Pohybová terapie tanečníků s využitím alternativních metod aplikovaných do předmětu taneční gymnastiky na školách uměleckého zaměření

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér taneční pedagogiky Pohybová terapie tanečníků s využitím alternativních metod aplikovaných do předmětu taneční gymnastiky na školách uměleckého zaměření Diplomová práce Autor práce: Bc. Petra Kincová Vedoucí práce: doc. Mgr. Jarmila Vondrová Oponent práce: Mgr. Jana Lepoldová Brno 2011 0

Bibliografický záznam KINCOVÁ, Petra. Pohybová terapie tanečníků s využitím alternativních metod aplikovaných do předmětu taneční gymnastiky na školách uměleckého zaměření [Movement Therapy of dancers using alternative methods applied in the subject Dance gymnastics at schools artistic focus]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta divadelní, Ateliér taneční pedagogiky, 2011, 74 s. Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Jarmila Vondrová. Anotace Ve své diplomové práci se zabývám významem tanečně pohybové terapie pro tanečníky, kteří jsou v průběhu svého profesního života vystaveni velké fyzické zátěži, na kterou musí být jejich pohybový aparát důkladně připraven. Práce obsahuje alternativní přístupy ke cvičení, čerpám i ze známých či měně známých metod a přístupů jako je například metoda Pilates, použití rehabilitačních sestav a v neposlední řadě využití znalostí východních pohybových stylů jako je jóga. Cílem práce je vyzvednout důležitost tanečně pohybové terapie při přípravě budoucích tanečníků. Annotation In my diploma thesis I deal with the meaning of the dance - physical therapy for dancers who are in the course of their professional life exposed to great physical stress.their musculoskeletal system must be carefully prepared for it. My work includes alternative approaches to exercise and I draw from the well-known or less known methods and approaches such as the Pilates method, the application of rehabilitation reports and not last the usage of knowledge of Eastern movement styles such as yoga. My purpose is to pick up the importance of dance and movement therapy in preparation for future dancers. Klíčová slova Tělo, sval, pohyb, terapie, dýchání, žák, tanečník, míč, Keywords Body, muscel, movement, therapy, breathing, pupil, dancer, ball. 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. V Brně, dne 16. května 2011 Petra Kincová 2

Poděkování Ráda bych poděkovala doc. Mgr. Jarmile Vondrové za její odborné, ochotné vedení a pomoc při řešení problematiky této práce. Dále děkuji PaedDr. Věře Mráčkové za cenné informace a připomínky. V neposlední řadě pak děkuji výtvarnici Evě Juračkové za krásné kresby. 3

Obsah PŘEDMLUVA...6 ÚVOD.......7 1. TEORETICKÁ ČÁST POPIS...9 1.1. KOSTERNÍ SOUSTAVA TĚLA...9 1.1.1. Kostra osová....12 1.1.2. Kostra končetin....16 1.2. SVALOVÁ SOUSTAVA TĚLA.17 1.2.1. Svalstvo hlavy (obličeje).......19 1.2.2. Svalstvo krku......20 1.2.3. Svalstvo trupu.....21 1.2.4. Svalstvo břicha 22 1.2.5. Svalstvo hlubokého stabilizačního systému zad.....24 1.2.6. Svalstvo horních končetin a pletence ramenního 26 1.2.7. Svalstvo dolních končetin a pletence pánevního...29 1.2.8. Vlastnosti svalů...32 1.3. DÝCHÁNÍ A STAV MYSLI.34 2. PRAKTICKÁ ČÁST - VYMEZENÍ ZATĚŽOVANÝCH A PROBLEMATICKÝCH ČÁSTÍ TANČNÍKOVA TĚLA, CVIKY A JEJICH POUŽITÍ.. 37 2.1. DÝCHÁNÍ. 40 2.2. SVALSTVO KRKU...45 2.3. SVALY HLUBOKÉHO STABILIZAČNÍHO SYSTÉMU ZAD...49 2.4. BŘIŠNÍ SVALSTVO...51 2.5. KYČELNÍ KLOUB A SVALSTVO PLETENCE PÁNEVNÍHO 56 2.6. ČTYŘHLAVÝ A DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ, DLOUHÝ SVAL STEHENNÍ - KREJČOVSKÝ..59 4

3. 20 MINUTOVÁ SESTAVA CVIKŮ APLIKOVANÁ DO PŘEDMĚTU TANEČNÍ GYMANSTIKY...64 ZÁVĚR...69 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE.70 SEZNAM ILUSTRACÍ 72 SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK 74 5

