ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA 49 roník XXIV, 2013,. 4 Marginálie ke stavebnímu vývoji a podob hradu Lipnice Velkolepý hrad Lipnice (okr. Havlíkv Brod) skrývá mnohá tajemství a dosavadní úrove jeho poznání nelze pes prkopnické dílo Dobroslavy Menclové 1) a stavebnhistorický przkum zpracovaný kolektivem Dobroslava Líbala 2) rozhodn považovat za konenou a vyerpávající. V posledních letech se v souvislosti s akcemi stavební obnovy rozvíjejí przkumné a dokumentaní aktivity. Jejich výsledky zatím nebyly publikovány. Nelze zde opomenout zmínku, že na hrad Lipnici se v první plce ervence 2011 a 2012 uskutenily dva dokumentaní kurzy, poádané Sdružením pro stavebn historický przkum. 3) Thurnovský palác V nejnižším podlaží velice zajímavého paláce se mimo jiné nalézá úzký jihozápadní sklep, zaklenutý dvma úseky valených kleneb, o nmž F. R. Václavík uvažuje, že mohl sloužit jako topeništ teplovzdušného vytápní. 4) Zajímavý je již vstup do tohoto sklepa, evidentn dodaten prolámaný v elní stn. Dobroslava Menclová jej ve své analýze považovala za souást pvodní výstavby, pitom však pominula, že se tento vstup vyhýbá silné zdi podezdní schodišt do patra, datované do pozdn gotické pestavby. Dobroslav Líbal kladl vznik vstupu do sklepa do renesanního období. Vstup do sklepa zaíná v úzké ásti chodby do suterén širokým úsekem se segmentovou klenbou, následuje zúžení z jižní strany a rozšíení k severu, oddlené pasem a peklenuté další segmentovou klenbou. Jako pata jižní stojky portálu slouží druhotn použity architektonický lánek s masivním oblounem a okosením hrany, zatímco hranu proti Jií Slavík okosení proleuje polodrážka. Podobný dodatený prchod se nachází v nejjižnjší ásti zdi, oddlující východní trakt suterén od jejich stední ásti, pi nároží vže Samson a nepochybn zízený pi prolámání vstupu do spodního sklepa v této vži. Jiný druhotn použitý prvek se nachází v nadpraží portálu v prchodu do severovýchodního horního sklepa (ze vznikla pi pozdn gotické výstavb hradu). Jde o stojku z ostní s oblounem vloženým do nárožního okosení, nejspíše z portálu. Na elní ploše se nachází kamenická znaka v podob maltézského kížku, složeného z trojúhelník. Na severovýchodní stran druhého patra Thurnovského paláce si Dobroslava Menclová povšimla zazdného prchodu 5) a zejm jej považovala za východ na pavla, kterou pak rozkreslila na své perspektivní rekonstrukci hradu pro 16. století. 6) Tento, dnes z venkovního líce nerozeznatelný otvor, byl ješt kolem roku 1900 patrný jako neomítaná plocha v jinak omítaném zdivu. 7) Pruh neomítaného zdiva s hlubokými spárami pod ním pokraoval až do úrovn pízemí. Práv poškození zdiva vede k úvaze, zda se nejednalo o záchodový arký. 8) V blízkosti tohoto prchodu se jihovýchodn v meziokenním pilíi nachází nevelký otvor stílnového okénka. 9) Nabízí se zde možnost, že i ve 2. Pdorys hradu Lipnice podle D. Menclové s vyznaením výpadních branek. Šipkami vyzna- eny výpadní branky, ernými body je vyznaena poloha pedpokládaného prevétu, portálu v suterénu s druhotn použitým architektonickým lánkem a žlab v konstrukcích Thurnovského paláce. Tekovan obrys budovy odhalené archeologickým výzkumem J. Šulcové (brána i kuchyn).
Nárt profilu druhotn použitého prvku v portálu do jihozápadního sklepa. pate se ve vnitním líci do výšky cca 2,5 m dochovalo pedrenesanní, nejspíše pozdn gotické zdivo. Podle situace na severovýchodním nároží lze soudit, že líc zde byl výrazn pezdn pi renesanní výstavb. S prchodem ml být souasný i devný i hrázdný ochoz, výrazn zastiující podstešní patro. Této pedstav navíc odporuje skutenost, že okna 2. patra paláce jsou vybavena výrazn pedstupujícími ímsami, které by pekážely pi pohybu po pavlai a nebyly by pitom ve stínu pavlae nijak viditelné. Na historických snímcích jsou ve zdivu na dolním okraji omítané plochy patrné kapsy pro konzoly i otvory po nosných trámech pavlae. Další otvory stejné velikosti se nacházely v úrovni nadpraží oken i mírn pod nimi. Nelze proto vylouit, že ob úrovn otvor vznikly pi výstavb posledního palácového patra nebo až v souvislosti s jeho omítáním, nejspíše za barokních úprav ve 2. polovin 17. století i ve století následujícím. Pedevším z kolize pavlae s profilovanými ímsami oken vyplývá myšlenka, zda zde pavla v navrženém rozsahu vbec nkdy byla. Severovýchodní strana Thurnovského paláce. Na severozápadním i jihozápadním nároží paláce se ve 2. pate pod stechou jako armatura (odlišná od armatury spodních ástí) nalézají nejmén dva až ti kusy kamenných Kamenné žlaby druhotn použité jako armatury pod korunou severozápadního nároží Thurnovského paláce. žlab. Zejm sem byly osazeny pi renesanní výstavb s tím, že budou zakryty omítkou. Pvodn nejspíše sloužily pro odvod vody z úžlabí starších (trkovských) stech paláce. Pod palácem se na terénu nachází velké množství zlomk prejzové krytiny. Vzhledem k finanní náronosti na poízení této krytiny lze uvažovat o jejím pvodu spíše pi renesanní pestavb paláce než pi barokních zásazích ekonomicky nijak zdatných Vernier v období 2. poloviny 17. nebo v prbhu 18. století. Vž Samson Hranolová vž zvaná Samson stála njakou dobu voln pi hradb, na nárožích nádvorní strany byla opatena kvádrovou armaturou, viditelnou ve stn sálu ve 2. pate Thurnovského paláce. Akoliv tato vž patí mezi nejstarší sou- ásti hradu, její stavební vývoj nelze po pozdn gotické pestavb a sananích zásazích ze 70. let 20. století blíže rozpoznat. Pi bližším pohledu na vnjší i vnitní líce zdiva totiž nejsou patrné prakticky žádné stopy starších konstrukcí a otvor (zazdívky, záklenky, špalety). Pouze na jihozápadním nároží jsou v horní ásti pízemí patrné jako nárožní armatury druhotn použité architektonické lánky jednoduchá okosená ostní a v parapetu okna v 1. pate jihozápadního prelí druhotn použitý kvádr s hladkou plochou. Ke starší podob vže zejm náleží i zazdné úzké vysoké okénko ve 3. pate jihovýchodního prelí, zásti dnes zakryté stechou tzv. vrátnice. V interiéru se ve 2. a ve 3. pate v jihovýchodní zdi objevují jižní špalety otvor: ve 2. pate nejspíše okenního výklenku, ve 3. pate poblíž východního kouta špaleta neznámého otvoru. 10) Další otvory byly zejm pi pozdn gotické pestavb výrazn zvtšeny a nelze je dnes identifikovat. To ovšem znamená, že tehdejší výškové úrovn vže se velice blížily dnešním. Zde je nutno litovat, že neexistuje žádná (?) dokumentace malovaného podstropního vlysu z poátku 15. století s vartemberskou (?) erbovní galerií ve 2. pate, odhaleného po destrukci kleneb v roce 1917 a zejm záhy zaniklého. 11) 50
posledního patra Samsonu byl umístn na východní stran ochozu pi jednom z nároží tak, aby jeho provoz neohrožoval velká okna. Prevét zejm byl devný a zanikl nejpozdji s ochozem. ást prelí vže Samson s arkýi záchod. Malou záhadou je i poslední patro vže Samson s nízkými okénky dsledn vybavenými sedátky. Patro pitom nejspíše v pozdn gotické podob nebylo ureno k delšímu pobytu nenacházíme zde zbytky po vytápcím zaízení (krb, kamna) ani pozstatky prevétu. Pitom prevéty byla vybavena všechna zbývající patra vže, resp. pístavku vrátnice. Lze pedpokládat, že nezbytný prevét Výpadní branky Zvláštností hradní stavby na Lipnici je existence dvou výpadních branek v severní ásti areálu. Lépe se dochovala východní branka v nejnižším podlaží vže Samson, pístupná z nejnižšího podlaží studniního sklepa. Západní branka ve spojovacím traktu z nynjší kanceláe správy objektu je dnes zvení upravena do podoby prchodu se segmentovým záklenkem, ped obnovou hradu po roce 1970 zde existoval vylámaný otvor. Na vnitním líci je dodnes opat- ena lomeným portálem, za kterým se ve špaletách dochovaly kapsy pro zasouvání závory. Nejstarší fotografie (z doby ped destrukcí velké vže v roce 1916) zachycují podobný portál i na vnjším líci hradby, zazdný v hloubce s malým okénkem pod úrovní pat oblouku. Mladší fotografie dokládají vybouraný otvor bez portálu, nejspíše použitého do nkteré ze staveb v okolí. Tuto branku pokládali autoi stavebn historického przkumu za okno, v popisu nov upraveného prostoru zmínili pouze lomený záklenek. 12) Vnjší otvor s portálem a odlehovacím segmentovým záklenkem se nacházel vysoko nad terénem a zejm byl od poátku pístupný pouze po žebíku. Rozhodn zde nelze uvažovat o existenci trvalého mostu na pedpokládaný ochoz na parkánu, jak je rekonstruován na modelu hradu pro 14. století. Také prchod východní zdí nejnižšího patra vže Samson je na obou stranách vybaven žulovými lomenými okosenými portály. Vnitní portál je v oblouku okosen oboustrann, na jižní stojce a v severní pat oblouku se nacházejí kamenické znaky v podob písmen V a obráceného S. Za vnjším ostním se skrývá otvor pro závoru. Prchod je Vnitní portál výpadní branky ze spodního podlaží vže Samson. Ústí výpadní branky ze spojovacího traktu mezi kaplovou vží a Thurnovským palácem. 51
