Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta životního prostředí Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. BIOINDIKACE A BIOMONITORING (studijní texty) 2010
5. ÚČINEK
Jezero Griffin, Florida, USA v roce 1997 hromadný úhyn aligátorů
Aligátor americký (Aligator mississippiensis)
Příčiny úhynů výstavba v okolí jezera eutrofizace rozvoj sinic - toxiny změna v druhové skladbě ryb přemnožení odolné ryby dorosomy dlouhoploutvé (Dorosoma cepedianum) vymizení většiny druhů jednostranná dieta avitaminóza vitamínu B1 maso obsahuje velké množství enzymu thiaminázy štěpí vitamín B1 poškození neuronů ztráta pohybové koordinace utopení hromadný úhyn aligátorů
výstavba v okolí jezera hromadný úhyn aligátorů
2 PROTISMĚRNÉ CESTY EXPOZICE EKOSYSTÉM SPOLEČENSTVO POPULACE ORGANISMUS ORGÁNY ORGÁNOVÉ SOUSTAVY TKÁNĚ BUŇKA MOLEKULA ÚČINEK
5.3. ÚČINEK NA ÚROVNI EKOSYSTÉMU
5.3.1. SCÉNÁŘE
Osnova Osnova pro popis ekosystému: definice struktura tok energie koloběh hmoty řízení vývoj
Osnova Toxikant může ovlivňovat všechny aspekty ekosystému Na úrovni ekosystému jsou dominantní nepřímé vlivy. Definovat lze pouze základní scénáře
5.3.2. TOK ENERGIE
OBECNÉ ZÁKONITOSTI
TERMODYNAMICKÉ ZÁKONY 1. termodynamický zákon Princip zachování a přeměny energie: - energie nevzniká ani nezaniká, pouze se přeměňuje z jedné formy do druhé
TERMODYNAMICKÉ ZÁKONY 2. termodynamický zákon Entropie = míra neuspořádanosti soustavy vysoká entropie = velká neuspořádanost, chaos nízká entropie = vysoká organizovanost
TERMODYNAMICKÉ ZÁKONY 2. termodynamický zákon Entropie = míra neuspořádanosti soustavy vysoká entropie = velká neuspořádanost, chaos nízká entropie = vysoká organizovanost ŽIVÉ ORGANISMY: - vysoce organizované soustavy mají nízkou entropii
TERMODYNAMICKÉ ZÁKONY 2. termodynamický zákon Princip samovolného růstu entropie: - bez dodávání energie samovolně roste entropie soustavy (= klesá její organizovanost)
TERMODYNAMICKÉ ZÁKONY 2. termodynamický zákon Princip samovolného růstu entropie: - bez dodávání energie samovolně roste entropie soustavy (= klesá její organizovanost) živé organismy bez neustálé dodávky energie nejsou schopny udržet svoji organizovanost = nejsou schopny existence
TERMODYNAMICKÉ ZÁKONY 2. termodynamický zákon Princip samovolného růstu entropie: - bez dodávání energie samovolně roste entropie soustavy (= klesá její organizovanost) živé organismy bez neustálé dodávky energie nejsou schopny udržet svoji organizovanost = nejsou schopny existence - při každé přeměně energie se část přemění do formy tepla
TOK ENERGIE V EKOSYSTÉMU
VSTUP ENERGIE Sluneční záření základní zdroj energie forma: elektromagnetické záření
FOTOSYNTÉZA Sluneční záření základní zdroj energie forma: elektromagnetické záření Rostliny FOTOSYNTÉZA = přeměna energie elektromagnet. záření na energii chemické vazby Sumární rovnice: oxid uhličitý + voda cukr + kyslík
KONZUMENTI vstup do potravních řetězců Rostliny základní zdroj energie pro ostatní organismy forma energie = energie chemické vazby obsažená v organické rostlinné hmotě
TOK ENERGIE A KOLOBĚH HMOTY ENERGIE SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ ENERGIE CHEMICKÉ VAZBY ENERGIE TEPELNÁ SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ PRODUCENTI KONZUMENTI DESTRUENTI TEPLO JEDNOSMĚRNÝ TOK ENERGIE
ÚČINNOST PŘEMĚNY ENERGIE SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ TEPLO PRODUCENTI BÝLOŽRAVEC MASOŽRAVEC 100 10 1 0,1 J Řádová účinnost v každém stupni se ztratí ve formě tepla cca 90 % energie
PRŮMĚRNÝ KOUSEK ČESKÉ REPUBLIKY NA KAŽDÉHO OBYVATELE PŘIPADÁ CCA 7610 m 2 lesní půda 2537 m 2 ostatní 937 m 2 zemědělská půda 4136 m 2 87 m 87 m
Potravinový problém chudoba princip pozitivní zpětné vazby! podvýživa snížená životní energie zvýšená nemocnost snížená schopnost se učit snížené uplatnění v práci zvýšená úmrtnost
