VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ- TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta. Vybraná krušnohorská vodní díla - potenciální technické památky

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ- TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut geologického inţenýrství Vybraná krušnohorská vodní díla - potenciální technické památky bakalářská práce Autor: Vedoucí bakalářské práce: Jakub Šmíd RNDr. Jiří Beránek Ostrava 2014

ANOTACE Bakalářská práce se věnuje vodním dílům v oblasti Krušných hor a přiléhající části mostecké pánve. Ve stručnosti popisuje krajinu a situaci typickou pro dobu vzniku těchto technických unikátů, vysvětluje příčiny jejich stavby a funkci, kterou měla původně zastávat. Jednotlivá vodní díla jsou podrobně charakterizována od jejich přesné lokalizace přes technické parametry aţ po jejich význam v současnosti. Tyto malé vodní nádrţe, společně s jejich technickým zázemím, dnes představují významné turistické atrakce a v budoucnu by se měly stát regulérními technickými památkami i trvalou připomínkou skutečnosti, ţe lidská činnost v krajině nemusí být pouze devastující. KLÍČOVÁ SLOVA: Krušné hory, vodní reţim, vodní díla, technické památky, turistika SUMMARY The thesis is devoted to waterworks in the area of Krušné hory mouintains and adjacent parts of the Most basin. The text briefly depicts the landscape and situation typical for the era of building these waterworks. It explains reasons of their realization and their supposed functions. Particular waterworks are characterized in detail from their precious location and technical parameters to their importance for today. These small dams, together with their technical background, represent significant tourist atractions. In future, they should become regular technical landmarks and permanent reminders of the fact that human activities in nature are not devastating only KEY WORDS: Krušné hory mountains, water régime, waterworks, technical landmarks, tourism

OBSAH 1 ÚVOD... 1 2 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI... 2 2.1 Geologie a geomorfologie Krušných hor... 2 2.1.1 Krušné hory... 2 2.1.2 Podkrušnohorská pánev... 4 2.2 Hydrologická a hydrogeologická charakteristika oblasti... 5 2.2.1 Charakteristika toků Ohře, Loupnice, Bílina a Chomutovka... 6 2.2.2 Ohře... 6 2.2.3 Bílina... 7 2.2.4 Loupnice... 8 2.2.5 Chomutovka... 8 2.3 Klima... 9 3 VÝSTAVBA VODNÍCH DĚLV KRUŠNÝCH HORÁCH A JEJICH DŮVODY VZNIKU... 10 3.1 VD Janov... 12 3.2 VD Jirkov... 13 3.3 VD Kamenička... 15 3.4 VD Všechlapy... 17 3.5 VD Křímov... 19 3.6 VD Fláje... 20 4 BUDOUCNOST KRUŠNOHORSKÝCH VODNÍCH DĚL... 23 4.1 Vyuţití vodních děl z turistického hlediska... 23

4.2 Za poznáním vodních děl a kulturních zajímavostí Krušnohoří... 26 4.2.1 Flájský plavební kanál... 27 4.2.2 Rozhledna Jeřabina... 27 4.2.3 Zámek Jezeří... 28 4.2.4 Vodní dílo Jezeří... 29 4.2.5 Hrad Starý Ţemberk... 30 4.2.6 Zámek Červený Hrádek... 30 4.2.7 Zámek Blatno... 31 5 ZÁVĚR... 32 SEZNAM LITERATURY... 33 SEZNAM OBRÁZKŮ... 36

SEZNAM ZKRATEK EU JZ KH NPR Evropská unie Jihozápadní Krušné hory Národní přírodní rezervace ř. km Říční kilometr SV SZ VD VE Severovýchodní Severozápadní Vodní dílo Velká elektrárna

1 ÚVOD Voda vţdy byla, je a bude základní potřebou pro ţivot lidí a přírody. Není nevyčerpatelná a tudíţ je nutno její zdroje udrţovat v dostatečné míře pro potřeby lidí a průmyslu. Díky geografické pozici České republiky jakoţto střechy Evropy má naše země dobré podmínky pro hospodaření s vodou, a je třeba jich vyuţít. K udrţení zásob a regulaci pitné vody slouţí na našem území ČR ve většině případů vodní díla, některá se jiţ dnes prezentují jako technické památky. Území Krušných hor je doslova poseto takovými vodními díly. Krušné hory, zejména jejich střední část se přitom těší značnému, i kdyţ zatím stále pozvolnému rozvoji cestovního ruchu. Proto je třeba do tohoto rozvoje začlenit veřejnosti dnes uţ neznámá technická díla vodního hospodářství Krušných hor, zdůraznit jejich důleţitost a více je prezentovat veřejnosti jako zajímavé technické počiny. Nádrţe se podílejí na ochraně Podkrušnohoří před povodněmi regulací toků a přitom zajišťují drtivou většinu zásob kvalitní pitné vody v oblasti. V Podkrušnohoří je vody třeba nejen pro obyvatelstvo, ale také pro zdejší průmysl, který navazuje na výskyt hnědého uhlí v severočeské pánvi. Práce se konkrétně zaměřuje na oblast středních Krušných hor a Podkrušnohorské pánve, kde na přelomu 19. a 20. století započala výstavba vodních děl - jejím důvodem bylo jak nedostatečné pokrytí potřeb vody stále se rozvíjejícího průmyslu a domácností, tak opakující se povodňové situace, které byly kritické i v dalších pohraničních horách (Krkonoše, Jizerské hory). Pozornost je zaměřena na poznání Krušnohoří z hlediska geologického a morfologického a související hydrogeologií a hydrologií a dále na klima zájmové oblasti. Práce se poté věnuje technickému popisu vybrané části těchto vodních děl v oblasti Chomutovska, Mostecka a Teplicka; konkrétně jde o nádrţe Fláje, Křímov, Kamenička, Jirkov, Janov a Všechlapy. Výstupem práce je moţnost zahrnutí vodních děl do cestovního ruchu v kategorii technických památek. Jsou popsány a zmapovány kulturní zajímavosti, které mohou přispět k rozvoji vybraných vodních děl z turistického hlediska. 2014 1

2 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBLASTI Jedno z našich nejdelších pohoří jsou Krušné hory. Úzký a plochý hřbet, dlouhý cca 130 km, zasahuje i na německou stranu, kde klesá pozvolně k SZ. Na českou stranu spadá 500 700 m vysoký příkrý svah přímo do podkrušnohorských pánví (v daném případě do pánve mostecké). Tento zlomově podmíněný a stupňovitě uspořádaný svah se táhne se od jihozápadu aţ k Nakléřovskému průsmyku na severovýchodě. Na severozápadě Krušné hory ohraničují naše území a tvoří státní hranici s Německem. Charakter podhůří určuje výše zmíněná mostecká pánev a malá část pánve sokolovské. Okrajově do oblasti zasahují Doupovské hory a České středohoří. Města a obce, leţící v tomto teritoriu, reprezentují ekonomické i společenské zázemí celé horské oblasti. I kdyţ pohoří a pánve pod ním byly v minulosti postiţeny těţbou hnědého uhlí a průmyslovou výrobou, přináší dnešní doba podstatnou změnu. Odumřelé monokulturní porosty v Krušných horách jsou jiţ většinou nahrazeny novými lesy. Byly vysázeny odolnější stromy a porosty, jako například kombinace modřínu, stříbrného smrku a břízy, byť ne vţdy šlo o krok optimální. Vytěţené jámy a zdevastované plochy jsou jiţ z větší části rekultivovány, vznikají zde nové vodní plochy a kvalita ovzduší se významně zlepšila (David et al. 2002). 2.1 Geologie a geomorfologie Krušných hor 2.1.1 Krušné hory Krušné hory jsou z regionálně-geologického hlediska součástí saxothuringika, ke kterému na našem území patří i velká část podhorských pánví a většina vulkanitů vázaných na tzv. Oherský rift terciérního stáří. Po stránce geologické představují Krušné hory část jádra varijské větve hercynského pásemného pohoří, které vznikalo v průběhu permokarbonu kolizí superkontinentů a následným uzavřením dílčích sedimentačních prostorů. Prastaré metamorfní horniny minimálně proterozoického stáří byly společně s paleozoickými sedimenty zvrásněny a opět metamorfovány. V závěru orogeneze do tohoto komplexu zároveň pronikaly i četné granitoidy a jejich deriváty. Původní pohoří bylo postupně denudováno. Teprve opakované vertikální pohyby v průběhu kenozoika (ale 2014 2

