Provozně ekonomická fakulta Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav financí Systém eliminace rizik v zemědělském podnikání Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Eva Vávrová, Ph.D. Autor diplomové práce: Bc. Lenka Hradilová BRNO 2009
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Evě Vávrové, Ph.D., za odborné vedení při zpracování diplomové práce a cenné připomínky, které mi byly poskytnuty v průběhu jejího zpracování. Dále děkuji panu Ing. Jiřímu Havelkovi, řediteli zemědělského pojištění České pojišťovny a předsedovi pracovní skupiny České asociace pojišťoven pro zemědělské pojištění, za odborné rady a velmi vstřícný přístup.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Evy Vávrové, Ph.D., s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 20. května 2009
ABSTRAKT: Diplomová práce se zabývá problematikou zemědělského pojištění jako jedním ze způsobů eliminace rizika v podnikatelské činnosti. V teoretické části práce je definován pojem riziko, jeho klasifikace, způsoby řízení rizik v zemědělství a charakteristika jednotlivých druhů pojištění zemědělských rizik. V praktické části je shrnuta charakteristika pojistného trhu zemědělského pojištění v České republice od historie až po současnost. Práce se zaměřuje na analýzu zemědělského pojištění poskytovaného Českou pojišťovnou a na rozbor státní politiky tohoto specifického pojištění. Dále se práce zabývá systémem poskytování státní finanční podpory pojištění a rozborem připravovaného systému eliminace rizik v zemědělském podnikání. Klíčová slova: systém zemědělského pojištění, riziko, rizikový management, eliminace rizika, komerční pojišťovna, pojištění plodin, pojištění hospodářských zvířat, pojistitelné riziko, nepojistitelné riziko, podpora zemědělského pojištění, dotace na pojistné ABSTRACT: This diploma thesis is concerned with problem of an agricultural insurance as one of the way of risk elimination in a business activity. In the theoretical part of the thesis are defined terms such as risk, its classification, risk controlling methods in agriculture and characteristics of a particular kind of an agricultural risk insurance. The practical part of thesis sums up insurance market characteristics of the agricultural insurance in Czech republic from the past up to now. This diploma thesis is focused on analysis of the agricultural insurance which is provided by Česká pojišťovna and analysis of goverment policy of this specific insurance. Moreover this work deals with a system of state financial insurance subsidies and an analysis of preparing system of a risk elimination in an agricultural business activity. Key words: agricultural insurance system, risk, risk management, risk elimination, commercial insurance company, crop insurance, livestock insurance, insurable risk, non-insurable risk, agricultural insurance support, insurance subsidies
OBSAH 1. ÚVOD...3 2. CÍL PRÁCE...5 3. METODIKA...6 4. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE...8 4.1. Klasifikace rizika...8 4.2. Zemědělské podnikání a rizika...12 4.3. Řízení rizik v zemědělství...14 4.4. Eliminace zemědělských rizik...17 4.5. Pojištění zemědělských rizik...20 4.5.1. Pojištění zemědělských plodin...23 4.5.2. Pojištění hospodářských zvířat...25 4.5.3. Pojištění lesů a další druhy pojištění v zemědělství...27 4.6. Pojistitelná a nepojistitelná rizika v zemědělství...27 5. PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE...30 5.1. Charakteristiky zemědělství v České republice...30 5.2. Hlavní charakteristiky trhu zemědělského pojištění v ČR...31 5.2.1. Vývoj trhu zemědělského pojištění v ČR...31 5.2.2. Současný stav trhu zemědělského pojištění v ČR...35 5.2.3. Propojištěnost...43 5.3. Zemědělské pojištění poskytované Českou pojišťovnou, a.s....45 5.3.1. Pojištění plodin poskytované Českou pojišťovnou, a.s....47 5.3.2. Pojištění zvířat poskytované Českou pojišťovnou, a.s....49 5.4. Státní politika a problematika zemědělského pojištění v ČR a EU...50 5.4.1. Společná zemědělská politika EU...51 5.4.2. Zemědělské pojištění v Evropské unii...52 5.5. Systém státní podpory zemědělského pojištění v ČR...55 5.6. Systém eliminace rizik v zemědělském podnikání...62 5.6.1. Jednotný systém řízení rizik a krizí v rámci EU...69 6. DISKUSE VÝSLEDKŮ...71 7. ZÁVĚR...75 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...78 8.1. Literární zdroje...78 8.2. Internetové zdroje...79 9. SEZNAM PŘÍLOH...83
Seznam použitých zkratek a.s. ČAP ČR ČSÚ EU MF mil. mld. MZe OECD PGRLF Sb. SZIF SZP tis. VÚZE WTO akciová společnost Česká asociace pojišťoven Česká republika Český statistický úřad Evropská unie Ministerstvo financí milion (Kč) miliarda (Kč) Ministerstvo zemědělství Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond sbírka zákonů Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika tisíc (Kč) Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky World Trade Organization (Světová obchodní organizace)
1. ÚVOD Zemědělská výroba je i s navazující výrobou potravinářskou jedním z tradičních odvětví národního hospodářství České republiky. České zemědělství má za sebou stoletími prověřenou tradici, která zaručovala soběstačnost národa v základních potravinách, a jehož některé komodity se dlouhodobě uplatňují v agrárním exportu. Zemědělské pozemky zaujímají přibližně polovinu celkové rozlohy státu a zemědělská činnost je nedílnou součástí venkovského prostoru. Každé podnikání ohrožuje celá řada rizik. S rostoucí dynamikou podnikatelského prostředí, s častějším výskytem negativních vlivů globálního oteplování či s rostoucí konkurencí roste počet rizikových faktorů, které mohou mít negativní dopady na hospodářské výsledky podniků. Zemědělští podnikatelé tak musí čelit větší nejistotě a novým formám rizik. V zemědělství existuje velmi vysoké podnikatelské riziko, které je důsledkem biologického charakteru zemědělské výroby a nahodilého působení klimatických faktorů. Zemědělská prvovýroba jako činnost související s hospodařením na půdě je tedy zvláště riskantní způsob podnikání, který ohrožuje velké množství rizik vyvolané především působením přírodních a živelních faktorů. Zemědělství se stává více strukturované, zhoršují se klimatické poměry i v mírném zeměpisném pásmu, a ty s sebou nesou