Umění a psychoanalýza
Doporučená literatura Sigmund FREUD, Výklad snů. O snu, Praha: Psychoanalytické nakladatelství 1998. Sigmund FREUD, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, Praha: Psychoanalytické nakladatelství 1997. Sigmund FREUD, Mimo princip slasti a jiné práce z let 1920 1924, Praha: Psychoanalytické nakladatelství 1999. Carl Gustav JUNG, Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka 1997. Carl Gustav JUNG, Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka 1997. Erich FROMM, Člověk a psychoanalýza, Praha: Aurora 1997. Josef FULKA, Psychoanalýza a francouzské myšlení, Praha: Herrmann & synové 2008. Herbert MARCUSE, Psychoanalýza a politika, Praha: Svoboda 1970. Jacques LACAN, Stádium zrcadla, http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task= view&id=484&itemid=28. Jacques LACAN, Funkce a pole promluvy a řeči v psychoanalýze, http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task= view&id=485&itemid=28. Herta NAGL-DOCEKAL, Feministická filozofie. Výsledky, problémy, perspektivy, Praha: Sociologické nakladatelství 2007, kap. 2 Umění a ženskost, s. 101 175. Jiří PECHAR, Lacan a Freud, Praha: Sociologické nakladatelství 2013. Jiří PECHAR, Lacanovo pojetí psychoanalýzy, http://www.sok.bz/index.php?option=com_content &task=view&id=483&itemid=28 Alena PLHÁKOVÁ, Úvod do psychoanalytických teorií, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2013. *** Jacques AUMONT, Obraz, Praha: AMU 2010, kapitola Pozorovatel jako toužící subjekt, s. 109 123. Hal FOSTER Rosalind KRAUSSOVÁ Yve-Alain BOIS Benjamin H. D. BUCHLOH, Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus, Praha: Slovart 2007, kapitola Psychoanalýza v modernismu a psychoanalýza jako metoda, s. 16 22.
1. Některé osobnosti psychoanalýzy a jejich úvahy o umění
Sigmund Freud (1856 1939) topografický model lidské psychiky systémy vědomí, předvědomí a nevědomí Výklad snů (1900) sny představují královskou cestu do nevědomí : cenzura je slabší, než v bdělém stavu snová práce Latentní a manifestní obsah snů Mechanismy snové práce: kondenzace, přesun, symbolizace, sekundární revize
Sigmund Freud Pud mentální reprezentace tělesných potřeb Etapy vývoje pudové energie: orální, anální, falická, genitální K zavedení narcismu (1914) člověk obsazuje libidem své vlastní já Primární narcismus Sekundární narcismus: objektem je ideální já Oidipovský komplex něžná vazba dítěte na rodiče opačného pohlaví Vstup principu reality: kastrační komplex, závidění falu strukturální model lidské psychiky já (ego), ono (id) a nadjá (superego) Já a Ono (1923)
Sigmund Freud
Sigmund Freud psychoanalýza zkoumá umělecká díla stejnými postupy, jaké používá k výkladu snů nebo neurotických symptomů Rozlišuje v dílech manifestní a latentní smysl Freud přirovnává umělce k dětem, jejich činnost k neuróze a jejich výtvory k narcistickým symptomům Umělecká tvorba je cosi jako denní snění Umělec je exhibicionista: hrdinou všech děl je jeho veličenstvo Ego Sublimace přesměrování pudové energie mimo oblast sexuality
Carl Gustav Jung (1875 1961) psychologický typ umělce vytváří své dílo jako promyšlený projekt; je přístupné publiku vizionářský typ umělce bohatství umělcovy imaginace přesahuje jeho výrazové schopnosti; dílo pobuřuje publikum vznešené umění kolektivní nevědomí Hlubší psychická vrstva než osobní nevědomí archetypy automatické vzorce instinktivního chování, kterými jedinec reaguje na typické, univerzální lidské zkušenosti
Jacques Lacan (1901 1981) Strukturalistický návrat k Freudovi nevědomí je strukturováno jako jazyk Jazyk je neosobní společenská instituce, do níž jsme začleněni; byl tu dříve, než jsme se narodili Proto význam náleží jiným Jazyk je Druhý nevědomí je strukturováno jako jazyk nevědomí je diskurs Druhého
Jacques Lacan Řád imaginárna proces ustavování já celoživotní proces usilování o jednotu a celistvost já Stádium zrcadla původní odcizení či zneuznání (méconnaissance) Malý druhý: identifikační pól já Řád symbolična neosobní společenská instituce (jazyk, zákony) Velký Druhý Symbolický řád sám subjekt, který jej reprezentuje Místo, kde se ustavuje řeč nevědomí je diskurs druhého objekt a : korelát pudu, parciální objekt Falus: signifikant příčiny touhy Řád reálna Původní nerozčlenění plnost Zbytek, který zanechává smybolično Trauma: návrat reálna
2. Vliv psychoanalýzy na umění
Inspirace psychoanalýzou v moderním umění Surrealismus automatické psaní Záznam nevědomých podnětů Pritimivismus zájem o člověka v předoidipovském stádiu Nezápadní umění jako inspirace tvorba dětí a duševních chorých L art brut, inzitní umění
Feministická kritika psychoanalýzy Sémiotická rovina dorozumění (Julia Kristeva) écriture féminine (Hélène Cixous) Kritika mužského pohledu (Laura Mulvey) Kritika esencialismu performativita genderu (Judith Butler) Kritika Freudova pojetí femininity ( závidění penisu ) Ženské libido a ženské umění