POLITIKY EVROPSKÉ UNIE Životní prostředí Kvalitní životní prostředí pro budoucí generace Otázky životního prostředí nelze dál přehlížet
OBSAH K čemu potřebujeme politiku životního prostředí?... 3 POLITIKY EVROPSKÉ UNIE Tato publikace je součástí edice Politiky Evropské unie, která vysvětluje, čemu se EU v různých oblastech věnuje a jakého pokroku zatím dosáhla. Jak EU vytváří politiku ochrany životního prostředí... 5 Jak EU postupuje... 8 Výhled do budoucna... 15 Další zdroje informací... 16 Přehled doposud vydaných publikací najdete na této internetové stránce: http://europa.eu/pol/index_cs.htm Jak funguje Evropská unie Evropa 2020 evropská strategie růstu Zakladatelé Evropské unie Bezpečnost potravin Boj proti podvodům Cla Daně Digitální agenda Doprava Energetika Hospodářská a měnová unie a euro Hospodářská soutěž Hranice a bezpečnost Humanitární pomoc Kultura a audiovizuální oblast Migrace a azyl Obchod Oblast klimatu Podniky Regionální politika Rozpočet Rozšíření Rozvoj a spolupráce Rybolov a námořní záležitosti Spotřebitelé Spravedlnost, občanství, základní práva Veřejné zdraví Vnitřní trh Výzkum a inovace Vzdělávání, odborná příprava, mládež a sport Zahraniční věci a bezpečnostní politika Zaměstnanost a sociální věci Zemědělství Životní prostředí Politiky Evropské unie: Životní prostředí Evropská komise Generální ředitelství pro komunikaci Publikace 1049 Brusel BELGIE Rukopis dokončen v lednu 2013 Fotografie na obálce: Jupiter Images 16 s. 21 29,7 cm ISBN 978-92-79-23944-1 doi:10.2775/5098 Lucembursko: Úřad pro publikace Evropské unie, 2013 Evropská unie, 2013 Reprodukce je povolena. V případě použití nebo reprodukce samotných fotografií je nutné žádat o svolení přímo vlastníka autorských práv.
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 3 K čemu potřebujeme politiku životního prostředí? Životní prostředí ze své podstaty překračuje všechny hranice dané politickými či právními vztahy nebo jinak vyměřené člověkem. K řešení otázek životního prostředí je tak naprosto nezbytná spolupráce členských států EU mezi sebou i se zbytkem světa. Tyto otázky se totiž dotýkají nás všech: znečištění, období extrémního sucha, záplavy, ubývání biodiverzity a další rizika ohrožující přírodní bohatství Evropy. Cílem evropské politiky životního prostředí je pečovat o naše společné přírodní bohatství, propagovat myšlenku ekologického hospodářství, které šetří zdroji, a v neposlední řadě chránit zdraví obyvatel. Vytvoření koordinované strategie v oblasti životního prostředí v rámci celé EU umožní posílit synergie a soudržnost s ostatními politikami EU a zajistit spravedlivé podmínky pro činnost řady podniků, jichž se právní předpisy v této oblasti dotýkají. Způsob, jakým se k životnímu prostředí chováme dnes, bude mít obrovský vliv na podobu světa, v němž budou žít budoucí generace. Přírodní zdroje naší planety nejsou nevyčerpatelné. Neměli bychom tak jejich využívání brát na lehkou váhu. Naopak, měli bychom přemýšlet o tom, jak zastavit stále rostoucí tlak, který je na jejich čerpání vyvíjen. Pokud totiž tento trend nezvrátíme, nezanecháme budoucím generacím nic z toho, na co mají právoplatný nárok. O řešení této problematiky se však musíme přičinit všichni občané, podniky, nevládní organizace i správní subjekty na evropské, národní, regionální i místní úrovni. Aby naše snažení mělo celosvětový rozměr, je nutná spolupráce s mezinárodními partnery. Cílem této brožury je seznámit vás s tím, co v oblasti ochrany životního prostředí Evropská unie dělá, jak se tato politika EU vyvíjela, v čem spočívá a jak by se mohla do budoucna změnit. Rostoucí poptávka po surovinách Svými návyky i svým jednáním klademe na tuto planetu obrovské nároky. Během 20. století se spotřeba fosilních paliv ve světě zvýšila dvanáctkrát a těžba surovin se zvýšila 34krát. Při současném trendu by navíc potřebný objem potravin, krmiva pro hospodářská zvířata a vlákniny mohl do roku 2050 vzrůst až o 70 %. Pokud nepřestaneme přírodní zdroje vyčerpávat tímto tempem, nebudou nám k pokrytí našich potřeb stačit ani dvě Země. Historie ochrany životního prostředí istockphoto.com/eva serrabassa Evropská politika životního prostředí prošla od svého vzniku již mnoha změnami. Změnily se i hlavní problémy, kterým Evropa v této oblasti čelí. V 70. a 80. letech minulého století byla ve středu pozornosti klasická ekologická témata, jako je ochrana živočišných a rostlinných druhů a zlepšování kvality ovzduší a vody snižováním emisí látek znečišťujících životní prostředí. V současné době se klade důraz na systematičtější přístup, který bere v úvahu vztahy mezi různými tématy i jejich globální dimenzi. To znamená, že se již nesnažíme pouze situaci napravovat, ale chceme degradaci životního prostředí předcházet.