PŘEDMLUVA Jako téma své práce jsem si vybrala pohybovou terapii tanečníků s využitím alternativních metod aplikovaných do předmětu taneční gymnastika na školách uměleckého zaměření. Práce obsahuje jak teoretické znalosti o anatomii těla, tak i praktické cviky, které podporují zlepšení fyzického fondu jedince. Tanečníkovo tělo je překrásný nástroj, o který se každý ale musí postarat. V současné době je nepřeberné množství způsobů, jak tělo důkladně připravit na zátěž, které jsou žáci při studiu tance na školách uměleckého zaměření vystavováni. V mnohých případech jsou však z časových důvodů opomíjeny a neprováděny. Svou prací bych ráda poukázala na důležitost pohybové terapie pro profesionální tanečníky a přála bych si, aby tato práce byla inspirací k obohacení hodin tance v předmětu taneční gymnastika. 6

Úvod Význam správné pohybové terapie pro profesionální tanečníky i pro všechny osoby, které se tancem zabývají, je všeobecně znám. Položme si však otázku, jak důkladně je prováděna na profesionální úrovni na konzervatořích, tanečních školách, v pohybových a zájmových kroužcích a tanečních souborech. Není na to opravdu jednoduchá odpověď. Základní principy jsou vždy dětem, budoucím tanečníkům a pedagogům vštěpovány, ale zbývá na jejich provádění v již tak náročných ročních plánech čas? Nikdy nebudou děti tak disciplinované, aby se pohybové terapii věnovaly ve svém volném čase. Pohybová cvičení, která pro tanečníky budou velkým přínosem, by se měla provádět systematicky a propracovaně. Je nutné si osvojit správné zásady dýchání, metody vedoucí ke zvýšení rozsahu pohybu, cvičení na uvolnění zatěžovaných kloubů a také důležitý a opomíjený vyrovnaný stav mysli, který napomůže při provádění náročných úkolů. Myslím, že pohybová terapie je velmi opomíjena a je nutné ji od začátku vnímat jako součást tanečního umění tanečníků. Nelze ji oddělovat, je nutné k ní přistupovat velmi důkladně a profesionálně. V současné době je pojem pohybová terapie tak obsáhlý, že jen stěží ho lze pár větami popsat. Nestává se pouze zájmem tanečníků, je využívána ve sportu, ve zdravotnictví jako podpůrný prostředek k uvolnění těla a dosažení lepšího psychického stavu pacientů. Tanečně-pohybová terapie patří mezi psychoterapeutické směry zaměřené na tělo. Na začátku 20. století se někteří tanečníci (nejvýraznější z nich byla Isadora Duncan) pokoušeli tradiční balet obrodit přirozeným pohybem. Po druhé světové válce začali tito tanečníci buď sami působit jako terapeuti (nejznámější z nich byla Marian Chaceová, první prezidentka Americké asociace taneční terapie), nebo svými pracemi začali inspirovat profesionály, kteří v této době pracovali s duševně nemocnými lidmi a hledali nové cesty. Ve své práci však budu pohybovou terapii chápat a aplikovat do roviny výchovy profesionálních tanečníků jako neoddělitelnou součást jejich pohybového slovníku. Jako podpůrný prostředek k celkovému uvolnění pohybů, zvýšení jeho rozsahu, uvolnění nejzatěžovanějších kloubů, posílení problematických svalových partií. 7

V diplomové práci budu čerpat ze známých či měně známých metod a přístupů jako je Pilates, využití rehabilitačních sestav a v neposlední řadě využití znalostí východních pohybových stylů jako je jóga a tai-chi. Práce je rozdělena do tří částí. V první, teoretické části, provedu anatomický popis částí našeho těla, jeho skladbu, strukturu a funkci. Především se zaměřím na soustavu kosterní a svalovou. Důležitým faktorem je také dech a stav mysli při provádění náročných a pohybově složitých úkolů. Teoretická znalost je nezbytnou součástí tanečně-pohybové terapie. V druhé, praktické části, se budu zabývat nejzatěžovanějšími a nejproblematičtějšími částmi tanečníkova těla, které jsou extrémně přetěžovány v průběhu výuky, a popisovat je. Zaměřím se na problémy, které se vyskytují při maximální zátěži ve výuce klasického tance, a špatné návyky, které se mohou objevovat. Popíši ukázky cvičení, která budou napomáhat odstraňovat vzniklé nežádoucí tělesné návyky s využitím alternativních přístupů (použití rehabilitačních míčů - overballů a natahovacích gum, využitím různých rehabilitačních sestav, v neposlední řadě budu čerpat z dokonale propracovaného pohybového systému východních zemí). Třetí část práce obsahuje ukázku dvacetiminutové sestavy prvků, kterými lze obohatit výuku předmětu taneční gymnastiky. Cílem této práce je, aby si taneční pedagogové a ostatní lidé, kteří se tancem a pohybem obecně zabývají, uvědomili význam taneční terapie a aplikovali ji do svých předmětů, především pak do taneční gymnastiky. Při správném použití se pak žáci díky pohybové terapii vyvarují nežádoucích účinků, které se projevují u profesionálních tanečníků s přibývajícím časem a rostoucí zátěží. Naučí se vnímat své tělo a jeho pohyby dovedou k dokonalosti s přihlédnutím k osobním anatomickým (fyziologickým) možnostem jednotlivců. 8

