KOLIK JE U NÁS SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH?

KOLIK JE U NÁS SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH? Jaroslav Hrubý V souvislosti s přípravou návrhu zákona o znakové řeči s novou naléhavostí vyvstala potřeba kvalifikovaně odhadnout počet sluchově postižených, především pak neslyšících. Žádné statistické údaje o počtu zdravotně postižených u nás k dispozici nejsou. O získání statistických údajů marně usilovaly oba dosavadní Národní plány opatření pro zdravotně postižené a i pro připravovaný třetí Národní plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením se podařilo zajistit jenom velice omezenou spolupráci relevantních rezortů na řešení tohoto naléhavého úkolu. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení [1] odhaduje, že je u nás asi 300 000 sluchově postižených, z toho asi 15 000 zcela hluchých. To však jsou čísla opřená pouze o zahraniční údaje a přepočtená na naši populaci. V pracích [2, 3, 4] jsou uvedeny údaje Amerického národního centra pro zdravotnickou statistiku z let 1990-91, podle kterých problémy se sluchem uvádělo v USA 8,6 % populace, ale závažné vady sluchu podstatně méně. Pouze 0,49 % populace v USA rozumí jenom slovům křičeným nahlas do lepšího ucha (těžce nedoslýchaví). 0,23 % vnímá zvuk, ale nerozumí slovům a pouze 0,18 % populace jsou zcela neslyšící. Přepočteme- -li tyto americké údaje na naši populaci, dostaneme následující čísla: nedoslýchaví 860 000 těžce nedoslýchaví 49 000 velmi závažná poškození sluchu 23 000 zcela neslyšící 18 000 Jde přitom o všechny věkové kategorie a není známo, kdy ke sluchové vadě došlo. Již porovnání odhadu z Národního plánu s odhadem z americké statistiky ukazuje veliké rozdíly a je zřejmé, že aplikace těchto čísel by mohla značně zkreslit požadavky na státní rozpočet např. při úhradě tlumočnických služeb. Je třeba se pokusit najít důvěryhodnější čísla, i když přesná data může přinést teprve připravované sčítání obyvatelstva v roce 2001 - samozřejmé pokud bude vyhověno požadavku Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, aby do zjišťovaných údajů byly zahrnuty i údaje o zdravotním postižení. Sluchově postižení Těžko zjistíme počet všech sluchově postižených u nás, protože jejich naprostou většinu tvoří nedoslýchaví, u kterých došlo ke zhoršení sluchu až ve vyšším

věku. Můžeme však vyslovit určitý předpoklad a z něho vyplývající první závěr: Předpoklad I: Celkový počet sluchově postižených v České republice se bude pohybovat někde mezi evropským a americkým odhadem. Závěr I: V České republice je zhruba 0,5 milionu sluchově postižených. Z nich naprosto rozhodující část tvoří starší lidé, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku. Podstatně přesněji je však možné určit počet sluchově postižených, u kterých je vada sluchu vrozená nebo u kterých vznikla před započetím, popř. v průběhu školní docházky. Samozřejmé i všechny sluchově postižené děti musí absolvovat povinnou školní docházku a mají přitom pouze dvě možnosti - integrované vzdělávání ve školách běžného typu nebo docházku do škol pro sluchově postižené. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uvádí, že k 1.2. 1997 bylo ve školách běžného typu integrováno celkem 606 sluchově postižených dětí, z toho na jednotlivých stupních: Tab. č. 1 Počty sluchově postižených, kteří navštěvují školy běžného typu MŠ 123 ZŠ 399 sš 84 Předpoklad II: a) Sluchově postižené děti navštěvující základní školy běžného typu jsou do všech ročníků rozděleny zhruba rovnoměrně. b) Základní škola má 9 ročníků. c) Sluchově postižené děti integrované do škol běžného ty pu nemají ty nejtěžší vady sluchu. d) Sluchově postižené děti integrované do škol běžného typu patrně nepoužívají znakovou řeč.' Závěr II: V každém populačním ročníku jsou zhruba 44 sluchově postižené osoby, jejichž vada sluchu umožňuje integraci do škol běžného typu a které nejsou uživateli znakové řeči. V roce 1996 provedla Pracovní skupina pro otázky vzdělávání neslyšících při Odboru speciálního školství MŠMT rozsáhlou dotazníkovou akci na českých školách pro sluchově postižené, která byla předběžně vyhodnocena v práci [5]. Veškerá data jsou uložena v počítači a v souvislosti s další akcí uvedené pracovní skupiny, kterou bylo testování čtení s porozuměním, byl datový soubor znovu přešetřen a odstraněna chybná, násobná a nevěrohodná data. Výsledná data nyní obsahují údaje o 1134 žácích z 19 českých škol a učilišť, které se akce zúčastnily. ' Znakovou řečí zde v souladu s návrhem zákona o znakové řeči rozumíme bud český znakový jazyk. nebo znakovanou češtinu.

