1 E L O G O S, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2003, ISSN 1211-0442. ---------------------- Ještě k problematice filosofické antropologie jako antropologické ontologie. Vladimír Kyprý. Resumé: Tato stať se zabývá problematikou filosofické antropologie jako antropologické ontologie z hlediska klasifikačního: Z jakého klasifikačního hlediska se problematikou filosofické antropologie jako antropologické ontologie zabývat? Filosoficko-antropologicky (antropologicko-ontologicky) je konzistentním hlediskem jen hledisko imanentně filosofickoantropologické (antropologicko-ontologické), tj. takové, jež je právě filosofickoantropologické jako antropologicko-ontologické a jež je filosoficko-antropologické jako antropologicko-ontologické také v nejhlubším smyslu; v nejhlubším smyslu je to to, jež vyplývá ze základních (onto)logických (resp. onto-antropo-logických) možností porozumění termínu člověk v základní filosoficko-antropologické (antropologicko-ontologické) otázce po člověku; je-li základní filosoficko-antropologickou (antropologicko-ontologickou) otázkou po člověku otázka Co je člověk?, pak v otázce Co je člověk? lze porozumět termínu člověk jednak ve smyslu všeobecném: člověk jako člověk všeobecný druh člověk, v němž jedinečný člověk je pojat jako exemplář všeobecného člověka druhu člověk, tj. jeho esence, jednak lze v ní porozumět termínu člověk ve smyslu jedinečném: člověk jako člověk jedinečný (mimo druh člověk), tj. jako existence; tento jedinečný člověk není pojat jako exemplář druhu člověk všeobecného člověka. Odtud (proto) základními typy filosofickoantropologických (antropologicko-ontologických) pojetí základních filosofickoantropologických (antropologicko-ontologických) témat (lidského bytí a smyslu lidského bytí) i dalších témat s tím spjatých jsou esenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka a existenciální typ filosofickoantropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka. Ze základních (onto)logických (resp. onto-antropo-logických) možností porozumění termínu člověk potom (proto) též vyplývají esenciální typ filosoficko-antropologického (antropologickoontologického) pojetí člověka a existenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka (tj. základní typy filosoficko-antropologických antropologicko-ontologických pojetí základních filosoficko-antropologických antropologicko-ontologických témat: lidského bytí i smyslu lidského bytí i dalších témat s tím spjatých) i ve smyslu historicko-filosofickém, tj. ve smyslu historicko-filosofické skutečnosti, tj. skutečných typů (i dílčích typů, dílčích podob apod.). Jiné nežli imanentně filosoficko-antropologické (antropologicko-ontologické) hledisko je hlediskem filosofickoantropologicky (antropologicko-ontologicky) nekonzistentním. Klíčová slova:
2 Klasifikace filosofické antropologie (antropologické ontologie); klasifikace na esenciální typ filosofické antropologie (antropologické ontologie) a na existenciální typ filosofické antropologie (antropologické ontologie); lidské bytí a smysl lidského bytí podle filosofické antropologie (antropologické ontologie) esenciálního typu, lidské bytí a smysl lidského bytí podle filosofické antropologie (antropologické ontologie) existenciálního typu. Ve svých skriptech K problematice filosofické antropologie (jako antropologické ontologie) 1 se zabývám základními typy filosoficko-antropologických (antropologickoontologických) pojetí základních filosoficko-antropologických (antropologickoontologických) témat: lidského bytí a smyslu lidského bytí (i dalších témat s tím spjatých) na základě srovnávací typologie analyticko-syntetického typu. Základními typy filosoficko-antropologických (antropologicko-ontologických) pojetí základních