turismu Iveta Hamarneh rozdělení světa podle metodiky UNWTO a charakteristika jednotlivých států

Iveta Hamarneh turismu M rozdělení světa podle metodiky UNWTO a charakteristika jednotlivých států nejdynamičtěji rostoucí region turismu Asie a Pacifik a jeho potenciál předpoklady turismu v regionech Amerika, Střední východ a Afrika

Iveta Hamarneh Mimoevropská teritoria rozdělení světa podle metodiky UNWTO a charakteristika jednotlivých států nejdynamičtěji rostoucí region turismu Asie a Pacifik a jeho potenciál předpoklady turismu v regionech Amerika, Střední východ a Afrika xxx xxx Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Ing. Iveta Hamarneh, Ph.D. Geografie turismu Mimoevropská teritoria TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE Kniha je monografie Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4989. publikaci Odborně recenzoval: Doc. RNDr. Václav Kašpar, CSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovědná redaktorka Mgr. Andrea Bláhová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Počet stran 224 První vydání, Praha 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design Eva Hradiláková ISBN 978-80-247-4430-8 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE ISBN 978-80-247-7546-3 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7549-4 (ve formátu EPUB)

Obsah Obsah / 5 O autorce... 8 Úvod... 9 1. Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu... 11 1.1 Geografie turismu... 11 1.2 Regionální rozložení mezinárodního turismu dle UNWTO... 20 1.3 Shrnutí a úkoly... 21 2. Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu... 23 2.1 Selektivní předpoklady turismu... 23 2.1.1 Objektivní předpoklady turismu... 23 2.1.2 Subjektivní předpoklady turismu... 25 2.2 Lokalizační předpoklady turismu... 25 2.2.1 Přírodní předpoklady turismu... 25 2.2.2 Společenské předpoklady turismu... 27 2.3 Realizační předpoklady turismu... 28 2.4 Jednotlivé subregiony Asie a Pacifiku... 28 2.4.1 Severovýchodní Asie... 28 2.4.2 Jihovýchodní Asie... 29 2.4.3 Jižní Asie... 32 2.4.4 Oceánie... 33 2.5 Země regionu z hlediska geografie turismu... 35 2.5.1 Čína... 35 2.5.2 Hongkong... 40 2.5.3 Macao... 41 2.5.4 Malajsie... 43 2.5.5 Thajsko... 47 2.5.6 Sinpapur... 50 2.5.7 Indie... 52 2.5.8 Pákistán... 56 2.5.9 Austrálie... 58 2.5.10 Nový Zéland... 62 2.5.11 Ostatní země Asie a Pacifiku... 64 2.6 Shrnutí a úkoly... 67

6 / Geografie turismu mimoevropská teritoria 3. Region Amerika z hlediska geografie turismu... 70 3.1 Selektivní předpoklady turismu... 70 3.1.1 Objektivní předpoklady turismu... 70 3.1.2 Subjektivní předpoklady turismu... 72 3.2 Lokalizační předpoklady turismu... 73 3.2.1 Přírodní předpoklady turismu... 73 3.2.2 Společenské předpoklady turismu... 75 3.3 Realizační předpoklady turismu... 75 3.4 Jednotlivé subregiony Ameriky... 76 3.4.1 Severní Amerika... 76 3.4.2 Střední Amerika... 77 3.4.3 Karibik... 78 3.4.4 Jižní Amerika... 79 3.5 Země regionu z hlediska geografie turismu... 82 3.5.1 USA... 82 3.5.2 Mexiko... 86 3.5.3 Kanada... 89 3.5.4 Kostarika... 93 3.5.5 Panama... 95 3.5.6 Dominikánská republika... 97 3.5.7 Portoriko... 100 3.5.8 Kuba... 101 3.5.9 Jamajka... 105 3.5.10 Bahamy... 107 3.5.11 Argentina... 109 3.5.12 Brazílie... 111 3.5.13 Ostatní státy Ameriky... 115 3.6 Shrnutí a úkoly... 117 4. Region Střední východ z hlediska geografie turismu... 120 4.1 Selektivní předpoklady turismu... 120 4.1.1 Objektivní předpoklady turismu... 120 4.1.2 Subjektivní předpoklady turismu... 125 4.2 Lokalizační předpoklady turismu... 126 4.2.1 Přírodní předpoklady turismu... 126 4.2.2 Společenské předpoklady turismu... 126 4.3 Realizační předpoklady turismu... 127 4.4 Země regionu z hlediska geografie turismu... 128 4.4.1 Bahrajn... 128 4.4.2 Egypt... 131 4.4.3 Irák... 135 4.4.4 Jemen... 138 4.4.5 Jordánsko... 142 4.4.6 Libanon... 146

Obsah / 7 4.4.7 Saúdská Arábie... 150 4.4.8 Spojené arabské emiráty... 153 4.4.9 Sýrie... 156 4.4.10 Ostatní státy Středního východu... 159 4.5 Shrnutí a úkoly... 160 5. Region Afrika z hlediska geografie turismu... 163 5.1 Selektivní předpoklady turismu... 163 5.1.1 Objektivní předpoklady turismu... 163 5.1.2 Subjektivní předpoklady turismu... 167 5.2 Lokalizační předpoklady turismu... 167 5.2.1 Přírodní předpoklady turismu... 167 5.2.2 Společenské předpoklady turismu... 169 5.3 Realizační předpoklady turismu... 169 5.4 Jednotlivé subregiony Afriky... 170 5.4.1 Severní Afrika... 170 5.4.2 Subsaharská Afrika... 171 5.5 Země regionu z hlediska geografie turismu... 175 5.5.1 Maroko... 176 5.5.2 Tunisko... 179 5.5.3 Nigérie... 182 5.5.4 Ghana... 184 5.5.5 Kamerun... 187 5.5.6 Angola... 189 5.5.7 Zimbabwe... 191 5.5.8 Mosambik... 194 5.5.9 Keňa... 196 5.5.10 Jihoafrická republika... 199 5.5.11 Botswana... 202 5.5.12 Ostatní státy regionu Afrika... 205 5.6 Shrnutí a úkoly... 207 Závěr... 210 Shrnutí/Summary... 211 Přílohy... 213

8 / Geografie turismu mimoevropská teritoria O autorce Ing. Iveta Hamarneh, Ph.D. ( * 1971) V roce 1994 absolvovala Fakultu financí a účetnictví a vedlejší specializaci Cestovní ruch na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po studiu se věnovala přednáškové a konzultační činnosti na VŠE v Praze, zároveň zde působila jako samostatný odborný referent mezinárodního projektu M.A. Economics of International Trade and European Integration. V roce 2001 obhájila na VŠE v Praze dizertační práci na téma Postavení cestovního ruchu v mezinárodních ekonomických vztazích a získala titul Ph.D. v oboru Mezinárodní ekonomické vztahy. V roce 2007 získala Osvědčení za absolvování kurzu Vysokoškolská pedagogika (Centrum pro studium vysokého školství). Je autorkou knihy Geografie cestovního ruchu Evropa (2008), publikace Připravenost českých podnikatelských subjektů v cestovním ruchu na vstup do EU (GAČR 402/04/P133) a vysokoškolských skript: Geografie cestovního ruchu Česka (2010), Pokyny pro vypracování bakalářské, diplomové a jiné písemné práce (2009). Dále je autorkou řady odborných článků (v českém i anglickém jazyce), které se věnují geografii cestovního ruchu, ale i dalším tématům turismu (nové trendy turismu, společenská odpovědnost firem v turismu apod.). V současné době se věnuje přednáškové a konzultační činnosti na Vysoké škole obchodní v Praze, o. p. s., Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze a na Vyšší obchodní podnikatelské škole, s. r. o. Je členkou Společnosti vědeckých expertů v cestovním ruchu.

Úvod / 9 Úvod Předložená publikace volně navazuje na dílo Hamarnehová, Iveta. Geografie cestovního ruchu. Evropa. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-093-2. Snaží se jak laické, tak odborné veřejnosti přiblížit mimoevropská teritoria z hlediska geografických aspektů ovlivňujících rozvoj turismu daných území. Členění jednotlivých regionů a subregionů turismu v publikaci vychází z metodiky Světové organizace cestovního ruchu, která přistupuje k členění světa odlišně oproti obecné geografii, a to zejména v kontextu specifické oblasti jejího působení turismu. Charakteristika regionů, subregionů i jednotlivých zemí vychází z předpokladů selektivních, lokalizačních a realizačních. Publikace je strukturována do pěti základních kapitol. První kapitola nejdříve vymezuje geografii turismu jako vědní disciplínu a poté charakterizuje selektivní, lokalizační a realizační předpoklady turismu. Součástí kapitoly je i stručné regionální rozložení mezinárodního turismu. Druhá kapitola se věnuje regionu Asie a Pacifik, který patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející světové regiony, a to zejm. díky destinacím, které leží v severovýchodní a jihovýchodní Asii. Třetí kapitola charakterizuje předpoklady turismu v regionu Amerika, který se v současné době nalézá na třetí pozici z hlediska mezinárodních příjezdů i příjmů z mezinárodního turismu. Region Středního východu a jeho potenciál z hlediska turismu je součástí čtvrté kapitoly. Pátá kapitola se věnuje regionu Afrika, který můžeme charakterizovat jako region plný kontrastů, a to nejen z hlediska turismu, ale i obecného ekonomického vývoje. Každá kapitola, kromě celkového zhodnocení předpokladů turismu, obsahuje i informace o jednotlivých subregionech (kromě regionu Střední východ, který se do subregionů nečlení). Nejnavštěvovanější země příslušných regionů jsou představeny na základě geografie turismu podrobněji, země ostatní jsou zmíněny pouze okrajově. Vzhledem k tomu, že předložená publikace je věnována geografii turismu, budou zde uváděny geografické názvy států vyjadřující kulturně-historickou tradici jednotlivých zemí, jejichž časté užívání vnáší tu či onu zemi do povědomí lidí na celém světě. Publikace Geografie turismu mimoevropská teritoria je v prvé řadě určena studentům Vysoké školy obchodní v Praze, o. p. s., jimž může být v rámci předmětů Geografie cestovního ruchu či Teritoriální aspekty rozvoje cestovního ruchu vhodnou studijní pomůckou. Zároveň je určena i studentům dalších vyšších odborných a vysokých škol, kteří se specializují na turismus. Stejně tak je publikace určena široké veřejnosti, která ráda cestuje, poznává nové kraje a dovídá se o nich zajímavé informace. V neposlední řadě je také věnována pracovníkům v oblasti turismu, kteří svým přístupem a odborností mohou přispět k rozvoji turismu, ať už v lokálním, regionálním, či mezinárodním měřítku. V žádném případě si ale neklade za cíl postihnout veškeré geografické prvky mimoevropských destinací, vyjmenovat veškerá turisticky atraktivní místa světa; chce být spíše určitým průvodcem po krásách jednotlivých regionů a návodem, jak svět lépe poznat. V závěru každé

10 / Geografie turismu mimoevropská teritoria kapitoly jsou uvedeny otázky a úkoly, jejichž cílem je rozšířit a doplnit informace daných kapitol a učinit tak z předložené publikace co nejkomplexnější studijní materiál. Jsem si vědoma, že publikace podléhá určitým vývojovým tendencím, a proto se zavazuji nezbytné údaje a informace průběžně aktualizovat a doplňovat. Uvítám také vaše náměty a připomínky, které pro mě budou inspirací pro její následné zkvalitnění. 1 1 Můžete využít např. e-mailového spojení: Iveta.Hamarnehova@vso-praha.eu.

Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu / 11 1. Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu Kapitola předkládá regionální rozložení mezinárodního turismu, jak ho metodicky zpracovává Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, UNWTO). Součástí kapitoly je i pojetí a obsah geografie turismu a vymezení selektivních, lokalizačních a realizačních předpokladů turismu, na základě kterých budou jednotlivé regiony, subregiony i země v dalších kapitolách charakterizovány. 1.1 Geografie turismu Geografie turismu je jednou z nejmladších disciplín geografie a má své vědecké počátky ve 30. letech minulého století, kdy byly zejm. rozpracovány definice pojmů a vymezeny sféry výzkumu geografických problémů. Existovaly přibližně čtyři hlavní základny výzkumu Německo, Švýcarsko, Francie a USA. Po druhé světové válce nastal obrovský rozmach geografie turismu, vedoucí k vytvoření samostatné disciplíny geografie. Významnými geografy, kteří definovali turismus z hlediska geografických aspektů, byli např. Hans Poser a Peter Mariot. Hans Poser definoval turismus jako lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, které podmiňuje vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na straně jedné a domácím obyvatelstvem, místem a jeho územím na straně druhé. [9, s. 171] Tuto definici více než tři desetiletí akceptovala většina autorů geografických výzkumů. Peter Mariot se na základě dosaženého stupně rozvoje turismu a jeho geografických výzkumů pokusil o definici turismu vystihující geografické aspekty: společenská aktivita, která podmiňuje přemisťování obyvatelstva do částí krajinné sféry, charakterizovaných interakcemi krajinných prvků, schopnými vyvolat dočasnou změnu místa pobytu. [5, s. 14] Veškerý lidský život, včetně ekonomických aktivit, se odehrává v určitém čase a prostoru. Jakýkoliv vymezený prostor tvoří základnu pro ekonomickou činnost lidské společnosti, je jejím existenčním prostředkem i předmětem. Rozmístění ekonomických aktivit člověka není na Zemi rovnoměrné. Způsobeno je to tím, že rozmístění ekonomických aktivit je dynamickým stavem výslednice sil společenských a přírodních vlivů z minulosti, jehož nestabilita je dána změnami vlivů na straně jedné a vlastními rozdíly na straně druhé. [6, s. 4 ] Vědou, která se zabývá obecnými zákonitostmi a pravidly systému rozmístění všech prvků a jevů na Zemi, je geografie. Socioekonomická geografie se pak věnuje studiu rozmístění lidské společnosti a veškerých aktivit v rámci souboru prvků a jevů Země jako celku. Ekonomická geografie, která je její součástí, se zabývá studiem rozmístění existujících hospodářských aktivit na Zemi a změnami v jejich územní organizaci v podmínkách vývoje lidské společnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že turismus se stal význammým fenoménem světové ekonomiky, byla geografie turismu vyčleněna jako samostatná disciplína.

12 / Geografie turismu mimoevropská teritoria Geografie cestovního ruchu se zabývá studiem obecných zákonitostí a faktickým rozmístěním turismu. Mezi hlavní problémové okruhy geografie turismu patří: analýza a hodnocení základních faktorů a podmínek rozvoje turismu; prostorová analýza turismu; geografická analýza hlavních typů turismu [více např. 8]; geografické aspekty mezinárodního turismu; koncepce a prognózy rozvoje turismu a rekreace; geograficko-kartografické přístupy a metody v turismu; udržitelný rozvoj turismu, hodnocení vlivů cestovního ruchu na geografické prostředí. [Více např. 2, 4, 5] Geografie turismu je interdisciplinární, hraniční a syntetická (navazuje na poznatky z jiných přírodních, ekonomických i společenských věd) vědní disciplína, která je organickou součástí geografických věd. Je vědou společenskou, neboť realizace a rozmístění turismu jsou v rozhodující míře formovány společensko-ekonomickými skutečnostmi. V geografiii turismu má klíčové slovo studium předpokladů, které tento významný fenomén moderní doby umožňují a formují. Dle funkčně-chorologického přístupu je můžeme rozdělit na předpoklady selektivní, lokalizační a realizační. [více např. 2, 4, 6] Selektivní předpoklady rozvoje turismu lze označit za stimulační a můžeme je charakterizovat jako předpoklady, které stimulují vznik turismu ve funkci poptávky. Vyjadřují způsobilost dané oblasti či země podílet se na turismu aktivně i pasivně a umožňují vybrat ty obyvatele nebo ty oblasti, které mají nejlepší předpoklady pro účast na turismu. Selektivní předpoklady turismu se člení na objektivní a subjektivní. Objektivní přepoklady se dále rozdělují na politické, ekonomické, demografické, urbanizační a ekologické. Mezi základní politické faktory stimulující rozvoj turismu patří obecně mírové uspořádání světa bez válečných konfliktů jakéhokoli rozměru, ve vztahu k jednotlivým zemím pak jejich vnitropolitická situace a charakter politického systému. V rámci politicko-administrativního rozdělení mají značný vliv na územní uspořádání mezinárodního turismu státní hranice, které zpravidla omezují volný pohyb obyvatelstva na široké frontě a soustředí ho na určité koridory (přístavy, letiště, hraniční přechody aj.). Mezi klíčové reality stimulující rozvoj turismu ekonomického charakteru patří dosažená životní úroveň obyvatelstva a s ní související fond volného času. Životní úroveň je podmíněna stupněm rozvoje výrobních sil, které se v konečném důsledku projevují v úrovni výživy, bydlení, vzdělání, kultury, zdravotní péče, pracovních i mimopracovních podmínkách, v právu na práci, délce pracovního času, v délce dovolených, v získávání volného času, v růstu reálných mezd apod. Existuje přímá úměrnost mezi životním standardem obyvatelstva určitého státu a jeho podílem na turismu. Ekonomickou úroveň zemí můžeme hodnotit podle hrubého domácího produktu na obyvatele (v paritě kupní síly, v USD) nebo podle indexu lidského rozvoje (Human Development Index, HDI). Platí zde vzájemný vztah, že se stupněm růstu ekonomické aktivity státu roste i stupeň aktivity obyvatelstva v turismu. Důležitým předpokladem účasti na turismu je disponibilita volného času. Hlavním zdrojem růstu volného času je rozvoj výrobních sil, který postupně umožnil zkrátit pracovní část dne, týdne a roku. Se zkrácením pracovního času v průběhu roku se zmenšuje i počet odpracovaných

Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu / 13 roků v životě člověka. Skupina trvale zaměstnaného obyvatelstva získává základní fond volného času formou placené dovolené, která je v současnosti v mnoha zemích uzákoněna v délce tří až čtyř týdnů. Z tohoto hlediska jsou pak početnými účastníky turismu ti, kteří mají dostatek volného času, jako důchodci a studenti. Demografická struktura současného světa a tendence jejího vývoje v jednotlivých makroregionech ovlivňují charakter a směry rozvoje turismu a tím i jeho intenzitu. K tomu je třeba také poznat demografické charakteristiky, jako jsou zaměstnání obyvatelstva, jeho vzdělání, věková struktura, podíl městského obyvatelstva a stupeň jeho koncentrace. Při posuzování této problematiky je třeba vycházet zejména z rychlého nárůstu počtu obyvatelstva světa, což je typický jev pro druhou polovinu 20. stol. Věkové složení obyvatelstva ovlivňuje dynamiku rozvoje jednotlivých forem turismu. Častějšími účastníky turismu jsou mladší věkové skupiny, zvláště v rozmezí 15 39 let. Ani podíl mužů a žen není v rovnováze. V ekonomicky vyspělých státech vznikají změny v zaměstnanosti, tj. postupné přeskupování (podle hlavních ekonomických sektorů) ve prospěch terciárního a sekundárního sektoru. Zaměstnanost v zemědělství se trvale snižuje a v ekonomicky vyspělých oblastech dosahuje méně než 15 % aktivně činného obyvatelstva. Tento jev v konečném důsledku vede i k prostorovým změnám v rozmístění obyvatelstva a jeho koncentraci ve prospěch městských sídel. Co se týče zaměstnanosti, největší zájem o turismus projevují osoby ekonomicky aktivní (zaměstnanci v průmyslu a službách), opak tvoří zemědělci a pracující důchodci. Turismus více vyhledávají osoby s vyšším vzděláním mají větší touhu po poznání. Z pohledu rozvoje turismu se determinujícím faktorem demografických struktur ukazuje vzrůst podílu městského obyvatelstva. Výraz městské obyvatelstvo je syntetizující pojem, který vyjadřuje i proces přechodu od zemědělství k jiným formám hospodářských činností reprezentujících se v prostoru město. Už desítky roků se proces přechodu spojuje s migrací obyvatelstva do měst. Svět se urbanizuje rychleji, než jaké je tempo přírůstku obyvatelstva. Tyto poznatky jsou důležité zejména proto, že městské obyvatelstvo je aktivnější v turismu než obyvatelstvo venkovské. Vyplývá to z charakteru urbanizovaného prostoru. Proces urbanizace 1 je růst městského osídlení a bývá spojen s růstem role města 2 v životě společnosti, s koncentrací a intenzifikací nezemědělské hospodářské činnosti. Ještě ke konci 19. stol. žila ve městech pouhá 3 % lidí. V polovině 20. stol. vzrostl podíl městského obyvatelstva na 29,2 % a do roku 2000 překročil 46 %. V r. 2025 by ve městech mělo žít již asi 60 % obyvatel světa. Příliv lidí z venkova do měst vede ke vzniku chudinských čtvrtí uvnitř i na okraji metropolí se všemi negativními průvodními jevy, jako jsou kriminalita, nezaměstnanost, podvýživa, nedostatečné vzdělání, prostituce atd. Na druhé straně ale městské aglomerace (rozšiřování sídelní jednotky z jádra do šířky) a centra měst získávají stále více na významu a dostávají se mezi nejdůležitější destinace turismu. V současné době se v různých studiích o turismu ukazuje, že novým trendem je při rozšiřování celkového fondu dovolené jeho rozdělení na kratší časové úseky častěji v roce. Tomuto trendu vyhovuje mezi jinými forma městského turismu. Většinou se jedná o formu krátkodobého turismu určenou pro všechny věkové kategorie. 1 Míra urbanizace stoupá s klesajícím významem zemědělství v ekonomice. 2 Města vznikala již ve starověkých otrokářských státech Mezopotámii, Indii, Číně a Egyptě. Všeobecně známá jsou také antická města starověkého Řecka a Říma. I starověké indiánské civilizace budovaly sídla městského typu. Vznik měst umožnila zemědělská nadvýroba a oddělení řemesel a obchodu od zemědělství.

14 / Geografie turismu mimoevropská teritoria Pokud se týká dopadů turismu na životní prostředí, nemusí být jednoznačně negativní. Tam, kde je turismus ze strany státních orgánů dobře organizován a koordinován s ostatními sektory ekonomiky, má efekty kladné. V místech výskytu atraktivit turismu je zabráněno devastaci prostředí průmyslovou výrobou, flóra a fauna je chráněna systémem národních parků a rezervací. Architektonické památky mohou znamenat i určitý finanční přínos ze strany státu nebo mezinárodních organizací. V místech realizace turismu roste kvalita infrastruktury a suprastruktury, existuje zde tlak na zlepšování životního prostředí a je zabraňováno trvalému vysídlování oblastí odlehlých od ekonomických center. Je nezbytné, aby se v dalším vývoji turismu pokračovalo v souladu s udržitelným rozvojem, a to citlivými či alternativními formami. Bohužel ve většině případů převažují vlivy negativní, spojené s masovým rozvojem turismu. Nejzjevnějším efektem je fyzická změna krajiny, například v důsledku odlesňování nebo budování ubytovacích kapacit pro turisty. Pomaleji se projevující, ale o to zhoubnější následky masového turismu jsou znečištění všech složek prostředí, devastace přírodních i kulturních atraktivit a v neposlední řadě i problémy s likvidací odpadu. Subjektivní předpoklady jsou tvořeny řadou psychologických a dalších pohnutek, ovlivněných kulturní úrovní obyvatel. Těmito pohnutkami je ovlivňováno rozhodování jednotlivce nebo skupiny obyvatel k účasti na turismu a k výběru lokality pro turismus. Důležitou úlohu v rámci subjektivních předpokladů rozvoje turismu hrají zkušenosti s cestováním. Významnou roli zde mají různé formy propagace, zejm. reklama a publicita, které mají vliv na vytváření módnosti některých destinací. Mezi subjektivní faktory rozvoje turismu dále patří konkrétní charakterové vlastnosti daného národa, které mohou samy o sobě být motivem, proč danou zemi navštívit. Na druhé straně je také důležité znát toto zejména z důvodu, abychom vůči lidem, cizincům v ČR i v zahraničí, zůstali zdvořilí a taktní. Objektivní předpoklady Subjektivní předpoklady politické předpoklady psychologické pohnutky vedoucí k účasti na turismu a k výběru lokality ekonomické předpoklady zkušenosti s cestováním demografické předpoklady propagace vedoucí k módnosti destinací urbanizační předpoklady charakterové vlastnosti národa ekologické předpoklady Schéma 1.1 Selektivní předpoklady turismu Zdroj: Vlastní zpracování Lokalizační předpoklady turismu rozhodují o funkčním využití konkrétní oblasti turismem z hlediska přírodních možností a z hlediska charakteru a kvality společenských a kulturně- -historických podmínek a atraktivit. Jsou limitujícím faktorem rozvoje turismu na daném

Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu / 15 místě. Mají kladný nebo záporný vliv na jeho další rozvoj. Je tu tedy vazba na příjezdový turismus (event. domácí turismus) a kritérium je svou orientací na diferenciaci prostoru výslovně geografické. Lokalizační předpoklady turismu dělíme na přírodní (klima, vodstvo, reliéf, fauna a flóra) a společenské (kulturně-historické památky, kulturní, zábavní a sportovní akce). Přírodní činitele mají relativně neměnný, tj. trvalý, charakter. Nejvýznamnější oblasti turismu vznikly v místech, kde se současně vyskytují příznivé hodnoty více než jednoho z přírodních činitelů ve spojení se selektivními i realizačními faktory rozvoje turismu. Klimatické poměry 3 jsou jednou z hlavních podmínek realizace a rozmístění turismu, na něž působí prostřednictvím pozitivních hodnot svých prvků (teplota, množství srážek a jejich rozdělení, délka slunečního svitu, vlhkost vzduchu apod.). Klimatické předpoklady konkrétní oblasti jsou dány především její polohou v některém z podnebných pásů. 4 Dalším přírodním činitelem, který podmiňuje využití krajiny z hlediska turismu, je vodstvo podzemní i povrchové vody. Míra jejich významu, jako potenciálních činitelů ovlivňujících rozvoj turismu, je různá podle stupně jejich atraktivnosti, mohutnosti a především využitelnosti pro rekreaci a turismus. Kromě mnohostranného významu pro turismus působí voda jako kladný prvek v krajině. Vodní plochy výrazně oživují krajinu a projevují se v podobě nenahraditelných složek krajinných krás. Hodnotu povrchových vod vytváří řada komponentů (teplota a čistota vody a s tím související i estetické faktory průhlednost a barva, kvalita pobřežních pláží a přilehlého zázemí atd.), podle nichž se pak turisté rozhodují, zda danou oblast navštíví či nikoliv. Hlavním reprezentantem povrchových vod je moře, které samo o sobě je atraktivním prvkem přírodního prostředí přímořských krajin. Menší využití povrchových vod turismem představují jezera a umělé vodní plochy, řeky a rybníky. Řeky se zpravidla uplatňují v uspokojování krátkodobých forem turismu. Atraktivita mnohých vodních toků je zvyšována přírodními či společenskými zvláštnostmi, které se nacházejí v jejich bezprostřední blízkosti (kaňony, vodopády, kulturně-historické památky). Podzemní vody mají významnou úlohu v turismu zvláště tam, kde se dostávají na zemský povrch v podobě minerálních nebo teplých (termálních) pramenů a jsou základem pro vznik lázní. Lázeňská střediska patří k historicky nejstarším centrům turismu. Stálost vyvěrání pramenů jim umožňuje celoroční provoz, i když letní využitelnost je zpravidla vyšší. Z dalších typů podzemních vod jsou pro turismus velmi atraktivní gejzíry. Povrch území výrazně ovlivňuje přitažlivost pro využití v turismu. Vertikální členitost povrchu 5 se v turismu uplatňuje skrze makroformy reliéfu. Nejlepší předpoklady mají 3 Mezi faktory ovlivňující klima patří zeměpisná šířka, poloha vzhledem k oceánu, ráz aktivního povrchu (ovlivňuje poměr odráženého a pohlceného slunečního záření), georeliéf, nadmořská výška, antropogenní činnost (činnost člověka). 4 Tropický pás má vysoké a vyrovnané teploty vzduchu (24 28 C) v průběhu dne i v průběhu roku. Dešťové srážky jsou v rovníkovém pásmu časté a vydatné, nepříjemná je především vysoká vlhkost vzduchu způsobující stálé pocení. V subrovníkových pásmech bližších k obratníkům převládá velmi suché a horké podnebí. V subtropickém pásu se projevují rozdíly mezi teplým a suchým letním a příjemně chladnějším a vlhčím zimním půlrokem. Pro podnebí mírného pásu je typické pravidelné střídání čtyř ročních období a závislost teplot vzduchu a vydatnosti srážek na poloze území vzhledem k nejbližším mořím a oceánům. Subpolární a polární pásy se vyznačují chladným počasím během celého roku. 5 Z hlediska výškové členitosti můžeme na zemském povrchu rozlišovat nížiny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehory.

16 / Geografie turismu mimoevropská teritoria zpravidla území s větší členitostí se značnými výškovými rozdíly, s širokými výhledy apod. Nejzajímavější z hlediska turismu jsou hornatiny a velehory, modelované ledovci, s velkými výškovými rozdíly a s dobrými podmínkami pro letní a zimní turistiku a pro zimní sporty. Horizontální morfologie má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží a povrchových vod a tím i na rozvoj turismu. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže, a to podle rozsahu a dalších atraktivit v blízkosti (skalní útvary, jeskyně, ostrovy při pobřežní linii) ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Zvláštní úlohu v turismu mají najatraktivnější formy reliéfu jako např. pískovcová nebo slepencová skalní města, řady menhirů 6 a dolmenů 7, sopečné jevy i doznívající sopečná činnost nebo krasové jevy. Rostliny jsou důležitou složkou přírodního prostředí, která významným způsobem ovlivňuje fyziologii krajiny. V porovnání s ostatními komponenty, které patří do komplexu lokalizačních předpokladů turismu, význam této složky na jeho rozmístění není tak výrazný, ale není ani zanedbatelný. Rozmanitá vegetace související s umístěním v podnebném pásu doplňuje tvářnost krajiny a přitahuje turisty zvláštní atmosférou. Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. Živočišstvo se v turismu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. K atraktivnostem, které se významně podílejí na rozvoji turismu v oblasti jejich lokalizace, patří zoologické zahrady. Společenské či kulturně-historické podmínky a atraktivity uspokojují hlavně poptávku po poučení, vzdělání a zábavě. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou svým vznikem geneticky druhotné, vyplývají z výsledků tvořivé činnosti člověka, ale tuto úlohu ve vztahu k rozvoji turismu zdaleka nemají. Svou zvláštností a výjimečností jsou často profilujícími momenty pro stimulaci různých forem turismu. Jejich hodnotu může zvyšovat i to, že se vyskytují v oblastech přitažlivých z hlediska přírodních podmínek. Kulturně-historické památky mají v komplexu lokalizačních společenských či kulturně-historických předpokladů největší význam a zaujímají v motivaci turismu specifické místo. Patří k těm faktorům, které mají významný vliv na migrační pohyby za poznáváním a poučením v mezinárodním i domácím turismu. Jejich prostřednictvím se účastníci turismu seznamují s historií, architekturou, technickými památkami a kulturou konkrétních území. Můžeme je dělit na architektonické památky, památky technické, národně-historické a památky lidové architektury. Kulturní zařízení a kulturní akce tvoří soubor atraktivit diferencovaného určení a funkce a rozdílného významu pro rozvoj turismu. Většina z nich vystupuje jako doplněk jiných památek. Pouze ta zařízení, která soustředí a předvádějí výjimečné ukázky a akce, tvoří profilující atraktivitu dané oblasti. Objekty a provozní zařízení mají sice stabilní lokalizaci, ale řada akcí, které jsou v nich organizovány, je buď jednorázová, nebo sezonní. Podle charakteru se dělí na: zařízení soustředící sbírky různého druhu (muzea a galerie), zařízení, jejichž prostřednictvím se realizují kulturní a jiné akce (divadla, operní scény) a církevní památky a akce související s náboženskými slavnostmi a poutěmi. Zařízení budovaná pro sportovní či zábavní akce dosahují mnohdy kolosálních rozměrů (např. sportovní stadiony a haly; Maracaná v Riu de Janeiro má 200 tis. míst). Pravidelné 6 Řady vztyčených kamenů v několika řadách. 7 Složitější kamenné stavby, dříve byly pravděpodobně hrobkami.

Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu / 17 i nepravidelné sportovní podniky mezinárodního či národního významu (mistrovství, olympijské hry atd.) soustředí do míst jejich konání velký počet zájemců a mají značný význam pro pořádající zemi. K zábavním akcím se řadí tradiční karnevaly, býčí zápasy a různá folklórní a historická představení. Své místo v turismu si udržují také různé zábavní a tematické parky. Volná definice by mohla znít asi takto: Je to místo, kde se koncentrují rekreační a zábavní atrakce a aktivity pro děti i dospělé, s určitým sjednocujícím zábavním, historickým nebo jiným tématem a poskytující další služby (ubytovací, stravovací, průvodcovské, nákupní a jiné). Z hlediska přírodního i kulturně-historického dědictví jsou pro rozvoj turismu v jednotlivých zemích významné dvě iniciativy mezinárodního významu. První je Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Convention concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage, 1972), na základě které se vytváří Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO 8 (dále Seznam UNESCO), do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnými univerzálními hodnotami. V současné době (k 31. 7. 2012) má Seznam UNESCO 962 položek (památek) ve 157 zemích světa. Z toho je 745 památek kulturních, 188 přírodních a 29 smíšených (tj. s kulturními i přírodními hodnotami). [11] Za druhou můžeme považovat aktivitu švýcarsko-kanadského cestovatele Bernarda Webera, který inicioval výběr sedmi novodobých divů světa a založil New7Wonders nadaci, která má obdobné cíle a vize jako Úřad OSN pro partnerství. Weber se nechal inspirovat sedmi starověkými divy světa. 9 Dne 7. 7. 2007 byly vyhlášeny novodobé divy světa kulturně-historické, 11. 11. 2011 bylo vyhlášeno sedm nových divů přírody a v současné době probíhá anketa, která má za úkol vybrat sedm nejkrásnějších měst světa. [12] Přestože myšlenkou ankety bylo pomoci zviditelnit památky naší planety a část výtěžku věnovat Přírodní předpoklady Společenské předpoklady klimatické poměry kulturně-historické památky podzemní a povrchové vody kulturní zařízení a akce morfologie (vertikální a horizontální) sportovní a zábavní akce fauna a flóra Schéma 1.2 Lokalizační předpoklady turismu Zdroj: Vlastní zpracování 8 Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) 9 Všeobecně známý seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Feidův Zeus v Olympii, Artemidin chrám v Efesu, mauzoleum v Halikarnasu, rhódský Kolos, maják na ostrově Faru.

18 / Geografie * turismu mimoevropská teritoria na obnovu některých z nich, mezinárodní organizace UNESCO se projektu zřekla s tím, že hlasování neodborné veřejnosti 10 je spíše zábavou a výsledky nejsou relevantní. Souhlasit ale jistě můžeme s tím, že se jedná o významnou propagační akci, která může zvýšit návštěvnost vyhlášených památek a podnítit jednotlivé státy, aby se zajímaly o jejich záchranu a zachování pro budoucí generace. Tabulka 1.1 Novodobé divy světa Nové divy světa Chichén Itzá, Mexiko socha Krista Spasitele, Rio de Janeiro, Brazílie Velká čínská zeď, Čína Machu Picchu, Peru Petra, Jordánsko Koloseum, Itálie Tádž Mahál, Ágra, Indie Přírodní divy světa Amazonský prales ostrov Čedžu, Jižní Korea zátoka Ha Long, Vietnam vodopády Iguazú, Argentina/Brazílie rezervace Komodo, Indonésie podzemní řeka Puerto Princessa, Filipíny Stolová hora, Jihoafrická republika Zdroj: Vlastní zpracování na základě [12] Realizační předpoklady turismu zabezpečují realizaci turismu v jednotlivých lokalitách a vytváří podmínky pro funkční využití lokalizačních předpokladů. Dělíme je na suprastrukturu a infrastrukturu. Nejdůležitější součástí suprastruktury je sektor ubytovacích služeb (kterému se budeme v rámci charakteristiky jednotlivých zemí stručně věnovat). Suprastrukturu tvoří i sektor stravovacích služeb a další zařízení, která mají pozitivní vliv na rozvoj turismu v destinaci, např. sportovně-rekreační střediska, směnárenské a pojišťovací služby atd. Infrastrukturu tvoří dopravní infrastruktura v dané destinaci, veřejná doprava a tzv. doprava v klidu (parkovací plochy a odpočívadla). Ta bude opět součástí charakteristiky jednotlivých zemí. Dopravu je nutno chápat jako komplexní provázaný dopravní systém jejích jednotlivých složek, které se v každém typu území či oblasti projevují jinou mírou důležitosti a priority. Doprava silniční přispěla k masovému rozvoji turismu a stala se objemem přepravovaných účastníků vedoucím odvětvím přepravy ve vnitrostátním a regionálním měřítku. Rozhodující část připadá na individuální motorismus hlavně v domácím turismu a víkendové rekreaci, proto převažuje doprava na kratší vzdálenosti. Doprava železniční funguje pro potřeby turismu v kontinentálním měřítku především v přepravě na velké vzdálenosti. Modernizuje se jednak z hlediska obecných potřeb, ale i pro potřeby účastníků turismu např. vyhlídkové vagony zařazované na tratě se zajímavými přírodními partiemi, speciální expresní spoje do turisticky přitažlivých oblastí, panoramatické expresy v horských oblastech apod. Doprava letecká se prosadila především při přepravě na velké vzdálenosti, hlavně v mezi- 10 S tím ale někteří zase mohou nesouhlasit, neboť finalisty, z kterých lidé z celého světa vybírají sedm divů, sestavuje odborná porota mezi odborníky se objevil např. bývalý generální ředitel UNESCO prof. Dr. Frederico Zaragoza a další významní architekti světového formátu (např. Cesar Pelli, autor Petronas Towers v Kuala Lumpuru; Zaha Hadid, která vyhrála jako první žena Pritzkerovu architektonickou cenu; nebo jeden z nejlepších australských architektů Harry Seidler, který se bohužel galavečeru v Lisabonu nedožil).

Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu / 19 kontinentálním měřítku. Její význam v mezinárodním turismu roste v relaci se vzdáleností oblasti realizace od poptávkových oblastí; zkracuje jejich dostupnost na minimální časovou dimenzi. V mezinárodním turismu je podíl mezinárodních příjezdů leteckou dopravou v současné době dominantní. Doprava vodní se rozlišuje na vodní vnitrozemskou a námořní. Vodní vnitrozemská doprava se uplatňuje v turismu spíše jednostranně a v souhrnu okrajově. Na kratších úsecích řek, na jezerech a nádržích slouží jako přeprava výletní, rekreační a okružní. Funkce námořní dopravy se ve vztahu k turismu podstatně mění. Její význam jako účelové formy přepravy k dosažení vzdálených atraktivních oblastí relativně klesá. Určitou pozici si udržuje v přepravě účastníků na vnitřních mořích a při přepravě na ostrovy bez leteckého spojení. Nemůže konkurovat rychlostí, a tak se orientuje na komfort služeb. Této situace využívá při realizaci tzv. okružních tras tematicky spojujících poznávání společenských a přírodních atraktivit na pevnině. Trasy, zpravidla delší než 14denní, jsou dnes rozprostřeny prakticky podél všech regionů. Další složkou dopravy je doprava pěší do ní se zahrnuje i doprava cyklistická a lyžařská. Optimálním cílem této dopravy je segregace nemotoristické dopravy do samostatných, prostorově oddělených pěších, lyžařských a cyklistických cest, s vazbou na žádoucí zdrojová a cílová místa. Dle forem ji můžeme rozdělit na účelovou (každodenní docházka či dojížďka do zaměstnání apod.) a rekreační. Doprava vertikální je odvětvím, jehož rozvoj byl vyvolán především potřebami turismu. Tato doprava zpřístupnila horské a vysokohorské oblasti a umožnila masový rozvoj zimních sportů a rekreace (např. vleky, lanovky) 11. Suprastruktura Infrastruktura sektor ubytovacích služeb dopravní inftrastruktura v zemi sektor stravovacích služeb veřejná doprava doplňková zařízení tzv. doprava v klidu Schéma 1.3 Realizační předpoklady turismu Zdroj: Vlastní zpracování Na volbu dopravního prostředku účastníků mezinárodního turismu působí řada faktorů, mezi nimiž vynikají zejm. geografické podmínky, infrastruktura, ekonomická úroveň a sociokulturní prostředí či charakter poptávky po destinacích. Vyšší než průměrný podíl letecké dopravy je typický pro regiony Amerika, Afrika a Asie a Pacifik. Nadprůměrné využití silniční a železniční dopravy je charakteristické pro mezinárodní příjezdy do Evropy. Podíl mezinárodních příjezdů realizovaných vodní dopravou je nad světovým průměrem v regionu Asie a Pacifik. 11 Technické prostředky určené pro přepravu osob v horském terénu se nazývají osobní horská dopravní zařízení.

20 / Geografie turismu mimoevropská teritoria 1.2 Regionální rozložení mezinárodního turismu dle UNWTO Regionální rozložení mezinárodního turismu vychází z metodiky UNWTO, která dělí svět do pěti regionů, osmnácti subregionů a do cca 150 zemí. Pořadí jednotlivých regionů podle jejich váhy v příjezdech i příjmech z mezinárodního turismu je následující: Evropa, Asie a Pacifik, Amerika, Střední východ a Afrika. Předložená publikace se věnuje mimoevropským světovým regionům turismu, jednotlivým subregionům i zemím. Tabulka 1.2 Regionální rozložení mezinárodního turismu v roce 2011 Mezinárodní příjezdy Příjmy z mezinárodního turismu v % v mil. příjezdů v % v mld. USD Svět 100,0 983,0 100,0 1 030,0 Evropa 51,3 504,0 45,0 463,4 Asie a Pacifik 22,1 217,0 28,1 289,4 Amerika 15,9 156,6 19,3 199,1 Střední východ 5,6 55,4 4,5 45,9 Afrika 5,1 50,2 3,2 32,6 Zdroj: Vlastní zpracování na základě [13] Region Evropa zahrnuje území od západního pobřeží až po Kamčatku, a to včetně území bývalého Sovětského svazu. Patří mezi nejrozsáhlejší trh turismu, zároveň ale vykazuje nejnižší dynamiku růstu. Jedná se o region s dobrými, v některých územích až výbornými, selektivními, lokalizačními i realizačními předpoklady turismu. Region Asie a Pacifik zahrnuje území od Íránu přes Mongolsko až po Japonsko a pak na jih až po Austrálii a Nový Zéland. Patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející regiony s uspokojivými selektivními, lokalizačními i realizačními předpoklady turismu. Region Amerika zahrnuje Severní a Jižní Ameriku, pevninskou část mezi Severní a Jižní Amerikou Střední Ameriku a část ostrovní: Karibik. Region ztratil svoji dynamiku ve prospěch regionu Asie a Pacifik. Z hlediska jednotlivých předpokladů turismu se lokalizační řadí mezi dobré, a to ve vztahu k celému regionu; pokud jde o selektivní a realizační předpoklady, ty se v jednotlivých subregionech liší (nejlepší předpoklady má Severní Amerika, nejhorší Střední Amerika). Region Středního východu patří z hlediska mezinárodních příjezdů i příjmů z mezinárodního turismu mezi regiony s vysokými tempy přírůstků. Region má na dobré úrovni selektivní 12, lokalizační i realizační předpoklady turismu. 12 I když v roce 2011 byl rozvoj cestovního ruchu v daném regionu negativně ovlivněn vnitropolitickou nestabilitou v řadě zemí regionu např. Egypt, Libye, Jemen či Sýrie.

Geografie turismu a rozložení mezinárodního turismu / 21 Region Afrika představuje z hlediska rozlohy jeden z největších regionů, ale z hlediska podílu na mezinárodním turismu jeden z nejméně významných. Dále můžeme konstatovat, že region má ze všech uvedených regionů jistě největší potenciál lokalizačních podmínek turismu (zejm přírodního charakteru), ale vzhledem ke špatné úrovni selektivních a realizačních předpokladů se nepředpokládá výraznější nárůst návštěvnosti. Tabulka 1.2 ukazuje rozdělení mezinárodních příjezdů a příjmů z mezinárodního turismu dle vyjmenovaných regionů. Dominantním regionem je Evropa představující cca 50% podíl v obou ukazatelích, na druhé pozici se zhruba 20 % podílí region Asie a Pacifik a na třetí pozici je s necelými 20 % region Amerika. Podíly regionů Střední východ a Afrika jsou srovnatelné a v obou ukazatelích dosahují řádově jednotek procent. Regionální rozložení mezinárodního turismu je ovlivněno úrovní, kvalitou i kvantitou selektivních, lokalizačních a realizačních předpokladů. 1.3 Shrnutí a úkoly Regionální rozložení mezinárodního turismu vychází z metodiky UNWTO a je ovlivněno selektivními, lokalizačními i realizačními předpoklady. Pořadí jednotlivých regionů podle jejich váhy v příjezdech i příjmech z mezinárodního turismu je následující: Evropa, Asie a Pacifik, Amerika, Střední východ a Afrika. Selektivní předpoklady turismu vyjadřují způsobilost dané oblasti nebo země podílet se na turismu aktivně i pasivně, přijímat účastníky turismu a zároveň se jimi stávat. Lokalizační předpoklady turismu umožňují umístění aktivit turismu do určité oblasti či lokality. Jejich příznivé hodnoty určují místo, kde se turismus může rozvíjet. Realizační předpoklady turismu umožňují uskutečnit nároky účastníků turismu v oblastech s příznivými lokalizačními předpoklady. Úkoly 1. Geografie turismu jako interdisciplinární, hraniční a syntetická vědní disciplína blíže vysvětlete. 2. Vymezte selektivní předpoklady turismu a uveďte konkrétní příklady. 3. Objasněte, v čem spatřujete význam lokalizačních předpokladů ve vztahu k rozmístění turismu. 4. Stanovte, v čem spočívá rozhodující funkce realizačních předpokladů pro rozvoj a rozmístění turismu. 5. Zhodnoťte význam jednotlivých druhů dopravy pro turismus. Seznam zdrojů kapitola 1 Publikace a články [1] HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie cestovního ruchu Česka. Praha: Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s., 2010. ISBN 978-80-86841-27-4 [2] HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie cestovního ruchu. Evropa. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. ISBN 978 80-7380-093-2

22 / Geografie turismu mimoevropská teritoria [3] HAMARNEHOVÁ, Iveta. Vliv globální krize na cestovní ruch. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Globální ekonomická krize regionální dopady (konaná 10. 11. 11. 2011 na Jihočeské univerzitě, České Budějovice, INPROFORUM 2011). s. 142 148. ISBN 978-80-7394-315-8 [4] KUNC, Josef, TOUŠEK, Václav, VYSTOUPIL, Jiří a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7380-114-4 [5] MARIOT Peter. Geografia cestovného ruchu. Bratislava: Veda, 1983. [6] NAVRÁTIL, J. Přehled geografie cestovního ruchu České republiky. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2005. [7] PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3750-8 [8] PALATKOVÁ, Monika, ZICHOVÁ, Jitka. Ekonomika turismu. Turismus České republiky. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3748-5 [9] POSER, Hans. Geographishe Studien über den Fremdenverkehr im Riesengebirge. Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht, 1939. [10] VYSOUDIL, Miroslav, FŇUKAL, Miloš, SMOLOVÁ, Irena. Zeměpis pro každého. Olomouc: Nakladatelství Rubiko. ISBN 978-80-7346-099-0 Internetové zdroje [11] World Heritage List [online]. [cit. 2012-07-04]. Dostupné z: <http://whc.unesco.org/en/list/> [12] World of New 7 Wonders [online]. [cit. 2012-07-04]. Dostupné z: <http://world.n7w.com/> [13] UNWTO Tourism Highlights, 2012 Edition [online]. [cit. 2012-07-04]. Dostupné z: <http://mkt.unwto.org/en/publication/unwto-tourism-highlights-2012-edition>

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 23 2. Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu Kapitola se věnuje regionu Asie a Pacifik, který patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející světové regiony, a to zejm. díky destinacím, které se nacházejí v severovýchodní a jihovýchodní Asii. Přestože dynamika turismu v regionu je vysoká, najdeme i zde skutečnosti, které mají negativní vliv na jeho rozvoj. Jedná se o politicko-bezpečnostní problémy (teroristické útoky, vnitropolitická situace v některých zemích), ekonomické problémy (asijská krize 1997 1998, globální ekonomická krize), zdravotní rizika (ptačí chřipka 1, SARS 2 ) a v neposlední řadě i přírodní katastrofy velmi často spojené s ekologickými problémy. Region Asie a Pacifik z hlediska UNWTO dělíme na subregiony Severovýchodní Asie, Jihovýchodní Asie, Jižní Asie a Oceánie. Jedná se o region plný kontrastů, a to z hlediska selektivních, lokalizačních i realizačních předpokladů turismu. 2.1 Selektivní předpoklady turismu 2.1.1 Objektivní předpoklady TURISmu Asii můžeme zařadit k regionům s dlouhou historií civilizace i kultury, naopak Oceánie patří k nejpozději člověkem osídleným a Evropany objeveným částem světa. Je důležité zmínit, že v rámci Asie a Pacifiku většina zemí patří mezi země rozvojové 3, kromě Japonska, Austrálie, Nového Zélandu a nově industrializovaných zemí (Hongkong, Jižní Korea a Singapur). Z hlediska specifických podmínek v jednotlivých zemích regionu je můžeme dále rozdělit do několika skupin (některé země se mohou objevit i ve více skupinách): země vyvážející průmyslovou produkci (např. Čína, Taiwan), jejichž příjmy z exportu průmyslové produkce přesahují 50 %; nově industrializované země regionu Asie a Pacifik (Taiwan, Malajsie, Thajsko, Indonésie, Vietnam), jejichž HDP i export jsou založeny na průmyslové produkci; nejméně rozvinuté země (Maledivy, Nepál), které jsou často znevýhodněné zejm. geografickými podmínkami; vnitrozemské rozvojové země (Afghánistán, Nepál) zahrnující země geograficky znevýhodněné svou polohou bez přístupu k moři a většinou ležící mimo hlavní dopravní trasy; malé ostrovní státy (Maledivy), jejichž společným rysem je kromě jiného i vysoká závislost na příjmech z turismu. Počet obyvatel regionu Asie a Pacifik dosáhl 3,9 mld. (2010), což představuje více než 56 % světové populace. Rozmístění obyvatelstva v regionu je značně nerovnoměrné. Průměrná hustota zalidnění je 125 obyv./km 2. Nejhustěji je zalidněn subregion Jižní Asie, a to 1 Resp. subtyp H5N1, poprvé se objevil v Asii v r. 1997 a je považován za vysoce pravděpodobný zdroj možné chřipkové pandemie. 2 Severe Acute Respiratory Syndrome (syndrom náhlého selhání dýchání), jehož výskyt byl poprvné hlášen 16. 11. 2002 z čínské provincie Guangdong. 3 Bereme v úvahu metodiku Světové banky (tzv. širší pojetí rozvojových zemí) vycházející pouze z ekonomických parametrů GNI per capita (USD); země v kategoriích nízký příjem, nižší střední a vyšší střední příjem. [18]