Abychom získali informaci o tom, kolik žáků skutečně navštěvujících školy pro sluchově postižené dotazníková akce pokryla, porovnáme jejich počty z dotazníkové akce s počty žáků, které jednotlivé školy uvádějí v Adresáři služeb pro sluchově postižené Federace rodičů a přátel sluchově postižených [6] a počtem žáků v těchto školách, které uvádí Ústav pro informace ve vzdělávání. Protože jde patrně o zajímavou informaci, uvádíme i počty žáků v mateřských a středních školách (učilištích, na gymnáziu), i když nás dále budou zajímat pouze žáci ve školách základních. Tab. č. 2: Počty žáků, kteří navštěvují mateřské a základní školy pro sluchově postižené Škola Počty žáků z dotazníkové akce 2 Počty žáků z Adresáře FRPSP 3 MŠ zš 4 MŠ ZŠ SpŠ Brno 61 17 60 SpŠ České Budějovice 64 10' 74' MŠ Frýdek-Místek 7 5 SpŠ Hradec Králové 57 7 54 SpŠ Ivančice 43 14 5 55 s SpŠ Kyjov 8 58 11 62 SpŠ Liberec 86 145 SpŠ Olomouc 77 20 88 SpŠ Ostrava 76 22 86 SpŠ Plzeň 82 11 106 MŠ FRPSP Praha 5 10 5 SpŠ Ječná 17 115 16 123 SpŠ Holečkova 6 60 7 5 73 5 SpŠ Radlice 67 16 75 SpŠ Val. Meziříčí 66 21 5 82 5 SpŠ Vodňany 26 7 39 Celkem 31 938 196 1122 Slav v červnu 1996 ' Stav v roce 1997 ' Základní škola včetně přípravných ročníků 1 Údaje zjištěné telefonicky v únoru 1998

Tab. č. 3: Počty žáků, kteří navštěvují střední školy a odborná učiliště pro sluchově postižené SOU, ou, soš nebo gymnázium Počty žáků z dotazníkové akce 6 Počty žáků z Adresáře FRPSP 7 SZŠ Beroun 18 26 SPŠ a SOU Brno 66 75 SOU Liberec 21 25 8 SOU Olomouc 39 27 8 SOŠ Ostrava 8 17 8 Gymnázium Ječná 26 SOŠ Radlice 7 SPŠE Val. Meziříčí 54 8 SOU Val. Meziříčí 10 8 OU České Budéjovice 6 8 SOU + OU Praha 5 120 8 Celkem 152 393 4 Stav v červnu 1996 7 Stav v roce 1997 * Údaje zjištěné telefonicky v únoru 1998 Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚlV) uvádí ke 30. 9. 1997 následující počty sluchově postižených žáků ve školách pro sluchově postižené: Tab. č. 4: Počty žáků ve školách pro sluchově postižené uváděné ÚIV v porovnání s výslednými údaji ze škol Školy ÚIV ÚIV celkem Údaje Skol Mateřské školy 181 181 196 Základní Školy 896 ZvláStni Školy 171 1093 1122 Pomocné školy 26 Gymnázium 22 Střední odborné školy a odborné školy 146 Střední odborná učilišti a odborná učiliště 160 328 393