zejména v pleistocénu) obnaţily hlubší stavbu orogénu, kterou dnes názorně ukazují geologické mapy (Cháb 1983). Relativně rychlý zdvih celého bloku byl a je řízen pásmem krušnohorského zlomu ve směru SV JZ. Z litologického hlediska představuje krušnohorské krystalinikum velmi pestrou jednotku z hlediska primárního charakteru hornin. Všechny horniny jsou dvoufázově regionálně metamorfomovány a intenzivně zvrásněny. Bliţší stratigrafické rozdělení krystalinika je pouze schématické, neboť není při vyvinuté příčné zonálnosti pro stratigrafické úvahy pouţitelný ani metamorfní stupeň. Osa krušnohorského krystalinika, která probíhá od SV na JZ, se noří směrem k JZ; z toho důvodu lze také spatřovat starší skupiny na severovýchodě a mladší skupiny na jihozápadě (Mísař 1983). Obr. 1 Geologická mapa střední části Krušných hor, 1 metamorfované proterozoikum a kambrium, 2 ordovik (prokázaný i předpokládaný), 3 silur a devon, též paleozoikum bavor. facie, 4 spodní karbon v kulmském vývoji, 5 varijské granitoidy, 6 hranice s Barrandienem a moldanubikem. [1] Krušné hory a Smrčiny jsou tedy geologicky sloţitým pásmem, rozděleným příčnou depresí na antiklinorium krušnohorské a smrčinské. Hory samotné pak představují druhotně vyzdviţenou kru krystalinika s jednostranným úklonem k severozápadu. Na straně podkrušnohorských pánví je místy výškový rozdíl aţ 500 m; ve vrcholové oblasti zůstává morfologie naopak plochá, mírně zvlněná a vykazuje malé výškové rozdíly. Pro dnešní podobu hor mají význam také zlomové struktury ve směru SZ JV, podle kterých je hřbet členěn na dílčí kry o nestejné průměrné nadmořské výšce (Škvor 1975). 2014 3

Pro celou oblast je charakteristické bohaté zrudnění, které lze podle Škvora (1975) členit do tří fází nejstarší z nich je vázána na předvaríjské metamorfity; následují asociace, spjaté se závěrečnou fází pronikání variských plutonitů a konečně jsou zde akumulace barytu a fluoritu, jejichţ vznik je kladen aţ do kenozoika, případně dokonce do kvartéru. Je otázkou, jakým způsobem začlenit Krušné hory do dnes přijímané představy o tzv. oherském riftu. Litoměřický hlubinný zlom, detekovaný geofyzikálně, můţe představovat jeho řídicí strukturu. Od ní je pak odvozen druhý protiklonný okrajový zlom, tzv. krušnohorský (Cajz 2004). Rift se ale vyvíjel aţ od konce křídy a litoměřický zlom je zaloţen na mnohem starším (variském) styku saxothuringika s bohemikem můţe tak jít o hypotetickou suturu na dílčí hranici dvojice teránů. Typický intrakontinentální rift je lineární depresí, omezenou systémem protiklonných zlomů a doprovázenou alkalickým vulkanismem v případě oherské struktury je nicméně shoda jen částečná: Krušnohorský blok byl po celou dobu vývoje riftu pouze mírnou elevací (o čemţ svědčí výskyt fosilních delt při krušnohorském zlomu Elznic 1998) a litoměřický zlom se pak jako druhá okrajová dislokace neprojevuje vůbec. Zvláštní je také příčné omezení celé struktury na mariánskolázeňském zlomovém pásmu a v zóně labského lineamentu. Odborníci se existenci riftu víceméně shodují, bude však třeba dalších prací a podrobného vymezení funkce jednotlivých geologických struktur (Cajz 2004). 2.1.2 Podkrušnohorská pánev Začátkem miocénu se v podkrušnohorských pánvích formovalo jezerní prostředí na saxonsky tektonicky rozpadlém fundamentu, tvořeném horninami krystalinika a permokarbonu. Po vyrovnání reliéfu a zpomalení subsidence pánevního dna zde vznikl hnědouhelný močál. Další subsidencí pánevního dna pak organogenní sedimentace skončila. Po skončení sedimentace nadloţních jílů ve vzniklém jezeře došlo k tektonickému rozpadu pánve. Při rychlém zvedání bloku Krušných hor a Českého středohoří působila intenzivní denudace (Malkovský 1985). 2014 4

Stratigrafický profil ložiskem: Kvartér je tvořen akumulacemi čtvrtohorních sedimentů různých mocností (sutě, štěrky, písky a spraše). Jejich sloţení dokazuje různorodost okolních formací (terciérní vulkanity, krystalinikum Krušných hor, křemenný porfyr) Terciér nadloţní souvrství je tvořen jíly a písky. Souvrství hnědouhelných slojí mají mocnost 15 20 m, kde svrchní část uhelné sloje, tvořená nízko popelnatým uhlím, je kvalitnější. V pánvi se na řadě míst objevují také tepelně přeměněné jílovce porcelanity, které vznikly při hoření uhelné sloje (Málkovský 1985). Podloţní souvrství je tvořeno karbonátickými jíly a místy se zde objevují i písčité jíly a jílovité písky. Vulkanodetrické série na počátku sedimentárního cyklu je v pánvi zastoupena typickými tufy, tufity a tufitickými jíly Svrchní křídu zastupují jílové vápence (CaCO 3 nad 50%). Objevují se také písčité jílovce a inoceramové opuky. Jílovité pískovce reprezentují santon, který je dnes povaţován za nejmladší (regresní) křídovou formaci u nás. Permokarbon je přítomen v podloţí pánve zejména na Ţatecku jedná se o neproduktivní souvrství (relikt produktivního permokarbonu je přítomen na hřebeni Krušných hor v tzv. Brandovské pánvičce) Krystalinikum svým charakterem odpovídá formacím Krušných hor předpokládá se, ţe je součástí synklinoria, jenţ navazuje na krušnohorské antiklinorium. Škvor (1975) zároveň předpokládá, ţe krušnohorské zlomové pásmo vyuţilo břidličnatosti ve středním rameni této velevrásové struktury. 2.2 Hydrologická a hydrogeologická charakteristika oblasti Ohře je nejvýznamnější řeka z vodních toků středního Krušnohoří, i kdyţ se Kamenička dotýká pouze jihozápadní části Krušných hor. Řeka Chomutovka s Bílinou 2014 5

