POZOROVÁNÍ ŽIVOTA ŽIVOČICHŮ Cílem je odhalit více o tom, čím se malí tvorové živí, a o způsobech vyhledávání potravy
Kde můžeme najít objekty svého pozorování?
ŽÍŽALY Žížala obecná je kroužkovec. Má složené svaly ze dvou vrstev - příčných a podélných. Napnutím příčného svalstva se pohne dopředu přední část jejího těla. Vyvolané stahy svaloviny projdou celým tělem a umožní tak pohyb zadní části
Hlen, který vylučují její žlázy, jí usnadňuje dýchání a pohyb po nerovném povrchu a zabraňuje vysychání kůže. Na přídi těla má hmatový prstík, který jí slouží k snazší orientaci. Při jemném promnutí tenké pokožky jsou zřetelně cítit redukované štětinky. Dorůstá délky přibližně 9 až 30 cm.
Způsob života a potrava Potravou je pro ni země obsahující organické látky, spadlé listí nebo drobní uhynulí živočichové. Vše si schovává ve svých spletitých chodbičkách.svalnatý žaludek rozmělní potravu a její zbytky pak žížaly vynášejí na zemský povrch ve formě malých hromádek trusu, jehož hmotnost za několik let dosahuje až několika kilogramů.
Žížala se sama stává obživou pro jiné živočichy, například kosy, drozdy a špačky, které je možné vidět, jak opatrně kráčejí po zemi, naklánějí se dopředu a loví nepozorné žížaly ukryté těsně pod povrchem. Jsou potravou i ježků, jezevců, vlků nebo krtků.
Žížaly mají velkou regenerační schopnost. Když je nepřítel polapí, zůstane mu jen zadní část těla žížaly za opaskem. Opasek se nachází mezi 32. a 37. článkem. Konec těla žížale doroste. Pokud je ale přetržena přesně uprostřed, vždy zahyne.
Rozmnožování Jsou to hermafrodité, mají tedy jak samičí, tak samčí pohlavní orgány. Ke svému oplození ale potřebují sperma druhého jedince kvůli odlišné genetické informaci. Páří se většinou za teplých letních nocí na zemském povrchu, kdy partnera přilákají svými pachovými signály. Spojeni hlenem si vyměňují sperma.. Po opadnutí z těla žížaly se z něj vytvoří kokon (hlenové pouzdro), které obsahuje až dvacet vajíček. Z uzavřeného kokonu, který vydrží i v extrémně nepříznivém počasí, se většinou vylíhne jen jediná žížala.
MRAVENCI Mravenců je na světě asi 20 000 druhů a jejich celková hmotnost se rovná asi hmotnosti všech lidí na Zemi. Jsou rozšířeni hlavně v tropických oblastech. U nás jich žije sice jen asi 100 druhů, mohou být však také velmi početní. Dožívají se z hmyzu nejdelšího věku (mravenčí královna i přes 25 let).
Mravenci jsou drobný blanokřídlý hmyz s velikostí od několika milimetrů po několik centimetrů. Jejich tělo tvoří jasně oddělené části - hlava, hruď a zadeček. Tělo může být kryto chloupky. Hlava má typicky jeden pár článkovaných lomených paličkovitých tykadel, složené oči, různě uzpůsobená a vyvinutá kusadla kousací ústrojí.
Mravenci mohou vytvářet několik kast, základními kastami jsou královna, samec a dělnice. Velké dělnice s neobvykle vyvinutými kusadly jsou nazývány vojáky. Jednotlivé kasty se mohou vzájemně značně lišit velikostí i tvarem těla.
Mravenci jsou hmyz s proměnou dokonalou. Z vajíčka se líhnou larvy, které se po určité době zakuklí a z kukly se vylíhne dospělý jedinec.
Životní podmínky Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, v tropických deštných lesích mohou tvořit až 15 % celkové živočišné biomasy. Klasická kupovitá mraveniště jsou dokonalými stavbami; jejich jižní svah bývá mnohem mírnější, aby hnízdo co nejvíce tepla pohlcovalo a co nejméně ztrácelo. Jinak si mravenci budují hnízda také pod zemí, v dutinách stromů, někteří dokonce mezi listy stromů
Běžný mravenec lesní se dožívá věku 7 až 10 let. Mravenčí královna některých druhů může žít déle než dvacet let, za tu dobu může zplodit až 150 milionů potomků.
Založení kolonie Novou kolonii zakládá mravenčí královna. Po opuštění hnízda provádějí mravenci svatební let, při němž jsou královny oplodněny samečky. Královna si uloží ejakulát samečka do orgánu na konci svého zadečku, tzv. spermatéky, a využívá pak samečkovy spermie po celý život. Mravenčí samečci několik dní na to hynou.
Královna si najde vhodné místo k založení hnízda, postaví jednoduché mraveniště a vychová první generaci dělnic. Od toho okamžiku o získávání potravy a obranu kolonie dbají dělnice a královna se stará jen o kladení vajíček. Právě zakládání kolonie je nejriskatnější období v životě mraveniště a převážná část královen se v tomto období stane obětí predátorů nebo uhyne.