24 / Geografie turismu mimoevropská teritoria díky Maledivám (1324 obyv./km 2 ) a Bangladéši (1119 obyv./km 2 ). Nejméně zalidněným subregionem je Oceánie se 4 obyv./km 2, a to hlavně kvůli Austrálii (3 obyv./km 2 ) a Novému Zélandu (16 obyv./km 2 ). Mezi další státy s nízkou hustotou zalidnění patří i Mongolsko (2 obyv./km 2 ). Minimálně stejnou pestrostí jako rozmístění obyvatelstva se vyznačuje i jeho národnostní struktura, tvořící mozaiku všech hlavních i smíšených ras a mnoha jazykových rodin. Asie je také kolébkou řady monotematických náboženství. Na jejím území se zrodil hinduismus a buddhismus a jsou zde vyznávána všechna důležitá náboženství. Asie a Pacifik patří mezi nejméně urbanizované regiony světa (společně s regionem Afrika), ve městech zde žije v průměru 54 % populace (2010). [27] Mezi jednotlivými subregiony i zeměmi jsou však velké rozdíly. Zatímco v Severovýchodní Asii žije ve městech okolo 74 % obyvatel, v Jižní Asii pouze 33 %. Pouhých 13 14 % obyvatel ostrova Papua-Nová Guinea a Šrí Lanky žije ve městech, naproti tomu v Macau, Hongkongu, Singapuru a na ostrově Nauru žije ve městech celých 100 % obyvatel. Zajímavým územím jsou Pitcairnovy ostrovy 4 v Pacifiku, kde žije 100 % obyvatel na venkově a hustota zalidnění je 1 obyv./km 2. Významné pro region Asie a Pacifik, a to i z hlediska příjezdového turismu 5, je Asijsko- -pacifická ekonomická spolupráce (Asia-Pacific Economic Cooperation, APEC), územně velmi rozsáhlé integrační seskupení, jehož členy nejsou pouze státy regionu Asie a Pacifik. Zahrnuje státy lišící se svou rozlohou (Ruska, Kanada, USA, Čína, Austrálie, Indonésie, na druhé straně Singapur, Brunej), státy bohaté (Japonsko) i chudé (Papua-Nová Guinea), státy demokratické i s autoritativním režimem. 6 Tabulka 2.1 Region Asie a Pacifik Mezinárodní příjezdy (v mil.) Příjmy z mezinárodního turismu (v mld. USD) 2009 2010 2011 2009 2010 2011 Asie a Pacifik 181,127 204,439 216,996 204,155 255,254 289,448 Severovýchodní Asie 98,017 111,508 115,779 101,627 128,579 143,051 Jihovýchodní Asie 62,102 69,886 77,154 53,847 68,587 81,871 Jižní Asie 10,103 11,479 12,395 14,900 18,932 22,966 Oceánie 10,904 11,566 11,669 33,781 39,157 41,560 Zdroj: Vlastní zpracování na základě [26] Region Asie a Pacifik se dle UNWTO dělí na subregiony Severovýchodní Asie, Jihovýchodní Asie, Jižní Asie a Oceánie (viz tabulka 2.1). Vyjdeme-li z údajů tabulky 2.1, zjistíme, že pokud jde o mezinárodní příjezdy i příjmy z mezinárodního turismu, tak vedoucími subre- 4 Ostrovy jsou zámořským územím Británie, skládají se ze čtyř ostrovů (Pitcairn, Henderson, Oeno a Ducie), z nichž pouze Pitcairn je obydlen a výjimečně k jeho břehům připlouvají účastníci zájezdů expedičního typu. 5 V roce 1991 byla v rámci APEC ustanovena Pracovní skupina turismu (Tourism Working Group, TWG). 6 Další členské státy jsou: Filipíny, Jižní Korea, Nový Zéland, Thajsko, Hongkong, Taiwan, Mexiko, Chile, Peru, Vietnam, Malajsie.

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 25 giony jsou Severovýchodní a Jihovýchodní Asie. Nejmenších hodnot dosahuje subregion Oceánie v případě mezinárodních příjezdů a subregion Jižní Asie v případě příjmů z mezinárodního turismu. 2.1.2 Subjektivní předpoklady TURISmu Země regionu Asie a Pacifik patří mezi státy exotické a v určitém smyslu i módní, neboť v hlavních zdrojových trzích (zejm. Severní Ameriky a Evropy) se zrodil zájem o tzv. východní filozofii, tradiční životní postoje i kulturu. Velký zájem je o tradiční náboženské rituály a místní slavnosti, které každý rok lákají miliony návštěvníků. Na první pohled by se mohlo zdát, že v mnoha zemích Asie a Pacifiku ohromující měrou převládají západní vlivy, zejm. ve velkých městech. Při bližším pohledu ale zjistíme, že moderní obyvatelé regionu jsou stále hluboce ovlivněni starodávnými kulturními tradicemi a vjemy. I přes určité rozdíly najdeme mezi jednotlivými kulturami podobné rysy. Jedná se především o dodržování tradic a zvyků, vč. upřednostňování širší rodiny před životem jednotlivce. Neméně důležité je i slušné oblékání a chování, které je řazeno mezi ceněné společenské přednosti a vyžaduje se i od zahraničních návštěvníků. Stejně tak víra hraje v životě obyvatel regionu obrovskou roli. Asie a Pacifik patří k regionům s vysokou dynamikou růstu. Kromě ekonomického růstu, který má pozitivní vliv na zlepšení infrastruktury i suprastruktury a na zvyšování životní úrovně a rozšiřování fondu volného času obyvatel, může být za pozitivním vývojem i skutečnost, že jednotlivé země začaly věnovat větší pozornost svým marketingovým aktivitám na propagaci turismu a rozšířila se i regionální a subregionální spolupráce v této oblasti, např. prostřednictvím ASEAN (viz subkapitola 2.4) a Sdružení turismu v pacificko-asijské oblasti (Pacific Asia Travel Association, PATA), jehož cílem je především podpora rozvoje udržitelného turismu v regionu Asie a Pacifik. 2.2 Lokalizační předpoklady turismu 2.2.1 PříROdní předpoklady TURISmu Region Asie a Pacifik zahrnuje území od Íránu přes Afghánistán, Mongolsko až po Japonsko a pak na jih po Austrálii a Nový Zéland. Svou rozlohou o velikosti více než 31,5 mil. km 2 představuje 21,2% podíl na celkové světové rozloze. Asijská část regionu se vyznačuje značnou vertikální členitostí. Mohutné horské soustavy protínají region ve dvou pásmech, která se spojují v největším horském uzlu v Pamíru (dosahující výšky okolo 7700 m n. m.), s množstvím údolních ledovců. Pásmo mladých pohoří (alpsko-himálajské vrásnění) zasahuje do regionu Íránskou vysočinou (dosahující výšky okolo 5600 m n. m.) a pohořím Hindúkuš, s maximální výškou přesahující 7000 m n. m. Na jihovýchod od Pamíru pokračuje Karákóram a nejvyšší pohoří Himálaj, kde 11 vrcholů převyšuje 8000 m n. m., a najdeme zde i nejvyšší horu světa, Mount Everest (8850 m n. m.). [8] Tibetská náhorní plošina dosahuje průměrné výšky 4500 m n. m. Tichooceánské pásmo

26 / Geografie turismu mimoevropská teritoria třetihorních pohoří probíhá na východě asijské části regionu (Japonské ostrovy, Filipíny, Taiwan, Kalimantan/Borneo) a je charakteristické aktivní zemětřesnou a sopečnou činností. Podobně tektonicky aktivní oblastí je na západě regionu i Íránská vysočina. Mezi významné nížiny patří zejm. ty nacházející se v úrodných údolích velkých řek, např. Mezopotámská a Indoganžská nížina. V Asii najdeme i různé typy pouštních i polopouštních oblastí. Asijská část regionu se vyznačuje i značnou horizontální členitostí. Pobřeží je na jihozápadě, jihu a jihovýchodě příkré, skalnaté (vyjma nížiny při ústí velkých řek). Asie má i mnoho ostrovů (např. Japonské ostrovy, Filipíny, Indonésie) a poloostrovů (např. Přední Indie, Zadní Indie). Hydrologické poměry Asie jsou závislé na podnebí. Plochou největší delta na světě je společné ústí Gangy a Brahmaputry (52 000 km 2 ). Říční síť můžeme podle vodního režimu rozdělit do několika skupin: řeky suchých bezodtokých oblastí (Karasu/Qareh Su, Šúr), monzunové řeky závislé na přísunu srážek z monzunových dešťů (Chang Jiang, Chuang- -che, Mekong) a řeky tropické s vyrovnaným průtokem během celého roku (Kapuas, Barito, Cagayan). Největší řeky podle plochy povodí jsou: Chang Jiang, Ganga, Indus a Brahmaputra. V Asii se vyskytuje i množství jezer nejrůznějších druhů: reliktní 7 (Kaspické moře), tektonická (Biva na japonském ostrově Honšú), ledovcová (v Bhútánu) i vulkanická. Na území Asie se projevuje několik typů klimatu. Jih Asie je pod vlivem horkého tropického podnebí. Oblast Indického poloostrova a jihovýchodní Asie má typické monzunové klima s výrazným srážkovým obdobím v letních měsících. Subtropické klima se projevuje v oblasti Íránu. Typické monzunové klima subtropického pásu se uplatňuje na východním pobřeží. Na velké ploše regionu převládá kontinentální podnebí. Z hlediska vegetace v asijské části regionu rozlišujeme několik významných oblastí. Paleotropická oblast se dělí na podoblast indoafrickou a indomalajskou. Indoafrická podoblast se vyskytuje na Indickém poloostrově a na Šrí Lance (savany ve výše položených oblastech, monzunové lesy, týkové stromy, palmy) a také v jižním Íránu (pouště a polopouště, vegetace se vyskytuje pouze podél říčních toků a v oázách). Indomalajská podoblast se vyskytuje v Západní Indii, v jižní Číně, na Malajském souostroví a na jižních svazích Himálaje (vlhké tropické pralesy, deštné monzunové pralesy). Z holoarktické oblasti do asijské části regionu zasahuje čínsko-japonská podoblast (Japonsko, Korea, východní Čína javor, modřín, dub, buk, vavřín, bambus) a ponticko-středoasijská podoblast (Mongolsko, Tibet, vnitrozemí Íránu pouště, polopouště, suché stepi: cedr, vrba, tamaryšek). Pro faunu Asie je typická kontinentalita. Na pouštích a horách je fauna druhově chudá, bohatá je zejm. v Jihovýchodní Asii, která patří k subregionům s největší biodiverzitou na Zemi (tygr sumaterský, slon indický, nosorožec sumaterský, orangutan atd.). V Asii je za nejstarší národní park považován Národní park Jima Corbetta v Indii (r. 1936) 8, který je i významnou ekoturistickou destinací. Asijská část regionu nabízí pro rozvoj turismu dobré lokalizační předpoklady, mezi nimiž vyniká zejm. atraktivní vertikální a horizontální členitost, příjemné subtropické klima v přímořských oblastech a rozmanitá fauna regionu Jihovýchodní Asie. 7 Jezera velmi stará pozůstatek moře před vyzdvižením oblasti. 8 Národní park slouží především k ochraně ohroženého tygra indického a je jednou z chráněných oblastí spolupracujících v rámci Projektu tygr, což je dlouhodobý společný plán indické vlády a dalších organizací na ochranu této majestátní šelmy.

