Ministerstvo životního prostředí Posuzování životního cyklu METODA LCA PRAHA 2003
Ministerstvo životního prostøedí Praha, 2003 ISBN 80-7212-232-0
Ing. Květoslava Remtová, CSc. Posuzování životního cyklu METODA LCA Obsah 1 Úvod...4 2 Podstata metody LCA...4 3 Pojem životní cyklus výrobku...6 4 Rozdíl mezi pojmem výrobek a pojmem životní cyklus výrobku...6 5 Vznik metody LCA...7 6 Provádìní LCA...9 6.1 První fáze LCA stanovení cíle a vymezení rozsahu...9 6.2 Druhá fáze LCA inventarizaèní analýza...10 6.3 Tøetí fáze LCA hodnocení negativních vlivù na životní prostøedí..11 6.4 Celkové zhodnocení...14 7 Použití LCA...15 3
1 Úvod Metoda LCA nebo-li metoda posuzování životního cyklu (zkratka LCA je z anglického názvu Life Cycle Assessment) je jedním z nejdùležitìjších informaèních nástrojù environmentální politiky. Používá se k urèení negativních vlivù libovolného systému (výrobku nebo služby) na životní prostøedí. Informace, které metoda LCA poskytuje pomáhají odborným pracovníkùm nejen v ekodesignu a v podnikovém marketingu pøi výbìru nového výrobku, ale také pracovníkùm ve státní správì a v ekolabelingu pøi stanovování pøedpisù a kritérií na podporu ekologicky šetrných výrobkù. V neposlední øadì jsou dùležité pro další vìdecko technický rozvoj, nebo odhalují pøíèiny negativních vlivù na životní prostøedí. Význam metody LCA dokládá i normalizace jejího postupu obsažená v mezinárodních normách øady ISO 14000. V naší republice byly již vydány: ÈSN EN ISO 14040 Environmentální management Posuzování životního cyklu Základy a osnova ÈSN EN ISO 14041 Environmentální management Posuzování životního cyklu Stanovení cíle a rozsahu a inventarizaèní analýza ÈSN EN ISO 14042 Environmentální management Posuzování životního cyklu Hodnocení dopadù ÈSN EN ISO 14043 Environmentální management Posuzování životního cyklu Vyhodnocení životního cyklu 2 Podstata metody LCA Metoda LCA je založena na té skuteènosti, že stav životního prostøedí je ovlivòován charakterem a množstvím látek a energií, jež jsou do životního prostøedí vnášeny, popøípadì z nìj odebírány. Z tohoto zjištìní analogicky vyplývá, že negativní dopad na životní prostøedí jakéhokoliv otevøeného systému, tzn. systému, který je se životním prostøedím spojen látkovými a energetickými toky, což je každý výrobek nebo služba (obecnì výrobkový systém), bude záviset na kvalitì a kvantitì látek (energií), jež tento výrobkový systém do životního prostøedí vnáší (z hlediska systému jde o výstupy), popøípadì z nìho odebírá (z hlediska systému jde o vstupy). V pøípadì, že stanovíme charakter a množství tìchto látek a energií, pak za pøedpokladu, že známe øetìzce pøíèin a následkù, které v životním prostøedí jejich vstup (popøípadì odbìr) nastartuje, lze urèit jaké zmìny v životním prostøedí zpùsobí existence zkoumaného výrobkového systému. 4
Napøíklad jestliže sledovaný systém vypouští do ovzduší oxid siøièitý lze mimo jiné oèekávat vznik následujících hlavních øetìzcù pøíèin a následkù: pøi pùsobení na zelené rostliny, kde oxid siøièitý reaguje s chlorofylem, dojde v dùsledku úbytku chlorofylu ke zhoršení jejich zdravotního stavu a u zemìdìlských plodin pak lze oèekávat pokles výnosù a vznik následné ekonomické škody. Trvalé pùsobení oxidu siøièitého povede k úhynu zelených rostlin a úhyn zelených rostlin vyvolá v dùsledku snížení fotosyntézy, jak snížení dodávek kyslíku do ovzduší, tak i snížení odbìru oxidu uhlièitého z ovzduší. Zvýšené množství oxidu uhlièitého v ovzduší brání odchodu tepelného záøení ze zemì do atmosféry a pøispívá tak ke zvýšení skleníkového efektu, to je k oteplování ovzduší. Zvýšená