Přehrady. Povodí Ohře

Přehrady Povodí Ohře

Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek Voda je zarmoucená vdova voda má voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská

Lidé se po tisíciletí s vodou setkávali jako s životní potřebou, jako se základním prvkem prostředí, ve kterém žili, ale i jako s nezkrotným živlem. Postupně se naučili vodu využívat, chránit se před jejími ničivými účinky a také ovlivňovat její přírodní stav. Historie vodních staveb se začala psát již před několika tisíci lety. K nejvýznamnějším patří vodní nádrže, které v podstatě jako jediné jsou schopny částečně měnit režim průtoků ve vodních tocích, zejména zvyšovat nízké průtoky v dlouhých obdobích nedostatku srážek. Bez vody není života. Voda je drahocenná a nenahraditelná, tak zní první článek Evropské vodní charty přijaté dne 6. 5. 1968 ve Štrasburgu. Naplňování druhého článku charty Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Tyto zásoby je nutno udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat, přísluší v rozhodující míře nám, vodohospodářům. K pochopení vývoje vodního hospodářství na území státního podniku Povodí Ohře v severozápadních Čechách je třeba se vrátit k poválečnému období. V důsledku intenzivního rozvoje hospodářství a osídlení došlo k rychlému růstu potřeby vody. Obory spojené s vodním hospodářstvím však tento trend nezachytily a zůstaly o krok zpět. Výsledkem byla řada omezení a kalamit. Např. v roce 1962 se v Chomutově přidělovalo na obyvatele 15 litrů vody denně. V té době se však již budovaly nové zdroje vody. Lze jmenovat nádrže: Fláje, Křímov, Jirkov, Jesenice, Skalka. Rozhodujícími zdroji pro oblast severočeské pánve byl soubor staveb Přísečnice, pro Sokolovsko Horka a pro Karlovarsko Stanovice. Propojování jednotlivých zdrojů, skupinových vodovodů a budování převodů vody vedlo ke vzniku vodohospodářských soustav. Jejich postupné vytváření si vynutila rostoucí intenzita hospodářské činnosti s vysokými nároky na spotřebu kvalitní vody. Praxe potvrdila, že těmto požadavkům lze vyhovět jedině racionálním využitím zdrojů, jejich propojováním a systémovým řízením jejich spolupráce. Vznik a řízení vodních zdrojů v jednotlivých soustavách je moderní a novodobý přístup. Je třeba si připomenout některé okolnosti, které položily tomuto procesu základy na přelomu 19. a 20. století. Tehdy došlo k první vlně hospodářského rozvoje a vodní zdroje nepostačovaly rostoucím nárokům měst a průmyslových závodů. Proto se na severu Čech přistoupilo ke stavbě přehrad, které byly ve své době vrcholnými inženýrskými díly. Na jejich přípravě a realizaci se zúčastňovaly české i zahraniční vysoké školy a vyspělé stavební firmy. Z té doby pochází přehrady Mariánské Lázně (1896), Kamenická (1904), Jezeří (1904), Stráž pod Ralskem (1913), Janov (1914) a později i Chřibská (1926). Chceme-li hledat v této době poučení, zaujme nás především komplexnost přístupu tehdejších inženýrů a velmi dobrá spolupráce na zahraniční i regionální úrovni. Druhým obdobím budování vodních zdrojů výstavbou přehrad je třicetileté rozpětí extenzivního rozvoje pánevních oblastí zarámované lety 1950 až 1980. Nutno konstatovat, že především v oblasti potřeb užitkové vody se předpokládané spotřeby nikdy nenaplnily. V této době bylo vybudováno celkem 14 přehrad, včetně našich největších: Nechranice (1968) a Jesenice (1961). Třetím významným obdobím v budování dnešních vodohospodářských soustav je přelom 70. a 80. let. V letech 1977 až 1984 vznikala soustava Náhradních opatření za nádrž Dřínov. Její výstavba byla vynucena postupem povrchové těžby uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi. Zde vznikla i naše nejmladší přehrada Újezd (1981).Vodohospodářské soustavy nevznikaly tedy přímou výstavbou, ale postupným propojováním jednotlivých vodohospodářských prvků a intenzifikací jejich využití. Ilustrací takového vývoje je vznik vodohospodářské soustavy zásobující oblast Severočeské hnědouhelné pánve pitnou vodou. Základy byly položeny již počátkem století vybudováním vodního díla Kamenička, Jezeří a Janov. Výstavbou vodního díla Křímov a Jirkov vznikl prvopočátek soustavy, kdy byla z těchto zdrojů společně s vodním dílem Kameníčka zásobována oblast kolem Chomutova. Zároveň byla vybudována nádrž Fláje pro zásobování oblasti Mostu a Teplic. Při výstavbě vodního díla Přísečnice byly vybudovány i propojovací a přepravní vodárenské řady, které umožnily spojení jednotlivých zdrojů. Největším současným efektem je zastupitelnost jednotlivých zdrojů a zvýšení celkové zabezpečené dodávky vody do zásobené oblasti. Pokud jde o kvalitativní stránku, je soustavou zaručena její stabilita a ještě na dlouhou dobu bude v severních Čechách omezena možnost nedodání vody na minimum. Podobným způsobem jako vznikala vodárenská soustava Severočeské hnědouhelné pánve se plánoval vznik vodárenské soustavy v oblasti Chebu, Sokolova a Karlových Varů. Nádrže Horka, Stanovice, Myslivny a podzemní zdroje u nádrže Jesenice dávali možnost vzniku nové rozsáhlé vodárenské soustavy do které se přepokládalo zahrnutí též nově uvažovaných vodních děl Chaloupky a Mnichov. Vzhledem k výraznému snížení potřeb vody, jak pro obyvatelstvo tak pro průmysl, k tomuto plánovanému propojení vodních děl nedošlo, o výstavbě nových zdrojů vody ani nemluvě. A jaká je budoucnost výstavby vodních děl? Generace vodohospodářů první poloviny 20. století byla hluboce přesvědčena o nutnosti úzkostlivě hospodařit s vodou na našem území, tj. na střeše Evropy - rozvodí Labe, Dunaje a Odry. Z tohoto přesvědčení vyplynuly četné návrhy na výstavbu vodních nádrží, které v poválečném období vyústily v jakousi inventarizaci přehradních profilů a výběr reálných možností v tzv. Státním vodohospodářském plánu, později při různých aktualizacích přejmenovaném na Směrný vodohospodářský plán, dnes přepracovaný v duchu směrnic Evropské unie do Plánu oblasti povodí. Přes různá vyjádření z ekologické oblasti, označující přehrady za překonané dědictví minulosti, je třeba připomenout, že nádrže, o něž ve skutečnosti jde, jsou jediným prostředkem pro zlepšení odtokových poměrů, jehož efekt je možno věrohodně kvantitativně vyjádřit. Takzvané konkurenční varianty, vycházející z různých ekologicky kompatibilních opatření v povodí, popř. v údolní nivě, mohou zlepšit stav v odtokových poměrech maximálních průtoků nejvýše o několik procent, v případě výrazně suchých období ve skutečnosti neexistují. Dnes, kdy se hrozba klimatických změn stává stále aktuálnější lze v tomto smyslu očekávat další zhoršení hydrologických poměrů. Navíc vodní bohatství našeho státu je značně omezené, ať již se jedná o vodnost řek, říček, potoků či potůčků, nebo o možnosti využívání podzemních vod. Pro využívání vody našich toků i další účely bude budování vodních nádrží nezbytné. Stačí připomenout, že většina obyvatel České republiky je zásobována pitnou vodou z povrchových vodních zdrojů, převážně z vodních nádrží. Vodohospodáři důsledně rozlišují nádrž jako prostor, v němž je možno nadržet vodu pro její pozdější využití nebo zachytit přívalovou vlnu v době povodně, aby dále po toku již neškodila, a přehradu jako stavbu, která vytvoření umělé nádrže umožnila. V tisku, rozhlase a televizi i mezi laickou veřejností se dnes mluví převážně o přehradách, často ve spojení s funkcí nádrže, takže vznikají paradoxní vazby, např. že v přehradě bylo zadržováno x milionů m 3 vody apod. Jak by ale mohlo, když se jedná o betonový objekt nebo zhutněný násyp s velmi malým objemem dutin. Tento názvoslovný chaos se bohužel asi nedá jen tak změnit. Pro čtenáře této publikace je však třeba zdůraznit, že pokud se bude mluvit o přehradách, půjde o stavby; stavby, které vzdouvají vodu a vytvářejí nádrže, popř. o přidružené přelivné, výpustné, odběrné objekty, tedy opět o stavby. Často, když chceme mluvit o celku zahrnujícím nádrž, přehradu, přeliv, výpusti, popř. další objekty, používáme pojmu vodní dílo. Úvod 1