1. Teoretická část Správné porozumění stavbě těla, kloubnímu a svalovému systému je prvním krokem k uvědomování si správnosti prováděného pohybu. Při popisu nebudu provádět důkladný anatomický rozbor všech částí těla, zaměřím se pouze na části těla související s diplomovou prací. Teoretická znalost funkce a práce našeho těla je nedílnou součástí tanečněpohybové terapie. Tanečníci by měli důkladně znát, jaké svalové skupiny při konkrétních tanečních prvcích zapojují, jak správně a efektivně by měly pracovat. Důležitá je také znalost kloubního systému, aby mohli sami předcházet nežádoucímu a nesprávnému provedení zadaného cviku. Díky těmto znalostem budou předcházet špatným návykům a své velmi zatěžované tělo budou chránit před nežádoucími úrazy, mikrotraumaty, poranění svalů a šlach. 1.1. Kosterní soustava těla Kosterní soustavu člověka tvoří něco přes dvě stě kostí. Jejich souboru v přirozené poloze se říká kostra neboli skelet (obrázek č. 1: Kostra těla zepředu, obrázek č. 2: Kostra těla zezadu). Kosti poskytují oporu měkčím tkáním a tvoří pevný, přitom však pohyblivý podklad pro úpon svalů, vazů a povázek. Kosti vytvářejí rovněž ochranná pouzdra různým orgánům. Kostra je také hlavní zásobárnou vápníku. Kostem připadá významná úloha při tvorbě krvinek. Kost (latinsky os, řecky osteon) je tvrdý, do jisté míry pružný útvar bělavé barvy. Tvar je rozmanitý a odpovídá funkci, které slouží. Povrch kosti je do značné míry modelován okolními útvary. Tlakem i tahem vazů a šlach vznikají na kostech větší nebo menší nerovnosti (hrboly, hrbolky, drsnatina, hrany a hřebeny, trny, žlábky, zářezy apod.). Kosti se skládají především z kostní tkáně. Plochy kloubní jsou kryty kloubní chrupavkou, ostatek kryje vazivová blanka okostice. Podle převládajících rozměrů rozeznáváme kosti dlouhé, ploché a krátké. dlouhé kosti: tělo dlouhých kostí je duté, a proto se jim také říká kosti trubicové, rourovité. Dlouhé kosti tvoří kostru nejpohyblivějších částí těla, 9

končetin. Jsou to páky, které tah svalů uvádí do pohybu. Patří mezi ně některé kosti končetinové. ploché kosti: tyto kosti jsou poměrně tenké a patří k nim kosti klenby lebeční, lopatka atd. krátké kosti: tvoří zpravidla větší kostěné celky, navzájem pohyblivě spojené. Příslušná část kostry si tím zachovává pohyblivost a přitom získává značně na pevnosti. Jde například o kosti zápěstní. Obrázek č. 1: Kosterní soustava těla zepředu 1 Obrázek č. 2: Kosterní soustava těla zezadu Vnitřní stavba kosti není u všech kostí stejná. U kosti dlouhé je tělo duté. Tato dutina se nazývá dutina dřeňová a je vyplněna kostní dření. Dutinu dřeňovou obklopuje kost velmi pevná, kost hutná. (Obrázek č. 3: Schéma dlouhé kosti, horní konec kosti stehenní). Kosti mohou být vzájemně spojeny dvojím způsobem: 1 Obrázky v teoretické části práce jsou překresleny výtvarnicí Evou Juračkovou z knihy FLEISCHMANN, Jaroslav LINC, Rudolf. Anatomie člověka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 284 s. č. 56-06-07. 10