filosoficko-antropologických (antropologicko-ontologických) témat (lidského bytí a smyslu lidského bytí) i dalších témat s tím spjatých jsou esenciální typ filosofickoantropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka a existenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka, a to proto, že vyplývají ze základních (onto)logických (resp. onto-antropo-logických) možností porozumění termínu člověk v základní filosoficko-antropologické (antropologicko-ontologické) otázce po člověku: Je-li základní filosoficko-antropologickou (antropologicko-ontologickou) otázkou po člověku otázka Co je člověk?, pak v otázce Co je člověk? lze porozumět termínu člověk jednak ve smyslu všeobecném: člověk jako člověk všeobecný druh člověk, v němž jedinečný člověk je pojat jako exemplář všeobecného člověka druhu člověk, tj. jeho esence, jednak lze v ní porozumět termínu člověk ve smyslu jedinečném: člověk jako člověk jedinečný (mimo druh člověk), tj. jako existence; tento jedinečný člověk není pojat jako exemplář všeobecného člověka druhu člověk. Ze základních (onto)logických (resp. onto-antropologických) možností porozumění termínu člověk potom (proto) též vyplývají esenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka a existenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka (tj. základní typy filosoficko-antropologických antropologicko-ontologických pojetí základních filosoficko-antropologických antropologicko-ontologických témat: lidského bytí a smyslu lidského bytí i dalších témat s tím spjatých) i ve smyslu historicko-filosofickém, tj. ve smyslu historicko-filosofické skutečnosti, tj. skutečných typů (i dílčích typů, dílčích podob apod.). Ve svých skriptech K problematice filosofické antropologie (jako antropologické ontologie) 1 se zabývám základními typy filosoficko-antropologických (antropologickoontologických) pojetí základních filosoficko-antropologických (antropologickoontologických) témat: lidského bytí a smyslu lidského bytí (i dalších témat s tím spjatých) jako podkladem pro srovnávací typologii analyticko-syntetického typu. Proto tam základní typy filosoficko-antropologických (antropologicko-ontologických) pojetí základních filosoficko-antropologických (antropologicko-ontologických) témat (lidského bytí a smyslu lidského bytí) i dalších témat s tím spjatých, tj. esenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka a existenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka, určuji základním způsobem, tj. způsobem, jenž v nich (z nich) určuje to základní právě ve smyslu filosoficko-antropologickém (antropologicko-ontologickém), a pokud jde o širší pohled na ně, odkazuji na skripta L. Benyovszkého a kol. Úvod do filosofie, 2 jež posléze byla rozvedena do knihy L. Benyovszkého a kol. Propedeutika filosofická. 3 V nich je podána tato klasifikace filosofických koncepcí člověka: Člověk v řádu jsoucen 4 (u Aristotela 5 a u Tomáše Akvinského ve vazbě na Aristotela 6 ); Člověk jako
3 subjekt 7 (u Descarta, 8 u Kanta, 9 u Hegela, 10 u Marxe 11 ); Člověk a svoboda 12 (u Nietzschea, 13 u Kierkegaarda a u Sartra, 14 u Heideggera, 15 u Freuda 16 ). Tato klasifikace filosofických koncepcí člověka, jež tam je podána, je pochybná a pochybená už na své základní rovině: Pochybná a pochybená je klasifikace filosofických koncepcí člověka na Člověk v řádu jsoucen; Člověk jako subjekt ; Člověk a svoboda. Základní diference mezi klasickým staro(středo)věkým filosofickým pojetím člověka a (po)klasickým novověkým a moderním filosofickým pojetím člověka netkví v tom, že klasické staro(středo)věké filosofické pojetí člověka (na rozdíl od (po)klasického novověkého a moderního filosofického pojetí člověka) rozumí člověku v řádu jsoucího, tj. že (po)klasické novověké a moderní