Březová 72 Pro ochranu Karlových Varů před povodněmi bylo vybudováno na řece Teplé vodní dílo Březová. Nachází se asi 4 km jižně od města v sevřeném údolí, kterým zde řeka protéká. Povodí Teplé má po stránce geologické poměrně dobrý akumulační účinek, ale přesto se zde vyskytují významné povodně způsobené meteorologickými poruchami. K největší povodni došlo na Teplé v roce 1890 s katastrofálními důsledky pro Karlovy Vary. Časté povodně, a především ta z roku 1890, vedly představitele města k zadání studií řešících povodňovou ochranu. Práce na projektu byly započaty v roce 1911, po dobu první světové války však byly přerušeny. Dokončeny byly až v roce 1924. Jako nejvýhodnější řešení byla přijata varianta s vybudováním přehradní hráze v dnešním profilu a zkapacitnění toku Teplé přes Karlovy Vary na průtok 100 m3/s. Velikost retenčního prostoru nádrže byla na základě vyhodnocení katastrofální povodně z roku 1890 stanovena na 3,7 mil. m 3. Hráz je betonová tížná přímá délky 229 m a výšky 38,6 m. Při betonáži se využilo celkem sedmi druhů betonu o celkové kubatuře 71 000 m 3. Jednotlivé bloky se betonovaly ve dvoumetrových vrstvách. Injekční clonu pod hrází tvoří dvě řady vrtů o celkové délce 1 600 m. V letech 1997 98 proběhla kompletní sanace betonových konstrukcí hráze za použití moderních sanačních materiálů. Zároveň byla provedena i rekonstrukce komunikace na hrázi, aby se omezilo dynamické namáhání hrázového tělesa a zároveň zamezilo zatékání vody do konstrukce hráze. Koruna hráze je široká 8,4 m a vede po ní silnice Karlovy Vary-Bečov-Plzeň. V hrázi jsou dvě revizní chodby, přičemž do dolní je zaústěn svislý drenážní systém. Hráz vodního díla Březová je první betonovou přehradou na území ČR. Objem nádrže je 5,687 mil. m 3 při zatopené ploše 77,4 ha. Při obvyklém naplnění je zde 1,37 mil. m 3 vody. Pro převedení velkých vod slouží nehrazený betonový korunový přeliv o pěti polích po 13,2 m, který je součástí hráze. Kapacita přelivu je 180 m 3 /s. Spodní výpusti jsou umístěny na obou stranách hráze. Na pravé straně jsou situovány dvě výpusti