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 27 Oceánie je ostrovní oblast zahrnující Austrálii a Nový Zéland (označované jako Australásie) a oblast východně a severně od Austrálie, která se dělí na tři hlavní skupiny ostrovů: Melanésie, Mikronésie a Polynésie. Společným znakem všech ostrovů Melanésie je jejich kontinentální původ. Ostrovy leží na Indoaustralské litosférické desce, při jejím severním a východním okraji. Patří mezi ostrovy hornaté a projevuje se na nich sopečná činnost. Ostrovy Mikronésie zahrnují drobné ostrovy v západní části Tichého oceánu, severně od rovníku. Převážně se jedná o korálové ostrovy, zvané atoly. Ostrovy Polynésie jsou sopečného původu a díky úrodným půdám mají i bohatou vegetaci. Nejvyšším bodem celé Oceánie je Puncak Jaya (4882 m n. m.) na ostrově Papua-Nová Guinea. Pokud jde o australskou pevninu, její výšková členitost je velmi malá, většinu území tvoří roviny s nadmořskou výškou pod 600 m n. m. Podél východních pobřeží se táhne rozsáhlé Velké předělové pohoří, které dosahuje nejvyšších výšek na jihu v Australských Alpách (nejvyšší bod Mount Kosciuzko, 2228 m n. m.). Ve střední Austrálii se dále rozkládá Musgraveovo pohoří a MacDonnellovo pohoří. Australská pevnina patří k nejsušším oblastem světa, téměř dvě třetiny území jsou bezodtoké a většina říčních toků je dočasná. Na ostatních ostrovech v Oceánii jsou řeky krátké, avšak poskytující dostatek vody. Většina území australské pevniny se rozkládá v tropickém podnebném pásu. Severovýchodní část, která má dostatek dešťových srážek, tvoří vlhká tropická oblast, kde se vyvinuly tropické deštné lesy či střídavě vlhké lesy. Východní, jihovýchodní a jihozápadní pobřeží patří do subtropického podnebného pásu středomořského typu, kde rostou subtropické lesy tvořené typickými blahovičníky (eukalypty). Střední část Austrálie má suché klima, kde se vyvinuly pouště (např. Velká Viktoriina poušť, Velká písečná poušť, Gibsonova poušť či Simpsonova poušť), které přecházejí v savany na místech s vyšším úhrnem dešťových srážek. Nejjižnější část a ostrov Tasmánie spadají do mírného podnebného pásu. Na ostrově Papua-Nová Guinea, který patří do rovníkového podnebného pásu, se vyskytují rozsáhlé tropické deštné lesy. Severní část Nového Zélandu má subtropické klima, jižní část mírné klima. Ostrovy v Tichém oceánu mají vlhké oceánské klima s dostatečným množstvím dešťových srážek. Mezi nejstarší národní parky na světě patří Královský národní park v Austrálii (r. 1879) a Národní park Tongariro na Novém Zélandu (r. 1887). Oceánie má pro rozvoj turismu dobré lokalizační předpoklady přírodního charakteru. Řadí se mezi ně zejm. příjemné subtropické podnebí na pevnině a tropické přímořské na ostrovech, teplá moře, jedinečné rostlinstvo a zvířena s mimořádným výskytem endemitů, tj. druhů, které se nevyskytují nikde jinde. Zatímco tropické ostrovy Oceánie mají sezonu celoroční, Austrálie má hlavní turistickou sezonu vzhledem k poloze na jižní polokouli v době naší zimy. 2.2.2 Společenské předpoklady TURISmu Region Asie a Pacifik je velmi bohatý i na lokalizační předpoklady společenského charakteru. Region disponuje množstvím architektonických i jiných památek z různých historických epoch a kultur ve spojení s buddhismem, hinduismem, čínskými, islámskými, ale i křesťanskými vlivy. Návštěvníky přitahuje i barvitý životní styl místního obyvatelstva, který je

28 / Geografie turismu mimoevropská teritoria možné zažít prostřednictvím folklórních slavností a při náboženských rituálech. Najdeme zde i moderní města se zajímavou architekturou, muzea, vč. některých kurióznějších, zábavní parky i památky zapsané na Seznam UNESCO či novodobé divy světa. Návštěvníky lákají také sportovní události regionálního, ale i mezinárodního významu. 2.3 Realizační předpoklady turismu Největší význam pro Asii a Pacifik má námořní a letecká doprava, a to nejen v nákladní, ale i v osobní přepravě. Železniční a silniční síť je na většině regionu velmi řídká, často nesouvislá a rovněž její kvalita se velice různí. Dopravně nejrozvinutější zemí je Japonsko. Pokud jde o ubytovací kapacity v regionu, můžeme konstatovat, že pokrývají všechny standardní kategorie a úrovně. Při konkrétním hodnocení samozřejmě záleží na tom, ve kterém konkrétním subregionu či v jaké zemi se nacházíme. Významnou roli zde mohou hrát i specifické typy ubytování, které budou zmiňovány u daných zemí. Region je proslulý i svou typickou kuchyní (indická, čínská či thajská kuchyně bývají hodnoceny jako jedny z nejchutnějších na světě), která je nabízena v řadě stravovacích zařízení příznačných pro dané země. 2.4 Jednotlivé subregiony Asie a Pacifiku Subkapitola se věnuje charakteristice jednotlivých subregionů regionu Asie a Pacifik. Region se dle UNWTO dělí na subregiony Severovýchodní Asie, Jihovýchodní Asie, Jižní Asie a Oceánie. 2.4.1 SeveROvýcHOdní Asie Státy subregionu Severovýchodní Asie jsou různorodé nejen svými přírodními podmínkami (pouště, polopouště, vysokohorské oblasti, stepi, subtropické oblasti), ale i hospodářskou úrovní. Nejvyspělejší je Japonsko a skupina tzv. malých tygrů (Hongkong, Jižní Korea, Macao a Taiwan). Specifické postavení v rámci subregionu má rychle se rozvíjející Čína. Zbývající země Mongolsko, Severní Korea patří mezi chudší rozvojové státy. Nerostné bohatství subregionu je značně a zahrnuje téměř všechny suroviny. Státy Severovýchodní Asie stály stranou průmyslové revoluce, které ovlivnila vznik evropského a později amerického ekonomického centra. Byly izolovány od tohoto vývoje a jejich hospodářství bylo zaostalé, postavené na feudálních základech. Z izolace vystoupilo hlavně Japonsko (roku 1867), které se během jedné generace stalo moderním státem s tržní ekonomikou a nejsilnější zemí subregionu. Ostatní státy subregionu zůstaly hospodářsky nevyvinuté a Japonsko je považovalo za svou sféru zájmu, kterou se pokoušelo v první polovině 20. století ovládnout, nebylo ale úspěšné. Po porážce ve druhé světové válce se Japonsko díky pomoci USA rychle vzpamatovalo a prošlo obdobím tzv. hospodářského zázraku. Stalo se jednou z nejvyspělejších zemí světa.

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 29 Severovýchodní Asie je druhý nejlidnatější subregion světa. V národnostní struktuře dominují tři početně národy Číňané, Japonci a Korejci. Jazykově jsou odlišné a vytvořily si i specifická náboženství v Japonsku šintoismus, v Číně taoismus. Číňané vytvořili také specifické nábožensko-filozofické učení pojmenované po svém zakladateli konfucionismus. To velmi ovlivnilo chování a mentalitu severovýchodních Asiatů. S ním se šířila i vzdělanost a čínské písmo, jehož upravené varianty používají i Japonci a Korejci. Počátkem 1. tisíciletí se v celé severovýchodní Asii rozšířil od jihu buddhismus, který se nenásilně prolnul s původními vírami. Pokusy o christianizaci nebyly úspěšné pouze Korejci ve vysoké míře přijali v moderní době různé formy protestantismu. Právě odlišná kultura a náboženství bývá častým motivem návštěvy pro mimoasijské turisty. Mezi nejnavštěvovanější země subregionu patří Čína, Hongkong a Macao. Čína se dokonce v současné době (údaj z roku 2011) nachází na 3. místě mezi top 10 nejnavštěvovanějšími zeměmi světa a předpokládá se, že v roce 2020 bude na 1. místě. Do top 10 zemí by se měl dostat i Hongkong, který se již v současné době nalézá mezi top 10 zeměmi z hlediska příjmů z mezinárodního turismu. Tabulka 2.2 Státy subregionu Severovýchodní Asie Země Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota zalidnění (obyv./km 2 ) Podíl městského obyv. (%) HDP na obyv. v PPP (USD) Počet turistů (r. 2010) Čína 9 596 961 1 343 239 923 140 47 8 400 55 664 000 Hongkong 1 104 7 153 519 6 480 100 49 300 20 085 000 Japonsko 377 915 127 368 088 337 67 34 300 8 611 000 Severní Korea 120 538 24 589 122 205 60 1 800 - Jižní Korea 99 720 48 860 500 490 83 31 700 8 798 000 Macao 28 578 025 20 644 100 33 000 11 926 000 Mongolsko 1 564 116 3 179 997 2 62 4 500 456 000 Taiwan 35 980 23 113 901 642 75 37 900 5 567 000 CELKEM 11 796 362 1 578 083 075 134 74 25 113 111 107 000 2.4.2 JihovýcHOdní Asie Zdroj: Vlastní zpracování na základě [25], [26], [27] Jihovýchodní Asie je nejrozmanitější subregion Asie a Pacifiku, a to jak z hlediska fyzicko- -geografického, tak z hlediska struktury obyvatelstva. Zahrnuje geomorfologicky členitou pevninskou část poloostrova Zadní Indie (Kambodža, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, pevninská část Malajsie) a nejrozsáhlejší ostrovní část světa zvanou někdy Indomalajsie (Brunej, Filipíny, Indonésie, Singapur, ostrovní část Malajsie). Obtížně prostupné zalesněné horské systémy se střídají s úrodnými nížinami protkanými velkými říčními systémy (Iravadi, Salwin, Menam, Mekong, Song Hong).

30 / Geografie turismu mimoevropská teritoria Střetávají se zde kulturní vlivy z blízké Indie i z Číny hinduistické, buddhistické i taoistické. Později pronikl do oblasti islám a s evropskými kolonizátory i křesťanství. Rovněž po jazykové stránce je tento subregion z celé Asie a Pacifiku nejrozmanitější: vyčleňuje se zde více než tisíc etnických skupin. Všechny státy v subregionu lze označit za multietnické a multikulturní. V regionu vedle sebe najdeme státy ekonomicky velmi zaostalé (Kambodža, Laos, Myanmar, Vietnam), slabě rozvinuté (Filipíny, Indonésie), středně rozvinuté (Thajsko, Malajsie), ale i bohatou Brunej a jeden z nejvyspělejších států světa Singapur. Patří sem státy rozlohou nepatrné i rozlehlé, málo zalidněné, ale i čtvrtý nejlidnatější stát světa Indonésie. Převažují státy unitární, ale najdeme tu i federaci (Malajsie), republiky i monarchie (Brunej, Malajsie, Thajsko) a také státy s rozmanitými politickými systémy od různých autokratických systémů vč. komunistických až po částečné nebo plnoprávné demokracie. Ve druhé polovině 20. století došlo prakticky ve všech zemích k zásadním politickým změnám. V porovnání s ostatními subregiony světa je pestrá i koloniální minulost. Pouze zde se dlouhodobě a úspěšně angažovalo všech pět evropských koloniálních mocností Británie, Francie, Nizozemsko, Portugalsko i Španělsko. Španěly koncem 19. století vystřídali na Filipínách Američané a celý subregion získali za druhé světové války krátce pod kontrolu i Japonci. Zajímavostí je, že Thajsko nebylo nikdy kolonizováno. Evropská kolonizace přinesla zásadní změnu v ekonomice zemí. V koloniích bylo prosazeno plantážní zemědělství tropických plodin (kaučukovník, kávovník, kakaovník, čajovník, kokosovník, banánovník i ananas) určených pro evropský trh. Snížení produkce základních potravin přineslo vážné problémy při zajišťování obživy, které přetrvávaly i po dekolonizaci. Teprve zavedení tzv. zelené revoluce 9 přineslo výrazné zlepšení. Zatímco ekonomiky nejchudších zemí jsou stále z větší části založené na zemědělství a také na vývozu surovin, Malajsie a Indonésie prošly průmyslovou revolucí a výroba se v těchto zemích zaměřuje na textil, obuv, elektroniku, malá vozidla a motocykly. Hlavní složkou ekonomiky Bruneje je ropa, která významně ovlivňuje i ekonomiku Indonésie a Malajsie. Singapur, který postrádá přírodní zdroje, využil podnikatelského potenciálu obyvatelstva a polohy ve středu subregionu a stal se oblastní jedničkou v lodní dopravě, bankovnictví a obchodu. Pro subregion je významný i rozvoj turismu, zejm. v Malajsii, Thajsku a Singapuru. Malajsie se dokonce dostala mezi top 10 nejnavštěvovanějších zemí světa. Jihovýchodní Asie láká především svým teplým rovníkovým počasím a nádhernými plážemi v Thajsku, Malajsii a Indonésii. Na své si přijdou i milovníci zábavy, např. v Thajsku a Singapuru, které nabízí orientální i moderní zábavní podniky všeho druhu. Politický vývoj výrazně ovlivňoval i ekonomický rozvoj. Obavy z šíření komunismu vedly v roce 1967 k založení integračního seskupení pod názvem Sdružení národů jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations, ASEAN), jehož členy se postupně staly všechny státy jihovýchodní Asie. Cílem Sdružení je urychlit ekonomický růst, sociální pokrok, kulturní rozvoj a vzájemné vztahy svých členů s tím, že v současnosti spolupracují ve vojensko-politické a mezinárodněpolitické oblasti. ASEAN se angažuje i v oblasti turismu. V roce 2002 byla všemi státy Sdružení podepsána Dohoda o turismu [14], k níž 9 Probíhala v letech 1950 1985 a díky ní světová produkce obilovin předstihla růst populace. Toho bylo dosaženo především rozšířením zavlažovacích oblastí na dvojnásobek, používáním nových odrůd, ale i většího množství chemikálií.