teplota ovzduší vede ke zmìnám klimatu a také ke zvýšenému tání ledovcù, jež budou mít za následek zvyšování úrovnì moøské hladiny a postupné zaplavování souše; pøi pùsobení na živoèichy vèetnì èlovìka vede vdechování vzduchu zneèištìného oxidem siøièitým k poškození dýchacích orgánù, k jejich onemocnìní a popøípadì až k smrti živého organismu. Trvalé pùsobení oxidu siøièitého bude mít za následek snížení biodiverzity; pøi pùsobení na vodu a pùdu, vede spad kyselých deš ù, jež vznikají stykem oxidu siøièitého s vodními parami v ovzduší, k okyselováni obou složek, což zpùsobuje úhyn rostlin a živoèichù, které nemohou žít v kyselém prostøedí. Výsledkem je snížení biodiverzity a zmìna ekosystému. Ke vzniku dalších øetìzcù mohou dát popud slouèeniny vzniklé v dùsledku prùbìhu chemických reakcí oxidu siøièitého s jinými látkami pøítomnými v ovzduší. Napøíklad za pøíznivých okolností, zvláštì v ovzduší zneèištìném prùmyslovými zplodinami, mùže oxid siøièitý reagovat v ovzduší s kyslíkem za vzniku ještì žíravìjšího oxidu sírového, který se v pøítomnosti vodních par mùže pøemìnit až na kyselinu sírovou a výsledné pùsobení bude pak mnohem intenzivnìjší. Kromì toho mùže dojít k reakcím s jinými látkami a vzniku dalších negativních jevù. Pojem výrobkový systém definuje norma ÈSN EN ISO 14040 jako: soubor materiálovì a energeticky propojených jednotkových procesù, které vykonávají jednu nebo více definovaných funkcí. Rozsah výrobkového systému závisí na volbì. Výrobkovým systémem mùže být výroba nìjakého materiálu, používání výrobku ve spotøební sféøe, jeho likvidace po použití anebo všechny vyjmenované fáze dohromady. Souhrn všech nežádoucích zmìn, jež v životním prostøedí posuzovaný výrobkový systém svými vstupy a výstupy vyvolal, je pak oznaèován jako negativní dopad posuzovaného výrobkového systému na životní prostøedí. 5
Metodu LCA lze pak struènì definovat (podle ÈSN EN ISO 14040) jako: shromažïování a vyhodnocování vstupù, výstupù a možných dopadù na životní prostøedí výrobkového systému bìhem celého životního cyklu. 3 Pojem životní cyklus výrobku Vzhledem k tomu, že rozsah výrobkového systému není dán a mùže být rùznì velký, je pøed posuzováním negativního dopadu výrobkového systému na životní prostøedí vždy zapotøebí jej urèit, tzn. vymezit hranice pro látkové a energetické toky, které daný výrobkový systém spojují s jeho okolím. Mùžeme posuzovat jen negativní dopad výroby nìjakého materiálu (hliníku, oceli, vlny a pod.) nebo negativní dopad jeho používání (napø. používání auta, praèky, myèky nádobí), popøípadì porovnávat negativní dopady, které na životní prostøedí budou mít rùzné zpùsoby likvidace výrobku po použití (skládkování výrobku, spalování výrobku, recyklace výrobku) a pod. Jestliže chceme posoudit skuteènì celkový negativní dopad výrobku, tj. vliv výrobkového systému, který zahrnuje všechny fáze jeho života od získávání surovin pøes výrobu, užití a závìreènou likvidaci, pak se hovoøí o posuzování tzv. životního cyklu výrobku. Pro zdùraznìní té skuteènosti, že pùvodem základních surovin, které jsou zapotøebí k výrobì urèitého výrobku je pøíroda, do které se tyto látky, i když v jiné formì, opìt pøi likvidaci výrobku vrací, se používá pojem cyklus. Norma ÈSN EN ISO 14040 definuje životní cyklus jako: po sobì jdoucí provázaná stádia výrobkového systému od získávání surovin nebo tvorby pøírodních zdrojù ke koneènému zneškodnìní Je tøeba zdùraznit, že pojem životní cyklus výrobku není totožný s pojmem životnost výrobku. Životnost výrobku je doba, po kterou lze výrobek používat ve funkci pro níž byl vyroben èili tvoøí jen malou èást životního cyklu výrobku. 4 Rozdíl mezi pojmem výrobek a pojmem životní cyklus výrobku Pøi používání metody LCA je nutné si uvìdomit, že životní cyklus jednoho a téhož výrobku (napø. bavlnìné pleny) se nemusí vždy skládat ze stejných látkových a materiálových tokù. Jinými slovy jeden a tentýž výrobek mùže mít 6
