Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí Studium multifunkčního využití krajiny - agregace biotopů modelového území Podkrušnohoří Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Aktivita A414 Ústí nad Labem 2009

Studium multifunkčního využití krajiny Podkrušnohoří agregace biotopů Aktivita A414, řešení: od 30.1.2008 do 30.9.2009 J. Seják, Ing. M.Hanuš (Výzkum konkrétních biotopů a formy jejich agregace (Corine Land Cover). Vlastní šetření. Hodnotové a cenové mapy Podkrušnohoří. Zpracovaní map pro server FŽP. Publikování zpracovaných map na mapovém serveru FŽP. Informace o průběhu zpracování a výsledcích bude publikována v odborném časopise. Podklad do metodiky DC003.) Úvod Podkrušnohorská krajina, která byla a zčásti ještě je, bohatá svými ložisky minerálních surovin i fosilních paliv, je již po mnoho staletí krajinou intenzívně využívanou pro bezprostřední uspokojování aktuálních potřeb mnoha lidských generací. Masivní přeměně byla jedinečná podkrušnohorská krajina vystavena zejména v období centrálně plánovaného systému, který obětoval toto území zájmům velkovýrobní těžby hnědého uhlí, souvisejícího hnědouhelného elektrárenství a velkoobjemového chemického průmyslu. V důsledku extrémního znečišťování ovzduší i v důsledku velkoplošných devastací přirozených ekosystémů se území stalo součástí světově nechvalně známého černého trojúhelníku. Jedním z prvních cílů výzkumného projektu VaV MMR WD 44-07-1 zaměřeného k řešení disparit podkrušnohorských okresů bylo proto v průběhu let 2007 a 2008 identifikovat, analyzovat a adekvátně vymezit charakteristiky a disparity tohoto modelového území. Předmětem zmíněné úvodní fáze výzkumu se stala také sekulární analýza porovnávající potenciální klimaxovou vegetaci modelového území s jeho současnou, antropicky silně ovlivněnou podobou. Dalším předmětem úvodní identifikační a analytické fáze byla prostorově strukturální analýza rozdílů v krajinném pokryvu mezi modelovým územím a územím ČR a nakonec byla provedena i analýza vlivů přechodu k tržnímu ekonomickému systému na změny krajinného pokryvu v modelovém území za období od r. 1990 do r. 2000. Zcela novým prvkem v analytických pracích v tomto projektu je aplikace metody hodnocení biotopů (Seják, Dejmal a kol. 2003) a použití peněžních hodnot biotopů (jakožto specifických prostředí pro specifické formy života), které umožňují porovnávání účelnosti využívání revitalizované krajiny pro ekonomické cíle lidí a ekologické cíle fungování ekosystémů. Metoda hodnocení biotopů, spolu s rozpracovávanou metodou odhadu služeb ekosystémů (Seják et al. 2008, Seják a Pokorný 2009) a využitím tržních ocenění společně budou umožňovat optimalizaci revitalizačních procesů s ohledem na výchozí ekonomická, sociální a ekologická omezení. Bezprostředně na úvodní analyticko identifikační práce proto byly navázány další činnosti související s teoretickými východisky pro řešení revitalizace tohoto antropogenně silně narušeného území. Teoretická východiska revitalizace jsou v tomto projektu založena na nejnovějších poznatcích o samoorganizovaném chování ekosystémů, zajišťujících základní životodárné služby pro existenci heterotrofních druhů, včetně lidského druhu. Teoretické poznatky o fungování zdravých přirozených ekosystémů naznačují, že ekosystémy přirozenou sukcesní cestou maximalizují pomocí klimaxové vegetace udržení vody a živin v krajině. Zdravé ekosystémy jsou schopné využívat až 70-80 % slunečního záření ke skupenským přeměnám vody a k vývoji optimální vegetační struktury a tím i ke zmírňování přirozených klimatických výkyvů a extrémů. Zároveň tak naznačují, že úspěšnost rekultivace a revitalizace po těžbách vyžaduje primárně co nejrychlejší návrat vody do tohoto území a teprve dostatek vody může zabezpečit rychlou obnovu vegetace. 2

Provedení úvodních analyticko identifikačních prací umožnilo od ledna 2008 přistoupit k řešení aktivity A414 Studium multifunkčního využití krajiny agregace biotopů, jejíž první fáze spočívala v analytických činnostech a v průběhu roku 2009 jsou dosud získané datové, mapové i metodické podklady doplňovány tak, aby mohly vytvořit základ pro následné syntézy a návrhy optimalizačních postupů ve vzorové metodice revitalizace území po těžbě uhlí a následně i v konkrétních revitalizačních aktivitách. Přehled disponibilních mapových podkladů Nejpodrobnějším plošným mapováním modelového území čtyř podkrušnohorských okresů je mapování biotopů v rámci Natura 2000. Na úvodní mapce je v černobílé formě podchyceno území mapované a nemapované (obr. 1). Obr. 1 Mapované a nemapované části modelového území Podkrušnohoří v nejpodrobnějším národním mapování Natura 2000 Pramen: AOPK, zpracováno pro projekt z mapování Natura 2000 Z obrázku 1 názorně vyplývá, že podrobné mapování pro účely evropského systému ochrany přírody a krajiny Natura 2000 bylo prováděno v relativně nejzachovalejších částech přírody modelového území. Rovněž je z obrázku 1 na první pohled zřejmé, že největší podíl vymapovaného území v rámci čtyř okresů vykazuje okres Ústí nad Labem. V tomto projektu jsou ovšem předmětem zájmu především území nemapovaná, která se nacházejí v pánevní oblasti modelového území a jsou antropogenně zásadně postižena a přeměněna. 3

Systém Natura 2000 pracuje v modelovém území Podkrušnohoří se 117 biotopy. M7 R1.2 R1.4 R2.2 R2.3 R3.1 R3.2 R3.3 R3.4 S1.2 S1.3 S1.5 S2B S3A S3B T1.1 T1.10 T1.2 T1.3 T1.4 T1.5 T1.6 T1.9 T2.3A T2.3B T3.1 T3.3C T3.3D T3.4B T3.4C T3.4D T3.5B T4.1 T4.2 T5.3 T5.5 T6.1B T7 T8.1B T8.2A T8.2B T8.3 V1F V1G V2A V2C V3 V4A V4B X1 X10 X11 X12 X13 X14 X2 X3 X4 X5 X6 X7 X8 X9A X9B moz. Legenda Natura 2000 BIOTOP -1 A4.2 K1 K2.1 K3 K4A K4C L1 L10.1 L10.2 L10.4 L2.2A L2.2B L2.3B L2.4 L3.1 L3.3C L4 L5.1 L5.2 L5.4 L6.1 L6.4 L6.5B L7.1 L7.2 L7.3 L8.1A L8.1B L9.1 L9.2A L9.2B L9.3 M1.1 M1.2 M1.3 M1.4 M1.5 M1.6 M1.7 M2.1 M3 M4.1 M5 M6 Jako příklad míry vymapování modelového území v systému evropské ochrany přírody Natura 2000 uvádíme okres Ústí nad Labem, kde z celkové rozlohy 403,9 km2 je mapováno 287 km2, nemapováno pak 116,9 km2 (bílá místa). Podobná gisová zpracování map mají řešitelé projektu i pro ostatní tři okresy modelového území. Obr. 2 Ukázka výsledného mapování Natura 2000 na území okresu Ústí nad Labem Pramen: AOPK, zpracováno pro projekt z celostátní mapy NATURA 2000 4

