Vnitřní vliv rostliny. Vnější vliv prostředí

Podobné dokumenty
značné množství druhů a odrůd zeleniny ovocné dřeviny okrasné dřeviny květiny travní porosty.

DOKONČENÍ PŘÍJEM ŽIVIN

Koloběh fosforu v přírodě

Mendělejevova tabulka prvků

Transport živin do rostliny. Radiální a xylémový transport. Mimokořenová výživa rostlin.

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

Speciální osevní postupy Střídání s běžnými plodinami. Variabilita plodin Volba stanoviště Obtížná volba systému hnojení

5. Lipidy a biomembrány

Agroekologie. Globální a lokální cykly látek. Fotosyntéza Živiny Rhizosféra Mykorhiza

Půda - 4 složky: minerálníčástice organickéčástice voda vzduch


Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Transport v rostlinách. Kateřina Schwarzerová Olga Votrubová

Základy pedologie a ochrana půdy

10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách

Z K. Agrochemické zkoušení zemědělských půd a význam vápnění. AZZP Hlavní principy. Miroslav Florián ředitel Sekce zemědělských vstupů

Fyziologie rostlin - maturitní otázka z biologie (3)


Vývoj sklizňových ploch a produkce hlavních plodin

a) pevná fáze půdy jíl, humusové částice vážou na svém povrchu živiny v podobě iontů

Biologie 31 Příjem a výdej, minerální výživa, způsob výživy, vodní režim

Půda a hnojení. Roman Rozsypal

Nitrátová směrnice. v roce Novinky v nitrátové směrnici

VODNÍ REŽIM ROSTLIN. Mgr. Alena Výborná Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_1_06_BI1

Clivia miniata, Acorus calamus)

Obsah 5. Obsah. Úvod... 9

Správná zemědělská praxe a zdravotní nezávadnost a kvalita potravin. Daniela Pavlíková Česká zemědělská univerzita v Praze

Obsah vody v rostlinách

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Draslík - Nepostradatelný prvek pro výnos a kvalitu zeleniny

Informace pro žadatele - SZP 2015

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

HYCOL. Lis tová hno jiva. HYCOL-Zn kulturní rostliny. HYCOL-Cu kulturní rostliny. HYCOL-E OLEJNINA řepka, slunečnice, mák

FYTOREMEDIACE LÉČIV A JEJICH REZIDUÍ

Hnojiva organického původu výsledky dlouhodobých pokusů Michaela Smatanová

VÝVOJ OSEVNÍCH PLOCH A PRVNÍ ODHAD SKLIZNĚ

Lávové sklo porézní materiál Vyšší vzdušnost substrátů vzdušnost Drahé Tropické rostliny, sukulenty (kaktusy, )

Odběr rostlinami. Amonný N (NH 4 )

Úvod do biologie rostlin Transport látek TRANSPORT. Krátké, střední, dlouhé vzdálenosti

SAM 19N + 5S. Použití na: Proč je výhodné použít SAM 19N + 5S? olejniny obilniny jeteloviny cukrovku sóju chmel krmnou řepu luskoviny zeleninu

Výživa a hnojení ovocných rostlin

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Brambor mandelinka bramborová, mšice 0,4 3 při zjištění výskytu

Vakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich

Negativní vliv faktorů bezprostředněse podílejících se na množství a kvalitu dodávané organické hmoty do půdy

Výživářské pokusy s organickými vstupy

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Osevní postupy. Osevní postup. Základní pojmy. Základní pojmy plánovité agrotechnicky zdůvodněné střídání plodin z hlediska

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

MINERÁLNÍ A STOPOVÉ LÁTKY

Trendy v současném zemědělství ČR a jejich možný dopad na půdní úrodnost. Miroslav Florián ředitel Sekce úřední kontroly ÚKZÚZ Brno

J a n L e š t i n a Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha - Ruzyně

Vodní režim rostlin. Obsah vody, RWC, vodní potenciál a jeho komponenty: Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy,

DOBROVOLNÉ PODPORY VÁZANÉ NA PRODUKCI (VCS)

ROZKLAD SLÁMY. František Václavík PRP Technologies Srpen Produkce živin na farmě Rostlinná výroba. VÝNOS v t/ha N P 2

Listová hnojiva HYCOL

Administrace podpor v sektoru zeleniny 2015

Přehled zkoušek ve vegetační hale ÚKZÚZ Pusté Jakartice v letech

Částka Za 4 se vkládá nový 4a, který včetně nadpisu. zní:

Vodní režim rostlin. Transport kapalné vody

Vodní režim rostlin. Úvod Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy, lišejníky, kapradiny, vyšší rostliny) a homoiohydrické.

