3. èást Dopad politik Spoleèenství: konkurenceschopnost, zamìstnanost a soudr nost

3. èást Dopad politik Spoleèenství: konkurenceschopnost, zamìstnanost a soudr nost Obsah Úvod........................................... 114 Podíl politik Spoleèenství na soudr nosti ve svìtle lisabonské a gothenburské strategie..... 114 Reforma spoleèných politik: Spoleèná zemìdìlská politika a rybáøská politika.......... 125 Vzájemné doplòování státní podpory a politiky soudr nosti................... 128 Justice a vnitøní vìci: zlepšování podmínek rozvoje....................... 131 Vnímání politik Spoleèenství na regionální úrovni........................ 132 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 113

Úvod Druhá etapová zpráva o soudr nosti pøedstavila analýzu toho, jak politiky Spoleèenství pøispívají k soudr nosti. Cílem této zprávy není opakovat tuto analýzu, ale pøezkoumat hlavní zmìny, k nim došlo v tìchto politikách od roku 2001 ve svìtle cílù EU, zvláštì cílù odsouhlasených v Lisabonu a Gothenburgu. Zabýváme se také dvìma oblastmi, které v pøedchozí zprávì nebyly obsa eny, a to obchodní politikou a justicí a vnitøními vìcmi. Samostatná èást zkoumá politiku státní podpory, která významnì souvisí s politikou soudr nosti. Závìreèná èást pøedstavuje výsledky prùzkumu provedeného v 28 regionech v EU, zabývajícího se vnímáním úèinnosti rùzných politik Spoleèenství. Podíl politik Spoleèenství na soudr nosti ve svìtle lisabonské a gothenburské strategie Budování ekonomiky zalo ené na znalostech Znalosti jsou jádrem lisabonské strategie. Vytváøení, šíøení a vyu ívání znalostí je velmi dùle ité pro to, jak podniky fungují a rozrùstají se. Usnadòování pøístupu k financím a trhùm, propagace slu eb podporujících podnikání, posilování pout mezi podniky a vìdeckou základnou, vybavování lidí správnými dovednostmi prostøednictvím vzdìlávání a odborné pøípravy, podpora zavádìní nových technologií a zvyšování investic do výzkumu a vývoje jsou pro zlepšování podnikatelského prostøedí a stimulaci inovací velmi dùle ité. Politika Spoleèenství zabývající se podnikáním, prùmyslem a inovacemi je zamìøena na posilování konkurenceschopnosti prùmyslu a slu eb EU prostøednictvím podpory podnikání, vytváøením prostøedí pøispívajícího k inovacím a hospodáøskému rozvoji a zajiš ováním pøístupu na trhy 1. Politika podnikání podporuje partnerství mezi veøejným a soukromým sektorem a vytváøení sítí mezi spoleènostmi 2 (napøíklad prostøednictvím projektu Innovation Relay Centres center pro transfer inovací a sítì inovaèních regionù v Evropì) a tak stimuluje výmìnu znalostí a zkušeností. Podobnì hrají dùle itou roli v budování vztahù mezi firmami v rùzných regionech a pøi øešení jejich praktických problémù spolu s ostatními slu bami na podporu podnikání informaèní a poradenská centra, která byla v posledním desetiletí, mj. za podpory strukturálních fondù, zakládána po celé EU. Politika podnikání je také zamìøena na podporu podnikavosti a snadnìjší zakládání a provozování podnikù, co mù e být obzvláš dùle ité pro znevýhodnìné skupiny a v zaostávajících regionech 3. Za tímto úèelem bude nová definice EU mikro-, malých a støedních podnikù platit od zaèátku roku 2005 4, a jeliko se bude vztahovat na vìtší firmy ne v souèasnosti, úèinnì tak sní í administrativní bøemena, která nyní musí nést, a zároveò se tyto firmy stanou zpùsobilými k finanèní podpoøe. Jak ukazuje 1. èást, rozdíly mezi regiony ve vztahu k inovacím nepramení pouze z rozdílných výdajù na výzkum a technologický vývoj, ale stejnì záva nou mìrou ze slabých pout mezi podniky, výzkumnými støedisky atd., které tvoøí regionální inovaèní systém. Inovaèní politiky se proto pøesouvají od opatøení na rozšíøení výzkumu a vývoje a technologické kapacity pøímo ke strategiím na zlepšení prostøedí, v nìm firmy pùsobí 5. Zvláštní pozornost si zaslou í tøi oblasti: na základì zkušeností s prùkopnickou prací financovanou strukturálními fondy (regionální inovaèní strategie (RIS)) jsou regiony podporovány v sestavování úèastnických inovaèních politik øízených poptávkou (viz ní e). To je obzvláštì dùle ité v pøistupujících zemích, kde chybí koherentní politiky na regionální úrovni: V rámci Pátého rámcového programu byla vytvoøena strategie projektù v pøidru ených zemích RIS NAC (Regionálkí inovaèní strategie Novì asociované zemì) s rozpoètem 5,25 miliónu EUR a zaèátkem roku 2002 odstartovalo projekty 16 regionù v 9 zemích. 114 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