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E 4 Při tvorbě a financování politik, jako je zemědělství, energetika, doprava, rybolov, regionální rozvoj, výzkum, inovace a zahraniční pomoc, se tak musí plně zohledňovat jejich dopad na životní prostředí. Díky tomu lze zajistit, že přístup k řešení ekologických problémů bude koherentní a bude využívat všech synergií. Po více než čtyřech desetiletích politiky životního prostředí na úrovni EU se podařilo vytvořit v této oblasti soubor evropských právních předpisů. Jejich uvádění do praxe je však stále problematické. Až se podaří tento nedostatek odstranit, projeví se plně potenciál všech těchto předpisů. O to se snaží nový akční program EU pro životní prostředí (viz kapitola Výhled do budoucna ). Soulad životního prostředí a hospodářství Ekologické a ekonomické cíle se vzájemně doplňují. Jde o dvě strany stejné mince. Ekologizací hospodářství se sníží náklady na ochranu životního prostředí, jelikož dojde k účinnějšímu využívání zdrojů. Díky moderním ekologickým technologiím mohou zároveň vzniknout nová pracovní místa, může se stimulovat hospodářství a posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Jedním z hlavních přístupů strategie růstu EU na následujících 10 let (tzv. strategie Evropa 2020) je efektivní využívání přírodních zdrojů. Ve strategii se rovněž zdůrazňuje, jak by politika životního prostředí mohla přetransformovat Evropu ve znalostní ekonomiku, která využívá minimální objem zdrojů. V dnešní době se naše ekologické a ekonomické cíle vzájemně doplňují. Jde o dvě strany stejné mince. Například zvýšením odolnosti našich ekosystémů, z nichž získáváme potraviny, pitnou vodu, suroviny a jiné zdroje, se dosáhne zvýšení produktivity i kvality našeho života a zároveň se sníží náklady na veřejné zdraví. Zahraniční spolupráce Problémy životního prostředí se zpravidla neomezují na území jednoho státu, ale zasahují podstatně větší oblasti. Ovzduší, vodní toky, moře, faunu a floru nemůžeme uzavřít do geopolitických hranic. Čím více se Evropské unii podaří motivovat sousední země, v ideálním případě celý svět, aby si v ochraně životního prostředí stanovily stejně vysokou laťku jako EU, o to lepší bude i kvalita našeho životního prostředí. Unie dohlíží na to, aby země, jež se připravují na vstup do EU, přizpůsobily své environmentální právní předpisy normám uplatňovaným v celé Unii. Stejně aktivní je Unie i u sousedních zemí nebo při mezinárodních jednáních na téma udržitelného rozvoje, biologické rozmanitosti a změny klimatu. Udržitelnost životního prostředí, o níž EU usiluje v dlouhodobém horizontu, je také jedním z rozvojových cílů tisíciletí Organizace spojených národů. Podpora ze strany veřejnosti Snahy EU o zlepšení životního prostředí mají širokou podporu veřejnosti. Z výsledků celoevropského průzkumu veřejného mínění, který proběhl v roce 2011, vyplynulo, že více než 90 % respondentů považuje ochranu životního prostředí za něco, co se jich bezprostředně týká. Téměř 90 % z nich rovněž vyjádřilo souhlas s financováním ekologických aktivit ze strany EU a více než 80 % souhlasilo s tím, že pro ochranu životního prostředí v jejich zemi je nezbytné přijímat právní předpisy na úrovni EU. Podle průzkumu má veřejnost největší obavy ze znečištění vodních zdrojů, vyčerpání přírodních zdrojů a z rostoucího objemu odpadu. istockphoto.com/robert Churchill
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 5 Jak EU vytváří politiku ochrany životního prostředí Ačkoli se někomu může zdát, že otázky životního prostředí jsou okrajovou záležitostí, ve skutečnosti zaujímají v politikách EU ústřední místo. Podpisem Smlouvy o Evropské unii se členské země mimo jiné zavazují, že budou usilovat o zajištění vysoké úrovně ochrany a zlepšení kvality životního prostředí (čl. 3, odst. 3). Již autoři této smlouvy si totiž uvědomovali význam čistého, zdravého životního prostředí. Tato problematika rovněž spadá mezi činnosti EU na mezinárodní úrovni, jelikož se Unie snaží podporovat udržitelný hospodářský, společenský a environmentální rozvoj v rozvojových zemích, přičemž největší důraz klade na vymýcení chudoby. Demokratické rozhodování Vytváření právních předpisů EU probíhá velmi demokraticky. Než Evropská komise předloží návrh nového právního předpisu, provede důkladnou konzultaci, v níž mají možnost vyjádřit svůj názor správní orgány členských zemí, nevládní organizace, odborníci na oblast ochrany životního prostředí i široká veřejnost. Díky tomu Komise zajistí, že předkládaný návrh vychází z pohledu různých zainteresovaných stran a opírá se o širokou základnu vědecky podložených údajů. Konzultací se nejen konkretizují různé pohledy na problematiku, ale zároveň mají hlavní zainteresované strany možnost se na návrhu politiky podílet. Předložený návrh pak ještě mohou pozměnit jak ministři členských zemí při zasedání Rady, tak občané prostřednictvím svých poslanců Evropského parlamentu. Parlament i Rada se musí dohodnout na přesném znění daného předpisu ještě předtím, než dojde k jeho oficiálnímu přijetí. Vyjádřit