CHEMIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ I. (06) Biogeochemické cykly

Transkript

1 Centre of Excellence CHEMIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ I Environmentální procesy (06) Biogeochemické cykly Ivan Holoubek RECETOX, Masaryk University, Brno, CR holoubek@recetox. recetox.muni.cz; muni.cz

2 (06) Biogeochemické cykly Biogeochemické cykly základní pojmy. BGC cyklus uhlíku, dusíku, síry, fosforu, mikrobiogenních prvků a toxických kovů. 2

3 Osud chemických látek v prostředí 3

4 Chemické a biochemické procesy v přírodě Biogeochemické cykly Základní faktor udržení ekologické rovnováhy: Chemické procesy (abiotické) Biochemické procesy (působení mikroorganismů) Antropogenní procesy: Chemicko-technologické Chemizace hospodářství Přírodní chemické procesy (bez zásahu člověka): Geochemické rozpouštění, hydratace, hydrolýza, redox, vznik uhličitanů Jaderné reakce Přechod z chemického na biologický vývoj Makro- a mikrobiogenní prvky 4

5 Biogeochemické cykly Biogeochemické cykly popisují pohyb chemických prvků a sloučenin mezi propojenými biologickými a geologickými systémy: Biologické procesy jako dýchání, fotosyntéza a tlení působí vtěsném spojení s nebiologickými procesy jako jsou zvětrávání, vznik půdy, sedimentace. Živé organismy mohou sloužit jako důležité rezervoáry pro určité prvky Je velmi těžké vytvořit krabičkový model (i velmi zjednodušený), který bude správně popisovat biogeochemické chování prvku v celém zemském systému Nejdůležitější cykly (kritické pro udržení života): uhlík, dusík, síra, fosfor, kyslík 5

6 Biogeochemické cykly = Σ hydrologického + geologického + ekologického cyklu Normální, nenarušené cykly téměř uzavřený charakter, účinnost: % Antropogenní narušování Biogeochemické cykly 6

7 Hydrologický cyklus 7

8 Hydrologický cyklus 8

9 Geochemický cyklus 9

10 Biochemický cyklus 10

11 Biogeochemické cykly 11

12 Biogeochemické cykly 12

13 Vliv antropogenních aktivit na BGC cykly 13

14 Biogeochemický cyklus uhlíku 14

15 Biogeochemický cyklus uhlíku Tři části: Biochemický výměna látek v živých organismech 20 let Biogeochemický část biomasy z biochemického cyklu přechází do sedimentů, ze kterých se postupně uvolňuje let Geochemický vznik uhličitanů a jejich ukládání v mořích a oceánech let Antropogenní ovlivnění zvyšování koncentrace CO2 spalováním fosilních paliv 15

16 Biogeochemický cyklus uhlíku Uhlík se nachází se ve všech velkých systémech a rezervoárech. Biosféra: základní stavební částice živých organismů Litosféra: vápencové horniny, fosilní paliva (uhlí, ropa, podzemní plyn), klatráty (komplexy CH 4 a vody v sedimentech) Hydrosféra: (rozpuštěný CO 2 a karbonátové látky) Atmosféra: (CO 2, CH 4 ): 0,036 % Největším rezervoárem uhlíku jsou oceánské a pevninské sedimenty. 16

17 Biogeochemický cyklus uhlíku Člověk: do atmosféry 6 miliard tun ročně spalováním fosilních paliv kolem 2 miliard tun ročně odlesňováním (dva důsledky: místo přirozené spotřeby CO 2 z atmosféry produkce CO 2 do atmosféry) Toto množství se zdá malé ve srovnání s ostatními toky. Dlouhodobá přirozená celková nevyrovnanost toků je pravděpodobně menší než 1 miliarda tun C ročně = zásah člověka obrovský. 17

18 Biogeochemický cyklus uhlíku 18

19 Biogeochemický cyklus uhlíku 19

20 Biogeochemický cyklus uhlíku 20

21 Cyklus methanu 21

22 Biogeochemický cyklus dusíku Aminokyseliny jsou důležitými sloučeninami všech živých organismů ( NH 2 skupiny; bílkoviny). Dusík ve třech formách: plynný jako prvek N 2 v redukované podobě jako amoniak NH 3 v oxidované podobě jako dusičnanový NO 3 ion Pouze jako redukovaný se zúčastňuje biochemických reakcí. N 2 nemůže být přímo využíván organismy. Největším rezervoárem dusíku je atmosféra: 78 % 22