Principy výživy rostlin a poznatky z výživářských. Miroslav Florián ředitel Sekce úředníkontroly ÚKZÚZ Brno

CHEMAP AGRO s.r.o 3. 1 Prémiová výživa 5

Pracovní návrh. (6) Pro zjišťování odlišnosti musí být do zkoušek zařazeny dostupné srovnávací odrůdy podle 26 odst. 4 zákona.

Struktura. Velikost ionexových perliček Katex. Iontová výměna. Ionex (ion exchanger) Iontoměnič Měnič iontů. Katex (cation exchanger) Měnič kationtů

MINERÁLNÍ VÝŽIVA ROSTLIN. Minerální živiny Koloběh živin Mechanizmy transportu minerálních živin v rostlině Funkce jednotlivých živin

3) Membránový transport

STANOVENÍ OBSAHŮ PŘÍSTUPNÝCH MIKROELEMENTŮ V PŮDÁCH BMP. Šárka Poláková

Důležitost organické hmoty v půdě. Organická složka. Ing. Barbora Badalíková

Půda a půdní úrodnost. Roman Rozsypal

Sestavování osevních postupů

ANTINUTRIČNÍ, TOXICKÉ A DALŠÍ BIOAKTIVNÍ LÁTKY OVOCE A ZELENINY. Aleš Rajchl VŠCHT Praha

PŘÍPRAVKY NA BÁZI LIGNOSULFONÁTŮ

10 PŘÍLOHY. Seznam příloh

umožňují enzymatické systémy živé protoplazmy, nezbytný je kyslík,

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Dlouhodobé monokultura Problémy zapravení hnojiv během růstu Ca, P, K

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

ŘEPA CUKROVKA. Řepa cukrovka. Význam: výroba cukru (technická cukrovka) - má 14 16% sacharidů krmivářství - řízky, melasa.

Pedogeochemie. Sorpce fosforečnanů FOSFOR V PŮDĚ. 11. přednáška. Formy P v půdě v závislosti na ph. Koloběh P v půdě Přeměny P v půdě.

Nitrátová směrnice v souvislosti s pěstováním zeleniny

3 a) Fyzikální principy. 5 Chemický potenciál (µ s ) (volná energie na jeden mol: J/mol) * = chemický potenciál roztoku s za standartních podmínek

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Půdní úrodnost, výživa a hnojení

Vlastnosti vody. Voda má jednoduché chemické složení (H 2 O) Kyslík s vodíkem je spojen kovalentní vazbou polárního charakter.

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Nitrátová směrnice v souvislosti s IPZ

Anorganické látky v buňkách - seminář. Petr Tůma některé slidy převzaty od V. Kvasnicové

Pozvánka na pole. Pokusy na výživářské bázi Lípa POLNÍ DEN ÚKZÚZ 2015 PŮDA A JEJÍ ÚRODNOST. Michaela Smatanová

Obnovitelné zdroje energie Budovy a energie

Oceněné rostlinné hnojivo!

Půda a organická hmota. Praktické zkušenosti s používáním kompostů

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Transkript:

Vnitřní vliv rostliny Vnější vliv prostředí

Vnitřní faktory Druhové (odrůdové) rozdíly: rozdílné uspořádání kořenů - hloubka, množství kořenů a vlášení, mohutnost kořenů, celkový povrch aj. -> ovlivňuje příjmovou kapacitu kořenů, rozdílné množství exudátů, - ovlivňuje počet mikroorganismů v rhizosféře a jejich aktivitu, biologická hodnota rostliny, - metabolismus, zásobování kořenů organickými látkami.