obrovské riziko náhlých a neočekávaných živelných pohrom (krupobití, povodně). Tato rizika mohou dosáhnout až katastrofických rozměrů a následky jejich škod mohou pro zemědělce a zemědělské podniky znamenat značné existenční problémy. Zemědělství je surovinovou základnou pro výrobu potravin, a proto by mohly škody v zemědělství znamenat pro stát výkyvy v nezaměstnanosti a ohrožení jeho potravinové bezpečnosti a soběstačnosti. Je tedy nutné klást na řízení rizik v zemědělství velký důraz a snažit se minimalizovat pravděpodobnost jejich výskytu a rozsah škod. Aktivní přístup k řízení podnikatelského rizika je jednou z cest jak zajistit efektivitu podnikání i při dopadu neovlivnitelných přírodních pohrom, zaručit kontinuitu zemědělského podnikání a ve svém důsledku ovlivnit život ve venkovských oblastech. Nástrojem, který řeší snížení negativních důsledků rizika zemědělského podnikání, je systémový přístup k pojištění zemědělské prvovýroby, v lepším případě provázaný s podpůrným programem pro zemědělce. 3
Pojištění je jedním ze způsobů eliminace rizik v podnikatelské činnost a v praxi často používanou metodou snižování podnikatelského rizika. Poskytuje pojistnou ochranu fyzickým a právnickým osobám, přispívá k plynulému chodu národního hospodářství a pomáhá rizika zmírňovat, odstraňovat a především rozdělovat mezi více ekonomických subjektů. Podstatou pojištění je zabezpečení subjektu před důsledky vystavování se riziku. Jde tedy o určitou formu přesunu rizika negativního dopadu nahodilosti z ekonomického subjektu na speciální instituci, kterou je pojišťovna. Zemědělské pojištění je specifický produkt určený výhradně pro zemědělce, který jim zajistí stabilní příjmy a to, že se jejich hospodaření nedostane do finančních problémů ani po nenadálých pohromách. Umožňuje redukovat rizika spojená se zemědělskou výrobou, s účastí státu umožňuje realizovat sociální provázanost a stabilitu venkovských oblastí. Pokud se zemědělští prvovýrobci pojistí, dělí se s pojišťovací institucí o riziko zničení nebo snížení výsledků zemědělské výroby. Systémy zemědělského pojištění jsou komplexním a systémovým způsobem řízení rizik, které ve vyspělých zemích neodmyslitelně patří k zemědělskému podnikání. Při pojištění zemědělských podniků se uplatňují především specifické druhy pojištění, a to pojištění zemědělských plodin a pojištění hospodářských zvířat. Od roku 2004 je systém zemědělského pojištění podporován státem prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu a díky programu Podpora pojištění získávají zemědělci státní příspěvek na zaplacené pojistné. Už v roce 2006 byla stanovena podpora pro podnikatele a zemědělské podniky ve výši 35 % z uhrazených nákladů na pojištění plodin, 50 % na speciální plodiny a 20 % z nákladů na pojištění hospodářských zvířat pro případ hromadných škod. Od roku 2006 se mělo přistoupit k systému eliminace rizik v zemědělském podnikání, včetně zřízení Fondu nepojistitelných rizik, avšak zatím se nenašlo finanční řešení a o celém systému se stále jen diskutuje. 4
2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce na téma Systém eliminace rizik v zemědělském podnikání je popis zemědělského pojištění v podmínkách pojistného trhu České republiky a rozbor problematiky pojištění zemědělských rizik. Jelikož zemědělství je tradičním odvětvím národního hospodářství, je nutné reagovat na situaci zhoršujících se přírodních podmínek, které ohrožují hospodaření zemědělských podniků a snažit se zajistit stabilitu zemědělských příjmů. Je nezbytné, aby se zemědělci chránili proti ztrátám a ekonomickému propadu, jelikož zemědělství dnes již neslouží pouze k výrobě potravin, ale přebírá na sebe i důležité společenské a ekologické funkce. V této diplomové práci je shrnuta historie i aktuální situace v odvětví zemědělského pojištění v České republice, včetně pojistného trhu a nabídky produktů zemědělského pojištění. Zaměřuje se především na charakteristiku dvou základních druhů zemědělského pojištění, tedy na pojištění zemědělských plodin a pojištění hospodářských zvířat. Cílem práce je zejména rozbor zemědělského pojištění poskytovaného Českou pojišťovnou, a.s., popis systému státní finanční podpory pojištění, která je od roku 2004 zemědělcům poskytována prostřednictvím PGRLF. V práci je také popsáno připravované koncepční řešení eliminace rizik zemědělského podnikání a návrh možnosti spolupráce soukromého a veřejného sektoru. Toto systémové řešení v oblasti zemědělského podnikání mělo vstoupit v platnost již před několika lety, ale dosud se ho nepodařilo realizovat. V této koncepci se počítá s poskytováním dotací pojistného a se vznikem Fondu nepojistitelných rizik. K dosažení cílů práce byla formulována následující nulová hypotéza, která bude po vypracování diplomové práce potvrzena či vyvrácena. Hypotéza H 0 zní: Není možné dosáhnout spolupráce soukromého a veřejného sektoru v oblasti pojistného trhu zemědělských rizik. 5
3. METODIKA Zpracování diplomové práce spočívalo ve shromáždění poznatků a informací z různých zdrojů, které se tímto tématem zabývají, a studiem dostupné odborné literatury týkající se dané problematiky. Důležitým podkladem a zdrojem informací byl také internet, především internetové stránky České pojišťovny, a.s., České asociace pojišťoven, Ministerstva zemědělství, Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky a jiné. Všechny využité zdroje jsou v abecedním řazení uvedeny v seznamu použité literatury. Citace jsou generovány prostřednictvím portálu http://www.citace.com. Při zpracování diplomové práce jsem použila programy Microsoft Word, Microsoft Excel a PDF Creator. Na začátek práce je pro lepší orientaci vložen seznam použitých zkratek. Tématicky je práce rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části (kapitola 4) se práce zaměřuje na obecné pojetí pojištění. K tomu, aby bylo možné v souvislostech vymezit rizika související se zemědělskou činností, je nutné nejdříve vysvětlit a pochopit pojem riziko, vztahy, které s ním souvisí a způsoby jeho řízení. Cílem teoretické části práce je také definovat zemědělská rizika, analyzovat možné způsoby eliminace těchto rizik a rozbor problematiky zemědělského pojištění. Dále je záměrem též analyzovat na základě dosažitelných údajů a informací možnosti zemědělského