23 Biogeochemický cyklus dusíku Člověk: spalování paliv (vznik NO za vysokých teplot z N 2 a O 2 ), ten se dále oxiduje na NO 2 a s vodou tvoří HNO 3 (kyselý déšť) N 2 O (skleníkový plyn) uvolňován bakteriemi ze zemědělských odpadů uvolňování z půdy zavlažováním, vypalováním pralesů hnojení a komunální odpad (-> řasy) 23

24 Biogeochemický cyklus dusíku 24

25 Biogeochemický cyklus dusíku 25

26 Biogeochemický cyklus dusíku 26

27 Biogeochemický cyklus dusíku 27

28 Biogeochemický cyklus dusíku 28

29 Biogeochemický cyklus síry Většina síry vázána minerálně (pyrit, sádrovec): H 2 S a SO 2 uvolňován z aktivních vulkánů rozkladem organické hmoty SO 2 4 do atmosféry tříštěním slané vody DMS (dimethylsulfoxid) uvolňován do atmosféry planktonem Člověk: kolem 1/3 z celkového množství síry do atmosféry (99 % SO 2 ) spalování fosilních paliv (2/3) zpracování ropy, minerálních zdrojů 29

30 Biogeochemický cyklus síry 30

31 Biogeochemický cyklus síry 31

32 Biogeochemický cyklus síry 32

33 Biogeochemický cyklus síry 33

34 Biogeochemický cyklus síry 34

35 Biogeochemický cyklus fosforu Důležitá složka RNA, DNA a přenašečů energie (ADP, ATP): fosfor se jen pomalu uvolňuje z hornin (apatit.. ) nevstupuje do atmosféry je většinou limitujícím faktorem růstu rostlin Člověk: hnojiva a prací prostředky zemědělské a komunální odpady 35

36 Biogeochemický cyklus fosforu 36

37 Biogeochemický cyklus fosforu 37

38 Biogeochemický cyklus fosforu 38

39 Biogeochemický cyklus fosforu 39

40 Biogeochemický cyklus kyslíku 40

41 Biogeochemický cyklus kyslíku Stabilita atmosféry: Obsah O 2 vatmosféře v porovnání s obsahem CO 2 je stabilnější. Biologický zpětně vazebný mechanismus (kontrola tlaku O 2 vatmosféře): nárůst koncentrace kyslíku nárůst parciálního tlaku kyslíku inhibice fotosyntézy nárůst koncentrace oxidu uhličitého nárůst parciálního tlaku CO 2 vyšší rychlost fotosyntézy, zvětšuje se rostlinná složka biosféry, větší fytomasa více respiruje roste koncentrace O 2, klesá produkce O 2, roste koncentrace CO 2, zvyšuje se rychlost fotosyntézy 41

42 Biogeochemický cyklus kyslíku 42

43 Biogeochemický cyklus kyslíku 43

44 Biogeochemický cyklus mědi 44

45 Hydrologický cyklus 45

46 Hydrologický cyklus 46

47 Horninový cyklus Poháněný geotermální energií (?): teplo je vedeno kondukcí a konvekcí (konvektivní buňky). Povrch planety je tvořen tenounkou křehkou vrstvou kůrou. Ta je v důsledku tepelného proudění (?) rozlomena na velký počet zubatých částí označovaných jako litosférické desky, které se pohybují na plastické, snadno deformovatelné vrstvě astenosféře. Dnes máme 6 velkých desek a velký počet menších pohybují se kolem 1 až 10 cm za rok. Okraje desek: divegentní riftová, rozestupující se centra častá ale slabá zemětřesení konvergentní desky se pohybují k sobě; jedna se zasouvá pod druhou (subdukční zóna) nebo se střetávají (kolizní zóna). Místa explosivního vulkanismu a silných zemětřesení. transformní desky se pohybují podél sebe, olamují se a obrušují. Silná zemětřesení bez vulkanismu. 47

48 Horninový cyklus 48

49 Horninový cyklus Vkůře 5 % sedimentárních 95 % vyvřelých Na povrchu 75 % sedimentárních, 25 % vyvřelých Odhadovaná délka celého horninového cyklu 650 milionů let oceánský cyklus kratší (nejstarší horniny oceánské kůry kolem 180 milionů let, průměrné stáří kolem 60 milionů let). 49

50 Vztahy mezi cykly C, S, P, N a O 50

51 Vztahy mezi cykly uhlíku a kyslíku 51