jsou přítoky Ohře. Avšak některé potoky jiţ přímo do Ohře či Bíliny neústí, za coţ můţe těţba hnědého uhlí, která změnila ráz celého Podkrušnohoří. Tyto potoky jsou zachycovány do kanálů, a jsou odváděny mimo oblast těţby. Z hlavních potoků na tomto území se jedná např. o Pekelský, Hornohradský, Plavenský, Bočský, Hučivý, Široký, Podmileský, Hačku a Průnéřovský. Jirkovský potok, Luţec, Kundratický, Vesnický, Dřevařský, Jiřetínský a Zámecký potom ústí do Bíliny. Kamenička a Křímovský potok ústí do Chomutovky (David et al. 2002). Hydrologické poměry této oblasti jsou určeny zejména morfologií území a charakterem zvětralinového pláště a hornin krystalinika. Rychlý výzdvih Krušných hor zapříčinil hloubkovou erozi toků, která porušila starší plochý reliéf. Vzhledem k příčné asymetrii pohoří mají toky v údolích, která směřují do pánví, jiný charakter, neţli údolí toků, směřujících k SZ - ta jsou v příčném řezu otevřená aţ úvalovitá. U toků, směřujících do pánví, je strmý průběh spádové křivky podmíněn nedávnými tektonickými pohyby. Hloubky takových údolí kolísají mezi 100 250 metry, mají sevřený profil a jsou zakončena vysokými uzávěry. Jejich svahy jsou často skalnaté (Škvor 1975). Chemismus podzemních vod je monotónní a to v obzoru mělké podzemní vody a v hlubší zóně rozpukání. Mineralizace vod je mezi 80 aţ 300 mg/l. Z oblasti Krušnohoří jsou odváděny povrchové vody k jihu do povodí Ohře a také k severu do Saska (Škvor 1975). 2.2.1 Charakteristika toků Ohře, Loupnice, Bílina a Chomutovka 2.2.2 Ohře Ohře přitéká do Labe z levé strany u Litoměřic na jeho 791,57 ř. km v nadmořské výšce 141,90 m. Od Chebu na 265,55 ř. km v nadmořské výšce 446,08 m přitéká do Čech z Německa. Jeho největším přítokem je Teplá (65,06 km). V povodí se nachází 4 510 vodních ploch s celkovou rozlohou 4 648,53 ha. Vodní nádrţ Nechranice je největší nádrţí v této oblasti [5]. 2014 6

Obr. 2 Mapa povodí Ohře [2] 2.2.3 Bílina Také z levé strany přitéká do Labe Bílina a to v Ústí nad Labem na jeho 764,89 ř. km v nadmořské výšce 133,11 m. Největším přítokem je Srpina. V tomto povodí je 180 vodních ploch, které jsou větší neţ 1 ha s celkovou rozlohou 1 263,01 ha. Jezero Chabařovice je největší z nich. Bílina pramení v Krušných horách pod Kamennou hůrkou v nadmořské výšce 823,39 m [5]. Obr. 3 Mapa povodí Bíliny [2] 2014 7

2.2.4 Loupnice Levostranným přítokem Bíliny je také Loupnice; vlévá se do ní na jejím 54,8 ř. km. v nadmořské výšce 228,4 m. Přitékají do ní převáţně levostranné potoky jako Jiřetínský, Černický a Šramnický. V tomto povodí se nachází 151 vodní ploch s celkovou rozlohou 114 ha. Janov je významnou nádrţí na horním toku. Loupnice - pramení v Krušných horách pod vrchem Kamenec v nadmořské výšce 792,8 m [5]. Obr. 4 Mapa povodí Loupnice [2] 2.2.5 Chomutovka U Postoloprt na jejím 66,86 km v nadmořské výšce 181,17 m přitéká do Ohře z levé strany Chomutovka. Přítoky v oblasti Chomutova jsou Velemyšleveský potok, Hačka, Kamenička, Křínovský potok a Hutná. V této oblasti je 141 vodních ploch s rozlohou celkem 156,3 ha. Vodní nádrţ Křímov a Kamenička jsou v horní části povodí, větší vodní plochy ale leţí ve střední části povodí u města Chomutova. Chomutovka rovněţ pramení v Krušných horách v nadmořské výšce 863,32 m pod Novoveským vrchem. [5]. 2014 8

Obr. 5 Mapa povodí Chomutovky [2] 2.3 Klima Vzhledem k vyšší nadmořské výšce je v této oblasti klima vlhké a studené. Rychlou změnu počasí přinášejí převáţně západní a severní větry. Proto jsou tu časté sráţky, jejichţ roční úhrny dosahují na náhorní plošině v průměru 900 1 000 mm [1]. Díky svým geomorfologickým podmínkám se Krušné hory podílejí na klimatu celé oblastí i blízkého okolí. Při jasném počasí se projevuje vliv místní cirkulace, která je v níţinách charakterizována stabilitou v chladném a konvekcí v teplém období. Klima v horských polohách je komplikované výskytem mlh a oblačnosti, kterou způsobuje svahová cirkulace. Vţdy se však jako primární projevuje původ (zdroj) vzduchu, tedy advekce (výchozí teplota a vlhkost). Dále je zde významnou skutečnost, ţe v synoptických situacích, kdy existuje výrazná advekce, projevují se výrazné aerodynamické vlivy krušnohorského masívu, tj. projevy návětří a závětří. Tyto projevy jsou patrné jak ve sráţkách, oblačnosti, bouřkách, mlhách a jiných meteorologických činitelích tak i v teplotních poměrech. Vţdy je však rozhodující kromě směru advekce (poloha návětří a závětří) i původ advehovaného vzduchu (jeho teplota a vlhkost). Nestejný profil je k jihu velmi srázný, k severu pak povolný a to vše komplikují poměry severního a jiţního svahu hřebene Krušných hor. Při advekci se severní sloţkou se tak návětří díky pravidelnějšímu rozloţení výstupných vynucených pohybů projevuje mnohdy zřetelněji neţli na jih od hřebene (Bez uvedení autora 1975). 2014 9

3 VÝSTAVBA VODNÍCH DĚL V KRUŠNÝCH HORÁCH A JEJICH DŮVODY VZNIKU Voda je základní ţivotní potřebou pro celé lidstvo. Za celá tisíciletí se lidé učili vyuţívat vodu pro svoje potřeby a také se naučili chránit svá obydlí před povodněmi. Jiţ před několika tisíci lety začali ovlivňovat vodní toky v přírodě, budovali vodní stavby a vodní nádrţe. Ty mohly měnit průtoky ve vodních tocích jak v období, kdy se vyskytlo velké mnoţství sráţek, tak v období sucha. Přehrada a vodní nádrţ jsou ovšem různé pojmy a musíme je rozlišovat. I kdyţ veřejnost a sdělovací prostředky mluví většinou o přehradách, odborně jsou přehrady hlavně stavby, vzdouvající vodu a vytvářející nádrţe. Pro vodohospodáře je tedy nádrţ prostor, který můţe zadrţovat vodu pro pozdější potřebu a také můţe zachytit přívalovou vlnu v období povodní; přehrada je potom stavba, která umoţnila vytvoření nádrţe. Vodní nádrţ má funkci zásobní, tj. zvyšuje objem odtoků a odběry v období nedostatku vody, kdy přítoky nestačí poţadavkům na spotřebu. V období sucha klesá hladina nádrţe a obnaţují se svahy. Proto potřebujeme mít dostatek nádrţí, neboť období nedostatku vody můţe trvat i několik let. Kdyţ je vody opět dostatek, hladina nádrţe je v ustálené poloze a tato situace je častější. Vedle funkce zásobní mají nádrţe také funkci ochranou. Tu zajišťuje nejvýše poloţený prostor v nádrţi, který se udrţuje prázdný. Při povodních se zaplní, zachytí část objemu povodně a zmírní povodňové škody pod přehradou. Nádrţe u nás mají tedy funkci jak zásobní, tak i ochranou a dále v případě havarijních stavů elektráren plní další funkci, tj. zásobování vodou. Proto je nazýváme víceúčelovými vodními díly (Stránský 2010). Předchozím řádkům dokonale odpovídá situace v Podkrušnohoří. Dynamicky se rozvíjející oblast měla značnou nevýhodu vodní toky, směřující do pánve jsou krátké a málo vydatné. V obdobích sucha měly velmi málo vody a naopak se nekontrolovatelně rozvodňovaly vţdy, kdyţ přišlo delší deštivé období, protoţe retenční schopnost svahů na české straně hor je minimální. Proto se nabízelo logické řešení v podobě vybudování soustavy vodních nádrţí, které by tyto problémy dokázaly odstranit. 2014 10