pojištění vzhledem k pojistitelným a nepojistitelným rizikům v oblasti pěstování zemědělských plodin a chovu hospodářských zvířat. Praktická část (kapitola 5) diplomové práce se zaměřuje spíše na faktickou analýzu a charakteristiku zemědělského pojistného trhu České republiky. Práce přináší ucelený pohled na zemědělské pojištění poskytované především Českou pojišťovnou, a.s., která v oblasti tohoto pojištění zaujímá 82 % pojistného trhu. Dále se práce zabývá popisem navrhovaného modelu spolupráce veřejného a soukromého sektoru, charakteristikou problematiky státní politiky zemědělského pojištění a systémem státní podpory, která je zemědělským podnikatelům poskytována od roku 2004 prostřednictvím PGRLF, a.s. Závěr práce (kapitoly 6 a 7) bude věnován diskusi výsledků, shrnutím a závěrům zkoumaného problému a potvrzením nebo zamítnutím hypotézy zmíněné v cíli a záměru této práce. Nezbytný je také seznam použité literatury uvedený v kapitole 8 této práce. Pro větší přehlednost zpracovaných údajů jsou v práci použity tabulky a grafy. Seznam uvedených schémat, tabulek a grafů je uveden na konci práce. 6
Součástí diplomové práce jsou také přílohy, ve kterých jsou uvedeny doplňující tabulky a popsány např. základní pojmy pojištění, odvětví a skupiny pojištění podle zákona o pojišťovnictví, systémy zemědělského pojištění v některých státech Evropské unie a v USA atd. Při zpracování poznatků a formulaci výsledků práce je využito standardních metod vědecké práce (Buchtelová, 2005): - Analýza je myšlenkové rozložení zkoumaného předmětu, jevu či situace na jednotlivé části s cílem identifikovat jejich vzájemné vazby a zákonitosti chování systému. Tato metoda je využita především v praktické části diplomové práce. - Syntéza je proti analýze proces opačný. Jde o myšlenkové sjednocení jednotlivých částí v celek. Pomáhá odhalovat vnitřní zákonitosti fungování jevu. Tato metoda je použita v dílčích závěrech. - Deskripce je využita především v teoretické části diplomové práce. - Komparace je použita ke zjištění shodných nebo rozdílných znaků zemědělského pojištění poskytovaného jednotlivými pojišťovnami v České republice. Je základem pro formulování dílčích závěrů práce. - Abstrakce je myšlenkové oddělení nepodstatných vlastností jevu od vlastností podstatných, což umožňuje zjistit podstatu jevu. Tato metoda je použita v praktické části diplomové práce. 7
4. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE 4.1. Klasifikace rizika Lidská společnost se neustále rozvíjí a s jejím rozvojem dochází k ekonomickým, technickým a sociálním přeměnám. Tyto přeměny znamenají zvyšování životní úrovně, ale také větší nebezpečí a kumulaci rizik, která lidskou společnost ohrožují. Je nutné tato rizika předvídat, eliminovat jejich negativní důsledky a omezit míru jejich výskytu na minimum (Ducháčková, 2005). V současnosti je každý ekonomický subjekt vystaven nebezpečí nějaké škody, které ohrožuje jeho podnikatelskou jistotu - mluvíme o nejistotě, kterou lze měřit počtem pravděpodobností (na rozdíl od tzv. pravé nejistoty, která není měřitelná). V ekonomii a dalších vědách se v souvislosti s těmito nejistými jevy používá pojem riziko. Je to historický výraz pocházející údajně ze 17. století - pochází z arabského slova risk. Pojem riziko je v ekonomii užíván v souvislosti s nejednoznačným průběhem určitých ekonomických jevů a je chápán jako možnost vzniku nahodilé události s výsledkem odchylným od cíle. Nahodilá událost může spočívat jak v působení přírodních sil (např. živelní událost jako požár, povodeň), tak v nežádoucím chování lidí (např. krádež, vandalství). Nahodilost také spočívá v časové neurčitelnosti dané události. S rizikem je také úzce svázán pojem změny veličiny v čase, která nabude pozitivní nebo negativní odchylky od očekávaného výsledku. Při realizaci rizika tedy mohou vzniknout buď výhradně záporné odchylky od cíle, mluvíme o čistém riziku (skutečné), nebo záporné i kladné odchylky od cíle, pak mluvíme o spekulativním riziku (v případě hazardních her či spekulace na burze). Čisté riziko tedy s sebou nese ztrátovou situaci nebo při nejlepším situaci vyrovnanou. V případě spekulativního rizika je úspěch očekáván na základě spekulace, která nemusí být správná, nebo závisí na řadě okolností, které podnikatel nemůže ani ovlivnit. Zatímco riziko je obvykle spojováno buď s pozitivním nebo negativním výsledkem, všeobecně se předpokládá, že krize má pouze závažné negativní důsledky. 8
Podle rozsahu působení je možné členit rizika na systematická, která postihují všechny podniky stejným způsobem, a rizika jedinečná, která jsou pro daný podnik specifická (Smejkal, Rais, 2006). Další rozlišení rizika provádíme mezi dynamickým a statickým rizikem. Dynamická rizika mají příčinu ve změnách ve firmě a okolí firmy a vznikají působením faktorů vnějšího prostředí (politika, ekonomika, průmysl, konkurence, spotřebitelé atd.) a vnitřního prostředí (vývoj nákladů, selhání informačního sytému atd.). Statická rizika nemají příčiny v ekonomice a zahrnují zničení majetku důsledkem nepoctivého jednání či selhání lidského faktoru. Objevují se s určitou pravidelností a jsou tedy předvídatelná. Rizika lze také členit na finanční a nefinanční. Finanční riziko zahrnuje vztah mezi: 1. subjektem (jedincem či organizací), který je vystaven možností ztráty (někdo bude ovlivněn výskytem jisté události), 2. příjmem, příčinou finanční ztráty je snížení jeho hodnoty nebo změna vlastnictví, 3. nebezpečím, které může ztrátu zavinit. Ten, kdo nevlastní nic hodnotného, není finančnímu riziku vystaven. Řada rizik, která působí na podnikatelské subjekty, patří mezi neovlivnitelná rizika (politická, hospodářská, obchodní, fiskální a jiná opatření státu, vnitropolitická situace a situace ve světe, globalizace atd.). Tato rizika nemůže samostatný podnikatel ovlivnit. Naopak ovlivnitelná rizika lze snižovat či částečně odstranit. Rizika jsou součástí života podnikatelského subjektu a každý vlastník či management podniku se musí naučit s těmito riziky žít a úspěšně je zvládat. Podnikání obecně znamená jistou investici majetku a podnikatel vždy doufá, že mu tato investice vynese zisk. Pokud se však situace nevyvíjí podle plánu, může podnikatel utrpět ztrátu; tato možnost ztráty představuje riziko podnikání. Podnikatelské riziko lze tedy definovat tak, že skutečně dosažené hospodářské výsledky podnikatelské činnosti se odchylují od výsledků předpokládaných (Fotr, Souček, 2005). Toto riziko je spojeno na jedné straně s nadějí na úspěch a dosažení zvláště dobrých hospodářských výsledků (odchylky jsou žádoucí směrem k vyššímu zisku), na druhé straně však riziko přináší určité nebezpečí podnikatelského neúspěchu a dosažení horších hospodářských výsledků, než se předpokládalo (odchylky jsou nežádoucí směrem ke ztrátě). Tento neúspěch podnikatele může znamenat závažné ztráty, které mohou výrazně narušit finanční stabilitu firmy či 9