ZPĚTNÁ VAZBA pozitivní negativní způsob řízení, kdy regulace v druhém kroku probíhá: stejným směrem opačným směrem dlouhodobý důsledek: nestabilita systému rovnováha systému
Potravinový problém chudoba sociální konflikty podvýživa snížená životní energie zvýšená nemocnost snížená schopnost se učit snížené uplatnění v práci zvýšená úmrtnost
Vliv na producenty a) zásah dominantních producentů - převážná část toku energie je realizována malým počtem druhů - zásah může vést k rozpadu celého ekosystému
VIETNAMSKÁ VÁLKA
APLIKACE HERBICIDŮ VE VIETNAMSKÉ VÁLCE Vietnamská válka: 1964 - začátek námořními incidenty v Tonkinském zálivu 1973 - konec podepsáním Pařížských dohod K podpoře vojenských akci použily USA velkoplošné aplikace herbicidů a defoliantů - celkem shozeno cca 90 000 t 3 základní typy bojových látek: Agent Orange - směs 1 : 1 2,4 - D (2,4 dichlorfenoxyoctová kyselina) 2,4,5 - trichlorfenoxyoctová kyselina obsahoval vyšší obsahy 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin Agent White 2,4 - D + picloram Agent Blue kyselina kakodylová
APLIKACE HERBICIDŮ VE VIETNAMSKÉ VÁLCE rozsah postižených ploch: cca 10 % rozlohy deštných pralesů cca 35 % rozlohy mandragových lesů cca 3 % rozlohy obdělávané půdy dodnes patrné důsledky: pomalý zpětný růst v místech,která byla postříkána 3x - 4x rapidní další pokles úrodnosti půdy tam, kde došlo k přeměně lesů na travnaté plochy a bambusové lesy pomalá a omezená možnost diverzifikované rekolonizace radikální pokles počtu živočichů dlouhodobé riziko teratogenních a karcinogenních účinků na živočichy a lidi
Vliv na producenty b) zásah sekundárních producentů - cíl aplikací herbicidů proti plevelům - základním předpokladem je selektivnost herbicidu
Plevele
Vliv na producenty plevele herbicidy vyhubení plevelů vyhubení určitých druhů hmyzu - potrava pro mláďata křepelek výrazný pokles početnosti křepelek
Vliv na konzumenty - základní cíl při aplikaci pesticidů v zemědělství - řada negativních vlivů v důsledku: nespecifického působení př. hubení včelstev při aplikaci insekticidů přenosu v potravním řetězci př. Anglie, 1959-61, aplikace heptachloru použit k moření osiva pšenice velká úmrtnost ptactva (na rozloze cca 600 ha lesa uhynulo 6000 holubů hřivnáčů velká úmrtnost lišek po snědení 3-6 mrtvých holubů umíraly do 1-2 týdnů potravní řetězec: obilí - holub - liška
Vliv na destruenty především nepřímý vliv kontaminantů na půdní společenstva
Světlo jako limitující faktor
Světlo jako limitující faktor Evropa Intenzita světla Tropy nízká vysoká
Světlo jako limitující faktor Evropa Intenzita světla Tropy nízká vysoká nízká fotosyntéza vysoká fotosyntéza vysoký podíl cukrů nízký podíl bílkovin pěstování cukrovky - vlivy na ŽP snadná produkce cukrové třtiny vyšší produkce bílkovin podvýživa možnosti pro celosvětovou spolupráci
GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ
NORSKO
vrstva ledu výšky 2000 m Doba ledová
Rozsah teplot ve vesmíru rozsah v miliónech C na Zemi relativně úzký rozsah - minimum cca 75 C východní Sibiř - maximum cca + 55 C Libyjská poušť
Rozsah teplot Teplota zásadně ovlivňuje vegetaci Příklad: průměrná roční teplota hřebeny Krkonoš (2 C) jižní Morava (9 C)
vlnová délka (m) Rozdělení podle vlnových délek 10-14 10-10 10-7 10 0 10 4 záření gama záření RTG ultrafialové záření světlo viditelné infračervené záření mikrovlny rádiové vlny klesá vlnová délka roste nebezpečnost pro organismy
vlnová délka (m) Rozdělení podle vlnových délek 10-14 10-10 10-7 10 0 10 4 záření gama záření RTG ultrafialové záření světlo viditelné infračervené záření mikrovlny rádiové vlny sluneční záření
Infračervené záření tepelné záření vychází z každého předmětu, jehož teplota je vyšší než absolutní nula (- 273,15 C) vzniká při každé přeměně energie
