Úvodem Ontogeneze v psychologii 2 Psychologie nemocných

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Úvodem Ontogeneze v psychologii 2 Psychologie nemocných"

Kamila Beránková
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Obsah Úvodem Ontogeneze v psychologii Obecné zákonitosti psychického vývoje Vliv dědičnosti a prostředí Obecné zákonitosti vývoje Zrání a učení Přehled jednotlivých vývojových období Prenatální a perinatální období Novorozenecké období Kojenecké období Období batolete Předškolní věk Mladší školní věk Období staršího školního věku Adolescence Časná dospělost Střední a pozdní dospělost Stáří Úkoly jednotlivých vývojových období Psychologie nemocných Vliv choroby na psychiku nemocného Zdraví a nemoc, adaptace, kouping, bezmocnost Prožívání nemoci a chování v nemoci Hospitalizace nemocného Emoční projevy v nemoci, strach, úzkost Bolest Práce sestry u nemocných prožívajících bolest, profesionální přístup Postoje k nemoci Sdělování diagnózy Psychologická problematika umírání a smrti Formování vztahu ke stáří a omezenosti lidské existence Přístup k nevyléčitelně nemocným a umírajícím

2 Psychologie nemocných s tělesným, smyslovým a mentálním postižením Vrozené vady Získané vady Chování k postiženým Vady sluchu Vady zraku Vady řeči a fatické poruchy z psychologického hlediska Psychologická problematika tělesně postižených Psychologická problematika mentálně postižených Psychologie sestry Teoretická i praktická východiska profesionálního chování Činitele ovlivňující kvalitu profesionálního chování Předpoklady pro úspěšnou identifikaci s rolí sestry Činitele ovlivňující pracovní výkon sestry Význam a průběh nástupní praxe Syndrom vyhoření a profesionální deformace Duševní hygiena Co budeme dělat pro sebe Jak lze kultivovat vzájemné vztahy Prevence vyhoření a profesionální deformace Zvláštnosti při práci s dětmi Záznam o neuropsychickém vývoji dítěte Hra Hračky Rozhovor s rodiči, s dítětem Sebepoznávání a sebehodnocení Zjišťování potřeb Ohrožení potřeb nemocného Potřeba podnětů, změny a činnosti Potřeba sociálního styku, porozumění, vzájemné pomoci Potřeby dítěte Komunikace Neverbální komunikace Druhy rozhovoru Navazování kontaktu Využití verbálních a neverbálních prostředků v sociální interakci Empatie

3 8 Speciální sociální dovednosti v práci sestry Produktivní a neproduktivní chování Racionální psychoterapie Sociální zdatnost Základní asertivní práva Evalvující a devalvující postoj sestry Komunikace s rodinou nemocného Interakce se spolupracovníky Řešení konfliktů Kritika chybné práce Relaxace Dechová a tělesná relaxace Senzorický relaxační trénink podle Lazaruse Autogenní trénink Zkrácený relaxační trénink podle Jacobsona Aromaterapie Relaxace s hudbou Jóga Meditace Přílohy Kodex práv pacienta Práva hospitalizovaných dětí Morální kodex sestry Záznamy o neuropsychickém vývoji a výchově dítěte Posouzení sama sebe Literatura

4 1 Ontogeneze v psychologii Obecné zákonitosti psychického vývoje Ontogenetická (vývojová) psychologie se zabývá studiem změn, k nimž dochází v průběhu života člověka. Člověk se od narození až do smrti stále vyvíjí a mění, tento vývoj má určité zákonitosti. Při ošetřování nemocných v nemocnici brzy zjistíte, že stejně staří pacienti, děti i dospělí, ženy či muži, se od sebe výrazně liší. Jejich vzhled obvykle odpovídá věku, některý člověk však vypadá mnohem starší či mladší, než by odpovídalo jeho skutečnému fyzickému věku. Rovněž chování těchto nemocných bývá různé, někdo se dobře přizpůsobuje pobytu v nemocnici, druhý se jen velmi těžko vyrovnává s novými podmínkami, někdo si dobře pamatuje vaše pokyny, druhý je rychle zapomíná atd. Hledejte v diskusi nejrůznější příčiny, které mohly ovlivnit takové rozdíly ve vývoji. Vliv dědičnosti a prostředí Existují dva činitele, které ovlivňují vlastnosti a individuální vývoj člověka. Především jsou to dispozice (vlohy), které jedinec získal po obou rodičích zděděním (přenosem genů). Tyto dispozice určují nejen tělesné vlastnosti (např. barvu kůže, vlasů, velikost těla, pohlaví), ale i vlastnosti duševní. Zda bude původní vrozená dispozice optimálně rozvinuta, záleží na druhém činiteli, tj. na prostředí, ve kterém člověk žije, tedy na působení kulturních, sociálních i ekologických vlivů. Vědci po mnoho let diskutují o tom, zda je pro vývoj člověka důležitější dědičnost, nebo zda je vývoj více ovlivněn prostředím. V současnosti převládá názor, že důležitou roli hrají oba činitele, a to jak dědičnost, tak i vliv prostředí a jejich vzájemné působení v průběhu života. Dědičné vlohy mohou být negativně ovlivňovány již v průběhu prenatálního vývoje, od početí do narození může na plod působit celá řada více či 11

