Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Podobné dokumenty
Inovace studia molekulární a buněčné biologie

DUM č. 4 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Základy buněčné biologie

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Chromosomy a karyotyp člověka

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník


Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Schopnost organismů UCHOVÁVAT a PŘEDÁVAT soubor informací o fyziologických a morfologických (částečně i psychických) vlastnostech daného jedince

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Karyotyp člověka. Karyotyp soubor chromozomů v jádře buňky. Význam v genetickém poradenství ke stanovení změn ve struktuře a počtu chromozomů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Souhrnný test - genetika

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

DUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Okruhy otázek ke zkoušce

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Genetika přehled zkouškových otázek:

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

GENETIKA. dědičnost x proměnlivost

Přednášející: (abecedně)

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Genetika BIOLOGICKÉ VĚDY EVA ZÁVODNÁ

Digitální učební materiál

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Digitální učební materiál

O původu života na Zemi Václav Pačes

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Základy cytogenetiky

Základní pravidla dědičnosti

Schéma rostlinné buňky

Molekulární genetika: Základní stavební jednotkou nukleových kyselin jsou nukleotidy, které jsou tvořeny

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Digitální učební materiál

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Proč je dobré studovat genetické procesy na úrovni buňky? Například proto, že odchylky počtu nebo struktury chromozomů mohou způsobit:

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Degenerace genetického kódu

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Digitální učební materiál

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Osekvenované genomy. Pan troglodydes, Neandrtálec, 2010

Deoxyribonukleová kyselina (DNA)

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Výuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

Transkript:

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032

KBB/ZGEN Základy genetiky Dana Šafářová

KBB/ZGEN Základy genetiky Rozsah: 2+1 (Zk+Zp) Šafářová D. (2011): Kapitoly z obecné genetiky. Vydavatelství UP. http://genetika.upol.cz Výuka - Předměty - KBB/ZGEN heslo: GMendel

Sylabus 1. Úvod do genetiky. Buněčné dělení. Chromozóm. 2. Mendelovské principy dědičnosti, G.Mendel. 3. Změněné štěpné poměry mendelovské dědičnosti, vlohové interakce, epistaze 4. Determinace pohlavnosti, modely + odchylky 5. Vazba genů, T.H. Morgan, mapování genů. 6. Nukleové kyseliny, DNA, RNA. Replikace DNA. 7. Centrální dogma exprese genetické informace, transkripce, translace. 8. Změny genetické informace, mutace. 9. Populační genetika, Hardy-Weinbergova rovnováha. 10. Konzervační genetika, ochrana druhové diverzity, CITES. 11. Genetika člověka. 12. Moderní techniky molekulární genetiky. Seminář: Mitotické dělení v kořenové špičce cibule. Meiotické dělení v prašníku pažitky. Mendelovská dědičnost. Determinace pohlaví, Barrovo tělísko. Genetika člověka, dědičnost mendelovsky podmíněných znaků.

Genetika zabývá se studiem dědičnosti, tj. předáváním znaků z rodičů na potomky, a s tím spojenou schopností reagovat na měnící se podmínky prostředí. William Bateson (1906): Studium křížení a šlechtění rostlin

Genetika Přenosová genetika studuje vlastní přenos znaků z jedné generace na generaci další Molekulární genetika studuje chemickou strukturu genů a jejich chování na molekulární úrovni Populační genetika studuje strukturu a chování populace

Buňka jako základ genetické funkce - jádro + jadérko Eukaryota - membránové organely: ER, ribozomy, mitochondrie, chloroplast Prokaryota - nukleoid ( jádro ) - ribozomy, plazmidy