Globální oteplování teplotní bilance Země - příjem energie slunečního záření - výdej tepla skleníkový efekt - vliv skleníkových plynů oxid uhličitý
Radiačně aktivní plyny Nejdůležitější: oxid uhličitý metan oxid dusný halogenované uhlovodíky ozón
Radiačně aktivní plyny Základní vlastnosti jsou uvedeny v následující tabulce: předindustriální konc. CO 2 CH 4 N 2 O CFC-11 HCFC-22 CF 4 280 ppm 700 ppb 275 ppb 0 0 0 koncentrace 1994 358 ppm 1720 ppb 312 ppb 268 ppt 110 ppt 72 ppt přírůstek za rok 1,5 ppm 10 ppb 0,8 ppb 0 5 ppt 1,2 ppt přírůstek za rok (%) doba života v atmosféře (rok) 0,4 0,6 0,25 0 5 2 50-200 12 120 50 12 50 000
PŘÍSPĚVĚK KE SKLENÍKOVÉMU EFEKTU Příspěvek jednotlivých plynů k zesílení skleníkového efektu atmosféry, jejich radiační působení, závisí: na vlnové délce záření, které plyn absorbuje, na účinnosti absorpce na koncentraci plynu v atmosféře, na tom zda se absorpční pásma jednotlivých plynů překrývají.
Global Warming Potential (GWP) = potenciál plynů přispívat ke skleníkovému efektu (ve srovnání s oxidem uhličitým) plyn vzorec GWP 20 let GWP 100 let oxid uhličitý CO 2 1 1 metan CH 4 56 21 oxid dusný N 2 O 280 310 HCF-23 CHF 3 9 100 11 700 HCF-125 C 2 HF 5 4 600 2 800
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY Oxid uhličitý Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nebyla v historii Země konstantní, ale docházelo k častým výkyvům. Některé hodnoty: před 18 000 lety, vrchol poslední doby ledové poslední tisíciletí (do 1750), stagnace industriální období - růst 180-200 ppm 270-290 ppm počátek 20.století cca 300 1958 1988 1993 současný roční přírůstek 315 ppm 350 ppm 356 ppm 1,5 ppm
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY Zvýšení koncentrace od předindustriální éry (280 ppm) do současnosti (360 ppm) znamená přídavnou radiační energii pro systém troposféra - zemský povrch cca 1,6 W/m 2. Na nárůstu má nepochybně zásadní podíl člověk: spalování fosilních paliv výroba cementu a vápna (uvolňování oxidu uhličitého z uhličitanu vápenatého) změny ve využívání půdy (kácení lesů, vypalování savan...)
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY Metan vzniká při širokém spektru anaerobních procesů HLAVNÍ PŘÍRODNÍ ZDROJE mokřiny oceány termiti 30 % HLAVNÍ ANTROPOGENNÍ ZDROJE produkce a zpracování fosilních paliv pěstování rýže chov dobytka 70 %
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY Koncentrace metanu vzrostla od přeindustriálního období z cca 700 ppb na 1720 ppb v roce 1994, což odpovídá přímému radiačnímu vlivu + 0,47 W/m 2. K odstraňování metanu z atmosféry dochází: v důsledku reakce s hydroxylovými radikály v troposféře transportem do stratosféry záchytem v půdě
RAŠELINIŠTĚ METAN
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY Koncentrace skleníkových plynů se vzájemně ovlivňují nárůst koncentrace oxidu uhličitého Zvýšení teploty atmosféry odtávání bažin v severských oblastech nárůst koncentrace metanu zvýšení produkce metanu zvýšení jejich metabolické aktivity Příklad pozitivní zpětné vazby
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY HALOGENOVANÉ UHLOVODÍKY řada halogenovaných uhlovodíků patří mezi radiačně aktivní plyny. jejich hlavní nebezpečí spočívá v destrukci ozonosféry. halogenované uhlovodíky jsou používány v chladící technice, jako aerosolové rozprašovače, rozpouštědla, při výrobě plastických hmot. troposféře jsou prakticky inertní, ve stratosféře se pod vlivem slunečního záření (kratší než 0,22 µm) rozkládají a uvolňují atomy chlóru příp. flóru a brómu. velký nárůst emisí byl v 60. a 70. letech. Roční produkce CFC-11 a CFC-12 byla v roce 1954 75 000 t, v roce 1974 již 800 000 t po přijetí Montrealského protokolu v roce 1987 se růst emisí značně zpomalil, avšak vzhledem k dlouhé době života jejich koncentrace v atmosféře stále roste.