vést až k bankrotu. Podnikatelské riziko lze tedy hodnotit ze stránky pozitivní a negativní. Odchylky od očekávaných výsledků mohou být také různé velikosti. V případě malých odchylek se hospodářské výsledky blíží výsledkům předpokládaným, zatímco odchylky velkého rozsahu mohou v případě žádoucí odchylky přinést výrazný podnikatelský úspěch, v případě odchylky nežádoucí mohou způsobit výrazné finanční obtíže a vést k až úpadku firmy. Postoj podnikatele k riziku určuje jeho ochotu nést podnikatelské riziko nebo vyhýbání se riziku (Martinovičová, 2007). Oba postoje závisí například na osobním založení subjektu (schopnost podnikatele, zkušenosti, přizpůsobivost situaci na trhu, úroveň řízení, umění najít a udržet si nejvhodnější typy partnerů aj.), kapitálové síle, systému podnikového řízení či velikosti podniku. Podnikatel může mít averzi k riziku, sklon k riziku či neutrální postoj k riziku. Pojem riziko je úzce spojen s pojištěním a opačně (Ducháčková, 2005). Pojištění je spjato s přesunem rizika na pojistitele a předmětem pojištění jsou pouze čistá rizika prokazatelně náhodného charakteru. Jestliže pojistitel přebírá rizika, musí také zkoumat jejich povahu a zákonitosti, kterým rizika podléhají. U čistého rizika lze sledovat objektivní a subjektivní stránku a vymezit riziko objektivní a subjektivní. Objektivní riziko je dáno objektivními faktory a vzniká na základě objektivně daných skutečností, nezávisle na konání a jednání lidí (např. u osob věk, pohlaví; u věcí přírodní katastrofa, blesk). Riziko subjektivní existuje v závislosti na činnosti lidí, vzniká na základě konání a jednání lidí bez ohledu na to, zda vědomé či nevědomé (např. žhářství, riskantní jízda řidiče, dovednost při manuální práci). V pojišťovací praxi je pojem riziko užíván ve smyslu (Kašparovská, Vávrová, 2004): 1. předmět, který je ohrožovaný určitým nahodilým nebezpečím (např. budova, dopravní prostředek, stroj), 2. událost, která způsobuje škodu, lze ji označit jako zdroj rizika (např. požár, havárie, úraz), 3. pravděpodobnost vzniku náhodné události s negativními důsledky. 10
Z hlediska vzniku náhodných potřeb rozlišujeme tyto rozměry rizika (Ducháčková, 2005): a) Okamžik realizace rizika tento rozměr má každé riziko. Vznik náhodné události je spojen s určitým časovým okamžikem nebo trvá po určité období. Pokud bychom znali okamžik realizace rizika, nešlo by o riziko, ale o jistotu. b) Výskyt realizace rizika lze sledovat pouze u rizika s absolutní nahodilostí. K realizaci rizika dojít může, ale také nemusí (např. požár). Rizika s relativní nahodilostí se musí uskutečnit, ale neví se kdy (např. smrt), c) Rozsah realizace rizika tento rozměr mají ta rizika, která se mohou realizovat v plném nebo částečném rozsahu (např. majetková či úrazová rizika). Realizací rizika (výskyt události ohrožující ekonomický subjekt) dochází ke škodě. Velikost rizika je výsledkem četností rizika (jak často se riziko vyskytuje) a závažností škody (velikost škody spojená s realizací rizika) (Picková, Poláčková, 2003). Čtyři možné vzájemné vztahy těchto dvou charakteristik rizika uvádí následující schéma. Schéma 1: Vztah četnosti a závažnosti rizika Četnost VN NN VV NV Závažnost NN nízká četnost a nízká závažnost rizika; k realizaci rizika dochází zřídka a vznikne jen malá škoda, není třeba pojištění. VN vysoká četnost a nízká závažnost rizika; dochází k časté realizaci rizika, ale s malými škodami, jde o tzv. běžné ztráty, není zde velká potřeba pojišťovat. NV nízká četnost a vysoká závažnost rizika; riziko se realizuje jen málokdy (např. slintavka a kulhavka), ale přináší velkou škodu, jde o hlavní prostor pojištění. VV vysoká četnost a vysoká závažnost rizika; riziko se realizuje často a je spojeno s velkými škodami (např. škody v záplavových oblastech), pojistné by v této situaci bylo drahé, prostor pro podporu státu. Zdroj: PICKOVÁ, POLÁČKOVÁ. Pojištění - eliminace rizik zemědělského podnikání. 2003. Velikost rizika je však relativní pojem, jelikož to, co může být pro malé podnikatele závažným rizikem, může být pro velké podniky zanedbatelné. 11
4.2. Zemědělské podnikání a rizika Rizika jsou neoddělitelnou součástí každého podnikání, avšak některá rizika jsou společná pro zemědělství i pro podnikání v jiných oborech, jiná jsou specifická pouze pro zemědělství. Rozvoj zemědělství ovlivňuje mnoho druhů proměnlivých rizik a postupy k odstranění či omezení dopadů rizik v zemědělském podnikání byly tradičně směrovány adresně k pokrytí následků rizik způsobených klimatickými faktory a jejich projevy. Zemědělství je pojímáno jako jedno z odvětví s nejvyšší mírou rizika a řada rizik souvisí se specifickými rysy celého odvětví (biologický charakter produkce, významný vliv klimatu, počasí a přírodních katastrof, nízká cenová a důchodová pružnost na agrárních trzích, omezená skladovatelnost zemědělských produktů, sezónnost produkce atd.). Je to tedy zvláště nejistá činnost, která souvisí s hospodařením na půdě a u které je výroba přímo závislá na projevech klimatu. Postoj zemědělského podnikatele k hospodářskému riziku a k rozhodování o jeho redukci závisí zejména na velikosti a pravděpodobnosti vzniku rizika, na nabídce a ceně pojistných produktů, a na mnoha dalších faktorech. Za nejvýznamnější druhy rizik, která determinují rozhodování a hospodaření v zemědělství, lze považovat následující rizika (Špička, 2006): - Rizika personální jedná se o riziko smrti nebo zranění podnikatele v zemědělství nebo jeho zaměstnanců, riziko selhání managementu apod. Tato rizika jsou běžná u všech podnikatelů a zaměstnanců a lze je eliminovat účinným řízením lidských zdrojů. - Rizika majetková jsou rizika spojená s krádeží, požárem nebo znehodnocením vybavení, staveb či ostatního majetku užívaného v zemědělství. Vhodným nástrojem eliminace těchto rizik je pojištění majetku. - Rizika produkční tato rizika je možno rozdělit na pojistitelná a nepojistitelná. Mezi pojistitelná rizika patří např. požáry, krupobití, vichřice, riziko hromadných onemocnění zvířat atd. Do nepojistitelných rizik řadíme např. sucho, nadměrný výskyt hrabošů, napadení porostu chorobami a škůdci atd. Velký vliv na zemědělskou produkci má i použitá technologie, účinnost strojů a zařízení, dostupnost kvalitních vstupů do výroby a jiné. Charakteristika pojistitelnosti rizik je uvedena v kapitole 4.6. 12