starší než dnešní, zejm pozdn gotická klenba suterénu. Pi výstavb klenby se zejm poítalo s tím, že otvor bude zazdn a v bocích byly proto vytvoeny šmorce. 13) K zazdní snad skuten na jistou dobu mohlo dojít a možná z tohoto dvodu chybí na kresebné rekonstrukci D. Menclové. Prchod se nachází pímo na úrovni terénu, ve vnjším portálu jsou osazeny novodobé kované dvee. Pedsunuté opevnní a okruh parkánu s tzv. bastiony V nkterých publikacích se uvažuje o možném pedchdci hradu na návrší Bílá vž vzdáleném od hradu 270 m jižním smrem, kde se dochovalo torzo válcové vže o vnjším prmru 9 m, obklopené hradbou s píkopem a valem. Tento názor se naposledy objevil v urbanistické encyklopedii Karla Kui, 14) následn jej vyvrací Tomáš Durdík. 15) Samotné lícované zdivo vže z lomové žuly je píliš fragmentární, východní ást areálu bohužel poškodila výstavba vodojemu a cesty na jižní stranu návrší. Terénní reliéf v blízkosti vže nepochybn doznal zmn již za obléhání hradu císaským vojskem v roce 1646, když zde byla zízena dlostelecká baterie, devastující svou palbou hradní objekty. 16) Dosud nezodpovzenou otázkou je, zda njaké stopy obléhacích zaízení nejsou dochovány na Holém kopci 440 m severn od hradu. Bašta Kenovka. Na základ výkladu Dobroslavy Menclové se o vnjším opevnní hradu uvažuje (spolu s vnjším opevnním nedalekého hradu Orlík u Humpolce) 17) jako o nejstarší bastionové fortifikaci v echách. Vnjší fortifikace hradu Lipnice sestávala z parkánové hradby, obíhající jihovýchodní ást hradu, ze které vystupovaly na severovýchod bašta Kenovka a na jihovýchod rozlehlá bašta ped vstupní stranou hradu. Tetí bašta se nachází pod kaplovou vží. Za souást vnjšího opevnní hradu se považuje i plošina kostelní zvonice na závru skalního hebene severozápadn od hradu. Dnešní píjezdová komunikace zachycená na map stabilního katastru z roku 1838 18) stoupá k hradu serpentinou a je nepochybn pomrn mladá, nejspíše pochází z 18. i poátku 19. století, kdy koárm nevyhovoval starší strmý pístup z námstí v trase dnešní pístupové pšiny a schodišt od pomníku Jaroslava Haška. Již povšechný przkum bašty Kenovky ukazuje na její složitjší stavební vývoj. Podle nárožních armatur se pvodn jednalo o otevenou obdélnou širokou baštu v masivní parkánové hradb, vysoké nejmén 3 4 m a široké 1,9 m. Pro umístní bašty její stavitelé využili skalní výchoz. Vnjší stny bašty byly svislé, pouze na východním nároží tvoí pechod mezi skalním podložím a stnou jeden kvádr se skarpováním stn. Šíka stn bašty kolísala mezi 158 a 188 cm. Terén uvnit bašty se oproti úrovni parkánu zdvihal nejmén o 1 m. Baštu v pozdjším období uzavela ze vedená v linii parkánové hradby 52 a takto vymezený vnitní prostor vyplnil násyp. V zazdívce lze nalézt cihly formát 7 x 12 cm a 8 x 13 cm. V severnjší ásti uzávrové zdi byl osazen pravoúhlý portál v ustoupeném žulovém ostní se segmentovým roznášecím záklenkem s ojedinle použitou cihlou formátu 8 x (12 13) x 28 cm. Do výpln mezi nadpražím a záklenkem byly osazeny cihly formátu 8 x 13 cm. Pi horním okraji jižní ásti nadpraží se nachází cihlou zazdný pravoúhlý prostup, jakoby pro lano padacího mstku. Severní stojka portálu je vyzdna ze smíšeného zdiva. Obdobný celokamenný portál byl osazen u západního kouta severního boku bašty. Tento portál se od pedešlého odlišuje absencí záklenku a prostupu. Pestože okolní zdivo bylo pi obnov v 70. letech 20. století pespárováno a snad i lokáln pezdno, lze pedpokládat osazení severního portálu za pvodní, z doby výstavby bašty. Oba portály propojuje valen klenutá chodbika. Dovnit otevírané jednokídlé dvee osazené do polodrážky na vnitní stran severního portálu zajišovala dvojice závor. Nepochybn se jedná o dobe zajištnou výpadní branku z parkánu do pedpolí hradu. Bašta byla posléze rozšíena jižním smrem o pdorysn lichobžný pístavek, jehož jižní bok pak zdeformovalo pístupové schodišt na povrch bašty a k mstku do branky v hlavní hradb. Nabízí se zde otázka, zda tato branka spolu se sousedním suchým záchodem s odpadem protesaným skrz tleso hradby nepochází až z úprav hradu po ticetileté válce. 19) Pak by branka byla jen užitkovým východem na zahrádku na bašt a ješt pozdji vedlejším východem z hradu. Prbh parkánové hradby jižním smrem není patrný, její zbytky byly v 70. letech 20. století nadezdny do podoby oprné zdi pod dnešní píjezdovou cestou, zpevnnou od té doby silniními panely staveništní komunikace. Otázkou zstává ešení pístupu na povrch bašty po uzavení týlové strany a zasypání jejího interiéru. Zda se tak dlo pomocí pistavného, nejspíše devného schodišt i jeábu, anebo se pístup nacházel v jižním rozšíení bašty, není dnes možné zodpovdt. Povrchové partie bašty byly výrazn pezdny a dozdny za zmiovaných sananích úprav v 70. letech 20. století, aniž by byla provedena njaká dokumentace. Z této doby pocházejí parapetní zídky o tloušce 60 cm vetn východní stny bašty, vyzdné nov tém v celé délce lícové partie. V pvodní podob se dochoval pouze masivní úsek zdiva na jižní stran s odlámaným výstupkem jižního boku bašty. Zkoumán zatím nebyl ani název bašty, nejspíše zde úednictvo panství, ubytované v hradním objektu, pstovalo ken v bezpen ohrazeném prostoru bez nebezpeí plevelného rozšíení této koenové zeleniny do okolí. Kdy své jméno bašta získala, nebylo zatím ureno. Mnohem složitjší situace se nachází ped bránou hradu. Upozornme na skarpování kvádrového líce soklové Bašta ped branou (všechny fotografie J. Slavík).
Vstupní ást hradu na kresb J. A. Venuta z r. 1795. partie ela hradu, patrné na boku brány a na nároží kontreskarpy píkopu ped bránou, širokého v korun 4,37 m. K boní zdi rampy ped bránou se na terénu zdánliv pipojuje širší pilí nebo píné zdivo. Podle nejstaršího vyobrazení hradu, jímž je Venutova kresba z roku 1795 20) i nejstarší fotografie z doby ped požárem hradu roku 1869, piléhala k jižnímu líci velké vže pízemní stavba s valbovou stechou, nasazenou na západní stran na krakorcích a segmentových pasech. Zda se jednalo o zbytky podsebití (machikuli) i jen o vyrovnání koruny pdorysn zvlnného i nepravoúhle probíhajícího zdiva, nelze dnes již posoudit. Zejm v této budov vypukl v roce 1869 zniující požár hradu a msteka. Venutovy kresby také zachycují podobu brány, zaniklé v prbhu 1. tetiny 19. století. Jednalo se o obdélné stavení se strmou valbovou stechou, orientované pín ke strmé pístupové komunikaci z msteka, dnešnímu schodišti. Brána mla lomený portál se vpadlinou pro padací most, po stranách portálu se nacházel na jihu štíhlý otvor s lomeným(?) záklenkem, na opané stran u nádvoí výše umístné nevelké obdélné okénko. Na bránu navazovala smrem k jihu ruina dalšího objektu, vystavného na bašt s armovanými nárožími. V západní zdi bašty se nacházel velký okenní otvor, další výše umístný otvor prolamoval krátkou ze v interiéru ruiny, nejspíše šlo o píku nebo o ze mezi bránou a výše popsanou kolnou. Nejasná je situace na východním nároží brány, za zábradlím strm stoupajícího mstku zachytil Venuto dvojici jakýchsi stup-, možná spodní ást druhé strany bašty. Na jihozápadním pohledu jsou patrné navazující úseky parkánové hradby, ukonené až pod kaplovou vží i pod hlavním (Thurnovským) palácem napojením na jakousi pínou ze s náznakem otvoru. Na severovýchodním pohledu bohužel parkánová hradba vplývá do nároží hradu. Zajímavá však je situace v blízkosti brány, kde je parkánová ze zachycena ve znané výšce, tém v úrovni koruny brány a ped ubouraným koncem ji prolamuje vysoký otvor, nejspíše okenní. Dnešní situace tchto míst je pomrn jednoduchá. Pod novodobým tarasem východn od pístupové pšiny se dochovaly nevelké zbytky zdiva s nárožím. Na jih od nj probíhá rovnobžn další zdivo. Podél schodišt se stupni z druhotn použitých architektonických lánk byl na západní stran vyskládán taras. Také v nm i v jihovýchodním nároží je použito nkolik architektonických lánk, mimo jiné i krakorce prevét a ve schodišti i krakorec z koruny velké vže, zícené v roce 1916. Pdorysn nepravidelná terasa se pokládá za druhý bastion. Její jižní a západní stna jsou pak vyzdny z lomového zdiva bez druhotn použitých architektonických lánk. Spodní partie obou tchto stn jsou skarpované. Ukonení skarp v rzných výškách zpsobuje zajímavý efekt kivého nároží. Pi severozápadním nároží této bašty se nachází fragment starší odlišn orientované stavby se zdivem tloušky 1,75 1,80 m. Zdivo terasy se na obou lících k tomuto masivnímu zdivu pikládá na spáru, tenké zdivo nad úrovní terasy zejm pochází z úprav 20. století. Viditelné nároží této starší stavby armují mohutné kvádry, srovnatelné svými rozmry s armaturami na vnitních nárožích Kenovky. Severní úsek masivního zdiva Nárožní ást bašty ped branou, kde ukonení skarp v rzných výškách budí dojem zalomení nároží. 53
koní na východ zálomem, na severním líci však zabíhá pod povrch strm stoupajícího terénu bez stop po napojení do kurtiny. Zbývá pojednat o baštovitém výstupku pod kaplovou vží. Dnešní úhledná situace zde byla vytvoena ped dvma desetiletími, kdy byl masivn dozdíván, pezdíván a spárován líc zdiva a došlo k prodloužení zdiva podnože severním smrem až k linii severního prelí obezdívky kaplové vže. Novou partii zdiva charakterizuje použití odvodovacího žlabu a pravoúhlých otvor (vtrák). Ve starším zdivu byly pi pezdívání nov vytvarovány válcové otvory napodobující otisky po štenýích lešení. Nejstarší zdný parkán lze zejm rekonstruovat jako hradbu s nejmén temi mlkými hranolovými baštami a vnjší bránou. Problematický je prbh parkánu na severu, kde se ve strmém skalnatém terénu nezachovaly žádné stopy a není patrný ani prbh zdiva mezi kaplovou vží a Thurnovským palácem, zachycený ješt D. Menclovou. Pedpoklad existence vže v míst barokní zvonice je nutné brát jako hypotetický, pímé doklady scházejí a píchod ke vži po úzkém skalním bradle bez stop pisekání povrchu do roviny i stup se nejeví jako pravdpodobný. Také po základu pedpokládané spojovací hradby mezi touto vží a hradem se nedochovaly žádné stopy. Datování parkánu kolísá od 14. do 15. století, 21) pikláním se k názoru, že parkán nejspíše mohl vzniknout v pokroilejším 15. století a lze jej srovnávat napíklad s opevnním jižní strany Choustníku a severní strany hradu Zvíkova se sledem pravoúhlých bašt, s výstavbou datovanou písemnými prameny do let 1432-1435, respektive 1442-1450. 22) Zvláštností je portálkem opatená branka v boku bašty Kenovky, ke které jen obtížn shledáváme analogie. Nedávno byla taková branka ásten odkryta a konzervována na východoeských Liticích na severní stran hradu, pi nároží východn od oblé bašty. Poznámky: 1) Menclová, D.: eské hrady 1. Praha 1976, s. 380-389; Menclová, D.: eské hrady 2. Praha 1976, s. 322 a 475-480. 