Toto nejpodrobnější mapování NATURA 2000 je vhodné pro konkrétní lokální analýzy. Jeho hlavním omezením v souvislosti s projektem WD 44-07-1 je, jak již bylo zmíněno výše, že pro účely systému NATURA 2000 byly mapovány pouze přirozené či přírodě se blížící biotopy, v tomto projektu nám však jde zejména o antropogenně poškozená území Podkrušnohoří. Pro práci v takovém regionálním měřítku jsou nejvhodnější mapové podklady CORINE Land-cover. Pro regionální studie, jakou je i modelové území Podkrušnohoří, je vhodné použití map CORINE LC, které pracují v tomto konkrétním území se 24 položkami pokryvu území, z nichž většinu tvoří antropogenně přeměněné podoby území, které jsou postačující výchozí mapovou informací o území regionu. Obr. 3 Mapa Corine-LC modelového území Podkrušnohoří v roce 1990 Pramen: MŽP, zpracováno pro projekt z národního mapování Corine-LC 1990 5

Obr. 3 Mapa Corine-LC modelového území Podkrušnohoří v roce 2000 Pramen: MŽP, zpracováno pro projekt z národního mapování Corine-LC 2000 O tom, jak funkční či nefunkční je modelové území z ekologického hlediska (jak funkční či nefunkční jsou jeho ekosystémy), nám první souhrnnou okamžikovou informaci poskytuje hodnocení krajinných funkcí pomocí multispektrálních družicových dat Landsat, které dávají velmi názorně integrovaný obraz o teplotách příslušného zemského povrchu i o množství chlorofylu a vlhkosti na zachyceném území. Multispektrální družicové snímky, které jsou pořízeny za slunných letních dnů, ukazují zda na konkrétním povrchu se vyskytuje relativně přirozený či antropogenizovaný povrch. Je-li na povrchu relativně přirozená vegetace, území vykazuje pod přímým slunečním zářením nižší povrchovou teplotu a obvykle i vyšší vlhkost. Pro porovnání nejdříve uvádíme na následujícím obrázku základní reálný satelitní snímek modelového území Podkrušnohoří. Landsat TM 10.8. 2004, RGB 321, velikost území: 102,3 x 85,23 km, 8722 km2 6

Obr. 4 Reálný satelitní snímek s modelovým územím Freiberg Chemnitz Dresden Ústí n. Labem Most Žatec Podbořany Pramen: Hesslerová 2008 První souhrnný pohled na kvalitu krajinných funkcí modelového území pomocí multispektrálních družicových dat Landsat poskytují následující snímky, které byly pořízeny za slunných letních dnů a poskytují nejsouhrnnější výchozí obraz funkčnosti (nejchladnější a chladné povrchy s vegetací či vodními plochami) či nefunkčnosti (teplé a nejteplejší povrchy) ekosystémů zachyceného území, k nimž uvádíme nejprve legendy (první ke krajinnému pokryvu, druhá k teplotách krajinného povrchu) (Hesslerová 2008). 7

Obr. 5 Krajinný pokryv, 5.5. 1986 Obr. 6 Teploty povrchu 5.5. 1986 8

Obr. 7 Krajinný pokryv, 1.7.1995 Obr. 8 Teploty povrchu, 1.7.1995 9

Obr. 9 Krajinný pokryv 10.8.2004 Obr. 10 Teploty povrchu, 10.8.2004 10

Z výše uvedených multispektrálních satelitních snímků modelového území lze odvodit některé základní poznatky o míře fungování jeho ekosystémů. Vyjdeme-li z ekologického pohledu na krajinu, můžeme konstatovat, že maximální disipace (volně řečeno užitečné využití) denního příjmu sluneční energie je považována za hlavní funkci přirozené krajiny. Denní i roční cykly sluneční energie vytvářejí v krajině řád, který se projevuje samo-organizací ekosystémů jako živých systémů a jejich sukcesními vývojovými stupni končícími v klimaxové podobě vegetačního pokryvu, zabezpečujícím maximalizaci využití sluneční energie a minimalizaci odnosů látek a odtoku vody z krajiny (Ripl 2003). Způsob disipace sluneční energie v krajině se projevuje rozložením teplot. Na distribuci sluneční energie v krajině má vliv typ krajinného pokryvu, jeho struktura, dále i stavové parametry (obsah chlorofylu a vody). Teplota krajinného pokryvu je indikátorem, určujícím rovnováhu mezi oběhem vody, energetickou i látkovou bilancí krajiny. Ze snímků, pořízených ve všech třech případech za přímého slunečního záření, můžeme vidět, že nejkvalitnější vegetace dokáže průběžně ochlazovat prostředí až o 15-20 i více C. To se děje pomocí evapotranspirace zajišťované společně vegetací a vodou, která se skupensky přeměňuje z kapalného na plynné skupenství (vodní páry). Energeticky to znamená přestup sluneční energie do podoby tzv. latentního tepla vodní páry. Toto teplo je pak uvolněno v chladnějším prostředí obvykle v noci zpětnou přeměnou páry do kapalné podoby (rosa, srážky). Za přímého slunečního svitu je tedy energie záření pomocí vegetace, vody a evapotranspirace využívána ke schlazování krajiny a naopak při poklesu teplot v krajině dochází zpětně k jejímu oteplování přeměnou vodních par do kapalné formy. V důsledku této klimatizační služby přirozené vegetace dochází ke zmírňování teplotních extrémů mezi dnem a nocí a teplejšími a chladnějšími místy. Vedle této klimatizační služby při zmírňování klimatických extrémů (ochlazovací a oteplovací), přirozená vegetace poskytuje celou řadu dalších ekosystémových služeb mezi které patří např. podpůrné služby tvorby půdy, čištění ovzduší a vody, regulační služby v podobě tvorby kyslíku a příspěvku k udržování ozonové vrstvy, která chrání vše živé na Zemi před škodlivým kosmickým zářením, trvale regulují složení atmosféry, udržují biodiverzitu, regulují nemoci, rozkládají organický odpad atd. Ze snímků lze vidět, že nejkvalitnější vegetaci vykazují jižní svahy Krušných hor, části Doupovských hor a Českého středohoří. Pánevní oblasti Podkrušnohoří, ale i zemědělsky využívaná tabule dolního Poohří jsou z hlediska využívání pro ekosystémové služby velmi málo účinné. Jednoduché porovnání současného krajinného pokryvu s potenciální přirozenou vegetací modelového území naznačuje, že podstatná část tohoto území (zejména pánevní a jižní oblasti) se stala předmětem přímého ekonomického využívání za účelem ekonomického prospěchu a na tomto území byla maximalizována ekonomická výtěžnost pomocí enormního rozvoje zásobovacích služeb a to na úkor omezení či úplného potlačení podpůrných a regulačních služeb ekosystémů. Blíže k tomu v následujících částech. 11

