastupuje strach z budoucnosti a o rodinu. Provádí zúčtování se životem. 19
Pátá fáze smíření a souhlas Pacient je se vším smířený. Přijal svůj konečný osud. 20
PRAKTICKÁ ČÁST 6. Výzkum 6. 1. Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem této práce je zjistit názor dotazovaných na eutanázii. Výzkumná otázka č. 1: Budou všichni respondenti vědět, co je to eutanázie? Výzkumná otázka č. 2: Bude laická veřejnost souhlasit s legalizací eutanázie v České republice? Výzkumná otázka č. 3: Podpoří věřící lidé legalizaci eutanázie? Výzkumná otázka č. 4: Představí si lidé pod pojmem důstojná smrt umřít doma se svými nejbližšími? Výzkumná otázka č. 5: Uvažují lidé o možnosti eutanázie u blízké trpící těžce nemocné nebo nevyléčitelně nemocné osoby? 6. 2. Metodika výzkumu Jako techniku pro kvantitativní výzkum pro svoji bakalářskou práci jsem zvolila nestandardizovaný dotazník. V úvodu dotazníku se respondentům představuji a objasňuji, čeho se dotazník týká a k čemu poslouží jeho vyhodnocení. Dotazník byl anonymní a se skládá z osmnácti uzavřených otázek. Použila jsem otázky, které mi pomohly získat informace o znalostech veřejnosti v oblasti eutanázie. První čtyři otázky mi umožnily rozdělit si respondenty podle věku, pohlaví, víry a na zdravotníky a laickou veřejnost. Další otázky jsou rozděleny k výzkumným otázkám a pro získání náhledu o informovanosti dotazovaných na dané téma. V závěru respondentům věnuji krátké poděkovaní za jejich pomoc a čas věnovaný vyplnění dotazníku. 21
6. 3. Charakteristika respondentů Pro svůj výzkum jsem nezvolila žádnou cílovou skupinu. Výběr respondentů podle věku byl od 15 let. Zaměřila jsem se jak na laickou veřejnost, tak na tu odbornou, na ženy, muže i věřící a nevěřící lidé. Dotazníky mi pomohli vyplnit lidé v okolí mého bydliště a pracoviště. 6. 4. Průběh výzkumu V průběhu tří měsíců (prosinec 2015 únor 2016) jsem rozdala celkem sto dvacet dotazníků. Protože téma dotazníku bylo citlivé, dvanáct dotazovaných dotazník vyplnit odmítlo nebo jej nedokončilo. Osm dotazníků nebylo zcela vyplněno a nebyly tak hodnotitelné. Konečný počet zcela vyplněných a hodnotitelných dotazníků je sto. 6. 5. Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Věk Otázka č. 2: Pohlaví 35 30 30 25 24 20 15 10 5 0 12 9 9 7 4 2 2 1 Věk 15-25 Věk 26-40 Věk 41-50 Věk 56-75 Věk 76 a více Graf 1 Věk a pohlaví respondentů Muži Ženy 22
Nejčastěji odpovídali respondenti ve věku 41-55 let. V této kategorii odpovídalo 42 respondentů (42 %), z toho 30 žen (71 %) a 12 mužů (29 %). Nejnižší zastoupení měla věková kategorie nad 76 let, odpovídalo jen 5 respondentů (5 %), z toho 1 muž (20 %) a 4 ženy (80 %). Otázka č. 3: Jste věřící? Graf 2 Rozdělení respondentů podle víry Počet věřících respondentů převažoval v kategorii mužů i žen. Celkový počet věřících bylo 55 respondentů (55 %), z toho 37 žen (67 %) a 18 mužů (33 %). Dotazník vyplnilo celkem 28 nevěřících respondentů (28 %), 6 mužů (21 %) a 22 žen (79 %). 17 respondentů (17 %) se nechtělo vyjádřit k této otázce. 23
Otázka č. 4: Pracujete nebo jste někdy pracoval/a ve zdravotnictví? 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 3 Zdravotníci 30 23 44 Nezdravotníci Muži Ženy Graf 3 Rozdělení respondentů na laickou a odbornou veřejnost Podstatnou část dotazovaných tvořila laická veřejnost. Z celkového počtu 67 respondentů (67 %) nikdy nepracovalo ve zdravotnictví 44 žen (66 %) a 23 mužů (34 %). Zdravotnického personálu odpovídalo 33 (33 %), z toho pouze 3 muži (9 %) a 30 žen (91 %). 24