Rozdíly mezi počtem žáků udávaných přímo školami (Tah. 2 a 3) a Ú1V nejsou příliš podstatné a lze je vysvětlit tím, že jde o data získaná v různých obdobích. Nadále budeme považovat za výchozí údaje Úl V. Samo o sobě je zajímavé porovnání tabulky č. 4 s tabulkou č. I. Závěr 111: Ze 304 sluchově postižených dětí v mateřských školách jsou integrovány 123, tj. 40 %. Z 1438 sluchově postižených žáků v základních školách je integrováno 399 žáků, tj. 28 %. Ze 412 sluchově postižených studentů a učňů jsou integrováni 84, tj. 20 %. Integrace sluchově postižených je mnohem snazší v nižších ročnících. Nás zajímají především žáci na základních školách. Pokud sečteme žáky v základních, zvláštních a pomocných školách tak, jak jejich počty uvádí Úl V, dostaneme celkem 1093 žáky. Nám došly ze základních škol vyplněné dotazníky o 938 žácích (Tab. 2). Můžeme tedy vyslovit další předpoklad: Předpoklad 111: Dotazníková akce pokryla asi 86 % žáků navštěvujících základní školy pro sluchově postižené. Korekci provedeme tak, že údaje získané z dotazníkové akce budeme násobit koeficientem 1,165. Podívejme se nyní na zastoupení jednotlivých populačních ročníků. Podle výsledků dotazníkové akce jsou populační ročníky ve školách pro sluchově postižené zastoupeny takto: Tab. č. 5: Zastoupení jednotlivých populačních ročníků v základních školách pro sluchově postižené tak, jak vyplynulo ze zodpovězených dotazníků Rok narození Počet ve Školách pro S P % ze žáků téchto škol 1989 33 2,9 1988 76 6,7 1987 80 7,1 1986 113 10,0 1985 122 10,8 1984 89 7,8 1983 93 8,2 1982 110 9,7 1981 124 10,9 1980 115 10,1 1979 53 4,7 1978 30 2,6 1977 47 4,1 1976 13 1.1

Kromě těchto dětí bylo v červnu 1996 v základních školách pro sluchově postižené ještě 9 dětí (tj. 0,8 %) narozených před rokem 1976 a 25 dětí (tj. 2,3 %) narozených po roce 1989. V červnu roku 1996 končily první třídu speciálních škol 3 děti narozené v roce 1985 (jedenáctileté), 19 děti narozených v roce 1986,43 děti narozené v roce 1987 a 27 dětí narozených v roce 1988 (osmileté). Ve stejném období končili devátou třídu 2 žáci narození v roce 1978 (osmnáctiletí), 14 žáků narozených v roce 1979, 54 žáci narození 1980, 29 žáků narozených v roce 1981 a 1 žák narozený 1982 (čtrnáctiletý). Z toho je zřejmé, že do škol pro sluchově postižené nastupuje většina dětí s odkladem (popř. po absolvování přípravného ročníku). V červnu 1996 však již patrně všechny sluchově postižené děti narozené v letech 1980 až 1987 chodily někam do školy. Nadále se tedy omezíme pouze na tyto populační ročníky. Četnost dětí v těchto ročnících je uvedena ve zvýrazněné části tabulky č. 5. Je jich celkem 846. Střední počet žáků v populačních ročnících 1980-87, kteří navštěvují školy pro sluchově postižené, je 106. Po korekci koeficientem 1,165 (předpoklad III) je v těchto populačních ročnících celkem 986 žáků a v každém populačním ročníku jsou v průměru 124 žáci. Předpoklad IV: a) Populační ročníky 1980-1987 reprezentuji osoby, které se s vadou sluchu narodily, popř. ji získaly před započetím nebo v průběhu školní docházky, a jejichž vada sluchu je tak závažná, že musely navštěvovat základní školu ve škole pro sluchově postižené. Závěr IV: V každém z populačních ročníků 1980-1987 byly zhruba 124 osoby, které navštěvují, nebo navštěvovaly školu pro sluchově postižené. (Kromě toho ještě samozřejmě platí závěr č. II). Položme si nyní otázku, jak poměrné přesnou znalost počtu sluchové postižených v letech 1980 až 1987 zobecnit na celou populaci. Při průměrné délce života v České republice (mužů a žen společně) máme 74 populační ročníky. Průměrné počty sluchově postižených v jednotlivých populačních ročnících z let 1980-1987 lze patrně zobecnit na všechny narozené v padesátých letech a dále (i při vědomí toho, že v posledních letech jsou populační ročníky slabší). Před padesátými lety však bylo sluchově postižených v populaci patrně více, protože nebyla antibiotika a mnoho vad sluchu vznikalo v důsledku překonaných infekčních onemocněni (např. po spále a spalničkách). Velké množství dětí ztratilo sluch na počátku éry antibiotik neznalostí jejich ototoxického účinku (především streptomycín). A konečné, protože v té době nebyla ještě běžně rozšířená kvalitní slúchadla, fungovali" tehdy lehce nedoslýchaví jako dnešní těžce nedoslýchaví a tehdej-