Na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k významné vlně hospodářského rozvoje a stávající vodní zdroje jiţ nestačily potřebě průmyslových závodů i domácností, tak byla na severu Čech realizována první vodní díla, jako např. Kamenička z roku 1904, Jezeří z roku 1904 a Janov z roku 1914. Tato vodní díla byla v té době vrcholnými inţenýrskými díly a na jejich projektech se realizovalo mnoho českých i zahraničních vysokých škol a vyspělých stavebních firem. Zajímavý byl přístup tehdejších inţenýrů a výborná spolupráce na zahraniční i regionální úrovni (Povodí Ohře 2010). Po druhé světové válce došlo k velkému hospodářskému rozvoji, osídlení příhraničních oblastí a tím pádem k rychlému nárůstu potřeby vody. Bohuţel vodní hospodářství se v té době nerozvíjelo a docházelo k řadě omezení a kalamit. I kdyţ se po roce 1960 budovaly nové zdroje pitné vody, např. Fláje, Křimov, Jirkov, Skalka a Jesenice, hlavními zdroji vody pro tento kraj byl soubor staveb Přísečnice. Vznikaly nové vodohospodářské soustavy a propojovaly se jednotlivé zdroje skupinových vodovodů a převodů vody. Přesto např. v roce 1962 došlo na Chomutovsku ke kalamitě a na jednoho obyvatele připadalo jen 15 litrů vody denně. V letech 1950 aţ 1980 nastalo druhé období budování vodních děl. Celkem bylo vybudováno 14 přehrad; největším z nich jsou Nechranice z roku 1968 a Jesenice z roku 1961. Třetí období budování přišlo v letech 1977 aţ 1984, kdy vznikala soustava náhradních nádrţí za vodní dílo Dřínov, které muselo ustoupit těţbě hnědého uhlí. Tehdy se postupně propojovaly jednotlivé nádrţe a vznikla vodohospodářská soustava pro Severočeskou hnědouhelnou pánev. Zakládajícími vodními díly byly Kamenička, Janov a Jezeří. Oblast Chomutovska zásobují vodní díla Křímov, Jirkov a Kamenička jako prvopočátek soustavy. Oblast Mostu a Teplice pak zásobuje nádrţ Fláje, kde je i velmi kvalitní voda. Podobně měla vzniknout i vodárenská soustava v oblasti Chebu, Sokolova a Karlových Varů, ale vzhledem ke sníţení potřeb vody pro průmysl a obyvatele jiţ nedošlo k plánovanému propojení jednotlivých děl a ani k budování nových (Povodí Ohře 2010). 2014 11

3.1 VD Janov Přehrada Janov byla postavena 2 km nad městem Litvínov. Leţí na řece Loupnici, pramenící jihovýchodně od vrchu Kamenec v centrální části Krušných hor. Řeka dále protéká hlubokým údolím na jihovýchod, stáčí se pod městem Litvínov přes nádrţ Loupnice a rybník Vítěz k jihu a ústí do řeky Bíliny. Od roku 1881 zásoboval město Most vodou potok od Klínů, který je zaústěn do Loupnice těsně před nádrţí. Zásobování vyuţívalo především podzemní vody z jiţních svahů Krušných hor. Město Most mělo v té době 19 000 obyvatel a rychle se rozvíjelo. Pro pokrytí potřeb města bylo proto nutné připojovat další zdroje vody, ale v okolí jiţ nebyly ţádné k dispozici. Zůstala jen jediná moţnost, a to vybudování údolní nádrţe, stejně jako v nedalekém Chomutově. Obr. 6 Pohled na přehradu Janov (vlastní) Vypracováním projektu byl pověřen v roce 1908 Dr. Ing. Robert Weyrauch, inţenýrský rada a profesor Královské technické univerzity ve Stuttgartu. Výstavbu přehrady měla na starost mostecká firma Podnikatelství údolních přehrad Berndt, Schwarzer a Wurm. Přehrada je 53 m vysoká a v tehdejším Rakousku-Uhersku představovala rekord - ve střední Evropě byla třetí největší. Dodnes zůstává nejvyšší zděnou přehradou v Čechách (Povodí Ohře 2010). Podloţí nádrţe tvoří rozpukané ţuloruly krystalinika Krušných hor. Tíţná hráz má obloukový půdorys s poloměrem zakřivení 250 m a délku v koruně 225 m. Je zděná z lomového kamene na cemento-vápennou maltu (Kraml et al. 1966). V patě hráze je široká 51 m a v koruně na kótě 493,52 m n.m. 4,5 m. Objem tělesa hráze je 113 000 m 3. Základní kámen přehrady byl poloţen 4. května 1912. 2014 12

V tehdejší době bylo na stavbě vyuţito nejmodernějších strojů a zařízení, poháněných vesměs elektrickým proudem. Na stavbě se podílelo ve špičce aţ 680 lidí. Etáţový odběr vody se nachází v půlkruhovém suchém věţovém objektu, který je přizděn k návodnímu líci hráze. Boční bezpečnostní přeliv má délku přelivné hrany 20,5 m a kapacitu 21,4 m 3 /s a je umístěn na levé straně hráze pod domkem hrázného. Hráz byla dokončena 5. Prosince 1913. Při zatopené ploše 10,1 ha má nádrţ celkový objem 1 670 milionů m 3. Průsaky pod hrází se poprvé objevily při prvním napouštění v roce 1914 a vyskytují se doposud po celou dobu provozu, i přesto ţe se několikrát injektovalo podloţí. Tento problém měla vyřešit generální oprava a rekonstrukce hráze, zahájená v roce 2003. Byla vyrubána injekční štola přímo pod hrází a z ní injektováno celé podloţí hráze na pravém svahu údolí. Rekonstrukce byla ukončena v 1. polovině roku 2013 a během června byla nádrţ po 10 letech opět napuštěna. V současné době je připravována výstavba druhé spodní výpusti, která proběhne pravděpodobně v letech 2014 2015 a poté by měla následovat výstavba malé vodní elektrárny (Povodí Ohře 2010). Obr. 7 Příčný řez přehradou Janov [3] 3.2 VD Jirkov Do soustavy vodárenských nádrţí na pitnou vodu pro severozápadní Čechy patří také přehrada Jirkov, která byla dokončena v roce 1965. Do tohoto vodního díla teče řeka Bílina, pramenící na hřebeni Krušných hor ve výšce 785 m n.m. - její povodí sousedí se západněji pramenící Kameničkou. Tato říčka patří ale jiţ do povodí řeky Ohře. Přehrada 2014 13

leţí v údolí řeky Bíliny v Krušných horách, cca 2 km nad městem Jirkov, obklopena lesy. Přítok Bíliny do přehrady musí být posílen gravitačním trubním převodem ze sousedního potoka Luţec pomocí tzv. Nivského přivaděče. Do přehrady dále teče potok Malá voda z osady Květnov. Sama řeka Bílina ústí do Labe a je v této částí toku jiţ silně znečištěna, zatímco na úseku pod přehradou jde o čistý horský potok. Obr. 8 Pohled na přehradu Jirkov (vlastní) Na stavbě tohoto díla je zajímavé, ţe byla poprvé v Čechách pouţita technologie sypání ve vysokých vrstvách (22 a 15m) s hutněním tlakovou vodou; její návodní část je přitom bez hutnění. V letech 1982 aţ 1985 však jiţ byla nutná celková rekonstrukce hráze, protoţe ihned po zahájení provozu se hrázové těleso značně deformovalo (Povodí Ohře 2010). Podloţí nádrţe je tvořeno jemnozrnnou rulou na úpatí krystalinika Krušných hor. Hráz je sypaná, kamenitá z místních materiálů s vnitřním šikmým těsněním z jílovitých zemin a přechodovou vrstvou ze štěrku. Lomový kámen byl sypán ve vrstvách výšky 15 aţ 20m. Hutnění se prováděno tlakovou vodou hydromonitory. Při rekonstrukci se musela nádrţ vypustit. Bylo třeba odtěţit horní část hráze a bylo nutné ji na vzdušní straně dosypat zhruba o 30 m (Kraml et al. 1966). Taktéţ se prodlouţila i odpadní štola. Poté byla hráz dosypána do původní výšky při hutnění ve vrstvách po 1,5 m. Návodní svah hráze byl opevněn kamennou rovnaninou, příjezdové komunikace se upravily a byly postaveny domky vyústění injekční štoly. Tato rekonstrukce byla úspěšná a problémy s deformacemi se odstranily. V současné době je hráz vysoká 55,6 m nad základem a šířka je 5,5 m; šířka 2014 14