Otázka č. 5: Víte, co je to eutanázie? 80 70 67 60 50 40 30 20 10 0 33 0 0 0 0 Ano, vím Ne, nevím Nejsem si jist/á Graf 4 Znalost respondentů o pojmu eutanázie Zdravotníci Nezdravotníci Všichni respondenti (100 %) věděli, co pojem eutanázie znamená. Otázka č. 6 Kde jste pojem eutanázie slyšel/a? Graf 5 Zdroj informací 25
Největším zdrojem informací o eutanázii je televize. Odpovědělo tak 36 respondentů (36 %). Dalším velkým zdrojem informací je veřejnost sama, takto odpovědělo 31 respondentů (31 %). Internet, který zvolilo 14 respondentů (14 %), je třetím největším zdrojem. 7 respondentů (7 %) sdělilo, že se o tomto pojmu dočetli v novinách, 5 respondentů (5 %) v knihách, 3 respondenti (3 %) v časopisech a 4 respondenti (4 %) se o eutanázii dozvěděli ve škole. Otázka č. 7: Co si pod pojmem eutanázie představujete? 30 25 25 22 20 15 12 15 15 Věřící 10 5 0 8 1 0 2 Nevěřící Nevyjádřili se k otázce víry Pomoc od lékaře, trpícímu člověku Vražda Asistovaná sebevražda Graf 6 Představa o pojmu eutanázie Jako pomoc lékaře trpící osobě si eutanázii představuje 52 lidí (52 %), z toho je 25 věřících (48 %), 12 nevěřících (23 %) a 15 respondentů (29 %), se odmítlo vyjádřit k otázce víry. Za vraždu považuje eutanázii 9 respondentů (9 %) z celkového počtu, 8 věřících (89 %) a 1 nevěřící (11 %). A za asistovanou sebevraždu považuje pojem eutanázie 39 respondentů (39 %), z toho 22 věřících (56 %), 15 nevěřících (39 %) a 2 respondenti (5 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. 26
Otázka č. 8: Co si představujete pod pojmem interupce? 35 30 25 29 26 20 19 17 Věřící 15 Nevěřící 10 9 Nevyjádřili se k otázce víry 5 0 0 Pomoc lékaře Vražda Graf 7 Představa o pojmu interupce Z celkového počtu respondentů 65 dotázaných (65 %) považuje pojem interupce za pomoc lékaře, z toho 29 věřících (45 %), 19 nevěřících (29 %) a 17 respondentů (26 %), kteří se odmítli vyjádřit k otázce víry. Za vraždu tento pojem pokládá 35 respondentů (35 %) a z toho je 26 věřících (74 %) a 9 nevěřících (26 %). 27
Otázka č. 9: Co si představujete pod pojmem důstojná smrt? Graf 8 Představa o pojmu důstojná smrt Až 70 respondentů (70 %) si pod pojmem důstojná smrt představuje smrt bez bolesti a utrpení. Dotazovaní uvádí, že je jedno, kde nastane náš konec. Pro 22 respondentů (22 %) pojem důstojná smrt znamená strávit poslední chvíle svého života doma se svými nejbližšími. Pouze 8 respondentů (8 %) si představuje jako důstojný odchod ze života smrt v nemocnici. 28
Otázka č. 10: Považujete ukončení veškeré léčby zajišťující základní lidské potřeby za eutanázii? 35 30 29 25 20 15 10 5 11 5 2 15 7 15 8 8 Věřící Nevěřící Nevyjádříli se k otázce víry 0 Ano Ne Nevím Graf 9 Eutanázie ukončení léčby Nadpoloviční většina - tedy 51 respondentů (51 %) nepovažuje ukončení léčby zajišťující základní lidské potřeby za eutanázii, z toho je 29 věřících (57 %), 15 nevěřících (29 %) a 7 respondentů (14 %) se odmítlo vyjádřit k otázce víry. 31 respondentů (31 %) neví, jestli je ukončení léčby eutanázie, z toho bylo 15 věřících (48 %), 8 nevěřících (26 %) a 8 respondentů (26 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. Jen 18 respondentů (18 %) odpovědělo, že ukončení léčby považují za eutanázii, z toho 11 věřících (61 %), 5 nevěřících (28 %) a 2 respondenti (11 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. 29
