Kyberšikana a její nebezpečí

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Centrum DVPP Závěrečná práce Kyberšikana a její nebezpečí Vypracovala: Ing. Eva Vaníčková Odborný konzultant: PhDr. Miroslav Procházka, Ph.D. České Budějovice 2018

Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne: 31. 5. 2018 Podpis: Ing. Eva Vaníčková

Anotace Tato závěrečná práce se zabývá tématem kyberšikany a jejím nebezpečí. V teoretické části definuji pojmy šikana, kyberšikana, kyberškádlení. Věnuji se i tomu, co vše může být kyberšikana a jak bychom ji měli řešit. Praktická část je založena na metodě dotazníkového šetření na základní škole. Cílem je zjistit, kolik času tráví žáci na internetu, zda se již s kyberšikanou setkali nebo komu by se s tímto problémem svěřili. Klíčová slova: šikana, kyberšikana, kyberšikanované dítě Abstract This final thesis deals with the topic of cyber-bullying and its danger. In the theoretical part, I define the terms bullying, cyber-bullying, and cyber-teasing. I also follow up about what can be cyber-bullying and how we should deal with it. The practical part is based on the method of questionnaire survey at elementary school. The goal is to find out how much time the pupils spend on the Internet. Also whether they already have faced with the cyber-bullying and to whom would they confide with this problem. Key words: bullying, cyber-bullying, cyber-bullied child.

Poděkování Touto cestou děkuji PhDr. Miroslavu Procházkovi, Ph. D. za odborné vedení, cenné rady i čas, který mi věnoval. Dále děkuji všem svým kolegům za pomoc při dokončování závěrečné práce.

Obsah 1. Úvod. 7 2. Moderní komunikační technologie. 9 2.1. Dnešní prostředky komunikace 9 2.2. Virtuální realita 9 3. Šikana 11 3.1. Co to je šikana 11 3.2. Přímá a nepřímá šikana.. 11 4. Kyberšikana 13 4.1. Kyberšikana jako jedna z forem šikany. 13 4.2. Co všechno může být kyberšikanování. 14 4.3. Prostředky pro šíření kyberšikany. 16 4.4. Kyberškádlení.. 17 4.5. Rozdíly mezi tradiční šikanou a kyberšikanou 18 5. Jak kyberšikaně předcházet a jak ji řešit. 20 5.1. Jak kyberšikaně předcházet.. 20 5.2. Varovné příznaky kyberšikanovaného dítěte.. 21 5.3. Jak řešit kyberšikanu. 22 6. Praktická část.. 24 6.1. Dotazníkové šetření na základní škole. 24 6.2. Výsledky dotazníkového šetření 25 7. Závěr.. 33 8. Seznam literárních a internetových zdrojů.... 34 9. Seznam tabulek a grafů. 35

10. Přílohy 36

1. ÚVOD Téma své závěrečné práce kyberšikana a její nebezpečí - jsem si vybrala záměrně proto, že se v dnešní době na školách mezi dětmi stále častěji s tímto problémem jako pedagog potýkám. Snad každé dítě už vlastní mobilní telefon. Ten jim umožňuje být stále v kontaktu, posílat zprávy, fotit a nahrávat videa, poslouchat hudbu, hrát hry, zkrátka být online. Současný svět, který si už bez moderních informačních a komunikačních technologií neumíme představit, nám přináší nejen řadu pozitivních věcí, ale nese s sebou i mnohá nebezpečí. Tyto technologie nás přesouvají do virtuálního světa, který se v mnohém liší od toho reálného. V době internetu a mobilních telefonů se s kyberšikanou možná setkala řada dětí, přesto se někteří s tímto problémem neumí vyrovnat, ani se mu bránit. Velkým nebezpečím totiž je to, že pachatel je ve virtuálním světě anonymní. Může to být kdokoliv, kdo umí s moderními technologiemi zacházet. Nejvíce jsou ohroženy právě děti, protože ty v online světě tráví hodně času a jsou spoutány virtuální realitou. Baví se mnohem více s kamarády přes počítač než se skutečnými kamarády. Proto je důležité seznámit nejen je, ale i jejich pedagogy, případně i rodiče, s tímto fenoménem, abychom v případě potřeby uměli pomoci. V teoretické části se věnuji nejen tomu, co to kyberšikana je a jaké může mít podoby, ale i tomu, že je to pouze jedna z forem klasické šikany. Tento druh šikany totiž velmi často bývá propojen se šikanou, která se odehrává ve školním prostředí. Pokusila jsem se vyhledat ze současné nabízené literatury i možnost jak kyberšikaně předcházet, jak ji rozpoznat a také jak ji řešit. Praktická část je výsledkem dotazníkového zkoumání na základní škole, kde působím jako učitelka. Ve své práci jsem použila vzor dotazníku, který je dostupný na stránkách www.jmskoly.cz a upravila ho pro potřeby své práce. Dotazník byl předložen žákům druhého stupně ZŠ a MŠ Šumavské Hoštice s cílem zmapovat, kolik času tráví na internetu, co na síti dělají, zda se již setkali oni sami s kyberšikanou, nebo zda byli samotnými aktéry. Vzhledem k tomu, že jsem dotazník ve všech třídách předkládala žákům sama, měla jsem možnost si s žáky povídat na toto téma. Mým cílem tedy nebylo jen zjistit 7

skutečnosti vyplývající z dotazníku, ale také zvýšit v žácích povědomí o kyberšikaně a o jejích nebezpečích. 8