se k návrhu mohou ještě další subjekty, jako je například Výbor regionů, Evropský hospodářský a sociální výbor, nevládní organizace, podniky, vědecké instituce i jednotlivci. Z některých konzultací přitom vyplyne, že není nutné přijímat v dané oblasti právní předpis, ale postačí vydat právně nezávazné pokyny či sdílet osvědčené postupy. Spolehlivost údajů Koncepce politik se musí opírat o věrohodné údaje, jež osvětlují příčiny a následky změn v životním prostředí. Jen tak lze na danou problematiku vhodně reagovat a vytvořit pro její řešení odpovídající strategii. Mnoho údajů přitom poskytují jednotlivé členské země. Ty pak analyzuje Evropská agentura pro životní prostředí, která pro tvorbu této politiky dodává EU podklady. Na podporu získávání přesných a spolehlivých údajů a na zajištění toho, aby docházelo k výměně získaných informací, zřídila Evropská unie několik programů. Například program Copernicus využívá dat získaných z monitorovacích stanic na pevnině, moři a v atmosféře, jakož i údajů z družic pro pozorování Země. Cílem je shromáždit mnoho různých typů datových souborů, které se pak využijí při vytváření environmentální politiky i při jejím provádění. Evropská agentura pro životní prostředí Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) shromažďuje údaje od členských států a vytváří z nich evropské datové soubory. Sestavuje rovněž indikátory a zprávy týkající se stavu životního prostředí. Svou činnost zahájila v roce 1994 a sídlí v Kodani. Za úkol má pomáhat EU a členským zemím činit informovaná rozhodnutí o tom, jak zlepšit naše životní prostředí. Radí jim, jak začlenit otázky ochrany životního prostředí do hospodářských politik, abychom se přiblížili cíli udržitelného hospodářství. Zároveň koordinuje činnost Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí.
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E 6 Provádění politiky životního prostředí Od 70. let 20. století přijala EU v oblasti ochrany životního prostředí přes 200 právních předpisů. Existence této legislativy sama o sobě však nemá velký význam, pokud nejsou právní předpisy řádně uplatňovány a na jejich uplatňování se dostatečně nedohlíží. Musíme se proto nyní zasadit o to, aby se pravidla a normy, na nichž se členské země dohodly, skutečně prováděly. To však není tak jednoduché, jelikož na uplatňování jednotlivých předpisů se podílí různé subjekty, ať již jde o kontrolní orgány či soudy členských zemí, nevládní organizace či jednotlivce uplatňující svá účastnická práva. Neuplatňování těchto právních předpisů má mnoho negativních důsledků. Může to narušit plnění základních cílů ochrany životního prostředí, poškodit zdraví obyvatel a znejistit podniky a průmyslové závody, jelikož se nemohou spolehnout na to, že dohodnuté normy budou jednotně uplatňovány v celé Unii. Řádné uplatňování této legislativy může naopak přinést finanční výhody. Úplné uplatňování právních předpisů EU týkající se nakládání s odpadem by například dalo vzniknout až 400 000 pracovních míst a snížilo by roční čisté náklady v této oblasti o 72 miliard eur. Za uplatňování evropských právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí odpovídají členské státy Unie. Evropská komise může na členský stát, který právní předpisy řádně neuplatňuje, podat žalobu u Evropského soudního dvora. Takové případy porušení závazků mohou stát motivovat k tomu, aby nalezl vhodné řešení dané problematiky. Opakované neplnění závazků může totiž vést k uložení pokuty. Žaloba je však vždy tou poslední možností. Komise se raději snaží členským státům s účinným prováděním předpisů pomoci. Poskytuje jim finanční podporu a pomáhá jim při zajišťování kapacity. Dále klade důraz na prohloubení znalosti stavu životního prostředí a získávání informací o tom, jak členské státy plní své závazky v praxi. Všem zemím Unie Komise doporučila, aby zřídily nezávislý orgán podobný úřadu veřejného ochránce práv (tzv. ombudsmana), který by prověřoval stížnosti veřejnosti týkající se otázek životního prostředí. Role trhu Při vytváření politiky EU v oblasti životního prostředí se usiluje o to, aby se při jeho ochraně i sanaci postupovalo šetrně i z finančního hlediska a nekladl se větší tlak na již tak vzácné přírodní zdroje. To znamená, že se finanční pobídky k ochraně životního prostředí poskytují prostřednictvím stávajících hospodářských nástrojů. Tam, kde trh neexistuje, může při stanovení ceny odrážející skutečné náklady z hlediska životního prostředí pomoci stanovení cílů a zavedení systému stanovujícího limity pro obchodování s emisemi. Motivovat podniky i spotřebitele k tomu, aby činily ekologicky udržitelná rozhodnutí, lze rovněž prostřednictvím daní a dotací. Mnohé z těchto systémů se již využívají vybírají se například poplatky za kácení stromů či za likvidaci odpadu. Evropská komise by zároveň chtěla postupně odstranit veškeré typy pobídek, které motivují k využívání znečišťujících, energeticky náročných produktů. istockphoto.com/henrik Jonsson Daně i dotace mohou podniky přimět k tomu, aby se chovaly ekologičtěji.