v patě je pak 200m. Celková délka hráze je 190 m. Objem nádrţe činí celkem 2 769 mil. m 3 při zatopené ploše 16,4 ha. Pod hrází prochází komunikační a odpadní štola, kam je vyústěn šachtový bezpečnostní přeliv a výpusti. V horní komunikační části štoly je umístěno vodárenské potrubí pro úpravnu vody. Odběry pro úpravnu jsou ve třech úrovních, umístěné v dříku přelivu. U návodní paty hráze je postavena také malá vodní elektrárna o výkonu 140 kw (Povodí Ohře 2010). Obr. 9 Příčný řez přehradou Jirkov [3] 3.3 VD Kamenička Na potoce Kamenička v údolí říčky Chomutovky, který pramení v rašeliništi pod Jelením vrchem ve výšce 815 m n. m. v centrální části Krušných hor, se nachází další malebná přehrada Kamenička. Je umístěna 8 km severozápadně od Chomutova. Byla vybudována v letech 1900 aţ 1904 vídeňskou firmou a pracovalo na ní aţ 1 000 lidí, hlavně cizinců, ponejvíce Chorvatů a Italů. Městská rada v Chomutově schválila v roce 1899 projekt zásobování pitnou vodou a ten byl rozdělen na 3 etapy - vlastní přehradu, úpravnu vody a vodovod; ve druhé polovině 19. století došlo v Chomutově k rozmachu průmyslu a byla zde špatná situace v zásobování vodou, která se do té doby brala pouze ze studní v nevyhovující kvalitě a mnoţství. Bylo proto přizváno mnoho odborníků, např. Dr. Otto Lueger z univerzity ve Stuttgartu a na základě jejich posudků bylo rozhodnuto o výstavbě přehrady. V té době se musela vyřešit také městská kanalizace a to ještě před vybudování vlastního vodovodního systému (Povodí Ohře 2010). 2014 15

Obr. 10 Pohled na přehradu Kamenička (vlastní) Podloţí nádrţe tvoří fylity a ruly krystalinika Krušných hor. Celkový objem nádrţe je 0,714 milionů m 3 s plochou hladiny 6 ha. Hráz je vysoká 44,5 m nad základovou spárou a 31 m nade dnem údolí, v koruně leţí na kótě 597,05 m n.m.; dlouhá je 153 m a široká 4 m. Šířka hráze v patě je 30 m při objemu zdiva 45 000 m 3. Hráz je vybudována z lomového kamene, s obloukovým půdorysem, s klenbou o poloměru 250 m a je tíţná. Podklad hráze tvoří nenarušený ţulový masiv, očištěný tlakovou vodou. Na zdivo hráze byla pouţita nenarušená zdravá rula. Součástí hráze je odběrná věţ, předsunutá do nádrţe (Kraml et al. 1966). Součástí jsou 2 spodní výpusti o průměru 400 mm a zařízení pro odběr vody ve 3 etáţích a to 2,5 m, 6,5 m a 10,5 m nade dnem nádrţe. Na levé straně nádrţe je vybudován obtokový kanál, který má odvádět nekvalitní vodu, např. vodu po dešti z rašelinišť a také slouţí k převádění vody při vypuštěné nádrţi. Boční přeliv je 23,8 m dlouhý a převádí povodňové průtoky (Povodí Ohře 2010). 2014 16

Obr. 11 Příčný řez přehradou Kamenička [3] 3.4 VD Všechlapy Na severním okraji obce Zabrušany byla vybudována v letech 1958 1961 přehrada, vodní dílo Všechlapy. Nachází se pod soutokem potoka, nazvaného Bouřlivec a Klášterského potoka nedaleko měst Duchcova a Teplic. Potok Bouřlivec pramení severozápadně od Mikulova v Krušných horách ve výšce 780 m n. m. a ústí do řeky Bíliny v Hostomicích. Protoţe na tomto území probíhala v minulosti báňská činnost, musel být potok Bouřlivec několikrát přemístěn. Klášterský potok je pak vlastně umělým tokem; soustředěním potoků Radčického, Lomského, Loučenského, Oseckého a Hajského, jelikoţ se v okolí těţilo hnědé uhlí. Obr. 12 Pohled na přehradu Všechlapy (vlastní) 2014 17

Přehrada Všechlapy zabezpečuje nedalekou elektrárnu v Ledvicích jako záloţní zdroj chladicí vody. Ve sdruţeném věţovém objektu jsou dvě spodní výpusti, velká průměru 1 800 mm a malá průměru 500 mm, které procházejí štolou pod hrází. Z velké výpusti je odbočkou vyvedena voda právě pro elektrárnu Ledvice a neposledně také pro malé vodní dílo, elektrárnu o výkonu 30 kw, která se nachází pod hrází. Pod domkem hrázného je pak bezpečnostní přeliv, který je situován na pravé straně přehrady (v roce 2002 byl rekonstruován). Před rekonstrukcí šlo o přeliv betonový s moţným hrazením náplatkami - nyní je zděný z lomového kamene, s přelivnou hranou délky 29,7 m a kapacitou 84,4 m 3 /s. Šíře hráze přehrady je v koruně na kótě 215,52 m n.m. 5 m a v patě hráze 70 m. Návodní svah je opevněn betonovanými deskami tloušťky 25 cm, vzdušní líc je zatravněn. Jelikoţ v minulosti Zabrušan, leţících pod nynější přehradou, nastávaly časté a zničující povodně, je hlavním úkolem přehrady Všechlapy ochránit toto území. A to se také tomuto vodnímu dílu daří. Přestoţe v sedmdesátých letech minulého století došlo v obci Ţelénky k další povodni, po nákladné rekonstrukci toku Bouřlivce povodím Ohře se jiţ ţádná záplava neopakovala (Povodí Ohře 2010). Obr. 13 Příčný řez přehradou Všechlapy [3] 2014 18

3.5 VD Křímov Vodní dílo Křímov leţí na SZ od Chomutova v údolí Křímovského potoka. Tento potok pramení poblíţ Hory Svatého Šebestiána a ústí do Chomutovky. Vodní dílo bylo postaveno v roce 1955. Nádrţ Křímov (a dále přehrada Kamenička) dodávají vodu úpravně vody Třetí mlýn a ta zásobuje obyvatele Chomutova pitnou vodou. I po výstavbě nádrţe Přísečnice je tato úpravna vody z tlakových důvodů ve vodovodní síti nezastupitelná, alespoň v části Chomutova. Jiţ v 80. letech minulého století byl velký nedostatek pitné vody na Chomutovsku a voda z Prunéřovského potoka se přečerpávala do Křímovského. K tomu slouţila dnes jiţ uzavřená čerpací stanice Celná (Povodí Ohře 2010). Obr. 14 Pohled na přehradu Křímov (vlastní) Podloţí hráze tvoří hustě rozpukané rohovcové ruly. Původně měla být hráz dnešní přehrady o 12 m vyšší, neţ je dnešní hodnota 48 m, ale kvůli úspoře se od toho odstoupilo. Objem betonové hráze je 101 000 m 3 a má celkem objem 1,48 mil. m 3 při zatopené ploše 10,4 ha. Hráz je vybudována z betonu, s obloukem na levé straně. Tento oblouk je na stavbě tohoto díla zajímavostí. Hrází prochází v horní části revizní štola, v dolní injekční štola s celkovým počtem 7 150m vrtů. Hráze jsou propojeny točitým schodištěm. Bezpečnostní přeliv je o dvou polích šířky 2 x 12,9 m a spodní výpusti jsou opatřeny stavidlovým a rozstřikovacím uzávěrem, které byly zabetonovány v tělese hráze a mají průměr 800 mm. Kapacita přelivu je aţ 45 m 3 /s a na objekt spodních výpustí navazuje mohutný betonový vývar, který přechází do odpadního koryta (Kraml et al. 1966). 2014 19

