6. PLATÓN Cvičení č. 1. - 1. Jaký je rozdíl mezi náboženstvím, filosofií a vědou? Kdy a kde vzniká filosofie? 2. Uveďte min. 3 filosofické disciplíny a napište, co je jejich předmětem. 3. Vysvětlete pojmy: monoteismus, antropomorfismus, sofistika, agora. Platón (427-347) Sókratův žák, učitel Aristotela, jeden z nejvýznamnějších filosofů starověku v Athénách založil filosofickou školu, tzv. Akadémii (něco jako dnešní univerzita), která přetrvala 8. století základ studia tvořila aritmetika, geometrie, astronomie a hudba, měla vědecká zařízení a rozsáhlou knihovnu jeho spisy mají formu dialogu, jednou z hlavních postav Sókratés Platónova filosofie ontologie - nauka o idejích (teorie dvou světů) existuje svět nehmotných, věčných a neproměnlivých podstat, tzv. idejí, který je nadřazen našemu světu pomíjivých věcí ideje existují objektivně, tj. nezávisle na našem poznání o např. navzdory všem rozdílům u níže uvedených obrázků poznáme, že všechny zobrazují koně; musí tedy mimo prostor a čas existovat jakási idea koně (ideální kůň), jehož jsou jednotliví koně (skuteční, kreslení, atd.) jen nedokonalými napodobeninami
noetika rozlišuje mezi poznáním a míněním smyslově vnímatelný svět neumožňuje žádné pravé poznání, nýbrž jen nejisté mínění poznání je ve skutečnosti anamnéze (=rozpomínání) nesmrtelné duše na svět idejí, která před svým vstupem do lidského těla pobývala v říši věčných idejí o např. vidím koně co to znamená? Co skutečně smyslově vnímám, když vidím koně? Barvu, tvar, stavbu těla, řehtání, což se stále mění barvy mění odstíny, tělo je v pohybu, ustává řehtání, atd. Co se ovšem nemění, je ono kůň smyslové jevy (barva, tvar, zvuk, atd.) jsou jevy něčeho, co se v nich ukazuje a neproměňuje, tj. vyjevují ideu koně; tu smyslově nevnímáme, ale podle Platóna rozpomínáním poznáváme (anamnéze) politická filosofie Platón uvažoval o nejlepším možném státu, tedy utopii úkoly státu výživa a zisk obrana řízení rozumem rozdělení společnosti řemeslníci, rolníci, vojáci učenci (=filosofové) obchodníci mj. důraz na výchovu, přesné předpisy pro život ve státě, např. společné vlastnictví, včetně vlastnictví žen Text č 1. Podobenství o jeskyni, Ústava, VII, 514-516 Sókratés: Představ si lidi jako v podzemním příbytku podobném jeskyni, jež má ke světlu otevřen dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni již od dětství žijí spoutáni na nohou a na šíjích, takže zůstávají stále na témž místě a vidí pouze přímo před sebe, ale nemohou otáčet hlavy, protože jim pouta brání. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž si představ vystavěnou zídku na způsob zástěny jaké mívají před sebou kejklíři a nad kterými ukazují své kousky. Glaukón: Vidím to před sebou. Sókratés: Představ si dále, že podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaká nářadí, přečnívající nad zídku, také podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak jinak vyrobené, přičemž jedni z nosičů mluví, druzí mlčí. Glaukón: Divný je tvůj obraz a divní vězňové. Sókratés: Podobní nám, neboť takoví lidé jistě by neviděli ze sebe samých ani ze svých druhů nic více než stíny vrhané ohněm na protější stěnu jeskyně. Glaukón: Jak by také uviděli, když jsou nuceni držet po celý život hlavu bez pohnutí? Sókratés: A co předměty nošené podél zídky? Neviděli by z nich právě tolik? Glaukón: Ovšemže. Sókratés: A kdyby mohli mezi sebou hovořit, jistě by myslili, že těmi jmény, které dávají tomu, co před sebou vidí, označují skutečné předměty. Glaukón: Nevyhnutelně. Sókratés: A což kdyby to vězení odráželo od protějšku i ozvěnu. Kdykoli by promluvil někdo z předcházejících nosičů, nemyslíš, že by pokládali za původ toho hlasu jedině právě ten protější stín? Glaukón: Při Diovi dozajista. Sókratés: U takových lidí tedy, by veskrze za pravdu neplatilo nic jiného, než stíny těch umělých věcí. Glaukón: Docela nutně. Sókratés: Nuže, pozoruj, jak by to asi bylo s jejich vyproštěním a vyléčením pout a nerozumnosti, kdyby se jim ho přirozeně dostalo, a to takto: Jeden z nich je vyproštěn z pout a přinucen náhle vstát a otočit šíji