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 7 Podpora ekologických inovací Ekologickou inovací se rozumí každá forma inovace usilující o to, abychom se přiblížili cíli udržitelného rozvoje snižováním dopadů lidské činnosti na životní prostředí, zvyšováním jeho odolnosti vůči současným tlakům na jeho využívání a účinnějším a zodpovědnějším používáním přírodních zdrojů. Inovativní technologie spolu se sektory, které je vyrábějí, hrají již dnes v evropském hospodářství významnou roli. S výjimkou obnovitelných zdrojů energie však ekologické inovace na trh vstupují poměrně pomalu. Jedním z důvodů je například skutečnost, že tržní ceny nedostatečně odrážejí skutečné environmentální náklady a výhody těchto výrobků. Navíc stále existují pobídky a dotace, kterými se podporují neekologické činnosti, při nichž se přírodními zdroji plýtvá, a neflexibilní, zastaralé hospodářské struktury. Financování ochrany životního prostředí Podpora ochrany životního prostředí je významnou součástí rozpočtu Evropské unie. Propojením politiky životního prostředí s ostatními politickými oblastmi lze v rozpočtu EU ročně vytvořit úspory ve výši 10 12 miliard eur na výdajové straně. Jde například o zemědělsko-ekologická opatření, opatření na podporu politiky soudržnosti, výzkum a inovace. Hlavním nástrojem environmentální politiky EU je finanční nástroj pro životní prostředí LIFE, který byl zřízen roku 1992. Zkratka LIFE se odvozuje od francouzského názvu nástroje L Instrument financier pour l environnement. Během let existence nástroje se pozornost zaměřila více na ochranu přírody a životního prostředí obecně. Finanční prostředky z programu LIFE se využívají na podporu řešení otázek, jako je ubývání biologické rozmanitosti, ztráta přírodních stanovišť, efektivnější využívání zdrojů a změna klimatu. Projekty financované z nástroje LIFE se zpravidla zaměřují na praktické iniciativy, inovace a šíření osvědčených postupů na místní úrovni. Přispěly tak ke změně způsobu, jak tvůrci politik, zainteresované strany i veřejnost o životním prostředí uvažují a jak se k němu chovají. Na ekologické inovace a výzkum mohou podniky, které se jim věnují či je využívají, získat finanční prostředky z programů EU. Evropská unie chce motivovat k většímu využívání ekologických technologií. Proto podporuje ekologické veřejné zakázky, používání ekoznaček i kalkulaci ceny výrobku, která zohledňuje předpokládané náklady na jeho celý životní cyklus.
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E 8 Jak EU postupuje Politika v oblasti životního prostředí se snaží nalézt rovnováhu mezi potřebou dalšího rozvoje společnosti a využíváním přírodních zdrojů této planety, a současně naší povinností předat Zemi příštím generacím v dobrém stavu. Z toho vyplývá, že environmentální politika se snaží dosáhnout určité udržitelnosti. Hlavní dopad na životní prostředí má průmysl, zemědělství, rybolov, doprava, energetika a územní plánování. Úspěšnost těchto sektorů však zároveň závisí na stavu našich ekosystémů. Pojmem udržitelnost se myslí právě zajištění situace, kdy tato odvětví budou i nadále schopna poskytovat produkty, které naše společnost potřebuje, aniž by současně ohrožovala přírodu a její ekosystémy, na nichž jsme všichni závislí. Ochrana životního prostředí je pro naši budoucí prosperitu naprosto nezbytná. Chceme-li si udržet současnou kvalitu života i v budoucnu, musíme podniknout rozhodné kroky již dnes: naše životní prostředí chránit, dopřát přírodě prostor, který jí náleží a který potřebuje ke své regeneraci. Jen tak bude Díky recyklaci můžeme snížit potřebu těžby nových surovin. schopna nám i nadále poskytovat to, co ke svému životu potřebujeme, například čistý vzduch a čistou vodu. Účinné využívání zdrojů Dostupnost přírodních zdrojů je základním předpokladem dobrého fungování hospodářství i životního prostředí. Suroviny sehrály za poslední dvě staletí zásadní roli při hospodářském pokroku lidské společnosti. Avšak doba, kdy jsme jich měli k dispozici neomezené množství, a téměř zadarmo, je nenávratně pryč. Počet obyvatel roste. Stoupá navíc i jejich životní standard, což zvyšuje poptávku, cenu produktů a v konečném důsledku to snižuje objem již tak vzácných přírodních zdrojů, které jsou pro nás a fungování naší společnosti naprosto nezbytné, jako například kovy, nerostné suroviny a potraviny. Do konce příštího desetiletí se navíc počet obyvatel tzv. nových ekonomik, kteří dosáhnou příjmu středních vrstev, zvýší o další 2 miliardy. Tito lidé budou pravděpodobně chtít mít stejný životní standard, jako máme my, což bude mít příslušný dopad na celosvětovou poptávku po zdrojích. J. Toland