v souvislosti (tkání vazivovou, chrupavčitou nebo tkání kostní) a dotykem (opírají se o sebe plochami krytými chrupavkou). Spojení v souvislosti tkání vazivovou je spojení pevné, málo pohyblivé. Je odolné zejména vůči tahu. Nejběžnějším příkladem tohoto spojení jsou širší nebo užší pruhy tuhého vaziva jdoucí z jedné kosti na druhou a označují se jako vazy. Spojení v souvislosti s tkání chrupavčitou je také spojení málo pohyblivé, odolné zejména vůči tlaku. Spojení v souvislosti s tkání kostní je zcela nepohyblivé. Spojení v dotyku, na plochách krytých chrupavkou se nazývá spojení kloubní, kloub. Obrázek č. 3: Schéma dlouhé kosti, horní konec kosti stehenní (a styčná kloubní plocha krytá chrupavkou, b odloupnutá okostice, c hutná kost, d kostní dřeň, e kostní dutina) 11

Kloub (latinsky articulatio, řecky arhtos) je spojení dvou nebo více kostí v dotyku na plochách povlečených chrupavkou. Na kloubu rozeznáváme plochy kloubní, pouzdro kloubní, dutiny kloubní a pomocná zařízení kloubní. Některé klouby, i když anatomicky jsou zcela samostatné, tvoří funkční celek s kloubem druhostranným a pohyby se dějí v obou kloubech současně. Hovoří se pak o kloubech kombinovaných, sdružených. Druh kloubů, počet os a jejich směr určují ráz pohybů prováděných v určitém kloubu. Rozeznáváme tyto hlavní druhy pohybů: ohnutí natažení, flexe extenze: zmenšení nebo zvětšení úhlu mezi pohybujícími se kostmi přitažení odtažení, addukce abdukce: přiblížení ke střední rovině nebo oddálení od ní otáčení, rotace: rozlišujeme pak rotaci zevní a vnitřní Sloučeným pohybem je kroužení, cirkumdukce, kdy v kloubu dochází postupně k flexi a obdukci, extenzi a addukci. Při tomto pohybu opisuje volný konec kosti (resp. končetiny) kruh. Rozsah pohybu je dán především rozdílem mezi plošným rozsahem hlavice a jamky. Čím je tento rozdíl větší, tím je i pohybový rozsah větší. Je omezován napětím kloubního pouzdra, napětím kloubních vazů, rozložením svalů v okolí kloubu, kostními výstupky. Fyzickým dospíváním se rozsah pohybů o něco zmenší hlavně proto, že se zmenší elasticita vazivového aparátu. Výběrem vhodných cviků je možno rozsah pohybu značně zvětšit. Je to také podmíněno protažením vazivového aparátu a zvýšením elasticity svalů obklopujících kloub. (Touto problematikou se budu zabývat v praktické části této práce). 1.1.1. Kostra osová Kostru osovou tvoří obratle sestavené v páteř, kost hrudní a žebra. Při vývoji se na hřbetní straně trupu zakládá třicet tři až třicet čtyři samostatných základů obratlů. Obratle (latinsky vertebra, řecky spondylos) podle krajiny, ve které leží, se dělí do pěti skupin (obrázek č. 4: Páteř): obratle krční, v počtu sedm 12

obratle hrudní, v počtu dvanáct obratle bederní, v počtu pět obratle křížové, v počtu pět obratle kostrční, v počtu čtyři až pět Obrázek č. 4: Páteř (a ze strany, b zpředu) V dospělosti si samostatnost zachovávají pouze první tři skupiny. Obratle křížové srůstají v kost křížovou a obratle kostrční v kostrč. Obratle prvé skupiny označujeme jako obratle volné (pravé), obratle druhé skupiny jako srostlé (nepravé). Na každém volném obratli (s výjimkou atlasu) rozeznáváme tři části: tělo, oblouk, výběžky. Tělo obratle je nosnou částí, oblouk poskytuje ochranu míše a výběžky jsou páky, které zvýhodňují činnost svalů. Obratle krční mají nápadně malá, nízká těla, rozvidlené výběžky trnové a otvory v příčných výběžcích. Poněkud odchylný tvar má sedmý obratel krční, jehož 13