Rizika výnosová jsou nejčastěji měřena variabilitou výnosů, která znamená nepravidelnost vzhledem k průměrně dosahovaným výnosům. Výnosová rizika plodin závisí především na regionu, klimatu, který v něm převládá, půdním typu a pěstební technologii. Rostlinná výroba je v porovnání s živočišnou výrobou ve větší míře ovlivněna působením počasí. Rizika v živočišné výrobě spočívají hlavně v nebezpečí nákazy, selhání strojů (krmení, dojící technika) a nedostatečných hmotnostních přírůstcích. - Rizika klimatická rizika nepředvídatelných projevů počasí - dopad klimatických vlivů a meteorologických událostí na zemědělskou výrobu. - Výrobní rizika dopad jiných přírodních faktorů, jako jsou choroby a škůdci plodin, nemoci hospodářských zvířat a dále i vliv výrobní techniky na finální zemědělskou produkci. - Ekonomická (cenová) rizika zahrnují rizika pohybu cen zemědělských produktů na trhu - zvýšení cen vstupů do výroby nebo poklesu cen výstupů zemědělské produkce. - Rizika institucionální jsou rizika vycházející ze změn politiky s ohledem na regulaci výroby nebo obchodu, která mohou mít dopad na hospodářský výsledek zemědělských podniků. Institucionální rizika rovněž zahrnují riziko nedodržení smluvních ujednání nebo opožděné výplaty podpor. - Rizika finanční rizika rostoucích nákladů kapitálu, změny měnových kurzů, nedostatečné likvidity nebo poklesu hodnoty majetku. - Rizika komerční vliv ostatních výrobních i nevýrobních subjektů národního hospodářství (požadavky spotřebitelů na kvalitu a bezpečnost potravin, poptávka po nových produktech atd.). - Rizika environmentální tato rizika vyplývají z nepříznivých vlivů specifických forem hospodaření na životní prostředí a z negativních dopadů hospodaření jiných hospodářských sektorů na zemědělství. Všechna rizika spolu vzájemně souvisejí a ovlivňují se, například institucionální riziko změny politiky cenové podpory bude mít vliv na cenové riziko a zavedení či zpřísnění environmentálních opatření bude mít dopad na výnosy (Špička, 2006). Všechny výše uvedené kategorie rizik mají dopad na příjmovou situaci zemědělských podniků, proto je lze souhrnně nazvat příjmovými riziky. 13
Nejzávažnější jsou rizika klimatická a výrobní (Picková, Poláčková, 2003). Tato rizika jsou pojištěním nejlépe ošetřená a projevují se ve dvou základních produkčních aktivitách. V rostlinné výrobě se jedná o plodinová rizika a v živočišné výrobě jde rizika spojená se škodami na zvířatech. Nejzávažnějším rizikem ohrožující rostlinnou produkci je krupobití. Škody vzniklé v důsledku krupobití jsou snadno prokazatelné, nezaměnitelné s jinými škodami a zpravidla lehce vyčíslitelné. Krupobitní riziko je součástí živelných rizik, ke kterým dále patří například záplavy, vichřice, sesuvy půdy, vyzimování a jarní mráz. K rizikům spojeným se škodami na hospodářských zvířatech patří především rizika infekčních a neinfekčních chorob, rizika úrazu a živelná rizika. Uvedená výrobní rizika lze krýt běžným komerčním pojištěním. 4.3. Řízení rizik v zemědělství Každý podnikatelský subjekt se přirozeně snaží předcházet negativnímu projevu rizika, snížit pravděpodobnost jeho výskytu a minimalizovat rozsah škod, které může toto riziko způsobit. Snaha zvládnout a eliminovat riziko pomocí vědeckých přístupů vedla ke vzniku speciálního oboru, který se řízením rizik zabývá risk management. Problematika řízení rizik se v poslední době dostává do popředí pozornosti podnikatelských subjektů, jelikož se objevuje celá řada rizikových faktorů, které výrazně působí na podnikatelské prostředí a které se v minulosti příliš neobjevovaly nebo nepůsobily tak intenzivně (Martinovičová, 2007). Jde například o rizika pocházející z výrazných změn a zhoršujících se klimatických poměrů, vyplývající z rozvoje technologií, z nestability trhu a z procesu globalizace, ale jedná se také o tragické události způsobené lidskou silou nebo o podvodné jednání. Při řízení rizik se subjekt snaží zamezit působení již existujících či budoucích rizik a navrhuje řešení, která budou na jedné straně eliminovat účinek negativních vlivů, a na druhé straně umožní využít příležitosti působení pozitivních vlivů (Smejkal, Rais, 2006). Cílem procesu řízení rizika projektů je zvýšit pravděpodobnost úspěšnosti projektů a minimalizovat nebezpečí neúspěchu, který by mohl ohrozit finanční stabilitu podniku, případně vést až k jejímu úpadku. Jde o určitý systematický postup práce s rizikem a nejistotou, která směřuje ke zvýšení kvality přípravy a hodnocení podnikatelských projektů. 14
Při řízení rizika je třeba zjistit, které faktory jsou významné, které málo důležité a které lze zanedbat, jak velké je riziko projektu, zda je přijatelné nebo již nepřijatelné, a jakými opatřeními je možné snížit riziko na přijatelnou, ekonomicky účelnou míru. Problematika risk managementu je velice široká a podle svého zaměření často odlišná. Ve své obecné podobě představuje tento proces řadu činností, které lze rozdělit do určitých pravidelně se opakujících fází, přičemž určité fáze se mohou prolínat či probíhat paralelně. Cyklus řízení podnikatelského rizika lze rozdělit do těchto fází (Fotr, Souček, 2005): 1. analýza rizika projektu, která zahrnuje: - určení rizikových faktorů (identifikace rizika), - stanovení významnosti faktorů rizika, - určení rizika projektu, 2. vlastní řízení rizika projektu, která obsahuje: - hodnocení rizika projektu a přijetí opatření na jeho snížení, - příprava plánů korekčních opatření. Na řízení rizik se musí podílet celá organizace. Je to proces, který se cyklicky opakuje a nelze k němu přistupovat pouze jednorázově. Může být