ší těžce nedoslýchaví jako dnešní neslyšící. Tuto úvahu můžeme shrnout do dalšího předpokladu: Předpoklad V: Střední hodnoty získané rozborem ročníků 1980-1987 zobecníme i na ročníky 1955 a mladší (tj. celkem 43 populační ročníky). Pro populační ročníky narozené před rokem 1955 (tj. 31 populační ročník) je však budeme násobit koeficientem 1,5. Aby nemohly vzniknout pochybnosti o způsobu výpočtu následujícího údaje, uvádíme úplný vzoreček: Raných" SP celkem = 43. (44 + 1,165. 106) + 31. 1,5. (44 + 1,165. 106) Závěr V: V České republice je zhruba 15 000 sluchově postižených, kteří se s vadou sluchu narodili, nebo jejichž vada vznikla v dětství. To je asi 1,5 promile populace. Neslyšící a osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou Od okamžiku přijetí zákona o znakové řeči bude třeba přesně rozlišovat mezi neslyšícími podle audiologické definice a neslyšícími podle definice kulturní. Naše současná legislativa pojem neslyšící" vůbec nedefinuje. Zná pouze pojem osoba s praktickou nebo úplnou hluchotou". 9 To je tzv. audiologická definice hluchoty, protože velikost ztráty sluchu lze objektivně změřit diagnostickými přístroji (nejčastěji tónovými audiometry). Návrh zákona o znakové řeči považuje za neslyšící ty osoby, které za primární formu své komunikace považují znakový jazyk. To je tzv. kulturní definice hluchoty, která se s definicí audiologickou přesně nekryje. Vztah mezi hluchotou podle audiologické definice a hluchotou (neslyšícími) podle definice kulturní je uveden v obr. 1. Lidé s praktickou nebo úplnou hluchotou se podle okamžiku vzniku ztráty sluchu dělí na a) prelingválně neslyšící, tj. ty, u kterých praktická nebo úplná hluchota vznikla před rozvinutím mluvené řeči (nejčastěji jde o hluchotu vrozenou), a na b) ohluchlé, u kterých k praktické nebo úplné hluchotě došlo až po nabytí řeči mluvené (hluchota získaná). Většina, ale nikoliv úplně všichni lidé s prelingvální úplnou nebo praktickou hluchotou, budou současně neslyšící podle definice v návrhu zákona o znakové řeči, tj. těmi, kdo ke své komunikaci potřebují nevyhnutelně znakovou řeč. Na- * Definice úplné a praktické hluchoty je ve vyhláškách Ministerstva práce a sociálních věci č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdrawtniho postiženi a způsob jejich posuzováni pro účely dávek státní sociální podpory, a č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištěni, v platném znění.

proti tomu jenom malá část lidí ohluchlých bude neslyšícími podle této definice. Jenom málo lidí ohluchlých po nabytí mluvené řeči se totiž dokáže naučit řeč znakovou, kterou ke své komunikaci příliš nepotřebují. Do skupiny neslyšících podle návrhu zákona o znakové řeči však budou patřit navíc i někteří pouze nedoslýchaví (tedy lidé s poměrně malými ztrátami sluchu), a dokonce i některé osoby normálně slyšící, které z nejrůznějších důvodů (např. němota) považují za primární prostředek své komunikace znakovou řeč. Obr. č. 1: Porovnání audiologické a kulturní definice hluchoty Osoby se získanou praktickou nebo úplnou hluchotou (ohluchlí) Osoby s prelingvální praktickou nebo úplnou hluchotou Slyšící (např. nemluvící) Nedoslýchaví Neslyšící podle audiologické definice (osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou) Neslyšící podle kulturní definice Počty osob s praktickou nebo úplnou hluchotou V dotaznících navrácených ze škol byly přepsány do tabulek nejdůležitější hodnoty z audiogramů jednotlivých žáků. Stav sluchu byl v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) hodnocen následujícím způsobem:

Tab.. 6: Jednotlivé kategorie ztráty sluchu Číselné označení Velikost ztráty sluchu podle WHO 10 Název kategorie ztráty sluchu Název kategorie podle vyhlášky MPSV 11 č. 284/1995 Sb. 1 0 až 25 db normální sluch 2 26-40 db lehká nedoslýchavost 3 41 až 55 db střední nedoslýchavost lehká nedoslýchavost (již od 20 db) středně těžká nedoslýchavost 4 56 až 70 db středně těžké poškození sluchu těžká nedoslýchavost 5 71 až 90 db těžké poškození sluchu praktická hluchota 6 7 více než 90 db, ale body v audiogramu i nad 1 khz v audiogramu nejsou žádné body nad 1 khz velmi závažné poškození sluchu neslyšící úplná hluchota 8 chybějící audiogram 10 Velikost ztráty sluchu se vypočte jako průměrná ztráta sluchu na kmitočtech 500 Hz, 1 000 Hz a 2000 Hz v lepším uchu. " Ve vyhláškách Ministerstva práce a sociálních věcí č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, a č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon'o důchodovém pojištěni, v platném znění, se společně s výše uvedeným hodnocením ztráty sluchu v db bohužel ještě udrželo tzv. procentní hodnocení ztráty sluchu podle Fowlera, přičemž obě hodnoceni (v db a v %) jsou ve vzájemném rozporu. Dr. Fowler navrhl své hodnoceni před druhou světovou válkou, tedy zhruba 20 let před nástupem kvalitních tranzistorových sluchadel. Proto je dnes zcela běžné, že sluchově postiženi se ztrátami 95 % a vyššími podle Fowlera rozumějí se sluchadlem mluvené řeči i bez odezírání. Pomineme-li nesmyslné procentní hodnoceni, považuji zmíněné vyhlášky za praktickou hluchotu ztrátu sluchu větší než 70 db (tj. kategorie 5) a za úplnou hluchotu ztráty větší než 90 db (tj. kategorie 6 a 7).

Ve studovaných populačních ročnících 1980-1987 je rozložení ztrát sluchu následující: Tab. č. 7: Rozložení ztrát sluchu v populačních ročnících 1980-1987 1 normální 2 3 4 5 6 7 neslyšící není audiogram 1980 2 5 11 13 30 25 20 9 1,7% 4,3 % 9,6 % 11,3 % 26,1 % 21,7% 17,4% 7,8 % 1981 2 5 6 9 31 45 24 2 1,6% 4,0 % 4,8 % 7,3 % 25,0 % 36,3 % 19,4% 1,6% 1982 2 2 11 17 23 30 21 4 1,8% 1,8% 10% 15,5 % 20,9 % 27,3 % 19,1 % 3,6 % 1983 1 8 26 25 21 7 5 1,1 % 8,6 % 28,0 % 26,9 % 22,6 % 7,5 % 5,4 % 1984 1 10 11 17 35 12 3 1,1 % 11,2% 12,4% 19,1 % 39,3 % 13,5 % 3,4 % 1985 5 7 19 34 42 9 6 4,1 % 5,7 % 15,6% 27,9 % 34,4 % 7,4 % 4,9 % 1986 1 4 11 20 28 27 13 9 0,9 % 3,5 % 9,7 % 17,7% 24,8 % 23,9 % 11,5% 8,0 % 1987 2 11 9 22 20 9 7 2,5 % 13,8% 11,3% 27,5 % 25,0 % 11,3% 8,8 % Celkem 8 24 75 124 210 245 115 45 0,9 % 2,8 % 8,9 % 14,7% 24,8 % 29,0 % 13,6% 5,3 % V prvním řádku je vždy uveden počet žáků s danou velikostí vady sluchu, ve druhém jejich procento v daném populačním ročníku. Právě prohlídkou procentních zastoupení jednotlivých velikostí vad v jednotlivých populačních ročnících dojdeme k velice překvapivému zjištění, že procentní zastoupení jednotlivých kategorií ztrát sluchu je ve všech studovaných populačních ročnících poměrně rovnoměrné (snad s výjimkou ročníků 1983 a 1986, kdy bylo méně nejtěžších vad sluchu). V obr. 2 je procentuální zastoupení jednotlivých kategorií ztráty sluchu ve studovaných populačních ročnících znázorněno ještě graficky (poslední řádek tab. 7).