trnový výběžek je nápadně dlouhý a na konci knoflíkovitě ztluštěný. Tento trn je v krajině šíjové velmi dobře hmatný a od něho se zpravidla vychází při počítání obratlů. První krční obratel tělo nemá. Má tvar prstence, složeného ze dvou kostěných oblouků, předního a zadního. Skutečnost, že první obratel krční nese lebku, našla vyjádření v jeho českém názvu nosič (atlas). Obratle hrudní mají dobře vytvořené všechny základní znaky obratlů. Charakteristické pro ně jsou kloubní jamky pro žebra, která nacházíme jak na bocích těl, tak na příčných výběžcích. Výběžky trnové jsou značně dlouhé a střechovitě se překrývají. Obratle bederní jsou nápadné mohutným tělem ledvinovitého tvaru. Typické jsou pro ně i trnové výběžky, které mají tvar obdélníkovitých plotének směřujících přímo dozadu. Kost křížová má tvar klínu. Celá kost je lehce prohnuta. Přední a zadní plocha je rozsáhlá a nacházejí se na ní doklady po srůstu z pěti obratlů křížových. Postranní části kosti křížové jsou značně mohutné. V rozsahu prvních tří obratlů křížových se na nich nacházejí kloubní plochy pro spojení s kostmi pánevními. Kostrč je drobná kost trojúhelníkového tvaru. Vzniká splynutím čtyř až pěti zakrnělých obratlů kostrčních. Obratle jsou vzájemně spojeny v pevný, ale přitom pružný a pohyblivý sloupec, který nazýváme páteř. Má tři základní úkoly: tvoří nosnou a opornou osu těla chrání míchu umožňuje pohyb kmene tělního Plnění těchto úkolů je umožněno zvláštní úpravou vzájemného spojení základních článků páteře, tj. obratlů, a vytvořením zakřivení, které usnadňují jak funkci nosnou, tak i udržování rovnováhy, i když páteř s hlavou ční značně vysoko nad těžiště. Vzájemné spojení obratlů je uskutečňováno různým způsobem podle druhů obratlů. Spojení sousedních obratlů je uskutečňováno mezi těly, oblouky a výběžky. Mezi těly jsou meziobratlové ploténky. Těchto plotének je dvacet tři. Při větší zátěži páteře může docházet, a často také dochází, k jejich ztenčení. Stlačitelnost meziobratlových plotének umožňuje určitý nevelký pohyb mezi 14

sousedními obratli. Celkový součet těchto malých pohybů, vzhledem k počtu a výši meziobratlových plotének, propůjčuje páteři při značné pevnosti i značnou pohyblivost. Meziobratlové ploténky však neumožňují pouze pohyblivost páteře, ony zároveň tvoří pružné nárazníky, které tlumí nárazy (při chůzi, běhu, skoku apod.) Tato jejich funkce zřetelně vystupuje při různých chorobných onemocněních, kdy obratle srostou v nepohyblivý kostěný sloupec. Páteř (obrázek č. 5: Schéma zakřivení páteře), jak vyplývá, není rovná, ale je charakteristicky zakřivená, a to jak v rovině sagitální 2, tak i v rovině frontální 3. Zakřivení v rovině sagitální propůjčuje páteři tvar dvojitého S. Zakřivení obrácená dozadu se nazývají kyfózy a zakřivení obrácená dopředu lordózy. Rozeznáváme lordózu krční a bederní a kyfózu hrudní a křížovou. Uvedená zakřivení se pravidelně střídají. Výjimku činí přechod mezi lordózou bederní a kyfózou křížovou. U novorozence je páteř, leží-li na rovné podložce, rovná. Posadíme-li ho, tvoří páteř jednolitý, dozadu konvexní oblouk. První zakřivení, které se začne vytvářet, je lordóza krční. Ostatní zakřivení se vytvářejí a fixují až do šestého roku dítěte. Páteř tedy tvoří pružné péro, jehož konec nese hlavu a dolní je vsunut mezi obě kosti pánevní. Správné vyvinuté zakřivení se odráží i ve správném tvaru zad a naopak. Při nedostatečně vytvořeném zakřivení vznikají plochá záda. Jsou příznakem svalové slabosti. Opakem jsou záda prohnutá, která nacházíme u lidí s mohutným svalstvem zádovým a mohutnými velkými svaly prsními. V průběhu života dochází z různých důvodů k deformaci páteře. Příčiny jsou buď ve svalové slabosti, zejména pak svalstva šíjového, nebo v jednostranné zátěži. Důvodem mohou být některé druhy zaměstnání a jednostranná činnost. Do třetice je to pak způsobeno stářím meziobratlových plotének, které podstatně přispívají k vytvoření normálního zakřivení páteře. V rovině čelní je páteř lehce fyziologicky vybočena do strany. Říká se tomu bočitost neboli skolióza 4 páteře. Obvykle je páteř v části hrudní mírně vybočena doprava a kompenzačně pak v části krční a bederní je málo vychýlená doleva. Při déletrvajícím opakovaném jednostranném zatížení páteře se může vytvořit 2 Rovina jdoucí svisle odpředu dozadu těla, souběžně s rovinou mediánní (rovina procházející středem těla a dělící ho na dvě zrcadlové poloviny levou a pravou) 3 Rovina rovnoběžná s čelem těla a kolmá na sagitální rovinu, dělí tělo na přední a zadní část 4 Pojem skolióza, stejně tak i pojmy lordóza i kyfóza, se někdy užívají jen pro označení nadměrných, tedy již patologických zakřivení 15