Nádrţ Křímov se nachází v zalesněné oblasti Krušných hor. Kolem obce Křímov dříve procházela mezinárodní silnice I/7. Aby se ochránila voda a nebyly problémy s kvalitou vody, byla tato silnice přeloţena mimo povodí Křímovského potoka. Kolem přehrady vede turistická trasa z hřebenu Krušných hor k ţelezniční zastávce Křimov a do údolí Chomutovky. Je to turisticky atraktivní oblast, jelikoţ Křímovský potok vytváří někde aţ divoký skalní kaňon, ovšem sama přehrada je pro veřejnost nepřístupná. Na svahu nad přehradou vede ţelezniční trať Vejprty Chomutov. Po této ţeleznici se také při stavbě přehrady přepravoval materiál. Ten byl dále přepravován kabelovým jeřábem, který překlenoval celé údolí (Povodí Ohře 2010). Obr. 15 Příčný řez přehradou Křímov [3] 3.6 VD Fláje Pro území Teplicka a Mostecka je velkou zásobárnou pitné vody vodní dílo Fláje, které bylo dostavěno v roce 1963. Flájská přehrada je u nás kulturní památkou, zejména pro její zvláštní technické řešení. Toto vodní dílo má rovněţ za úkol ochránit území pod přehradou před povodní. Mezinárodní smlouvou je zde garantován průtok v hraničním profilu a od poloviny 90. let má dílo zlepšovat průtokové a hygienické podmínky na tocích v severní části. To je zajištěno vypouštěním vody přiváděné na úpravnu vody v Meziboří do Poustevnického potoka. Vodní dílo leţí na Flájském potoce, 3 km od obce Český Jiřetín a 9 km od města Litvínov. Flájský potok pramení v rašeliništi u Nového Města v Krušných 2014 20

horách ve výšce 850 m n.m. a odtéká do Německa. Dále ještě do Flájí přitéká Mackovský potok, Červený potok a Radní potok. Obr. 16 Pohled na přehradu Fláje (vlastní) První průzkumy ohledně vyuţití Flájského potoka pro zásobování vodou na Teplicku a Mostecku, kde nebylo dostatečné mnoţství pitné vody, byly zahájeny jiţ v roce 1908. Po druhé světové válce se rozvíjela nová bytová výstavba pro hornická města v Podkrušnohoří a musely se hledat nové zdroje pitné vody. V Litvínově došlo v roce 1949 k velkému deficitu vody a teplická vodárna také nestačila čelit poptávce. Původně německý plán nové přehrady měl ale menší plochu, špatné základové podmínky hráze a malou nádrţ. Tak začala v roce 1950 příprava nového projektu. Ze dvou variant hráze byla vybrána pilířová hráz typu Noetzli, a to jak z ekonomických důvodů, tak i z důvodu nedostatku cementu. Tato varianta uspořila cca 30% betonu. Protoţe výstavba velké nádrţe byla sloţitá, trvala celkem 12 let. V roce 1951 byla vyraţena tlaková štola, a to trvalo dlouhých 7 let; bojovalo se jak s nedostatkem pracovníků, tak s nedostatkem mechanizace, protoţe zde byly těţké geologické podmínky. V roce 1954 začala konečně stavba vlastní hráze. V roce 1958 se betonovalo a to trvalo aţ do roku 1961. V té době jiţ byla nádrţ v provozu, i kdyţ zatím v provizorním. Hráz Flájské nádrţe je vlastně jedinou pilířovou přehradou u nás v Čechách. Další taková pilířová přehrada je ve Švýcarsku a byla postavena jiţ v roce 1947. Hráz má 19 pilířů typu Noetzli a 15 bloků tíţných, 10 jich je na pravé straně hráze a 5 na levé. Mezi pilíři jsou veliké dutiny. Těsnění podloţí hráze se realizovalo jednořadou injekční clonou 2014 21

na hloubku 20 m. Základová spára pilířů je v ţulovém podloţí. V pravé části má hráz tvar oblouku o poloměru 200 m, v koruně měří na délku 459 m a je vysoká 55,5 m nad základem. Po hrázi, která měla šířku 8 m, vedla silnice ale po rekonstrukci v roce 1998 aţ 1999 se šířka změnila na 6 m a doprava po hrázi jiţ nebyla dovolena. V patě je hráz aţ 53 m široká a celkový objem betonových konstrukcí je 194 000 m 3. Nádrţ má celkový objem 23,1 mil. m 3 a její plocha při plném stavu činí 153 ha. Na konzolách po stranách středních pilířů hráze jsou spodní výpusti o průměru 1 200 mm a také je zde korunový bezpečnostní přeliv o 3 polích přelivné délky 3 x 11,5 m. Na levém břehu nádrţe je vtok do štoly, která dopravuje vodu úpravně v Meziboří. Má celkovou délku 5 285 m a ocelový tlakový přivaděč o délky 1 904m má průměr 1 200 mm. K přehradě také patří dvě elektrárny - špičková vodní elektrárna VE Meziboří, která je osazena dvojicí Francisových turbín F8-880 o výkonu 2 x 4 MW (tato elektrárna však není ve vlastnictví Povodí Ohře, s.p.) a elektrárna, nacházející se přímo uvnitř hráze s turbínou META o výkonu 16 kw (Povodí Ohře 2010). Obr. 17 Příčný řez přehradou Fláje [3] 2014 22

4 BUDOUCNOST KRUŠNOHORSKÝCH VODNÍCH DĚL Dle státního vodohospodářského plánu (později dle Směrného vodohospodářského plánu a dnes jiţ dle směrnice Evropské unie Plánu oblasti povodí), jsou vybudované nádrţe jediným prostředkem pro zlepšení odtokových poměrů. Tento efekt je moţné kvantitativně vyjádřit. Ekologická hnutí přesto povaţují přehrady za překonané dědictví minulosti. V současné době hrozí krátkodobé klimatické změny a je proto třeba očekávat zhoršování hydrologických poměrů. Bude proto nezbytné budování dalších vodních nádrţí, neboť vodní bohatství na území našeho státu je značně omezené a většina obyvatel této části České republiky je zásobována pitnou vodou hlavně z vodních nádrţí (Povodí Ohře 2010). Do roku 2015 je v oblastech povodí plánováno dosáhnout dobrého stavu povrchových a podzemních vod a zabránit zhoršování stavu. Plánování má také za cíl ochránit území před povodněmi a jinými škodlivými účinky vod a to hlavně co se týče ohroţení obyvatel povodněmi, ochrany jejich majetku a ochrany kulturních a historických hodnot. Na druhou stranu má plánování také chránit území před obdobími sucha, zejména z důvodu velkých klimatických změn. Dalšími cíli jsou ochrana a zlepšení stavu umělých vodních děl a dosaţení jejich dobrého stavu z hlediska chemismu vod a ekologického potenciálu. V oblasti povodí Ohře je nyní nedostatečně chráněno před povodněmi cca 49 000 obyvatel, ţijících ve 139 lokalitách [3]. 4.1 Využití vodních děl z turistického hlediska Mimo hlavních funkcí, jako je protipovodňová ochrana a zásobování pitnou vodou, se dají vodní díla vyuţít rovněţ k vedlejším účelům, zejména turistice a popřípadě k lékařským účelům. Výše vybraná vodní díla mají jednu velikou výhodu - nacházejí se v turisticky velmi atraktivních Krušných horách. Jen státní podnik povodí Ohře má ve vlastnictví 24 takových lokalit. Nádrţe mohou představovat vyhledávané turistické cíle, ať jiţ díky skvostné architektuře (kdy některé z nich jsou vystavěny z místních stavebních materiálů, získaných z nedalekých kamenných lomů a vyzděny maltou - např. Janov, 2014 23