Metodické přístupy k multifunkčnímu hodnocení krajiny Krajina je přirozeným prostředím pro život, který se na Zemi utvářel po přibližně 4 miliardy let. Přibližně po tři miliardy let život a jeho podoby existovaly pouze v mikroskopických formách bakterií a řas, které vytvořily základní životní podmínky (atmosféru s kyslíkem a ozonovou vrstvou, úrodnou půdu, zmírňování klimatických extrémů pomocí společného působení vegetace a vody, atd.) pro vznik a existenci mnohobuněčných eukaryotních organismů a druhů. Ty se vyvinuly v posledních pěti až šesti stech milionech let v prostředí již vytvořené kyslíkové atmosféry postupným symbiotickým splýváním a se vznikem sexuálního způsobu rozmnožování a se závislostí na citlivé rovnováze složení atmosféry a na primární produkci autotrofních ekosystémů. Lidský druh se sám nadřadil mezi všemi ostatními druhy na nejvyšší formu, nicméně závisící stejně na příznivých podmínkách pro život jako jiné heterotrofní druhy. Člověk se od ostatních druhů odlišil schopností myšlení, globálním rozšířením prakticky po všech kontinentech Země a zcela zásadním zasahováním do přirozených povrchů s vegetací a jejich přeměnou na povrchy sloužící přímo či nepřímo lidským potřebám. Krajina je tedy výslednicí dlouhodobého soužití a symbiózy autotrofních a heterotrofních částí ekosystémů a plní četné funkce a služby, z nichž lidé tradičně dosud oceňovali jen ty, které jim poskytovaly přímé užitky v podobě tzv. zásobovacích služeb (zemědělské půdy jako zdroj obživy, stavební pozemky jako místo pro bydlení, les jako zdroj dřeva a lesních plodin, ložiska minerálních a fosilních zdrojů). Rostoucí zalidnění způsobilo, že za posledních sto let lidé globálně zničili polovinu nejhodnotnějších ekosystémů světa (lesy, mokřady) a přeměnili na antropogenizovaná území. S rostoucím poznáním základních souvislostí a podmínek vývoje života na Zemi si rostoucí počet lidí uvědomuje, že krajina je důležitá nejen jako zdroj zásobovacích služeb, ale i jako množina biotopů (prostředí pro specifické formy života) a na jejich bázi fungujících ekosystémů, které plní základní životodárné (podpůrné a regulační) funkce a služby. Nedávný globální projekt Millenium Ecosystem Assessment rozlišil podpůrné, zásobovací, regulační a kulturní služby ekosystémů Země. Tabulka č. 5.2: Služby ekosystémů pro kvalitu lidského života Zásobovací Regulační Kulturní Podpůrné Typy služeb Příklady potrava, sladká voda, dřevo a vlákna, palivo Regulace klimatu, záplav, nemocí, čištění vody estetické, duchovní, vzdělávací, rekreační Oběh živin, tvorba půdy, primární produkce Source: Millennium Ecosystem Assessment, 2005. Ekosystémy a lidský blahobyt: Syntéza. s. vi, http://www.czp.cuni.cz/knihovna/ma/ma_obsah.pdf Zásobovací služby podle MEA lze v zásadě ztotožnit s agregovanou funkční skupinou zásobárny přírodních zdrojů, kulturní služby pak s estetickými funkcemi, takže podpůrné a regulační služby ekosystémů lze de facto ztotožnit se službami podpory života na Zemi čili s životodárnou funkcí ekosystémů (viz Turner et al. 1994). Pro úspěšné organizování revitalizačních akcí na antropogenně poškozených územích je třeba vycházet z relevantního hodnocení ekonomických a ekologických aspektů území. Hovoříme- 12

li o multifunkčnosti krajiny, pak její funkce a služby jsou četné, můžeme je však v zásadě rozdělit na dvě základní agregované skupiny ekonomických funkcí a služeb krajiny (uspokojujících přímé potřeby a touhy lidí, v tržních systémech pak také zejména zisková očekávání ekonomických subjektů) a ekologických funkcí a služeb krajiny (udržujících základní životodárné podmínky pro existenci lidského druhu a dalších forem života). Obě skupiny jsou pro lidskou společnost existenčně důležité a základním cílem plánování v krajině je na základě současných vědeckých poznatků nacházet rovnováhu mezi nimi. Hodnocení ekonomických aspektů využívání ložisek nerostných surovin v ČR Pro ekonomická hodnocení v oblasti zásobovacích služeb krajiny lze v ČR vycházet z existujících tržních ocenění přírodních zdrojů a z úředních cen MFČR. V oblasti hodnocení a oceňování nerostných zdrojů došlo v ČR v rámci ekonomické reformy po roce 1990 k nestandardnímu vývoji, když vláda přijala v r. 1994 usnesení, podle kterého voda a nerostné zdroje nejsou předmětem vlastnictví (Usnesení vlády ČR z 30.11.2004). Ložiska nerostného bohatství se neoceňovala. Úlohou někdejšího Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci bylo podle zákona č.92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů vydávat rozhodnutí, případně doporučovat vládě ČR k vydání rozhodnutí o privatizaci majetku státu. Rozhodnutí o privatizaci se týkala majetku nemovitého (budovy a pozemky) a majetku movitého. Ve smyslu 15 zákona s vlastnickým právem přecházela na jeho nabyvatele i práva a závazky související s privatizovaným majetkem. Lze tedy dovodit, že na nabyvatele přecházela i oprávnění k dobývání nerostného ložiska. Práva k dobývání ložisek nerostných surovin tedy byla v procesu privatizace, a jsou i nadále, poskytována státem bezplatně. Pokud je na území obce těženo ložisko v majetku státu (vyhrazený nerost nebo výhradní ložisko), měla by obec, na jejímž území těžba probíhá, získat podle zákona úhrady z plochy dobývacího prostoru a úhrady z vydobytého nerostu. Úhrada z plochy je z poloviny příjmem státu a z poloviny příjmem obce, z úhrady za každou tunu vydobytého nerostu jde do rozpočtu obce 75%. Praxe výběru a kontroly výše úhrad je ale zněním vyhlášek vydaných MPO k provedení zákona zkomplikována natolik, že může docházet k poškozování obcí na jejich zákonných příjmech. Od roku 2001 byl základem pro výpočet úhrady podle vyhlášky (vyhl.vč. 617/1992 Sb. ve znění dalších předpisů) tzv. "první odbytový produkt". Zákon, vyhláška ani metodický pokyn ale, dle ústního sdělení Obvodního báňského úřadu (dále OBÚ), blíže neurčovaly, co se pod tímto termínem rozumí. Bylo tedy zcela na vůli těžaře, jak s tímto termínem naloží a jakou výši úhrady si sám stanoví. Úhrada byla výpočtem snižována o náklady na úpravu a zušlechtění nerostu. Novela vyhlášky č. 63/2005 Sb. platná od dubna 2005 snižuje navíc úhradu o podíl nákladů na výrobu výrobků včetně prodeje. Celková výše úhrad za veškerou těžbu nerostných surovin ve vlastnictví státu se v poslední letech pohybovala pouze kolem 500 milionů korun. (Seitlová 2007). Kvantifikace zájmů těžebních je dána standardními ziskovými parametry (Hotellingovo pravidlo maximalizace zisku z těžby vlastníkem těžebních práv), cenami surovin, náklady na těžbu, životností zásob, technologií zpracování atd. Aby však byla komunikace mezi ekonomickými zájmy těžitele maximalizujícího vlastní prospěch z vyčerpávání ložiska a zájmy životního prostředí vůbec možná, je třeba kvantifikovat parametry životního prostředí. 13