zaměřen na podnik jako celek, na určité složky aktiv nebo na určité aktivity podniku (Špička, 2006). Důležitou roli hraje plánování, které se orientuje na současné a budoucí aktivity podniku a které díky určení kritických bodů v různých stádiích podnikatelské činnosti umožňuje lépe rizika rozeznat a řídit. Výrobu a odbyt zemědělských produktů ovlivňuje celá řada obtížně ovlivnitelných nebo zcela neovlivnitelných jevů, z důvodu stále vyššího výskytu těchto jevů je zemědělství chápáno jako jedno z nejvíce rizikových odvětví. Univerzální návod na snížení podnikatelských rizik neexistuje, předpokladem úspěchu je vzájemná komparace více nástrojů risk managementu v závislosti na podmínkách, ve kterých se konkrétní podnik nachází. Zemědělci mohou čelit rizikům samostatně nebo je mohou sdílet s ostatními subjekty na trhu. Do první skupiny metod, které mohou vést ke snížení rizika, patří například pěstování méně rizikových plodin, výběr vhodných výrobních postupů, dodržování zásad správné hospodářské praxe nebo diverzifikace. Principem 15
diverzifikace je rozložení rizika na co největší základnu a v při diverzifikaci zemědělských činností je možné využít různých druhů plodin, kombinaci rostlinné a živočišné výroby, různé odrůdy jedné plodiny atd. Risk management v zemědělství lze také provádět vhodnou a správnou agrotechnikou (jedná se o zemědělské stroje, ale také o výběr vhodných odrůd plodin, které vyhovují místním klimatickým podmínkám). Do druhé skupiny metod, kdy podnikatel sdílí rizika s ostatními subjekty, patří například pojištění, vytvoření společného podniku, volné sdružení několika firem, uzavírání marketingových kontraktů atd. Je nezbytné, aby zemědělští podnikatelé pevně zakotvili risk management do procesu řízení a integrovali tento faktor do formulování cílů podniku i do běžné podnikatelské činnosti. Cílem nástrojů řízení rizik v zemědělství je totiž především zajistit a zvýšit stabilitu příjmů zemědělců a zabránit ohrožení životaschopnosti podniků zemědělské prvovýroby. Řízení rizik je velice rozsáhlá a v praxi velmi náročná problematika, která však pro všechny ekonomické subjekty znamená jednu z podmínek úspěšného podnikání. Aktivní přístup k řízení podnikatelského rizika je jednou z cest jak podpořit ekonomický efekt z výroby, nebo přesněji zajistit efektivitu podnikání i při dopadu neovlivnitelných přírodních pohrom a zajistit kontinuitu zemědělského podnikání. Efektivní risk management zemědělských podniků je také jedním z důležitých předpokladů rozvoje zemědělství a venkovských oblastí. V oblasti řízení zemědělských rizik jsou obvykle využívány následující nástroje (Picková, Poláčková, 2003): 1. fondy na pokrytí katastrofálních následků živelných pohrom zřízené některými zeměmi Evropské unie (fondy jsou však často kritizovány z důvodu zdlouhavého a byrokraticky náročného vyplácení kompenzací); 2. využití konkrétních finančních nástrojů, např. fondu získaného formou rezervy ze zisku vytvořeného v hospodářsky úspěšných letech; lze se tak vyrovnat se ztrátami či nízkým příjmem v nepříznivých letech (postup byl zavedený v zemích OECD); 3. systémy zemědělského pojištění, které představují nejracionálnější, komplexní a systémově propracovaný způsob řízení rizik. Pojištění patří ve vyspělých zemích neodmyslitelně k zemědělskému podnikání, neboť pomáhá zmírňovat, odstraňovat a především rozdělovat rizika mezi více ekonomických subjektů. 16
4.4. Eliminace zemědělských rizik Součástí každého podnikání je riziko a zvládání rizik je jedním z klíčových předpokladů podnikatelského úspěchu. V souvislosti s rizikem je potřebné určitým způsobem předvídat budoucí vývoj a snažit se, aby se hrozba, která tvoří riziko, nestala realitou a neohrozila tak existenci podnikatelského subjektu, jeho hospodářské výsledky, postavení na trhu apod. Postupy snižování podnikatelského rizika lze rozčlenit podle jejich povahy do dvou základních skupin (Picková, Poláčková, 2003): a) postupy zaměřené na odstranění, resp. eliminaci příčin vzniku rizika, b) postupy zaměřené na snížení nepříznivých důsledků rizika. První skupina postupů zahrnuje činnosti působící na vlastní příčiny vzniku rizika tak, aby se snížila pravděpodobnost výskytu rizikových situací s negativními důsledky, popřípadě aby se eliminovaly rizikové situace se zvláště nepříznivými efekty. Způsoby snižování podnikatelského rizika se soustřeďují na určitou prevenci rizika, a proto je lze označit jako ofenzivní přístupy redukce podnikatelského rizika. Do druhé skupiny postupů zaměřených na snižování podnikatelského rizika řadíme činnosti, které se soustřeďují především na snížení nepříznivých důsledků určitých rizikových situací. Tyto činnosti se často označují jako defenzivní přístupy, jelikož mají spíše charakter nápravných opatření. Mezi základní způsoby snižování podnikatelských rizik patří: - strukturální změny restrukturalizace a diverzifikace, - přesunutí podnikání (flexibilita), - dělení rizika, - transfer rizika, - pojištění rizika, - ostatní způsoby snižování podnikatelských rizik. Pro zemědělské podniky, které jsou ohroženy převážně živelnými pohromami, je využitelné dělení rizika, pojištění rizika a diverzifikace. Ostatní způsoby snižování podnikatelských rizik nepřicházejí v zemědělství ve větším rozsahu v úvahu. Realizací dobrého podnikatelského plánu je možné vytvořit zisk pouze tehdy, pokud ho nestihne nějaká nahodilá událost. Před důsledky nahodilé události je možné se zabezpečit správným pojištěním, které se z hlediska řešení rizikovosti výroby jeví jako 17