2) Líbal, D. Eliáš, J. Heroutová, M. Lišková, M.: Hrad Lipnice, stavebnhistorický przkum. SÚRPMO Praha 1975, strojopis. 3) Za všestrannou pomoc pi píprav píspvku dkuji správci hradu Marku Hanzlíkovi. 4) Pednáška na dokumentaním kurzu Lipnice 2012. 5) První cit. v pozn. 1, s. 383, obr. 575. Zpracovatelé SHP jej pominuli (citace v pozn. 2, s. 90-91, 146). 6) První cit. v pozn. 1, obr. 576. Tato rekonstrukce se posléze stala podkladem pro model hradu, presentovaný dnes v 1. pate pístavku tzv. vrátnice u vže Samson. U vže Samson s ochozem neuvažovala. 7) Srv. fotografický snímek vže Samson a Thurnovského paláce s baštou Kenovkou od severovýchodu od G. Dvoáka z doby kolem r. 1900 ze sbírky Státního okresního archivu Havlíkv Brod, presentovaný v reprodukci v hradní expozici v 1. pate vže Samson. 8) Konstrukce záchod ve 2. pate paláce postrádáme, a již v podob arký i výklenk ve zdi s šachtou odpadu s vybíracím otvorem na terénu. 9) Elaborát povrchového stavebnhistorického przkumu jej eviduje jako pravoúhlý výklenek. Citace v pozn. 2, s. 146. 10) Nelze zcela vylouit, že šlo o lomenou chodbiku záchodového arkýe. 11) Druhá cit. v pozn. 1, s. 475; Stuna, S.: Hrad Lipnice u Nmeckého Brodu. Nmecký Brod 1925, s. 18. 12) Citace v pozn. 2, s. 80 a 82. 13) Citace v pozn. 2, s. 90 a 168. 14) Kua, K.: Msta a msteka v echách, na Morav a ve Slezsku III. Praha 1998, s. 489-490. 15) Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha 1999, s. 336. 16) Rozsáhlá pezdívka líce zdiva je napíklad patrná na spodní ásti jihozápadního prelí Thurnovského paláce. 17) Druhá cit. v pozn. 1, s. 475. 18) http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/ main/ cio_query_01.html?mapno_cm=c4114-1., v upravené podob publikováno v druhé cit. v pozn. 1, s. 322 nebo in Menclová, D.: Státní hrad Lipnice. Pardubice 1976. 19) Osazení záchodu v tloušce zdi s odpadem, jehož povrch byl hrub opracován špiákem, napovídá, že rozhodn nepochází ze stedovku. Záchod nejspíše vznikl v 18. i prvních dvou tetinách 19. stol. 20) Hanzlík, M.: Lipnice. Libice n. C. Brno 2004. Kresba se nachází v tzv. lišovském skicái Jana Antonína Venuta, uloženém dnes v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýt. O skicái Slavík, J.: Jan Antonín Venuto 175. výroí úmrtí. Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejka v Hradci Králové 1308-2008. In: Historická tradice v djinách msta. Od chrámu ke katedrále. Hradec Králové 2009, s. 137-153. 21) Druhá cit. v pozm.1, s. 479-480. 22) echura, J. Ryantová, M.: Stavební innost na Zvíkov v letech 1431-1472. In: Castellologica bohemica 1. Praha 1989, s. 40. Nejstarší vyobrazení Ejpovického hrádku Sice ješt na ejpovickém katastru, ale 2 km od jádra vsi Ejpovic (okr. Rokycany) na východ, jižn od bližší vsi Klabava (0,5 km), na ostrožn vybíhající k severu nad údolí íky Klabavy, se dochovaly skrovné pozstatky panského sídla. Bývalo badateli nazýváno podle nejbližší vsi Klabavou, avšak sídlili na nm držitelé Ejpovic. Je obtížné jej zaadit jak mezi hrady, tak mezi tvrze; budeme jej, v souladu s prameny, nazývat hrádkem. Nejprve se ale podívejme na historii Ejpovic a Ejpovického hrádku prostednictvím písemných pramen. První písemná zmínka o Ejpovicích se dochovala z roku 1331, kdy Jan Lucemburský osvobodil Ejpovice od placení generální bern, protože je koupil plzeský mšan Konrád z Doban na vydržování špitálu sv. Maí Magdalény, který založil pi mst Plzni. 1) Nešlo však o celé Ejpovice. V roce 1375 se pipomínají vladykové Štpán a Zifrid (tj. Žibid) z Ejpovic. Žibid se stal nmeckým kižovníkem Petr Rožmberský 54 a uvedeného roku koupil od bratra louku pod Ejpovicemi mezi dvma mlýny a dal 80 kop groš na zakoupení stálého platu na ustavinou mši pi oltái sv. Kateiny v plzeském kostele. 2) Situace se brzy zmnila a podle berního rejstíku Plzeského kraje byla v roce 1379 ves Ejpovice pana Ctibora ze Švamberka, který z ní odvedl smluvený paušál dan ve výši 6 hiven stíbra. 3) Pesto tu byly ješt jiné majetky a také od bern osvobozená ást vsi náležející plzeskému špitálu. V roce 1383 byla projednávána odmr na majetku v Ejpovicích po Humprechtovi, farái z Dýšiny a roku 1384 po Protivovi, farái z Liboce. Zdebor eený Bílý z Veskovic prokázal u soudu darování od Štpána a Sobhrda (správn Žibida?) z Ejpovic, ale nikoli od Protivy a Humprechta. Jejich majetek tedy pipadl králi a ten jej daroval Oldichovi z Holovous. 4) Zdá se, že až potom mohl Ctibor ze Švamberka dokoupit patrn drobné majetky v Ejpovicích. Složitost držby ukazuje i zpráva
Ejpovický hrádek na Heberov vyobrazení z r. 1844 (viz pozn. 26). Ejpovický hrádek na kresb K. Liebschera (viz pozn. 2). z roku 1406, kdy Racek ze Zhoe kvli dluhu postoupil bratrm Jaroslavu a Bavorovi ze Zhoe plat na tech lidech v Ejpovicích. 5) Panství nad ástí poddaných stále náleželo výše uvedenému špitálu; hovoí se o tom v roce 1492. 6) Jinak byla ves píslušenstvím Ejpovického hrádku a spolu s ním patila vedlejší švamberské vtvi, která mla majetky i jinde na Rokycansku. Po Ctiborovi ze Švamberka následoval v držb ejpovického statku jeho syn Beneš a po jeho smrti jeho brati, potom píslušník jiného rodu, Bozdch ze Šáhlav, který roku 1418 uinil nadání fae v Dýšiné; po nm následoval Mareš ze Šáhlav, který se dostal do finanních potíží a musel roku 1427 dát židovi v Plzni do zástavy svojí zbroj. Dalším z rodu byl Jan ze Šáhlav a z Ejpovic, pipomínaný v roce 1477, který ped rokem 1505 ejpovický statek prodal Stakovi z Pavlovic a jeho manželce Elišce z Dražkovic. Dalším držitelem byl roku 1520 Ondej z Roudné a potom brati Purkart, Kryštof a Václav Toníkové z Kimic. Toníkové prodali roku 1537 statek Ejpovice mstu Plzni za 500 kop eských groš. 7) V roce 1537 tedy Plze koupila šlechtický majetek v Ejpovicích 8) a scelila jej tak se zdejším špitálním majetkem ve svých rukou; roku 1545 zde ml špitál pt dvor. 9) Už nkdy ve 2. polovin 15. století si majitelé ejpovického statku vystavli nové sídlo pímo ve vsi. V roce 1506 se hovoí o tvrzi a dvoru v Ejpovicích a pi koupi statku Plzní byl tento tvoen vsí Ejpovicemi s tvrzí, poplužním dvorem a 10 poddanskými dvory, polopustou vsí Kyšicemi a pustým poplužním dvorem Hrádkem. 10) Tvrz se dvorem 55 stály na severovýchodním okraji vsi a po ztrát rezidenní funkce tvrz sloužila pravdpodobn jako sýpka. 11) Ves byla však stále majetkov rozdlena na dv ásti. Roku 1654 náležela jedna její ást, tedy 5 selských, 3 chalupnické a 1 zahradnická usedlost (z nichž byly 4 pusté) mstu Plzni, a druhá ást, 6 selských usedlostí, mstu Rokycanm. 12) Celkem tu tedy bylo usedlostí patnáct. Podle rokycanského historika P. Cironise majetek v Ejpovicích získalo msto Rokycany tak, že v roce 1574 i 1575 dokoupilo majetek tamního augustiniánského kláštera; mimo jiné také 6 osedlých v Ejpovicích. 13) Zdá se však, podle pot ejpovických usedlostí uvedených výše (5 špitálních a 10 koupených Plzní), že Rokycany 6 usedlostí koupily od Plzn. Jmenovaných 6 osedlých v Ejpovicích bylo s dalším majetkem Rokycanm roku 1623 zkonfiskováno, ale roku 1628 opt vráceno. 14) Hospodáský dvr ve vsi, který náležel Plzni, podlehl roku 1779 raabizaci, byl zrušen a rozparcelován na 12 usedlostí. V míst tradované sýpky bylo ve druhé polovin 20. století vykopáno mohutné základové zdivo, patrn z palácové tvrze. 15) K roku 1643 se dozvídáme, že Plzeští prodávali železnou rudu ze svých dol u Ejpovic do huti v Dobív. 16) Majitel dobívské huti Jan Vilém Schürer z Waldheimu dobýval roku 1661 na své náklady železnou rudu na pozemcích u Ejpovic, náležejících mstu Plzni, a platil mstu uritý poplatek. Podobn postupovala i majitelka statku Osek, která potebovala rudu pro oseckou hu. 17) K roku 1788 bylo v Ejpovicích, zvaných též Steindörfel, 50 popisných ísel, z nichž 40 patilo Plzni a 10 náleželo Rokycanm. 18) Majetkové rozdlení vsi trvalo až do konce patrimoniálního období. 19) Výskyt železné rudy v okolí potom významn ovlivoval další osudy Ejpovic i okolní krajiny. Není známo, zda byl pojednávaný hrádek založen ješt ejpovickými vladyky (Štpán, Žibid, Sobrd), nebo až vedlejší vtví Švamberk, která se v Ejpovicích objevuje k roku 1379 Ctiborem ze Švamberka. Ctibor ze Švamberka roku 1368 vymnil hrad Komberk u Msta Touškova s kladrubským klášterem za tyi vesnice a doplatek v penzích. Patrn už vlastnil Újezd u Radnic a roku 1370 si doživotn najal od plaského kláštera ti vsi pi Mži (nesprávn Berounce). V letech 1376 a 1378 se psal Ctiborem z Kaceova, který snad také najal od plaských cisterciák. Vytvoil tak pomrn kompaktní doménu rozkládající se na obou bezích zmínné eky. Roku 1379 odvádl berni ze svých vlastních pti vesnic a navíc nov i z Ejpovic, v roce 1380 se psal sedním na Kaceov. Zemel asi roku 1383. 20) Ani tento podrobný exkurz neodpovídá na otázku, zda byl Hrádek založen ejpovickými vladyky nebo až Ctiborem i jeho potomky. Po Ctiborovi totiž ddil Ejpovice nejstarší z jeho syn, Beneš ze Švamberka, vystupující roku 1398 jako Beneš z Ejpovic 21) a roku 1401 jako Beneš ze Švamberka sedním