Hodnocení ekologických aspektů využívání ložisek nerostných surovin v ČR Ekologické aspekty krajiny budeme v tomto projektu hodnotit dvoustupňově v návaznosti na vztah mezi biotopy jakožto prostředím pro existenci specifických druhů života na straně jedné a mezi ekosystémy jako funkčními poskytovateli služeb pro existenci života na straně druhé. Pro hodnocení krajiny jako dynamicky se měnící množiny biotopů budeme využívat metodu hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003), která bodově hodnotí biotopy podle jejich schopnosti nést a udržovat určité formy života. Metoda hodnocení biotopů byla primárně rozpracována na počátku tohoto desetiletí pro účely obecné ochrany biodiverzity a pro účely kvantifikace ekologické újmy na biotopech České republiky. Pro území ČR bylo vymezeno celkem 192 typů biotopů, které jsou s to popsat jakoukoli část republiky. Ohodnocení bodu bylo odvozeno z průměrných národních revitalizačních nákladů na přírůstek jednoho bodu. Zjištěná hodnota bodu ve výši 12,36 Kč znamená, že udržování a zlepšování krajiny v průměru vyžaduje vynaložení oněch 12,36 Kč, aby ekologická hodnota hodnoceného území vzrostla o jeden bod. Peněžní hodnoty ekologických funkcí biotopů, které metoda hodnocení biotopů poskytuje, se pohybují v rozmezí od nuly u antropogenně zcela znehodnoceného území až do cca 1 tis. Kč za 1 m 2, neboli do hodnoty cca 10 mil. Kč na 1 hektar. Tyto hodnotové veličiny vyjadřují v zásadě kapitálovou hodnotu biotopů, neboli hodnotu biotopů jako součástí přírodního kapitálu ČR a jako specifických prostředí pro existenci specifických rostlinných a živočišných druhů. Bodové a peněžní hodnoty biotopů v zásadě umožňují hodnotit jak ekologické újmy z antropogenních přeměn krajiny, tak hodnotit i efekty revitalizačních činností z hlediska jejich přínosů v podobě dlouhodobých změn ve struktuře biotopů směrem k přírodním a přírodě blízkým biotopům a s tím spjatým zvyšováním ekologické hodnoty krajiny. Pomocí gisových nástrojů, využití mapy potenciální přirozené vegetace ČR a aplikace metody hodnocení biotopů byl již v předchozích etapách řešení zjištěn přírodní potenciál hodnoty biotopů modelového území a byla odhadnuta celková ekologická újma, která vznikala dlouhodobě na funkcích a službách ekosystémů, tak jak se utvářely v období posledního interglaciálu (za období posledních cca 12-13 tisíc let, zejména však za období průmyslové revoluce a v průběhu posledního století). Porovnání potenciální přirozené podoby modelového území s jeho současným stavem nám ukázalo celkovou dlouhodobou kumulativní antropogenní změnu ztrátu či ekologickou újmu, tj. celkovou výslednou míru dlouhodobé antropogenizace tohoto území. Uvádíme nejdříve celkovou mapu přirozené vegetace modelového území v agregovaných položkách land cover (obr. 11) a následně pro větší podrobnost pohledu i výřez z digitalizované mapy potenciální přirozené vegetace území ČR (obr. 12). 14

Obr. 11 Potenciální přirozená vegetace modelového území v položkách CLC Pramen: zpracováno pro projekt na základě CLC2000 K obrázku 11 je třeba uvést, že ty části modelového území, které jsou označeny jako rašeliniště, jsou v současnosti územím povrchových těžeb hnědého uhlí a případně i souvisejících antropogenně vytvořených výsypek. Při podrobnější analýze potenciálních vegetačních druhů pomocí digitalizované mapy můžeme jasně rozlišit smíšené bučinové lesní porosty jižních svahů Krušných hor od lesních porostů pánevních částí modelového území (doubravy a dubohabřiny). Ostré rozlišení svahových a pánevních typů lesních porostů je velmi názorně vyjádřeno právě na následující zdigitalizované mapě potenciální přirozené vegetace (viz obr. 12), připravené v rámci úvodní etapy řešení tohoto projektu pro modelové území čtyř podkrušnohorských okresů. Jižní svahy Krušných hor by přírodně tvořily bučiny (biková bučina: hrášková zeleň a violková bučina: fialová barva), v horních partiích Krušných hor by to byly smrkové bučiny (šedomodrá) a podmáčené rohozcové smrčiny (světle modrá) a v západní části menší plochy třtinové smrčiny (světle růžová). 15

Obr. 12 Potenciální přirozená vegetace modelového území Pramen: Vlastní digitalizace na základě mapy potenciální přirozené vegetace Aplikací metody hodnocení biotopů byl odhadnut potenciální (nejvyšší dosažitelný) přírodní kapitál biotopů modelového území, tj. souhrnná peněžní hodnota potenciální přirozené vegetace, čili také autotrofních ekosystémů produkujících významné ekosystémové služby pro lidskou společnost i další heterotrofní formy života. Tab. č. 1 Výměry, bodové a peněžní hodnoty biotopů Krušných hor Přirozené biotopy vrchů a jižních svahů Krušných hor 21 Violková bučina (Violo reichenbachianae-fagetum) - Beech woodland with Viola reichenbachiana 24 Biková bučina (Luzulo-Fagetum) - Woodrush-beech woodland Výměra v km 2 Body/ m2 Přír. kapitál v mil.kč (bod=13,64 Kč) 223,87 45 137 411 445,76 52 316 169 25 Smrková bučina (Calamagrostio villosae-fagetum) - Sprucebeech woodland 86,25 43 50 587 44 Podmáčená rohozcová smrčina, místy v komplexu s rašelinnou smrčinou (Mastigobryo-Piceetum, SphagnoPiceetum) - Waterlogged spruce woodland with Bazzania trilobata, partly in complex with Sphagnum-rich spruce woodland 39,88 43 23 390 43 Třtinová smrčina 5,23 36 2 568 50 Komplex horských vrchovišť 1,7 66 1 530 Vrchy a jižní svahy Krušných hor celkem 802,69 531 656 Pramen: Vlastní propočty 16

V pánevních (jižních) částech modelového území by se pak přirozeně sukcesním procesem utvořily a vyskytovaly biotopy (případně určité zbytky se mohou v některých částech vyskytovat i v současnosti) obecně zařazené pod dubohabřiny (č. 7) a doubravy (33, 36) a zejména pak mokřadní biotopy, močály, mokřady, resp. rašeliniště (51), která tvoří v současnosti území povrchových těžeb uhlí. Digitalizací mapy potenciální přirozené vegetace pro modelové pánevní území byly získány přibližné následující výměry přirozených biotopů: Tab. č. 2 Výměry, bodové a peněžní hodnoty biotopů pánevních oblastí Podkrušnohoří body/m2 Přír. kapitál v mil.kč Přirozené biotopy pánevních částí modelového území Výměra km 2 1 Střemchová jasenina 18,47 42 10581 7 Černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-carpinetum) 939,46 47 602269 14 Lipová bučina 24,62 45 15112 18 Bučina s kyčelnicí devítilistou 101,16 45 62092 30 Nerozliš. bazifilní teplomilné doubravy 5,18 60 4239 33 Mochnová doubrava (Potentillo albae-quercetum) - 136,77 60 111933 34 Břeková doubrava 5,11 51 3555 36 Biková a/nebo jedlová doubrava (Luzulo albidae- Quercetum petraeae, Abieti-Quercetum) 20,87 51 14518 50 Rašeliniště (Scheuchzerio-Caricetea fuscae, Oxycocco- Sphagnetea) - Mires Komplex sukcesních stádií na antropogenních stanovištích (oblasti povrchové těžby aj.) - Complex of successional stages on anthropogenic sites (opencast coal mines etc.) 188,36 53 136169 Pánevní části Pokrušnohoří celkem 1440 960468 Pramen: Vlastní propočty Součtem za obě části modelového území lze dospět k odhadu souhrnné maximální hodnoty přírodního kapitálu (přirozených biotopů) modelového území. Tab. č. 3 Souhrnná hodnota přírodního kapitálu potenciální vegetace Podkrušnohoří Výměra km 2 Přír. kapitál v mil. Kč Vrchy a jižní svahy Krušných hor celkem 802,69 531 656 Pánevní části Pokrušnohoří celkem 1440,00 960 468 Podkrušnohoří celkem 2242,69 1 492 124 Pramen: Vlastní propočty Z naší hodnotové analýzy vyplynulo, že maximální přírodní potenciál fungování ekosystémů propočtený na základě mapy potenciální přirozené vegetace modelového území dosahuje při ohodnocení metodou hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol., 2003) s valorizací hodnoty jednoho bodu k roku 2007 (13,64 Kč/bod) celkové výše cca 1 492 mld. Kč. V důsledku dlouhodobých antropogenních zásahů byla ekologická hodnota modelového území s různou intenzitou v čase postupně snižována (viz tab. č. 4). 17