Eukaryota Prokaryota Jádro: Ano Ne Jaderná membrána: Ano Ne Teloméry: Ano (Lineární DNA) Circulární DNA, Ne Počet chromozómů: Více než jeden Jeden (obvykle kruhový) Buněčný typ: Mnohobuněčný Jednobuněčný Organismus: rostliny, živočichové baktérie, archea Lysosozymy a peroxizómy: Ano Ne Mikrotubuly: Ano Ne (obvykle) Endoplasmatické retikulum: Ano Ne Mitochondrie: Ano Ne Cytoskelet: Ano Může chybět DNA vazba na proteiny: Ano Ne Ribozómy: Velké Malé Vesiculy: Ano Ano Golgiho aparát: Ano Ne Chloroplasty: Ano (rostliny) Ne; chlorofyl v cytoplasmě Permeabilita jad. membrány: selektivní chybí Buněčná stěna: Jen u rostlin (jednoduchá) Obvykle chemicky složitá Vakuoly: Ano Ano Velikost buňky: 10-100um 1-10µm

Genofory buňky Eukaryota Genofory - Jádro (Chromozómy) - Mitochondrie - Plastidy - (cytoplazma) Prokaryota Genofory - Nukleoid (chromozóm) - Plazmidy

Chromozomy (Chromo-soma) 1882-1885: Flemming, Strasburger, Fol, Boveri: Chromozomy a jejich chování 1883: Van Beneden, Roux Mitoza 1902: Sutton, Boveri chromozomy a jejich chování při mitoze a meioze

Chromozom - stavba chromatida p krátké raménko Centroméra = primární konstrikce q dlouhé raménko

Chromozom - stavba chromatida p krátké raménko Centroméra = primární konstrikce q dlouhé raménko Teloméra

Chromozom - stavba chromatida p krátké raménko Centroméra = primární konstrikce kinetochor q dlouhé raménko Teloméra

Chromozom - stavba chromatida p krátké raménko Centroméra = primární konstrikce kinetochor q dlouhé raménko Sekundární konstrikce = NOR (organizátor jadérka) Teloméra

Chromozom - stavba chromatida sesterské chromatidy sesterské chromatidy A A a nesesterské chromatidy Homologní chromozómy = homologní chromozomový pár

Chromozom typy podle centroméry p/(p+q) p krátké raménko q dlouhé raménko Metacentrický Submetacentrický Akrocentrický Telocentrický 0,5-0,45 0,45-0,25 0,25-0,15 <0,15

Chromozom typy podle významu Podle významu: - Somatický (Autozom): A - Pohlavní (Gonozom, heterochromozom): X, Y; W, Z Atypické chromozomy - Polytenní chromozomy - Štětkovité chromozomy

Chromozomová výbava eukaryot Chromozomy přítomny ve dvou kopiích - homologní chromozómy / chromozómový pár Chromozomální sada (sady) = soubor všech chromozómů jednotlivých chromozomových párů Organismus charakterizuje: Haploidní chromozomální číslo ( n ) Základní chromozomální číslo ( x ) Obsah jaderné DNA ( C )

Homo sapiens 2n=46 Pan troglodytes 2n=48 Mus musculus 2n=40 Canis familiaris 2n=78 Felis domesticus 2n=36 Gallus gallus 2n=78 Xenopus laevis 2n=36 Guinejské prase 2n=64 Muntiacus muntjac 2n=6 Danio rerio 2n=50 Drosophila melanogaster 2n=8 Caenorhabditis elegans 2n=12 Saccharomyces cerevisiae 2n=32 Anopheles culicifacies 2n=6 Trypanosoma 2n=128 Artemia salina 2n=168 Plasmodium malariae 2n=2 Arabidopsis thaliana 2n=10 Zea mays 2n=20 Sequoia sempervirens 2n=22 Triticum aestivum 2n=42 Equisetum arvense 2n=216

Charakteristika chromozomové výbavy 2n = 46,XY Karyotyp - Karyogram - Idiogram

Metody studia chromozomů Rozlišení podle velikosti a typu barvení mitotických chromozomů ( karyologie ) Pruhování chromozomů (banding) Studium polytenních chromozomů