rùzný negativní dopad na životní prostøedí podle toho jaké vstupy a výstupy spojují jeho životní cyklus se životním prostøedím. Ilustrativním pøíkladem je likvidace bavlnìné pleny. Jestliže bude bavlnìná plena po použití vyhozena na skládku, kde ji rozloží mikroorganismy, bude negativní dopad jejího celého životního cyklu na životní prostøedí nižší než v pøípadì, že bude spálena a dojde tak ke vzniku znaèného množství oxidu uhlièitého, který patøí mezi skleníkové plyny. Rozdíly mezi životními cykly téhož výrobku mohou vznikat z nejrùznìjších pøíèin. Mùže jít o rùzné výrobní technologie, rùzné zpùsoby používání výrobku, rozdílné zpùsoby jeho zneškodòování po použití a pod. Také zaøazení recyklace výrobku zmìní vliv jeho životního cyklu na životní prostøedí a nemusí to být vždy posun k nižšímu negativnímu dopadu. Znaèný vliv mùže mít i zmìna zpùsobu distribuce výrobku a dopravních procesù všeobecnì. Pøi porovnávání dvou výrobkù A a B nelze proto dosažený výsledek vyjádøit slovy: výrobek A má nižší negativní dopad na životní prostøedí než výrobek B. Taková formulace je zavádìjící, nebo v podstatì jednou pro vždy preferuje výrobek A a pøitom vlastnì vùbec neodráží zjištìný výsledek. Ve skuteènosti bylo pouze zjištìno, že ten životní cyklus výrobku A, který byl posuzován, má nižší negativní dopad na životní prostøedí než s ním srovnávaný posuzovaný životní cyklus výrobku B. Vhodná zmìna životního cyklu výrobku B mùže zpùsobit, že pøi novém porovnávání bude výsledek pøesnì opaèný. Je proto zapotøebí vždy jasnì vymezit a uvést posuzovaný životní cyklus daného výrobku a zjištìný negativní dopad na životní prostøedí k nìmu vždy vztahovat. Nestaèí uvést jen název výrobku, je tøeba upøesnit jaké bylo složení jeho životního cyklu. Zmìna surovin, zmìna zpùsobu jejich získávání, zmìna technologie výroby, zmìna zpùsobu likvidace výrobku a další zmìny materiálovì energetických tokù v životních cyklech mohou zpùsobit velké rozdíly u vlivu téhož výrobku na životní prostøedí. 5 Vznik metody LCA Za základ metody LCA lze považovat metodu vyvíjenou v USA na pøelomu 60-tých a 70-tých let. Metoda se nazývala Zdroje a profilová analýza z hlediska životního prostøedí ( Resource and Environmental Profile Analysis zkrácenì REPA) a zamìøovala se na hodnocení výrobku z hlediska spotøeby energie a surovin. Její vznik a rozvoj byl v pøímé souvislosti s probíhající ropnou krizí, která zvýšila zájem o energetické a surovinové zdroje. Vliv výrobku na životní 7
prostøedí, na lidské zdraví a na pøírodní ekosystémy zde ještì nebyl posuzován. Výsledné hodnocení bylo založeno na analýze nákladù a užitkù (cost benefit analysis). Když se poèátkem 80-tých let zaèala v Evropì vìnovat zvýšená pozornost obalové technice a kritika se mezi jiným zamìøila i na zbyteènì velkou spotøebu obalù a poukazovala na plýtvání surovinami, došlo v rámci tohoto hnutí k renesanci americké metody REPA. V nìkolika evropských zemích, pøedevším ve Švýcarsku, Nìmecku a Švédsku, se americká metoda zaèala používat na srovnávání rùzných materiálù používaných k výrobì obalù na nápoje. Bylo vypracováno mnoho studií porovnávající používané obalové materiály (hliník, umìlé hmoty, sklo, papírové kartony) z hlediska jejich celkových nárokù na surovinové a energetické zdroje. Pojem celkové