o průměru 1500 mm a na levé straně jedna výpust o průměru 2100 mm. Všechny jsou hrazeny regulačním segmentovým uzávěrem na vzdušní straně hráze. Vývar pod hrází je hluboký 3,4 m, je ukončen čtyřmi stupni a jsou do něj zaústěny jak spodní výpusti, tak i přeliv. V roce 1984 byla na levém břehu postavena malá vodní elektrárna s instalovaným výkonem 400 kw, se kterou se počítalo již v projektu díla. Hlavním účelem díla byla a je protipovodňová ochrana Karlových Varů. Bohužel mnohdy ne zcela uvážená výstavba ve městě, především zakrytí toku Vřídelní kolonádou, snížila kapacitu toku přes město, a tím i ochranu města před velkými vodami. Ke zvýšení ochrany Karlových varů došlo po výstavbě vodárenské nádrže Stanovíce na Lomnickém potoce, pravostranném přítoku Teplé pod nádrží Březová. Zde byl vymezen velký retenční prostor zachycující veškeré průtoky na Lomnickém potoce při současné povodni na Teplé. Nádrž Březová je využívána také k zajišťování stanoveného průtoku přes Karlovy Vary, k chovu lososovitých ryb, k rekreaci a hydroenergeticky. Umístění vodního díla v krásném údolí blízko světoznámých lázní jej předurčilo k rekreačnímu využití. Bohužel dnes již není v provozu městská plovárna na levém břehu nádrže. Rekreační využití tak v současnosti nemá zázemí a soustřeďuje se především na sportovní rybolov. Ve vzdutí nádrže na přítoku u Cihelen najdeme vyhledávané golfové hřiště a v okolí řadu turistických tras napojených na lázeňské okruhy. Řeka Teplá je od zaústění Pramenského potoka nad Bečovem při příznivých vodních stavech vodácky sjízdná a osmikilometrový úsek pod nádrží patří dokonce k velmi vyhledávaným divokým řekám. Pořádá se zde řada mezinárodních vodáckých závodů s netradičním průjezdem a cílem v lázeňském městě. 430,15 422,70 413,40 411,00 408,20 433,95 430,15 411,40 409,50 411,00 407,20 3

Fláje 4 Vodní dílo Fláje leží na Flájském potoce 3 km nad příhraniční obcí Český Jiřetín a 9 km severně od Litvínova. Flájský potok pramení v rašeliništi severozápadně od Nového Města ve výšce 850 m n. m. a odtéká do Saska pod Českým Jiřetínem. Do nádrže jsou zaústěny ještě další přítoky, z nichž největší jsou Mackovský potok, Radní potok a Červený potok. Dílo bylo vybudováno za účelem zásobování Mostecka a Teplicka pitnou vodou ve spolupráci s již dříve vybudovaným vodním dílem Janov. Zároveň slouží i k protipovodňové ochraně území pod nádrží, k zajišťování mezinárodní smlouvou garantovaného průtoku v hraničním profilu a od poloviny 90. let i pro zlepšování průtokových, a tím i hygienických podmínek v tocích v severní části Mostecka. To se děje částečným vypouštěním vody přiváděné na úpravnu vody v Meziboří do Poustevnického potoka. Myšlenka využití Flájského potoka pro zásobování uhelných pánevních oblastí v povodí Bíliny, chudých na vodu, nebyla nová. První hydrologické a terénní průzkumy se datují již do roku 1908. Nedostatek vody v Litvínově v roce 1949, problémy teplické vodárny a nová bytová výstavba v Podkrušnohoří se staly novým impulsem pro využití Flájského potoka. Z nařízení ministerstva techniky bylo vyhledáno nové přehradní místo, protože původní německý projekt měl malou plochu povodí, nedostatečnou nádrž a špatné základové podmínky hráze. Přípravné práce na novém profilu, 500 m pod zaústěním Červeného potoka, byly zahájeny v létě 1950. Hráz byla navržena ve dvou alternativách, a to jako betonová pilířová typu Noetzli, nebo betonová tížná. I přes složitější bednění byla z ekonomických důvodů, ale i pro tehdejší nedostatek cementu vybrána varianta pilířové přehrady, která uspořila asi 30 % objemu betonu. Výstavba nebyla jednoduchá a trvala až do roku 1963. Zahájena byla v listopadu 1951 ražením tlakové štoly. Pro trvalý nedostatek pracovních sil a mechanizace ve složitých geologických podmínkách se ražení protáhlo na sedm let. Stavba hráze začala na jaře 1954 a betonáže potom až v květnu 1958. Stálý nedostatek pracovních sil a problémy se zásobováním cementem prodloužily dokončení betonáže až do října 1961, kdy už byla nádrž v provizorním provozu. Hráz, která je jedinou pilířovou přehradou v Čechách, je řešena po vzoru 73 m vysoké švýcarské

pilířové přehrady Lucendro z roku 1947. Skládá se z 19 pilířů typu Noetzli a 15 bloků tížných, z nichž je 10 na pravé straně hráze a 5 na levé. Mezi pilíři vznikají obrovské dutiny podobné lodím církevních chrámů. Těsnění podloží hráze se uskutečnilo jednořadou injekční clonou na průměrnou hloubku 20 m. Zazubená základová spára pilířů je přímo na žulovém podloží. Přímá je hráz, jen v pravé části zakřivena obloukem o poloměru 200 m, má výšku nad základem 55,5 m a délku v koruně 459 m. Koruna měla šířku 8 m a vedla po ní silnice III. třídy, při její rekonstrukci v letech 1998-99 byla doprava po hrázi vyloučena a koruna zúžena na 6 m. Šířka hráze v patě je až 53 m, při celkovém objemu betonových konstrukcí 194 000 m 3. Pro unikátní technické řešení je přehrada v Česku kulturní památkou. Vzniklá nádrž má celkový objem 23,1 mil. m 3 při zatopené ploše 153 ha. Spodní výpusti průměru 1 200 mm jsou umístěny na konzolách po stranách středních pilířů hráze. Zde se nachází i přemostěný korunový bezpečnostní přeliv o třech polích přelivné délky 3 x 11,5 m. Pod hrází je mohutný železobetonový vývar s hloubkou 2,4 m. Odběr pro úpravnu vody v Meziboří se zajišťuje pomocí tlakové štoly délky 5 285 m a ocelového tlakového přivaděče o průměru 1 200 mm a délky 1904 m. Vtok do štoly je situován na levém břehu nádrže. Na konci tlakového přivaděče stojí před úpravnou vody špičková VE o výkonu 2 x 4 MW. Krásná, ale drsná příroda a krajina severovýchodních Krušných hor není tolik turisticky exponovaná jako například velmi podobné Jizerské hory. Ani zázemí zde zatím není rozvinuté tak, jak by si turisté asi přáli, i když v posledním období se i tady hodně mění k lepšímu. Krušnohorská lyžařská magistrála obchází nádrž ve vzdálenosti 2-3 km přes Český Jiřetín. Cyklotrasy však vedou přímo po hrázi. Je ale třeba připomenout, že jsme na vodárenské nádrži s ochrannými pásmy. Lyžovat se dá jak v Českém Jiřetíně, tak i na Klínech nebo v Meziboří. Hraniční přechod pro pěší se nachází v Českém Jiřetíně. Až sem dosahuje vzdutí další nádrže vybudované na Flájském potoce, v roce 1968 dokončené saské přehrady Rauschenbach. 689,85 708,09 737,31 693,41 737,06 739,31 741,21 5