Obr. č. 2: Procentuální zastoupení jednotlivých kategorií ztrát sluchu ve studovanvch ročnících 30,00% 29% 25.00% 20,00% - 15,00% - 10,00% 5,00% ^ 0.00% 0-25 db 26-40 db 41-55 db 56-70 db 71-90 db více nei neslyšící není 90 db audiogram Počet nejtčžších vad sluchu, především zcela neslyšících, je však třeba brát s určitou rezervou. Zcela neslyšící nemá žádné zvukové vjemy, ale pouze vjemy vibrační. Ani nejsilnčjší slúchadlo mu nemůže pomoci. V dotaznících však byla ještě kontrolní otázka, kdy měli učitelé sdělit, zda pro daného žáka znamenají slúchadla velký přínos, přínos, nebo zda žákovi nepomáhají. V další tabulce je pro žáky s nejtěžšími vadami sluchu podle audiogramu (tj. kategorie 6 a 7) narozené v letech 1980 až 1987 uvedeno hodnocení přínosu slúchadla pro žáka učiteli: Tab. č. 8: Rozpor mezi audiogramy a udávaným přínosem slúchadla Slúchadlo znamená pro žáka značný přínos Slúchadlo znamená pro žáka přínos Slúchadlo žákovi nepomáhá 5 103 87 16 lížké poškození sluchu 50,0 % 42,2 % 7,8 % 6 63 123 56 velmi závažné poškození sluchu 26,0 % 50,8 % 23,1 % 7 21 57 32 (zcela) neslyšící 19,1 % 51,8% 29,1 %

Rozdíl v počtech žáků uváděných v těchto kategoriích ztráty sluchu v tab. 7 a tab. 8 je způsoben tím, že u 12 žáků učitelé přínos slúchadla neuvedli. II 70,9 % žáků, kteří nemají v audiogramu žádné body na kmitočtech vyšších než 1 kl Iz, se učitelé domnívají, že pro nč používání slúchadla představuje přínos, nebo dokonce značný přínos. Učitelé se jistě ve svém pozorování nemýlí. Znamená to však. že u těchto žáků byly špatné změřeny audiogramy, nebo že tyto audiogramy byly špatně přepsány do dotazníků. 12 Je zřejmé, že tito žáci rozhodně zcela neslyšící nejsou. V kategorii zcela neslyšících z nich tedy ponecháme pouze 29,1 %. Ty, pro které slúchadla znamenají značný přínos (tj. 19,1 %) nebo alespoň přínos (tj. 51,8 %), převedeme do kategorie 5. Dostaneme tak korigovanou tabulku: Tab. č. 9: Korekce provedená u nejtěžších ztrát sluchu Číslo kategorie Název PhxJ korekcí Po korekci Název podle MPSV Výsledek 5 Téžké poškozeni sluchu 210 202 Praktická hluchota 6 Velmi závažné poškození sluchu 245 245 Úplná 7 Neslyšící.15 33 hluchota 292 278 Z 986 žáků narozených v letech 1980-1987, kteří navštěvují školy pro sluchově postižené, je 340 prakticky hluchých a 324 úplně hluchých (korekce koeficientem 1,165). Závěr VI: Praktickou hluchotou (tj. ztrátami sluchu většími než 70 db - kategorie 5) trpí z 986 žáků škol pro sluchově postižené narozených v letech 1980 až 1987 celkem 340 žáků, tj. asi 34 %. V každém z těchto populačních ročníků jsou v průměru 43 prakticky hluché osoby. Z 986 žáků škol pro sluchově postižené narozených v letech 1980 až 1987 mají ztráty sluchu větší než 90 db (tj. kategorie 6 a kategorie 7 = úplná hluchota) asi 324 žáci (tj. přibližně 33 %). V každém z těchto populačních ročníků je v průměru 41 úplně hluchá osoba. '-' S přepisem audwgramťt do lahtdek v dotaznících měli skutečně na některých školách potíže. Chybi-li v audiogramu na daném kmitočtu bod, znamená to, že na něm má žák naprostou (nekonečnou) ztrátu sluchu. Učitelé však někdy místo chybějících bodů psali 0 db atd