nároky znamená, že pøi výpoètu spotøeby surovin a energie byl již uvažován celý výrobní proces daného typu obalu, tj. získání suroviny z pøírodního zdroje, výroba potøebného materálu ze získané suroviny a výroba koneèného obalu. Zároveò, vedle nárokù na energetické a surovinové zdroje, zaèala být posuzována i vhodnost zkoumaného typu balení z hlediska lidského zdraví. Koncem 80-tých a zaèátkem 90-tých let se pøi posuzování výrobku vìnovala stále vìtší pozornost nejen vlivu výrobku na lidské zdraví, ale i jeho negativním vlivùm na životní prostøedí vùbec. V rámci tohoto rozšiøujícího se hodnocení byla do výpoètu spotøeby energie a surovin zahrnuta i poslední zbývající životní etapa výrobku, tj. jeho likvidace po použití a zaèal se užívat pojem posuzování životního cyklu výrobku, popø. analýza životního cyklu výrobku. Došlo také k urèité standardizaci hlavních principù používané metody a k výbìru nejdùležitìjších ekologických problémù, jejichž ovlivnìní posuzovaným výrobkem bude uvažováno. Metoda se rozšíøila do ostatních zemí, pøedevším do Dánska, Nizozemí a Belgie a byla dále intenzivnì rozvíjena. V té dobì se zkratka metody uvádìla jako PLCA z anglického názvu Product Life Cycle Analysis nebo Product Life Cycle Assessment, nebo mezi analýzou a posuzováním se v té dobì ještì nedìlal rozdíl. K rozdílu došlo až k pozdìji a dnes je analýza životního cyklu užším pojmem, je èástí metody LCA. V poslední dobì se rozšíøil i pojem produkt. Ve skandinávských zemích byly vypracovány studie, které pod pojem produkt øadí nejen výrobek a službu, ale i technologie, popø. celé obslužné nebo výrobní systémy, jako je napø. výroba elektøiny. 8
6 Provádění LCA Postup pøi provádìní LCA je rozdìlován do ètyø etap: stanovení cílù a vymezení rozsahu provedení inventarizaèní analýzy, stanovení celkového negativního dopadu na životní prostøedí, vyhodnocení návrhu na snížení negativního dopadu. 6.1 První fáze LCA stanovení cíle a vymezení rozsahu Prvním krokem pøi provádìní metody LCA je stanovení cíle, což v podstatì znamená pøesné vymezení dùvodu provádìní metody. Pøi stanovení cíle je vhodné ujasnit si odpovìdi na následující otázky: proè se studie LCA vypracovává? (Napø. pro zjištìní negativního dopadu souèasnì vyrábìného výrobku) pro koho se vypracovává? (Napø. pro vedení firmy) k èemu budou získané výsledky použity? (Napø. k odstranìní souèasných pøíèin negativního dopadu výrobku na životní prostedí). Na základì stanovení cíle se pak stanoví rozsah studie LCA to znamená, že se pøesnì vymezí systém, jehož negativní dopad na životní prostøedí bude sledován, vèetnì urèení všech podstatných okolností, jež mají na zkoumaný systém vliv. Se stanovením rozsahu posuzovaného výrobkového systému souvisí stanovení jeho hranic. Posuzovaný životní cyklus lze rozdìlit do menších celkù a tyto pak složit dohromady. Napøíklad se stanoví, že posuzovaný výrobkový systém bude zahrnovat jen vliv vlastní výroby výrobku na životní prostøedí a nebudou zatím zvažovány vlivy spojené s distribucí výrobku, jeho spotøebou a likvidací. Hranice výrobkového systému jsou pak v podstatì dány hraniceni výrobního závodu. Velmi dùležité je dále stanovení tzv. funkèní jednotky, což podle ÈSN EN ISO 14040 je: kvantifikovaný výkon výrobkového systému, který slouží jako referenèní jednotka ve studii posuzování životního cyklu. V podstatì se pod tímto pojmem rozumí základ (báze), ke které se bude vztahovat urèení negativního dopadu na životní prostøedí. Funkèní jednotka vychází vždy z funkce pro níž je zkoumaný výrobek vyrábìn. V jednoduchých pøípadech mùže být dána jednoduchou bìžnou jednotkou. Napø. pøi porovnávání obalù na nápoje mùže být funkèní jednotkou takové množství obalu, které je zapotøebí na obsah 1 litru nápoje. V jiných pøípadech napø. pøi porovnávání tekutého a tuhého mýdla musí být funkèní jednotka definována složitìji, aby skuteènì vystihovala 9