pro co nejúèinnìjší vyu ívání stávajících znalostí a jejich rozšíøení je v maximální mo né míøe, je nutné zvýšit dostupnost podnikatelských slu eb a zlepšit jejich kvalitu. Na potøeby ménì vyvinutých regionù se konkrétnì soustøeïuje zejména sí projektù Innovation Relay Centres, které pomáhají místním podnikùm získat pøístup k technologiím a rozpoznávají technologie vhodné k transferu do ostatních regionù nebo odvìtví. hlavní pøeká kou rùstu a rozvoje spoleèností je èasto nedostateèný pøístup k financím a dùle itou souèástí politiky podnikání je v regionech s omezenými finanèními prostøedky podpora alternativ k bankovním pùjèkám, jako jsou rizikové investièní fondy. Prostøedky na zvýšení finanèních zdrojù dostupných malým a støedním podnikùm vytvoøené Evropským investièním fondem (EIF) zahrnují Záruèní program pro malé a støední podniky, Startovací program ETZ a Akci zárodeèného kapitálu ( Seed capital action ). EIF také právì za stejným úèelem navazuje kontakty alespoò s jedním finanèním ústavem v ka dé pøistupující zemi. iniciativa napomohla stimulovat konkurenci mezi alternativními platformami a operátory a zamìøit úsilí èlenských státù a Spoleèenství na klíèové rozdíly v EU. Pøesto e se však od èervence 2002 do èervence 2003 poèet širokopásmových linek v EU zdvojnásobil, zùstává jejich dostupnost v rùzných oblastech vysoce nerovnomìrná; celkový objem on-line transakcí zùstává skromný a mezi èlenskými státy pøetrvávají rozdíly, zejména v dùsledku rozdílù v dostupnosti internetu; neustále se rozšiøuje on-line dostupnost dvaceti základních veøejných slu eb oznaèených v iniciativì eeurope; podíl, který je k dispozici, se od øíjna 2001 do øíjna 2002 zvýšil z 45 % na 60 %, a i kdy mezi jednotlivými èlenskými státy stále existují rozdíly, zaostávající zemì ostatní rychle dohánìjí; ve všech pøistupujících zemích dochází k prudkému rozvoji vládních slu eb on-line, nìkteré zemì jsou v urèitých oblastech dále ne èlenské státy EU; Hlavním bodem politiky Spoleèenství zamìøené na informaèní spoleènost je Iniciativa eeurope zahájená v èervnu 2000, její druhá fáze, Akèní plán eeurope 2005, zaèal o dva roky pozdìji a jejím hlavním cílem je zajistit moderní veøejné slu by on-line (elektronickou vládu, elektronické vzdìlávání, elektronické zdravotnictví); dynamické prostøedí pro elektronické obchodování, a to prostøednictvím všeobecnì dostupného širokopásmového pøístupu za konkurenèní ceny a bezpeèné informaèní infrastruktury 6. Akèní plán stanovuje strategii, která má poskytnout širokopásmovou infrastrukturu podnikùm a obèanùm v EU za dostupné ceny. Upozoròuje také na potøebu vytvoøit obsah a slu by s konkrétním dùrazem na oblasti, kde mù e prostøednictvím podpory zavádìní širokého pásma v ménì upøednostòovaných regionech sehrát roli vláda ve spolupráci s EU a s mo ným vyu itím strukturálních fondù. Výsledky lze shrnout následujícím zpùsobem: podíl škol v EU on-line se od bøezna 2001 do bøezna 2002 zvýšil z 89 % na 93 %, mezi jednotlivými èlenskými státy neexistují velké rozdíly s výjimkou Øecka, kde bylo pøipojeno pouze 59 % škol. Poèet poèítaèù pøipojených k internetu se za stejné období zvýšil ze 4 na 100 ákù na témìø 6 na 100 ákù. Na zasedání Evropské rady v Barcelonì v roce 2002 byl stanoven cíl zvýšit investice do výzkumu a technologického vývoje v EU do roku 2010 na 3 % HDP (dvì tøetiny v soukromém sektoru) z necelých 2 % v roce 2000. Za tímto úèelem byl zahájen Šestý rámcový program Spoleèenství pro výzkum a technologický vývoj s celkovým rozpoètem 17,5 miliardy EUR, který má napomoci tomuto navýšení 7 spolu s Iniciativou evropský výzkumný prostor 8, která byla zavedena za úèelem omezení fragmentace výzkumné èinnosti v EU, zvýšení investic do výzkumu a zlepšení prostøedí k vyu ívání pøípadných výhod z výzkumu. Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 115

Úèast kohezních zemí a zaostávajících regionù na Pátém rámcovém programu (1998 2002) byla následující: organizace v kohezních zemích tvoøily 17,8 % úèastníkù smluv o výzkumu a technologickém vývoji ve Spoleèenství, podepsaných od ledna 2002 do bøezna 2003, co je o nìco málo více ne jejich podíl obyvatelstva v EU (17,1 %) a více ne 16 % v roce 2001. Pokud však jde o finance, obdr ely ménì, ne je jejich podíl obyvatelstva (14,6 %), ale více ne v roce 2001 (12,2 %). Kromì toho pouze o nìco více ne 31 % vztahù v rámci spolupráce navázaných mezi organizacemi v EU v roce 2002 zahrnovalo úèastníky z kohezních zemí; rozdíly mezi regiony jsou zøetelnìjší, odrá ejí koncentraci výzkumu v pomìrnì malém poètu oblastí. V regionech spadajících pod Cíl 1 sídlilo pøibli nì 14 % organizací úèastnících se Pátého rámcového programu, co je stejný poèet jako ve ètvrtém programu (1994 1998). Z 64 regionù spadajících pod Cíl 1 jich bylo za více ne