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 9 Evropská unie Síť Natura 2000, v jejímž rámci jsou chráněny živočišné a rostlinné druhy v jejich přirozeném prostředí, pokrývá téměř 18 % území EU. V tomto kontextu si Evropská komise řešení účinného využívání zdrojů stanovila jako jeden z klíčových úkolů. To znamená produkovat více hodnoty za použití menšího množství surovin, které by se navíc měly používat udržitelným způsobem, a to během celého jejich životního cyklu. K tomu je zapotřebí inovací, změny ve způsobu výroby i v chování spotřebitelů, jakož i zavedení správných pobídek a cenových signálů. Na konci roku 2011 odsouhlasily vlády členských zemí EU Plán pro Evropu účinně využívající zdroje. V něm se klade důraz na zásadní změnu hospodářského a politického přístupu, jakož i změnu v chování nás všech. Plán obsahuje cíle, kterých je třeba v různých politických oblastech dosáhnout, aby se nám během 40 let podařilo vytvořit takové hospodářství, které je nám schopno zajistit vysokou životní úroveň, ale přitom mnohem méně zatěžuje životní prostředí. Účinné využívání zdrojů Zefektivnit využívání zdrojů můžeme tak, že hospodářský růst nebude závislý pouze na jejich spotřebě. To přiměje hospodářské subjekty vyrábět větší hodnotu s použitím menšího množství zdrojů tak, že budou zdroje využívat udržitelným způsobem a minimalizovat jejich dopad na životní prostředí. Potřeba efektivnějšího využívání vzácných zdrojů je tak začleňována do všech politik EU. Evropská komise za tímto účelem vytvořila platformu složenou z vnitrostátních, evropských a mezinárodních politických činitelů, zástupců jednotlivých průmyslových odvětví a odborníků na hospodářské a environmentální otázky. http://ec.europa.eu/environment/resource_efficiency/ re_platform/index_en.htm
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E 10 Biologická rozmanitost Jedním z hlavních cílů evropské politiky životního prostředí je chránit veškerý život na této planetě. Přírodní bohatství Země je vystaveno mnoha různým rizikům a biologická rozmanitost, tedy fauna a flora a genetická rozmanitost naší planety, celosvětově klesá. Evropská unie se proto zavázala úbytku biodiverzity a ekosystémů zabránit a do roku 2020 tento klesající trend zvrátit. Zachovat rozmanitost živočišných a rostlinných druhů je samozřejmě důležité samo o sobě. Díky biologické rozmanitosti naší planety máme rovněž k dispozici zdroj potravin, krmiv, pohonných hmot, léčiv. Biodiverzita sehrává významnou roli při regulaci klimatu, prevenci povodní, čištění vody, tvorbě půd, opylování rostlin apod. To všechno je nezbytné jak pro naše zdraví a kvalitu života, tak pro hospodářský růst a zajištění naší bezpečnosti. Svůj první akční plán pro zachování biologické rozmanitosti přijala EU v roce 2006. Na začátku roku 2011 dokončila svou aktualizovanou strategii, a to jen několik měsíců poté, co byl v japonském městě Nagoja schválen ambiciózní globální program. Hlavním cílem strategie EU je zastavit do roku 2020 ubývání biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU. Dále co do největší míry zajistit jejich obnovu a zvýšit míru, jakou se EU podílí na celosvětovém úsilí, jež chce ubývání biodiverzity zastavit. Zdravé ekosystémy jsou základem zachování biologické rozmanitosti Evropy. Albrecht Föhl, of LIFE07 NAT/D/000236 LIFE Streuobstwiese Albvorland Chráněné oblasti EU si je vědoma toho, že příroda nezná státní hranice, a proto vytvořila soubor přísných právních předpisů na její ochranu. Ty se nejprve zaměřovaly na ochranu volně žijícího ptactva, na ohrožené rostliny, zvířata i jejich přírodní stanoviště. Tyto snahy vyvrcholily zřízením celoevropské sítě Natura 2000, v jejímž rámci jsou definovány oblasti ochrany živočišných a rostlinných druhů i jejich stanovišť. Síť tvoří 26 000 takových oblastí jedná se tedy o největší síť svého druhu na světě. Dnes je již prakticky dokončena a pokrývá téměř 18 % území EU, což odpovídá rozloze České republiky, Německa a Polska dohromady. Natura 2000 vychází ze skutečnosti, že člověk je nedílnou součástí přírody a že by lidé a příroda měli vedle sebe existovat jako partneři. Cílem není vyčlenit z chráněných oblastí hospodářskou činnost, ale spíše určit její hranice v zájmu ochrany hodnotné fauny i flory, včetně přírodních stanovišť. Financování sítě Natura 2000 tvoří součást zásadních politických oblastí EU. Nejdůležitější z nich je zemědělství, především rozvoj venkova spolu s agroenvironmentálními opatřeními a lesnictvím. Zásadní roli ve financování investic, a to zejména v nových členských státech, hraje politika soudržnosti EU, jejímž cílem je stimulovat hospodářský růst v zemích a regionech Unie. V rámci programu Natura 2000 se pečuje o zdravé ekosystémy, které poskytují hodnotné služby, jako např. vodu, úložiště uhlíku, ochranu proti záplavám a pobřežní erozi. Tyto služby mají podle odhadů hodnotu 200 300 miliard eur ročně, což je výrazně více, než kolik činí roční náklady na provoz sítě Natura 2000 (ty činí přibližně 6 miliard eur ročně).