Otázka č. 11: Setkal/a jste se někdy s trpící těžce nemocnou nebo nevyléčitelně nemocnou osobou? Graf 10 Setkání s trpící těžce nemocnou nebo nevyléčitelně nemocnou osobou 77 respondentů (77 %) se někdy v životě setkalo s trpící těžce nemocnou nebo nevyléčitelně nemocnou osobou, z toho je 31 (40 %) zdravotnického personálu a 46 (60 %) laické veřejnosti. 23 respondentů (23 %) se v životě s takovou osobou nesetkalo, z toho počtu pouze 2 (9 %) pracují ve zdravotnictví a 21 (91 %) osob tvoří laická veřejnost. 30
Otázka č. 12: Přemýšlel/a byste někdy o možnosti eutanázie u blízké nevyléčitelně nemocné nebo trpící osoby? Graf 11 Představa možnosti eutanázie u blízké trpící těžce nemocné nebo nevyléčitelně nemocné osoby 45 respondentů (45 %) by o možnosti eutanázie u své blízké trpící těžce nemocné nebo nevyléčitelně nemocné osoby přemýšlelo, z tohoto počtu je 23 věřících (51 %), 17 nevěřících (38 %) a 5 respondentů (11 %), kteří se odmítli vyjádřit k otázce víry. 24 respondentů (24 %) by o této možnosti neuvažovalo, z toho 14 věřících (58 %), 7 nevěřících (29 %) a 3 respondenti (13 %), kteří se odmítli vjádřit k otázce víry a 31 respondentů (31 %) o tom momentálně nechtějí přemýšlet, z toho 18 věřících (58 %), 4 nevěřící (13 %) a 9 respondentů (29 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. 31
Otázka č. 13: Znáte pojem dříve vyslovená (projevená) přání? Graf 12 Představa o pojmu dříve vyslovená (projevená) přání 27 zdravotníků (63 %) a 16 respondentů (37 %) laické veřejnosti z celkového počtu 43 respondentů (43 %) vědí, co znamená pojem dříve vyslovená (projevená) přání. 38 respondentů (38 %) netuší, co tento pojem znamená, z toho bylo 36 respondentů (95 %) laické veřejnosti a 2 respondenti (5 %) pracující ve zdravotnictví. 19 respondentů (19 %) už pojem slyšeli, ale neví, co přesně si pod ním mají představit, z toho 4 respondenti (21 %) pracující ve zdravotnictví a 15 respondentů (79 %) laické veřejnosti. 32
Otázka č. 14: Myslíte, že by se mělo respektovat přání pacienta neresuscitovat? Graf 13 Respektování přání pacienta neresuscitovat Přání pacienta neresuscitovat by podle 46 respondentů (46 %) mělo být respektováno, z tohoto počtu bylo 23 věřících osob (50 %), 15 nevěřících (33 %) a 8 respondentů (17 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. 28 respondentů (28 %) si myslí opak, z toho bylo 16 věřících (57 %), 8 nevěřících (29 %) a 7 respondentů (25 %), kteří se odmítli vyjádřit k otázce víry a 26 respondentů (26 %) si není jisto, z toho bylo 19 věřících (73 %), 5 nevěřících (19 %) a 2 respondenti (8 %), se nevyjádřili k otázce víry. 33
Otázka č. 15: Myslíte, že umělé prodlužování života je eticky správné? 40 35 34 30 25 20 15 12 17 21 12 Zdravotníci Nezdravotníci 10 5 4 0 Ano Ne Nevím, nejsem si jist/á. Graf 14 Etický pohled na umělé prodlužování života Téměř polovina dotazovaných, 46 respondentů (46 %) si není v otázce etiky jistá, z toho bylo 34 respondentů (74 %) laické veřejnosti a 12 (26 %) zdravotnického personálu. 38 respondentů (38 %) si myslí, že umělé prodlužování života v terminálním stádiu života člověka není eticky správně, z toho 21 respondentů (55 %) laické veřejnosti a 17 (45 %) zdravotnického personálu. A jen 16 respondentů (16 %) z celkového počtu si myslí, že je to etické, z toho 12 respondentů (75 %) laické veřejnosti a 4 respondenti (25 %) ze zdravotnického prostředí. 34