RADIAČNĚ AKTIVNÍ PLYNY Označení různých skupin halogenovaných uhlovodíků: CFC - fluoro-chlorové deriváty neobsahující vodík HCFC - deriváty obsahující vodík PFC - perfluorokarbony
PŘÍSPĚVEK KE SKLENÍKOVÉMU EFEKTU Příspěvek jednotlivých plynů k výslednému skleníkovému efektu (Europa s Environment, 1995)
VÝVOJ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Celkové emise CO 2 (mil. tun uhlíku/rok) Emise na hlavu Celkové emise Celkové emise freónů CFC-11, CFC-12 (mil. kg/rok) (Europa s Environment, 1995)
5.3.1. KOLOBĚH HMOTY
BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY
BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY KOLOBĚH UHLÍKU
KOLOBĚH UHLÍKU a) Koloběh uhlíku terestická společenstva odběr CO 2 fotosyntézou atmosféra dýchání využívání krajiny spalování fosilních paliv půda organický C v odtokových vodách voda řeky, jezera, oceány fotosyntéza a odběr. organismy vodní společenstva lidské aktivity horniny těžba fosilních paliv sedimenty oceánů (Begon, Harper, Wowsend: Ekologie, 1997)
C3 VLIV NA KOLOBĚH HMOTY organismy se významně podílí na koloběhu hmoty na Zemi (biogeochemické cykly) vliv kontaminantu na organismy se odráží i ve změnách koloběhu hmoty teoreticky by bylo možné diskutovat koloběhy jednotlivých prvků - uvedeny budou pouze tyto příklady: koloběh organických látek koloběh dusíku
KOLOBĚH UHLÍKU 1. Koloběh organických látek hlavní koloběh živé hmoty, lze spojit s koloběhem uhlíku přímá vazba na tok energie v ekosystému 3 základní fáze: syntéza organických látek z anorganických fotosyntéza - producenti transport a transformace organických látek potravní řetězce - konzumenti rozklad organických látek na anorganické probíhá v každém organismu - dýchání specializovaná činnost - destruenti koloběh může být narušen v kterémkoliv stupni antropogenní narušení koloběhu uhlíku kontaminanty emise CO 2 a CO ze spalování fosilních paliv kontaminace mořské hladiny ropnými látkami
DOUBRAVA
DOUBRAVA
CELULOSA POLYSACHARID NA BÁZI GLUKOSY MOLEKULOVÁ VÁHA V ROZSAHU 10 5 10 6 MOLEKULA CELULOSY OBSAHUJE 10 3 10 4 GLUKOSOVÝCH JEDNOTEK NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ ORGANICKÁ LÁTKA NA ZEMI ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ PRVEK BUNĚČNÝCH STĚN ROSTLIN VELMI ŠPATNĚ STRAVITELNÁ PRO BÝLOŽRAVCE TRÁVĚNÍ V VĚTŠINY BÝLOŽRAVCŮ ZAJIŠŤUJÍ SYMBIOTICKÉ MIKROORGANISMY (BAKTERIE, PRVOCI) PŘÍKLADY: SUDOKOPYTNÍCI BACHOŘCI (PRVOCI) MRAVENCI r. Atta HOUBY ROZKLÁDAJÍ PŘINESENÉ LISTÍ TERMITI PRVOCI VE STŘEVĚ (1 termitiště 0,5 mil. jedinců - spotřebují 5 tun dřeva ročně)
BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY KOLOBĚH DUSÍKU