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 11 Zvyšování povědomí veřejnosti Evropská komise se snaží zvýšit povědomí veřejnosti o ekologických otázkách mnoha způsoby. Každoroční událostí je například tzv. Zelený týden, kdy se do Bruselu sjedou tisíce odborníků na ochranu životního prostředí a diskutují o zásadních problémech v této oblasti, jako je zachování biologické rozmanitosti nebo ochrana vodních zdrojů. Komise rovněž organizuje různé soutěže s ekologickou tematikou. Cena s názvem Evropské zelené město je udělována evropským městům, které jdou v péči o životní prostředí ostatním příkladem. Další soutěže oceňují podniky, veřejné orgány a projekty jednotlivců, kteří nějakým významným způsobem k ochraně životního prostředí přispívají. Evropské zelené město K získání titulu Evropského zeleného města musí dané město po určitou dobu dosahovat vysoký environmentální standard, zavázat se k plnění cílů udržitelného rozvoje a jít příkladem. Vítězná města: 2010: Stockholm 2011: Hamburk 2012: Vitoria-Gasteiz 2013: Nantes 2014: Kodaň http://www.europeangreencapital.eu V hospodářství EU se za rok použije na jednu osobu přibližně 16 tun materiálu, z čehož se 6 tun přemění na odpad. istockphoto.com/steve Debenport
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E 12 Ekoznačka EU Označení výrobku či služby ekoznačkou EU je zárukou toho, že daný produkt má snížený dopad na životní prostředí po celou dobu svého životního cyklu, tj. od získání surovin, přes jeho výrobu, používání i likvidaci. Ekoznačka není povinná, ale je uznávána v celé Evropě. Je symbolem vysokého environmentálního standardu založeného na kritériích, jež společně vytvořili vědci, nevládní organizace a další zainteresované strany. Ekoznačku již používá 1 300 podniků, které vyrábějí přes 18 000 produktů. Spotřebitelé se mohou na ekoznačku spolehnout, neboť každý takto označený produkt je kontrolován nezávislými odborníky. prostředí i konkurenceschopnosti evropského průmyslu má EU světově nejpropracovanější legislativu upravující chemické látky nazývá se REACH neboli registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (z anglického názvu Registration, Evaluation, Authorisation and restriction of Chemicals). Veškeré chemické látky, které se v EU vyrobí či jsou na území Unie dovezeny, tak musí být zaregistrovány u Evropské agentury pro chemické látky, která sídlí v Helsinkách. Do roku 2018 musí tuto povinnost splnit všechny chemické látky používané v EU. Pokud látka zaregistrována nebude, bude zakázáno ji na území EU prodávat. Zvlášť přísná pravidla platí u těch nejnebezpečnějších produktů. Za vyhodnocení i řízení jakýchkoli rizik souvisejících s chemickými látkami odpovídají podniky, které je v Unii používají nebo prodávají. Zároveň mají povinnost poskytnout spotřebitelům příslušné bezpečnostní informace týkající se použití dané látky. ODPAD: V hospodářství EU se za rok použije na jednu osobu přibližně 16 tun materiálu. Z toho se 6 tun přemění na odpad a polovina tohoto odpadu končí na skládkách. Jelikož vytváření odpadu se naše společnost nevyhne, vybízí Komise k tomu, aby se recykloval a aby se z odpadu získávaly zpět hodnotné zdroje. K tomuto cíli mohou sloužit například systémy poplatků za vznik či použití skládek nebo systém zpoplatnění odvozu odpadu podle jeho objemu. Některým členským zemím se už podařilo dosáhnout více než 80 % míry recyklace a téměř se zbavily skládek. Jiné mají před sebou ještě velký kus práce. V současné době již v EU existují právní předpisy týkající se konkrétních druhů odpadu, např. vyřazeného elektrického a elektronického zařízení, obalů, baterií a akumulátorů, nebo vozidel, která již dosloužila. Díky nim se nám daří zvyšovat účinnost zdrojů. Další úspěchy EU Kromě dvou politik, které zasahují do mnohých politických oblastí, tj. účinné využívání zdrojů a ochrana biologické rozmanitosti, se Unie intenzivně věnuje i jiným ekologickým otázkám. CHEMICKÉ LÁTKY: Bez chemických látek by se naše společnost již asi neobešla. Některé z nich však mohou závažně ohrozit lidské zdraví, u jiných může vzniknout riziko při nevhodném použití. Právě za účelem zajištění bezpečnosti chemických látek, ochrany životního OVZDUŠÍ: Za posledních 20 let se EU podařilo snížit hladinu několika typů látek znečišťujících ovzduší. Tak například emise olova klesly přibližně o 90 %. Přes tyto úspěchy však znečištění ovzduší patří k těm největším ekologickým problémům v Evropě a každoročně má na svědomí mnoho předčasných úmrtí. Evropská unie ještě nedosáhla stanoveného cíle, tj. zajistit takovou kvalitu ovzduší, která by neměla negativní dopad na lidské zdraví a životní prostředí. Evropská komise provádí široký přezkum politik EU týkajících se ovzduší a zohledňuje při tom nejnovější vědecké poznatky a opatření na zefektivnění nákladů. Výsledky této analýzy budou známy do konce roku 2013.