filosofické pojetí člověka rozumí člověku mimo řád jsoucího. Rozumět člověku mimo řád jsoucího znamená zrušit otázku Co je člověk? (tzn.: Co je člověk jako jsoucno na rozdíl od jiných jsoucen?), tzn. otázku po ontologickoantropologické diferenci; otázku Co je člověk? (tj.: Co je člověk jako jsoucno na rozdíl od jiných jsoucen?), tj. otázku po ontologicko-antropologické diferenci však (po)klasické novověké a moderní filosofické pojetí člověka nezrušilo; rozumí-li člověku jako subjektu, pak rozumí subjektu jako člověku v ontologicko-antropologické diferenci od jiných jsoucen; a rozumí-li člověku jako svobodě, pak rozumí svobodě jako člověku v ontologickoantropologické diferenci od jiných jsoucen. (A navíc: klasické staro(středo)věké filosofické pojetí člověka sice nerozumí člověku jako subjektu, tzn. že nerozumí subjektu jako člověku v ontologicko-antropologické diferenci od jiných jsoucen; nicméně rozumí člověku i jako svobodě, tzn. že svobodě rozumí jako člověku v ontologicko-antropologické diferenci od jiných jsoucen, a to alespoň ve výše uvedených příkladech: klasické staro(středo)věké filosofické pojetí člověka alespoň ve výše uvedených případech rozumí explicite či implicite rozumí člověku i jako svobodnému, resp. člověku i jako svobodě.) A navíc: Základní diference mezi klasickým novověkým filosofickým pojetím člověka a poklasickým novověkým a moderním filosofickým pojetím člověka netkví v tom, že klasické novověké filosofické pojetí člověka (na rozdíl od poklasického novověkého a moderního filosofického pojetí člověka) rozumí člověku jako subjektu, a nerozumí člověku jako svobodě, resp. ve vztahu k ní, 17 aniž však tkví v tom, že toto (na rozdíl od onoho) rozumí člověku jako svobodě či ve vztahu k ní, a nerozumí člověku jako subjektu. 18 Takto klasifikace filosofických koncepcí člověka na Člověk v řádu jsoucen; Člověk jako subjekt ; Člověk a svoboda je pochybná a pochybená: klasifikace filosofických koncepcí člověka, jež tím je podána, je pochybná a pochybená už na své základní rovině. Avšak nejen na základní rovině, ale též v rovinách návazných: je-li pochybná a pochybená rovina základní, jsou pochybné a pochybené i roviny návazné: filosofické koncepce člověka konkrétních filosofů člověka jsou pochybně (pochybeně) zařazeny ke quasi-základním typům filosofických koncepcí člověka; 19 důsledkem pochybného (pochybeného) zařazení ke quasi-základním typům filosofických koncepcí člověka je, že filosofické koncepce člověka konkrétních filosofů člověka jsou určeny v tom, co v nich je quasi-základní (popř. i nadbytečné, resp. zbytečné), a nejsou určeny v tom, co v nich je vskutku základní. 20 Ona (výše podaná) klasifikace filosofických koncepcí člověka 21 (Člověk v řádu jsoucen 22 u Aristotela 23 a u Tomáše Akvinského ve vazbě na Aristotela 24 ; Člověk jako subjekt 25 u Descarta, 26 u Kanta, 27 u Hegela, 28 u Marxe 29 ; Člověk a svoboda 30 u Nietzschea, 31 u Kierkegaarda a u Sartra, 32 u Heideggera, 33 u Freuda 34 ) tedy je pochybená a pochybná v tom smyslu, že nevychází ze základních (onto)logických (resp. onto-antropologických) možností porozumění termínu člověk v základní filosoficko-antropologické (antropologicko-ontologické) otázce po člověku; a nevycházejíc ze základní filosofickoantropologické (antropologicko-ontologické) otázky po člověku (ze základních (onto)logických, resp. onto-antropo-logických, možností porozumění termínu člověk v ní),