funkci posuzovaného výrobku èili jako takové množství mýdla, které bude vykazovat stejnou èistící schopnost, danou napø. umytím jednoho páru rukou nebo vypráním stejného množství stejnì zašpinìného prádla a pod. Správné stanovení funkèní jednotky je dùležité zejména pøi porovnávání negativních vlivù tìch výrobkových systémù, jež v praxi plní tutéž funkci a kde se snažíme urèit, kterému z nich dát pøednost. Nelze napø. porovnávat vliv jedné tetrapakové krabice o obsahu 1 litru s jednou sklenìnou lahví o obsahu 2 litrù, nebo sklenìná lahev dodává dvakrát vìtší množství nápoje než tetrapaková krabice. Zjištìné výsledky je proto tøeba vždy pøepoèítat na stejnou službu (tutéž funkèní jednotku), tj. buï na 1 litr nebo na 2 litry, ale v obou pøípadech na totéž množství nápoje. Dùležitým krokem pøi stanovení rozsahu studie LCA je také pøehledné uvedení klíèových pøedpokladù, z nichž bude studie vycházet. Vìtšinou jde o nìkteré základní pøedpoklady, které by výsledek studie mohly ovlivnit a je proto zapotøebí, aby jejich pøedpokládaný charakter èi hodnoty byly uvedeny. Napøíklad v døíve uvedeném pøípadì porovnávání vlivu dvou rùzných nádob na nápoje musíme pøedpokládat, že vliv materiálu nádoby nemá vliv na kvalitu nápoje. 6.2 Druhá fáze LCA inventarizační analýza Úkolem inventarizaèní analýzy je zjištìní všech elementárních tokù, jimiž sledovaný systém pùsobí negativnì na životní prostøedí. V podstatì jde o kvalitativní a kvantitativní soupis všech vstupù a výstupù spojujících sledovaný systém se životním prostøedím èili o sbìr potøebných primárních dat a posouzení jejich kvality, tzn. vìrohodnosti, reprodukovatelnosti, transparentnosti a dùvìrnosti. Prvním krokem v inventarizaèní analýze je vyznaèení všech energetických a materiálových tokù, jež pøekraèují hranice systému, definovaného v pøedcházející fázi. Je-li sledovaný systém pøíliš složitý anebo rozmìrný, je vhodné rozdìlit jej do menších subsystémù a systematicky postupovat od jednoho subsystému k druhému a shromažïovat potøebná data o vlivech systému na životní prostøedí. Z hlediska vstupù jde o spotøebu pøírodních zdrojù, surovin, materiálù a energie. Z hlediska výstupù jde o vnášení látek a energií do ovzduší, vody a pùdy, vèetnì ukládání tuhých odpadù. Mezi zpùsoby, jimiž se potøebná data nejèastìji získávají patøí: pøímá mìøení na místì, pohovory s pracovníky v daném podniku, literární rešerše a hledání v databázích, výpoèty, kvalifikované odhady. 10
Za nejlepší zpùsob získávání dat se považuje provedení pøímých mìøení na místì, a to nejlépe samotnými zpracovateli studie. Zároveò se tak nejlépe urèí i pøesnost dat. Ménì pøesná mohou být data získaná z literatury nebo z databází. Nejde-li o vlastní databáze èi ovìøené literární údaje, nemáme nikdy jistotu, že byly u dat uvedeny všechny dùležité okolnosti. Nejproblematiètìjší jsou data získaná kvalifikovanými, expertními odhady, kde velmi závisí jak na výbìru odhadcù, expertù, tak i na výbìru expertní metody. Pro získání lepšího pøehledu pro pøípadné opakované provádìní studie je vhodné uvést jakým zpùsobem byla data získána a s jakou pravdìpodobnou chybou. U literárních údajù je nutné uvést pramen a stáøí dat. Správnost dat je možno provìøit poèetnì, provádìním materiálnì energetických bilancí pøíslušných složek. Jedním z nejvìtších problémù pøi inventarizaèní