2. Moderní komunikační technologie 2.1. Dnešní prostředky komunikace Moderní komunikační technologie jako mobilní telefon či internet jsou v dnešní době už přirozenou součástí našeho života. Je to věc, která většině z nás, zjednodušuje život. Můžeme zde ve velmi krátké době vyhledat nepřeberné množství informací, můžeme snadno komunikovat s našimi blízkými a přáteli, kteří jsou třeba i v jiné zemi, můžeme zde také najít nové kamarády. Tak jako každá mince má rub a líc, mají i tyto moderní prostředky svou stinnou stránku. Tím je především množství příležitostí na chování s negativními důsledky a dopady. Prostřednictvím těchto technologií může totiž docházet a také bohužel dochází k šikanování. Jedná se o urážlivé či agresivní SMS, maily, šíření nepravd či zneužití identity jedince samotné. Tyto informace pak může ve velmi krátké době sdílet velké množství druhých lidí. Takové jednání a chování označujeme jako kyberšikana. Kyberšikana ale není samostatnou jednotkou. Je to jen jedna z forem šikany. 2.2. Virtuální realita Dnešní děti a dospívající používají elektronická média snad nejvíce. Autor termínu kyberšikana Bill Belsey nazývá tuto generaci always in pořád on line, stále připojení. Pro mladé lidi je komunikace velmi důležitá. Právě k tomuto období vývoje člověka patří podle Černé (2013) potřeba zkoumat nové věci a experimentovat s nimi, proto je tato skupina nejvíce ohrožena riziky, která souvisí s užíváním internetu. Jedním z rizik neustálé dostupnosti je, jak autorka dodává, právě případ kyberšikany, která, jak je již zmíněno výše, je pouze jednou z forem šikany. V posledních letech se hlavně mezi dětmi ve velkém měřítku rozšířilo používání tzv. sociálních sítí, které jsou určeny k seznamování a k udržování kontaktů mezi kamarády. Tyto sítě umožňují až bleskovou výměnu různých informací. Mezi ty asi nejznámější sociální sítě patří Facebook, Twitter, Messenger a další. Všechny fungují na stejném principu 9

založím si profil, na který je možné vkládat fotografie, videa, informace o mých koníčcích, rodině, dalších přátelích, mohu zde vyhledávat a přidávat jiné kontakty. 10

3. Šikana 3.1. Co to je šikana Říčan a Janošová (2010) definují šikanu jako ubližování někomu, kdo se nemůže nebo nedovede bránit. Zdůrazňují dále, že o šikanu se jedná tehdy, pokud jde o opakované jednání. Ve velmi závažných případech pak označují za šikanu i jednání jednorázové s hrozbou opakování. Černá a kol. (2013) doplňují, že pro označení určitého agresivního projevu jako šikany je potřeba, aby bylo splněno kritérium záměrnosti. Dá se shrnout, že za šikanu označujeme jakýkoli opakovaný agresivní akt, který má za cíl druhého zranit, poškodit či jinak ublížit. Šikana může mít řadu podob. Může se jednat o útoky verbální, fyzické, nebo výhružky násilím. Existuje šikana fyzická a psychická, často se jedná o kombinaci obou, dále pak přímá a nepřímá. 3.2. Přímá a nepřímá šikana Většina autorů rozděluje klasickou šikanu na přímou a nepřímou. Přímá šikana spočívá v násilí všeho druhu. Říčan a Janošová (2010) sem zařazují: Působení bolesti bitím, kopáním, bodáním, pálením atd., ponižující tělesná manipulace obnažováním, nucením sníst nebo vypít něco odporného, poškozování a braní osobních věcí, tedy chování, jež zákon označuje a trestá jako loupež. Ve slovním napadání nadávkami, posměchem, urážením postiženého a jeho rodiny. V zotročování, kdy je postižený hrozbami nebo bitím donucen konat něco ponižujícího nebo zakázaného. Přímou šikanu si tedy můžeme představit jako bití, vyhrožování, zesměšňování, ale i sebepoškozování. Nepřímá šikana pak podle Říčana a Janošové (2010) spočívá v sociální izolaci dítěte, kterého druzí neberou na vědomí, se kterým se nemluví, je vylučován z činností skupiny 11

atd. Nejedná se tedy o přímou konfrontaci tváří v tvář. Černá (2013) dodává ještě šíření pomluv, ztrapňování či zesměšňování a označuje nepřímou šikanu jako psychologickou. Oba autoři se shodují, že její následky mohou být stejně nebo i více zničující než následky přímé šikany. Říčan a Janošová (2010) tuto formu šikany přisuzuje častěji dívkám a dodává, že se často kombinuje s přímou šikanou, ať už je začátek v přímé či nepřímé variantě. Šikana jako taková je tedy úmyslná snaha získat psychickou, společenskou hmotnou převahu nad jinými osobami pomocí ubližování, hrozeb, výsměchu a zastrašování. 12

4. Kyberšikana Kyberšikanu (cyberbullying) lze stroze definovat jako zneužití ICT (informačních komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a Internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy (Zdroj: http://protisikane.saferinternet.cz/sikana-a-kybersikana) 4.1. Kyberšikana jako jedna z forem šikany Kyberšikana, na rozdíl od tradiční šikany, která se děje přímou konfrontací mezi agresorem a obětí, se odehrává ve virtuálním světě. Mnozí autoři tento nereálný svět označují jako kyberprostor. Kyberprostor je nové komunikační prostředí, které utváří celosvětové propojení počítačů. Jedná se o prostředí, které postupně vzniklo díky informačním a komunikačním technologiím a člověku. Právě kyberprostor přináší možnost online komunikace (Šmahaj, 2014). Nedochází zde tedy k přímému fyzickému napadání. Šikanování s využitím ICT se oproti klasické šikaně liší například tím, že útočník může zůstat anonymní a oběť se nikdy nemusí dozvědět, kdo ji šikanoval. Může ho znát, anebo se s ním v životě nemusela setkat, protože si ji agresor vybral náhodou. Mohlo to být třeba jen podle telefonního čísla. Útočníci se skrývají za skrytá čísla, přezdívky, smyšlené emailové adresy. Kolář (2011) považuje kyberšikanu za jednu z forem psychické šikany. Zdůrazňuje, že tato šikana je často spojena s klasickou (školní) šikanou. Někdy při řešení případu kyberšikany je zjištěno, že zároveň probíhá ve škole i klasická forma šikany se zachováním rolí agresora a oběti. Uvádím i další definice kyberšikany, např. podle Priceové a Dalgliesh (2010, s. 51) Kyberšikana je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí. Černá (2013) uvádí několik základních prvků kyberšikany: Děje se prostřednictvím elektronických médií 13