Pdorys Ejpovického hrádku. ern pozstatky zdiva. Zachycen pozstatek západní rokle, nezaznamenán prbh železnice na severu a hluboká rokle na východ. Tém tverhranná jáma na jihu je pozstatek dolování (viz pozn. 37). na Ejpovicích. 22) Mžeme konstatovat, že Beneš zcela jist sedl na ejpovickém hrádku. Zemel ped rokem 1408 a ddictví po nm se ujali jeho brati Václav avák a Jindich Labu. Vyplatili vdovu po Benešovi Dorotu a ejpovický statek pak držel ješt roku 1414 Jindich. Následovali Ejpovští ze Šáhlav a bu ješt za nich, nebo až za Staka z Pavlovic, byl ve druhé polovin 15. století hrad opuštn a ve vsi vystavna nová tvrz. 23) U hradu byl poplužní dvr, pi prodeji statku Ejpovic mstu Plzni roku 1537 oznaený jako pustý. Podle A. Sedláka, jak již bylo eeno, stál v jižním pedpolí hradu. Roku 1568 vedly Rokycany s Plzní spor o les v Hrádku u Ejpovic. 24) O pustém zámeku Hrádku se iní v plzeských mezních knihách zmínka roku 1591. 25) První popis Ejpovického hrádku pod názvem Klabava podal již F. A. Heber. V jeho dob byl nazýván Starý zámek. Na jižní stran byl vyhlouben píkop, pes njž kdysi vedl padací most, severní strana spadala do údolí íky Klabavy, východn a západn byly rokle vymleté vodou s píkrými svahy. Uprosted na nejvyšším míst stála masivní vžová tverhranná stavba se siln zakulacenými rohy, sáh tlustými a tém 3 sáhy vysokými zdmi, na pdorysu asi 18 x 18 krok. Ale roku 1824 se zítila severní ze a leží ješt nerozpadlá na nádvoí k severu smrem k údolí, kde jsou ješt patrné základy zdí jiných ástí hrádku. Hrádek, zdá se, ml trojúhelný tvar a nyní je tu a tam porostlý mladým stromovím a kovím. V okolí jsou jámy a odvaly železnorudného dolu, kvli nmuž se pravdpodobn rozpadají hradních zdi. Podle povsti má na svdomí zánik hrádku Žižka. 26) Pro pedstavu o tehdejší velikosti zíceniny pevedeme míry udávané Heberem na metry (sáh cca 1,9 m, 27) krok 75 cm) vžová stavba o rozmrech asi 13,5 x 13,5 m mla asi 1,9 m tlusté zdi a byly ješt asi 5,5 m vysoké. 10. srpna roku 1883 navštívil hrádek August Sedlá- ek, 28) aby svá pozorování až po více než 20 letech popsal ve svých Hradech. Už jej nazval správn Ejpovice Hrádek. Podobn jako Heber íká, že byl postaven na skalnatém ostrohu vybíhajícím k severu, jenž byl na jižní stran pekopán (nyní je píkop zasypán). Na severu je klabavské údolí, na východní stran je hluboká rokle se strmými boky, a k západu je prohlube. Pod samým hrádkem prochází železná dráha. Na temeni jsou zbytky tverhranného vžového stavení, které mlo hodn zakulacené rohy. Na západní stran ho zbyl velký kus, na východní jen kousek, ze severní strany zícené roku 1824 zbylo jen kamení. Ped hrádkem na jižní stran stával poplužní dvr. 29) Pesto však se mezi návštvou lokality Heberem a Sedlákem (cca za 40 let) hodn zmnilo. Z Heberova popisu není zejmé, zda elní píkop hradu ješt existoval i nikoli. Protože však Sedláek íká, že nyní je zasypán, je možné pistoupit na to, že se tak stalo v uvedených 40 letech. Podobn byla tém zlikvidována západní rokle. Severní ást hradišt padla za ob výstavb železniní trati Praha-Plze (budována roku 1861 30) ), a proto se Sedláek již nezmiuje o základech dalších staveb v jeho severní ásti. Vžový objekt, u nhož Heber uvedl jen jednu (severní) padlou, ale ješt celistvou ze, již neml ze jižní, z východní zbýval Ejpovický hrádek, torzo západní zdi exteriér (foto autor 2013). Pozstatek Ejpovického hrádku, západní rokle a tra (foto autor 2013). 56
Okolí Ejpovického hrádku na výezu z mapy z 18. století (viz pozn. 24, 38). jen kousek, ze severní bylo jen kamení. Stála pouze ze západní. Že by na rozpad pozstatk objektu mlo vliv poddolování, jak uvádí Heber, se nezdá být pravdpodobné. Možná byla ást zdiva použita pi stavb železnice nebo na stavby v okolí. Poplužní dvr v pedpolí je zejm Sedlákv domysl. F. A. Heber podnikl pedevším v letech 1840-1842 adu cest, na nichž získal velké množství materiálu pro své zamýšlené dílo o eských hradech a tvrzích. Bu sám, nebo za pomoci spolupracovník perokresebn zachycoval jejich podobu. Podle tchto kreseb pak byly vytvoeny rytiny zdobící jeho dílo, které mají znanou vypovídací hodnotu. Pojednávanou lokalitu nakreslil Heber osobn a to až v roce vydání, tedy v roce 1844. 31) Na rytin, znázorující zíceninu hrádku od jihozápadu, vidíme v popedí rokli, která byla za Sedláka již tém zasypaná. Ostrožnu tsn ped vžovou stavbou snad ješt petíná píkop. Stavba sama má velmi rozpukané zdi; severní zícená ze (ani prázdné místo po ní) není ze zvoleného úhlu pohledu viditelná. Na jižní a západní zdi je možné pozorovat dv ady lešeových otvor samonosného lešení, po pedpokládané obvodové hradb hrádku není památky. 32) Také v Sedlákov díle najdeme dobové vyobrazení Ejpovického hrádku. Poídil jej zkušený malí památek K. Liebscher. Zachytil hradišt v podstat ze stejného pohledu jako Heber. Západní rokle je již hodn zasutá, patrné je ješt asi jako znázornná postava vysoké torzo západní zdi vžového objektu a nízký kus zdi východní zdi. 33) 57 Posléze bylo o Ejpovickém hrádku pojednáno v nechvaln známých hradech nakladatelství Svoboda pod heslem Hrádek (Klabava) hrad, kde najdeme napíklad vtu: Nejstarší zpráva o hradu Hrádku, pvodním sídle majitel nedalekých Ejpovic, je z roku 1331, kdy jej koupil plzeský mš- an Konrád z Doban. U hesla Ejpovice tvrz se však íká, že roku 1331 byla koupena ves Ejpovice pro vydržování špitálu. 34) Obdobným zcela svévolným nakládáním s informacemi je však uvedené dílo známé. Pesto pináší zajímavou zprávu: Na vyobrazení z poátku 19. století je Hrádek zachycen jako pomrn vysoké obdélné stavení se zaoblenými rohy a stílnovými tvercovými okny ve dvou zachovaných podlažích. 35) Pochopiteln vyobrazení není vypublikováno a ani se nedozvíme, kde je uloženo. Pi známých kvalitách tohoto díla je možné dojít k závru, že vyobrazením je mínna rytina vytvoená podle Heberovy pedlohy (tedy z roku 1844) a stílnová tvercová okna ve dvou zachovaných podlažích jsou dv ady tvercových lešeových otvor. Naposledy se o lokalit zmiuje Ilustrovaná encyklopedie eských hrad pod heslem Hrádek nad Klabavou. Po historické stránce je práce poplatná pedešlému dílu vtou Malý hrad, který byl zejm sídlem majitel sousedních Ejpovic, koupil v roce 1331 plzeský mšan Konrád z Doban (viz výše). Dále se uvádí, že byl Hrádek opuštn na konci 15. století, v roce 1531 již zejm neexistoval (1531 je patrn peklep, má být 1537, viz výše) a roku 1591 se pipomíná jako zpustlý zámeek. Tžišt práce je moderní popis a kastelologická klasifikace: Centrálním objektem velmi malého hradu byla tverhranná obytná vž se zaoblenými nárožími, z níž se doposud dochovaly nevelké fragmenty zdiva, a ješt za Hebera šlo o impozantní zíceninu s nkolika adami kapes po trámcích lešení. Z vnjšího ohrazení se nedochovaly pozstatky a není jasné, zda bylo zdné i lehí konstrukce. Hrádek náležel mezi hrady donjonového typu a pes poškození stavbou trati není pochyb o tom, že šlo o hrad mimoádn malý a jednoduchý. Je pipojen plánek lokality, ovšem nedozvídáme se, kdo je jeho autorem. 37) Konen se dostáváme k nejstaršímu vyobrazení Ejpovického hrádku. V nedávno vyšlé knize o mst Rokycanech je v barevné píloze otištna mapa okolí Rokycan z 18. století, uložená ve Státním okresním archivu v Rokycanech (inventární íslo neuvedeno). 38) V jejím levém horním rohu najdeme zatím nejstarší vyobrazení Ejpovického Hrádku,
Pozstatek Ejpovického hrádku interiér, od okraje východní rokle (foto autor 2013). Ejpovický hrádek na výezu z mapy z 18. století detail (viz pozn. 24, 38). a to z pohledu od severu. Je oznaen jako Hrádek Plzeský a pdorysn psobí jako tém kruhová stavba rohy byl hodn zaoblené. Stojí ješt všechny tyi zdi, ale nároží ze smru pohledu je již roztržené. Vlevo od objektu je naznaen útvar, vpiskem oznaený jako rokle dlící grunty plzeské a rokycanské. Jiný útvar na druhé stran hrádku není nijak nazván, ale vypadá jako užší rokle. V okolí hrádku jsou zakresleny paezy s vpiskem lesy dubový bývalí okolo hrádku. Pod Hrádkem smrem ke klabavské huti jsou zakresleny jámy s vpiskem: staré doly rokycanské. Vyobrazení je schematické a nepodává o Ejpovickém hrádku podrobnjší informace. Pesto jde zejm dosud o jeho nejstarší vypodobnní. V souasnosti je situace podobná jako v Sedlákov dob Stojí však jen torzo západní zdi, bez vnitního líce, o šíi maximáln cca 1,5 m, o výšce maximáln asi 2,4 m. Na venkovním líci torza nejsou jasné otvory po samonosném lešení; snad pozstatkem po jednom z nich je možná jeho spodní ást v nejvyšším bod torza zdi. Na hradišti jsou rzné nerovnosti, které nelze blíže interpretovat. Západní rokle je jen proláklinou, zato východní rokle, jíž protéká vodote, je velmi hluboká se strmými boky. V pedpolí je nkolik hlubokých jam, zejm pozstatk po dolování. Hradišt je hust porostlé kovím, v místech nkdejší vže rostou ídce stromy. 39) Poznámky: 1) Strnad, J. (ed.): Listá královského msta Plzn a druhdy poddaných osad I. Plze 1891, s. 27, 69-70. 2) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIII. Praha 1905, s. 236. 3) Emler, J. (ed.): Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379. Prag 1876, s. 4. 4) Friedrich, G. (ed.): První kniha provolací desk dvorských z let 1380-1394. In: Archiv eský XXXI. Praha 1921, s. 177, 178. 5) Kolektiv: Soupis esky psaných listin a list do roku 1526 I, 1/2. Praha 1974, s. 63. 6) Strnad, J. (ed.): Listá královského msta Plzn a druhdy poddaných osad II. Plze 1905, s. 297-298. 7) Citace v pozn. 2, s. 236-237. 8) Blohlávek, M.: V plné síle mš- anské moci 1526-1618. In: Djiny Plzn I. Od poátk do roku 1788. Plze 1965, s. 150. 9) Anderle, J. Švábek, V.: Tvrze v rokycanském okrese I. ást. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech 3. Rokycany 1990, s. 10. 10) Blohlávek, M. a kol. 1985: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku IV. Praha 1985, s. 71; Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIII. Praha 1905, s. 237. 11) Citace v pozn. 9. 12) Dosko- il, K. (ed.): Berní rula 2 popis ech r. 1654 I. Praha 1953, s. 482. 13) Cironis, P.: Historie msta Rokycan I. Rokycany od 10. stol. do konce ticetileté války. Rokycany 1993, kap. IV, s. 4, 34, 35, 166. 14) Bílek, T. V. (ed.): Djiny konfiskací v echách po r. 1618 II. Praha 1883, s. 1202-1203. 15) Citace v pozn. 9. 16) Pohl, J. (ed.): Dopisy Jana Kolence z Kolna, hejtmana JMCské panství Zbirova, Toníka, Dvora Králova, z let 1643 a 1646-7. In: Vstník Královské eské spolenosti nauk (t. historická). Praha 1911, s. 23. 17) Rožmberský, P.: Podnikatelé Schürerové z Waldheimu a jejich psobení v 17. století na Rokycansku. In: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech 22. Rokycany 2010, s. 52. 18) Schaller, J.: Topographie des Königreichs Böhmen IX. Prag und Wien 1788, s. 72. 19) Sommer, J. G.: Das Königreich Böhmen VI. Prag 1838, s. 41, 68. 20) Rožmberský, P. Novobilský, M.: Gotická tvrz a zámecká pevnost Kaceov. Plze 2007, s. 7-9. 21) Emler, J. (ed.): Pozstatky desk zemských Království eského r. 1541 pohoelých I. Praha 1870, s. 557. 22) Gebauer, J. (ed.): Sbírka originálv a akt cizí provenience. In: Zprávy Zemského archivu Království eského II. Praha 1908, s. 63. 23) Citace v pozn. 2, s. 237. 24) Hrachová, H. a kol.: Rokycany. Praha 2011, s. 60. 25) Citace v pozn. 2, s. 237. 26) Heber, F. A.: Böhmens Burgen, vesten und Bergschlösser II. Prag 1844, s. 230. 27) Blohlávek, M.: Staré míry, váhy a peníze (Struný pehled). [Plze], s. a., s. 11. 28) Novobilský, M.: August Sedláek Plzesko a západní echy, Hláska IV/1993, s. 34. 29) Citace v pozn. 2, s. 236. 30) První cit. v pozn. 10, s. 96. 31) Bukaová, I. Miler, J.: František Alexandr Heber. In: Roenka Klubu Augusta Sedláka 1985. Plze 1985, s. 5, 8, 14. 32) Citace v pozn. 26, s. 230v. 33) Citace v pozn. 2. 34) První cit. v pozn. 10, s. 96, 71. 35) První cit. v pozn. 10, s. 96. 36) Kolektiv: Encyklopedie eských tvrzí I, II, III. Praha 1998, 2000, 2005. 37) Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha 2000, s. 186-187. 38) Citace v pozn. 24, I. barevná píloha, obr. 6-7. 39) Autopsie srpen 2013. 58