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 31 vznikl ještě speciální program pro země mikroregionu Mekong 10 (Myanmar, Kambodža, Vietnam, Čína provincie Yün-nan, Thajsko a Laos), jehož hlavním cílem je propagace tohoto mikroregionu, školení profesionálů v oblasti turismu, propagace ekoturismu a zjednodušení podmínek při vstupu do jednotlivých zemí. Obrázek 2.1 Státy ASEAN Zdroj: [29] 10 Oficiálně nazývaný subregion Širšího Mekongu (Greater Mekong Subregion, GMS) a jedná se o rozvojový projekt iniciovaný Asijskou rozvojovou bankou v roce 1992.

32 / Geografie turismu mimoevropská teritoria Tabulka 2.3 Státy subregionu Jihovýchodní Asie Země Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota zalidnění (obyv./km 2 ) Podíl městského obyv. (%) HDP na obyv. v PPP (USD) Počet turistů (r. 2010) Brunej 5 765 408 786 71 76 49 400 214 000 Filipíny 300 000 103 775 002 346 49 4 100 3 520 000 Indonésie 1 904 569 248 216 193 130 44 4 700 7 003 000 Kambodža 181 035 14 952 665 83 20 2 300 2 399 000 Laos 236 800 6 586 266 28 33 2 700 1 670 000 Malajsie 329 847 29 179 952 88 72 15 600 24 577 000 Myanmar 676 578 54 584 650 81 34 1 300 311 000 Singapur 697 5 353 494 7 681 100 59 900 9 161 000 Thajsko 513 120 67 091 089 131 34 9 700 15 936 000 Vietnam 331 210 91 519 289 276 30 3 300 5 050 000 CELKEM 4 479 621 621 667 386 139 49 15 300 69 841 000 2.4.3 Jižní Asie Zdroj: Vlastní zpracování na základě [25], [26], [27] Subregion Jižní Asie zabírá rozsáhlý poloostrov vybíhající z euroasijské pevniny. Označuje se také jako indický subkontinent nebo Přední Indie a zasahuje i do Pákistánu; z hlediska UNWTO do subregionu řadíme i Afghánistán a Írán. Povrch subregionu můžeme rozdělit do tří částí. Většinu vyplňují staré tabule a plošiny, podél velkých řek vznikly rozsáhlé náplavové nížiny a na severu tvoří bariéru mladá vrásová pohoří. Vývoj poloostrova zásadně ovlivnilo několik událostí. V prvé řadě to byl příchod indoevropských (árijských) kmenů ze severozápadu, které zatlačily původní drávidské obyvatelstvo na jih a postupně se s nimi smísily. Přistěhovalci si přinesli náboženské představy, které v 1. tisíciletí př. n. l. vykrystalizovaly do podoby dnešního hinduismu. Toto náboženství rozlišovalo obyvatelstvo podle původu a vymezilo ostré společenské hranice v rámci přísně vymezených skupin varn (kast). Do takto strukturované společnosti v 8. stol. n. l. přibyl nový prvek. S arabskou a později tureckou nadvládou se šířil islám, který ovládl okrajové oblasti (dnešní Pákistán, Bangladéš a Írán). V 6. století př. n. l. se od hinduismu oddělilo nové učení buddhismus, který ale v subregionu nenašel živnou půdu pro svůj rozvoj a rozšířil se do jihovýchodní a severovýchodní Asie. Nejvýznamnějším státem subregionu Jižní Asie je Indie. V nejbližších subregionech i regionech se však projevuje vliv jiných států, zejm. Číny, Japonska a USA. Zůstává pouze chudá východní Afrika, která však brzy po dekolonizaci dala vystěhováním indických menšin najevo, že se indického vlivu spíše obává. Z uvedených důvodů se Indie snaží získat do sféry vlivu alespoň nejbližší sousedy. Z její iniciativy bylo roku 1936 založeno Jihoasijské sdružení pro oblastní spolupráci (South Asian Association for Regional Co-operation, SAARC), jehož členy se vedle Indie staly Nepál, Bhútán, Bangladéš, Šrí Lanka, Maledivy a Pákistán.

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 33 Jedná se o nejlidnatější subregion světa. Pro všechny státy Jižní Asie je charakteristický velice nízký HDP na obyvatele (výjimkou je pouze Írán), chudoba, slabě rozvinutá ekonomika s dominantní převahou zemědělství, které zaměstnává většinu obyvatel. S tím souvisí i to, že většina obyvatel subregionu žije na venkově, opět kromě Íránu. Zemědělská produkce je velmi rozmanitá, ale způsob hospodaření je většinou velmi primitivní. Jižní Asie je světovým producentem rýže a luštěnin. Významnější nerostné zdroje má Indie (uhlí, rudy železa, chromu, mědi, hliníku a manganu) a Šrí Lanka (grafit, rutil a drahokamy). Bohatý na nerostné suroviny je Írán, který kropě ropy těží i zemní plyn, železnou rudu, chrom, olovo, měď a zinek. Mezi nejnavštěvovanější země subregionu patří Indie a Pákistán, na turismu jsou velmi závislé Maledivy. Jižní Asie má velmi dobré přírodní a kulturně-historické předpoklady. Nachází se tu jak vysoké hory (Himálaj, Hindúkuš, Karákóram), tak moře a pláže. Turisticky atraktivní jsou také hinduistické a buddhistické památky. Tabulka 2.4 Státy subregionu Jižní Asie Země Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota zalidnění (obyv./km 2 ) Podíl městského obyv. (%) HDP na obyv. v PPP (USD) Počet turistů (r. 2010) Afghánistán 652 230 30 419 928 47 23 1 000 - Bangladéš 143 998 161 083 804 1 119 28 1 700 303 000 Bhútán 38 394 716 896 19 35 6 000 27 000 Indie 3 287 263 1 205 073 612 367 30 3 700 5 776 000 Írán 1 648 195 78 868 711 48 71 12 200 - Maledivy 298 394 451 1 324 40 8 400 792 000 Nepál 147 181 29 890 686 203 19 1 300 603 000 Pákistán 796 095 190 291 129 239 36 2 800 907 000 Šrí Lanka 65 610 21 481 334 327 14 5 600 654 000 CELKEM 6 779 264 1 718 220 551 253 33 4 744 9 062 000 2.4.4 OceáNIe Zdroj: Vlastní zpracování na základě [25], [26], [27] Průměrná hustota zalidnění subregionu Oceánie jsou 4 obyv./km 2, najdeme zde ale extrémy na jedné straně Austrálie s pouze 3 obyv./km 2 a na straně druhé Nauru se 447 obyv./ km 2. Budoucnost malých ostrovních států ohrožuje sílící imigrace na Nový Zéland, do Austrálie a USA. Mladí lidé odcházejí za vzděláním a po studiích se nevracejí, ale finančně podporují své příbuzné. To je i jeden ze zdrojů příjmů obyvatel malých států Oceánie. Trvalá imigrace způsobuje místy stagnaci, nebo i pokles ostrovních populací. Země Oceánie prošly obdobím koloniální nadvlády, zejm. francouzské a britské, která přinesla křesťanství a částečně i evropský způsob života. Na velkých ostrovech Melanésie a v Austrálii zůstala populace roztříštěna na desítky jazykově odlišných kmenů, které se až

34 / Geografie turismu mimoevropská teritoria po získání nezávislosti začaly pomalu formovat do podoby moderních národů v hranicích ostrovních států. V Mikronésii a Polynésii naopak krystalizují malé ostrovní národy čítající často jen několik tisíc příslušníků. Ekonomika malých států Oceánie (Austrálii a Novému Zélandu jsou věnovány subkapitoly 2.5.9 a 2.5.10) se výrazně specializuje a jejich vlády se nesnaží o přílišnou industrializaci. Naopak využívají zájmu o exotickou přírodu a společnost k rozvoji turismu, který se ve většině států stal hlavním zdrojem příjmů. Společným znakem Oceánie jsou tedy příznivé přírodní předpoklady pro turismus. Subregion může nabídnout teplé moře s příjemným podnebím, exotickou faunu a flóru (někde i endemickou), gejzíry i horké prameny a také exotický životní styl a folklór místního obyvatelstva. Mezi nejnavštěvovanější země Oceánie patří Austrálie, Nový Zéland a Guam, které jsou zároveň i největšími státy subregionu. Nevýhodou pro rozvoj turismu je ale značná vzdálenost od hospodářsky nejvyspělejších států, jejichž obyvatelé tvoří podstatnou část účastníků turismu. Díky rychlé letecké dopravě se intenzita turismu v této části světa postupně zvyšuje. Většina států Oceánie vyváží především ryby a jiné mořské živočichy, kokosové ořechy a kopru, případně i cukr, banány, ananas, kávu a kakao. Pouze na některých ostrovech je významná těžba nerostných surovin, např. fosfátů na Nauru, niklu na Nové Kaledonii a mědi na Papui-Nové Guinei. K ekonomicky rozvinutějším ostrovům patří Guam a Francouzská Polynésie území, která odmítla nezávislost a zůstala ve spojení s koloniálními metropolemi. Několik zemí (Vanuatu, Cookovy ostrovy, Niue) se začalo specializovat, podobně jako malé ostrovy v Karibiku, na poskytování finančních služeb a stávají se daňovými ráji. Pro jiné státy (Tonga, Samoa, Tuvalu) je významným zdrojem příjmů vydávání exotických poštovních známek. Provázanost vyspělých i rozvojových ekonomik vedla roku 1971 k založení Jihopacifického fóra (South Pacifik Forum, SPF), jehož členy se postupně staly všechny nezávislé oceánické státy. V roce 2001 bylo SPF přejmenováno na Fórum pacifických ostrovů (Pacific Island Forum, PIF). O deset let později se země dohodly na bezcelním nerecipročním exportu malých států do Austrálie a na Nový Zéland. Mezi Austrálií a Novým Zélandem potom došlo k uzavření Australsko-novozélandské dohody o těsnějších hospodářských vztazích a obchodu (Australia-New Zealand Closer Economic Relations and Trade Agreement, CER). Společně se poté staly i zakládajícími členy Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (Asia- -Pacific Economic Cooperation, APEC). Tabulka 2.5 Státy subregionu Oceánie Země Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota zalidnění (obyv./km 2 ) Podíl městského obyv. (%) HDP na obyv. v PPP (USD) Počet turistů (r. 2010) Australásie 8 008 930 26 343 520 10 88 34 350 8 410 000 Austrálie 7 741 220 22 015 576 3 89 40 800 5 885 000 Nový Zéland 267 710 4 327 944 16 86 27 900 2 525 000 Melanésie 540 774 8 272 504 23 33 6 060 996 000 Fidži 18 274 890 057 49 52 4 600 632 000