Kamenička a mnohé další) nebo svojí unikátní polohou v horské oblasti. Proto by bylo dobré začlenit VD do širšího povědomí veřejnosti, a prezentovat je lidem jako zajímavé technické památky, nikoliv pouze jako zásobárny vody či elektrárny i přesto, ţe podléhají reţimu ochranného pásma vod. Je potřeba rozšířit jejich turistický potenciál a veřejnou informovanost, která je v tomto případě nedostatečná. Řada nádrţí má zákaz vstupu na samotnou hráz a do útrob přehrady. To je právě velikou chybou, neboť hráz i vnitřek přehrady mohou být největšími lákadly z turistického a vzdělávacího hlediska. Pro rozvoj VD jako cílených turistických objektů by se měla rozšířit vzdělávací funkce jednotlivých lokalit. Účelem rozvoje je především zaujmout návštěvníky a informovat je o kulturních, technických a přírodních hodnotách daných objektů. Práce navrhuje zpřístupnění objektů široké veřejnosti formou výkladových prohlídek vnitřních útrob hrází a elektráren. V roce 2013 (při příleţitosti padesátého výročí zaloţení nádrţe Fláje) bylo dílo v polovině května otevřeno veřejnosti. Prohlídku doplňoval mluvený komentář správce přehrady, který přiblíţil roli a historii této i jiných staveb na řekách v povodí a činnost spadající do působnosti státního podniku Povodí Ohře. Turisté se mohli setkat s lávkami ve výšce 35 m v útrobách hráze, stovkami schodů a teplotou kolem šesti stupňů Celsia. Prohlídky byly zdarma [2]. Návštěvník mohl vidět duté betonové pilíře unikátní přehrady, která je v ČR pouze ojedinělým počinem. Prohlídky u příleţitosti výročí přehrady vzbudily u veřejnosti obrovský zájem. Otázkou tedy zůstává, proč na přehradě Fláje neuskutečňovat pravidelné prohlídky se vstupným pro veřejnost? 2014 24

Obr. 18 Pohled do vnitřních prostor flájské hráze (vlastní) Obr. 19 Pohled do vnitřních prostor flájské hráze (vlastní) Toto přiblíţení technicko - kulturního významu vodního díla pro veřejnost by se mělo realizovat pokud moţno u všech zajímavých přehrad a zpřístupnění samotné koruny hráze návštěvníkům by mělo být samozřejmostí. Vnitřní útroby hráze by se také daly v krajním případě vyuţít pro lékařské účely. Díky specifickému mikroklimatu s téměř 100% vlhkostí mohou prostory pomoci lidem s dýchacími potíţemi. Ve Flájské hrázi je znám případ razantního zlepšení zdravotního stavu návštěvníka, trpícího astmatem, po několika návštěvách, trvajících po dobu několik hodin. 2014 25

4.2 Za poznáním vodních děl a kulturních zajímavostí Krušnohoří Práce navrhuje poznávací trasu, zahrnující nejen výše zmíněná vodní díla, ale i kulturní a přírodní zajímavosti. Navrhovaná trasa je určena pro jednodenní zájezd skupiny turistů i individuální návštěvu. Téměř veškeré cílové památky jsou přístupné pro jízdu automobilem či autobusem. Zdatnější cyklisté mohou trasu absolvovat na kole. Trasa měří necelých 70 km a zahrnuje pouze neplacené úseky silnic II. a III. třídy. Trasa rovněţ zahrnuje několik kilometrů pěších úseků. Obr. 20 Vyznačení poznávací trasy, jednotlivá stanoviště: A= VD Fláje, B= VD Janov, C= zámek Jezeří, D= NPR Jezerka, E= VD Jirkov, F= VD Kamenička, G= VD Křímov [4] Trasa začíná na parkovišti u nádrţe Fláje, kde je navrhováno umístění informační tabule, která by měla obsahovat mapu s vyznačenou aktuální pozicí návštěvníka a dále polohu dalších lokalit, základní informace o délce trasy, jejím zaměření a předpokládaný čas dojezdu. Na počátku je moţno navštívit přehradu Fláje s následnou exkurzí do vnitřních částí hráze, která bude zahrnovat výklad průvodcem a měla by trvat nejdéle 90 minut. Další částí prohlídky bude Flájský plavební kanál (počátek turistické stezky podél Flájského kanálu se nachází zhruba 500m pod výchozím bodem trasy). 2014 26

4.2.1 Flájský plavební kanál V roce 1624-1629 vybudoval saský kurfiřt Johann Georg I., částečně i na pozemcích Lobkoviců, plavební kanál Fláje Clausnitz, který je nejstarší technickou památkou svého druhu v Čechách. Kanál navrhl Friedrich Lingke a plavilo se jím dřevo z Flájí do německého Freibergu celých 240 let. V minulém století, do roku 1940, slouţil kanál ještě jako přívod vody pro vodní turbíny továrny na lepenku v Českém Jiřetíně. Po zrušení této továrny přestal být kanál vyuţíván (Bárta 1999). Obr. 21 Flájský plavební kanál (vlastní) Dále bude trasa pokračovat po hřebenu hor k rozhledně Jeřabina. Trasa povede po silnici III. třídy kolem Jeleního vrchu, přes Klíny a Mníšek aţ k Jeřabinskému vrchu. Celková délka úseku měří 18 km. Příjezd k místu určení je malé parkoviště nedaleko silnice. 4.2.2 Rozhledna Jeřabina V roce 1884 byla postavena první dřevěná rozhledna na vrchu Jeřabina. Za I. světové války byla zničena, ovšem v roce 1929 zde místní nadšenci znovu postavili dřevěnou věţ. Po jejím opětovném zničení zůstaly toliko původní kamenné základy. V současné době zde stojí volně přístupná rozhledna (vybudovaná v roce 2009), ze které je krásný pohled na České středohoří i Krušné hory. Nachází se 6,5 km nad městem Litvínov ve výšce 767 m.n.m [4]. 2014 27

Obr. 22 Rozhledna Jeřabina (vlastní) Po panoramatické prohlídce hřebenu KH z Jeřabinské rozhledny bude dalším cílem Janovská přehrada. Trasa bude pokračovat dále po silnici v úseku 4,5 km na začátek obce Křiţatky k malému parkovišti, kde si turisté přečtou malou informační tabuli, popisující přírodní park Loučenské hornatiny. Samotná vodní nádrţ je dostupná pouze pěší lesní cestou, dlouhou cca 500 m. Prohlídka hráze a spodní výpusti s výkladem by měla trvat kolem jedné hodiny. Přehrada je zařazena mezi kulturní památky ČR a návštěvníci ji mohou po téměř 10 letech vidět konečně napuštěnou. Dalším bodem poznávací trasy bude zámek Jezeří, nacházející se těsně nad povrchovým lomem Československé armády. Trasa povede z obce Křiţatky dolů do Janova a dále přes Horní Jiřetín, Černice aţ na parkoviště pod zámkem Jezeří, kde si návštěvníci mohou prohlédnout vstup do opuštěné ţeleznorudné štoly. 4.2.3 Zámek Jezeří Na okraji hnědouhelné pánve na svahu Krušných hor mezi městem Mostem a Chomutovem leţí jiţ značně zchátralý, ale přesto krásný zámek Jezeří. V minulosti patřilo toto sídlo rodu Lobkowiczů; bylo velice významné jak po stránce kulturní tak společenské. Bohuţel v době rozvoje těţby hnědého uhlí v této oblasti došlo k dlouholetému chátrání objektu. Aţ ke konci 90. let minulého století se začalo s rekonstrukcí, která ale pokračuje pomalu. Zámek je nicméně přístupný veřejnosti. I přes komplikace, spojené s návštěvou této památky, je pro návštěvníky neobvyklým záţitkem vidět tuto památku v původním 2014 28