polovinu projektù zodpovìdných pouze 8 (Irsko, Berlín, Lisboa e Vale do Tejo, Attiki, Kriti, Comunidad Valenciana, Andalusie a ji ní Yorkshire). První tøi ji nejsou regiony plnì spadající pod Cíl 1; co se týèe úèasti malých a støedních podnikù, v roce 2001 jich podepsalo smlouvu pøes 4600. Pøibli nì 77 % projektù pocházelo z podnikù s ménì ne 50 zamìstnanci a 42 % z podnikù s ménì ne 10 zamìstnanci. Mnoho z nich se nacházelo v pøistupujících a pøidru ených zemích. Aèkoliv kontrakty pøidìlené malým a støedním podnikùm tvoøily pouze nepatrný zlomek z celkového poètu v Unii, odpovídaly tyto podniky 23 % úèastníkù ve ètyøech tematických programech a bylo jim vyplaceno více ne 15 % celkových finanèních prostøedkù. Pro posílení úlohy regionù pøi vytváøení Evropského výzkumného prostoru bylo zahájeno nìkolik iniciativ: inovaèní aktivity v rámci Pátého rámcového programu (s rozpoètem 119 miliónù EUR), podporovaly vytváøení sítí mezi podniky a ostatními organizacemi na regionální úrovni spolu s inovaèními akcemi strukturálních fondù; program také financoval sí ovou iniciativu Inovaèní regiony Evropy (IRE) 9 ke zprostøedkování výmìny zkušeností a dobré praxe mezi regiony, vèetnì výmìny mezi regiony vyspìlými a zaostávajícími, v pøistupujících zemích i v souèasné EU15; ve stejném kontextu byla v roce 2003 zahájena nová pilotní iniciativa 10 s rozpoètem 2,5 miliónu EUR zamìøená na rozvoj experimentálních èinností týkajících se sítí evropských regionù (s aktivním zapojením vysokých škol, výzkumných støedisek a podnikatelské komunity) za úèelem vytvoøení znalostních regionù, které by mohly slou it jako modely k realizaci lisabonské strategie na regionální úrovni; nìkolik projektù zamìøených na rozvoj regionální prozíravosti bylo podpoøeno v rámci akcí konsorcia STRATA v programu Zvyšování lidského potenciálu (celkový rozpoèet 25 miliónù EUR) na podporu dlouhodobého strategického myšlení a pøekonání rozdílù mezi regionální politikou a politikou výzkumu, technologického vývoje a inovací. Zvláštní pozornost byla vìnována pøistupujícím zemím. Podíváme-li se dopøedu, má Šestý rámcový program (2002 2006) díky dvìma novým iniciativám, Sítím excelence a Integrovaným projektùm, potenciál zlepšit propojení mezi centrálnìjšími a periferními vìdeckými støedisky, pøispìt k celkové inovaèní schopnosti EU a bojovat s odlivem mozkù z ménì upøednostòovaných do více prosperujících regionù. Finanèní prostøedky na rozvoj lidských zdrojù se v Šestém rámcovém programu zdvojnásobily a systémy transferu technologií mìly potenciálnì významný vliv na ménì upøednostòované regiony. Navíc byl stanoven cíl vìnovat na malé a støední podniky alespoò 15 % z rozpoètu na tématické priority. 116 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

Kromì toho byla navázána nová spolupráce mezi kohezní politikou a politikou výzkumu a vývoje, jeliko úspìšným uchazeèùm o Šestý rámcový program nacházejícím se v regionech spadajících pod Cíl 1 bylo umo nìno za ádat prostøednictvím pøíslušných regionálních úøadù o další financování ze strukturálních fondù. Klíèový význam vzdìlávání a odborné pøípravy Dovednosti a kvalifikace obyvatel EU jsou jejím hlavním zdrojem a klíèem k tomu, aby se stala nejdynamiètìjší a nejkonkurenceschopnìjší ekonomikou zalo enou na znalostech na svìtì. Za tímto úèelem byl zaveden program Vzdìlávání a odborná pøíprava 2010, který stanovuje 13 cílù 11 se zámìrem uèinit vzdìlávání a odbornou pøípravu v Evropì do roku 2010 svìtovou referencí kvality 12. Nedávné sdìlení 13 Komise vyzývá èlenské státy ke zvýšenému úsilí na všech úrovních, zvláš v souvislosti s investicemi do vzdìlávání a odborné pøípravy, aby se zajistil úspìch lisabonské strategie. Na zasedání Evropské rady v Bruselu 14 koncem roku 2003 se èlenské státy dohodly na posílení strukturované spolupráce pøi podpoøe rozvoje lidského kapitálu. Aèkoliv mnoho èlenských státù vyvinulo znaèné úsilí, aby zreformovalo a pøizpùsobilo své systémy celo ivotního vzdìlávání ekonomice zalo ené na znalostech, provedené zmìny k vyøešení tohoto problému stále nestaèí. Podklady pøesvìdèivì naznaèují, e pro vytvoøení a udr ení minimální míry zamìstnanosti intenzivnì vyu ívající znalosti musí region nejdøíve vybudovat kritickou vìtšinu pracovníkù s širokou škálou dovedností. Spoleèenství ji mnoho let organizuje sítì propojující vysoké školy, vzdìlávací ústavy a podniky v rámci regionù a mezi nimi a v poslední dobì se sna í vytvoøit sí uèících se regionù. Rostoucí decentralizace odpovìdnosti za vzdìlávání a odbornou pøípravu na regionální úroveò po celé Unii zároveò otevírá cestu k lepší organizaci poskytování odborné pøípravy jak