Horka 6 Vodní dílo Horka je vybudováno na Libockém potoce asi 2 km nad obcí Hluboká na jižním okraji západních Krušných hor mezi Sokolovem a Chebem. Libocký potok pramení západně od Sněžné v Krušných horách u hranice se Saskem a ústí zleva do Ohře v Kynšperku. Hráz leží asi 1 km severovýchodně od okraje mohutného geologického zlomu Chebské pánve, který je tektonickým pokračováním tzv. Mariánsko-lázeňského zlomu. Jedná se o tektonicky jedno z nejaktivnějších míst v naší republice, s čímž se muselo počítat již při návrhu a budování díla. Stavba hráze byla zahájena v září 1966, v následujícím roce probíhala betonáž objektů a příprava pro sypání hráze. Ta byla nasypána v roce 1968 a dostavěna následující rok, kdy byl také 24. dubna zahájen provoz nádrže. Vlnolam a vozovka na koruně hráze se zpevněním návodního líce se dobudovaly až v roce 1970 po skončení největších sedání hráze. Hráz vodního díla Horka je zemní se středním hlinitým těsněním. Stabilizační část je sypána ze zahliněných štěrkopísků. Návodní svah je opevněn pohozem z lomového kamene v tloušťce 0,8 m. Vzdušní svah je ohumusován a zatravněn. Hráz je vysoká 48 m nad základovou spárou, ve které je široká 235 m. Šířka v koruně hráze je 5,5 m a délka hráze 236 m. Objem hrázového tělesa je 640 000 m 3, vzniklá nádrž má celkový objem 21,35 mil. m 3 a zatopenou plochu 130 ha. V blízkosti osy hráze je v místě základové spáry injekční štola, která je dvakrát směrově lomená. Injekční clonu pod hrází tvoří dvě řady vrtů až do hloubky 67 m. Sdružený věžový objekt zajišťující požadované funkce díla stojí v levé části nádrže u paty hráze. S podhrázím je spojen patrovou komunikační štolou, odvádějící v dolní části vodu od šachtového přelivu a dvou spodních výpustí o průměru 800 mm. Šachtový přeliv o kapacitě 134 m 3 /s je kruhový o průměru přelivné

Nádrž a její břehy jsou stejně jako u dalších vodárenských nádrží nepřístupné veřejnosti (ochranné pásmo). Přesto vedou v okolí hráze, ale především v horním povodí, turistické trasy i cyklotrasy umožňující poznávání krás západních Krušných hor. Ze známých horských obcí lze uvést Kraslice, Luby, Oloví a na saské straně také významné německé středisko zimních sportů Klingenthal. hrany 11 m s vnitřním průměrem dříku (vlastní šachty) 3,8 m a výšky 30 m. V tomto dříku jsou také ve čtyřech etážích umístěna odběrná potrubí průměru 600 mm pro úpravnu vody. Potrubí je dále vedeno komunikační chodbou do podhrází. V dolní strojovně sdruženého objektu je umístěna MVE. Výstavbou vodního díla Horka se řešily problémy v zásobování pitnou vodou obyvatel průmyslového Sokolovska, značně poznamenaného těžbou hnědého uhlí v povrchových dolech. Úpravna vody, která je nedaleko pod hrází, se napojila na původní vodovodní systém Nebanického skupinového vodovodu a převzala jeho úlohu. Kromě vodárenského účelu slouží nádrž i k částečné protipovodňové ochraně území pod nádrží a hydroenergetickému využití v MVE. Zabezpečuje se také minimální průtok v toku pod nádrží. Celkově je dílo schopno dodávat více než 400 l/s surové vody pro pitné účely, čehož se především v posledním období, po všeobecném poklesu potřeby, využívá asi jen z jedné třetiny. V 80. letech minulého století však byly odběry vody na hranici kapacity nádrže i úpravny vody. 470,90 467,60 1:3 504,70 1:2,9 507,30 504,70 1:2,13 1:3 1:2,2 1:2,5 7

Chřibská 8 Vodní dílo Chřibská je vybudováno na říčce Chřibská Kamenice asi 0,5 km nad obcí Horní Chřibská v západní části Lužických hor. Chřibská Kamenice pramení na severozápadním svahu Jelení skály ve výšce 535 m n. m. Celá trasa toku probíhá chráněnými krajinnými oblastmi. Údolí je otevřené západním a severozápadním bouřkovým mrakům, které způsobují časté povodňové průtoky, ohrožující obce podél toku a místní průmysl, především textilní a sklářský. To bylo také hlavním důvodem výstavby přehrady. Dalším účelem bylo zásobování průmyslových objektů užitkovou vodou a také ředění vypouštěného znečištění v době sucha. Po uzavření živností v době komunistické totality nebyla nádrž určitou dobu využívána, až na přelomu 60. a 70. let bylo rozhodnuto o jejím vodárenském využití. Následovala rekonstrukce věžového objektu a výstavba úpravny vody, dokončené v roce 1978. Nádrž se tak stala zdrojem pitné vody pro severní část děčínského okresu ve Šluknovském výběžku. Tomuto účelu slouží dodnes, současně i k protipovodňové ochraně. Výstavba vodního díla Chřibská trvala dlouhých 12 let. V létě 1912 zahájil stavební práce podnikatel a císařský rada August Ignác Herman z Chřibské přeložkou lesní cesty a výkopovými pracemi pro odpadní chodbu. Počátkem června 1913 začala betonáž odpadní chodby. Práce pokračovaly dál, ale plánovaný termín uvedení díla do provozu na konci roku 1916 nebyl dodržen. Způsobila to první světová válka a především havárie přehrady na Bílé Desné v září 1916. Stavba byla okamžitě přerušena, byl přezkoumáván projekt i jeho realizace. Tak se stalo, že přehrada byla dokončena až v roce 1924 poté, co byla zesílena hráz na návodní straně a dokončeny práce na štole. V srpnu 1925 hráz poprvé vzdorovala povodni a obstála na výbornou. Přímá zemní hráz s návodním jílovým těsněním je vysoká 26,1 m nad základem, v koruně je dlouhá 190 m a široká 5,7 m. Návodní svah je opevněn dlažbou ze znělce tloušťky 30 cm. Vzdušní svah je zatravněn. Hráz byla založena až na skalní pískovcové podloží s vytesanými žebry vyplněnými jílem. Dvě spodní výpusti průměru 700 mm jsou vedeny v betonové štole šířky 2,4 m a výšky 2 m, procházející pod hrází od věžového objektu na návodní straně k domku spodních výpustí pod hrází.