stavu a pokud se návštěvníci po nějaké době rozhodnou na zámeček znovu podívat, uvidí další pokroky při opravě této Perly Krušných hor (David et al. 2002). Obr. 23 Zámek Jezeří (vlastní) Od Zámku Jezeří se bude trasa ubírat směrem k národní přírodní rezervaci Jezerka, vzdálené necelé 3 km. Rezervace je přístupná pouze pěší turistickou cestou. Předmětem ochrany je především nejzachovalejší porost v jiţní části. Na území rezervace se nacházejí i některé další kulturní zajímavosti, stojící za prohlídku, např. malé VD Jezeří, zřícenina hradu Starý Ţemberk, nebo Ţeberská lípa na spodním okraji NPR, která je zřejmě nejstarším stromem na Mostecku. 4.2.4 Vodní dílo Jezeří V NPR Jezerka leţí také přehrada Jezeří, kterou nechal postavit kníţe Moritz Lobkovic v letech 1902 aţ 1904. Měla zásobovat pitnou a uţitkovou vodou jeho pivovar a obce v okolí - Hutě, Nové Sedlo nad Bílinou a Kundratice. Panství Lobkoviců trpělo v 19. století velkým nedostatkem vody. V té době se musela pouţívat voda z říčky Bíliny; ta ovšem byla dost znečištěna odpady z Jirkova. Jelikoţ jí obyvatelstvo pouţívalo i jako pitnou vodu, vyskytly se časté epidemie. Právě proto nechal kníţe vybudovat tuto nádrţ, která zásobovala pitnou vodou cca 5 tisíc obyvatel a zdejší průmysl (Povodí Ohře 2010). 2014 29

Obr. 24 Přehrada Jezeří [5] 4.2.5 Hrad Starý Žemberk Nejvýše postaveným hradem v severních Čechách byl ve své době obranný hrad Starý Ţemberk. Byl vybudován ve 13. století na vrcholu Jezerky nedaleko od dnešního zámku Jezeří. Sídlo zde měl významný šlechtický rod. Jméno hradu vzniklo z původního německého názvu Seeberg (česky Jezerní hora), neboť leţel přímo nad Komořanským jezerem. V polovině 14. století byl tento hrad opuštěn, i kdyţ zčásti slouţil ještě jako opevněný bod. V současné době jiţ z hradu zbyly jen malé zbytky (David et al. 2002). Dalším bodem trasy je zámek Červený hrádek u Jirkova. Ačkoliv je zámek od rezervace vzdálen pouze 5,5 km, díky neprůjezdné silnici povede trasa zpět přes Horní Jiřetín, Dolní Jiřetín a přes Komořany do města Jirkov. Délka úseku je 21 km. Zámek se nachází na okraji Jirkova v obci Červený Hrádek. 4.2.6 Zámek Červený Hrádek Albert ze Seebergu nechal postavit ve druhé polovině 13. století hrad Borek. Byl natřen červenou barvou, proto vznikl název Červený hrádek. V době třicetileté války byl bohuţel zcela zničen. Původní zbytky hradeb byly zbořeny a v letech 1669 aţ 1675 byl postaven nový barokní zámek stavitelem Italem Šantánem Bossim. Na nádvoří zámku jsou dvě kašny se sochami Odyssea a Polyfema. Roku 1695 byla ještě přistavěna zámecká kaple sv. Jana Křtitele. Okolí zámku obklopuje anglický park a nachází se zde také zámecké divadlo z konce 18. století. Majitelé panství si v roce 1687 nechali v parku postavit novogotickou hrobku (David et al. 2002). 2014 30

Obr. 25 Zámek Červený Hrádek [6] Trasa bude dále směřovat k zámku Blatno, vzdálenému necelých 9 km od Červeného Hrádku. Trasa vede přes Jirkov po silnici III. třídy směrem na obce Březenec, Šerchov aţ do obce Blatno, kde se zámek nachází. 4.2.7 Zámek Blatno Zámek Blatno byl postaven ve 14. století. Díky písemnostem z roku 1344 je znám popis hradu, který měl jednu věţ s 5 obrannými děly. Zámek byl na příkaz krále Václava IV. vydán královskému purkrabímu v Mostě. Během husitských válek dobylo hrad spolu s městem Chomutovem husitské vojsko a o tři roky později jej král Zikmund udělil Mikuláši z Lobkovic. Po roce 1707 byl za Jáchyma Adama Ondřeje z Lichtenštejna zbořen, ten jej nahradil barokní novostavbou. Za léta zpustl a obnoven byl aţ po roce 1870 a přizpůsoben k potřebě lesní správy [6]. Posledními body poznávací trasy budou přehrada Kamenička a Křímov, nacházející se 4 km od zámku Blatno. Trasa vede přes Bečov po silnici III. třídy na křiţovatku k prvnímu Dolskému mlýnu. Odtud cesta směřuje podél řeky Chomutovky aţ na parkoviště u třetího Dolského mlýna, kde končí dostupnost trasy po silnici. O nedalekých nádrţí informuje tabule, které si lze povšimnout na konci parkoviště. Kamenička se nachází necelé 3 km od výchozího parkoviště, stejně tak i Křímovská přehrada. Obě nádrţe jsou dostupné pouze pěšky, nebo se zvláštním povolením správy povodí Ohře. 2014 31

5 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo popsat aktuální technický stav vybraných vodních děl území Teplicka, Mostecka a Chomutovska, shrnout informace o vyuţití vody v zájmovém území a poukázat tak na nutnost efektivního hospodaření s touto omezenou zásobou pitné vody. Většina krušnohorských vodních děl byla zhotovena díky hospodářskému a aglomeračnímu rozvoji podkrušnohorské oblasti na přelomu 19. a 20. století a také kvůli narůstající hrozbě povodní. V současné době ale dochází spíše k útlumu průmyslu, pro jehoţ potřebu byla díla budována a účel přehrad bývá často opomíjen. I přesto jsou VD Krušnohoří téměř jedinou protipovodňovou ochranou Podkrušnohoří a jedinou zásobou pitné vody, a to je třeba si uvědomit. Dalším cílem práce bylo popsat zájmové území, na kterém se nacházejí vybraná vodní díla a toto charakterizovat z geologického, klimatického a hydrologického hlediska. Jedná se převáţně o území středních Krušných hor a části Podkrušnohorské pánve. V poslední řadě bylo cílem práce poukázat na turistický potenciál VD v oblasti, kde stále roste zájem o turistiku a návštěvu zajímavostí. Krušné hory byly od 70. let minulého století dlouhou dobu postiţeny extenzivním rozvojem průmyslu a jejich lesy připomínaly spíše vrcholy, poseté telegrafními sloupy. Dnes se na území KH dají opět nalézt přirozené listnaté porosty i zdravé a husté lesy s přirozenými mokřinami a rašeliništi. Proto v současnosti sice pozvolně, ale stále více roste atraktivita hor v oblasti cestovního ruchu. Dominantu KH tvoří právě zmíněná vodní díla. V práci byla vytvořena poznávací trasa, která by měla za cíl nejen poznání vybraných VD, ale také upozornit případné návštěvníky na méně známé památky a zajímavosti v okolí přehrad. Práce by se dala vyuţít pro případnou realizaci návrhu poznávací trasy a zlepšení cestovního ruchu v kategorii technických památek. Studie by mohla být podána k posouzení správě povodí Ohře a příslušným obecním úřadům jako návrh na vylepšení místní turistické informovanosti. 2014 32