Drobnosti, dodatky, opravy, informace, zajímavosti, ohlasy 60 let PhDr. Pavla Bicháka Martin echura V letošním roce slaví šedesátileté životní jubileum archeolog, historik a kastellolog Pavel Bicháek. Narodil se dne 19. ervence 1953. Dtství i mládí prožil v jihoeském Milevsku a snad i pobyt v tomto historickém mst, v sousedství premonstrátské kanonie, peduril celou jeho životní dráhu. Už v mládí se pomrn intenzivn zajímal o historické vdy a vzáptí po absolvování gymnázia nastoupil jako terénní technik Archeologického ústavu SAV v Praze. Zde dostal odbornou i životní školu na nejvtších a nejvýznamnjších archeologických výzkumech druhé poloviny 20. století. Pod vedením Miroslava Richtera pracoval na odkryvech emeslnického pedmstí zaniklého Sezimova Ústí, na výzkumu zaniklého benediktinského kláštera na Ostrov u Davle. V roce 1975 nastoupil jako stálý odborný pracovník Archeologického ústavu s pracovištm na základn na Oškobrhu a pi zamstnání vystudoval v letech 1976-1985 archeologii a historii na Filozofické fakult Karlovy univerzity. Bhem svého psobení provedl desítky záchranných výzkum pravkých i stedovkých lokalit a stovky povrchových przkum a sbr, pedevším ve stedních echách. K nejvýznamnjším akcím tohoto období patí rozsáhlé výzkumy v Beroun a jeho okolí, pi kterých byl prozkoumán napíklad zaniklý dominikánský klášter s kostelem sv. Klimenta, nkolik rozsáhlých pravkých sídliš nebo dnes již legendární kostrový hrob bojovníka z mladší doby ímské. Postupn však své psobení rozšioval i na další regiony, pedevším západní a rodné jižní echy. Díky svým až encyklopedickým znalostem a zcela mimo- ádnému smyslu pro vnímání krajiny objevil desítky, i spíše stovky dosud neznámých lokalit. Pozoruhodný je i jeho chronologický zábr Pavel Bicháek je brilantním znalcem snad všech pravkých kultur stejn jako ran až pozdn stedovkého období, a není systematického zpracování období i regionu, aby se v nm neodkazovalo na jeho nálezy. V prbhu 80. let zaal intenzivnji spolupracovat s plzeskou expoziturou Archeologického ústavu, a v roce 1988 pevzal její vedení. V té dob probíhaly velké záchranné výzkumy pedevším v jižních echách, z nichž nejvtší a pravdpodobn nejvýznamnjší byl odkryv sídlišt z doby bronzové v Hostech i ve spolupráci s Ústavem pro pravk a ranou dobu djinnou FF UK sídlišt z doby ímské v Sedlci. Velkou pozornost vnoval i výzkumm stedovkých lokalit mstským jádrm, klášterm a hradm. Když v roce 1993 došlo ke zrušení plzeské expozitury, dokázal toto zavedené pracovišt udržet, nejprve jako ústav záchranných archeologických výzkum pi Jihoeském muzeu v eských Budjovicích, a poté, co se toto ešení ukázalo jako neschdné, jako oddlení záchranných archeologických výzkum Západoeského muzea v Plzni. V jeho ele ostatn stojí dodnes. Významné je i jeho pedagogické psobení. V letech 1994-2000 psobil jako externí pednášející na univerzitách ve Vídni, Salzburgu a eských Budjovicích, v letech 2000-2002 pednášel na nov zízené katede archeologie Západoeské univerzity v Plzni a v souasné dob opt pednáší na Archeologickém ústavu Jihoeské univerzity v eských Budjovicích. Velmi významná je jeho innost muzeologická a popularizaní. Je autorem stálých archeologických expozic muzeí v Milevsku a ve Stíbe a pipravil a realizoval množství archeologických, historických i umleckohistorických výstav v Beroun, Plzni, Milevsku, Domažlicích, Stíbe, Chyškách nebo rakouském Kautzen. Velmi asto je zván na popularizaní pednášky pro širokou veejnost i jako cenný prvodce pi zájezdech a exkurzích po historických i archeologických památkách. Jeho zájem o stedovkou architekturu jej zcela logicky pivedl ke spolupráci s Klubem Augusta Sedláka v Plzni. Pod jeho vedením se lenové klubu podíleli na nkolika archeologických výzkumech, napíklad na hrad Komberku nedaleko Msta Touškova. K významným poinm na poli eské kastellologie jsou dlouholeté výzkumy jihoeských hrad Zvíkova, Landštejna, Pomezí pod Landštejnem (zde objevil dosud neznámý románský hrad a prokázal jeho vztah k sousednímu 59 románskému kostelu sv. Jana Ktitele) a západoeských hrad Pobžovice nebo Krasíkov-Švamberk. Drobnými sondážemi v Kostelci nad Vltavou, Putimi nebo dvorci u Ponšic se dotkl i otázek spojených se samotnými poátky šlechtických sídel v echách. Šedesáté narozeniny neznamenají v život Pavla Bicháka žádný zásadní pelom. Neustává ve svých terénních aktivitách, vede rozsáhlé archeologické výzkumy, objevuje desítky nových lokalit a neustále pepisuje pravké i stedovké djiny. Prakticky zárove je schopen zcela antikvovat výsledky padesátileté diskuse o stavebním vývoji kláštera v Pivoni a souasn objevit stedopaleolitické sídlišt u Stíbra, které svým významem snese srovnání s nejvtšími lokalitami v echách, jako jsou Beov i Pezletice, a v ad ohled je ješt pedí. A to vše jaksi mimochodem, jako by nešlo o nic dležitého. Pesn takového Pavla Bicháka známe, a pejeme jemu i sob, aby mu životní energie a zdraví vydrželo ješt hodn, hodn dlouho. Výbrová bibliografie PhDr. Pavla Bicháka, vztahující se k výzkumm šlechtických sídel a jejich areál: Zvíkov, okr. Písek. Výšinné sídlišt z mladší doby kamenné, Výbr z prací len Historického klubu pi Jihoeském muzeu v. Budjovicích 12,. Budjovice 1975, 61-62. Záchranný výzkum na hrad Orlíku nad Vltavou (o. Písek), Castellologica bohemica 1, Praha 1989, 331-333. Pehled archeologických výzkum muzeí Jihoeského kraje a Expozitury Archeologického ústavu SAV v Plzni v roce 1989, Jihoeský sborník historický 59,. Budjovice 1990, 109-111 (et R. Krajíc, J. Michálek, P. Zavel). Rescue activities of the Plze branch office of the Institute of Archeologyin the period 1986-1989, Archeology in Bohemia 1986-1990, Praha 1991, 167-169. Nové poznatky k vývoji pozdn románské architektury v oblasti horního Podyjí, Památky a píroda 16, Praha 1991, 22-24 (et L. Jirásko). Pehled archeologických výzkum muzeí Jihoeského kraje a Expozitury Archeologického ústavu SAV v Plzni v roce 1990, Jihoeský sborník historický 60/61,. Budjovice 1991-1992, 106-108 (et J. Michálek). Píspvek k djinám msta Týna nad Vltavou (o.. Budjovice), Sborník Spolenosti pátel starožitností eských 3, Praha 1992, 31-40. Poátky msta Jindichova Hradce svdectví archeologie. In: Jindichv Hradec 1293 1993,. Budjovice 1993, 43-56. Jihoeské muzeum Ústav záchranných archeologických výzkum pro jižní a západní echy perspektivy, koncepce. Archeologické rozhledy 45, Praha 1993, 686. Die Rettungsgrabungen des Archäologischen Instituts Expozitur Plze in den Jahren 1988-1991 in Süd- und Westböhmen, Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/Westund Südböhmen. 2. Treffen, Tábor, Deggendorf, 1993, 15-21 (et P. Braun). Pehled archeologických výzkum muzeí Jihoeského kraje a expozitury Archeologického ústavu SAV v Plzni v letech 1991-1992, Jihoeský sborník historický 62. Budjovice 1993, 230-233 (et J. Michálek). Dvorec u Ponšic Dobejovic (okr.. Budjovice), Castellologica bohemica 3, Praha 1993, 211-216. Landštejn a jeho sídlištní zázemí, RegioM, Mikulov 1995, 19-20. Kachle s motivem biblických hrdin ze západních ech, Sborník Západoeského muzea v Plzni, Historie 13, Plze 1996, 130-133 (et P. Hereit). Pomezí (okr. Jindichv Hradec) výsledky I. etapy archeologického výzkumu, Castellologica Bohemica 5, Praha 1996, 41-46. Kostel sv. Jana Ktitele na Pomezí (okr. Jindichv Hradec) výsledky stavebn historického a archeologického výzkumu, Przkumy památek 1996/I, Praha 1996, 55-64. Pozdn gotická drobná plastika z hradu Landštejna (okr. Jindichv Hradec), Sborník spolenosti pátel starožitností eských, Praha l996, 133-136. Stedovká kamenina Falkeho skupiny z hradu Landštejna (okr. Jindichv Hradec). Život v archeologii stedovku. Praha, Peres 1997, 88-92. Za tajemstvím putimské fary, Putimský zpravodaj 9/97. asn a vrcholn stedovká keramika z hradu Potštejna u Žinkov (okr. Plze-jih), Zpravodaj Okresního muzea a Státního oblastního archivu Plze-jih v Blovicích, Blovice 1998, 9 14 (et M. Metlika). Domažlická sídelní aglomerace v raném stedovku, Archeologie ve stedních echách 3/2, Praha 1999, 259-282