Otázka č. 16: Znáte alespoň jednu zemi, kde je eutanázie povolena? 50 45 46 40 35 30 28 25 Muži 20 15 12 14 Ženy 10 5 0 Ano Ne Graf 15 Znalosti o zahraničních zemích, kde je povolena eutanázie Znalosti respondentů o jiných zemích, kde je eutanázie legalizována, jsou poměrně nízké. Jen 40 respondentů (40 %) znalo správnou odpověď na tuto otázku. 60 respondentů (60 %) nedokázalo odpovědět správně nebo žádnou takovou zemi neznali. 35
Otázka č. 17: Jste pro legalizaci eutanázie v České republice? 30 25 26 20 15 10 5 17 6 18 3 5 11 8 6 Věřící Nevěřící Nevyjádřili se k otázce víry 0 Ano Ne Nechci odpovídat Graf 16 Legalizace eutanázii v České republice podle víry Téměř polovina - tedy 49 respondentů (49 %) souhlasilo s legalizací eutanázie v České republice. Z toho je 26 věřících (53 %), 17 nevěřících (35 %) a 6 respondentů (12 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. 26 respondentů odmítají legalizování eutanázie v České republice, z toho je 18 věřících (69 %), 3 nevěřící (12 %) a 5 respondentů (19 %), kteří se odmítli vyjádřit k otázce víry. 25 respondentů se k této otázce nechtělo vyjádřit, z toho je 11 věřících (44 %), 8 nevěřících (32 %) a 6 respondentů (24 %), kteří se nevyjádřili v otázce víry. 36
Graf 17 Legalizace eutanázie v České republice Další graf ke stejné otázce nám ukazuje laickou veřejnost a respondenty, kteří pracují nebo někdy pracovali ve zdravotnictví. Z celkového počtu 49 respondentů (49 %) souhlasí s legalizací eutanázie v České republice 32 respondentů (65 %) pracujících ve zdravotnictví a 17 respondentů (35 %) laické veřejnosti. 17 zdravotníků (65 %) je proti legalizaci a 9 respondentů (35 %) laické veřejnosti z celkového počtu 26 respondentů (26 %). A na otázku nechtělo odpovídat 25 respondentů (25 %), z toho 18 laiků (72 %) a 7 respondentů (28 %) ze zdravotnického prostředí. 37
Otázka č. 18: Myslíte, že by se eutanázie v případě její legalizace v ČR mohla zneužít? Graf 18 Zneužití legalizace eutanázie v České republice 54 respondentů (54 %) - tedy nadpoloviční většina si myslí, že by se eutanázie v případě její legalizace v České republice dala zneužívat. Z tohoto počtu je 28 věřících (52 %), 15 nevěřících (28 %) a 11 respondentů (20 %), kteří se odmítli vyjádřit k otázce víry. Pouze 15 respondentů (15 %) vyjadřuje opačný názor, z toho je 7 věřících (47 %), 6 nevěřících (40 %) a 2 respondenti (13 %), kteří se nevyjádřili k otázce víry. 31 respondentů neví, zda by se dala zneužít, toho je 20 věřících (65 %), 7 nevěřících (23 %) a 4 respondenti (13 %), kteří se k otázce víry nevyjádřili. 38
6. 6. Diskuze Cílem bakalářské práce bylo zjistit názor dotazovaných na eutanázii. Názory respondentů jsem zjišťovala pomocí dotazníkového šetření a po zpracování dotazníků byly zjištěny následující výsledky. Výzkumná otázka č. 1: Budou všichni respondenti vědět, co je to eutanázie? K této otázce se vztahuje dotazníková otázka č. 5. Na tuto otázku odpověděli všichni jednotně tedy ano. Tato otázka se mi potvrdila na 100 %. Z celkového počtu sto respondentů kladně odpověděli všichni respondenti. Výzkumná otázka č. 2: Bude laická veřejnost souhlasit s legalizací eutanázie v České republice? K této výzkumné otázce se vztahují dotazníkové otázky č. 4 a č. 17. V otázce č. 4 respondenty rozděluji na laickou veřejnost 67 (67%) a 33 (33 %) respondentů, kteří pracují nebo někdy pracovali ve zdravotnictví. Laická veřejnost tedy v dotazníkovém průzkumu převažovala. V otázce č. 17 vyjádřilo 49 respondentů (49 %) souhlas s legalizací eutanázie v České republice. Z toho bylo 32 laické veřejnosti (65 %) a 17 respondentů (35 %) zdravotníků. Na otázku nechtělo odpovídat 25 respondentů (25 %), z toho 7 respondentů (28 %) pracujících nebo dříve pracujících ve zdravotnictví a 18 respondentů laické veřejnosti (72 %). Nesouhlas vyjádřilo celkem 26 respondentů (26 %), z toho 9 respondentů (35 %) zdravotníků a 17 laické veřejnosti (65 %). Z výzkumného šetření Martínkové (2012) vyplývá, že s uzákoněním eutanázie souhlasí 32 dotázaných laiků (53 %) z celkového počtu 60 (100 %) dotázaných laiků. Z mého výzkumu vyplývá, že s legalizací eutanázie souhlasí 32 dotázaných laiků (48 %) z celkového počtu 67 (100 %) dotázaných laiků. Na otázku tedy musím odpovědět ano, laická veřejnost souhlasí s legalizací eutanázie v České republice. 39
Výzkumná otázka č. 3: Podpoří věřící lidé legalizaci eutanázie? S touto otázkou souvisejí dotazníkové otázky č. 3, č. 12 a č. 17. V otázce č. 3 respondenty rozděluji podle víry. Zjišťuji, že více jak polovina respondentů je věřících. 55 % odpovědělo, že jsou věřící, 28 % nevěřící a jen 17 % nechtělo na otázku odpovědět. V otázce č. 12 se respondenti měli vyjádřit, zda by přemýšleli o eutanázii u blízké osoby, která by byla nevyléčitelně nemocná nebo trpící. 45 respondentů (45 %) by o tom přemýšlelo. Z tohoto počtu je 23 věřících (51 %). 24 respondentů by o této možnosti neuvažovalo, z toho 14 věřících (58 %) a 31 respondentů o tom odmítlo přemýšlet a z nich bylo 18 věřících (58 %). Z čehož vyplývá, že by věřící o této možnosti spíše uvažovali. V otázce č. 17 respondenti odpovídali, zda souhlasí nebo nesouhlasí s legalizací eutanázie v České republice. Z celkového počtu 49 respondentů (49 %), kteří souhlasí s legalizací je 26 věřících (53 %). Proti je z celkového počtu 26 respondentů (26 %) 18 věřících (69 %) a z počtu 25 respondentů (25 %), kteří odmítli odpovídat je 11 věřících (44 %). Z toho plyne, že věřící lidé by eutanázii spíše legalizovali. I na tuto otázku odpovídám ano, věřící lidí podpoří legalizaci eutanázie. Výzkumná otázka č. 4: Představí si lidé si pod pojmem důstojná smrt umřít doma se svými nebližšími? K této otázce se vztahuje dotazníková otázka č. 9. Pod pojmem důstojná smrt si respondenti nejčastěji představují smrt bez bolesti a utrpení a je jedno, kde se to stane, takto odpovědělo 70 respondentů (70 %) z dotazovaných. 22 respondentů (22 %) upřednostňují domov, kde by mohli strávit poslední chvíle se svými blízkými. Pouze 8 respondentů (8 %) si představuje jako důstojnou smrt umřít v nemocnici. Na tuto otázku odpovídám ne, lidé si nepředstavují pod pojmem důstojná smrt zemřít doma s nejbližšími. 40
Výzkumná otázka č. 5: Uvažují lidé o možnosti eutanázie u blízké nevyléčitelně nemocné a trpící osoby? Na tuto otázku navazují dotazníkové otázky č. 11 a č. 12. V otázce č. 11 se respondentů ptám, zdali se vůbec někdy setkali s trpící nevyléčitelně nemocnou nebo umírající osobou. 77 respondentů (77 %) se někdy setkalo s takovou osobou a 23 respondentů (23 %) se s takovou osobou nikdy nesetkalo. V otázce č. 12 se respondentů ptám, jestli by u blízké osoby, která by trpěla nevyléčitelnou nemocí nebo bolestí, uvažovali o případné eutanázii. O této možnosti by uvažovalo 45 respondentů (45 %), 24 respondentů (24 %) by o tom nikdy neuvažovalo a 31 respondentů (31 %) o tom momentálně nechtělo přemýšlet. Na otázku tedy odpovídám ano, lidé o možnosti eutanázie u blízké nevyléčitelně nemocné nebo trpící osoby uvažují nebo by uvažovali. 