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 13 VODA: V posledních desetiletích zavedla EU rozsáhlá opatření na zajištění vysoké kvality vody. Zpočátku se jednalo o opatření zaměřená na ochranu veřejného zdraví. Následovala opatření, jimiž se řešil environmentální dopad sektorů s velkou spotřebou vody, jako je zemědělství, průmysl a domácnosti. Hlavní právní norma EU rámcová směrnice o vodě stanoví, že přísné požadavky na kvalitu vody musí do roku 2015 splňovat veškeré vodní toky, jezera, pobřežní a podzemní vody. Členské státy tak mají povinnost stav vod na svém území kontrolovat a případně předložit plán, podle kterého budou při jejich čištění postupovat. Dalším významným právním předpisem EU je rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí, která stanoví koordinovaný přístup v otázkách řízení lidské činnosti s dopadem na mořské prostředí. Podle uvedené směrnice musí členské státy EU zavést do roku 2015 opatření, jimiž se zajistí, že odpad, který skončí v moři, popř. je z moře vyplaven na pobřeží, nebude poškozovat mořské ani pobřežní životní prostředí. Do roku 2020 se má navíc dosáhnout úplného ozdravení mořských vod. Evropská komise vydala návrh na zajištění ochrany evropských vodních zdrojů i po roce 2020, který by měl pomoci EU při dosahování stanovených cílů. Bude sloužit jako nástroj ke zefektivnění hospodaření s vodními zdroji a k zohlednění této otázky v ostatních politických oblastech. Voda ke koupání Evropská komise vydává každoročně zprávu o kvalitě vody ke koupání, která poskytuje aktuální přehled stavu vody na více než 22 000 místech ke koupání jak v členských státech EU, tak v některých sousedních zemích. Jde o kvalitu vody koupališť, rybníků, jezer, řek a samozřejmě přímořských letovisek. Z dosud vydaných zpráv vyplývá, že celková kvalita vody ke koupání v EU se od roku 1990 výrazně zlepšila. Tehdy normám stanoveným v EU neodpovídalo 9,2 % přímořských letovisek a 11,9 % míst ke koupání ve vnitrozemí. Do roku 2011 tyto hodnoty klesly na 1,5 % a 2,4 %. Veřejnost tak má nyní k dispozici velmi jednoduchý nástroj, kterým si kvalitu vody v daném místě zjistí. Jedná se o aplikaci na stránkách Evropské agentury pro životní prostředí EEA, konkrétně část o kvalitě vody ke koupání v rámci Evropského systému informací o vodě (WISE). Pomocí aplikace s názvem Eye on Earth Water Watch si můžete zobrazit konkrétní část pobřeží či místo u jezera či řeky, a to buď jako mapu nebo z ptačí perspektivy. http://www.eea.europa.eu/themes/water/ status-and-monitoring/state-of-bathingwater Díky legislativě EU na ochranu životního prostředí se celková kvalita vody ke koupání v Unii za posledních deset let výrazně zlepšila. istockphoto.com/christian Martínez Kempin
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E 14 HLUK: Nadměrný hluk neboli tzv. hlukové znečištění je spojováno s výskytem celé řady zdravotních problémů. Negativní vliv má i na volně žijící živočichy. Evropská unie reguluje míru hluku u několika zdrojů, včetně motorových vozidel, vlaků a motorových či elektrických zařízení provozovaných venku. V roce 2002 byla přijala směrnice EU o hluku ve venkovním prostředí, podle níž mají členské státy povinnost sestavovat mapy hladiny hluku ve městech a velkoměstech a u hlavních dopravních cest, železnic a civilních letišť. V případě nutnosti musí rovněž vypracovat plán dalšího postupu. LESY: V současné době dochází v celém světě k rozsáhlému kácení lesů. EU vyzvala celosvětovou komunitu, aby do roku 2020 snížila globální odlesňování o polovinu a do roku 2030 ho zcela zastavila. Unie zároveň spolupracuje s několika zeměmi, které dřevo vyvážejí, na zlepšení správy jejich lesů a souvisejících otázek. Díky stávající legislativě EU se riziko, že dojde na území Unie k prodeji nelegálně těženého dřeva, minimalizuje. PŮDA: Otázky ochrany půdního fondu nejsou upraveny žádnou specifickou právní normou EU, nicméně mnohé problémy, které mají na půdu vliv, jsou řešeny v opatřeních týkajících se ochrany vodních zdrojů, průmyslového znečištění, chemických látek, pesticidů či ochrany přírody. Evropská unie přijala strategii, která se zabývá různými riziky, která se mohou půdy týkat, především těch, jež vyplývají ze zemědělských postupů či průmyslových procesů. V roce 2012 vydala Evropská komise pokyny, v nichž upozorňuje na nebezpečí plynoucí ze zakrývání půdy nepropustným materiálem, jako je např. beton. Zároveň navrhuje udržitelnější alternativy. Spolupráce s budoucími členskými zeměmi EU Každá země, která se chce stát členem EU, musí sladit své normy na ochranu životního prostředí s předpisy EU. Tak vlastně rozšiřování EU o nové členy napomáhá zvyšovat ekologické normy na celém evropském kontinentě. Jednání o přistoupení k EU se řídí přísnými a velmi podrobnými pravidly. Sladění vnitrostátní legislativy s evropskými pravidly v této oblasti je náročné, neboť environmentální požadavky se mnohdy týkají mnoha různých sektorů a zájmových stran. Evropská komise proto kandidátským zemím poskytuje technickou i finanční podporu. Spolupráce se sousedními