Opakovanost Záměrnost agresivního aktu ze strany útočníka Mocenská nerovnováha Oběť vnímá toto jednání jako nepříjemné, ubližující Tento typ šikany se tedy v dnešní době týká hlavně dětí a mladých lidí, kteří s prostředky informační a komunikační technologie (ICT) umí zacházet. Souhrnně je kyberšikana zneužívání těchto ICT prostředků k výhrůžkám, obtěžování, ponižování a zahanbování oběti. V naší republice není šikana a tedy ani kyberšikana považována za trestný čin. Svou podobou však může naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů, např. vyhrožování, vydírání, omezování osobní svobody, krádež, nebezpečné pronásledování (stalking), atd (Rogers, 2011). 4.2. Co všechno může být kyberšikanování Mezi kyberšikanování, tedy ubližování přes internet nebo mobilní telefon, patří řada věcí, které jsou stejně špatné jako klasická šikana. Může to být: Umístění fotek na internet (třeba i nepěkných, či fotomontáží) Pomluvy či urážlivý email rozeslaný všem známým Nadávky, urážení a výhrůžky na účtu na Facebooku Mobilem natočené ponižující video vystavené na internetu Většina autorů publikací o kyberšikaně označuje všechny tyto možnosti ubližování jako druhy či formy kyberšikany. Rogers (2011) uvádí přehlednou tabulku jejích různých možných druhů. 14

Nářez (Flaming) Obtěžování (Harassement) Pomlouvání (Denigration) Předstírání (Impersonation) Prozrazení (Outing) Podvod (Trickery) Vyloučení (Exclusion) Kyberpronásledování (Cyberstalking) Tabulka č. 1. Druhy šikany dle Rogerse (2011) Internetové diskuse za pomoci elektronických zpráv, které používají agresivní a útočný jazyk. Opakované posílání útočných, urážlivých nebo nevyžádaných zpráv. Rozšiřování pomluv, drbů a lží o někom s cílem poškodit jeho pověst nebo vztahy. Posílání materiálů a komentáře pod cizím jménem. Sdělování cizích tajemství a citlivých informací bez souhlasu dotyčných. Přesvědčení oběti k prozrazení tajemství či citlivých informací a následné zveřejnění na internetu. Záměrné vyloučení z online skupiny. Opakované a intenzivní obtěžování a ponižování, které zahrnuje výhrůžky nebo zastrašování. Zdroj: Rogers V., Kyberšikana. Pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty, Praha, 2011 Ke všem již zmíněným formám kyberšikany Černá (2013) doplňuje ještě Happy slapping, který ve své původní podstatě znamenal to, že neznámý kolemjdoucí byl napaden jedincem či skupinou dospívajících tak, že byl zfackován (fackovat je v angličtině to slap) a zároveň celý incident někdo natáčí na mobilní telefon a video následně zveřejní na internetu. Dnešní forma Happy slappingu nemusí zahrnovat už jen fackování, ale i další formy fyzického útoku. 15

4.3. Prostředky pro šíření kyberšikany Šikanovat prostřednictvím ICT lze, jak uvádí Rogers (2011), několika různými prostředky: a) textové zprávy jedná se obvykle o zasílání ubližujících zpráv a vzkazů s výhrůžným či útočným obsahem. Může se také jednat o opakované, vytrvalé zahlcování oběti velkým množstvím zpráv, či zasílání nevhodných a ubližujících obrázků a fotografií. Prostřednictvím internetu lze posílat SMS zprávy zdánlivě z mobilního telefonu oběti, ta se pak stává podezřelou ze zasílání vulgárních či jinak nevhodných zpráv. b) fotografie nebo videoklipy pořízené mobilním telefonem fotografie či video oběti je možné z mobilu poslat dál a následně takto zahanbovat a zastrašovat. Nejčastěji sem řadíme již zmiňovaný happy slapping. c) telefonáty vlastníkem mobilního telefonu je dnes už téměř každý. Může se jednat o opakované obtěžování neustálými telefonáty, opakované prozvánění. Stává se, že oběti je ukraden telefon a následně použit k otravování dalších. Oběť je pak mylně považována za agresora. d) E-maily agresor může posílat útočné a šikanující e-maily či šokující obrázky většinou pod jiným jménem. Může také ukrást heslo k e-mailu a posílat falešné zprávy pod jménem oběti. e) chatovací místnost chat (z angličtiny to chat klábosit, povídat) je psaný on-line rozhovor dvou a více lidí, kteří jsou v určitou dobu připojeni k internetu a povídají si ve virtuální místnosti. Útočník tady může oběť ponižovat, urážet anebo ji vytěsňovat ze skupiny chatujících. Chatovací místnost se pak stává prostředkem pro zastrašování a výhrůžky. f) instant messaging jsou to programy, které umožňují on-line komunikaci v reálném čase, například ICQ, MSN a jiné. Během této komunikace se lehce zapomene, že odeslané zprávy jsou v kyberprostoru, kde není čas na úvahy a cenzuru. Diskuse se pak může zvrhnout do útočných komentářů, kdy se na jednotlivce vrhne celá skupina. 16