V původním věžovém objektu, přístupném lávkou z pravého břehu, bylo také odběrné potrubí průměru 250 mm se třemi úrovněmi odběru. Při rekonstrukci v 70. letech byl starý věžový objekt zbourán a v místě vtoku do spodních výpustí vybudován nový betonový věžový objekt výšky 26 m s kruhovým půdorysem a vnějším průměrem 4,7 m. Horní strojovna odběrných potrubí a spodních výpustí má tvar pravidelného osmihranu a je přístupná po 40m lávce z pravého břehu. Vodárenské odběry jsou umístěny ve třech úrovních. Pravostranný boční přeliv je po rekonstrukci z roku 1987 nehrazený s délkou přelivné hrany 42,1 m. Při této rekonstrukci byla nahrazena i původní kaskáda od přelivu novým betonovým skluzem šířky 4 m, ukončeným ve vývaru. V letech 1992 93 proběhla rekonstrukce spodních výpustí a především bylo dosypáno těleso hráze na vzdušním svahu. Hráz je tak dnes v patě široká asi 130 m, namísto původních 111 m. Okolí přehrady oplývá přírodními krásami, je turisticky velmi atraktivní. V obci Horní Chřibská stávala již od roku 1414 sklářská huť, nejstarší v Čechách. I dnes si sklárna, s výhradně ruční výrobou, drží světovou úroveň. V Dolní Chřibské stojí za zhlédnutí výjimečně ucelený a početný soubor roubených domů s bohatě zdobenými štíty skládanou břidlicí a eternitem. Ve vzdálenosti 2,5 km východně od nádrže je třetí nejvyšší hora Lužických hor Jedlová, s nově rekonstruovanou kamennou rozhlednou z roku 1891 a malým lyžařským areálem. 436,85 434,625 430,125 423,625 415,70 436,85 1:2 1:1,5 1:1,5 440,591:2 1:2,7 419,00 1:3 424,00 413,40 9

Janov 10 Vodní dílo Janov (původně Údolní přehrada královského města Most v Čechách) je situováno asi 2 km nad obcí Hamr, dnes již součásti města Litvínov. Leží na říčce Loupnici, která pramení jihovýchodně od vrchu Kamenec v centrální části Krušných hor. Těsně před nádrží je do toku Loupnice zaústěn potok od Klínů, v jehož povodí byly na konci 19. století původně jímány podzemní vody pro město Most. Vodní dílo, vybudované v letech 1911-14 pro zásobování města pitnou vodou a protipovodňovou ochranu údolí Loupnice, bylo se svými 53 m výšky nejvyšší přehradou v tehdejším Rakousku-Uhersku a třetí nejvyšší ve střední Evropě. Dodnes je nejvyšší zděnou přehradou v Čechách. Tížná hráz, zděná z lomového kamene na cementovápennou maltu, má obloukový půdorys s poloměrem zakřivení 250 m a délku v koruně 225 m. V koruně je široká 4,5 m, v patě hráze potom 51 m. Objem tělesa hráze je 113 000 m3. Stavební práce byly zahájeny 9. června 1911 skrývkou v místě lomu, 31. srpna 1911 se započalo s hloubením základů a 4. května 1912 byl položen základní kámen přehrady. Na stavbě se využívalo na tehdejší dobu nejmodernějších strojů a zařízení poháněných vesměs elektrickým proudem, jako například 252 m dlouhý kabelový jeřáb, drtič kamene, 850 m dlouhá lanovka, betonárna, kompresorovna, lanový výtah apod. Uvnitř hráze je systém svislé drenáže z kameninových trubek o průměru 100 mm a v základu hráze je obdobný systém vodorovné drenáže. Ve spodní části hráze je umístěna komunikační chodba, kterou procházejí i dvě potrubí spodních výpustí o průměru 400 mm. Pravé sloužilo zároveň i jako odběrné potrubí pro úpravnu vody. Z hlavní chodby potom vedou na obě strany revizní chodby, do kterých je svedena i svislá drenáž hráze. Etážový odběr vody z nádrže je umístěn v půlkruhovém suchém věžovém objektu přizděném k návodnímu líci hráze. Boční