Tab. č. 4 Struktura přírodního kapitálu modelového území Podkrušnohoří (vypočteno s využitím metody hodnocení biotopů a mapování CLC 2000) 1990 2000 body Př. kap. Př. kap. TAG popis /m2 Kč/m 2 plocha % v mil. Kč plocha % mil. Kč 112 Nesouvislá městská zástavba 10,22 139,4 101277396 4,45% 14118 102656490 4,52% 14310 121 Průmyslové a obchodní areály 2,95 40,2 37575011 1,65% 1512 38103583 1,68% 1533 122 Silniční a železn. síť s okolím 8,23 112,3 9582750 0,42% 1076 9880130 0,43% 1109 123 Přístavy 8,27 112,8 714705 0,03% 81 714705 0,03% 81 131 Areály těžby nerost. surovin 13,4 182,8 71334298 3,14% 13038 63535107 2,79% 11613 132 Areály skládek 7,87 107,3 81052850 3,57% 8701 70800057 3,11% 7600 133 Areály výstavby 7,12 97,1 1049054 0,05% 102 0 0,00% 0 141 Areály městské zeleně 19,27 262,8 5245308 0,23% 1379 5245308 0,23% 1379 142 Areály sportu a zař. pro vol. čas 18,77 256,0 4438315 0,20% 1136 8247491 0,36% 2112 211 Nezavlažovaná orná půda 11,18 152,5 602435678 26,50% 91869 380363390 16,73% 58004 221 Vinice 15,25 208,0 839799 0,04% 175 839799 0,04% 175 222 Ovocné sady a plantáže 14,15 193,0 11993486 0,53% 2315 13611442 0,60% 2627 231 Louky a pastviny 20,79 283,6 116978245 5,15% 33172 326252593 14,35% 92517 242 Mozaika polí, luk a trv. kultur 14,08 192,1 7516964 0,33% 1444 7516964 0,33% 1444 243 Přev. zeměd. areály s přír. veg. 21,51 293,4 233424655 10,27% 68486 239462494 10,53% 70257 311 Listnaté lesy 39,99 545,5 189740137 8,35% 103496 195944528 8,62% 106881 312 Jehličnaté lesy 26,18 357,1 132557473 5,83% 47336 139124409 6,12% 49681 313 Smíšené lesy 28,48 388,5 250538725 11,02% 97326 294749611 12,96% 114501 321 Přirozené louky 33,02 450,4 9426720 0,41% 4246 18954220 0,83% 8537 324 Přechodné leso-křoviny 52,99 722,8 367623250 16,17% 265712 319359697 14,05% 230828 411 Močály 33,47 456,5 251453 0,01% 115 251453 0,01% 115 412 Rašeliniště 53,29 726,9 11375469 0,50% 8269 11375469 0,50% 8269 511 Vodní toky 23,14 315,6 3667330 0,16% 1158 3667330 0,16% 1158 512 Vodní plochy 18,67 254,7 22832879 1,00% 5815 22815680 1,00% 5810 Podkrušnohoří celkem 2273471949 100% 772073 2273471949 100% 790538 Pramen: vlastní propočty na základě metody hodnocení biotopů (Seják, Dejmal a kol. 2003) a CLC2000 Porovnáním se současným stavem byla odhadnuta dlouhodobě vzniklá lidskými generacemi způsobená ekologická újma. V důsledku dlouhodobých antropogenních zásahů je současná ekologická hodnota modelového území v r. 1990 odhadována na přibližně 772 mld. Kč, tj. cca 52 % a v r. 2000 pak na 790 mld. Kč, tj. asi 53 % své potenciální přírodní hodnoty. 18

Metodická východiska revitalizace antropogenně poškozené krajiny Výchozí axiomy Být ekologicky vzdělán...znamená porozumět principům organizace ekologických společenstev (tj. ekosystémů) a užívat tyto principy pro vytváření udržitelných lidských společností. Capra F. Tkáň života, Nová syntéza mysli a hmoty, Academia 2004, s. 264 Úspěšnou revitalizaci poškozené krajiny lze provádět mnoha alternativními způsoby za účelem dosažení někým (např. orgány veřejné správy, báňskými úřady apod.) nějak vytčených cílů a každá z těchto alternativ má své odpovídající environmentální, ekonomické a sociální náklady a přínosy. V souladu s poznatky o samoorganizovaném vývoji ekosystémů Země je ovšem třeba ve všech alternativních postupech v současnosti respektovat skutečnost, že krajina má svůj samoorganizovaný (na lidském druhu nezávislý) sukcesní vývoj, který dlouhodobě a postupně spěje k finálním vývojovým stádiím přirozeného klimaxu. Samoorganizované dosažení rovnovážného stavu v ekosystémech je charakterizováno jejich maximální udržitelností čili jejich maximální schopností udržet si vodu a živiny v rámci čili uvnitř těchto rovnovážných ekosystémů (Ripl 2003). Metodické postupy udržitelné revitalizace krajiny proto musí respektovat fakt samoorganizovaného vývoje v krajině, neboť při jeho nerespektování dochází nejčastěji ke zbytečným ztrátám efektů sluneční energie a tudíž i ztrátám jí evokovaných služeb a funkcí ekosystémů a dochází rovněž k opakovanému mrhání společenskými zdroji a měrné náklady revitalizace jsou pak vyšší než společensky potřebné. Je proto třeba vycházet z axiomu (zásady, která se přijímá a bez důkazu považuje za pravdivou, viz Akademický slovník cizích slov, s. 86), že neexistuje území jako takové, ale že území po stovky milionů let bylo krajinou, a má-li mít lidstvo budoucnost, musí být jimi ve všech případech znovu chápáno primárně jako krajina. To platí globálně pro celou Zemi. Přeměna přirozené krajiny na antropogenně přeměněnou krajinu je spjata s přechodnými či trvalými ekologickými újmami, které v naší metodice budou vyjadřovány pomocí metody hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol., 2003) a v návaznosti na ni také pomocí metody hodnocení funkcí a služeb ekosystémů ČR. Přeměna přirozené krajiny na antropogenně přeměněnou krajinu vytváří nejen ekologickou újmu na biotopech, ale je rovněž spjata se vznikem tzv. přechodných ztrát funkcí a služeb jejich ekosystémů (viz zákon č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě), které jsou výsledkem skutečnosti, že poškozené přírodní zdroje anebo jejich funkce nejsou schopny plnit svou ekologickou úlohu nebo poskytovat služby ostatním přírodním zdrojům nebo veřejnosti do té doby, dokud primární nebo doplňková opatření nedosáhnou účinku (příloha č. 4 zák. č. 167/2008 Sb.). Krajina a její ekosystémy se samoorganizovaným vývojem utvořily na Zemi mnohem dříve než vznikl lidský druh. Ekosystémy vytvořily, zabezpečily a trvale zabezpečují příznivé podmínky pro vznik a existenci mnohobuněčných eukaryontních organismů a jejich druhů včetně lidského druhu (např. udržují strukturu atmosféry a pro člověka existenční hladinu cca 21% kyslíku v ovzduší, pomocí udržování ozónové vrstvy chrání před škodlivým ultrafialovým zářením, zmírňují klimatické extrémy, udržují vodu v ekosystémech, recyklují živiny a základní chemické prvky života atd.). Tyto životodárné podpůrné a regulační služby ekosystémů jsou však za období průmyslové revoluce, zejména pak v průběhu 20. století narůstající lidskou populací významně redukovány v důsledku přeměny přirozených ekosystémů na antropogenizovaná území s redukovanými či zcela zničenými ekosystémovými funkcemi a službami. 19

