PSYCHOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ Spiritualita a zdraví PhDr. Pavel Moravec PS 2016
Má víra v Boha vliv na zdraví jedince? Negativní vliv víry: Depresivní jedinec zveličuje vlastní vinu, svaluje na sebe pochybení od jiných Narcistní jedinec se může stát náboženským guru Vyznavači nb jsou náchylnější k OCD Nb lidé odmítají léčbu nemocí, aby je mohl uzdravit Bůh Tvrdá náboženská výchova může být zdrojem neuróz
Autoritativní výchova ve víře Linström (1957, dle Říčan, 2002) Studie dětí, které byly autoritativně vedeny k striktním postojům zbožnosti a dokonalosti. Rodiče svou výchovu zaštiťovali Bohem Být hodný = dělat Bohu radost Ve výchově byly tabuizovány jakékoliv pochybnosti o víře (témata týkající se lidské sexuality). Autor tyto děti nazývá Boží vnoučata
Autoritativní výchova ve víře Boží vnoučata se v budoucnosti stala ateisty podlehla rodičovskému vlivu a žily v úzkostné zbožnosti s pocity méněcennosti a masochistickými rysy některá z nich svou nejistotu a neklid v dospělosti překonaly kritikou ostatních členů své náboženské skupiny, kde uvolňovaly svou vytěsněnou agresivitu.
Autoritativní výchova ve víře (Vojtíšek, Dušek, Motl, 2012) Úzkostná Boží vnoučata Neustále se vracejí k drobným prohřeškům a bojí se o svou spásu Zakazují si pochybnosti Úzkost, strach, silné pocity viny Perfekcionismus vycházející z chorobného strachu z nedokonalosti Neustálá tendence k pokání
Má víra v Boha vliv na zdraví jedince? Pozitivní vliv víry: Sociální opora v nb skupině Vnímání přijetí Bohem je zdrojem emoční opory Víra pomáhá hledat smysl těžkých životních situací Nb vede ke zdravému způsobu života Nb ovlivňuje pozitivní emoce jako naděje, odpuštění (Hacklová, Kebza, 2014)
Má víra v Boha vliv na zdraví jedince? Pozitivní vliv víry: Ellison - dospělí lidé, kteří vykazují charakteristiky tzv. intrinsické víry, hodnotí celkově kvalitu svého života (subjective wellbeing) výše než ti, kteří charakteristiky intrinsické víry nevykazují (1991, dle Křivohlavý, 2009, s. 157) Janssen ukazuje na kladný vztah mezi náboženstvím a duševním zdravím, přičemž lepších výsledků dosahovali jedinci s určitým nadhledem a symbolickým přístupem k vlastní víře než ti, kteří víru chápali doslovně. (2005, dle Stríženec, 2007)
Má víra v Boha vliv na osobní pohodu jedince? Příliš přísná rodinná výchova dětem naočkovává nezdravé pocity viny, podlamuje jejich iniciativu, izoluje je od jejich pozitivních příležitostí atd. Na druhé straně samo přesvědčení, že svět řídí moudrá bytost, stejně jako svědomitá rodičovská výchova, příležitost stýkat se s řádnými lidmi dobré vůle v náboženské skupině atd. to vše lze považovat spíše za pozitivní faktory. (Říčan, 2002, s. 302)
Má víra v Boha vliv na osobní pohodu jedince? Vlivem zdravé religiozity lze léčit nemocnou osobnost a nezdravá religiozita může osobnost učinit chorobnou. (Fraas, dle Stríženec, 1998) Nezdravé projevy víry mají destruktivní vliv na osobní pohodu a naopak zdravé projevy víry působí pozitivně na well-being jedince
Má víra v Boha vliv na osobní pohodu? Zdravá víra přispívá k rozvoji osobnosti podporuje harmonické vztahy s ostatními vyznačuje se otevřeností vůči životní zkušenosti, tolerancí nevzbuzuje strach (Rebel, dle Kašparů, 2002) Za nábožensky vadné postoje můžeme považovat nenávist proti jinak smýšlejícím přehnaný strach z Božího soudu a konce světa duchovní nátlak přemrštěný strach z prohřešení se náboženská touha po moci a uplatnění se útěk před světem umrtvování těla přehnanou askezí.