g) sociální sítě ty umožňují snadné spojení s ostatními s možností sdílení fotografií a zábavy. Každý uživatel si může vytvořit a také upravit svůj vlastní profil, přátelit se s ostatními uživateli. Velmi lákavá je možnost kontaktu a sledování toho, co druzí dělají. Nejznámější sociální sítí je Facebook, dále pak Lidé.cz, Spolužáci.cz, a řada dalších. Děti zde často přijmou žádost o přátelství od člověka, kterého ani neznají a tím mu poskytnou přístup k osobním informacím. Navíc na těchto sítích není vůbec těžké vytvořit si falešný účet a kontaktovat oběť kyberšikany pod nějakou vymyšlenou identitou. h) internetové stránky agresor si může vytvořit hanlivé blogy nebo osobní stránky o oběti. Pokud se útočník jako majitel blogu podělí o negativní informace o oběti, může to vidět, číst a také okomentovat kdokoli. Černá (2013) přidává k tomuto výčtu ještě: i) online interaktivní hry v některých hrách lze komunikovat pomocí chatu nebo živého hovoru díky webové kameře. Může tak docházet k vulgárním atakům, vyhrožování a obtěžování. Ve skupinových hrách pak může být některý z hráčů vyloučen ze skupiny, což může vyvolat pocit ublížení. 4.4. Kyberškádlení Vztah mezi kyberšikanou a prostým škádlením může být velmi úzký a mnohdy je obtížné rozeznat, co je ještě přátelské pošťuchování a co už je kyberšikana. Při každodenním životě ve škole dochází mezi dětmi ke škádlení, které má hravou a relativně přátelskou povahu. Tento jev je naopak žádoucí, pokud dítě vnímá škádlení jako legraci a aktéři si dávají vzájemně zpětnou vazbu. Na druhou stranu, pokud je opakované škádlení dítěti nepříjemné, ponižující a urážlivé, hovoříme už o šikaně. Také Černá (2013) uvádí: Ve chvíli, kdy dítě či dospívající cítí, že byla překročena hranice toho, co je ještě příjemné, vnímá situaci jako ponižující, nemůže se opakovaným útokům bránit, klasifikujeme to jako šikanu. Pokud tedy dochází k jednosměrné agresivní komunikaci ze strany agresora, už se nejedná o pouhé škádlení, protože oběť cítí, že se nedovede bránit. Černá (2013) doplňuje, že to, co určuje hranici přechodu od škádlení k šikaně, jsou nepříjemné pocity oběti, bezmoc 17

(mocenská nerovnováha) a jednosměrnost. U kyberškádlení platí obdobné prvky, které jsou popsány výše s tím, že přibývá další. Touto komplikací je u online prostředí to, že nemůžeme vidět, jak se na náš podnět ten druhý zatváří, co to s ním udělá. Často se tak nevinné škádlení změní v kyberšikanu. 4.5. Rozdíly mezi tradiční šikanou a kyberšikanou Pro srovnání, jaké rozdíly může mít tradiční šikana a kyberšikana i s jejich příklady, uvádím tabulku podle Černé (2013). Tabulka č. 2 Rozdíly mezi šikanou a kyberšikanou dle Černé (2013) Tradiční (školní) šikana Rysy Úmyslné agresivní chování vnímané jako ubližující Opakování agresor opakovaně napadá oběť v průběhu času (jednorázový akt agrese není šikanou) Mocenská nerovnováha oběť se silnějšímu agresorovi nedokáže bránit. Rozhoduje často fyzická síla či počet agresorů. Přímá Fyzická (např. bití, poškozování majetku, krádeže věcí). Verbální (např. nadávky, urážení). Neverbální (např. obscénní gesta). Nepřímá Sociální (např. vylučování někoho ze skupiny). Kyberšikana Rysy Úmyslné agresivní chování vnímané jako ubližující Opakování se děje díky veřejné povaze internetu každé zhlédnutí urážlivého obsahu, přeposlání e-mailu či přidání komentáře je opakováním. Agresor tak může jediným aktem spustit kyberšikanu trvající delší čas. Mocenská nerovnováha oběť nedokáže obtěžování technologicky zabránit, agresor se může schovat za anonymitu internetu. Nerozhoduje fyzická síla, znalosti technologií mohou být výhodou. Přímá Fyzická (např. úmyslné pořizování intimních či jiných fotografií či videí oběti a jejich umisťování na internet). Verbální (např. urážlivé, výhružné e-maily či SMS). Neverbální (např. posílání výhružných nebo obscénních obrázků). Nepřímá Sociální (např. vylučování někoho z online skupiny, v Česku typicky ze Spolužáci.cz ). 18

Verbální (např. šíření pomluv) Verbální (např. zveřejnění soukromé konverzace či informací, šíření pomluv na internetu). Podvádění vydáváním se za někoho jiného, falešné nahlašování závadného obsahu/chování. Zdroj: Černá A. a kol., Kyberšikana. Průvodce novým fenoménem, Praha, 2013 Fyzická šikana je závažná a nepřijatelná, kyberšikana však může být stejně špatná a ještě způsobí psychické šrámy. Rogers (2011) dodává, že se kyberšikana od šikany liší tím, že si agresoři mohou zachovat určitý odstup od oběti. Ten jim dává pocit bezpečí, že na ně nikdo nepřijde. Tím, že útočník nevidí, co své oběti způsobil, je pro něj snadné zapomenout na to, co své oběti způsobil a minimalizovat pocit viny. Dalším rozdílem od tradiční šikany, jak pokračuje Rogers (2011), je fakt, že kyberšikana může probíhat kdykoliv během celého dne a proniknout i tam, kde dříve bylo bezpečně. Oběť pak psychicky strádá, má pocit, že se nemůže nikde schovat, nemá se komu svěřit. 19

5. Jak kyberšikaně předcházet a jak ji řešit 5.1. Jak kyberšikaně předcházet V dnešní moderní době má většina dětí mobilní telefon a také vlastní, nebo alespoň mají přístup k počítači. Je tedy nezbytné děti informovat o možných nebezpečích, která souvisí s používáním informačních a komunikačních technologií. Pro přehled uvádím několik základních pravidel (zdroj:https://bezpecne-online.saferinternet.cz/surfujbezpecne/komunikace-se-svetem/item/49-kybersikane-muzes-aktivne-predchazet): Chraň si své soukromí nesděluj své soukromé informace (jméno, bydliště, rodné číslo, telefonní číslo, osobní fotografie). Nesdílej něco, čeho bys v budoucnu mohl litovat. Nejdřív mysli, až potom piš všechno, co pošleš, se dá sdílet dál, proto si dobře rozmysli, co odešleš. Informuj se použij vyhledávání sebe na Googlu, nezapomeň ani na obrázky, ať víš, co se o tobě píše. Na útoky nereaguj neodpovídej na přímé urážky či obtěžování. Nepříjemné lidi ignoruj. Vyhni se kontaktům můžeš změnit mailovou adresu, vypínat telefon, nebo si nechat změnit číslo. Sbírej důkazy - ukládej si maily, SMSky, zálohuj si útoky na ICQ nebo MSN, screenshotuj a kopíruj urážky na webu Obrať se na dospělého, kterému důvěřuješ je důležité se svěřit se svým problémem rodiči či učiteli. 20