V Evropě, v duchu její utilitární tradice převládá dosud jednostranný přístup ke krajině (podporovaný i křesťanským dogmatem), podle nějž Země je chápána jako svět, který je třeba spravovat tak, aby z něho byl maximální užitek. Tento utilitární přístup maximalizace vlastního prospěchu, umocňovaný globalizací trhů, za posledních sto let vedl k tomu, že celosvětově byla zničena polovina nejdůležitějších světových ekosystémů, které zabezpečují základní životodárné funkce a služby pro existenci lidského druhu a dalších heterotrofních forem života. Snaha o vlastní prospěch, která je v tržních ekonomikách oficiálním kritériem pro chování jednotlivců a uznanou součástí etického kodexu, vede k tomu, že se k přírodnímu prostředí tkáni života chováme tak, jako by se skládalo ze separátních částí, které mohou být využívány různými zájmovými skupinami pro jejich soukromé cíle. Výsledkem je bezplatné ničení životodárných funkcí a služeb přírody, které dosáhlo za poslední století globálních rozměrů, které již ohrožují samotnou podstatu existenčních podmínek nutných pro udržování života na Zemi. Na základě pochopení ekosystémů jakožto autopoietických (sebeutvářejících a sebeuspořádávajících se) sítí a disipativních struktur (Prigogine 2001) můžeme formulovat řadu organizačních principů, v nichž můžeme rozpoznat základní principy ekologie, a použít je jako návod pro přechod k udržitelné lidské společnosti (Capra 2004, s. 265). Proto není nadále únosné rozvíjet koncepce územního plánování, které vyjadřovaly převážně pouze jednostranné nároky lidí na přeměny přirozené krajiny za účelem jejich vlastního prospěchu. Z hlediska udržitelného rozvoje společnosti existuje pouze krajinné plánování, plánování v krajině, která musí plnit ekonomické i ekologické funkce. Proto i současné Ministerstvo pro místní rozvoj je ministerstvem odpovědným nikoli pouze za rozvoj území, ale primárně odpovědným za rozvoj krajiny a jejích životodárných funkcí a služeb. Tato metodika je první metodikou s integrovaným přístupem k revitalizacím poškozeného území tak, aby bylo dosahováno maximálního integrovaného ekologického, ekonomického a sociálního efektu z takových revitalizačních činností. Pojem krajina je tedy širokým integrujícím pojmem, který zahrnuje kompletní soubor socioekonomických a ekologických procesů. Všechny utvářejí reálný svět, ale zvažovány odděleně zůstávají svým charakterem fikcí (Kovář 2008, s. 6). 1. Metody integrovaného posuzování revitalizace antropogenně poškozených území Tato vzorová metodika revitalizace poškozených území vychází ze zákona o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. a ze základního cíle územního plánování, jímž je vytvářet předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území ( 18). V souladu s dosud rozpracovanými teoretickými přístupy k revitalizaci poškozených území (Vráblíková a kol. 2008a,b) je metodika založena na využití metody hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003) a metody peněžního hodnocení služeb ekosystémů (Seják a kol., 2008). Pomocí těchto dvou metodických přístupů budou určovány optimální směry revitalizace území k dosahování dlouhodobého integrovaného maxima přírodních, ekonomických a sociálních hodnot revitalizovaného území. Hlavní tlaky na znehodnocování přírody a jejích autotrofních ekosystémů plynou z ekonomických činností lidí a v tržních ekonomikách pak z jejich společensky a eticky přijímané a podporované materiální orientace na vlastní prospěch. Otec moderní ekonomie a propagátor spásné úlohy neviditelné ruky trhu Adam Smith jej formuloval např. výrokem: 20

Sledováním svého vlastního prospěchu jednotlivec často podporuje prospěch společnosti efektivněji než kdyby jej podporoval přímo (Smith 1776). Protože lidé dosud oceňují přírodu převážně jen jako zdroj vlastních ekonomických užitků, stává se stále jasnějším, že cesta k vytváření rovnováhy mezi rostoucími ekonomickými požadavky lidí (včetně jejich rostoucích požadavků na území) a stále naléhavější potřebou ochrany lidmi ničené a omezované přírody a jejích životodárných ekosystémů je v rozpracování a zavedení peněžních hodnot ekologických funkcí a služeb přírody. Hodnocení ekologických funkcí přírody v ČR Systematičtější práce na ekonomickém hodnocení ekologických aspektů přírody započaly v ČR až na vstupu do třetího tisíciletí. V letech 2001-2003 byla v tříletém projektu MŽP rozpracována původní tzv. hesenská metoda hodnocení biotopů do podoby metody hodnocení biotopů ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003), která uspořádává biotopy ČR podle jejich ekologického významu pomocí osmi ekologických charakteristik (zralost, přirozenost, diverzita struktur, diverzita druhů, vzácnost biotopu, vzácnost druhů, citlivost, ohrožení). Tato metoda hodnocení biotopů, již přizpůsobená potřebám ochrany biodiverzity a evropského systému ochrany NATURA 2000, poskytuje seznam 192 typů biotopů ČR, který umožňuje zařadit každý metr čtvereční území ČR pod některý z nich (stručný výklad metody a seznam 192 biotopů ČR viz http://fzp.ujep.cz/projekty/bvm/bvm_cz.pdf). Peněžní hodnotu bodu řešitelský tým odvodil z průměrných nákladů v ČR na přírůstek bodové hodnoty skutečných revitalizačních akcí. Ohodnocení jednoho bodu jsme tedy nerealizovali dotazováním spotřebitelů na jejich hypotetickou ochotu platit za zlepšení kvality životního prostředí, neboť dotazníková metoda kontingentního hodnocení je sice univerzální v možnostech své aplikace a také nejčastěji používána, ale zároveň velmi často i kritizována za svou hypotetičnost. Proto bylo hodnocení bodu postaveno na zjištění průměrných národních nákladů na přírůstek jednoho bodu. Ekonomickou analýzou 136 revitalizačních projektů jsme dospěli k hodnotě jednoho bodu ve výši 12,36 Kč. Metoda hodnocení biotopů byla primárně rozpracována pro účely obecné ochrany biodiverzity a kvantifikace ekologické újmy na biotopech České republiky. Peněžní hodnoty ekologických funkcí biotopů, které poskytuje, se pohybují v rozmezí od nuly do cca 1 tis. Kč za 1 m 2, neboli do hodnoty cca 10 mil. Kč na 1 hektar. Tyto hodnotové veličiny vyjadřují v zásadě kapitálovou hodnotu biotopů, neboli hodnotu biotopů jako součástí přírodního kapitálu ČR. Pro převody mezi 192 biotopy ČR a položkami Land-cover byla připravena dále zmíněného projektu převodníková tabulka, která na základě reálné struktury biotopů v každé z položek vykazuje jejich následující bodové hodnoty (viz tab. 5). 21