výraznější skolióza. Dochází k ní u dětí a osob, které jsou zvyklé nosit tašky a těžké věci na jedné straně ramen. K tomu také přispívá chabé a oslabené svalstvo. Pohyblivost páteře je tedy dána součtem malých pohybů možných mezi sousedními obratli. Při dvaceti čtyřech volných obratlích je celkový součet těchto drobných pohybů značný. Nejpohyblivější je páteř krční a přechod páteře hrudní v bederní. Nejméně pohyblivá je páteř hrudní. Obrázek č. 5: Schéma zakřivení páteře 1.1.2. Kostra končetin Kostra horní i dolní končetiny je v podstatě shodné stavby. Skládá se ze dvou částí: kostry pletence a kostry volné končetiny. Horní končetina slouží jako orgán uchopovací a orgán práce. Její kosti jsou proto gracilnější a navzájem jsou spojeny 16

klouby značně pohyblivými. Dolní končetině zůstala zachována funkce oporná a lokomoční. Její kosti jsou mohutnější, spojené klouby méně pohyblivými. kostra horní končetiny Pletenec horní končetiny tvoří lopatka a klíční kost. Lopatka naléhá na druhé až sedmé žebro. Klíční kost je spojena s hrudní kostí. Kostra volné horní končetiny se skládá z kosti pažní (hlavice kosti pažní zapadá do jamky na lopatce), dvou kostí předloketních (kost vřetenní na palcové straně a kost loketní na malíkové straně), dvou řad kostí zápěstních, pěti záprstních kostí a článků prstů. Jednotlivé zápěstní a záprstní kosti jsou spojeny řadou drobných kloubů umožňujících volnou pohyblivost celé ruky. kostra dolní končetiny Pletenec dolní končetiny tvoří pánevní kosti a kost křížová. Kosti pánevní tvoří kruh. Pánev je složena ze dvou kostí pánevních a kosti křížové, tuhého křížokyčelního kloubu a chrupavčité spony vpředu. Pánev má funkci opornou a ochrannou pro orgány pánevní a část orgánů břišních. Podkladem stehna je kost stehenní. Do kloubní jamky na kosti pánevní zapadá kulovitou hlavicí. Bércové kosti jsou dvě: kost holenní (hlavní opěrná, na vnitřní straně) a lýtková (na vnější straně). Ze sedmi zánártních kostí je největší kost patní a hlezenní. Na kosti zánártní navazuje pět nártních kostí a článků prstů. Ke kolennímu kloubu patří ještě čéška, která je vsunuta do šlachy stehenního svalu a tvoří přední stranu kolenního kloubu. 1.2. Svalová soustava těla Do soustavy svalové patří orgány tvořené převážně z tkáně svalové příčně pruhované (obrázek č. 6: Schéma stavby svalů). Svalů (latinsky musculus, řecky mys) je v těle na šest set. Většina je jich párových, takže na každou polovinu těla připadá tři sta svalů. Svaly na pravé straně bývají těžší než na levé straně 5. Svaly u dospělého člověka tvoří průměrně třicet šest až čtyřicet dva procent celkové váhy. Svaly příčně pruhované jsou nejčastěji připojeny ke kostem nebo kůži. Hlavní 5 V případě praváků, levá strana pak v případě leváků. 17

součástí svalů je tkáň svalová příčně pruhovaná. Vedle toho se stavby svalů účastní i vazivo, cévy a nervy. Obrázek č. 6: Schéma svalů od makroskopického až k elektromikroskopickému zobrazení Svalovou tkáň rozlišujeme: hladkou tvoří nejčastěji stěny dutých orgánů nebo svalovou vrstvu cévních stěn. Je nervově zásobena vegetativními nervy, jejichž řízení nepodléhá naší vůli. srdeční - tvoří střední vrstvu srdeční stěny, která je také zásobena vegetativními nervy, vůlí neovladatelnými kosterní tvoří základ svalstva končetin. Zádových, břišních, hrudních krčních a žvýkacích svalů. Kosterní svaly jsou orgány, jejichž smrštění zajišťuje pohyb organismu. Stavební jednotkou kosterní svaloviny je svalové vlákno. Svalová vlákna se skládají do svazků spojených jemným vazivem. Povrch svalů je kryt vazivovým obalem. Kosterní svaly se ke skeletu upínají prostřednictvím šlach. Každý sval lidského těla má svůj název. Názvosloví svalů a jejich členění je velmi náročné a není jednotné, souvisí s jejich funkcí, tvarem, průběhem svalových snopců a uložením. 18