bezpečnostní přeliv na levé straně hráze má délku přelivné hrany 20,5 m a kapacitu 21,4 m 3 /s. Jsou v něm vsazena dvě stavítka pro lepší manipulace při povodňových průtocích. Ze spadiště přelivu se voda odvádí mohutnou kaskádou vyzděnou z lomového kamene do vývaru pod hrází. Na přítoku do nádrže je malá předzdrž zachycující splaveniny z přítoků. Celé dno nádrže bylo očištěno od kořenů a rostlin a povrch srovnán tak, aby se mohlo později pracovat s vlečnou sítí při odlovu ryb. Stavba hráze, až na drobné nedodělky, byla dokončena 5. prosince 1913. Vzniklá nádrž má celkový objem 1,670 mil. m 3 při zatopené ploše 10,1 ha. Na začátku března 1914 se při prvním plnění nádrže a hloubce vody asi 20 m výrazně zvýšily průsaky na levém úbočí hráze. Ty dosáhly v dubnu 1914 hodnoty až 133 l/s při hloubce vody v nádrži 37 m. Po vyhodnocení prováděných sledování byly proutkařem vyhledány podzemní trhliny a následně zainjektovány. Práce trvaly až do srpna 1915 a vrty se prováděly až do hloubky 33 m. Po dokončení utěsňovacích prací poklesly průsaky na 39 l/s. Jednalo se zřejmě o první použití tlakové injektáže v Čechách. Problémy s průsaky pod hrází však provázejí provoz díla dodnes, ačkoliv se injektáže podloží hráze opakovaly ještě několikrát. V roce 2003 byla zahájena generální oprava a rekonstrukce hráze po 90 letech provozu, která by měla zároveň vyřešit i tento problém. Přehrada, která je kulturní památkou, je dominantou širokého okolí. Je také jednou z mála dochovaných historických staveb souvisejících s městem Most, po jeho nuceném přesídlení a demolici v 70. letech minulého století. Kolem nádrže vedou dvě turistické trasy, od Křižatek na Klíny a od Lounic na bývalou rozhlednu Jeřabina. Je potěšitelné, že město Litvínov chce nyní tato turisticky zajímavá místa ještě lépe zpřístupnit. V sousedním údolí Bílého potoka, 2 km severně od nádrže, leží velmi pěkné středisko zimních sportů Klíny. 492,57 481,82 475,50 468,65 463,80 458,80 448,91 11

Jesenice 12 Vodní dílo Jesenice se nachází 5 km východně od Chebu na řece Odravě, pravostranném přítoku Ohře. Odrava pramení na jihozápadních svazích Hraničního vrchu v Bavorsku. Převážná část plochy povodí nad přehradou leží na území Spolkové republiky Německo. Obdobně jako řeka Ohře přitéká i Odrava na naše území od západu a pokračuje plochým údolím k nádrži takzvanou Odravskou pánví. Hluboké štěrkové podloží s četnými tektonickými puklinami a dvěma horizonty podzemní vody vytvářely složité základové podmínky. Vhodné morfologické podmínky tu však nakonec umožnily vybudovat druhou největší nádrž na území Povodí Ohře. Stavba hráze byla zahájena v druhé polovině roku 1957 výstavbou zařízení staveniště a zemními pracemi na objektu spodních výpustí. Vlastní hráz se sypala pět měsíců v roce 1959. Bezpečnostní přeliv se skluzem byl vybudován v září 1960 a celkově bylo dílo dokončeno v listopadu 1961. Stavba trvala 52 měsíců. Hráz je zemní, se širokou těsnicí vrstvou na návodní straně z nepropustných hlín. Stabilizační část tvoří směs písků a hlinitých štěrků. Protože injektáže podloží byly málo účinné a narušované agresivní artézskou vodou z podloží byla pro zvýšení stability hráze v průběhu ověřovacího provozu ke vzdušní patě přisypána zatěžovací lavice. Hráz je vysoká 23,8 m, široká 11 m a dlouhá 753 m a. Šířka hráze v patě je 100 m při objemu hráze 488 000 m3. Celkový objem vytvořený touto hrází je 60,15 mil. m 3 při ploše hladiny 760 ha. Po koruně hráze vede silnice Cheb Mariánské Lázně Plzeň. Vtokový věžový objekt, umístěný v nádrži před hrází, je vysoký 27 m s vnějším průměrem 8 m a je spojen s korunou hráze železobetonovou lávkou. Od objektu na vzdušní stranu vede betonová chodba, ve které jsou uloženy dvě spodní výpusti o průměru 1 400 mm. Vývar pod hrází je dlouhý 29 m. Na potrubí spodních výpustí je napojeno odběrné potrubí pro celkem pět turbín MVE, nacházející se nad vyústěním štoly v podhrází. Pravostranný boční bez-

pečnostní přeliv je betonový s 90,7 m dlouhou, třikrát zalomenou přelivnou hranou a navazuje na něj nejprve 15 m široký a 300 m dlouhý betonový žlab, jenž přechází postupně ve 100 m dlouhý skluz, zakončený ve vývaru dlouhém 50 m. Během provozu přehrady byla na skluzu v roce 1975 zjištěna porucha v podkladních štěrkopískových vrstvách, která bezprostředně hrozila havárií, a tak byla ještě v tomtéž roce neprodleně sanována. Hlavním účelem vodního díla Jesenice, stejně jako u Skalky, je zlepšování průtokových poměrů na středním toku Ohře až po Nechranice. K tomu přistupuje opět i částečná protipovodňová ochrana toku Odravy pod hrází a hlavně na toku Ohře. Řeka Odrava je oproti Ohři podstatně klidnější ve svých projevech, ale i zde vznikají nebezpečné povodňové situace. Významné je u nádrže Jesenice sportovně-rekreační využití a rybolov. Průtoky Odravy jsou také využívány hydroenergeticky v MVE umístěné pod hrází s výkonem téměř 300 kw. Nádrž samotná i její okolí je ideálním místem pro rodinnou rekreaci a sportovní vyžití. Vyhlášený je zdejší rybářský revír, okolní lesy jsou zase rájem pro houbaře. Bohužel v poslední době dochází ke zhoršování podmínek pro rekreaci neuváženým rozrůstáním rekreačních zařízení. Blízkost Bavorska, Chebu a známých lázeňských středisek (Mariánské Lázně, Lázně Kynžvart, Františkovy Lázně, Karlovy Vary) dává možnosti k výletům, aktivní pohyb v malebné krajině Českého lesa umožňují četné turistické a cykloturistické trasy. Pod hrází se nachází mnoho studní pro jímání podzemní vody pro úpravnu vody v blízkých Nebanicích. Za příznivých průtokových podmínek je Odrava pod hrází pro vodáky sjízdná až po zaústění do Ohře. 439,20 1:31:2,5 422,60 439,20 1:1,75 443,07 1:1,5 426,40 1:3 1:1,25 1:1,75 13