Vnitřní faktory Rostlina Hloubka pronikání kořenů (cm) Běžná hloubka pronikání Největší podíl kořenů Ovocné dřeviny 200-300 20 60 Obilniny 110-130 (i více) 25-50 Vojtěška 200-1000 25 60 Jetel bílý 20-30 17 20 Okurka 30-35 10 25 Brambory 40-45 20 30 Trávy 30-80 10-30

Vnitřní faktory Mělce kořenící zahradní rostliny cibule pór mrkev petržel červená řepa ředkvička ředkev brambory špenát salát kedlubny okurky Hluboko kořenící zahradní rostliny zelí kapusta květák brokolice fazol hrách celer reveň chřest rajčata ovocné dřeviny

Vnitřní faktory Rostlina délka (m) Kořeny Kořenové vlášení Objem půdy povrch (cm 2 ) počet (10 6 ) délka (m) povrch (cm 2 ) zaujímaný kořeny (%) Oves 6,9 477 9,5 1 123 5 164 0,55 Žito 9,7 760 18,9 2 492 11 597 0,85 Soja 4,4 613 9,8 90 418 0,91 Lipnice luční 58,0 3 216 77,9 7 804 23 876 2,80

Hustá kořenová síť nižší výkonnost příjmu P Obilniny, trávy Slabá kořenová síť vyšší výkonnost příjmu P Řepka, špenát, soja, lupina Slabá kořenová síť nižší výkonnost příjmu P Rajčata, fazole, cibule, brambory

Největší význam - fosfor

Vnitřní faktory ječmen (nejmenší) pšenice, oves žito, kukuřice brambory, cukrovka, jetel luční, hořčice vojtěška, hrách, bob, pohanka ovocné stromy jehličnany (nejvyšší)

Vnitřní faktory mykorhizní asociace ektotrofní hyfy na povrchu kořenů nejčastěji u stromů borovice, břízy, buky a vrby endotrofní hyfy uvnitř kořenů hlavně u bylin, dřeviny - jasan, topol a ořešák sacharidy N, P kořenová exudace organické kyseliny citronová (vojtěška a lupina), jablečná (kukuřice, pšenice, řepka), šťavelová (řepa cukrová), exudace kyselých fosfatáz - uvolnění P z organických sloučenin

1 2

Vnitřní faktory vyšší tvorba fenolových látek v rostlině, výdej do rhizosféry podpora mykorhizy, zvýšení rozpustnosti fosforečnanů, omezení působení kořenových patogenů a pod. zvýšená tvorba kořenů

Vnitřní faktory dostatek P nedostatek P

Vnitřní faktory Rostlina % Ječmen 0 Oves 1,1 Pohanka 2,7 Bob 5,0 Hořčice 7,1

Využití odpadních materiálů - čistírenské kaly - popel ze spaloven biomasy - digestáty z bioplynových stanic Vnitřní faktory Aplikace hnojiva ke kořenům (pod patu) Využití tzv. bioefektorů - mikroorganismy, látky podporující příjem P Příklady: - Trichoderma harzianum uvolňování P z nepříst. forem - Pseudomonas sp. podpora růstu kořenů - Bacillus amyloliquefaciens uvolňování P - Výtažky z řas, kompostů apod.

Vnitřní faktory změna morfologického utváření kořenů omezený růst do délky zvýšený růst koř. vlášení u dvouděložných rostlin a některých jednoděložných (mimo trav) zvýšená sekrece H + iontů a současně chelátů s redukčními účinky redukce Fe 3+ na Fe 2+, který je transportován do vnitřních částí buněk kořenů příjem Fe 2+ zvýšená biosyntéza a sekrece specifických chelátorů u trav - fytosiderofory pro Fe 3+ - syntetizují se z methioninu a nikotinamidu nejznámější je kyselina mugineová s Fe 3+ vytváří velmi stabilní komplex, který je přenášen specifickým přenašečem do vnitřního prostoru buněk kořenů. Převažuje příjem Fe 3+

Vnější faktory

Vnější faktory půdní podmínky - obsah živin v půdním roztoku a v půdě - ph, sorpce, obsah a kvalita organických látek - zrnitost, pórovitost, aj. povětrnostní podmínky - teplota, - vlhkost, - sluneční záření, proudění vzduchu apod. agrotechnické a technické zásahy - osevní postup, použití pesticidů, závlaha - výživářská opatření - technické zásahy odvodnění, jiné meliorace