KOLOBĚH DUSÍKU 2. Koloběh dusíku dusík - základní biogenní prvek (syntéza bílkovin), jeho dostupnost ovlivňuje složení celých společenstev (nitrofilní a nenitrofilní společenstva) přirozené obohacování půdy dusíkem - př. trnovník akát čeleď bobovité - symbióza s nitrogenními bakteriemi obohacování půdy sloučeninami dusíku podpora nitrofilních společenstev vylučování fytoncidů změny druhového složení podrostu expanzní dřevina, původ z Ameriky vytlačování přirozených společenstev v xerotermních obl. problémy např. CHKO Český kras
KOLOBĚH DUSÍKU antropogenní obohacování půdy dusíkem emise ze spalovacích procesu, značný vliv dopravy aplikace průmyslových hnojiv pastviny s velkou koncentrací dobytka odpadní vody - čistění vsakováním sloučeniny dusíku budou patřit v dalších letech z nejvýznamnějším kontaminantů NH 4+, NO 3- eutrofizace vod NO x - nárůst dopravy, fytotox. efekt, smog, zdraví obyvatel NO skleníkový plyn
KOLOBĚH DUSÍKU b) Koloběh dusíku atmosféra spalování zvyšuje NO terestická společenstva využívání krajiny zemědělství, hnojiva půda rybářství voda řeky, jezera, oceány vodní společenstva lidské aktivity horniny sedimenty oceánů (Begon, Harper, Wowsend: Ekologie, 1997)
EUTROFIZACE
Biosférická rezervace UNESCO Oberlauzitzer Heide- und Teichlandschaft
Přírodní rezervace - Niederspree
vodní květ sinic
oligotrofní vody
EUTROFIZACE v terestrickém ekosystému
PASTVA V APLÍNSKÉM PÁSMU Švýcarské Alpy
AGROEKOSYSTÉMY Pastviny v alpínském pásmu pastva ovcí a koz v alpínském pásmu nad hranicí les je běžnou praxí rizika: eutrofizace prostředí, eroze půdy, vliv na flóru a faunu rozhodujícím faktorem je hustota zvířat a intenzita využívání pastviny
Krkonošské lesy
Krkonošský prales Vegetační pásma (zjednodušeně): předhůří, pahorkatina duby a další listnáče
Krkonošský prales Vegetační pásma (zjednodušeně): předhůří, pahorkatina duby a další listnáče bukové pásmo buk, klen, jedle největší plošný rozsah
Krkonošský prales Vegetační pásma (zjednodušeně): předhůří, pahorkatina duby a další listnáče bukové pásmo buk, klen, jedle největší plošný rozsah smrkové pásmo od cca 1000 m n.m.
Krkonošský prales Vegetační pásma (zjednodušeně): předhůří, pahorkatina duby a další listnáče bukové pásmo buk, klen, jedle největší plošný rozsah smrkové pásmo od cca 1000 m n.m. klečové pásmo hranice lesa cca 1250 m n.m.
Krkonošský prales Vegetační pásma (zjednodušeně): předhůří, pahorkatina duby a další listnáče bukové pásmo buk, klen, jedle největší plošný rozsah smrkové pásmo od cca 1000 m n.m. klečové pásmo hranice lesa cca 1250 m n.m. holiny malý rozsah, po požárech, na sutích
Vliv člověka na lesy 11. st. první pronikání do hor 13. st. kolonizace, mýcení lesů, vznik osad hospodářský rozvoj růst spotřeby dřeva
Vliv člověka na lesy 15. st. rozvoj hutnictví a sklářský velká spotřeba dřeva, uhlířství 16. st. kácení lesů pro Kutnohorské stříbrné doly holosečné kácení na stovkách hektarů za 40 let vytěženo přes 5000 ha ve východních Krkonoších plavení dřeva po Labi
Vliv člověka na lesy 17.st. rozvoj budního hospodářství (maximum 18. a 19.st.)