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 35 Mikronésie 3 182 537 631 227 72 7 357 1 694 000 Guam 544 185 674 341 93 15 000 1 197 000 Severní Mariany 464 44 582 96 91 12 500 375 000 Polynésie 8 667 682 573 130 44 6 956 440 000 Francouzská Polynésie 4 167 274 512 66 51 18 000 154 000 CELKEM 8 561 553 35 836 228 4 60 13 681 11 540 000 Pozn.: Melanésie Fidži, Nová Kaledonie, Papua-Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu Mikronésie Guam, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Federativní státy Mikronésie, Nauru, Severní Mariany, Palau Polynésie Americká Samoa, Cookovy ostrovy, Francouzská Polynésie, Niue, Pitcairnovy ostrovy, Samoa,Tokelau, Tonga, Tuvalu, Wallis a Futuna Zdroj: Vlastní zpracování na základě [25], [26], [27] 2.5 Země regionu z hlediska geografie turismu V dané subkapitole jsou dle geografie cestovního ruchu charakterizovány země, které v daných subregionech patří k těm nejnavštěvovanějším. V případě Severovýchodní Asie se zaměříme na Čínu, Hongkong a Macao, v Jihovýchodní Asii na Malajsii, Thajsko a Singapur. V Jižní Asii jsou nejnavštěvovanější Indie a Pákistán a v Oceánii Austrálie a Nový Zéland. 2.5.1 Čína Prastará, obrovská, zcela osobitá, extrémně lidnatá a neustále se měnící taková je v maximální možné stručnosti slovního vyjádření Čína, jedna z největších zemí světa. Země, kterou musíte vstřebat všemi smysly a při tom bezděčně žasnout nad její jedinečností. [4] Selektivní předpoklady turismu Čína je komunistická republika, která byla vyhlášena po tříleté občanské válce v roce 1949 (oficiální název země je Čínská lidová republika) a v jejím čele stanul Mao Ce-tung. Jeho odpůrci, vedeni bývalým prezidentem Čankajškem, se uchýlili na ostrov Taiwan a vyhlásili zde Čínskou republiku. První státní útvary ale na území dnešní Číny vznikly pravděpodobně už ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy byla země roztříštěna na řadu soupeřících státečků. Ke sjednocení došlo v roce 221 př. n. l. za vlády dynastie Čchin. Císař Čchin Š Chuang-t i započal s výstavbou Velké čínské zdi, která měla zemi chránit před nájezdy Hunů. V období panování dynastie Chan (206 př. n. l. 220 n. l.) se zeď prodloužila až na délku 10 000 km a čínské území dosáhlo téměř dnešních rozměrů. Byla otevřena tzv. hedvábná stezka, která umožnila obchodní a kulturní výměnu mezi Východem a Západem a za dynastie Tchang (618 906 n. l.)

36 / Geografie turismu mimoevropská teritoria představovala nejdůležitější obchodní cestu na světě. Dynastie Ming (1386 1644 n. l.) přinesla zemi hospodářskou a politickou stabilizaci a čínské umění dosáhlo svého vrcholu. V té době vzniklo i mnoho paláců a svatyní. Panovníci poslední vládnoucí dynastie Čching (1644 1911 n. l.) nedokázali zabránit hospodářskému úpadku. Čína po prohraných opiových válkách (1839 1842, 1856 1858, 1859 1860) ztratila Hongkong a postupně se přeměnila v polokolonii evropských mocností. Na konci 19. stol. se zařadila mezi nejchudší země světa. Hospodářské problémy vyústily v roce 1911 v revoluci, svržení císaře a nastolení republiky. Ve 30. letech minulého století posilovala svou pozici Komunistická strana Číny. Centrálně řízená ekonomika vyústila v hladomor a během tzv. kulturní revoluce byly zničeny mnohé historické a umělecké předměty i muzea. Příznivější situace nastala roku 1979 nástupem Teng Siao Pinga, kdy ekonomika začala přecházet do soukromých rukou a Čína se začala otevírat světu. Dnes je Čína ekonomickou velmocí a představuje zajímavou směs státního a soukromého hospodářství. V 90. letech minulého století se staly součástí Číny dvě zvláštní administrativní oblasti/ zóny 11 Hongkong a Macao. Hongkong se vrátil pod čínskou správu 1. 7. 1997; Británie jej odevzdala po 99 letech pronájmu. Čína se zavázala na dalších padesát let zachovat autonomii Hongkongu a ponechat v platnosti dosavadní hospodářský, společenský a právní systém. Macao, dříve zámořské území Portugalska, se stalo součástí Číny 20. 12. 1999. Hlavní město Číny je Peking a má 12,2 mil. obyvatel. Čína je nejlidnatější zemí světa a z 1,3 mld. obyvatel jich většina žije na venkově (53 %). Úředním jazykem je mandarínská čínština. Oficiálně jsou obyvatelé Číny většinou ateisté (téměř 60 %), taoisté a konfuciáni představují 30 %. V naprosté většině jsou čínští lidé přátelští a ochotní pomoci, jak je to jen možné. Dnešní Číňané jsou na jedné straně moderní lidé zaměření na prosperitu a budoucnost, ale na druhé straně jsou pořád stejní jako jejich předkové jsou to jejich děti, pokračovatelé, jsou to prostě další lidé Chan. Zemědělství se v Číně podílí 10,1 % na HDP (36,7 % na zaměstnanosti), průmysl 46,8 % na HDP (28,7 % na zaměstnanosti) a služby 43,1 % na HDP (34,6 % na zaměstnanosti). Největším nedostatkem přírodních podmínek Číny je malá plocha orné půdy a lesů v poměru k vysokému počtu obyvatel. Kvalitní úrodná půda se vyskytuje ve východních a jižních provinciích. S cílem využít další pozemky se budují zavlažovací systémy a na svazích jsou uměle vytvářena terasová pole. Čína je svou sklizní rýže, bavlny, sóji a čaje jedním z největších pěstitelů zemědělských produktů na světě. Dobře známý je tradiční chov bource morušového a následná výroba pravého hedvábí, významnou roli hraje rybolov. Čína stojí v čele světového žebříčku počtu chovaných prasat a drůbeže. Důležitou roli v zemi hraje průmysl textilní (zpracování bavlny), kovozpracující, strojírenský, chemický, elektrotechnický a hutnický. Dlouhou tradici a výjimečné postavení má rovněž výroba porcelánu. Významná je těžba uhlí a železné rudy. Ekonomicky se Čína otevřela světu zavedením zón zvláštního hospodaření a otevřených pobřežních měst. Svobodnější ekonomické podmínky a levná pracovní síla dokáží přilákat zahraniční kapitál. Takto zvýhodněné pobřežní zóny se staly centry prudkého hospodářského růstu. Ze sektoru služeb se nejvíce rozvíjí doprava, obchod a turismus. Potenciál je spatřován ve zdravotnických, sociálních a finančních službách. 11 Teritorium podléhající čínské vládě, ale s vysokým stupněm autonomie.

Region Asie a Pacifik z hlediska geografie turismu / 37 V současné době s více než 55 mil. turistů se Čína nachází na 3. místě mezi nejnavštěvovanějšími zeměmi světa. Dle Vize UNWTO 2020 se předpokládá, že se Čína propracuje na první místo se 130 mil. turistů. Nejvíce turistů do země přijíždí z regionu Asie a Pacifik (93 %), dominantním zdrojovým subregionem je pak Severovýchodní Asie s Hongkongem a Macaem. Z dalších regionů má významnější zastoupení Evropa (5 %), z níž nejčastěji do Číny přijíždějí Rusové. Průměrná doba přenocování zahraničních hostů v hromadných ubytovacích zařízeních se pohybuje okolo 2,7 noci a hlavním účelem pobytu v Číně jsou rekreace a prázdninové cesty (50 %), asi čtvrtinu tvoří obchodní cesty. Pro zahraniční turisty je Čína poměrně bezpečná země. Je samozřejmé, že jako cizinci musíme jednat v souladu s čínskými zákony a respektovat místní kulturu a zvyky, jak je to žádoucí v každé zemi na světě. Lokalizační předpoklady turismu Vzhledem k rozloze Číny můžeme zemi rozdělit do tří hlavních geografických oblastí. Pouště na severozápadě země, zahrnující pánve Tarimskou a Ujgurskou, jsou vymezené horskými soustavami Tchien-šanu a Altaje i širokým pásmem podél jižních hranic Mongolska (poušť Gobi). Tato oblast se vyznačuje extrémně kontinentálním podnebím, silnými mrazy v zimě a vysokými teplotami v létě a především naprostým nedostatkem srážek. Tarimská pánev je vyplněna pouští Taklamakan, která se v současné době stala velmi atraktivní pro návštěvníky zejm. projížďkami na velbloudu, surfováním na písečných dunách, návštěvou Měsíčního jezera i buddhistického chrámu. Druhou oblastí je Tibetská náhorní plošina, nejvýše položená (4500 5000 m n.m.) a největší na světě. Je obklopena a prostoupena velehorskými pásmy Karákóram, Himálaj, Kunlun Shan aj. Panuje zde vysokohorské podnebí s velkými rozdíly denních a nočních teplot, srážky se vyskytují jen na jihovýchodě a jihu. Tibetská náhorní plošina je pramennou oblastí hlavních čínských řek. Na velké části plošiny se rozkládá Tibet, historické území, které je od 50. let minulého století okupováno Čínou. Turismus je jedno z nejdůležitějších odvětví v Tibetu. Ten je atraktivní jednak pro horolezce, horské turisty, ale i pro kulturně založené návštěvníky (paláce a kláštery v hlavním městě Lhasa např. palác Potala). Bohužel čínská vláda vydala zákaz individuální návštěvy Tibetu pro zahraniční turisty prostřednictvím čínského Národního úřadu pro cestovní ruch, a to začátkem června 2012. Cizincům je vstup povolen pouze v omezeném počtu prostřednictvím cestovních kanceláří a jejich pohyb je pečlivě sledován. Kromě toho Čína plánuje vybudovat v Tibetu modelové vesnice, na které bude lákat zahraniční turisty. Východní monzunová Čína je třetím celkem. Jedná se o rozhodující oblast z hlediska koncentrace většiny obyvatel Číny. Toto hustě osídlené území je převážně hornaté, rozsáhlé nížiny se vyskytují jen na dolních tocích velkých řek. Na severu se rozprostírá rozsáhlé pohoří Chingan, ve střední Číně pak pohoří Čchin-ling, které je přirozenou klimatickou hranicí mezi teplým jihem a studeným severem. Na východě a na jihu obklopuje čínskou pevninu Pochajské moře, které je považováno za čínské kontinentální moře, dále pak moře Žluté, Východočínské a Jihočínské, jež jsou součástí Tichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 4,73 milionu km 2 se nalézá na 5400 ostrovů. Největším z nich je (s výjimkou Taiwanu) ostrov Hainan

38 / Geografie turismu mimoevropská teritoria Obrázek 2.2 Velká čínská zeď Zdroj: [30] s rozlohou 34 000 km 2. Tento ostrov je velmi vyhledávanou destinací turismu v Číně, zejm. pro své pláže, průzračné moře a horská panoramata. Oblíbenou atrakcí je mořský zábavní park s obřím akváriem či golfové hřiště s výhledem na přímořskou krajinu. Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy jsou Tiaojü a Čchiwei severně od Taiwanu. Mnoho ostrovů, ostrůvků a skalních útesů, které se nalézají na jihu, je označováno jako ostrovy Jihočínského moře, přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví: Tongša, Siša, Čongša a Nanša. Mezi oblíbené destinace Číny patří i řada jezer. Mezi drsnými vrcholy pohoří Altaj se rozkládá jezero Kanas, které je hluboké, nehostinné a plné tajemství. Tato část Číny je dosti odlišná, a tak je velmi vyhledávaná turisty z celého světa. Jezero je součástí rozsáhlé přírodní rezervace, kde se rozkládají pouště, lesy i louky. Roste zde mnoho bříz, smrků, modřínů nebo jilmů. Můžeme zde navštívit vesnice, jež jsou domovem pohostinných a milých domorodců. Mísí se zde několik různých kultur, z nichž převažují Mongolové a Kazaši. Jezero Dongting je vyhledávané pro své pláže, přírodní i kulturně-historické dědictví či pro vhodné podmínky pro pěší turistiku v okolí jezera. Město Guilin je obklopeno nádhernou krasovou krajinou. V samotném městě pak najdeme několik zajímavých skal (skála Sloního chobotu nebo skála Řaseného brokátu) a jeskyní (jeskyně Rákosové flétny). Město je ale především známé jako výchozí místo plavby po řece Li.