Pomáhej ostatním, kteří trpí šikanou - zakroč, pomoz oběti kyberšikany, a ideálně k tomu vyzvi i další lidi, ať je vás víc. Ti, kdo trpí šikanou, si většinou neumí sami pomoct, neumí se bránit a potřebují podporu. K tomuto výčtu Černá (2013) ještě dodává další, neméně důležitá: Používej dostatečně bezpečné heslo. Své přihlašovací údaje nikdy nikomu nedávej. Dobře si zabezpeč profil na sociální síti. V seznamu přátel na sociální síti měj jen opravdové přátele. Buď slušný nejen v reálném životě, ale i na internetu. Pokud budeš svědkem kyberútoku, neváhej vyjádřit svůj nesouhlas, nahlas ho administrátorům. Tato pravidla jsou velmi důležitá a všechny děti by se s nimi měli seznámit. Ve škole například v hodinách informatiky, či v rámci různých preventivních programů. Velmi důležitá je v tomto směru i role rodiny. Eckertová a Dočekal (2013) citují slova Mgr. Kamila Kopeckého: Základním nástrojem boje proti kyberšikaně je samotná výchova dítěte. Děti, které vyrůstají v podnětném a zdravém sociálním prostředí, které jsou pozitivně motivovány a se kterými rodiče aktivně tráví svůj volný čas, které mají pevně dané hranice svého chování a napodobují pozitivní vzorce chování, nemají tendence ubližovat v budoucnu jiným lidem. V stejném duchu cituje PhDr. Davida Čápa i Rogers (2011): Nejdůležitější jsou dostatečné znalosti bezpečného chování při využívání informačních a komunikačních technologií. To jsou znalosti, které mohou dětem předávat nejlépe rodiče a vyučující. 5.2. Varovné příznaky kyberšikanovaného dítěte Jak již bylo výše několikrát zmíněno, kyberšikana je často spojena s tradiční šikanou. Některé signály počínající nebo již probíhající kyberšikany mohou být stejné, jiné přísluší 21

pouze kyberšikaně. Dítě, které je šikanované, se většinou nesvěří. Eckertová a Dočekal (2013) dodávají, že šikanované dítě se pere s protichůdnými pocity stud, vina, ponížení. Může si také myslet, že si útoky zaslouží. Často se bojí, že bude práskat, pokud se svěří. Je proto důležité si všímat chování dětí a hlavně změn v chování. Černá (2013) uvádí několik bodů, kterých se můžeme držet v případě ohrožení kyberšikanou: Změní se práce dítěte s počítačem a mobilním telefonem. Vyhýbá se jim, nebo je přestane používat. Při čtení SMS zpráv či e-mailů může být nervózní, smutné. V chování může být sklíčené, ustrašené, často mění nálady, je hádavé. Projevuje se somatizace bolesti břicha, hlavy, nechuť k jídlu, noční můry. Tráví čas o samotě, chodí za školu. Zhoršení prospěchu. Při podezření že je dítě kyberšikanované, je důležité si s ním promluvit v soukromí. Citlivě se snažit doptat, zda se něco neděje. Vysvětlit mu, že by se mělo se svým trápením někomu svěřit, že na to není samo. 5.3. Jak řešit kyberšikanu Pokud ke kyberšikaně dojde, je důležité, zda se tak stalo na půdě školy či nikoliv. Škola musí přímo zasáhnout, pokud se kyberšikana děje v době výuky nebo při jiném programu pořádaném školou. Rogers (2011) dodává, že je třeba do situace zapojit školního metodika prevence, který odhadne, zda škola sama zvládne problém vyřešit, nebo si povolá odborníky. Kyberšikana se řeší a postihuje obdobně jako běžná šikana. Černá (2013) píše, že při práci s oběťmi kyberšikany je možné se zaměřit na dvě oblasti. První je systematická a odborná péče tu může poskytnout školní psycholog či odborníci z pedagogickopsychologické poradny. Druhou oblastí jsou technicky zaměřená řešení zabránit agresorovi v obtěžování. 22

Školská legislativa upravuje zásady prevence a řešení v Metodickém pokynu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT-21149/2016). Každá škola musí mít vypracován Program proti šikanování, který je součástí Minimálního preventivního programu. Kyberšikana sice není trestným činem, ale může naplňovat skutkovou podstatu trestných činů jako pronásledování, vydírání, zastrašování, vyhrožování. Pokud kyberšikanu zjistí rodiče u svého dítěte, je důležité udělat několik obranných kroků, které vyjmenovává ve své publikaci Rogers (2011): Ukončit komunikaci. Nereagovat, neodpovídat agresorovi. Zamezit útočníkovi přístup k dítěti. Zablokovat přístup k účtu počítače nebo telefonnímu číslu. Kontaktovat poskytovatele služby. Uchovat důkazy. Oznámit útok a obrátit se na odborníky, je možné kontaktovat Policii ČR. Najít specialistu a domluvit se na konkrétní pomoci, kontaktovat školu a další instituce. Je nezbytné si s dítětem promluvit, dát mu najevo porozumění, podporu a ochotu pomoci. Snažit se citlivě zjistit, co zažívá a tak vyhodnotit závažnost celé situace. Je potřeba zjistit, zda je agresorem neznámá osoba, nebo někdo známý, například ze školy či okolí. 23