Tab. 5 Přehled výsledných bodových hodnot tříd 3.úrovně Corine-LC Položky pokryvu České republiky Body/m 2 1.1.1. Městská souvislá zástavba 2,39 1.1.2. Městská nesouvislá zástavba 10,22 1.2.1. Průmyslové nebo obchodní zóny 2,95 1.2.2. Silniční a železniční síť a přilehlé prostory 8,23 1.2.3. Přístavní zóny 8,27 1.2.4. Letiště 11,94 1.3.1. Těžba hornin 13,40 1.3.2. Skládky 7,87 1.3.3. Staveniště 7,12 1.4.1. Plochy městské zeleně 19,27 1.4.2. Zařízení pro sport a rekreaci 18,77 2.1.1. Orná půda mimo zavlažovaných ploch 11,18 2.2.1. Vinice 15,25 2.2.2. Ovocné sady a keře 14,15 2.3.1. Louky 20,79 2.4.2. Komplexní systémy kultur a parcel 14,08 2.4.3. Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace 21,51 3.1.1. Listnaté lesy 39,99 3.1.2. Jehličnaté lesy 26,18 3.1.3. Smíšené lesy 28,48 3.2.1. Přírodní pastviny 33,02 3.2.2. Slatiny a vřesoviště,křovinaté formace 52,99 3.2.4. Přechodová stadia lesa a křovin 23,51 3.3.2. Holé skály 39,79 3.3.3. Oblasti s řídkou vegetací 61,65 3.3.4 Vypálené oblasti 30,51 4.1.1. Vnitrozemské bažiny 33,47 4.1.2. Rašeliniště 53,29 5.1.1. Vodní toky a cesty 23,14 5.1.2. Vodní plochy 18,67 Přehled procentuálního zastoupení jednotlivých biotopů v jednotlivých třídách Corine-LC je uveden v příloze č. 1 této zprávy. Projekt MŽP nazvaný Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy a jejich vnějším prostředím v podmínkách globálních změn, jehož zadavatelem bylo oddělení ekologie lidských sídel a člověka, odboru péče o krajinu, dal v letech 2007-2009 příležitost obohatit a rozšířit hodnocení biotopů o zásadní aspekt přínosů (služeb) z fungování souvisejících ekosystémů. Ekosystémy a jejich energo-materiálové a informační toky tvoří základní podmínky pro existenci a rozvoj forem života na Zemi. Stimulem pro práci v ČR se staly i závěry globálního projektu Millennium Ecosystem Assessment (MEA 2005), v nichž byly definovány tzv. podpůrné, zásobovací, regulační a kulturní služby ekosystémů. Zatímco funkce ekosystémů jsou nejčastěji spojovány s vlastnostmi a procesy ekosystémů, pojem služby ekosystémů souvisí s jejich přímými či nepřímými užitky pro lidskou populaci. Hodnocení jednotlivých služeb ekosystémů je ovšem dosud převážně poplatné tradičnímu mechanistickému, karteziánskému, antropocentrickému a subjektivistickému přístupu, který neumožňuje vyjádřit vzájemnou závislost všech složek ekosystému, neumožňuje vyjádřit, že živý systém je víc než pouhá suma jeho částí. Taková systémová hodnocení jsou možná jen 22

pomocí ekosystémových metod a přístupů, které nahlížejí na ekosystém jako na samoorganizující se celek. Ze všech těchto důvodů a zejména také proto, že metody zjišťování preferencí jednotlivců ve vztahu k životnímu prostředí a službám jeho ekosystémů neodpovídají společenské, veřejnoprávní podstatě rozhodování o kvalitě životního prostředí, se začaly rozvíjet expertní metody, které jsou s to postihovat vnitřní hodnoty ekosystémů. Jednou z legitimních expertních metod k odhadu hodnoty služeb ekosystémů je vyjádřit, kolik by stálo zabezpečovat služby ekosystémů náhradní, antropogenní cestou. V tom, že biosféra je pro život lidí nenahraditelná a tudíž je její ekonomická hodnota nekonečně vysoká, se shoduje většina odborníků (Costanza et al. 1997, Toman 1998). Je ale známo, že v ekonomické praxi se často nekonečné veličiny služeb ekosystémů mění na nulové hodnoty, protože prostě nejsou hodnoceny v penězích. Metoda hodnocení biotopů, která ukazuje minimální nákladovou stránku ekologických aspektů přírody (ukazuje, co stojí vlastní obnova přirozených ekosystémů ČR, viz Seják, Dejmal a kol. 2003), proto musí být doplňována odhady vlastních služeb ekosystémů. V roce byl dokončen výzkumný projekt pro MŽP, v němž byly odhadnuty základní služby hlavních typů ekosystémů v České republice. První dílčí výsledky hodnocení byly v průběhu řešení projektu prezentovány ve sborníku Ekosystémové služby říční nivy (Pithart et al. eds., duben 2008) ve stati Seják, Pokorný Oceňování ekosystémových služeb na příkladu říční nivy. Po následujících dopočtech zejména klimatizační služby zaplavované říční nivy a služby podpory krátkého vodního cyklu lze v souhrnu uvést odhad hodnot vybraných ročních ekosystémových služeb 1 ha nivy: 1. protipovodňová služba nivy stojí na investičních vkladech náhradního řešení 0,5 mil. Kč na 1 ha nivy, což v přepočtu na roční protipovodňovou službu (při 5% diskontu) představuje částku cca 25 000 Kč ročně 2. produkce nadzemní biomasy: 5 tun ročně x 4 MWh (=4 tis. KWh) x 2 Kč x 0,5 = 20 000 Kč ročně 3. retence živin: zadržení 1 tuny alkálií oproti meliorovaným orným půdám = 1 000 kg x 30-40 Kč 35 000 Kč ročně 4. biodiverzita: aluviální psárkové louky T 1.4 jsou hodnoceny 46 bodů/m 2 (Seják, Dejmal a kol. 2003), což na 1 ha představuje 460 000 bodů x 12,36 Kč/bod = 5,685 mil. Kč, při 5% diskontu představuje roční službu v biodiverzitě ve výši celkem 284 000 Kč ročně 5. produkce kyslíku: 3,5 mil. litrů O2 x min. 0,25-0,73 Kč/litr (0,50) 1 750 000 Kč ročně 6. klimatizační služba: 500 litrů odpařené vody ročně z 1 m 2 v přepočtu na 1 ha znamená 500 x 1,4 kwh (0,7 kwh chlazení, 0,7 kwh oteplování) x 10000x 2 Kč/kWh 14 000 000 Kč ročně 7. podpora krátkého vodního cyklu, a tvorba místních srážek ve výši odpařených 50 m 3 na 1 ha a slunný den znamená roční službu z 1 ha nivy: (500 litrů/m 2 ) x cca 2,85 Kč (cena destil. vody) x 10000 = 14 250 000 Kč ročně Celkem služeb z 1 ha nivy 30 364 000 Kč ročně Obdobným způsobem jsme na základě výsledků monitoringu energo-materiálových toků v lesních ekosystémech provedli předběžný odhad tří jejich hodnotově nejvýznamnějších služeb (jedná se o zdravý smíšený les s dostatkem vody): 1. Biodiverzita: L2.3 Hardwood forests of lowland rivers are valued according to BVM by 66 points per 1 m 2, per 1 ha it means 660,000 points x 12.36 Kč za bod = 8 157 600 Kč kapitálové hodnoty, což při 5% diskontní míře ukazuje roční službu ve výši 0,408 mil. Kč 2. Odhad kyslíkové služby lesního porostu Jeden hektar listnatého opadavého lesa v podmínkách mírného pásma vyprodukuje za rok průměrně 10 tun čisté produkce kyslíku. Pro přepočet mezi kilogramy a litry 02 platí vztah 1,429 kg/m 3 neboli 1 kg 02 představuje 700 litrů 02. 10 000 kg/ha x 700 litrů x 0,50 Kč/litr = 3,5 mil. Kč ročně 3. Odhad klimatizační služby lesního porostu Vycházíme z úvahy, že strom s průměrem koruny cca 5 m (tj. plochou cca 20 m 2 ), který je dostatečně zásoben vodou, odpaří za slunných dnů více než 100 litrů vody denně (cca 70 kwh) a zužitkuje tak podstatnou část slunečního záření (cca 80 %) na ochlazení prostřednictvím výparu. Naopak v noci vodní pára kondenzuje na chladnějších místech, čímž dochází k jejich oteplení a návratu vody do krajiny. Strom tedy působí jako přirozené klimatizační zařízení s dvojitou funkcí 23