a jít a hledět vzhůru ke světlu. Z toho všeho by cítil bolest a pro mžitky v očích nebyl by schopen dívat se na ony předměty, jejichž stíny tenkráte viděl: co by asi řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tenkrát viděl jen přeludy, nyní však že zří správněji, jsa mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším, a kdyby ho nutil, ukazuje mu na každý z předcházejících předmětů, odpovídat na otázku, co to je? Nemyslíš, že by byl v nesnázích a domníval se, že věci, které by viděl, byly pravdivější než ty, které mu jsou nyní ukazovány? Glaukón: Mnohem pravdivější. Sókratés: Nuže a kdyby ho docela nutil hledět do světla samého, že by ho bolely oči a že by se obracel a utíkal k tomu, nač se dovede dívat, a měl za to, že toto je vskutku zřetelnější, než co se mu ukazuje? Kdyby ho však někdo násilím vlekl skrz drsný a strmý východ a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by snad bolestně toto
násilí a nevzpíral by se; a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co se mu nyní předvádí jako pravdivé? Glaukón: Ne, alespoň ne hned. Sókratés: Myslím, že by si potřeboval přivyknout, kdyby chtěl uvidět, co je nahoře. Nejdříve by rozpoznal nejsnáze stíny a potom obrazy lidí i ostatních předmětů, zrcadlící se na vodních plochách, později pak skutečné předměty; dále pak by snesl pohled na tělesa nebeská a na samu oblohu snáze v noci, kdy by se díval na světlo hvězd a měsíce, než vedle na slunce a sluneční světlo. Glaukón: Zajisté. Sokratés: Nakonec by, myslím, mohl hledět na slunce, ne na jeho obraz ve vodě nebo na nějaké jiné ploše, ale na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě, a mohlo by též pozorovat, jaké je. Glaukón: Nevyhnutelně. Sókratés: A potom by si už o něm udělal úsudek, že právě ono způsobuje roční období, oběh let a všechno řídí ve viditelném světě, a že je v tom smyslu i příčinou všeho, co předtím viděli v jeskyni. Glaukón: Je zřejmé, že by potom na to přišel. Sókratés: A co když si vzpomene na své dřívější obydlí a na tamější vědění a tehdejší své spoluvězně; nemyslíš, že by sám sebe pokládal za šťastného pro tu změnu, tamty by pak litoval? A uvaž ještě toto. Kdyby takový člověk opět sestoupil dolů a posadil se na stejné místo, nenaplnily by se mu oči tmou, kdyby tak náhle přišel ze slunce? Glaukón: Jistě Sókratés: Tu pak kdyby zase musel posuzovat ony stíny a závod s oněmi, kteří zůstali stále vězni, dokud má mžitky před očima a dříve, než by se mu oči uklidnily a toto zvykání by netrvalo zrovna krátce zdali pak by nebyl k smíchu a zdali by se o něm neříkalo, že přišel z té cesty nahoru se zkaženým zrakem, a že to nestojí za pokus chodit tam nahoru? A kdyby se někdo pokoušel je vyprošťovat z pout a vést nahoru, zdali pak by ho nezabili, kdyby ho nějak mohli rukama uchopit a zabít? Glaukón: Dozajista. Sókratés: Tento obraz, milý Glaukóne, tedy připojme celý k tomu, co bylo řečeno nahoře: prostor, jevící se zraku, jest jako ten žalářní příbytek a světlo ohně v něm hořící je síla slunce; k tomu pokládej výstup nahoru a dívání se na věci nahoře za vzestoupení duše do oblasti pouze myslitelného a pochopíš mé mínění, když si je přeješ slyšet. Bůh sám ví, zdali je pravdivé. Nuže, jak já to vidím, je to tak: v oboru poznání spatřuje se na konci a to jen stěží, idea dobra; když však je spatřena, lze o ní soudit, že ona je všeho původcem, všeho pravého a krásného, neboť i ve světě viditelném zrodila světlo a jeho pána, slunce, i v oboru myslitelném, kde je sama paní, poskytla lidem pravdu a rozum; musí ji tedy poznat ten, kdo chce rozumně jednat, ať v soukromí, či ve veřejném životě. Cvičení č.2 Pracujte ve dvojicích. Na základě textu odpovězte na následující otázky. 1. Jaký je vztah mezi poutníkem a osobami v řetězech? Jaký je vztah mezi společností a jednotlivcem? 2. Co představuje současně pravdu a bytí? Co jsou vlastně stíny na stěně? 3. Proč se nepodaří filosofovi ostatní přesvědčit? 4. Co z podobenství plyne pro uspořádání společnosti? Jaký typ společenského zřízení odpovídá tomu, aby celá společnost vždy naslouchala jednotlivci?