5 méně nepříznivých vlivů. Rovněž při vážnějších komplikacích v průběhu porodu může dojít k nepříznivému působení na původně dobré vlohy. Velký význam pro psychický vývoj člověka v dané společnosti má širší sociokulturní prostředí, ve kterém vyrůstá. Lidé žijící v určité společnosti mají ve stejných situacích velmi podobné způsoby chování, některé rituály, mají určitý hodnotový systém, jejich chování a některé vlastnosti se do jisté míry vytvářejí podobně. Vliv rodiny na vývoj jedince je zvlášť silný, neboť rodina učí dítě a do- -spívajícího určitým způsobům komunikace, způsobům řešení různých situací, vztahům k hodnotám. Významný je také způsob výchovy, tj. emoční vztah k jednotlivým dětem v rodině, kladení požadavků a jejich kontrola. Značný vliv na dítě v rodině mají také sourozenci, vytváření některých vlastností do jisté míry ovlivňuje i pozice, kterou dítě zaujímá mezi sourozenci, zda je nejstarší či nejmladší, zda má sestry či bratry, či zda je jedináček. Na nejstarší dítě v rodině bývají často kladeny větší nároky, nejmladšímu se věnuje více pozornosti a mnohé se mu promine, jedináček nemívá dost příležitostí k procvičení sociálních dovedností atd. Významný je i vliv vrstevnické skupiny a vzdělávacích institucí, ze- -jména školy, kdy opět dochází k působení na rozvoj vlastností jedince. Ško- -la rozvíjí systematickou výukou zejména rozumový vývoj dítěte, poskytuje mu množství nových informací, učí ho novým způsobem myslet a řešit zadané úkoly, ovlivňuje jeho vztah k práci, k povinnosti, vytváří jeho sebehodnocení. Ve škole a v zájmových činnostech mimo školu je mnoho příležitostí ke styku s vrstevníky, k nácviku vzájemné tolerance, komunikace, k přebírání podřízené i vedoucí role, k pomoci druhým. Obecné zákonitosti vývoje Děti jsou při narození velmi nezralé, ze všech savců potřebují nejdelší dobu k tomu, aby se staly soběstačnými. Tělesný i duševní vývoj člověka je dán určitými zákonitostmi: Jednotlivé vývojové fáze na sebe zákonitě navazují, nelze některé vynechat nebo jejich pořadí měnit. Například kojenec se vyvíjí v batole, dále v dítě předškolního věku atd. Vývoj probíhá od méně dokonalého jedince k dokonalejšímu, od jednoduššího k složitějšímu, a to v oblasti somatické i psychické. 12

6 Například nemůžeme žádat, aby dítě samostatně chodilo, dokud neumí lézt a stát, nemůžeme požadovat řešení logických úloh, pokud slovní zásoba dítěte a rozvoj myšlení neumožňuje jejich porozumění. Vývoj neprobíhá plynule a rovnoměrně, v některých obdobích je tempo vývoje rychlejší, nápadnější, někdy postupuje vývoj pomaleji, nenápadně, zdánlivě stagnuje. Typickým obdobím rychlých somatických i psychických změn je období kojenecké a období puberty, v dospělosti mluvíme spíše o období stability. V každém vývojovém období by jedinec měl splnit určitou základní úlohu. Při nerovnoměrném vývoji se často ale stává, že člověk není v dané chvíli schopen požadovanou úlohu či zvýšené nároky plnit, není pro ně do-statečně zralý. Pak dochází k určitému přechodnému napětí mezi individuálními předpoklady jedince a mezi požadavky, které jsou na něj v da-ném vývojovém období kladeny. Například dítě může mít problémy při nástupu do mateřské či základní školy, protože se dosud nedokázalo odpoutat z vazby na matku, ačkoli většina jeho vrstevníků již v tomto směru nemá problémy. Vývoj každého jedince je individuální, postupuje určitým tempem, často rychleji nebo pomaleji než u ostatních vrstevníků. Normy, které udávají věk pro zvládnutí určité dovednosti, jsou jen rámcové, statisticky určené na základě pozorování velkého počtu osob. Udáváme-li, že dítě obvykle samostatně chodí bez opory ve věku dvanácti měsíců, je to jen orientační údaj, mnohé děti chodí již před dosažením prvního roku věku, často však začnou samostatně běhat až ve třinácti či čtrnácti měsících. Je to dáno dědičnými i vrozenými dispozicemi, učením, aktuálním zdravotním stavem v daném období, celkovou dosavadní stimulací dítěte apod. Zrání a učení K optimálnímu rozvoji vrozených dispozic značně napomáhá učení. Při dobré stimulaci může docházet k velmi dobrému rozvinutí vlastností, ale jen za předpokladu, že organismus je v dané chvíli vnitřně připraven pro rozvoj dané vlastnosti, že je pro daný úkol v daném okamžiku dostatečně zralý. Proto je nutné, aby učení se novému přicházelo v takovém období, kdy je organismus schopen nové informace vzhledem ke své aktuální zralosti přijmout a zpracovat je. 13

Podobné dokumenty

TÉMATA K MATURITNÍ ZKOUŠCE Z PEDAGOGIKY A PSYCHOLOGIE

Střední škola sociální péče a služeb, nám. 8 května 2, Zábřeh TÉMATA K MATURITNÍ ZKOUŠCE Z PEDAGOGIKY A PSYCHOLOGIE Studijní obor: Forma studia: Forma zkoušky: 75-41-M/01 Sociální činnost- sociálně výchovná