ochlazování za slunečního svitu a oteplování při poklesu teplot. S ohledem na počet slunných dnů v roce a střídavou disponibilitu vody můžeme předpokládat, že v průměru z 1 m 2 zapojeného lesa za rok evapotranspiruje 600 l vody 300 stromů/ha x 140 kwh/den a strom x 150 dnů x 2 Kč/kWh = 16,8 mil. Kč ročně (600 l/m 2 a rok x 1,4 kwh x 10 000 x 2 Kč = 16,8 mil. Kč ročně) 4. podpora krátkého vodního cyklu, a tvorba místních srážek ve výši odpařených 50 m 3 na 1 ha a slunný den znamená roční službu z 1 ha lesa: (600 litrů/m 2 ) x cca 2,85 Kč (cena litru destil. vody) x 10000 = 17,1 mil. Kč ročně Celkem služeb z 1 ha lesa 37,8 mil. Kč ročně Aby bylo možno odhadovat ztráty ekosystémových služeb působených nevhodným managementem krajiny, byly provedeny odhady pro odvodněnou pastvinu Odvodněná podhorská pastvina: 1. produkce nadzemní biomasy: 5 tun ročně x 4 MWh (=4 tis. KWh) x 2 Kč x 0,5 = 20 000 Kč ročně 2. biodiverzita: Intenzivní nebo degradované mezofilní louky X T.3 jsou hodnoceny 13 bodů/m 2 (Seják, Dejmal a kol. 2003), což na 1 ha představuje 130 000 bodů x 12,36 Kč/bod = 1,6 mil. Kč, při 5% diskontu představuje roční službu v biodiverzitě ve výši celkem 80 000 Kč ročně 3. produkce kyslíku: 3,5 mil. litrů O2 x min. 0,25-0,73 Kč/litr (0,50) 1 750 000 Kč ročně 4. klimatizační služba: 300 litrů odpařené vody ročně z 1 m 2 v přepočtu na 1 ha znamená 300 x 1,4 kwh (0,7 kwh chlazení, 0,7 kwh oteplování) x 10000x 2 Kč/kWh 8 400 000 Kč ročně 5. podpora krátkého vodního cyklu, a tvorba místních srážek ve výši odpařených 50 m 3 na 1 ha a slunný den znamená roční službu z 1 ha nivy: (300 litrů/m 2 ) x cca 2,85 Kč (cena destil. vody) x 10000 = 8 550 000 Kč ročně Celkem služeb z 1 ha pastviny 18 800 000 Kč ročně Pro úplnost je třeba dodat, že u zcela antropogenizovaných povrchů, jakými jsou stavby a další pokryvy se zpevněnými povrchy a jakými jsou i povrchy bez vegetace, klesají hladiny služeb ekosystémů k úrovním blížícím se nulové hodnotě. Tyto výchozí odhady byly dokompletovány pro 21 typů ekosystémů a byl vytvořen i převodník mezi biotopy a ekosystémy (Seják a kol., 2009). To umožní, aby revitalizační aktivity v krajině mohly být posuzovány komplexně z hlediska sociálněekonomických i ekologických souvislostí. Metodický postup pro hodnocení revitalizačních projektů v poškozené krajině 1) Metodou BVM bude před zahájením revitalizačních aktivit vyhodnocen výchozí stav poškození dané krajiny. U krajiny poškozené těžebními činnostmi je potřebné hodnotit současný stav, stav před zahájením těžebních aktivit a porovnat i s hodnotami potenciální přirozené vegetace, které ukazují maximálně dosažitelnou hodnotu přírodního kapitálu daného regionu. 2) V rámci zpracování revitalizačního projektu jsou identifikovány požadavky na dotčené území plynoucí z územních plánů a identifikovány požadavky obyvatel a orgánů odpovědných za krajinu na výslednou podobu území po rekultivaci. 3) Jsou vyhodnoceny ekonomické dopady na vývoj hodnoty biotopů i služeb ekosystémů z výše uvedených antropogenních požadavků a vyhodnocen i potenciál přínosů z přirozených obnov v revitalizované krajině. 4) Je provedena optimalizace ekonomických a ekologických aspektů rozvoje revitalizovaného území tak, aby v dlouhodobějším časovém horizontu bylo dosaženo optimálního sladění ekonomických požadavků obyvatel a orgánů veřejné a státní správy s potřebami nárůstu ekologické hodnoty revitalizovaného území. 24

Vlastní metodický postup pro realizaci konkrétních revitalizačních projektů Vlastní metodika pro konkrétní revitalizační projekty bude vycházet z následujících postupových kroků (Guidelines 2005): 1. Identifikuj hranice daného revitalizačního projektu 2. Identifikuj vlastnictví (jméno, adresa) 3. Identifikuj potřebu ekologické revitalizace 4. Identifikuj druh ekosystému, který má být revitalizován 5. Identifikuj revitalizační cíle a. obnova poškozeného nebo degradovaného ekosystému do jeho původní kvality b. náhrada ekosystému, který byl zcela zničen c. transformace jiného ekosystému v bioregionu, který nahradí poškozený ekosystém d. substituce ekosystému v případě, že ten původní nemůže dále plnit ekosystémové funkce v bioregionu e. substituce potenciálního náhradního ekosystému, jelikož neexistuje žádný referenční systém jako model pro revitalizaci 6. Identifikuj fyzikální podmínky, které mají být předmětem nápravy 7. Identifikuj stresory, které by měly být regulovány a reiniciovány 8. Identifikuj a vytvoř seznam biotických zásahů, které jsou potřebné 9. Identifikuj krajinná omezení 10. Identifikuj zdroje financování projektu 11. Identifikuj potřebné pracovní síly a technická vybavení 12. Identifikuj potřeby a zdroje biotických faktorů 13. Identifikuj potřebná povolení vyžadovaná národní legislativou a regionálními orgány 14. Identifikuj legislativní požadavky a specifika potřebných povolení 15. Identifikuj délku projektu 16. Identifikuj strategie dlouhodobé ochrany a řízení Předběžné úkoly 17. Urči revitalizátora odpovědného za všechny technické aspekty revitalizace 18. Sestav revitalizační tým 19. Připrav rozpočet k realizaci předběžných úkolů 20. Dokumentuj stávající podmínky projektového území a popiš biotu 21. Dokumentuj historii projektového území, která vedla k potřebě revitalizace 22. Proveď v případě potřeby předprojektový monitoring kvality vod, hladin spodních vod a metabolismu půdních organismů 23. Definuj referenční ekosystém, tj. cílový stav území z hlediska kvality životního prostředí, fungování cílových ekosystémů, umístění ekonomických činností a sociálních potřeb regionu. 24. Zjisti přiměřenou autekologickou informaci o klíčových druzích 25. Odhadni efektivnost revitalizačních metod a strategií 26. Rozhodni zda ekosystémové cíle jsou realistické či potřebují modifikace 27. Připrav seznam průběžných cílů k dosažení finálních cílů revitalizace 28. Zajisti povolení vyžadovaná řídícími a regionálními orgány (viz 13 a 14) 29. Založ spolupráci se zainteresovanými veřejnými agenturami a institucemi 25