analýze, který se vyskytuje pøi hodnocení sdružených výrob, je tzv. alokace dat. Problém alokace dat spoèívá v tom, že pøesnì známe jen celkové hodnoty materiálových tokù a nevíme jak je rozdìlit mezi souèasnì vznikající hlavní produkt a meziprodukty. Vìtšinou se toto rozdìlení provádí v pomìru váhových faktorù anebo se vychází z energetických vzájemných pomìrù mezi jednotlivými produkty. Výstupem inventarizaèní analýzy je tzv. inventarizaèní matice. V této matici jsou vertikálnì, po sloupcích, uvedeny jednotlivé etapy životního cyklu výrobku a horizontálnì, po øádcích, jednotlivé vlivy na životní prostøedí. Do matice se dosazují buï pøímo už èíselné hodnoty zjištìných vlivù na životní prostøedí v pøíslušných jednotkách anebo v pøípadì prvního hrubého odhadu se velikost vlivu vyjadøuje jen graficky, napø. poètem køížkù. V pøípadì èíselného vyjádøení je nutné, aby èísla odpovídala stanovené funkèní jednotce a byla tak navzájem srovnatelná. Protože rozsah výsledných matic mùže být obrovský, existuje jak pro jejich vypracování, tak i pro jejich další zpracování, už znaèný výbìr poèitaèových programù. 6.3 Třetí fáze LCA hodnocení negativních vlivů na životní prostředí Úkolem tøetí fáze metody LCA je urèit velikost celkového negativního dopadu, jež posuzovaný životní cyklus zpùsobuje v životním prostøedí. V podstatì jde o kvalitativní a kvantitativní zhodnocení všech negativních efektù, jež mohou být v životním prostøedí zpùsobeny vlivy souhrnnì uvedenými v inven- 11
tarizaèní matici. Podle ISO 14040 se tøetí fáze LCA skládá ze tøí krokù: klasifikace, charakterizace a z celkového zhodnocení. a) Klasifikace Klasifikace se týká kvalitativního zhodnocení. Jejím úkolem je roztøídìní všech negativních vlivù uvedených v inventarizaèní matici do jednotlivých kategorií podle charakteru jejich pùsobení na životní prostøedí. Ty vlivy, které jsou v inventarizaèní matici uvedeny ve složené formì, je tøeba nejprve rozložit na formy jednoduché. Týká se to hlavnì údajù o spotøebì elektrické nebo tepelné energie, které jsou uvádìny v bìžných energetických jednotkách. Tyto údaje je nutno vyjádøit v množství odpovídajících škodlivých emisí, tj. v emisích, jež se pøi výrobì uvedeného energetického množství dostanou do ovzduší. Podobnì je nutno naložit i s údaji o dopravních procesech týkajících se spotøeby benzinu nebo nafty. Potøebné pøevodní koeficienty jsou již publikovány. Klasifikaèním hlediskem pro roztøídìní emisí, tj. látek vypouštìných do životního prostøedí, jsou nejèastìji efekty druhého øádu, jež tyto látky vyvolávají. Ovšem podle charakteru studovaného systému, podle cíle a rozsahu provádìné studie mùže jít i o efekty jiných øádù. Pod pojmem efekty urèitého øádu se v podstatì rozumí místo ve vznikajícím øetìzci pøíèin a následkù v životním prostøedí. Každý výstup z posuzovaného výrobkového systému vchází do nìkteré ze složek životního prostøedí. Lze øíci, že efektem prvního øádu je zneèištìní dané složky látkou vystupující z posuzovaného výrobkového systému. Efektem druhého øádu je pak bezprostøední další pùsobení této zneèištìné složky v životním prostøedí, pøièemž vyvolaný následek (efekt tøetího øádu) se opìt stane pøíèinou dalších jevù. Efekty druhého øádu se podle rozsahu svého pùsobení dìlí na globální, regionální a lokální. Mezi globální efekty øadíme hlavnì skleníkový efekt a narušování stratosférické ozonové vrstvy. Mezi regionální efekty øadíme pøedevším: acidifikaci, eutrofizaci, tvorbu fotochemického ozonu a ekotoxicitu. Mezi lokální efekty øadíme hlavnì: akutní toxické pùsobení na èlovìka, kontaminaci pùdy, zápach, hluk. Mezi kategorie efektù vyššího øádu v poøadí odpovídajícímu døíve uvedených efektù druhého øádu patøí pak napø.: záplavy, destrukce habitatù, rùst rakoviny kùže, poškození lesù, jezer, zmìny vodních ekosystémù, poškození rostlin, zvýšená snadnost onemocnìní, snížení biodiverzity, atd. Pøi klasifikaci zaøadíme napø. do kategorie skleníkového efektu emise všech tzv. skleníkových plynù, jenž sledovaný systém uvolòuje. Hlavními reprezentanty skleníkových plynù jsou: oxid uhlièitý, metan, oxid dusný, freony, tetrachlor. 12