Celkový počet osob s praktickou a úplnou hluchotou můžeme vypočítat stejné, jako před vyslovením závěru V. Tentokrát ale nezapočítáváme osoby, které navštěvují nebo navštěvovaly školy běžného typu, neboť jejich ztráty sluchu předpokládáme menší. Použijeme vzorce Raných" praktických hluchot celkem = = 43. 43 + 31. 1,5. 43 = 3850 Raných" úplných hluchot celkem = = 43.41 + 31. 1,5.41 = 3670 Závěr VII: V České republice je asi 3900 osob s praktickou hluchotou (tj. asi 39 promile populace) a asi 3700 osoh s úplnou hluchotou (tj. asi 37 promile populace), která trvá od narození nebo vznikla před započetím nebo v průběhu školní docházky. Prakticky a úplně hluchých osob, jejichž vada sluchu trvá od narození nebo vznikla před započetím nebo v průběhu školní docházky, je v České republice asi 7600, tj. asi 76 promile populace. Neslyšící podle kulturní definice Učitelé v dotaznících rovněž uvedli, zda žák používá znakovou řeč. Pro námi sledované populační ročníky 1980-1987 jsou výsledky následující: Tab. č. 10: Uživatelé znakové řeči ve studovaných populačních ročnících Používá žák znakovou řeč? Rok narození ano ne nevím 1980 76 37 2 1981 78 40 1 1982 76 31 2 1983 51 40 1984 66 19 1985 81 34 1986 58 35 5 1987 39 23 2 Celkem 525 259 12 % 66 32,5 1.5 Údaj o používání znakové řeči byl uveden celkem u 796 žáků (u 50 žáků v daných populačních ročnících odpověď zcela chyběla). Můžeme vyslovit následující předpoklad: Předpoklad VI: Uživateli znakové řeči (tj. neslyšícími podle kulturní definice) jsou v rozhodující míře absolventi škol pro sluchově postižené. V dospělosti se dokáže znakovou řeč dokonale - tedy tak, aby sc stala

primární formou jejich komunikace - naučit jenom velice málo lidí. V závěru IV jsme došli k poznatku, že v každém z populačních ročníků 1980-1987 byly zhruba 124 osoby, které navštěvují nebo navštěvovaly školu pro sluchově postižené. Znakovou řeč používá 66 % z nich, tedy asi 82 osoby v každém populačním ročníku. Celkový počet uživatelů znakové řeči vypočteme ze vztahu Celkem uživatelů znakové řeči = = 43. 82 + 31. 1,5. 82 = 7339 Nyní můžeme vyslovit poslední závěr: Závěr VIII: - Ve školách pro sluchově postižené používá znakovou řeč asi 66 % žáků. - V každém z populačních ročníků 1980-1987 bylo zhruba 82 uživatelů znakové řeči. - V České republice je asi 7300 uživatelů znakové řeči. Historická poznámka Roku 1863 provedeno bylo sčítání hluchoněmých v Čechách. Bylo jich napočítáno 2600, z nichž bylo 750 dětí ve stáří od 5 do 15 roků. Novák, A.: Vývoj péče o hluchoněmé v Čechách [8] Ze všech učiněných předpokladů je asi nejodvážnější předpoklad č.v, totiž že větší počty sluchově postižených dětí před rozšířením antibiotik a sluchadel vyřešíme tím, že budeme násobit starší populační ročníky koeficientem 1,5. V historických pramenech lze snadno zjistit počty žáků v českých a moravských ústavech. Tak např. Souček v práci [9] uvádí, že ve školním roce 1926/27 navštěvovalo české ústavy 478 dětí a moravské 397, tedy celkem 875 žáků. Vezmeme-li v úvahu, že tehdy nebyla školní docházka hluchoněmých povinná a že populace Čech a Moravy byla téměř stejná jako dnes, můžeme konstatovat, že počet hluchoněmých školou povinných žáků byl srovnatelný s dnešním počtem dětí ve školou povinných populačních ročnicích, což by indikovalo spíše nižší hodnotu použitého koeficientu. Naproti tomu Masarykův slovník naučný [7] uvádí velmi přesná čísla z roku 1900. Tehdy prý bylo v Čechách 0,84 promile hluchoněmých, na Moravě 1,15 promile a ve Slezsku 0,9 promile. Vynásobime-li tato čísla tehdejší populací Čech (6,67 mil.), Moravy (2,663 mil.) a Slezska (0,672 mil.) - která ovšem platila až k 15. 2. 1921, dostaneme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku asi 9300 hluchoněmých, což by naopak vyžadovalo korekční koeficient poněkud zvýšit.