Podle funkce označujeme svaly: flexor ohybač extensor natahovač adduktor přitahovač abduktor odtahovač sphincter svěrač dilatátor rozšiřovač levator zvedač 1.2.1. Svalstvo hlavy (obličeje) žvýkací svaly: začínají na kostech mozkové části lebky a po překlenutí čelistního kloubu se upínají na dolní čelist, kterou pohybují. mimické svaly: jdou od kosti lebeční do kůže v obličeji. Při smrštění pohybují kůží a ovlivňují výraz v obličeji. Obrázek č. 7: Svaly obličeje (A obličejové svaly z boční strany: a kruhový sval oční, b zdvihač horního rtu, c stahovač ústního koutku, d žvýkací sval, B obličejové svaly zpředu: a lícní sval, b kruhový sval úst, c sval smíchový, d stahovač ústního koutku) 19

Obrázek č. 8: Mimické svaly obličeje (1 5: základní svaly vyvolané stahy obličejového svalstva) 1.2.2. Svalstvo krku Jde o hlubokou skupinu svalů, která je uložená před páteří. Při jejich smrštění dochází k úklonu a předklonu hlavy. Po stranách krční páteře jsou tzv. svaly kloněné. Uplatňují se jako pomocné vdechové svaly a pohybují páteří. Na přední ploše krku jsou nadjazylkové svaly, které vytvářejí dno ústní, zvedají hrtan a stahují dolní čelist. Podjazylkové svaly táhnou hrtan a jazyk dolů. Obrázek č. 9: Svaly krční (a svaly kloněné, b svaly nejazylkové a podjazylkové, c zdvihač hlavy) 20

1.2.3. Svalstvo hrudníku Dělí se na svaly hrudní stěny a svaly pletence horní končetiny. Svaly hrudní stěny tvoří mezižeberní výplně. Svým smrštěním zvedají zevní mezižeberní svaly žebra a navozují vdech. Vnitřní svaly stahují žebra, čímž dochází k výdechu. Bránice je plochý sval rozepjatý mezi dutinou hrudní a dutinou břišní. Je to hlavní vdechový sval, a pokud je správně zapojena, je důležitou částí hlubokého stabilizačního systému. Velký a malý prsní sval jsou pomocnými dýchacími svaly a účastní se přitahování lopatky a horní končetiny k trupu. Pilovitý boční sval otáčí lopatku a napomáhá tak vzpažení horní končetiny. Končetinové svaly hrudníku začínají na kostře hrudníku a upínají se na kostru a pletence horní končetiny. Obrázek č. 10: Svaly hrudníku (a délkový sval, b velký prstní sval, c pilovitý sval, d bílá čára, e zevní šikmý břišní sval, f tříselný vaz, g semenný provazec) 21

1.2.4. Svalstvo břicha Svaly břicha jsou ploché svaly, rozepjaté mezi dolním okrajem hrudníku a horními okraji kostí pánevních. Břišní svaly se účastní na tvorbě břišní stěny vpředu, laterálně a vzadu. Tyto svaly jsou vesměs ploché, široké a nepříliš silné. Břišní svaly dělíme do několika skupin: Ventrální břišní svaly Přední skupina břišních svalů prošla nejrozsáhlejší přestavbou, související se změnou funkce všech svalů tvořících břišní stěnu tyto svaly postupně ztratily lokomoční funkce a staly se svalstvem regulujícím objem břišní dutiny. Nejdůležitější je přímý břišní sval, který stahuje žebra a předklání trup. Je to dlouhý sval, uložený po obou stranách střední čáry. Při fixaci trupu zdvihá pánev a zmenšuje tak pánevní sklon a dále snižuje bederní lordózu. Tento sval se účastní na vytváření břišního lisu, tj. tlaku svalů břišní stěny na nitrobřišní orgány. Břišní lis je důležitým faktorem pro udržování břišních orgánů v jejich anatomické poloze. Tlakem na stěny dutých orgánů umožňuje také jejich vyprazdňování. Břišní lis se uplatňuje i při kašli a kýchání. Svalová kontrakce břišních svalů je v těchto případech kombinována uzávěrem některých odstavců dýchacích cest, čímž se výrazně zvyšuje tlak a rychlost proudícího vzduchu. Při pohybech v kloubu kyčelním spolu s ostatními svaly břišními fixuje pánev, a tím umožňuje vydatnější činnost svalům jdoucím z pánve na dolní končetinu. Laterální břišní svaly Tyto svaly jsou souborně označovány jako svaly břišní stěny, ale jejich funkční uplatnění je velmi individuální. Jde o poměrně samostatné svalové jednotky. Svaly jsou na boční břišní stěně a tvoří je tři zdánlivě homogenní svaly. Zevní šikmý sval břišní je rozsáhlý plochý sval. Při oboustranné akci trup předklání, při jednostranné akci trup uklání a otáčí na opačnou stranu. Jeho hlavní funkcí je flexe páteře a zdvihání pánve. Sval je součástí břišního lisu. Vnitřní šikmý sval břišní je také široký plochý sval a je uložen pod svalem předešlým. Jeho funkce je stejná jako u zevního šikmého svalu. Pouze při jednostranné kontrakci rotuje trup na tutéž stranu. Tento sval působí v břišní stěně jako šněrovačka, která při kontrakci stahuje v pase břišní stěnu do tvaru písmene X. Třetím svalem je příčný sval břišní, který 22