Do kategorie narušování stratosférické ozonové vrstvy se zaøadí pøedevším hodnoty emisí všech druhù freonù. Do kategorie acidifikace zaøadíme emise všech kyselých látek. Jde pøedevším o oxid siøièitý, oxidy dusíku, chlorovodík, fluorovodík, kyselinu sírovou a kyselinu dusiènou. Do kategorie tvorby fotochemického ozonu zaøadíme emise nìkterých organických látek, pøedevším nasycené, nenasycené a aromatické uhlovodíky, aldehydy, alkohol, aceton a acetáty. Kromì kategorií odrážejících pùsobení sledovaného systému z hlediska látek vypouštìných do životního prostøedí je dále zapotøebí zhodnotit i vliv systému z hlediska odbìrù látek a energií ze životního prostøedí, popø. z hlediska záboru pùdního fondu. Z tohoto dùvodu se do klasifikace zaøazuje i kategorie spotøeby primárních surovin a kategorie záboru pùdy. Kategorie odrážející spotøebu primárních surovin se dìlí na kategorii surovin obnovitelných a kategorii surovin neobnovitelných. Kategorie surovin neobnovitelných se mùže ještì dále rozdìlovat podle hodnoty stávajících zásob dané neobnovitelné suroviny. b) Charakterizace Úkolem charakterizace je posouzení celkového dopadu sledovaného systému na životní prostøedí z kvantitativního hlediska. Protože pojem kvantitativní hledisko není pojmem jednoznaèným, bývá charakterizace nìkdy provádìna jednostupòovì, jindy dvoustupòovì. V pøípadì dvoustupòového provedení se charakterizace rozdìluje na standardizaci a normalizaci. Standardizace Pøi standardizaci, která se v každém pøípadì musí pøi charakterizaci provést, se pøíspìvky jednotlivých vlivù v jedné a téže kategorii pøevádìjí na spoleèného jmenovatele pomocí pøepoètových koeficientù, tzv. charakterizaèních faktorù. Pro každou kategorii je vybrán vhodný standard a urèena ekvivalentní jednotka, na kterou budou hodnoty všech kvalitativnì stejných vlivù pøepoèítány. Ekvivalentní jednotky v dané kategorii jsou aditivními velièinami a mohou se sèítat. Z nìkolika údajù se tak získá údaj jediný, což znaènì pøispívá k pøehlednosti potøebné pro následující hodnocení. Napø. u skleníkového efektu je standardem oxid uhlièitý a ekvivalentní jednotkou 1 kilogram oxidu uhlièitého. Emise skleníkových plynù se pak pomocí stanovených a publikovaných koeficientù pøepoèítávají na kilogramy oxidu uhlièitého, jejichž souèet odpovídá velikosti pøíspìvku posuzovaného výrob- 13
kového systému ke skleníkovému efektu. V pøípadì, že z posuzovaného výrobkového systému se do ovzduší dostává 5 kg oxidu uhlièitého a 10 kg oxidu uhelnatého, jehož pøepoètový koeficient je 3, je celkový výsledek: 5 + 30 = 35 CO2ekviv. Výsledkem standardizace je tzv. standardizovaný profil výrobku, který se velmi èasto znázoròuje ve formì sloupcových grafù, v nichž každý sloupec odpovídá urèitému negativnímu vlivu na životní prostøedí. Normalizace Vzhledem k tomu, že standardizace v podstatì nezohledòuje pomìrnou škodlivost jednotlivých vlivù z hlediska dané lokality, provádí se nìkdy ještì tzv. normalizace. Pøi normalizaci se stanoví hodnoty referenèních vlivù a urèené standardizované vlivy se jimi podìlí. Tam, kde se jedná o nebezpeèný vliv, jsou referenèní hodnoty malé a normalizaèní hodnoty pak budou relativnì vìtší. Normalizace v podstatì odráží rùzné regionální a politické preference. Na rozdíl od standardizace, kde se standardy a hodnoty ekvivalentù již v prùbìhu doby upøesnily a sjednotily, nelze u normalizace referenèní hodnoty pevnì stabilizovat. Je to dáno i tím, že jejich volba závisí kromì povahy sledovaného systému, i na cíli a rozsahu provádìné studie. 