(et M. Metlika). Zaniklá stedovká osada Tuany (k. ú. Sobkury, okr. Plze-jih): pedbžná zpráva o výzkumu v r. 2002, Metlika, M.(eds.) Archeologie doby hradištní v echách, ZM Plze 2005, 29-43 (et M. ezá). Plzesko Píroda, historie, život. Kapitoly: Vývoj osídlení; Od píchodu Slovan do 13. století, Praha, Baset 2008, s. 190-196, 303-306. Zbytky sídelních a tžebních aktivit v pedpolí hradu Landštejna (okr. Jindichv Hradec), Sborník Západoeského muzea v Plzni, Historie 19, Plze 2008, 198-202. Kirche St. Jakobus in Taus/Domažlice und ihre Stellung in der örtlichen frühmittelalterlichen Siedlungsagglomeration. In: Poláek, L., Maíková-Kubková J. (Hrsg.) Frühmittelalterliche Kirchen als archäologische und historische Quelle, Brno (ARÚ AVR) 2010, 289-303, (et M. echura). Soubor stedovkých dlaždic od kostela sv. Vavince na Štítarech (o. Domažlice). Studniková, M. (eds.): Bohemia plena est eclesiis, Praha 2010, 368-373. Kostel sv. Jakuba Vtšího v Domažlicích a jeho postavení v místní ran stedovké aglomeraci. Archeologie v západních echách 2, 133-150 (et M. echura). Co je to výstupek? Petr Rožmberský Václav Chmelí Ve starých popisech panských sídel je možné se obas setkat s termínem výstupek (vejstupek). Snad je ješt nkde v jiných publikacích o architektue uvedena definice výstupku, nám se však zatím podailo ji objevit jen v encyklopedii Lidová architektura. Jsou zde definovány ti druhy vejstupku : 1) Malý, obvykle nevytápný pístnek vedle svtnice, vydlený v domovém pdorysu nebo z nho vystupující. Sloužil jako skladovací prostor, spávali v nm výmnkái a svobodné dívky. 2) Krytý, prkny bednný prostor ped vchodem do domu ( bouda ) ve východních echách. 3) Vyvýšená, po schdcích pístupná plocha ped vstupem do srubu, opatená zábradlím (Pardubicko). 1) Dále uvedeme nkolik píklad. Nejprve opt z lidové architektury. Ve Vlastivdném sborníku severního Plzeska byl na pokraování otiskován rukopis B. Buška z 30. let 20. století nazvaný Typ vesnic na Mantínsku. Je možné se zde doíst, že v Pláních (okr. Plze-sever) je nejzajímavjším obecní domek p. 23. Pízemí tvoí chlév a komora, mezi nimiž je na vyzdném tvaru umístno schodišt, po nmž zprava i zleva možno vystoupit k domovním dveím, ped nimiž rozšíená horní plocha schodišt tvoí široký práh opatený zábradlím jakoby malou pavláku. Proti vchodu je erná kuchyn, dosud úpln zachovalá, se dvma krby a ohništm. Vpravo od domu je velká svtnice se starodávnými kachlovými kamny a dvma okny, vedle ní vejstupek s jedním oknem. Vlevo od kuchyn je komora. 2) Na tento pípad lze aplikovat definici. 1. Nkde na pomezí mezi lidovou architekturou a vyšším standardem bydlení stojí obydlí nájemce železných hutí ve Strašicích (okr. Rokycany) Jindicha Kašpara de Sart. Z odhadu provedeného po de Sartov smrti roku 1617 se dozvídáme, že rozšíil i obytné stavení pi huti pistavl k nmu dva vejstupeky se dvma místnostmi a síní, vystavl další devné stavení pro svého bratra Julia a hutní ele a zídil kolnu na uhlí. 3) Také tady zejm pístavky vystupovaly z pdorysu objektu (složitjší varianta definice. 1). Také známý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ve svém cestopisu znal a používal termín výstupek. Pi popisu radního domu v Insbrucku íká, že má ven na námstí výstupek aneb pavla, se stechou nákladn pozlacenou. 4) Tady už zejm nejde o žádnou z výše uvedených definic a zdá se, že by mohlo jít o balkón i arký, který sice vystupuje z hmoty objektu, ale nikoli z jeho pdorysu. Žádná uvedená definice se na tento píklad nehodí. Ve Svaté zemi popisuje Kryštof nkteré církevní objekty: Po schodech šli jsme dol až do isté prostranné kaple, a pes tu po 11 stupních dol hloubji jsme vešli, v níž jest oltá, po levé jeho stran jest výstupek a ped ním ímsa, aby do nho lidé nechodili, a jest táž kaple i výstupek z pouhé tvrdé skály vytesaný. Nebo: Poté vyšli jsme do velké kaple, a jdouce ke schodm, vidli jsme studnici dosti hlubokou v zemi, a teprv tmi schody, jimiž jsme dol sešli, zase jsme nahoru vycházeli. Však uprosted schod nalezli jsme výstupek do zem a malou kaplici klenutou bez oken, tmavou, že se se svtlem do ní choditi musí; v té jsme vidli dva hroby kamenné nápodobné oltám. Na druhé stran pes schody naproti jest jiný výstupek ve zdi a v nm jeden hrob. A jinde uvádí: V té kapli uprosted proti zdi východní jest malý výstupek do kaple otevený. Od tohoto místa nco málo na pravé stran proti poledni stojí opt jiný výstupek tverhranný, dosti veliký, zdýli tyr a zšíi tí krok, vysoký tyi lokty a do kaple otevený, v skále vytesaný, avšak hloubji než kaple, a má ti stupn kamenné. Stojí v nm oltá z mramoru. 5) Zde výstupky sice vystupují z pdorysu svaty, jsou však pod zemí dnes bychom je nazvali výklenky. Vrame se však do ech a zamime na hrady. August Sedlá- ek pipomíná, že roku 1551 byl na Zvíkov (okr. Písek) udlán výstupek, který spoíval na tech krakorcích. 6) Jde zejm, tak jako v Insbrucku, o arký. Na hrad Libštejn (okr. Rokycany), který byl rozdlen roku 1543 mezi tyi bratry z Valdštejna, byl také výstupek. V dílích cedulích stojí:...dm, na kterém svtnice veliká proti kapli a sýpka, i výstupek ped tou svtnicí, také komory, kde Melichar líhal, i vespod té svtnice. 7) V tomto dost nejasném pípad mže jít jak o definici. 1, tak i o definice. 2 nebo 3; velké svtnice však bývaly v pate domu (paláce) a proto mže jít i o arký. Více píklad jsme zaznamenali z tvrzí, zámek a dalších drobných panských sídel. Tak na konci 16. století podle popisu tvrze v Liblín (okr. Rokycany) byla tvrz ( nový dm ) stavením s kamenným spodkem. Ostatní konstrukce byly devné. Ústední obytnou místností tvrze byla velká svtnice s vejstupkem. 8) Bohužel není jasné, zda byla tvrz patrová v tom pípad by opt mohlo jít o arký, jinak o definici. 1. Také v dílích cedulích zaznamenaný popis tvrze v Úlicích (okr. Plze-sever) z roku 1615 obsahuje výstupek:...pokoje tyto, jako dolejší velkou svtnici s tmi komorami, jak se z té velké svtnice podle kamen do nich jde, totiž vejstupek pední, a zadní komora s tou pivnicí, jak se do ní skrze vejstupek jde, s malou svtnikou v domu.... 9) Tady je možné konstatovat, že pední výstupek je jedním z pokoj tvrze. Existoval-li pední výstupek je možné pedpokládat, že existoval také zadní výstupek, který zde mžeme snad ztotožnit se zadní komorou. Jde tedy patrn o dva výstupky z pdorysu, tedy o složitjší variaci definice. 1. Situace tvrzi v Hradišti u Kasejovic (okr. Plze-jih) byla roku 1659 následující: Šlo o kamennou stavbu, v níž se nacházela mimo jiné komora zadní, velká svtnice s 8 okny, ve druhé svtnici tyi okna a nad svtnicí komora; v malé komoe stoleek; v zelené svtnici ti okna; v síni neb domu ped sklepem truhla velká; v spižírn stl, v spižírn zadní stoleek; v [malé] svtnici dolejší panské ti okna a jelení parohy; ve vejstupku pi svtnici dvee se zámkem, kamna zelená, dv okna, stoleek malý, židlika a lože; pod vejstupkem kamna a dv okna ; v kuchyni, která klenutá jest dvée ke dvoru; sklepy v jednom zavení ti klenuté; ratejna bez oken, nkdy bývala komorou. Interpretace výstupku autory publikace o Hradišti zní: Zvláštním útvarem byl vejstupek pi svtnici. Z popisu vyplývá, že sestával ze dvou místností nad sebou, které byly opateny okny a kamny. Zdá se, že šlo o výrazný rizalit až drobné kídlo. 10) Jde tedy o variaci na definici. 1. Dne 2. kvtna 1690 byl vypracován velice podrobný odhad statku Lštní (okr. Domažlice). Odhad tehdy vypracoval Petr Mikuláš Straka z Nedabylic, císaský rada, komorního a dvorského soudu soudce a místokomorník v Království eském z moci úadu svého spolu s Janem Ignáciem Halékem, komorníkem pi deskách zemských. Tvrz je zde popisována následovn: Tvrz od kamene, šindelem pikrytá, na díle zdná a nco roubením ohražená, okolo ní píkop, nad vraty jest klenutí, ze sín po stran komora, potom pímo vchází se do velké svtnice, v níž je kancelá, po pravý ruce pokojíek bez kamen táflovaný, dáleji vejstupek klenutý a po levé ruce kuchyn a spížírna, ob klenuté, též tvrze se dotýká vž silná od kamene vystavná. 11) Opt je možné uvažovat o defenici. 1. Termín výstupek byl užíván v popisech panských sídel ješt i v 19. století. Popis sídla v Podhí (okr. Plze-jih) podává ve 60
svém románu roku 1928 A. Berndorf, kde jej klade do úst jeho hrdin, ale je evidentní, že jde asto o osobní vzpomínky z mládí: Obytné stavení nebylo postaveno pímoae se stájemi a eledníkem. Tam, kde vedla k nmu pedsí, lomila se fronta hlavních zdí v tupém úhlu, byla trochu zešikmena, a z oken obytného stavení do nádvoí bylo vidt do celého dvora, i k vratm. Proto byl u druhého okna velké obytné svtnice výstupek a na nm sedátko... V zámeku ve velikém pokoji byl u okna vejstupek, kde sedával Smrka (tj. majitel v 19. století) s knihou. 12) Nezdá se být pravdpodobné, že by šlo o definici. 1. Spíše pipadá v úvahu, že autor ml na mysli sedile sedátko umístné ve špalet okna. Poslední zatím zachycená zmínka o výstupku je ze zápisk majitele statku Kunkovice (okr. Klatovy) z roku 1865, kdy popsal stav kunkovického sídla: Uprosted je sál s malovanými trámci a starými malbami na stnách,... ped domem výstupek po 5 schodech s vžikou a zvoncem. V práci o Kunkovicích bylo konstatováno, že na nástupní perón ped vchodem stoupají podél zdi široká kamenná schodišt. Je to onen výstupek, souhlasí i poet schod. Vžika se zvoncem již neexistuje. Na vyobrazení kunkovického sídla z roku 1863 stoupá z nádvoí ke vchodu dvouramenné schodišt bez vžiky; drobná vížka vystupuje v ose vchodu do patrového objektu až z okraje stechy. 13) Bu byl perón mezi lety 1863-1865 zastešen a opaten vížkou se zvoncem (pak by se mohlo jednat o modifikaci definice. 2), nebo nebyl popis z roku 1863 pesný a vížka se zvoncem byla na steše. Pak by se jednalo o modifikaci definice. 3. Pojmu výstupek se vda (pokud víme) vnovala doposud jen v rámci výzkumu lidové architektury, piemž byly vypracovány ti definice tohoto stavebního jevu. Se stejným pojmem se však setkáváme, jak ukazují uvedené píklady, také u staveb spole- enských elit. Tento lánek je prvním pokusem se vyrovnat s jeho existencí v tchto souvislostech. Konfrontuje archivní doklady s eenými definicemi. Ukazuje se, že je nelze aplikovat ve všech pípadech, i když se vtšina z nich blíží definici. 