v souladu s potøebami obyvatel, tak s regionálními rozvojovými plány. Více a lepších pracovních míst v integrované spoleènosti Na konci roku 1997 byla zahájena Evropská strategie zamìstnanosti s hlavním cílem bojovat proti nezamìstnanosti preventivními metodami a opatøeními pro aktivní schopnost profesního zaøazení. Od roku 2000 se zamìøuje na plnìní cílù stanovených v Lisabonu, a to na úplnou zamìstnanost, lepší pracovní místa a dokonalejší sociální a hospodáøskou soudr nost. Strategie byla vyhodnocena v roce 2002 a na jarním zasedání Rady v Bruselu v roce 2003 byla zmodernizována a zrevidována, aby v rozšíøené Unii lépe podporovala cíle stanovené v Lisabonu. Hodnocení poukázalo na zøetelné zlepšení struktury trhu práce EU. V roce 2002 tvoøila nezamìstnanost v EU v prùmìru 7,7 % pracovních sil oproti 10,0 % pøed pìti lety a stejným zpùsobem se podíl zamìstnaných obyvatel v produktivním vìku zvýšil z 60,7 % na 64,3 %. Navzdory znaèným rozdílùm mezi èlenskými státy a problému zjistit kauzální vztahy mezi výsledky zamìstnanosti a konkrétními politikami lze jistì rozlišit konvergenci národních politik zamìstnanosti s cíli a pravidly definovanými v rámci Evropské strategie zamìstnanosti. Ve vìtšinì èástí EU pokraèuje snaha zajistit nový zaèátek v podobì odborné pøípravy, rekvalifikace, pracovní praxe, pracovního místa nebo jiného opatøení pro profesní zaøazení ka dé nezamìstnané osobì døíve ne doba nezamìstnanosti dosáhne šesti mìsícù v pøípadì mladých lidí a 12 mìsícù v pøípadì osob starších 24 let. K poskytování slu eb na míru a k podpoøe aktivace a prevence jsou zapotøebí efektivní veøejné slu by zamìstnanosti vybavené dostateènou kapacitou. Proto se èlenské státy zavázaly zmodernizovat veøejné slu by zamìstnanosti a pøikroèit ke spolupráci se soukromým sektorem. Ve vìtšinì nových èlenských státù veøejné slu by zamìstnanosti, zøízené na poèátku 90. Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 117

Obchodní politiky a jejich dopad na zamìstnanost a soudr nost Zpøístupnìní obchodu je pro hospodáøství obvykle pøínosné, proto e vede k pøesunùm v rozlo ení výrobních faktorù na produktivnìjší vyu ití, roste výkonnost a úspory z rozsahu, prohlubuje se hospodáøská soutì, zvyšují se transfery znalostí a technologie a získávají i spotøebitelé díky vìtšímu výbìru zbo í a ni ších cen. Zároveò se také stává, e zpøístupnìní obchodu mù e stejnou mìrou vést k nákladùm, které jsou protikladem tìchto pøínosù. A jsou pøínosy v dlouhodobém horizontu jakékoliv, pøesuny v rozdìlení výrobních faktorù tak mohou v krátkodobém hledisku zahrnovat pøizpùsobovací náklady, které vzniknou podnikùm a zamìstnancùm posti eným zvýšeným dovozem. náklady a pøínosy se na rùzných místech liší: vliv na regiony závisí na mezinárodní konkurenceschopnosti hospodáøských odvìtví lokalizovaných v daném regionu, na tom, jak jsou èinnosti koncentrovány prostorovì (zvláštì obchodované zbo í) a do jaké míry se regiony specializují na výrobu konkrétních výrobkù a slu eb. Nìkteré regiony zpøístupnìní obchodu ovlivní velmi negativnì, zatímco jiné získají. Je zde také znaèná asymetrie ve vnímání nákladù a pøínosù, co má nevyhnutelné politické dùsledky. Zatímco náklady jsou velmi viditelné a velmi znepokojující, nejen v dùsledku své koncentrace, ale také v dùsledku hmatatelnìjší povahy (zavírání továren, propouštìní atd.), pøínosy jsou ménì viditelné èásteènì proto, e jsou nehmatatelné nebo alespoò obtí nìji mìøitelné (napøíklad vìtší výbìr pro spotøebitele) ménì zøejmé a roztroušenìjší. Nìkteré rysy zahrnutých nákladù jsou takové, které nelze prostì ignorovat: náklady se obvykle soustøeïují v urèitých sektorech a regionech, co znamená, e pro urèité skupiny obyvatel mohou být znaèné, a proto mohou mít škodlivìjší úèinky, ne kdyby byly jednotnì rozdìleny v rámci hospodáøství jako celku; ti, kteøí získají, nemají snahu vyplatit náhradu tìm, kteøí ztrácí, èásteènì kvùli obtí nému odhadu vzniklých nákladù, a proto na tom nìkteøí lidé (a regiony) budou alespoò krátkodobì hùøe (co je argument pro poskytnutí pomoci tìm, kterých se to týká); rozdíl mezi pøínosy a náklady se èasem zvìtšuje: náklady jsou v prvních letech vyšší (zahranièní konkurence má na nekonkurenèní odvìtví obvykle prudký úèinek), zatímco nìjaký èas trvá, ne je mo né pocítit vìtšinu pøínosù (z vyšší výkonnosti zpùsobené lepším rozlo ením výrobních faktorù). Empirické studie proto ukazují, e v letech následujících bezprostøednì po zpøístupnìní obchodu mohou náklady tvoøit 10 15 % pøínosù, co je dva a tøikrát více ne v dlouhodobém horizontu; Navzdory obvykle nízkým pøizpùsobovacím nákladùm mají proto doprovodná opatøení