zeměmi EU Znečištění ze sousedních zemí má přímý dopad na země EU. To platí samozřejmě i naopak. Kromě toho jsou přírodní zdroje, jako voda, vzduch, půda, biologická rozmanitost, propojeny ve složité ekosystémy, které pokrývají vždy několik zemí současně a v konečném důsledku celý evropský kontinent. Tato propojenost a vzájemná závislost ekosystémů proto volá po skutečně panevropské ochraně životního prostředí. Z tohoto důvodu klade EU na spolupráci se sousedními zeměmi velký důraz. Spolupracuje tak se zeměmi severní Afriky, Středního východu, východní Evropy a jižního Kavkazu. Mezinárodní spolupráce EU sehrává významnou roli i při mezinárodních jednáních o ekologických otázkách, ať již se jedná o ochranu biodiverzity, propagaci udržitelného rozvoje nebo změnu klimatu. Snaží se při tom zdůrazňovat význam udržitelného hospodaření se zdroji a přírodním kapitálem, především v rozvojových zemích, neboť tyto otázky jsou zásadní při eliminaci chudoby. Kromě toho jsou právě tyto země nejvíce vystaveny rizikům degradace životního prostředí, jelikož přírodní katastrofy, jako např. záplavy, období sucha apod. mají velmi negativní dopad na jejich hospodářský i sociální rozvoj. Evropská unie se zásadně zapojila do jednání na summitu o biologické rozmanitosti, který se konal v roce 2010 v japonském městě Nagoja. Výsledkem tohoto mezinárodního setkání byla ambiciózní celosvětová strategie na boj proti úbytku biodiverzity, jakož i balíček opatření, která mají zajistit, že ekosystémy naší planetu budou schopny zachovat dobré životní podmínky pro lidstvo i v budoucnu. Na konferenci Rio+20 konané v roce 2012 v Brazílii se mezinárodní komunita shodla na tom, že je potřeba při řešení globálních ekologických problémů postupovat jednotněji. Evropská unie se bude snažit o to, aby se závazky přijaté v Riu staly skutečností, a to nejen v rámci EU, ale i celosvětově.
Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í 15 Výhled do budoucna Otázky životního prostředí se již nemohou řešit odděleně od otázek hospodářských. V důsledku vzrůstajícího využívání omezených zdrojů stoupají i ceny zboží a služeb. Evropské hospodářství se tak musí přetransformovat, aby bylo schopné produkovat větší hodnotu při použití menšího objemu surovin. Zároveň je třeba změnit naše spotřebitelské chování. K této přeměně napomáhají politiky, které podporují výzkum, usnadňují vstup inovativních výrobků a služeb, jež šetří životní prostředí, na trh a zvyšují povědomí veřejnosti o těchto otázkách. EU již má bezprecedentní informační zdroje a technologie, kulturu předcházení problémů a dlouhou historii postihování původců ekologických škod (např. pomocí pokut těm, kdo se o znečištění životního prostředí přičinili). Stabilní prostředí pro podniky z hlediska právních předpisů v oblasti životního prostředí zajistíme tehdy, bude-li environmentální legislativa a politika lépe uplatňována na vnitrostátní i místní úrovni. Nový akční program navržený Komisí stanoví dlouhodobější strategii pro životní prostředí a je dostatečně flexibilní na to, aby mohl reagovat na měnící se situaci v budoucnu. Obsahuje obecný přístup k otázkám životního prostředí a uvádí jasný směr k ekologické, konkurenceschopné ekonomice, která bude zohledňovat ochranu přírodních zdrojů a zdraví současné i budoucí generace. Důraz je přitom kladen na několik priorit, jejichž cílem je chránit evropské přírodní bohatství a ekosystémy a zlepšit účinnost využívání zdrojů. Jednou z priorit je lepší provádění ekologických právních předpisů a politik na vnitrostátní i místní úrovni. To vše má za cíl zajistit, aby občané EU mohli žít v bezpečném a zdravém životním prostředí, které je spravováno s ohledem na jeho omezení a ekologickou odolnost. Nelze již přehlížet skutečnost, že Evropa a její životní prostředí čelí závažným globálním hrozbám. Patří k nim vzrůstající počet obyvatel planety, rozrůstající se střední třída s vysokými nároky na spotřebu, rychlý hospodářský růst v rozvíjejících se ekonomikách, neustále stoupající poptávka po energiích a prohlubující se celosvětová konkurence v poptávce po přírodních zdrojích. Většinu z uvedených problémů nemůžeme přímo ovlivnit, ale EU může ve světě propagovat účinnou environmentální správu a tak pomoci ostatním zemím na cestě k udržitelnějšímu rozvoji. Při současném trendu by mohla poptávka po potravinách, krmivech pro hospodářská zvířata a po vláknině vzrůst do roku 2050 až o 70 %. Pokud nepřestaneme zdroje vyčerpávat tímto tempem, budeme k pokrytí svých potřeb potřebovat více než dvě Země. R. Scholtz
P O L I T I K Y E V R O P S K É U N I E NA-70-12-017-CS-C Další zdroje informací XX Přehled informací o environmentální politice EU: http://ec.europa.eu/environment/index_cs.htm XX Informace o Evropské agentuře pro životní prostředí: http://www.eea.europa.eu XX Podrobnosti o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH): http://echa.europa.eu XX Máte nějaké dotazy ohledně EU? Kontaktujte službu Europe Direct: 00 800 6 7 8 9 10 11 http://europedirect.europa.eu ISBN 978-92-79-23944-1 doi:10.2775/5098