Jezeří 14 Vodní dílo Jezeří (původním názvem Moritzova údolní přehrada) bylo postaveno v letech 1902-04 nad dnes již zrušenou obcí Kundratice knížetem Moritzem Lobkovitzem pro zásobování pitnou a užitkovou vodou jeho dvorů, pivovaru a čtyř přilehlých obcí - Hutí, Kundratic, Nového Sedla nad Bílinou a města Ervěnic. Nádrž leží na Vesnickém potoce asi 5 km severovýchodně od Jirkova. Vesnický potok pramení v Krušných horách pod Medvědí skálou u samoty Červená Jáma a celé povodí je zalesněno vzrostlým bukovým lesem (národní přírodní rezervace Jezerka), ale již necelý 1 km pod profilem hráze zeje až k úpatí Krušných hor obrovská jáma velkolomu Československé armády, největšího povrchového uhelného dolu v Čechách. Je to neuvěřitelný kontrast dvou světů - panenské neposkvrněné přírody a měsíční zdevastované krajiny. Přehrada je tížná, zděná z lomového kamene na cementovou maltu, obloukového půdorysu s poloměrem zakřivení 120 m. Základová spára je zapuštěna do rostlé skály v hloubce až 5,5 m. Výška hráze nad základem je 23,1 m a nad terénem potom 17,5 m. Hráz je dlouhá 86 m, v koruně široká 4 m a v patě 15,5 m. Objem zdiva hráze je 8 500 m3. Celkový objem vzniklé nádrže je 53 000 m3 při zatopené ploše 0,6 ha. Kruhová odběrná betonová mokrá věž o vnitřním průměru 2 m stojí samostatně v nádrži 6 m od přehradní zdi. Jsou v ní umístěna dvě odběrná potrubí o průměru 200 mm a potrubí spodní výpusti o průměru 350 mm. Z věžového objektu potom vedou dále dvě potrubí do dvou na návodní straně zazděných štol spodních výpustí, zakončených na vzdušní straně osmibokou věžičkou z opracovaného

kamene. Zde se nacházejí ručně ovládané uzávěry. Věžový objekt, který má v horní části také osmibokou věžičku, je s korunou hráze spojen železobetonovou lávkou.vyšší průtoky se při naplněné nádrži převádějí bočním přelivem na pravé straně hráze s 11,8 m dlouhou přelivnou hranou. Kapacita přelivu činí 12,6 m 3 /s. Na přeliv navazuje kaskáda vyzděná z lomového kamene, dlouhá 34,5 m se 16 stupni. Vpravo kolem celé nádrže vede uzavřený obtokový kanál vejčitého tvaru pro odvádění přítoků mimo nádrž při případných opravách hráze. Na přítoku do nádrže je kaskáda tří záchytných usazovacích komor s měrným přelivem. Vodárenské využití nádrže trvalo až do roku 2002, kdy byl provoz úpravny vody zastaven. Dílo, které dnes nemá přímé využití, nemá také vyjasněné majetkoprávní vztahy mezi Povodím Ohře, s. p., resp. českým státem a rodem Lobkovitzů. Přehrada, která je kulturní památkou, může být sama o sobě cílem výletu. Nádržní prostor i samotná hráz jsou ovšem oploceny a uzavřeny pro ochranu vodárenského zdroje. Krásné údolí Vesnického potoka, bukové lesy Jezerky, klid, pohoda - tak neuvěřitelně blízko od zcela přetvořené krajiny hnědouhelné pánve. Níže pod přehradou kolem vodárny a domku hrázného vede turistická trasa od Vysoké Pece a Jirkova na zámek Jezeří. Je sjízdná i pro cyklisty s několika obtížnými úseky, kdy se povrchový důl zařezává až do masivu Krušných hor. Zámek Jezeří však za to stojí. V 70. a 80. letech minulého století mu sice hrozilo zbourání, zásluhou občanských iniciativ byl ale zachráněn a v roce 1993 v restituci vrácen Lobkovitzům. Dnes tak znovu ožívá a opět se stává kulturním stánkem. 470,57 472,29 471,69 463,00 458,70 458,89 454,15 454,30 455,75 451,00 448,59 15

Jirkov 16 Vodní dílo Jirkov patří do soustavy vodárenských nádrží zásobujících severozápadní Čechy pitnou vodou. Přehrada leží v hlubokém údolí řeky Bíliny v Krušných horách asi 2 km nad městem Jirkov. Bílina pramení na hřebeni Krušných hor západně od osady Zákoutí. Přítok Bíliny do nádrže je posilován gravitačním trubním převodem ze sousedního povodí potoka Lužec (Nivský potok) pomocí tzv. Nivského přivaděče. Do nádrže ústí také zprava potok Malá voda, přitékající od osady Květnov. Hlavní funkcí díla je zajištění zásobování Chomutovska pitnou vodou, nejprve ve spolupráci s nádržemi Kamenička a Křímov, dnes v soustavě nádrží zásobujících Severočeskou hnědouhelnou pánev spolu s dalšími vodními díly Fláje a Přísečnice. Dalším významným účelem je protipovodňová ochrana území pod nádrží a ve spolupráci s nádrží Újezd a s dalšími díly území v povodí Bíliny. K dalším účelům nádrže patří, zvláště po poklesu odběrů vody pro vodárenské potřeby, nouzové zásobování vodou průmyslu, hlavně na Mostecku, zabezpečování minimálních předepsaných průtoků v toku přes město Jirkov a nově i hydroenergetické využití. Hráz byla navržena jako sypaná kamenitá z místních materiálů s vnitřním šikmým těsněním z jílovitých zemin. Celková výška hráze nad základem byla 54,6 m, při šířce v koruně 5,5 m a v patě 167 m. Stavba hráze byla realizována v letech 1960 1965, ale již bezprostředně po zahájení provozu byly zaznamenány značné deformace hrázového tělesa s výrazně rozdílným sedáním návodní a hlavní stabilizační části. Také pohyb hladiny vody v nádrži vyvolával další nevratné deformace návodního svahu. Vše bylo způsobeno volným sypáním návodní části hráze bez zhutňování. Celková rekonstrukce hráze byla nutná a uskutečnila se v letech 1982-85. Nádrž byla vypuštěna a pro částečné zásobování úpravny