6. Praktická část 6.1. Dotazníkové šetření na základní škole Pro praktickou část své práce jsem zvolila dotazníkové šetření, které jsem provedla na Základní škole, kde působím jako vyučující matematiky, přírodopisu a anglického jazyka. ZŠ a MŠ Šumavské Hoštice je venkovská škola rodinného typu umístěná v pěkném prostředí asi 5 km od města Vimperk. Naše škola je úplnou ZŠ s devíti ročníky v sedmi třídách (na prvním stupni jsou ve dvou třídách spojené ročníky). Máme žáky nejen ze Šumavských Hoštic, ale i ze spádových obcí Lažiště, Záblatí, Buk, Kosmo, Žárovná. Dotazník byl určen pro žáky druhého stupně. Celkem máme v 6. 9. ročníku 44 žáků. Dotazník vyplňovalo 41 žáků, jeden jsem musela vyřadit, protože v něm byly zaškrtnuty všechny odpovědi. Vyhodnoceny tedy byly dotazníky od 25 chlapců a 15 dívek. Počet respondentů 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 40 25 15 chlapci dívky celkem Graf 1 Počet respondentů, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=40 24

6.2. Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 1. Jak často jsi připojený/á k internetu? Na tuto otázku mohli žáci volit ze tří odpovědí každý den, několikrát za týden, jednou týdně. Z výsledků plyne, že většina respondentů je připojena k internetu na počítači či mobilním telefonu každý den. Bylo to 20 chlapců a 12 dívek. Zbývající 4 chlapci jsou připojeni několikrát za týden a 1 chlapec jednou týdně. Z děvčat zbývající 2 jsou připojeny několikrát za týden a pouze 1 jednou týdně. Četnost připojení k internetu každý den několikrát za týden jednou týdně 35 30 32 25 20 20 15 10 5 0 12 6 4 1 2 1 chlapci dívky celkem 2 Graf 2 Četnost připojení k internetu, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=40 Otázka č. 2. V průměru, jak moc času trávíš na počítači v jednou dnu? Chlapci nejčastěji uváděli možnost 1-3 hodiny, bylo jich celkem 10, tři uvedli možnost více než 3 hodiny, 7 z nich tráví na počítači jednu hodinu a pouze 5 sedí u počítače půl hodiny denně. Děvčata zde tráví méně času: půl hodiny 8 děvčat, 1 hodinu 2 děvčata, 1-3 hodiny 4 děvčata a více než 3 hodiny 1 děvče. Tato informace byla pro mne docela potěšující, protože si myslím, že jsou na tom děti s časem stráveným u počítačů mnohem hůře. 25

Čas strávený na počítači chlapci dívky celkem 16 14 12 10 8 6 4 2 0 14 13 10 9 8 7 5 4 4 3 2 1 1/2 hodiny 1 hodinu 1-3 hodiny více jak 3 hodiny Graf 3 Čas strávený na počítači, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=40 Otázka č. 3. Kontrolují rodiče, co na internetu děláš a jaké stránky navštěvuješ? Tato otázka pro mne byla hodně důležitá, protože sama jako třídní učitelka rodiče svých žáků nabádám, aby své děti pravidelně kontrolovali, aby měli přehled, na jakých stránkách se pohybují. Přesto z 25 dotazovaných chlapců jich 9 odpovědělo, že je rodiče kontrolují, ale 16 z nich napsalo, že tomu tak není. U dívek to bylo obdobné. Z 15 dotazovaných dívek jich 5 rodiče kontrolují, 10 však ne. Otázka č. 4. Kolik SMS zpráv pošleš a obdržíš za týden? U této otázky nastal mezi žáky problém již při samotném vyplňování. Bylo mi sděleno, že klasické SMS prostřednictvím mobilních telefonů se posílají pouze výjimečně, a to hlavně rodičům. Zprávy, a to v množství i několika stovek týdně, se posílají přes internet, nejčastěji přes Facebook. Na mou otázku, o čem si píší a s kým, většina (téměř 95 %) odpovídala, že s kamarády si píší o všem. 26

Otázka č. 5. Co obvykle děláš na internetu? Možných odpovědí na tuto otázku bylo hned několik a respondenti mohli zaškrtnout více variant. Chlapci vesměs odpovídali, že hrají hry 90 %, stahují hudbu 25 % a posílají e-maily 10 %. Děvčata jsou nejčastěji na sociální síti a chatují 95 %, dále stahují hudbu a videa 20 % a pouze 5 % z nich hraje hry. Z výsledků vyplývá, že chlapci používají internet převážně ke hrám, děvčata zase pro povídání si s kamarády. Pro názornost uvádím vše ještě v grafu, nejoblíbenější činností chlapců je hraní on line her, u dívek pak jednoznačně vítězí chatování a trávení času na sociálních sítích. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Nejčastější činnosti na internetu chlapci dívky Graf 4 Nejčastější činnosti na internetu, údaje uvedeny v relativních četnostech, f i=100%, n i=40 Otázka č. 6. Setkal/a ses někdy s pojmem kyberšikana? Odpovědi na tuto otázku mne příliš nepotěšily, protože každý rok máme v naší škole nejméně jednu besedu Policie ČR na toto téma, přesto 9 chlapců odpovědělo, že se s tímto pojmem nesetkalo, zbylých 16 ano. Stejně tak 5 děvčat odpovědělo, že se s pojmem kyberšikana nesetkalo, zbylých 10 ano. Grafy uvádí jak souhrnné výsledky, tak i odpovědi pouze chlapců a pouze dívek. 27

Pojem kyberšikana ne ano celkem dívky chlapci 0 5 10 15 20 25 30 Graf 5 Pojem kyberšikana, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=40 Pojem kyberšikana - chlapci ano ne 9 16 Graf 6 Pojem kyberšikana chlapci, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=25 28