Celým povrchem těla Převážně kořeny Z půdního roztoku inoty Kationty - K +, NH 4+, Ca 2+, Mg 2+, Mn 2+, Fe 3+, Zn 2+ Anionty - NO 3-, H 2 PO 4-, SO 2-4, Cl -, MoO 2-4

Několik etap: I. přísun živin do bezprostřední blízkosti kořenů, II. průnik živin do volného prostoru buněk kořenů, III. vstup živin do vnitřního prostoru buněk kořenů, (průnik polopropustnou membránou plasmalemou do cytoplasmy), IV. transport živin v rostlině.

- Jen živiny v těsné blízkosti kořenů (rhizosféře) - Rhizosféra vrstva několik mm (1-6) od povrchu kořenů Do rhizosféry se ionty dostávají : - pohybem půdního roztoku, tzv. hmotovým tokem, - difuzí postupnou rozpustností sloučenin a pohybem iontů na místa s nižší koncentrací - růstem kořenů.

Přísun půdního roztoku ke kořenům Odčerpání vody kořeny Rozdílný vodní potenciál Doplnění roztoku z ostatních zón půdy Rozdílné koncentrace iontů v rhizosféře závisí na koncentraci iontů v půdním roztoku rhizosféra ochuzená nebo obohacená zóna

Vliv: - transpirace - obsah jednotlivých iontů v půdním roztoku Příklad : Transpirační koeficient Zelí 750 (750 ml vody na 1 g výnosu sušiny) Výnos zelí - 40 t/ha, z toho 10% sušina 1. Kolik zelí odebere vody z 1 ha? 2. Kolik zelí odebere vody z 1 m 2? Fyziologicky využitelná voda na středních půdách 170 mm 3. Jaká je bilance vody (v litrech) při pěstování zelí? Obsah vápníku v půdním roztoku je 200 mg/l 4. Kolik může zelí celkem odebrat vápníku pomocí transpirace (v kg/ha)? Potřeba vápníku je 2,8 kg/t výnosu čerstvé hmoty 5. Je přísun Ca transpirací dostačující?

Prvek Prům.obsah v půdním roztoku (mg/kg) Možný přísun hmotovým tokem (kg/ha) Odběr živin sklizní zelí (kg/ha) Možný podíl zásobení v (%) hm.tokem Ca 200 1 200 64 100 - Mg 10 60 16 100 - difuzí K 15 90 280 32 68 N 40 240 240 100 - P 0,5 3 40 8 92 Mn 0,05 0,3 2,4 12 88 B 0,03 0,18 1,6 11 89

pohyb iontů do ochuzené (odčerpané) zóny v rhizosféře Difúze je ovlivněna : vlastnostmi sloučenin, které se podílejí na doplňování živin do půdního roztoku, jejich celkovým obsahem v půdě, rozpustností (součin rozpustnosti) půdními podmínkami.

75 70 koncentrace iontů ochuzená zóna P nižší koncentrace vyšší koncentrace mmol Ca 65 60 55 50 45 obohacená zóna Ca 40 ochuzená zóna 35 vzdálenost od povrchu kořene 30 5 10 mm

Volný prostor Buněčné stěny a mezibuněčný prostor tvoří asi 10 % část buněk. Do volného prostoru mohou pronikat ionty volně. Vnitřní prostor Tvoří vnitřní část buňky, která je ohraničena polopropustnou membránou (plasmalemou).

Buněčné stěny Plasmalema Cytoplasma Mezibuněčný prostor Plasmodesmy Volný prostor - buněčné stěny a mezibuněčné prostory Plasmalema polopropustná membrána oddělující cytoplazmu od volného prostoru Vnitřní prostor - vnitřní část buňky Plasmodesmy kanálky spojující cytoplazmu jednotlivých buněk kanálky endpoplazmatické sítě

Dvě cesty: Apoplastem - volným prostorem - postup je pomalý, živiny musí překonat endodermis (Caspariho proužky) (III.) Symplastem vnitřním prostorem (cytoplasma jednotlivých buněk je spojena plasmodesmami), tento transport převažuje.