vody se vybudoval nouzový odběrný objekt přímo na přítoku Bíliny s trubním vedením až do věžového objektu. Hráz byla v horní části odtěžena, na návodní straně až o 16,5 m a v hlavní stabilizační části o 11 m. Celé hrázové těleso se na vzdušní straně rozšířilo dosypáním zhruba o 30 m, takže bylo nutno prodloužit i odpadní chodbu, vytvořit nový vstupní portál a upravit vedení vodárenského odběru. Hráz byla dosypána do původní výšky s navýšením o 1 m, její příčný profil přeuspořádán a osa koruny hráze posunuta po toku o 15,3 m. Samozřejmě bylo také napojeno a prodlouženo těsnící jádro hráze. Obě dosypávané stabilizační části hráze se hutnily ve vrstvách 1,5 m. Návodní svah hráze byl opevněn kamennou rovnaninou. V souvislosti s úpravou koruny bylo nutno upravit i příjezdové komunikace, na obou březích pak byly vybudovány i domky vyústění injekční štoly. Celá rekonstrukce hráze byla velmi úspěšná a odstranila veškeré problémy s deformacemi. I díky tomu se potom mohla v roce 2000 provést definitivní úprava koruny hráze do dnešní podoby, tedy s 3 m širokou vozovkou s asfaltobetonovým povrchem. Dnes má hráz výšku 55,6 m nad základem, šířku v koruně 5,5 m, délku hráze 190 m a šířku v patě 200 m. Objem vzniklé nádrže se oproti původní nezměnil a je celkem 2,769 mil. m 3 při zatopené ploše 16,4 ha. U návodní paty hráze stojí objekt šachtového bezpečnostního přelivu, v jehož spodní části jsou dvě spodní výpusti průměru 800 mm. V dříku přelivu jsou ve třech úrovních umístěny odběry pro úpravnu vody. Přeliv a výpusti jsou vyústěny do spodní části odpadní a komunikační štoly, která prochází pod hrází. V horní komunikační části štoly je vedeno i vodárenské potrubí na úpravnu vody. Ve strojovně spodních výpustí u paty šachtového přelivu se nachází MVE o maximálním výkonu 140 kw. Prostory přehrady i vodní nádrže byly donedávna z důvodu ochrany vodárenského zdroje nepřístupné. Telšské údolí, jak se po bývalé hájence Telš nazývá údolí Bíliny od Jirkova, je výletní oblastí. Z hlediska turistického využití celé centrální části Krušných hor bylo původně nepřístupné údolí Bíliny v roce 2010 otevřeno veřejnosti. Krásné údolí, vybízející k procházkám a projížďkám na kole, je opět jistě velkým lákadlem a cílem návštěvníků. Nádherná oblast hřebenů Krušných hor získala nejpohodlnější a také nejpřímější přístup. V horní části povodí nádrže u obce Mezihoří se na levém svahu údolí Bíliny nachází malé, ale pěkné lyžařské středisko s umělým zasněžováním sjezdovek. 408,00 410,50 411,70 403,50 404,00 401,00 451,60 448,00 452,70 454,80 1:1,4 440,00 1:2,2 426,26 418,00 406,08 1:1,5 1:1,5 1:1,35 1:1,35 401,00 17

Kadaň 18 Vodní dílo Kadaň nalezneme na řece Ohři na západním okraji města Kadaně, přímo pod františkánským klášterem. Střední tok Ohře pod Karlovými Vary až po Nechranice patří bezesporu mezi nejkrásnější české říční úseky s hlubokým údolím, častými peřejemi, skalními útvary a nádhernou přírodou v okolí. Tak je tomu i v profilu hráze. Důvodem k výstavbě se stalo snížení objemu nádrže Nechranice o 2 mil. m 3, z důvodu uzavření Čakovického laloku pro výsypku dolů. Zásobní objem nádrže Kadaň jej měl nahradit. Výstavba vodního díla Kadaň navazovala na výstavbu ostatních velkých přehrad na Ohři a probíhala od července 1966 do prosince 1971. Hráz je betonová tížná, délky 104 m a šířky 4,9 m. Celá hráz sestává z levobřežního bloku, tří bloků přelivů se čtyřmi pilíři, elektrárenského bloku a pravobřežního bloku. Spotřebovalo se na ni 20 000 m 3 betonu. Přelivy s kapacitou 750 m 3 /s jsou hrazeny 4,3 m vysokými segmentovými uzávěry s nasazenou klapkou při šířce přelivného pole 15 m. Ve dvou středních pilířích jsou umístěny spodní výpusti o průměru 1 000 mm, které se však vzhledem k splaveninám v nádržním prostoru nepoužívají. Pod hrází je 20 m dlouhý a 2,3 m hluboký vývar založený přímo na skalním podkladu. Hráz s injekční chodbou přes všechny bloky až po elektrárenský je založena přímo na skalním podloží. Hydroelektrárna je umístěna v samostatném bloku na pravé straně hráze a je osazena prototypovou přímoproudou Kaplanovou turbínou o průměru oběžného kola 2 360 mm. Hltnost turbíny je 30 m 3 /s a instalovaný výkon 2,35 MW; ten je však vzhledem ke konstrukci generátoru omezen maximálně na 2 MW. Ze vzdutí nádrže je možno přečerpávat vodu čerpací stanicí Rašovice do přivaděče průmyslové vody a převádět ji umělým otevřeným korytem pod Krušnými horami až do povodí řeky Bíliny, kde je po většinu roku nedostatek vody pro zásobování zdejšího průmyslu a energetiky. Ze