1, totiž vystupování z pdorysu. Již v menší míe nalezneme píklady, na které je použitelné druhé i tetí vymezení výstupku v lidové architektu- e. Ovšem nelze ignorovat, že existují píklady vymykající se všem tem definicím bu ásten (podzemní výklenky, patrové rizality i drobná kídla) nebo zcela, jako jsou arkýe nebo sedile v síle zdi. Je proto nutné, aby se dále pokraovalo ve studiu archivních pramen. Výsledky bude teba pomovat se samotnými stavebními konstrukcemi objekt bydlení vyšších vrstev spolenosti minulosti. To umožní vypracovat definice výstupku aplikovatelné i pro n. Takové studie budou též obohacením výzkumu historické sémantiky nejenom panských sídel. Poznámky: 1) Frolec, V. Vaeka, J. Schejbal, J. Vajdiš, J.: Lidová architektura. Praha 1983 (dostupné na http://www.lidova-architektura.cz/orehled-seznam/encyklopedie /vejstupek.htm). 2) Vlastivdný sborník tvrtletník pro regionální djiny severního Plzeska, XVI/2006,. 1. 3) Koán, J. 1946: Staré eské železáství. Praha, s. 209-210. 4) Harant z Polžic a Bezdružic, K.: Cesta z Království eského do Benátek, odtud do zem Svaté... 1. Praha 1854, s. 5. 5) Citace v pozn. 4, s. 117-118, 157, 192-193. 6) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XI Práchesko. Praha 1897, s. 37. 7) Národní archiv, fond DZV,. 45, fol. E 29. 8) Anderle, J. Švábek, V.: Tvrze v rokycanském okrese - II. ást. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech 4. Rokycany 1992, s. 4. 9) Národní archiv, fond DZV,. 76, fol. M 26v. 10) ervenka, V. Novobilský, M. Rožmberský, P.: Tvrze Bezdkov a Hradišt u Kasejovic. Plze 2009, s. 62-63. 11) Procházka, Z.: Lštní. Promny jednoho rytíského sídla aneb jak se státi zemánkem. Domažlice 2007, s. 27. 12) Rožmberský, P.: Rytíské, baronské a hrabcí sídlo v Podhí, Hláska XVII/2006, s. 57. 13) Rožmberský, P. Švábek, V.: Kunkovice o. Klatovy. In: Roenka Klubu Augusta Sedláka 1987. Plze 1986, s. 71-73. Už jste etli...? Heman, J.: eský Šternberk. Publikace podrobn popisuje historii a stavební vývoj známého posázavského hradu. Formát A5, 40 stran, ada pvodních kresebných rekonstrukcí hradu 61 v rzných obdobích. Publikaci vydalo nakladatelství Petr Mikota, kde ji lze rovnž objednat. asopis Spolenosti pátel starožitností 3-4/2012. Toto íslo je vnováno památce zesnulého Prof. Tomáše Durdíka, který byl dlouholetým starostou spolenosti. Jsou zde otištny vzpomínky jeho pátel, kamarád a spolupracovník, asto osobního rázu. Dokumentují tak šíi zájm a lidské rozmry zesnulého. V druhé ásti publikace jsou lánky vnované opevnným panským sídlm: F. Záruba: Valdek píspvek k poznání stavebního vývoje hradu; J. Hložek R. Kivánek: Chvatruby výsledky výzkumu hradního areálu. J. Úlovec: Píspvek k djinám hradu Falkenštejn-Sokolík. P. Chotbor: Kresebná rekonstrukce krbu na hrad Valeov. J. Musil: Nález zlomku hlavice bronzového palcátu z k. ú. Hošalovice. Z. Bláhová-Sklenáová: Fragment nádoby s nápisovým kolkem z hradu Šelmberka. P. Mikota Košál, J. a kol.: Vízmburk, Píbh ztraceného hradu. Sdružení pro Vízmburk, Havlovice 2013, 224 s. s obr. Loské 40. výroí zahájení archeologického výzkumu hradu se stalo podntem pro vznik dvou publikací. První z nich z pera V. Razíma se zamila na poznání stavební podoby hradního jádra a doprovodilo ji množství dosud nepublikovaných unikátních fotografií. Druhá publikace zpracovaná kolektivem mladých archeolog se krom popsání djin a stavební podoby hradu vnuje pedevším výpovdi archeologických nález o život na hrad. Píslušná kapitola zaujala více než polovinu stránkového rozsahu knihy a lení se do trnácti podkapitol. Rozsáhlému a po úmrtí PhDr. A. Hejny CSc. odbornou veejností odepsanému výzkumu se tak konen dostalo náležitého zhodnocení. J. Slavík Z hrad, zámk a tvrzí istá (okr. Semily). V poplužním dvoe uprosted vsi pvodn stála po obvodu tyi kídla. Do dnešní doby se dochovala 2 kídla jižní a západní, která ve svých zdech dochovala zbytky renesanní tvrze a panského domu v úrovni pízemí. Majitel udržovaného západního kídla nám ukázal prostory pízemí s plackovými klenbami zaklenutými do pas a stedových sloup. istá, pízemí západního kídla (foto O. Slabý 2013). istá, po požáru pestavné jižní kídlo (foto O. Slabý 2013). Dle jeho sdlení asi ped 4 roky zachvátil západní trakt sousedního jižního kídla velký požár, který zlikvidoval patro budovy. Majitelé pak stavbu obnovili, avšak zvenku do zcela jiné podoby, k severnímu obvodu pistavli rizalit. Zvenku nyní tato stavba nevykazuje
žádné známky historického pvodu. Stny jsou hladké, okna moderní. Pouze ze severu je zachován vstup s pískovcovým ostním. Uvnit tohoto plášt údajn zstaly zachovány pízemní klenuté prostory. Stará Paka (okr. Jiín). Pvodn vodní tvrz, ze které se dnes dochoval pahorek tvrzišt s domem a hospodáskými budovami. Okolo je ásten dobe itelný píkop. Hledání tohoto tvrzišt nebylo snadné, nebo v Encyklopedii eských tvrzí (Argo, Praha 2005) je v záhlaví hesla Stará Paka myln uvedeno, že tvrzišt je zastavné p. 93. Ve skutenosti zde však stojí p. 98. Poustka, pozstatky tvrze (foto O. Slabý 2013). Stará Paka, tvrzišt s p. 98 (foto O. Slabý 2013). Bezno, Dobrá Voda, Velké Horky (okr. Mladá Boleslav). V knize Zdeka Fišery Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku vydané Okresním muzeem v Mladé Boleslavi v roce 2002 je v lánku o tvrzi ve Voreckém dvoe v obci Bezno (s. 19 a 20) zamnna severnjší a jižnjší budova. Ve skutenosti popis severnjší budovy odpovídá jižnjší a naopak. V této knize jsme našli ješt nkolik dalších drobných nesrovnalostí. Nap. na s. 26 ve stati o Dobré Vod se uvádí, že je položena 3 km východn od Mladé Boleslavi. Ve skutenosti se nachází 3 km východn od Mnichova Hradišt. Na s. 95 v lánku Velké Horky se na 9. ádku píše: Hrzek z Brodce, uvádný v letech 1487 až 1404. Pravdpodobn má být 1387 až 1404. Blušice (okr. Most). Jií Úlovec uvádí v knize Zaniklé hrady, zámky a tvrze ech (Libri 2000), že hroutící se budova tvrze byla novými majiteli beze zbytku zboena. Místo úplného zbourání však pravdpodobn došlo k její rozsáhlé oprav, nebo tato stavba dnes ve dvoe stojí a je opravená a užívaná (viz též heslo Blušice na serveru hrady.cz). Poustka, kámen s letopotem (foto O. Slabý 2013). pímo proti tvrzišti našli na boní stn schod do vody zajímavý kámen s vytesaným letopotem. První dv ísla letopotu jsou špatn itelná, ale pravdpodobn se jedná o 1 a 8. Koncové íslice jsou 68. Mohlo by se jednat o druhotn použitý kámen z nadpraží njaké místní usedlosti s letopotem 1868. O. Slabý Brandýs nad Orlicí (okr. Ústí n. Orlicí) poátkem jara se zítil záklenek okna v pízemí paláce na jižní stran hradu (viz obr.). Nejedná se o závažnou ztrátu, dosavadní podoba záklenku pocházela z období záchranných prací KT za 2. svtové války. V letních msících probhl na vnjší stran jižní obvodové zdi jádra záchranný archeologický výzkum. Jeho cílem bylo zjištní podoby základ zdi ped zapoetím zajišovacích prací této partie hradu. Souástí prací je i zajištní stepu zdi budovy, nastavné na parkánovou hradbu u jihovýchodního nároží jádra hradu. Tvrz Blušice (foto O. Slabý 2010). Starý Knín (okr. Píbram). V Encyklopedii eských tvrzí (Argo, Praha 2005) je pod tímto heslem na s. 750 obrázek s popisem starší vyobrazení bývalé tvrze. Na tomto obrázku však bývalá tvrz není. Jedná se o objekt s vžikou stojící v severovýchodní ásti dvora naproti pestavné tvrzi. Poustka (okr. Cheb). Uprosted vsi Poustka (pvodní název Oed) byla založena ve 2. pol. 13. stol. vodní tvrz, která svým majitelm sloužila pravdpodobn až do r. 1526, kdy celá ves pešla z vlastnictví chebských mšan do majetku Wirsperg, kteí ji pipojili k sousednímu statku Dvoreek. Dnes se nacházejí na výbžku behu do východní strany rybníka v Poustce nízké základy zdiva obdélné budovy o rozmrech 10 x15 m s menším pístavkem. Budova byla zapojena do obvodové hradby. Místo je parkov upraveno a na návštvníka psobí velmi hezkým dojmem. Pi obchzce kolem rybníka jsme na jeho jihozápadním behu 62 Hrad Brandýs n. Orl., dnešní stav okna v jižní stn paláce (foto J. Slavík). Frymburk (okr. Náchod) poátkem jara se zítila ást lícového zdiva velké vže na severní stran hradu. Majitelé v loském roce sanovali jihozápadní nároží hradního jádra. Oprák na nároží byl podle použitých cihel tém normálních rozmr vybudován až v zámeckém období existence, nejspíše v 1. polovin 18. století. Vizmburk (okr. Trutnov) obanskému Sdružení pro Vízmburk se podailo získat prostedky na vybudování definitivního zastešení západního kídla hradu. Projekt vznikal od poátku roku v úzké souinnosti s památkovými orgány, pedevším s josefovským územním odborným pracovištm Národního památkového ústavu. Hlavní stavební práce již byly zahájeny a probhnou do poátku zimy. V dalších letech by mla být stej-