Přesná čísla snad získáme po sčítání lidu v roce 2001. V tuto chvíli se však domníváme, že odhady vypočítané v této práci jsou podstatně přesnější než dosud uváděné. Výsledky V České republice je zhruba 0,5 milionu sluchově postižených. Z nich naprosto rozhodující část tvoří starší lidé, jejichž sluch se zhoršil z duvodu věku. V České republice je zhruba 15000 sluchově postižených, kteří se s vadou sluchu narodili nebo jejichž vada vznikla v dětství. To je asi 1,5 promile populace. Praktickou hluchotou (tj. ztrátami sluchu většími než 70 db), která trvá od narození nebo vznikla před zahájením nebo v průběhů školní docházky, trpí v každém populačním ročníku asi 43 osob. Úplnou hluchotou (tj. ztrátami sluchu většími než 90 db), která trvá od narození nebo vznikla před zahájením nebo v průběhu školní docházky, trpí v každém populačním ročníku asi 41 osob. V České republice je asi 3900 osob s praktickou hluchotou (tj. asi 0,39 promile populace) a asi 3700 osob s úplnou hluchotou (tj. asi 0,37 promile populace), která trvá od narození nebo vznikla před započetím nebo v průběhu školní docházky. Prakticky a úplně hluchých osob, jejichž vada sluchu trvá od narození nebo vznikla před započetím neho v průběhu školní docházky, je v České republice asi 7600, tj. asi 0,76 promile populace. Celkový počet prakticky a úplně hluchých však bude mnohem větší, protože zcela ohluchnout je možné i ve vyšším věku. Ve školách pro sluchově postižené používá znakovou řeč asi 66 % žáků. V každém z populačních ročníků 1980-1987 byli zhruba 82 uživatelé znakové řeči. V České republice je asi 7300 uživatelů znakové řeči. Ze 304 sluchově postižených dětí v mateřských školách je integrováno 123 dětí, tj. 40 %. Z 1 438 sluchově postižených žáků v základních školách je integrováno 399 žáků, tj. 28 %. Ze 412 sluchově postižených studentů a učňů je integrováno 84 studentů a učňů, tj. 20 %. m

Literatura [1] HRUB Ý. J. (edit): Národní plán opatřeni pro sníženi negativních důsledků zdravotního postiženi. Dokument schválený usnesením vládv ČR č. 493 ze dne 8. září 1993. Vydal Sbor zástupců organizaci zdravotně postižených ve spolupráci se sekretariátem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany v záři 1993. [2] HRUBÝ, J : Terminology in the Field of Hearing Impairment: One Root of Troubles for Deaf Children in Oral Countries. Proceedíngs of the International Conference The Equal Opportunities for the Deaf", Prague 18. - 24. 7. 1995. Praha, Federace rodičů a přátel sluchově postižených 1995. [3] HRUBÝ. J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. Praha, Federace rodičů a přátel sluchově postižených 1997. [4] HRUBÝ. J : Terminologie ve sluchovém postižení - jedna z přičiň problémů neslyšících děti v orálních zemích. Špeciálni pedagogika, 1996, č. 4, s. 10-15. [5]) HRUBÝ, J. - ZIKA. D.: Předběžné vyhodnoceni dotazníkové akce na českých školách pro sluchově postižené. Praha, Vládni výbor pro zdravotně postižené občany 1996. [6] Adresář služeb pro sluchově postižené na rok 1997. Praha, Federace rodičů a přátel sluchově postižených 1997. [7] Masarykův slovník naučný. Praha, Československý kompas 1927. [8] NOVÁK, A.: Vývoj péče o hluchoněmé v Čechách. Praha, Pražský soukromý ústav pro hluchoněmé v Praze - Smíchově 1938. [9] SOUČEK. V: Hluchoněmí v Československu. Praha, Svaz spolků učitelů hluchoněmých v ČSR 1928. Tato práce využívá výsledků získaných v rámci projektu RS 96 R 2013 finančně podporovaného MŠMT ČR.