6. 7. Návrh řešení a doporučení pro praxi Z výsledků výzkumů praktické části bakalářské práce plyne to, že většina lidí - věřící nebo nevěřící - zdravotníci či laická veřejnost - by legalizaci eutanázie podpořila. Není tedy načase se nad otázkou, zda legalizovat či nelegalizovat eutanázii znovu zamyslet? Z výzkumu jsme se také dozvěděli, že lidé se spíše bojí umírání v bolestech a utrpení, proto bychom se jako společnost měli pokusit tuto skutečnost změnit. Například v podpoře výstavbě hospiců, domácí hospicové péči a rozvoje paliativní péče. Vysočina je jedním ze dvou krajů České republiky, kde dosud není lůžkový hospic. Momentálně se jedná o výstavbě lůžkového hospice na Vysočině. Spolek Hospic mezi stromy chce na Vysočině vytvořit zázemí a podmínky, jako je klid a pokoj v závěrečném období života pro nevyléčitelně nemocné, umírající a jejich rodiny. 41
Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zjistit názor dotazovaných na eutanázii. Práci jsem zpracovala formou kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření. Teoretická část je rozdělena do pěti kapitol, ve kterých jsem postupně definovala pojem eutanázie a další s ní související termíny. Zaměřila jsem se i na historii, názor náboženství, etický pohled a pohled do zahraničí. Zmiňuji se i o dříve vyslovených přáních. V praktické části jsem na prvním místě uvedla cíl práce, následují výzkumné otázky, stručná charakteristika metodiky výzkumu a charakteristika vzorku respondentů. Další částí je samotný průběh výzkumu a jeho výsledky, které jsou vyobrazeny graficky k jednotlivým dotazníkovým otázkám, v diskuzi jsem podrobně rozepsala výsledky výzkumného šetření a vyhodnocením dotazníků jsem odpověděla na pět výzkumných otázek. V první výzkumné otázce jsem se ptala, zda všichni dotazovaní budou vědět co je to eutanázie. Jak vyplynulo z dotazníkového šetření, 100 % dotazovaných vědělo, co pojem znamená. V druhé výzkumné otázce jsem se dotazovala, zda laická veřejnost bude souhlasit s legalizací eutanázie v České republice. Potvrdilo se mi, že laická veřejnost spíše podpoří legalizaci eutanázie v České republice. Třetí výzkumná otázka zkoumala, zda věřící lidé podpoří legalizaci eutanázie. Zde jsem zjistila, že většina dotazovaných věřících by legalizaci podpořilo. Čtvrtou výzkumnou otázkou jsem zkoumala, zda si lidé představují pod pojmem důstojná smrt zemřít doma se svými nejbližšími. Odhalila jsem, co pro lidi znamená pojem důstojná smrt. Pod tímto pojmem si představují smrt bez bolesti a utrpení a místo úmrtí lidé neřeší. Poslední pátou výzkumnou otázkou jsem prošetřovala, jestli by lidé uvažovali o možnosti eutanázie u blízké nevyléčitelně nemocné nebo trpící osoby. Na základě vyplněného dotazníku jsem zjistila, že lidé by o této možnosti v uvedeném případě uvažovali. Protože se často setkávám na svém pracovišti s bolestí a umíráním, přiměla mě moje bakalářská práce zauvažovat nad tím, proč se stále více lidí obrací ke smrti dobrovolně a vyžadují ji. Proč by většina dotazovaných s legalizací eutanázie v České republice 42
souhlasila a podpořila by ji? Díky tomu jsem sama svůj názor na eutanázii přehodnotila. Myslím, že lidé, o které je řádně postaráno a dobře pečováno i v terminálním stádiu života, by si eutanázii dobrovolně nevyžádalo. Možná by se tedy společnost měla více zaměřit na zkvalitnění paliativní péče a rozšiřování hospiců a hospicových lůžek samotných. Většina z nás přemýšlí o tom, jak žije svůj život, ale málokdo přemýšlí o svém konci. Měli bychom se tedy i na svoji smrt připravit, začít o ní uvažovat a mluvit s okolím. 43