pøijímaná v rámci zpøístupòování obchodu velký význam z hospodáøského i politického hlediska. Tento význam je ještì vìtší, nebo dobøe zamìøené doprovodné politiky mohou pøizpùsobovací náklady omezit, jestli e je doká ou co nejlépe pøedpokládat a zmírnit proces pøizpùsobení, k nìmu musí dojít. Minimalizaci nákladù mù e proto umo nit vèasné oznaèení zranitelných odvìtví a posti ených pracovníkù. Urychlit zmìnu a minimalizovat rozsah pøizpùsobovacích nákladù mù e zároveò poskytnutí pomoci dotyèným osobám pøi vzniku problémù, aby se mohly adaptovat. Je v zájmu EU pomáhat zmíròovat ka dý nezbytný proces pøizpùsobení a pøispívat na úhradu nákladù na politiky, které zavedla. Èinilo se tak mnoho let v rámci Evropského spoleèenství uhlí a oceli. Vypracování stejné politiky pro usnadnìní zmìny bude ještì dùle itìjší v nadcházejících letech, kdy skonèí nebo budou muset být obnoveny mnohé obchodní dohody (Ujednání o mezinárodním obchodu s textilem, Dohoda o pøidru ení EU - Chile) a bude nutné vyjednat dohody nové (DDA, EU-MERCOSUR), pøièem celkovým dùsledkem bude témìø jistì podstatné zvýšení dovozu citlivého zbo í. 118 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

let, také procházejí pokraèujícím reformním a modernizaèním procesem. Prostøednictvím Evropské strategie zamìstnanosti jsou politiky zamìstnanosti v èlenských státech koordinovány na základì spoleèných cílù a priorit. Strategie vyzývá k zapojení všech relevantních stran ve veøejném i soukromém sektoru, vèetnì sociálních partnerù, podle institucionálního prostøedí v dané zemi. Pravidla Evropské strategie zamìstnanosti stanovují, e strategie by mìla být úèinnì prosazována na regionální a místní i celostátní úrovni, a Komise vyzývá k vìtšímu zapojení pøíslušných úèastníkù. V letech 2002 a 2003 byla pomìrnì podrobnì pøezkoumána situace zamìstnanosti v ka dé pøistupující zemi, aby bylo mo né definovat vhodné politiky zamìstnanosti v rámci pøípravy na realizaci Evropské strategie zamìstnanosti pøi pøistoupení a vypracovat plány výdajù v rámci ESF v období 2004 a 2006. Revize Evropské strategie zamìstnanosti v roce 2003 vyústila ve zjednodušení pravidel, která nyní zahrnují tøi prvoøadé cíle: dosáhnout cílù v míøe zamìstnanosti stanovených v Lisabonu; kvalita a produktivita v práci prokázaná vìtším poètem a lepšími pracovními místy; integraèní trh práce, kde je sní ena nezamìstnanost a jsou zmenšeny sociální a regionální rozdíly v pøístupu na trh práce. Kromì toho existuje 10 konkrétních pravidel strukturální reformy. Úspìch realizace Evropské strategie zamìstnanosti bude záviset na vyšší pøizpùsobivosti pracovníkù a podnikù, na tom, aby zamìstnání pøitahovalo více lidí, na více a lépe cílených investicích do lidského kapitálu a na lepším øízení. Nová Evropská strategie zamìstnanosti je úzce propojena s politikami zamìøenými na hospodáøskou a sociální soudr nost, pøièem spoleèným zámìrem tøí prvoøadých cílù i konkrétních pravidel je zmenšit sociální nerovnost a regionální rozdíly v zamìstnanosti. Sociální integrace a rovnost pohlaví Amsterodamská smlouva rozšíøila mandát EU na boj se sociálním vylouèením. Vrcholná schùzka v Lisabonu proto stanovila cíl podniknout do roku 2010 rozhodující kroky k odstranìní chudoby a sociálního vylouèení v EU. Tento cíl byl dále propracován na vrcholné schùzce v Nice a od té doby se realizuje spoleèná strategie pro sociální integraci pomocí stejné metody otevøené koordinace jako pøi pøijímání politiky zamìstnanosti s tou výjimkou, e úèast èlenských státù není povinná, ale dobrovolná. V praxi se do tohoto procesu zapojily všechny èlenské státy a v èervnu 2001 byly pøedlo eny první národní akèní plány proti sociálnímu vylouèení, co více zviditelnilo politiky v této oblasti. Plány umo nily rozpoznat 8 hlavních úkolù budoucí politiky: vytvoøit trh práce pøispívající k integraci a dát ka dému pøíle itost a právo na zamìstnání; zajistit, aby mìl ka dý adekvátní pøíjem zajiš ující slušnou ivotní úroveò; vypoøádat se se znevýhodnìním zalo eném na vzdìlání; chránit rodinu a práva dìtí; zajistit, aby mìl ka dý slušné bydlení; zajistit pøístup ke kvalitním slu bám; zlepšit poskytování slu eb a regenerovat oblasti trpící mnohonásobným nedostatkem. Nový podnìt tomuto procesu by mìla dát druhá generace národních akèních plánù vytvoøených na konci èervence 2003. Na základì návrhù èlenských státù budou konkrétní politická témata ka doroènì podrobena hodnocení, na kterém se bude podílet 3 6 èlenských státù, nezávislí experti, zástupci sociálních partnerù a regionální a místní úøady i lidé, kteøí skuteènì za ívají chudobu nebo sociální vylouèení. Souèasnì probíhá spolupráce s pøistupujícími zemìmi na pøípravì jejich úèasti na strategii, a vstoupí do Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 119