4 je pochybná a pochybená i v tom smyslu, že je nepřesná nečistá: odtud mnohé překrývání i mnoho nedokrývání momentů klasifikace v klasifikačním celku; odtud i absence soustředěnosti a zaokrouhlenosti ve smyslu právě antropologicko-ontologickém jak v celku klasifikace, tak v klasifikačních momentech: zde absence soustředěnosti a zaokrouhlenosti v antropologicko-ontologickém smyslu také v absenci kompozice, totiž kompozice v principu právě antropologicko-ontologické, totiž principiálně antropologicko-ontologického nutného rozvedení charakteristických určení ze základního charakteristického určení, tj. i jejich zásadního nutného omezení; oproti tomu zde prezence různých (mnohých) zbytečností, resp. nadbytečností, které se běžně uvádějí, které však, ač běžně uváděny, sem nepatří, patříce do jiných způsobů filosofie, než je filosofická antropologie jako antropologická ontologie, tj. popř. do jiných způsobů filosofie jako filosofické antropologie, než je antropologická ontologie. Proto sám určuji základní typy filosoficko-antropologických (antropologickoontologických) pojetí základních filosoficko-antropologických (antropologickoontologických) témat (lidského bytí a smyslu lidského bytí) i dalších témat s tím spjatých, tj. esenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka a existenciální typ filosoficko-antropologického (antropologicko-ontologického) pojetí člověka, základním způsobem, tj. způsobem, jenž v nich (z nich) určuje to základní právě ve smyslu filosoficko-antropologickém (antropologicko-ontologickém); a odkazuji na skripta L. Benyovszkého a kol. Úvod do filosofie, 2 jež posléze byla rozvedena do knihy L. Benyovszkého a kol. Propedeutika filosofická, 3 pokud jde o širší pohled ně, což znamená: pohled jiných způsobů filosofie, než je filosofická antropologie jako antropologická ontologie, tj. popř. pohled jiných způsobů filosofie jako filosofické antropologie, než je antropologická ontologie. Poznámky a odkazy: 1 VŠE Praha 1994. 2 VŠE Praha 1992. 3 Praha 1998 (1. díl) a Praha 1999 (2. díl). 4 Srov. L. Benyovszky a kol.: Úvod do filosofie, kap. 12. 5 Srov. tamtéž, kap. 12, 38. 6 Srov. tamtéž, kap. 12, 39. 7 Srov. tamtéž, kap. 13. 8 Srov. tamtéž, kap. 13, 40. 9 Srov. tamtéž, kap. 13, 41. 10 Srov. tamtéž, kap. 13, 42. 11 Srov. tamtéž, kap. 13, 43. 12 Srov. tamtéž, kap. 14. 13 Srov. tamtéž, kap. 14, 44. 14 Srov. tamtéž, kap. 14, 45. 15 Srov. tamtéž, kap. 14, 46. 16 Srov. tamtéž, kap. 14, 47. 17 Klasifikovat filosofické koncepce člověka na Člověk jako subjekt a Člověk a svoboda znamená, že rozumět člověku jako subjektu znamená nerozumět člověku jako svobodě, resp. ve vztahu k ní. Řekne-li se zde, že rozumět člověku jako subjektu přec může znamenat i rozumět člověku i jako svobodě či ve vztahu k ní (jak tomu v klasické novověké filosofii, nejen v poklasické novověké a moderní filosofii, vskutku je), řekne se tím též, že klasifikovat filosofické koncepce člověka na Člověk jako subjekt a Člověk a svoboda je pochybné, resp. pochybené. 18 Klasifikovat filosofické koncepce člověka na Člověk jako subjekt a Člověk a svoboda znamená, že rozumět člověku jako svobodě, resp. ve vztahu k ní, znamená nerozumět člověku jako subjektu. Řekne-li se zde, že rozumět člověku jako svobodě či ve vztahu k ní přec může
5 znamenat i rozumět člověku jako subjektu (jak tomu v poklasické novověké a moderní filosofii, nejen v klasické novověké filosofii, vskutku je), řekne se tím též, že klasifikovat filosofické koncepce člověka na Člověk jako subjekt a Člověk a svoboda je pochybné, resp. pochybené. 