BUDNÍ HOSPODÁŘSTVÍ 16. 19. STOLETÍ Počátek 19. stol - asi 2 600 bud - 20 000 ks hovězího dobytka - 10 000 ks koz
KRKONOŠE BUDNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Důsledky: vykácení 30% ploch kleče pohyb dobytka - destrukce původního pokryvu
KRKONOŠE BUDNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Důsledky: vykácení 30% ploch kleče pohyb dobytka - destrukce původního pokryvu hnojení (statková i průmyslová hnojiva) - eutrofizace odnímání organické hmoty - ochuzování půd vznik komunikací - změna vodního režimu zásadní změny v koloběhu hmoty (N, P, voda)
KRKONOŠE BUDNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Důsledky: vykácení 30% ploch kleče pohyb dobytka - destrukce původního pokryvu hnojení (statková i průmyslová hnojiva) - eutrofizace odnímání organické hmoty - ochuzování půd vznik komunikací - změna vodního režimu zásadní změny v koloběhu hmoty (N, P, voda) změny druhové skladby rostlin a živočichů dnešní horské louky se vzácnými rostlinami (violka sudetská, zvonek český, jestřábník oranžový) jsou důsledkem hospodářské činnosti
Vliv člověka na lesy 18.st. velký nedostatek dřeva nárůst obyvatel a průmyslu + vichřice + následné kalamity kůrovce nové zásady lesního hospodářství pasečný způsob přibývání monokultur smrku 19.st. preference smrku jako ekonomicky výhodné dřeviny
Vliv člověka na lesy 20.st. nárůst imisní zátěže, imisní kalamity (od 1970)
EUTROFIZACE RAŠELINIŠŤ
EUTROFIZACE HORSKÝCH EKOSYSTÉMŮ př. VYSOKÉ TATRY TOMANOVÁ DOLINA NEDOSTATEK ŽIVIN (N) + KLIMATICKÉ PODMÍNKY EMISE POMALÉ MIKROBIOLOGICKÉ PROCESY HROMADĚNÍ VRSTEV RAŠELINÍKU (až 60 cm vrstvy) (společenstvo Sphagno-Empetrum) NÁHRADA LIKVIDACE KYSELÉ DEŠTĚ ZVÝŠENÝ PŘÍSUN DUSÍKU ROSTL. SPOLEČENSTVA Oreochloetum distichae URYCHLENÍ ROZKLAD. PROCESŮ
ROSTL. SPOLEČENSTVA Oreochloetum distichae ZMĚNA HYDROLOGICKÝCH POMĚRŮ RETENČNÍ SCHOPNOSTI LETNÍCH PRŮTOKŮ POVODNÍ
ZMĚNY V DEKOMPOZIČNÍM ŘETĚZCI společenstvo CALAMAGROSTIS VILLOSAE KYSELÉ DEŠTĚ PŘÍSUN DUSÍKU ZVÝŠENÁ PRIMÁRNÍ PRODUKCE ZVÝŠENÝ ODPAD NÁRŮST POČETNOSTI PŮDNÍ FAUNY
př. CHVOSTOSKOCI rok 1977 1990 počet jedinců [jedn/m 2 ] 80 000 300 000 počet druhů 12 24
BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY KOLOBĚH FOSFORU
KOLOBĚH FOSFORU a) Koloběh fosforu atmosféra lidské aktivity terestická společenstva hnojiva odpadní vody odlesňování půda rybářství voda řeky, jezera, oceány vodní společenstva horniny sedimenty oceánů (Begon, Harper, Wowsend: Ekologie, 1997)
BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY KOLOBĚH SÍRY
KOLOBĚH SÍRY c) Koloběh síry sopečná činnost terestická společenstva atmosféra SO 2 ze spalování fosilních paliv půda tříšť mořské vody voda řeky, jezera, oceány lidské aktivity vodní společenstva horniny sedimenty oceánů (Begon, Harper, Wowsend: Ekologie, 1997)
BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY KOLOBĚH VÁPNÍKU
HRANICKÁ PROPAST
POHLED DO PROPASTI
ZÁKLADNÍ ÚDAJE NPR Hůrka u Hranic na pravém břehu Bečvy u Hranic na Moravě vyhlášena 1952 rozloha 37,45 ha součástí rezervace je Hranická propast
LOKALIZACE V RÁMCI ČR Hranická propast
GEOLOGIE podklad: - devonské vápence - kulmské břidlice - částečně překryté terciérními sedimenty vápencová část je reliktem fosilního krasového kužele
HLOUBKA PROPASTI
HLOUBKA PROPASTI celková hloubka není známa sondou dosaženo 330 m předpoklad asi 700 m
VZNIK KRASOVÝCH JEVŮ Základní princip: rozpouštění vápence kyselinou uhličitou (= oxid uhličitý + voda) Dva zdroje oxidu uhličitého: v dešťových srážkách ve většině krasových oblastí - rozpouštění z povrchu z minerálních vod Hranická propast - rozpouštění zespoda
VZNIK HRANICKÉ PROPASTI působení termálních minerálních vod z hlubin země rozpouštění vápence zespodu Minerální vody