7. ARISTOTELÉS Cvičení č. 1. - 1. Kdo byl Platónovým učitelem? 2. Jakou filosofickou školu Platón založil a jakou formu měly jeho filosofické spisy? 3. Co jsou podle Platóna ideje? 3. Jaký je podle Platóna rozdíl mezi poznáním a míněním? 4. Co označujeme slovem utopie? Aristotelés (384-322), žák Platónův, exceloval v přírodních vědách na ostrově Lesbos studoval mořskou flóru a faunu, zato z matematiky propadal. Po tři roky vychovatelem Alexandra Makedonského, v Athénách založil vlastní filosofickou školu Lykeion (odtud dnešní lycea). zakladatel logiky jako nauky o správném myšlení zakladatel metodologie vědy v metafyzice navázal na Platóna; Aristotelova metafyzika základem středověké křesťanské filozofie, zejména tomismu (podle Tomáše Akvinského) Logika založil logiku jako nauku o formách a metodách správného myšlení: zabývá se tím, jak postupoval v myšlení, abychom dospěli ke správným závěrům myslíme v pojmech, POJEM je proto podle Aristotela základní jednotkou logických operací; pojem se skládá se 3 částí: 1. skutečnost, která je označena 2. význam, tj. naše představa označované skutečnosti 3. znak, tj. slovo, které pro označení užíváme o o o znak je slovo, kterým označuji tj. řeknu dámská kabelka význam je představa, kterou si vybavím, když vyslovím dámská kabelka skutečnost je konkrétní dámská kabelka, kterou mám před sebou v obchodě Znak a skutečnost se na pojmu nemění; jediné, co je na pojmu proměnlivé, je jeho význam, tj. představa Petra, Tereza nebo Ouliana mají jinou představu o ideální dámské kabelce, to, co se na této konkrétní kabelce líbí Petře, např. že jí jde k šatům a botám, se již nemusí líbit Oulianě, která má ráda spíše tlumené barvy, a to, že by se jí hodila k šatům a botám, není součástí její představy abychom mysleli správně, musíme používat jasné pojmy, tj. musíme přesně definovat jejich význam; DEFINICE má podle Aristotela 2 kroky:
1. zařadíme danou skutečnost do vyšší třídy skutečností, jejíž obecné znaky souhlasí se znaky definované skutečnosti ( vyšší rod ) 2. rozlišíme, čím se daná skutečnost odlišuje od ostatních skutečností stejné třídy ( druhový rozdíl ) Definovaný pojem Vyšší rod Druhový rozdíl led voda pevná fáze čtverec rovnoběžník rovnostranný pravoúhlý matka rodič pohlaví ženské demokracie vláda lidu Cvičení 2. Aby byla definice správná, nesmí být ani 1) ani příliš široká (např. Koza je domácí zvíře, které žere trávu; to by mohla být i husa, ovce, atd.), ani 2) příliš úzká (např. pes je domácí zvíře, které štěká a má černou barvu; psi jsou i bílí, hnědí, zlatí atd.), ani 3) příliš úzká a příliš široká (např. pták je živočich, který létá; široká létají i vakoveverky a netopýři, úzká pštros a tučňák nelétají). Ve trojicích utvořte sérii 4 definic (správnou, širokou, úzkou, úzkou a širokou) a doplňte je do tabulky. definice správná široká definovaný pojem vyšší rod druhový rozdíl zdůvodnění xxxxxxxxxxxxxx úzká úzká a široká pojmy spojujeme ve věty, tj. v SOUDY; v každém soudu jsou spojeny minimálně 2 pojmy: 1. subjekt pojem, o kterém se něco vypovídá 2. predikát výpověď, která se činí o subjektu Např. každý oční optik umí číst (subjekt každý oční optik, predikát umí číst ), Tereza je velmi mazaná (subjekt Tereza, predikát velmi mazaná ) soudy spojujeme v ÚSUDKY; ty jsou základem Aristotelovy logiky, neboť naše myšlení se odehrává v úsudcích z předpokladů (soudů) odvozujeme něco nového; úsudek se skládá: 1. vyšší premisy, např. Všichni studenti 4. ročníku VOŠZSZŠ se připravují na maturitu. 2. nižší premisy, např. Barbora K. je studentkou 4. ročníku VOŠZSZŠ. 3. závěr, např. Barbora K. se připravuje na maturitu. o Jestliže tedy každé M (Všichni studenti 4. ročníku VOŠZSZŠ) je P (připravují se na maturitu) a každé S (Barbora K.) je M (studentka 4. ročníku VOŠZSZŠ), pak každé S (Barbora K.) je P (připravuje se na maturitu), což lze formalizovat.