19 Zvláště v případě Člověka a svobody : pochybné (pochybené) je, že ke quasi-základnímu typu filosofické koncepce člověka jsou přiřazeny filosofické koncepce člověka takových filosofů člověka, jako jsou Nietzsche nebo Freud: Nietzsche ve své esenciálně filosofické koncepci člověka rozumí esenci člověka jako pudu moci, což v zásadě vylučuje rozumění člověku jako svobodě; Freud (na rozdíl od Nietzschea) ve své esenciální (filosofické) koncepci člověka rozumí esenci člověka jako pudu slasti, což v zásadě též vylučuje rozumění člověku jako svobodě. Proto přiřazení filosofických koncepcí člověka takových filosofů člověka, jako jsou Nietzsche nebo Freud, ke quasi-základnímu typu filosofické koncepce člověka ( Člověk a svoboda ) je zvláště pochybné (pochybené). (Ledaže by sem mohli být přiřazeni, rozumějíce člověku ne jako svobodě, pro srovnání s rozuměním člověku jako svobodě; avšak pro srovnání s rozuměním člověku jako svobodě by sem mohli být přiřazeni, rozumějíce člověku jako (ne)svobodě, všichni filosofové člověka, protože všichni filosofové člověka rozumějí člověku jako (ne)svobodě, tzn. že tak či tak rozumějí člověku a svobodě.) 20 Důsledkem tohoto přiřazení ke quasi-základnímu typu filosofické koncepce člověka ( Člověk a svoboda ) mj. je to, že filosofické koncepce člověka takových filosofů člověka, jako jsou Heidegger a Sartre, jsou také pochybně (pochybeně) odlišeny: Člověk jako pobyt a Člověk jako existence (!) (! patří pobytu a existenci v uvozovkách, resp. uvozovkám pobytu a existence.). Říkáli však Heidegger, že esence pobytu tkví v existenci, říká tím Heidegger také, že pobyt je existence a takto (jako existenci) mu musí být rozuměno. A musí-li mu tak být rozuměno, pak pochybné (pochybené) odlišení filosofických koncepcí člověka takových filosofů člověka, jako jsou Heidegger a Sartre ( Člověk jako pobyt a Člověk jako existence ), přiřazených ke quasi-základnímu typu filosofické koncepce člověka ( Člověk a svoboda ), se ruší: ruší se tak, že se převádí na odlišení základnější; základnější odlišení, na něž se převádí, je odlišení Heideggerovy existenciálně filosofické koncepce člověka, v níž rozumí člověku existenci jako subjektivitě (niternosti) v transcendenci (projektem) k Bytí (což zásadně umožňuje rozumění člověku i jako svobodě) od Sartrovy existenciálně filosofické koncepce člověka, v níž rozumí člověku existenci jako subjektivitě (niternosti) v transcendenci k sobě samé (k projektu sebe samé) (což též zásadně umožňuje rozumění člověku jako svobodě). (Pravím: odlišení Heideggerovy existenciálně filosofické koncepce člověka, neboť Heideggerova filosofická koncepce člověka je existenciální, rozumí-li člověku jako pobytu a rozumí-li esenci pobytu člověka jako existenci, ať již o tom Heidegger říká cokoliv, resp. ať již o tom říkají cokoliv Heideggerovi nohsledi; praví-li Heidegger a opakují-li, omílají-li po něm Heideggerovi nohsledi, že Heideggerovi jde konec konců o filosofii ontologickou, pro niž je antropologická filosofie, resp. antropologická ontologie Heidegger ovšem by nechtěl mluvit, resp. nechtěl by slyšet o antropologické filosofii, resp. o antropologické ontologii, protože má pochybné představy o antropologii a odtud pak i pochybné výhrady proti antropologii, přístupovou cestou, pak odpovídám: být tou přístupovou cestou antropologicko-filosofickou, resp. antropologickoontologickou, ke konec konců filosofii ontologické to nevylučuje, že jde o přístupovou cestu existenciální, resp. dobře se s existencialitou té přístupové cesty slučuje jí odpovídá.) 21 V Benyovszkého a kol. Úvodu do filosofie, kap. 12, 13, 14. Oproti tomu srov. Vl. Kyprý: K problematice filosofické antropologie (jako antropologické ontologie). 22 Oproti tomu srov. Vl. Kyprý: K problematice antropologické filosofie (jako antropologické ontologie), II.1.1. 23 Srov. tamtéž, II.1.1.1. 24 Srov. tamtéž, II.1.1.2. 25 Oproti tomu srov. tamtéž, II.1.1., II.1.2. 26 Srov. tamtéž, II.1.1.3. 27 Srov. tamtéž, II.1.1.5. 28 Srov. tamtéž, II.1.1.6. 29 Srov. tamtéž, II.1.2.1.2. 30 Oproti tomu srov. tamtéž, II.1.2.2., II.2. 31 Srov. tamtéž, II.1.2.2.1. 32 Srov. tamtéž, II.2.1.1., II.2.2.2. 33 Srov. tamtéž, II.2.2.1.
6 34 Srov. tamtéž, II.1.2.2.2. Vladimír K y p r ý, KFIL VŠE v Praze, nám. W. Churchilla 4, Praha 3 Žižkov.