Pohlaví potomstva Královna rozhoduje o pohlaví potomstva - z oplodněných vajíček se rodí dělnice, z neoplodněných samečci. Královna zároveň vylučuje sekret, který zabraňuje, aby se z larev vyvinuly nové královny; pokud chce zplodit nové královny, přestane sekret vylučovat. U některých druhů jsou i dělnice schopny snášet neoplodněná vajíčka, k čemuž se uchylují v případě, že královna zemře a kolonie je na pokraji zániku.
Komunikace mravenců Nejdůležitějším komunikačním prvkem jsou mravenčí pachy, tedy feromony.
Symbiotické vazby Známá je například jejich spolupráce s mšicemi, které mravenci chrání před nepřáteli nebo je přenášejí na vyhlédnutý strom a následně se živí jejich výměšky.
Souboje kolonií Mravenci jsou jedni z nejagresivnějších tvorů v živočišné říši, takže život kolonie provázejí neustálé výpady na cizí území a souboje s okolními koloniemi o potravu a teritorium. Některé druhy mravenců mají zvláštní kastu bojovníků, tvořenou zvláště velkými a silnými dělnicemi, které v době míru nevykonávají žádnou činnost a jen čekají, až jich bude třeba
Výsledkem boje je zpravidla jen vytlačení poražené kolonie z teritoria, ke skutečnému vyhlazení kolonie dochází jen výjimečně. O oddanosti jedinců celé kolonii svědčí i fakt, že staré dělnice vždy nastupují do souboje jako první, aby se obětovaly za další generaci.
Mezi hlavní zbraně mravenců patří kusadla a jed. Přitom však bylo zjištěno, že v soubojích nevítězí vždy nejpočetnější nebo nejjedovatější kolonie, ale kolonie s nejdokonalejším systémem komunikace a spolupráce
Mezi strategické triky patří např. odříznutí od zdroje potravy, napadání dělnic nosících potravu, znemožnění návratu jedinců zpět do mraveniště, prokopání chodby do cizí líhně, ucpání východů z mraveniště.
Mravenci a lidé Mravenci obývají různá stanoviště a nevyhýbají se ani lidským obydlím. Nejčastějším a nejobtížnějším mravencem je v České republice mravenec faraón.jeho obtížnost spočívá především v přenášení chorob a v jeho všudypřítomnosti.
Studiem mravenců se zabývá myrmekologie, odborníci na tento blanokřídlý hmyz jsou myrmekologové.
Stínka zední
Stínka zední Stínka zední je jeden z největších a nejběžnějších druhů stínek žijící v Evropě a severní Americe. Patří do třídy korýšů, dorůstá délky 16 mm a šířky 6 mm a má zploštělé tmavošedé tělo. Vyskytuje se na vlhkých místech (např. v lesích, na starých zdech). Mezi její potravu patří tlející zbytky listí.
Sledujeme mravenčí cestu Když nějaký mravenec najde potravu, ostatní mravenci ho následují. Vyhledáme mraveniště, na kus papíru dáme kus jablka a položíme ho poblíž mraveniště Počkáme, až nějaký mravenec najde jablko. Ostatní by ho měli brzy následovat Pokud cestu přerušíme například trochou zeminy, mravenci si najdou cestu okolo.
Co se děje? Jakmile mravenec najde potravu, začne vylučovat chemickou látku, která zanechává na jeho cestě stopu. Ostatní mravenci z mraveniště vnímají tento speciální pach. Když se potrava přestěhuje, mravenci sledují původní cestu až do objevení správného směru.
Udělejte žížalárnu Pomůcky: Krabice od bot Lepící páska Kuličkové pero Nůžky Široká láhev z umělé hmoty Jeden hrnek písku Suché listí 3 hrnky vlhké hrudkovité zeminy Cibule a brambor nakrájené na kostičky
POSTUP 1) Lepící páskou přilepíme krabici od bot tak, aby se otvírala jako dveře, v horní části víka uděláme větrací otvory. 2) Odstřihneme horní část láhve z umělé hmoty. Naplníme ji vrstvami zkypřelé zeminy a písku. Na povrch rozházíme brambory a cibuli. 3) Opatrně vložíme dovnitř žížaly, postavíme žížalárnu do krabice a zavřeme víko. Necháme po čtyři dny venku na chladném suchém místě.
Co se děje? Po čtyřech dnech budou vrstvy písku a zeminy promíchány dohromady. Žížaly je promíchají tím, že vylézají k povrchu pro potravu, a tak provrtávají podzemí.
POZORUJEME STÍNKU Stínka má citlivá tykadla. Zhotovíme krabici ve tvaru bludiště, sesbíráme šest stínek do nádoby Pozorujeme, jak hledají cestu k odumřelému vlhkému listí Co se děje? Stínky ucítí hnijící list svými tykadly. Používají je k vyhledávání potravy.