se účastní na činnosti břišního lisu a je uložen nejhlouběji z těchto tří svalů. Při jednostranné kontrakci rotuje trup na tutéž stranu. Všechny tři svaly se účastní na exspiraci. Dorzální břišní svaly Nejdůležitějším svalem je čtyřhranný sval bederní. Sval bederní je plochý, při jednostranné aktivaci svalu dochází k lateroflexi 6 páteře. Oboustranná kontrakce svalů vyvolává extenzi bederní páteře a fixaci sedmého žebra. Sval nastavuje prostřednictvím bederní páteře přesný stupeň relaxace bránice, který je nezbytný pro pomalou a přesně dávkovanou exspiraci při řeči a zpěvu. Společná činnost svalů břišních: Při fixované pánvi předklání nebo uklání trup. Při fixovaném hrudníku mění pánevní sklon. Při fixované pánvi a páteři stahují žebra dolů, a tím pomáhají při výdechu. Při fixované pánvi a hrudníku stahují břicho a vykonávají tak tlak na břišní útroby. Tento tlak může být zvýšen ještě uzávěrou štěrbiny hlasové. Uplatňují se tedy jako pomocná vypuzovací síla pánevních orgánů: měchýře močového, konečníku nebo dělohy za porodu. Mohou fixovat dolní žebra, a tím zesilují účinnost stahů bránice při vdechu. Tím, že fixují při pohybech dolní končetiny pánev, zvyšují účinnou sílu svalů jdoucích z pánve na dolní končetiny. Svaly břišní jsou antagonisty vzpřimovače páteře a při vadném držení těla je nutno také o tyto svaly pečovat. Klidové napětí svalů břišních vyvíjí trvalý tlak na útroby břišní, a tím v podstatě přispívá k jejich udržení ve správné poloze. Stah břišních svalů poskytuje určitou ochranu útrobám břišním. Již křížením snopců je stěna břišní značně chráněna. 6 Ohnutí do strany 23

Obrázek č. 11: Břišní svaly (a přímý sval, b zevní šikmý sval břišní, c vnitřní šikmý sval břišní, d čtyřhranný sval bederní) 1.2.5. Svalstvo hlubokého stabilizačního systému zad Svaly hlubokého stabilizačního systému páteře tvoří velmi složitý systém. Naše zádové svalstvo je tvořeno velkým počtem svalových vrstev, které jsou obdobně jako u cibule uspořádány jedna na druhé. Jde o skupinu velmi silných svalů. Vycházejí od páteře a jako široký korzet obepínají celá záda. Hluboká vrstva zádového svalstva je tvořena krátkými svaly, které se nacházejí mezi příčnými a trnovými výběžky sousedních obratlů. Jejich funkcí je vzpřimovat trup, hlavu a rotovat páteř. Příčný průběh některých svalových snopců nese zodpovědnost za stabilitu příslušné části páteře. Při vyváženém, přirozeném pohybu se tyto svaly mohou jakkoli bez námahy protáhnout. Při vadném držení těla a jednostranné zátěži se však svaly přetěžují a následně dochází k jejich ztuhnutí. Hlavní význam vzpřimovačů páteře je posturální pro vzpřímený stoj i chůzi, prostorové vidění, rovnováhu, pohyb páteřního sloupce, což způsobuje 24