A B epidermis A - pohyb živin vnitřním prostorem - symplastem Eendodermis a Caspariho proužky B - pohyb živin vnějším prostorem - apoplastem parenchym xylém floém

Do volného prostoru pronikají ionty volně na základě difúze a mohou se zde hromadit sorbovat na negativní náboje této části kořenů. Sorpční kapacita kořenů (mmol + /100 g sušiny): Pšenice 23 Kukuřice 29 Fazol 54 Rajče 62 Stračka 100

rozhraní mezi vnitřním a vnějším prostorem buněk, či jejich součástí (vakuoly, mitochondrie, chloroplasty, jádra apod.). Tloušťka v rozmezí 4 13 nm. Biologické membrány Lipoidní charakter Asymetrické uspořádání, hydrofylní části orientovány vně a hydrofobní části dovnitř dvouvrstvy Fluidní (tekutý) charakter Semipermeabilní - polopropustné, Působí izolačně - na rozhraní membrány se udržuje membránový elektrický potenciál (10-200 mv) významný pro transport iontů.

Základní jednotka - lipidová (fosfolipidová) dvojvrstva, nepropustná pro ionty a většinu polárních molekul funguje jako bariéra. Další složky: Cholesterol ovlivňuje uspořádanost membrány reguluje fluiditu membrány Integrální bílkoviny zanořené v membráně nebo vnější - periferní. Bílkoviny mají strukturální funkce, transportní funkce, působí jako receptory součást enzymů, Sacharidové složky zřejmě orientují glykoproteiny v membráně tak, aby se udržoval asymetrický charakter membrán.

1) periferní bílkoviny 2) zanořené integrální bílkoviny 3) procházející integrální bílkoviny 4) vznik kanálku 5) bílkoviny cytoskeletu povrchu cytoplasmy, zpevňující membránu 6) glykoproteidy s cukernými složkami

Rychleji a snadněji pronikají látky bez náboje oproti částicím s nábojem, částice s nižším nábojem oproti částicím s vyšším nábojem, látky menší s nižší atomovou nebo molekulovou hmotností, s menším průměrem a méně hydratované, např. kationty v tomto pořadí : Li (0,38 nm) < Na (0,36 nm) < K (0,33 nm). Obecně platí toto pořadí permeability molekuly bez náboje kationty +, anionty - kationty 2+, anionty 2- kationty 3+, anionty 3-

Aktivní i pasivní proces hromadění živin - akumulace ve vnitřním prostoru, většinou mnohonásobně vyšší proti vnějšímu prostředí výběrovost - nezáleží tolik na vnější koncentraci (v půdním roztoku a volném prostoru) a adsorpci na povrchu kořenů, aktivní část spojena s metabolismem vyžaduje energii

koncentrace mm obohacení Živina živný roztok (A) v kořenech (B) (B/A) K 2 160 80 Na 0,32 0,60 1,9 Ca 1 3 3 P 0,25 6 24 S 0,67 14 21

Aktivní příjem = příjem vyžadující energii, dodává ji ATP (energie k regeneraci nosičů) Pasivní příjem = příjem na základě elektrochemického potenciálu (ve vnitřním prostoru převažuje negativní náboj a ve vnějším pozitivní náboj)

Zpětný průnik protonu H + z vnějšího prostředí do cytosolu : - symport H + s opačně nabitým iontem do cytosolu - antiport H + se stejně nabitým iontem z cytosolu Vnější prostor symport H + Y - cytoplazma antiport H + Y +

vnější prostor vnitřní prostor (H + ) (OH - ) kationt kationt uniport X - X - symport s opačně nabitým iontem 2 H + 2 H + H + H + antiport se stejně nabitým iontem Y + Y + Org. s., kationty Org. s., kationty symport s H + H + H + H + ATP ADP + P OH - protonová pumpa K + K + iontový kanálek

Dřevní část (xylém) - směr od kořenů k nadzemní části - většina iontů - dobře pohyblivé K, Na, Cl, P, S, N, Mg - středně pohyblivé Fe, Mn, Zn, Cu, Mo (Mg) - špatně pohyblivé Ca, B (Fe) Lýková část (floém) - směr ke kořenům a zásobním orgánům - ionty, asimiláty