jedna z nejefektivnějších metod snižující nejistotu podnikání. Je jedním z mála možných způsobů eliminace rizik v podnikatelské činnosti a v praxi často používaný finanční nástroj aktivního přístupu ke krizovému řízení. Pojištění je specifický druh peněžní služby, jejíž podstatou je zabezpečení subjektu před důsledky vystavování se riziku. V případě ekonomické aktivity se riziko vztahuje na výsledný efekt výroby a je tudíž zřejmé, že pojištění jako faktor omezující a snižující nejistotu podnikání je ekonomicky opodstatněné. Jedná se o metodu řízení rizik ex-post, která je založena na sdílení a transferu rizik. Pojištění je určitá forma přesunu rizika negativního dopadu nahodilosti z ekonomického subjektu na speciální finanční instituci pojišťovnu, jejíž základní funkcí je přebírání, rozptýlení a sdílení konkrétního rizika. Za toto přesunutí odpovědnosti za riziko a poskytnutí pojistné ochrany platí pojistník pojistné a tuto platbu si pak započítává do svých nákladů. Pojišťovny tedy nabízí finanční ochranu pro případ nepředvídatelných událostí a podnikatel se tak snaží o udržení ekonomické stability podniku. Sjednání pojištění není pro podnikatelský subjekt zbytečným nákladem, ale umožňuje rozložit náklady v čase. Pojišťovny se zaměřují na uspokojování požadavků klientů širokou nabídkou různých pojistných produktů, pravidelně soustřeďují prostředky z pojistného a vytváří podle pojistnětechnických postupů nezbytné technické rezervy. Tyto prostředky jsou následně používány ke kompenzaci vzniklých škod a jsou zárukou toho, že pojistné plnění bude poskytnuté v požadované výši podle podmínek dohodnutých v pojistné smlouvě. Pravidla pro vytváření podnikové politiky pojištění jsou zobrazena v následujícím schématu. Schéma 2: Pravidla pro vytváření podnikové politiky pojištění velké riziko střední riziko malé riziko pravidelně pojišťovat možno pojišťovat nepojišťovat Zdroj: PICKOVÁ, POLÁČKOVÁ. Pojištění - eliminace rizik zemědělského podnikání. 2003. Schéma ukazuje, že všechna velká pojistitelná rizika by měla být pojištěna, jelikož v případě velkých škod hrozí podnikům existenční problémy, které mohou vést až 18
k úpadku. Naopak malá rizika se zpravidla nepojišťují, neboť náklady na zřízení a správu pojištění by byly vyšší než případná škoda. V případě středních rizik je rozhodnutí pro zřízení pojištění často rozporné. Výskyt více středních škod v relativně krátkém období může přivést podnik do velkých problémů. Avšak pokud je hodnota škody výrazně nižší než pojistná částka, pojištění se neuzavírá. Aby bylo riziko pojistitelné, musí být splněny základní podmínky (Špička, 2006): - riziku musí být vystaveno velké množství subjektů, což umožňuje přesnější odhad pravděpodobnosti výskytu škody a kalkulaci výše pojistného, - rizika by měla být vzájemně na sobě nezávislá, - riziko by nemělo být příliš vysoké, aby bylo pojištění cenově dostupné, - výše pojistného musí být cenově přijatelná, - rizika musí mít nahodilou povahu a musí být měřitelná počtem pravděpodobnosti, - informace o četnosti a velikosti dopadů pojistných událostí by měla být dostupná pro stanovení výše pojistného, - je nezbytné překonat nepříznivé efekty asymetrických informací a eliminovat důsledky systémových rizik. Pojem asymetrické informace se vztahuje k situaci, kdy zájemce o pojištění má více informací o pravděpodobnosti výskytu škod než pojišťovací společnost. S pojmem asymetrické informace souvisí pojmy nepříznivý výběr a morální hazard. V případě nepříznivého výběru uzavírají pojištění ve větší míře ty subjekty, které čelí vyšší úrovni rizika. Pojištěný má o riziku svých ztrát více informací než pojišťovna, a proto pojišťovny požadují, aby takový zájemce o pojištění uvedl pokud možno všechny faktory, které riziko zvyšují. Na základě těchto informací je kalkulována různá výše pojistného v závislosti na stanovené úrovni rizika. Označení situace, kdy pojištěný poté, co uzavřel pojištění, zvyšuje rizikovost svého chování s cílem dosáhnout vyššího pojistného plnění, se nazývá morální hazard. Pojišťovny se snaží takové chování eliminovat spoluúčastí, bonusem za bezeškodní průběh či kontrolou, zda pojištěný realizuje smluvně ujednané preventivní opatření. Systémová rizika postihují velké množství subjektů současně v jednom okamžiku (na rozdíl například od požárů a krádeží). Pojišťovny v takové situaci nemají peněžní prostředky z pojistného dostatečně velké a nemohou tak kompenzovat všechny škody. Příkladem systémového rizika je ekonomické riziko (riziko cenových výkyvů). 19
Pojišťovny čelí systémovým rizikům pomocí zajištění, získáváním prostředků investováním na kapitálovém trhu nebo geografickým rozdělením rizik. Pojištění přispívá k plynulému chodu národního hospodářství a je aktivním a funkčním nástrojem podnikatelské stability, který reguluje a koriguje váhu rizika (Picková, Poláčková, 2003). V pojištění se sice nejedná o výhodnou formu investování peněz, ale umožňuje podnikatelům kompenzovat vzniklé ztráty a zabezpečit kontinuitu podnikání v případě totálního výpadku produkce. Zejména pro tyto jeho funkce je podpora a rozvoj systému pojištění ve společném zájmu. Katastrofické události, které v poslední době stále častěji ohrožují podnikatelské prostředí, mají v případě systémového pojištění standardní řešení připravena a nemusí se shánět ad hoc pomoc, která se mnohdy míjí účinkem a může být zneužitelná. 4.5. Pojištění zemědělských rizik Zemědělské pojištění nabízí pojišťovny jako součást majetkového pojištění (odvětví neživotního pojištění) (Picková, Poláčková, 2003). Je jedním z nástrojů eliminace zemědělských rizik, pomáhá řešit důsledky nahodilých událostí, rozdělovat rizika mezi více ekonomických subjektů a je tedy účinným nástrojem stability v oblasti zemědělského podnikání. Zemědělští prvovýrobci se při respektování možnosti pojištění dělí s pojišťovnou o riziko zničení nebo snížení výsledků zemědělské produkce. Zemědělské pojištění však zpravidla kompenzuje pouze část škody, která pojištěnému zemědělci vznikne. Systém zemědělského pojištění je společensky prospěšný tím, že snižuje rizika spojená se zemědělskou výrobou. Garantuje tak zemědělcům stabilní příjmy a tyto příjmy zabezpečují venkovské obyvatelstvo, pro které je zemědělská činnost základní složkou venkovského prostoru. Zemědělské pojištění tak s účastí státu umožňuje realizovat sociální provázanost a stabilitu venkovských oblastí. Jedná se o finanční nástroj, který přináší zemědělským podnikatelům objektivní systém kompenzací vzniklých škody, vyplácí pojistné plnění a tím zaručuje podniku jistotu další existence a zachování jeho životaschopnosti v zemědělství bez hrozby nebezpečně vysokého zadlužení. Pojištění zajišťuje finanční solventnost podnikatelského subjektu i v případě neočekávaných pohrom a může tak sloužit i jako záruka při žádosti o úvěr nebo pro získání důvěry v obchodním kontaktu. 20