Metodologie vědy úsudky se spojují v důkazy: věda podle Aristotela postupuje v důkazech; existují přitom 2 základní vědecké postupy: 1. Dedukce logicky nutné vyvození prostřednictvím logických úsudků: postupuje se přitom od obecných teorií k jednotlivostem, zvláštnostem 2. Indukce postup od jednotlivých pozorování k obecným závěrům př. Au je těžší než voda, Ag je těžší než voda, Fe je těžší než voda kov je těžší než voda Politická filosofie stát je něco přirozeného, protože člověk je od přírody tvorem společenským, tak jako oko nemůže být okem mimo organizmus, nemůže být ani člověk člověkem mimo obec. zájmy státu, obce jsou přednější než zájmy jednotlivce na základě studia 158 ústav různých městských států rozdělil ústavní formy na pravé a zvrhlé demokracii, která podle něj znamená tyranii lidu, považoval za zvrhlou formu vlády Cvičení 3. - 1. Jaké dnes existují společenské a ústavní pojistky proti těm, kdo se chtějí v demokracii obohacovat na úkor těch, kdo je zvolili? Napište min. 4. 2. Jaký je rozdíl mezi demokracií jako vládou lidu a demokracií jako tyranií lidu? Kdy se vláda lidu zvrhává v tyranii?
8. HELÉNISTICKÁ FILOSOFIE Cvičení č. 1. - 1. Kdo byl učitelem Aristotela? A kdo Platóna? 2. Jakou filosofickou školu Aristotelés založil? 3. Jaký je rozdíl mezi znakem, významem a skutečností, pokud jsou zahrnuty v pojmu? 4. Jaký je rozdíl mezi indukcí a dedukcí? Helénistická filosofie filosofie období helénismu, tj. 4-1. stol. př. n. l., tj. od vytvoření říše Alexandra Velikého po připojení Egypta k římské říši z řeckého Helada = Řecko, rozšíření řecké kultury a vzdělanosti Říše Alexandra Velikého řečtina se v té době stává mezinárodním jazykem (jako dnes angličtina) Charakteristika filosofie období helénismu filosofie pojímána jako etika, jako umění vést správně svůj život přechod od polis ke kosmopolis, od příslušnosti k obci k světoobčanství vedle Athén nové kulturní středisko v Alexandrii v Egyptě založeno Múseion (chrám múz), vědecká instituce, rozsáhlá knihovna, pozornost zaměřena k technickým vědám Archimédés, (mechanika), Eukleidés (matematika), Aristarchos ze Samu (astronomie, heliocentrismus) filosofické proudy stoicismus, epikureismus, skepticismus Stoicismus zakladatel Zenón z Kitia, z římských stoiků Seneca (1. stol. n.l.), vychovatel císaře Nerona, Epiktétos (propuštěný otrok), Marcus Aurelius (filosof na trůně) logika za základní jednotku logických operací považovali větu (nikoli pojem, jako u Aristotela, což ocenili až logikové 20. století) etika žít v souladu s přírodou, tzn. se svou přirozeností a řídit se rozumem člověk je bytost rozumná (homo sapiens), která umí ovládnout své vášně a pudy (= přirozenost) politická filosofie všichni lidé mají stejnou přirozenost (jsou homo sapiens), proto jsou si rovni kritika otroctví Text č. 1. Marcus Aurelius, Hovory k sobě Lidský život je okamžik; podstatou života je neustálé proudění; smysly klamou; tělo je pomíjivé; duše nestálá; osud je záhadný; sláva je nespolehlivá. Krátce vše, co se týká těla, se podobá plynutí, a co se týká duše snu i dýmu. Život je boj a putování cizinou; posmrtná sláva je zapomenutí. Co nás tu tedy může bezpečně vést? Jedno jediné filozofie. Všichni lidé jsou spolu příbuzní, ne sice podle krve, ale rozumem, neboť rozum každého je součástí vesmírného. Z tohoto příbuzenství vyplývá lidem povinnost chovat se k sobě vlídně a přátelsky. Buď v tomto světě žiješ, a už sis tedy zvykl; nebo odtud sám odcházíš, a to jsi právě chtěl; anebo umíráš, a máš doslouženo. Nic čtvrtého není; nuže tedy: buď dobré mysli!