Má víra v Boha vliv na osobní pohodu? Pravá religiozita plní funkci osvobozující, ne zotročující léčivou, ne poškozující stabilizující, ne destabilizující je základem pro skutečnou seberealizaci v osobní i společenské oblasti (Küng, 2010)
Má víra v Boha vliv na osobní pohodu? Zdravé náboženství Pomáhá člověku přijmout sebe sama bez regrese Svými symboly, učením a rity dokáže sloužit individualitě člověka Může mladé generaci nabídnout duchovní orientaci a bezpodmínečná etická kritéria Zaručuje svobodu rozhodování a zachovávání lidské důstojnosti Dokáže překonávat úzkost a dávat důvěru (Küng, 2010)
Zdravá víra Zdravá víra předpokládá osobní zralost jedince Zralost = rozvinutý rozumový vývoj, vyhraněné zájmy a názory, sebevědomí, sebejistota a sebeúcta, citová stabilita, samostatnost a schopnost přebírat odpovědnost (Hartl, Hartlová, Psychologický slovník, 2004) Zralý jedinec zdravá víra lepší well-being Nezralý jedinec nábožensky vadné postoje zhoršení kvality života
Zdravá víra rovnováha vztahu BŮH fanatismus vyhoření sobectví OSTATNÍ JÁ
Náboženství a psychoterapie Vzájemné napětí Nebezpečí (nevědomého) spasitelského komplexu na straně psychoterapeuta Duchovní jsou vůči PSTR většinou ostražití PSTR může náboženství zničit existují předměty tak chatrné, že se pod vlivem čistícího prostředku rozpadnou (Říčan, 2007, s. 302)
Náboženství a psychoterapie Vzájemné napětí Dobrý psychoterapeut bude respektovat víru klienta, ale povede jej od nezdravého prožívání víry Věřící lidé se bojí jít k psychologovi, protože se bojí, že by je připravil o víru Psycholog je však může připravit jen o karikaturu víry, ne o víru skutečnou
Náboženství a psychoterapie Podobnosti: Psychoterapie Nabídka řádu např. v terapii závislostí Práce s tíživými vzpomínkami, katarze Skupinová PSTR Navození intenzivních prožitků Narativní PSTR Náboženská činnost Důraz na pravidla Zpověď Náboženské společenství Rituály Příkladné příběhy (svatí)
Náboženství a psychoterapie Nebezpečí vytěsnění náboženství Neurózou naší doby není vytěsnění sexuality a viny. Je jí absence orientace, norem, významu, smyslu, je jí prázdnota a tedy vytěsnění morálky a religiozity. (Küng, 2010, s. 96)
Náboženství a psychoterapie Náboženské otázky patří do psychoterapie Patří nejen do psychoterapie věřících klientů Nestačí jen brát v úvahu klientovu příslušnost k určité víře Je třeba hledat klientovo náboženství srdce (které se v průběhu jeho života většinou silně proměňuje) (Küng, 2010, s. 96)
Seznam použité literatury Dosedlová, J. (2008). Osobní pohoda (Subjective well-being, SWB). In Dosedlová, J. a kol. Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. MSD, Brno. Hartl, P. Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník. Portál, Praha. Kašparů, M. (2002). Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky. Cesta, Brno. Křivohlavý, J. (2009). Psychologie zdraví. (3. vyd.). Portál, Praha. Říčan, P. (2002). Psychologie náboženství. Portál, Praha. Říčan, P. (2007). Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha. Stíženec, M. (2007). Novšie psychologické pohľady na religiozitu a spiritualitu. Ústav experimentálnej psychológie SAV, Bratislava. Vančura, M. (2007). Psychospirituální krize. In: Vodáčková, D. (2007). Krizová intervence. Portál, Praha.