Poslední dobou musí zemědělští podnikatelé čelit větší nejistotě a novým druhům rizik. Zemědělství se stává strukturovanějším, a tím přináší novou řadu nebezpečí, zhoršují se klimatické podmínky a dochází ke katastrofickým událostem, které ohrožují produkci zemědělců. To během posledních let přivedlo Ministerstvo zemědělství ČR k vytvoření celé řady opatření, která směřují ke snížení míry rizika zemědělské výroby. Jednalo se o tato opatření: - tvorba rezervních fondů, - vytvoření všeobecného fondu likvidace následků katastrof, - založení vlastní pojišťovny zemědělskými podniky, - účast státu na pojištění (speciální pojišťovna s garancí státu), - zřízení nákazového fondu, nebo podpora pojištění v rámci dotačních titulů. Poslední dvě opatření se ukázala jako nejvíce efektivní. Díky zemědělskému pojištění nemusí zemědělské podniky ad hoc žádat o státní podporu, neboť pojišťovací systémy jim dávají nárok na rychlou, předem zaručenou a smluvně dohodnutou kompenzaci ztráty ze zdrojů pojišťovny. Státní podpora zemědělského pojištění nenarušuje zásady hospodářské soutěže, není spojena bezprostředně s objemem zemědělské výroby, a může být v souladu se zemědělskou politikou státu. Pokud je systém zemědělského pojištění důkladně propracován, je na začátku každého rozpočtového roku znám objem finančních prostředků, který bude potřeba vyčlenit pro případnou podporu zemědělské pojištění státem. V případě živelných pohrom tak není rozpočet státu nijak narušen. Pojišťovnictví je jedna z klíčových oblastí národního hospodářství, která se zabývá poskytováním pojistné ochrany ekonomických subjektů a úhradou škod vzniklých na základě nahodilých událostí. Zaujímá přední postavení v tržní ekonomice každého státu, zajišťuje bezporuchový chod ekonomiky, působí jako partner bankovního sektoru na kapitálovém trhu a minimalizuje finanční následky škodních událostí podnikatelských subjektů i obyvatelstva. Základní právní rámec a pravidla pro podnikání v pojišťovnictví vymezuje zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. V současné době je pojištění zemědělských rizik řazeno v ČR dle přílohy zákona o pojišťovnictví do odvětví neživotního pojištění a spadá do pojištění majetku. Členění životního 21
a neživotního pojištění na odvětví a skupiny podle zákona o pojišťovnictví jsou uvedeny v příloze 1. Práva a povinnosti ze zemědělského pojištění se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, všeobecnými pojistnými podmínkami zemědělského pojištění, doplňkovými pojistnými podmínkami a pojistnou smlouvou. Zemědělské pojištění je specifický pojistný produkt určený výhradně pro zemědělce. Jde o pojištění soukromé a sjednává se jako pojištění škodové, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné událostí uvedené v pojistné smlouvě. V současné době působí aktivně na českém pojistném trhu pouze čtyři pojišťovny, které zemědělské pojištění nabízejí: - Česká pojišťovna, a.s., - Generali Pojišťovna, a.s., - Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s - Agra pojišťovna, organizační složka Rakouské krupobitní pojišťovny (Österreichische Hagelversicherung VVaG). Tyto pojišťovny nabízejí ve svém produktovém portfoliu například následující druhy zemědělského pojištění: - pojištění zemědělských plodin, - pojištění hospodářských zvířat. Kromě těchto ryze zemědělských pojištění lze u pojišťoven sjednat také určité druhy pojištění, které souvisí i se zemědělským podnikáním. Jde se například o: - pojištění lesních porostů, - pojištění majetku (věci nemovité a movité), zásob, - pojištění zemědělských strojů, strojů a strojních zařízení, - pojištění odpovědnosti za škody, - pojištění motorových vozidel, - a jiné. Význam zemědělského pojištění v době výrazných klimatických změn prudce stoupá a být dobře pojištěn znamená pro zemědělce základní podnikatelskou jistotu. Při pojišťování zemědělských podniků jsou vedle druhů pojištění, které se uplatňují v rámci podnikatelské sféry, využívány také specifické druhy pojištění, a to pojištění plodin 22
a hospodářských zvířat. Každý zemědělský subjekt, ať právnická osoba hospodařící na půdě o výměře několika tisíc hektarů, nebo fyzická osoba, která obhospodařuje pouze několik desítek hektarů, by se měl zajímat o tyto dva typicky zemědělské druhy pojištění. Pojištění sice nedokáže škodní události zabránit, pokud k ní však dojde, zaručí, že firma přežije a bude schopna plnit své závazky. Bez pojistné ochrany může rozsáhlá živelná pohroma či hromadná nákaza ohrozit zemědělské příjmy, vést k růstu zadluženosti a dovést podnikatele až k úpadku. Základní nabídka pojišťoven nabízející ve svém portfoliu zemědělské pojištění na českém pojistném trhu je zhruba na stejné úrovni. Pojištění v oblasti rostlinné a živočišné produkce představuje krytí rizik, které mají speciální charakter a proto by se základní zajištění proti rizikům v zemědělském podnikání mělo skládat právě z pojištění plodin a hospodářských zvířat. I tato diplomová práce se zaměřuje především na charakteristiku těchto dvou základních druhů zemědělského pojištění, tedy pojištění plodin a pojištění hospodářských zvířat. 4.5.1. Pojištění zemědělských plodin Rostlinná produkce je stále činnost pod širým nebem, a tak ji všechny nepříznivé projevy klimatu výrazně ohrožují. Zejména pro rostlinnou výrobu je tedy nezbytné řešit rizikovost produkce pojištěním, které tato rizika minimalizuje. Pojištění plodin kryje majetkové škody na rostlinné produkci a poskytuje pěstitelům ochranu před dopady událostí způsobených zvláště nepříznivými projevy počasí a nenadálými živelnými pohromami (Seifertová, 2008). Právě tyto události se v posledních letech objevují stále častěji a přináší zemědělcům mnohá překvapení. Pojištění plodin je charakterizováno jako pojištění pro případ výskytu škod z poškození nebo zničení pojištěných plodin a kryje škody, které vznikly především krupobitím, vichřicí, požárem, povodní, záplavou nebo sesuvem půdy, u vybraných plodin také vyzimování, vymrznutím, popřípadě škody způsobené jarním mrazem. To jsou standardně pojistitelná rizika, na která komerční pojišťovny sjednávají pojištění. Plodiny lze pojistit jednotlivě nebo v rámci skupiny plodin. Pojišťovny se snaží vycházet vstříc veškerým požadavkům zemědělcům a nabídku jim přizpůsobují. Pěstitel může pojistit plodiny pěstované na orné půdě, jako jsou například obilniny, olejniny, luskoviny, dále lze sjednat pojištění u trvalých travních porostů, vinné révy 23