Pojem kyberšikana - dívky ano ne 5 10 Graf 7 Pojem kyberšikana dívky, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=15 Otázka č. 7. Ubližoval ti někdy někdo prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu? Na tuto otázku žáci mohli vybírat ze tří nabízených odpovědí, a to: ne, nikdy ano, ale bylo to jen jednou a výjimečně ano, již se tak stalo několikrát. Ze všech 25 dotazovaných chlapců jich 20 odpovědělo: ne, nikdy. 4 chlapci: ano, ale jen jednou. A 1 chlapec odpověděl: ano, již několikrát. Odpovědi dívek byly více potěšující. U 12 z nich byla odpověď negativní, tři dívky se s ubližováním setkaly pouze jednou. Do jaké míry je však možné spoléhat na pravdivost odpovědí, je otázka. Ubližování pomocí internetu či telefonu ne, nikdy ano, jednou ano, vícekrát 35 30 25 20 15 10 5 0 20 32 12 7 4 3 1 1 chlapci dívky celkem Graf 8 Ubližování pomocí internetu či telefonu, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=??? 29

Otázka č. 8. Jakým způsobem k tomuto ubližování docházelo? Tato otázka nabízela různé možnosti, jak lze prostřednictvím internetu či mobilního telefonu ubližovat a navazovala na předchozí otázku č. 7. Respondenti, kteří odpověděli v předchozí otázce, že jim nikdo nikdy neubližoval, žádný způsob ubližování nevyplnili. Ti, co v otázce č. 7 uvedli, že jim bylo ubližováno, pak vybrali: 5 krát možnost ponižování, urážení, zesměšňování nebo jiné verbální ztrapňování 5 krát možnost ponižování či zesměšňování prostřednictvím šíření fotografií 2 krát možnost - ponižování či zesměšňování prostřednictvím šíření videa 3 krát možnost - vydírání 2 krát možnost vydírání a 3 krát možnost obtěžování neustálým prozváněním. Otázka č. 9. Ubližoval jsi někdy někomu pomocí internetu či mobilního telefonu? Jak je z grafu patrno, respondenti opět volili ze tří možných odpovědí. Ze všech 25 chlapců se jich 22 vyjádřilo negativně, tudíž nikdy neubližovali ani pomocí internetu ani mobilního telefonu. Ostatní 3 pak ublížili pouze jednou a výjimečně. Odpovědi dívek byly ještě více potěšující, a to 14 z nich se vyjádřilo negativně k tomu, že by někomu ubližovali, 1 dívka napsala, že ublížila jednou a výjimečně. Ubližoval jsi někdy pomocí internetu či telefonu ne, nikdy ano, pouze jednou ano, již vícekrát 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 4 3 36 1 22 14 chlapci dívky celkem Graf 9 Ubližoval jsi někdy pomocí internetu či telefonu, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=40 30

Otázka č. 10. Šířil jsi někdy např. na Facebooku nebo na mobilním telefonu fotografii či video, které mělo někoho zesměšnit? Odpovědi na tuto otázku byly velmi podobné jako u předchozí otázky. 21 chlapců ze všech 25 dotazovaných nikdy nešířilo video ani fotografie, 3 chlapci šířili video či fotografie pouze jednou a 1 chlapec vícekrát. Co se týče dívek, pouze 2 uvedly, že šířily něco, co mělo ublížit pouze výjimečně, všech 13 zbývajících uvedlo zápornou odpověď. Musíme ale přesto brát v úvahu, že ne všechny odpovědi jsou pravdivé. Nevím, zda respondenti odpovídali pravdivě, nebo spíše ze strachu uvedli záporné odpovědi. Otázka č. 11. Pokud by ti takto někdo ubližoval, svěřil by ses s tím někomu? Pokud ano, komu? V této otázce mohli žáci opět uvést více odpovědí. Z dotazování plyne, že dívky by v této situaci byly otevřenější. Nesvěřila by se pouze jedna z dotazovaných, u chlapců by se nesvěřilo 5. Odpověď, která označovala, svěřit se rodičům, byla vyplněna 18 krát (12 chlapců, 6 dívek)t. Odpověď, která označovala, svěřit se učiteli, byla vyplněna 8 krát (4 chlapci, 4 dívky), kamarádovi by se svěřilo 10 žáků (6 chlapců a 4 dívky), 7 krát byla vyplněna odpověď svěřil bych se, ale teď nevím, komu (4 chlapci, 3 dívky). Je vidět, že většina dotazovaných má důvěru ve své rodiče a to je potěšující. Komu bych se svěřil dívky chlapci nevím kamarádovi učiteli rodičům nikomu 0 2 4 6 8 10 12 14 Graf 10 Komu bych se svěřil, údaje uvedeny v kumulativních četnostech, n i=40 31

Otázka č. 12. Dozvěděl ses někdy ve škole či mimo školu o nebezpečí kyberšikany? Tuto poslední otázku jsem zařadila záměrně, přesto že je velice podobná již položené otázce č. 6. Zajímalo mě, zda si žáci během vyplňování dotazníku uvědomí, že se s pojmem kyberšikana již setkali. Ze všech 25 dotazovaných chlapců jich 23 odpovědělo ano, 2 chlapci uvedli, že se s tímto pojmem ještě nesetkali. Z 15 dotazovaných dívek jich všech 15 uvedlo ano. 32