Cvičení 2. Vyberte jednu myšlenku Marca Aurelia a pokuste se ji dále rozvést (min. 5 vět): Epikureismus zakladatelem Epikúros (341-270) etika cílem lidského života je vyhledávání slasti a zbavování se strastí; děláme to proto, abychom dosáhli ataraxie, duševního klidu, vyrovnanosti Text č. 2. Úryvky z Epikúra. Když tedy pravíme, že svrchovaným cílem je slast, nemíníme tím rozkoše prostopášníků ani rozkoše spočívající v požitkářství, jak se domnívají lidé, kteří naše učení neznají a s ním nesouhlasí, nebo si je špatně vykládají, nýbrž stav, v němž člověk necítí bolest. Neboť nečiní život příjemným ani ustavičné pitky a hodokvasy, ani obcování s hochy a se ženami, ani požívání ryb a jiných věcí, které poskytuje bohatý stůl, nýbrž střízlivý úsudek, vyhledávající důvody pro každou volbu, pro každé odmítnutí a zapuzující klamné domněnky, z nichž nejčastěji zachvacuje duše zmatek. Přivykni si dále na myšlenku, že se nás smrt vůbec netýká. Neboť všechno dobro a zlo se zakládá na činnosti smyslů, kdežto smrt znamená konec smyslové činnosti. Když člověk žije, není smrti, když přijde smrt, člověk již není. A tak pravé poznání, že se nás smrt netýká, umožňuje nám radostné užití smrtelného života, nepřidávajíc k němu věčného pokračování, naopak, zbavujíc nás touhy po nesmrtelnosti. Neboť nic není v životě hrozného pro toho člověka, který pochopil, že není nic hrozného v smrti. Obecné množství brzy prchá před smrtí, jako před největším zlem, brzy po ní touží, vidouc v ní odpočinek po starostech života. Moudrý člověk se ani nezříká života, ani se nebojí jeho konce; neboť ani se mu neprotiví žití, ani se mu nejeví zlem nežití. Ale jako si nevybere prostě toho pokrmu, kterého je více, nýbrž ten, který je nejchutnější, tak ani nehledí užívat života co nejdéle, nýbrž co nejpříjemněji. Kdo doporučuje jinochu, aby se snažil krásně žít, a starci, aby se snažil krásně umřít, je pošetilý nejenom proto, že se rádo žije, nýbrž i proto, že péče o krásný život je zároveň péčí o krásnou smrt. Cvičení 3. O Epikúrovi se říká, že zbavil Řeky strachu ze smrti. Souhlasíte s jeho argumentací, že se nás smrt vlastně netýká? Rozveďte jeho myšlenky. (min 5 vět). Skepticismus skepse, tj. pochybnost o tom, co se považuje za samozřejmé, jasné, závazné stálé pochybování, zakladatelem Pyrrhón z Elidy, z římských skeptiků např. Cicero (1. stol. př. n. l.) nelze dosáhnout konečné pravdy: pravdivé poznání je vždy průsečíkem mezi pravdou a domněnkou TROPY argumenty, které zdůvodňují, proč nelze dosáhnout pravdivého poznání např. různé vnímání, různí lidé, rozdílnost výchovy, jiné předsudky a zvyky, proměnlivost jevů atd. Pyrrhón z Elidy (4. 3. stol. př. n. l) 1. Jaké jsou věci? - Nelze říci, smysly i rozum nás klamou 2. Jaký postoj k nim máme zaujmout? Postoj epoché, tj. zdržování se soudů 3. Co tím získáme? Duševní klid, vyrovnanost (ataraxia)