ným zpsobem zastešena i další kídla hradu vetn velké vže, jejíž vrcholek mla podle pvodních pedstav obanského sdružení korunovat rozhledna. Tento zámr by však znamenal velký zásah do pvodních konstrukcí již tak tžce postižené zíceniny hradu. Nosná konstrukce ploché stechy použije kombinaci ocelových a devných nosných prvk. Na získání prostedk pro záchranu hradu byla vypsána sbírka, bližší informace o hradu, dní na nm a jeho záchran lze nalézt na webových stránkách Sdružení. J. Slavík V srpnu 2013 ješt stálo lešení potebné k oprav vnjší zdi východního paláce hradu Libštejna (okr. Rokycany). Nové zdivo je barevn odlišitelné. P. Rožmberský Na skalní pevnstce v obci Chibská (okr. Dín) byly zpevnny schody a vymazáno zdivo, ale zárove se ocitla na soukromém pozemku, patrn penzionu a v dob mé návštvy byla brána na pozemek uzavena. P. Záhoík Hrádek v Chibské (foto P. Záhoík). Libštejn s lešením, pohled z pedhradí (foto P. Rožmberský). Srpen 2013 nový pohled na hrad Falkenštejn (okr. Tachov) od Úterského potoka po tžb deva. J. Richterová Falkenštejnská hradní skála (foto J. Richterová). Na hrad Sion (okr. Kutná Hora) byl loského roku nainstalován pískovcový kalich a okolo hradu a v jeho okolí je nkolik nových informaních panel, které poukazují na obléhání hradu Hyncem Ptákem a obranu Janem Roháem z Dubé. Panely se táhnou až ke tvrzi Malešov. Na hrad se dá s povolením starosty obce pespat ve stanu nebo pod širákem, je možno rozdlat i ohe. Je ovšem nutno dodržovat zásady slušného chování. Památník na hrad Sion (foto P. Záhoík). Zprávy z klubu Rada Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, 301 36 Plze. Tel. 604261000, e-mail: rozmber@kar.zcu.cz. Internetové stránky: http://www.klub_augusta_sedlacka.cz. 15. roník konference Djiny staveb se koná ve dnech 21.- 23.3. 2014 v zámku Netiny Pihlášky na adrese pmikota@post.cz, podrobnosti na www.evida.cz/shp. Pokladníci poboek nejpozdji do 15. prosince 2013 odešlou na úet Rady KASu 236531078/0300 vybrané peníze desátek (10 K za lena v roce 2013) a pedplatné Hlásky na rok 2014, které se zvyšuje na 80 K. Zárove je nutné zaslat na výše uvedenou adresu nebo e-mail jmenné seznamy platících desátek a platících Hlásku. Hlásku 2014 mají zdarma lenové publikující v Hlásce 2013. Jsou to z poboky Plze: J. Anderle, P. Sokol, R. Trnka, J. Brtek, V. Lang, L. Krmá, P. Rožmberský, T. Maík, O. Slabý, P. Mikota, V. Chmelí, J. Richterová, z poboky Hradec Králové J. Slavík, Z. Fišera, z poboky Praha P. Nosek, J. Synek, z poboky Brno J. Šttina, z poboky Zlín V. Svoboda. Redakce dkuje tm, kteí do uzávrky poslali píspvky, i tm kteí je slíbili ty budou otištny píšt. Je ale poteba, aby se odhodlali psát i další lenové klubu; amatérm s tím pomže redaktor a profesionálové by se mli vzchopit k inu. Poboka Plze Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, 301 36 Plze. Tel. 604261000, e-mail: rozmber@kar.zcu.cz. Pozor!!!!!!!!!! tte pozorn, nastávají velké zmny v placení píspvk! Jist jste si povšimli, že v tomto tvrtém ísle nejsou, jako bývaly, vloženy složenky na placení píspvk. Protože bylo opt zvýšeno poštovné a vedení poboky nechtlo ješt více zvýšit píspvky, bylo využito hromadného podání, v nmž však nemohou být do asopisu vkládány navzájem odlišné pílohy. Takže lenové budou muset sami poslat píspvky poštovní poukázkou typu C (k dispozici na pošt) na korespondenní adresu poboky: Klub Augusta Sedláka, Kopeckého sady 2, 301 56 Plze. Do kolonky Lhta pro výplatu vepíší 30 (dní), a do kolonky Zpráva pro adresáta poznamenají, co platí. Pi bžné platb to bude P13 (tj. píspvky za rok 2013) a H14 (tj. pedplatné Hlásky na rok 2014). Je-li platící autorem píspvku v Hlásce 2013, napíše místo H14 slovo autor. Pjde-li o rodinnou platbu, bude za P13 pipsáno (2x). Bude-li chtít nkdo ukonit lenství v klubu, zaplatí pouze píspvky a napíše tedy jen P13 a konec. Výše roního píspvku zstává stejná 60 K, za rodinného píslušníka 20 K. Jak již bylo avizováno v minulém ísle, pedplatné Hlásky se zvyšuje na 80 K. Bžná platba (píspvky + 63
Hláska) tedy bude init 140 K. Žádostem nkterých len platit pevodem na úet se vyhovuje. Píspvky je tedy možné zasílat na úet. 236531078/0300. Jelikož si však banka za pohyb na útu strhává 5 K, je nutné zaslat o ptikorunu více pi bžné platb tedy nikoli 140, ale 145 K. Dále musí být jasné, kdo a co platí. Do zprávy pro píjemce je tedy nutné napsat jméno a nkterý z výše uvedených symbol plateb. Nebude-li to fungovat, bude tento zpsob platby opt zrušen. Platit je samozejm možné také na klubových schzkách pímo pokladníkovi nebo jeho zástupci. Všemi uvedenými zpsoby je teba zaplatit do konce listopadu (maximáln do konce roku). Již nebudou zasílány upomínky a neplati prost první íslo Hlásky 2014 nedostane, protože si ho nepedplatil. Jestliže si uvdomí, že zapomnl zaplatit, ozve se (na výše uvedený mejl nebo telefon) a domluví se další postup. Jestliže vedení poboky nebude mít na neplatie kontakt, bude na jarní schzi poboky navržen na vylouení. Klubové schzky se konají každou první stedu v msíci v Riegrov 3 (suterén). Pes prázdniny se pednášky na schzkách nekonaly, na záijové schzce zaujal P. Mikota pednáškou nazvanou Jónské ostrovy od polis ke kastru. Na íjnové schzce se tamtéž bude po pednášce konat lenská schze poboky s obvyklým programem. Podzimní autovycházka povede na Kivoklátsko. Odjedeme v sobotu 19. 10. 2013 tradin od Hamburku v 8 hodin. Vede O. Slabý. V plánu je návštva hradu a proboštství Velíz, hradu/zámku Nižbor, zámku Deví, hradu Kivoklátu, msta Rakovníku (oberstvení), hradu Hlavaova, zámk Olešné a Kolešovic, tvrziš Pšovlk a Šanova a zámku v Petrovicích. Zda to stihneme, se uvidí. Majitelé aut a pšáci se musí pedem nahlásit na výše uvedeném e-mailu nebo telefonu. Velká pednáška se koná ve stedu 20. listopadu opt v zasedace FF ZU v Sedlákov ul. 15 (2. patro) od 17. hodin. Mgr. Filip Prekop seznámí posluchae s novými zjištními o podob hradu Libá pi záchranném archeologickém výzkumu v roce 2011. Do minulé Hlásky se nevešla zpráva o jarním zájezdu: 25. kvtna se úastnilo autobusového poznávacího zájezdu na Domažlicko 21 lidí a pes. Nakonec i pes hrozivou pedpov nepršelo, ale teplo nebylo. První zastávkou byl Bílý mlýn za Stakovem, kdysi stedisko samostatného statku a šlechtické sídlo. Zdá se, že se z nj nic nezachovalo, obytné cihlové stavení je pomrn mladé. Zato je tu chován osel, poníci a stádo koz. Hrad/zámek v Horšovském Týn je velmi rozsáhlý prohlídka jedné z tras (hrad) trvala hodinu. Architektonických pozoruhodností je zde hned nkolik a zajímavé jsou i mstské domy na námstí. Kostel v Horšov, nkdy se sídlem arcijáhna a pozdji s tvrzí (po nichž se však povrchové stopy nedochovaly), je opraven, podobn jako letohrádek Annaburg v horšovské oboe, který vstal z mrtvých. Zámek v Trhanov je nepístupný a hlídají ho dva litinoví kohouti. V Domažlicích jsme vystoupali na vž Chodského hradu a prohlédli si lapidárium na nádvoí a v suterénu. Následovalo oberstvení ve stylové hospod Meluzín našeho lena Zdeka Procházky. Na Rýzmberku zaujala nov vyzdvižená brána, úzká bašta vybíhající do píkopu a hospdka, kde byla k mání všechna ísla edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa. Nkteí vystoupali na vž zdejší rozhledny. Poté došlo ke zmn plánované trasy a zpátení cesta vedla pes Klatovy do Švihova, kde jsme si prohlédli bývalý špitální kostel po josefských reformách pedlaný na byty, který patí jedné z úastnic zájezdu, která nám ukázala i interiéry s žebrovými klenbami a freskami. Poboka Brno Kontaktní adresa: Ing. Pavel Švehla, Ondrákova 3, 628 00 Brno-Líše, e-mail: svehla.pavel@volny.cz.; Mgr. Bc. Josef Jan Ková, e-mail: josef.kovar@seznam.cz. Zpráva o innosti v r. 2012: Jádro innosti poboky spoívalo v individuálních aktivitách jejích len. Josef Unger tak mj. bádal na zícenin hradu Boleradice a v rámci výcviku student antropologie Masarykovy univerzity v Brn se tohoto roku rovnž chýlil ke konci výzkum prostoru ímskokatolické fary v Tasov, jenž v širších souvislostech znamenal i revizi stedovkých djin Tasova a okolí. Miroslav Plaek pokraoval ve své mimoádn plodné publikaní innosti mj. kapitolou zabývající se hrady lucemburských markrabat ve sborníku vnovaném Morav za as markrabte Jošta i vztahu stedovké církve a fortifikovaných lokalit ve sborníku k 60. narozeninám editele Archeologického ústavu AV R v Brn Pavla Kouila. Josef Ková potom bhem roku 2012 psobil na více opevnných lokalitách jak v západní ásti eského Slezska (zejména hrádek Adolfovice), tak na jižní (hrad Vildenberk) i západní Morav (tvrz v Bezníku). Jan Šttina z titulu své funkce psobil jako garant památkové pée na vícero kastelologických lokalitách východní Moravy. Nestor poboky a její estný len, pan Jaroslav Pinesdom z Ketkovic, pak shrnul svj zájem o tamní hrad Levnov do zdravice ostatním lenm KASu Brno. Spolené aktivity poboky se omezily na výroní schzi konanou 21. prosince 2012 v prostorách brnnského Šermíského klubu L. A. G. Navzdory zlovstnému datu mla schze píjemný a nijak nerušený prbh, jenž kontrastoval s pedvánoním shonem v okolí. Již ponkolikáté slibovanou exkurzi na hrad Boskovice se bhem roku opt nepodailo realizovat z dvodu znaného pracovního vytížení J. Šttiny. Za zmínku však stojí úast nkolika len poboky na tradiním jarním kastelologickém zájezdu poboky KAS Zlín. J. J. Ková, pokladník poboky Brno Další informace od poboek redakce do uzávrky tohoto ísla neobdržela. Kontakty na ostatní poboky: Poboka Praha Kontaktní adresa: KAS Poboka Praha, PhDr. Jií Úlovec, T. Milady Horákové 133, 166 21 Praha 6 Dejvice, e-mail: julovec@mvcr.cz. Poboka Hradec Králové Kontaktní adresa: Ing. Jií Slavík, Nerudova 1210, 517 41 Kostelec n. Orlicí, e-mail: slavik@josefov.npu.cz, jaroslav_cerny@centrum.cz. Poboka Zlín Kontaktní adresa: KAS poboka Zlín, MUDr. Jií Hoza, eská 4760, 760 05 Zlín. Tel. 737177346. E-mail: jihoz@post. cz. Internetové stránky poboky: http://www.kaszlin.estranky.cz/. Poboka Humpolec Kontaktní adresa: KAS, poboka Humpolec, Hradská 818, 396 01 Humpolec, E-mail: kocmani.hu@seznam.cz, frantisek.kocman @mesto-humpolec.cz, tel: 777347511. Internetové stránky poboky: http://www.hrad-orlik.cz. Uzávrka dalšího ísla: 10. 12. 2013 (vyjde v první lednové dekád 2014) HLÁSKA, zpravodaj Klubu Augusta Sedláka. ISSN 1212-4974. Vychází tvrtletn. Toto íslo vyšlo v 1. íjnové dekád 2013. Šéfredaktor Petr Rožmberský (rozmber@kar.zcu.cz.), technický redaktor ing. Petr Mikota (pmikota@post.cz), redaktor pro internet Milan Novobilský (klub_augusta_sedlacka@centrum.cz.). Adresa redakce: Klub Augusta Sedláka, Kopeckého sady 2, 301 56 Plze. Vydává Klub Augusta Sedláka za pispní Grantu na podporu kulturních program msta Plzn a Nadace 700 let msta Plzn. Registrováno pod znakou OK UmP 23/1991. 360 výtisk. 64