Unie, a spolu s Komisí vypracovaly memoranda o sociální integraci, kde oznaèují hlavní problémy a úkoly a navrhují prioritní politická opatøení. Seznam ukazatelù pøijatý na konci roku 2001 by mìl umo nit lépe posoudit situaci v ka dé zemi. Zahrnuje 7 strukturálních ukazatelù, které pou ívá Komise jako podklad pro svou výroèní shrnující zprávu o hospodáøské a sociální situaci v Unii, a musí být rozšíøen na plány pøíští generace tak, aby obsahoval jak regionální, tak nefinanèní ukazatele. Ostatní aktivity vykonávané jako souèást Programu Spoleèenství pro sociální integraci, financované pro období 2002 a 2006 rozpoètem 75 miliónù EUR, zahrnují výmìnu zkušeností mezi zemìmi (64 projektù podporovaných v první fázi a témìø 30 v druhé) a studie na konkrétní témata, co by vše mìlo posílit spolupráci, zvýšit vzájemné pochopení a stimulovat nové pøístupy. Nová strategie bojující se sociálním vylouèením je tak v plném proudu a stále více se do ní zapojují všechny èlenské státy, i kdy dobrovolnì, co pøidává konvergenci nový rozmìr a posiluje evropský sociální model a zároveò pomáhá dosáhnout lepší rovnováhy mezi sociálními a hospodáøskými politikami EU. má ètyøi široké souèásti: úèinné zavádìní a prosazování environmentální legislativy (acquis); integrace environmentálních zájmù do ostatních politik, vèetnì politiky infrastruktury; vyu ití kombinace prostøedkù k efektivnìjšímu a úèinnìjšímu dosa ení cílù; a široké zapojení zainteresovaných stran do vypracování a zavádìní politik. Program specifikuje ètyøi oblasti, kde je nutno jednat: zmìna klimatu; pøíroda a biologická rozmanitost; ivotní prostøedí a zdraví; pøírodní zdroje a odpad. Pøedstavuje také novou koncepci tematických strategií jako zpùsob øešení obzvláštì slo itých otázek ivotního prostøedí 16 a urèování priorit zásahù Spoleèenství, vèetnì opatøení financovaných kohezní politikou. Dále navrhuje postupné odstraòování dotací s ne ádoucím úèinkem na ivotní prostøedí, které jsou nesluèitelné s udr itelným rozvojem. Proto e ménì prosperující zemì mají ze zaèátku spíše menší mno ství infrastruktury v oblasti ivotního prostøedí, bude podle toho rozsah výdajù nutných ke splnìní smìrnic vìtší a bude tvoøit vìtší podíl HDP (uvìdomíme-li si, e ten je pomìrnì malý). Proto v rámci pomoci poskytované tìmto zemím pøi plnìní politiky ivotního prostøedí EU hrají jasnou potenciální roli strukturální fondy. Základním principem je v EU rovné zacházení s mu i a enami. Od roku 1996 patøí mezi hlavní proudy a všechny politiky Spoleèenství berou pøi plánování a realizaci opatøení v úvahu vlivy pohlaví. Ochrana ivotního prostøedí pro udr itelný rùst Novou hlavní environmentální iniciativou za poslední dva roky bylo pøijetí 6.akèního programu ivotního prostøedí: naše budoucnost naše volba (6. EAP) Evropským parlamentem a Radou 15. Tento program klade ivotní prostøedí do široké perspektivy, jeliko bere v úvahu hospodáøské a sociální podmínky, a zdùrazòuje cíle z Lisabonu a Gothenburgu. Program Navzdory vysokým pøímým nákladùm má tato politika v dlouhodobém horizontu sní it jak finanèní, tak sociální náklady, jeliko omezí zdravotní rizika a nutnost zavádìt opatøení k odstranìní zneèištìní. Svìtová zdravotnická organizace (WHO) napøíklad nedávno odhadla, e 100 000 pøedèasných úmrtí v Evropì lze pøipsat emisím 17. Pøedpokládá se, e emise v ovzduší v pøistupujících zemích v dùsledku plnìní smìrnic EU klesnou do roku 2010 o 1,8 a 3,3 miliónu tun, a pøedèasná úmrtí se tak sní í pøibli nì o 15 000. Dodr ování legislativy EU také znamená èistší pitnou vodu v pøistupujících zemích, zvláštních úspìchù dosáhlo Bulharsko a Estonsko (i Turecko), kde 20 30 % domácností není napojeno na hlavní rozvody vody, a zároveò se odhaduje, e zavádìní 120 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

smìrnice o èištìní mìstských odpadních vod sní í ivné zneèištìní o 33 % (v Èeské republice) a 67 % (v Polsku). Navzdory plánovanému 2 % rùstu produkce odpadu se odhaduje, e smìrnice o skládkách povede ke sní ení takto likvidovaného odpadu pøibli nì z 59 miliónù tun v roce 1998 na 20 a 35 miliónù tun v roce 2020 a smìrnice o obalovém odpadu zvýší do stejného roku mno ství recyklovaného odpadu o 3,7 miliónu tun. Investice do ochrany ivotního prostøedí mohou také vytvoøit pracovní místa. Ekologická odvìtví dohromady tvoøí pøímo pøibli nì 1 % celkové zamìstnanosti v EU15 a v oblasti nakládání s odpady (vyu ití a recyklace) prudce rostou pracovní místa, kterých je celkem 200 000 a 400 000. Stejné smìøování lze