7. Závěr Vzhledem k tomu, že jako metodik prevence pracuji krátce, chtěla jsem se více dozvědět o problému, se kterým za mnou v posledních měsících chodí naši žáci. Jedná se o problematiku kyberšikany. V teoretické části své závěrečné práce jsem se snažila pomocí dostupné literatury podat vysvětlení pojmů, které souvisí s problémem kyberšikany. Protože se dnešní děti velmi často pohybují ve virtuálním světě, budou se muset s tímto nebezpečím naučit vyrovnat. Pokusila jsem se objasnit, že kyberšikana není samostatným fenoménem, ale že souvisí s tradiční šikanou, která mnohdy probíhá ve školním prostředí. Dále jsem ve své práci podala výčet jednotlivých forem kyberšikany, jak se může šířit, a jak mohu jako rodič a také pedagog rozpoznat, že by dítě mohlo být obětí kyberšikany. Nedílnou součástí je i postup, jak tomuto problému předejít a jak ho řešit. Do praktické části jsem zapojila žáky školy, kde pracuji jako pedagog. Mým cílem bylo zjistit za pomoci dotazníku, jaký čas věnují žáci internetu, jaké jsou nejčastější činnosti na počítači a zda mají povědomí o kyberšikaně. Zjistila jsem, že většina jich tráví i několik hodin denně na internetu. Nejčastěji si hrají hry nebo jsou na sociálních sítích. S pojmem kyberšikana se většina z nich již setkala, možná také díky tomu, že na naši školu pravidelně dochází mluvčí Policie ČR s besedami na toto téma a v rámci výuky některých předmětů rizika kyberšikany žákům vysvětlujeme. Dále z dotazníku plyne, že jen velmi málo žáků se přímo setkalo s kyberšikanou. Velmi potěšující pro mne bylo zjištění, že většina žáků, pokud by se stala obětí kyberšikany, by se svěřila svým rodičů. Důležité pro mne je fakt, že by si snad tento problém nenechali pro sebe a snažili se ho řešit. V tom hodlám své žáky dál podporovat a ve stejném duchu apelovat i na rodiče. 33

8. Seznam literárních a internetových zdrojů Literární zdroje ČERNÁ, Alena. Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Praha: Grada, 2013. ISBN 97880-210-6374-7. 3 ECKERTOVÁ L., DOČEKAL D. Bezpečnost dětí na internetu. Rádce zodpovědného rodiče. Brno: Computer Press, 2013. ISBN 978-80-251-3804-5 KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367-871-5. PRICE, J. M.; DALGLEI, J. Cyberbullying: Experiences, impacts, and coping strategies as described by Australian young people. Youth Studies Australia, 2010, vol. 29, p. 51-59. ISSN 1038-2569 ROGERS, Vanessa. Kyberšikana: pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-984-2. ŘÍČAN, Pavel, JANOŠOVÁ, Pavlína. Jak na šikanu. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2991-6. ŠMAHAJ, Jan. Kyberšikana jako společenský problém: Cyberbullying as a social problem. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4227-3. Internetové zdroje www.jmskoly.cz http://proti-sikane.saferinternet.cz/sikana-a-kybersikana) https://bezpecne-online.saferinternet.cz/surfuj-bezpecne/komunikace-sesvetem/item/49-kybersikane-muzes-aktivne-predchazet): 34

9. Seznam tabulek a grafů Tabulka č. 1. Druhy šikany dle Rogerse (2011) Tabulka č. 2. Rozdíly mezi šikanou a kyberšikanou dle Černé (2013) Graf č. 1 Počet respondentů Graf č. 2. Četnost připojení k internetu Graf č. 3. Čas strávený na počítači Graf č. 4. Nejčastější činnosti na internetu Graf č. 5. Pojem kyberšikana Graf č. 6. Pojem kyberšikana chlapci Graf č. 7. Pojem kyberšikana dívky Graf č. 8. Ubližování pomocí internetu či telefonu Graf č. 9. Ubližoval jsi někdy pomocí internetu či telefonu Graf č. 10. Komu bych se svěřil 35

Dotazník 10. Přílohy Dotazník pro mapování kyberšikany ve škole Věk: Třída: Chlapec/dívka 1. Jak často jsi připojený/á k internetu? (zaškrtni) Jednou týdně Několikrát za týden Každý den 2. V průměru, jak moc času trávíš na počítači v jednom dnu? (zaškrtni) Půl hodiny Hodinu 1-3 hodiny Víc než 3 hodiny 3. Kontrolují rodiče, co na internetu děláš a jaké stránky navštěvuješ? (zaškrtni) ANO NE 4. Kolik SMS zpráv pošleš a obdržíš v průměru za týden? (doplň) Posílám zpráv Přijímám zpráv 36

5. Co obvykle děláš na internetu? (zaškrtni, můžeš i více možností) tvořím webové stránky posílám zprávy chatuju hraju hry surfuji stahuji obrázky/videa stahuji hudbu posílám emaily jsem na sociálních sítích(např. facebook, myspace, Second Life) jiné např. 6. Setkal ses někdy s pojmem kyberšikana? (zaškrtni) ANO NE 7. Ubližoval ti někdy někdo prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu?(zaškrtni) Ne, nikdy Ano, ale bylo to jen jednou a výjimečně Ano, již se tak stalo několikrát 8. Jakým způsobem k tomuto ubližování docházelo? (zaškrtni, můžeš i více možností) Ponižování, urážení, zesměšňování nebo jiné verbální ztrapňování Ponižování či zesměšňování prostřednictvím šíření fotografií Ponižování či zesměšňování prostřednictvím šíření videa Vyhrožování či zastrašování Vydírání Obtěžování neustálým prozváněním 37

9. Ubližoval jsi někdy někomu pomocí internetu či mobilního telefonu ty sám? (zaškrtni) Ne, nikdy Ano, ale bylo to jen jednou a výjimečně Ano, již jsem to udělal několikrát 10. Šířil jsi někdy např. na Facebooku nebo na mobilním telefonu fotografii nebo video, které mělo někoho zesměšnit? (zaškrtni Ne, nikdy Ano, ale bylo to jen jednou a výjimečně Ano, již jsem to udělal několikrát 11. Pokud by ti takto někdo ubližoval, svěřil by ses s tím někomu? Pokud ano, komu? (zaškrtni) Ne, nikomu bych o tom neřekl Ano, svěřil bych se svým rodičům (mamince nebo tatínkovi) Ano, svěřil bych se svému učiteli Ano, svěřil bych se kamarádovi Ano, určitě bych se svěřil, jen teď nevím, komu 12. Dozvěděl se někdy ve škole či mimo školu o nebezpečí kyberšikany? (zaškrtni) ANO NE 38