6.4 Celkové zhodnocení Celkové zhodnocení je poslední fází pøi hodnocení dopadu vybraného systému na životní prostøedí. V podstatì se jedná o urèení vzájemného relativního významu všech získaných dílèích zátìží. Tato èást studie LCA je jednou z velmi obtížných. Jde totiž o srovnávání nesrovnatelného a postup velmi èasto závisí na cílech a úèelu studie. Jde-li o komparativní studii, je rozhodování usnadnìno tehdy, když všechny zjištìné dopady jsou v jednom pøípadì vìtší. Ovšem nelze už øíci, že jeden systém je lepší, když má napøíklad 90% nalezených dopadù nižších, dokonce i když má jen jeden jediný nižší. Velmi totiž záleží na významu jednotlivých dopadù. Je zøejmé, že výskyt silnì toxických látek, by v malém množství je horší než výskyt vìtšího množství prachu a pod. Proto se pøed závìreèným vyhodnocením stanovuje poøadí významnosti jednotlivých vlivù, popøípadì se urèují vlivy s absolutní prioritou. K urèení poøadí se èasto používá vah anebo nìkterých expertních metod z vícekriteriálního hodnocení. V této fázi se pøi hodnocení nìkdy pøihlíží i k politicky nebo ekonomicky motivovaným dùvodùm. 14
Jedním z nejdùležitìjších pravidlem však je, aby veškeré hodnotící postupy, použitá expertní øízení, stanovené váhy atd. byly provádìny transparentnì. Transparentnost postupu zaruèuje, že lze postupy sledovat a reagovat na vznikající závìry a v pøípadì objevení se nových okolností, je možné tyto do studie zapracovat. Transparentnost je velmi dùležitá pro pøípady, když se zjistí, že ve studii je zapotøebí doplnit nalezaná fakta ještì dalšími údaji èili prohloubit provedenou analýzu o další šetøení. V tìchto pøípadech se zkoumání vrací opìt na zaèátek. Kdyby studie nebyla transparentì provedena, byla by orientace znaènì ztížena. Nutnost transparence je také dána tím, že hodnocení životního cyklu patøí mezi metody iterativní, tzn. mezi metody, jež se po etapách provádìjí stále dokola. Realizace získaných poznatkù z jedné etapy totiž znamená zaèátek druhé etapy. 7 Použití LCA Základní myšlenka metody LCA tj., posoudit produkt, èinnost nebo nìjaký systém od jeho vzniku až po jeho zánik z hlediska dopadu na životní prostøedí, respektive i z jiného hlediska (dopad na zdraví èlovìka, na bezpeènost, na vznik rizika) je v praxi velmi užiteèná. Dovoluje vybrat mezi alternativními výrobky ten výrobek, jehož životní cyklus bude nejménì poškozovat životní prostøedí, po pøípadì vhodnì zkombinovat jednotlivé fáze životních cyklù. Pro integrovanou výrobkovou politiku pøedstavuje metoda LCA nenahraditelný analyticky orientovaný informaèní nástroj, který lze v praxi používat pøedevším pøi: a) rozhodování týkajících se vývoje produktù a procesù v podniku b) rozhodování o nákupu zboží (veøejné zakázky, zásobování státní správy a pod. g) eco-labellingu (oznaèování ekologicky šetrných výrobkù) h) rozhodnutí týkající se zákonných pøedpisù i) podpoøe legislativních rozhodnutí. V neposlední øadì je metoda LCA významným zdrojem informací, které jsou dùležité pro další vìdecko technický rozvoj zamìøený nejen na snižování negativních dopadù na životní prostøedí, ale také na dosažení trvale udržitelného rozvoje. 15
ISBN 80-7212-232-0