pozorovat v pøistupujících zemích. Vìtšina investic souvisejících se smìrnicemi se ji v EU15 uskuteènila (pøed rokem 2001 pøibli nì 63 %), i kdy tento podíl se v rùzných oblastech ivotního prostøedí liší. V pøípadì likvidace odpadù jsou investice prakticky kompletní, zatímco v pøípadì výroby a rozvodu vody se jich pøed rokem 2001 uskuteènilo pøibli nì 72 %. Jediná oblast, kde je stále ještì nutno uskuteènit vìtšinu investic, souvisí s kontrolou zneèištìní ovzduší, i kdy pokud jde o rozsah výdajù, je pravdìpodobnì dùle itìjší èištìní odpadních vod. Nicménì v dùsledku smìrnice o integrované prevenci a omezování zneèištìní (IPPC) a dohod o zmìnách klimatu v rámci Kjótského protokolu bude pravdìpodobnì zapotøebí investovat velké èástky do omezení emisí v ovzduší. V posledních 15 letech byla posílena environmentální opatøení kohezní politiky a podle souèasných pravidel strukturálního fondu je ochrana ivotního prostøedí jednotnou zásadou a dodr ování environmentálních acquis nejvyšší prioritou 18. Proto je dùle ité, aby se pøi strukturálních intervencích v EU braly v úvahu cíle Akèního programu ivotního prostøedí a po adavky environmentální legislativy. Vnitøní trh a slu by v obecném zájmu Rozvoj transevropských sítí v dopravì, telekomunikacích a energetice má pomoci zrealizovat vnitøní trh a zároveò posílit hospodáøskou a sociální soudr nost. Cílem politiky EU v tomto ohledu je zajistit propojení a interoperabilitu národních sítí a pøístup k nim v kontextu otevøených a konkurenceschopných trhù. Zvláštì bere v úvahu nutnost propojit ostrovní, vnitrozemské a periferní regiony s centrálními oblastmi Unie. Tyto politiky mají pøímý vliv na konkurenceschopnost hospodáøství EU jako celku a na umístìní hospodáøské èinnosti. Kvùli tomuto územnímu vlivu musí být soudr nost jedním z hlavních cílù sí ových politik. To je také dùle ité ve svìtle otevírání tìchto odvìtví hospodáøské soutì i. Uvolnìní tr ních sil sice vedlo ke sní ení nákladù a zvýšení efektivnosti poskytovaných slu eb, je však zøejmé, e toto uvolnìní mù e vést k tomu, e konkrétní sociální skupiny nebo èásti EU nebudou mít pøístup k základním slu bám. Liberalizaci proto doprovází rostoucí potøeba zavést povinnost poskytovat veøejné slu by, aby se zachovala a posílila hospodáøská a sociální soudr nost. Proto mají sí ové politiky výsadní postavení mezi politikami, které souvisejí s otázkou slu eb v obecném hospodáøském zájmu, jejich význam byl zdùraznìn na zasedání Rady v Barcelonì a Laekenu. V mìnícím se svìtì jsou hlavní souèástí evropského modelu spoleènosti slu by v obecném zájmu. To je zaneseno v èlánku 16 Smlouvy o EU a èlánku 36 Listiny základních práv. Jednotlivý obèan se tak dostává do støedu priorit Unie. Proto Komise pøedlo ila v Zelené knize v kvìtnu 2003 své úvahy o mo ných zpùsobech efektivní realizace tìchto slu eb, zejména zapojením nevládních organizací a obèanské spoleènosti obecnì. Slu eb v obecném zájmu se v dùsledku jejich skuteèné povahy týká povinnost poskytovat veøejné slu by zavádìná zároveò s liberalizací dotyèných Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 121

3.1 Projekty transevropských dopravních sítí v evropském zájmu eleznièní projekt Essen eleznièní projekt (2001) eleznièní projekt (2003) Silnièní projekt Essen Silnièní projekt (2001) Silnièní projekt (2003) Projekt vnitrozemských vodních cest (2001) Projekt vnitrozemských vodních cest (2003) Moøská dálnice (2003) Letištní projekt Pøístavní projekt Zdroj: GØ TREN 0 250 500 km Sdru ení EuroGeographics pro administrativní hranice 122 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

odvìtví. Jejich úèelem, podle typu dané slu by, je zajistit, aby byla slu ba všeobecnì k dispozici, aby byla zachována kontinuita nabízených slu eb i jejich kvalita a aby slu ba byla nabízena za dostupné ceny, a zároveò se ve všech ohledech bere v úvahu nutnost chránit zájmy spotøebitele a zajistit nabídku. Spoleèenství poskytuje èlenským státùm finanèní podporu, aby zajistilo jejich dodr ování, a vyu ívá strukturální fondy napøíklad k zajištìní úplného územního pokrytí mobilních telefonních a širokopásmových sítí. Dopravní politika Politika transevropských dopravních sítí (TEN-T) smìøuje od Maastrichtské smlouvy k integraci evropského prostoru a ke zmenšování izolace periferních oblastí, a tak zabraòuje roztøíštìnému rozvoji národních sítí. Výstavba a zlepšování stávajících pøeshranièních tras tak umo òuje pøíhranièní efekt, který zabraòuje progresivnímu omezování rùstu obchodu. Pravidla transevropských dopravních sítí jsou zároveò zamìøena na podporu odklonu od zpùsobù dopravy poškozujících ivotní prostøedí. Politika