Seznam literatury DOWBIGGIN, Ian. A councise history of Euthanasia: Live, Death, God, and Medicine. Lanham: Rowman & Little field Publishers, 2007. ISBN 978-0-7425-3111-6. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie. 2. vydání. Praha: Galén, 2007. ISBN 978-80- 7262-471-3. ILLICH, Ivan. Limity medicíny: Nemesis medicíny - zaprodané zdraví. 1. vydání. Brno: Emitos, 2012. ISBN 978-80-87171-26-4. KLUSÁKOVÁ, Petra. Vztah ke smrti a umírání vypovídá o kultuře společnosti. Zdravotnictví, medicína. 2015, 2015(3). ISSN 1805-2355. KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2069-2. MARTÍNKOVÁ, Iveta. Postoj laické veřejnosti a zdravotníků k problematice eutanazie. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, fakulta zdravotnických studií. MATĚJEK, Jaromír. Dříve projevená přání pacientů: Výhody a rizika. 1. vydání. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-850-6. MUNZAROVÁ, Marta. Eutanázie nebo paliativní péče?. 1. vydání. Praha: Grada Publish, 2005. ISBN 80-247-1025-0. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1024-2. NOVOTNÁ, Ludmila. Hospic mezi stromy [online]. 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: hospicmezistromy.cz PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a kol. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3976-2. PTÁČEK, Radek, Petr BARTŮNĚK a kol. Eutanazie - pro a proti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-4659-3. 44
POLLARD, Brian. Eutanazie - ano či ne?. 1. vydání. Praha: Dita, 1996. ISBN 80-85926-07-5. ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-302-7. STREAM, Fenomén. Eutanazie [online]. 2014 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: https://www.stream.cz/fenomen/10001657-eutanazie SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-4107-9. ŠNÉDAR, Libor. Základy zdravotnického práva. 1. vydání. Praha: LexisNexis, 2008. ISBN 978-80-86920-21-4. ŠPINKOVÁ, Martina a Štěpán ŠPINKA. Euthanasie: Víme, o čem mluvíme?. 1. vydání. Praha: Cesta domů, 2006. ISBN 80-239-8592-2. VIRT, Günter. Žít až do konce. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-330-2. VORLÍČEK, Jiří. Paliativní medicína. 2. vydání. Praha: Grada Publish, 2004. ISBN 80-247-0279-7. 45
Seznam grafů Graf 1 Věk a pohlaví respondentů Graf 2 Rozdělené respondentů podle víry Graf 3 Rozdělení respondentů na laickou a odbornou veřejnost Graf 4 Znalost respondentů o pojmu eutanázie Graf 5 Zdroj informací Graf 6 Představa o pojmu eutanázie Graf 7 Představa o pojmu interrupce Graf 8 Představa o pojmu důstojná smrt Graf 9 Eutanázie ukončení léčby Graf 10 Setkání s trpící těžce nemocnou nebo nevyléčitelně nemocnou osobou Graf 11 Představa možnosti eutanázie u blízké trpící těžce nemocné nebo nevyléčitelně nemocné osoby Graf 12 Představa o pojmu dříve vyslovená (projevená) přání Graf 13 Respektování přání pacienta neresuscitovat Graf 14 Etický pohled na umělé prodlužování života Graf 15 Znalosti o zahraničních zemích, kde je povolena eutanázie Graf 16 Legalizace eutanázie v České republice podle víry Graf 17 Legalizace eutanázie v České republice Graf 18 Zneužití legalizace eutanázie v České republice
Seznam příloh Příloha 1 Dotazník