transevropských dopravních sítí (TEN-T) od roku 1991 znatelnì zlepšila dostupnost a ještì vìtší výsledky se oèekávají v nadcházejících letech, zvláš v pøistupujících zemích. Tuto investici však musí doprovázet podstatné výdaje na zlepšení sekundární sítì a její propojení s transevropskými dopravními sítìmi (TEN-T). Je tomu tak zvláštì ve venkovských oblastech na východì tìchto zemí, kde dosa ení dálnice mù e místy trvat a tøi hodiny. Po zveøejnìní Bílé knihy o dopravní politice v roce 2001 byla pravidla pro transevropské dopravní sítì (TEN-T) z roku 1996 na konci roku 2001 zrevidována a byly oznámeny nové prioritní projekty. Tento seznam projektù v evropském zájmu byl v øíjnu 2003 rozšíøen tak, aby zahrnoval pøistupující zemì (mapa 3.1 znázoròující transevropské dopravní sítì). Vzhledem ke znaèným finanèním prostøedkùm, které jsou na tyto sítì zapotøebí a na které se náklady do roku 2020 odhadují témìø na 600 miliard EUR, pøijala Komise v dubnu 2003 také sdìlení o mo ných nových zpùsobech financování rozvoje transevropských sítí v Evropì, aby se zajistila lepší koordinace veøejných a soukromých financí. Souèasnì Komise v èervenci pøijala návrh pøepracovat smìrnici Eurovignette o stanovování cen infrastruktury a více propojit poplatky pro u ivatele s náklady. Návrh však omezuje výši mýta, které lze úètovat, s cílem zabránit nadmìrným poplatkùm, které by omezily pøíznivý vliv na dostupnost a hospodáøský rozvoj. V tomto ohledu analýza dopadu pøepracování pravidel pro transevropské dopravní sítì (TEN-T) ukazuje podstatný nárùst (20 %) dostupnosti u periferních regionù a pøistupujících zemí a znaèné zvýšení (170 %) mezinárodní dopravy u poslednì jmenovaných zemí 19. V praxi jsou dopady liberalizace mìøitelnìjší, pokud jde o leteckou dopravu. Poèet mìst s mezinárodními spoji se od roku 1992 zvýšil o 70 %, zatímco zlevnìné jízdné v ekonomické tøídì se v letech 1997 a 2000 sní ilo v prùmìru o 15 % (i kdy tarify v pøepravní tøídì Business vzrostly) 20. Dále byla v periferních oblastech a v oblastech s nízkým objemem dopravy stanovena povinnost poskytovat veøejné slu by, co napomáhá podporovat jejich hospodáøský rozvoj. Tato povinnost se èasto kombinuje s poskytováním dotací. Energetická politika Energetická politika EU má tøi hlavní cíle: dosáhnout vìtšího zajištìní dodávek, vytvoøit vnitøní energetický trh a lépe chránit ivotní prostøedí. Zelená kniha z roku 2002, Evropská strategie k zabezpeèení dodávek energie, oznaèuje za hlavní prioritu pro budoucnost øízení poptávky a klade dùraz na zlepšení energetické úèinnosti a rozvoje vnitøních zdrojù energie, zvláštì tìch obnovitelných. Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 123

Po zavedení smìrnice o elektøinì v roce 1996 a smìrnice o plynu v roce 1998 se energetické trhy liberalizovaly, a tak se zvýšila konkurence a došlo k restrukturalizaci nabídky, z èeho mìli prospìch zvláštì velcí spotøebitelé energie, ale tento trend s sebou nesl riziko znevýhodnìní perifernìjších a ménì zalidnìných regionù. Toto riziko však zmírnilo zavedení povinnosti poskytovat veøejné slu by. Tìmto regionùm pravdìpodobnì pomohou další regulaèní opatøení, vèetnì povinnosti zachovat výrobu a rozvod elektrické energie, regulace poplatkù pro koncové spotøebitele a zavedení norem minimální jakosti. V souladu se smlouvou má politika transevropských energetických sítí (TEN-E) stejné spoleèné cíle jako politika dopravních a jiných sítí, a to zajistit, aby byly propojeny národní rozvodné sítì v EU, aby k nim mìly pøístup všechny regiony a aby se rozvodné sítì øídily na evropské, nikoliv na národní úrovni 21. První pravidla Spoleèenství týkající se TEN-E 22 vzala v úvahu regionální rozmìr a kritérium hospodáøské a sociální soudr nosti. Pøi výstavbì tìchto sítí za podpory strukturálních fondù došlo k významnému pokroku. Pøed koncem roku 2001 bylo zprovoznìno pìt plynovodù a dokonèeno nìkolik velkých projektù rozvodu elektøiny, podstatné investice se uskuteènily v periferních regionech. Poslední pravidla pro TEN-E, pøijatá v èervnu 2003, kladou dùraz na rozvoj rozvodných elektrických sítí a zavádìní zemního plynu ve vnitrozemských oblastech a periferních a ultraperiferních regionech. Jednou z hlavních priorit energetické politiky je v souladu se závazky v rámci Kjótské úmluvy podpora udr itelného rozvoje. Byly stanoveny cíle zvýšit do roku 2010 podíl obnovitelných zdrojù energie na celkové spotøebì energie na 12 % a na výrobì elektrické energie na 22 % se zámìrem vyu ívat v dopravì biologické pohonné látky z 5,75 %. TEN-E proto musí na místní úrovni doprovázet podpora investic do výroby energie z vìtrných, solárních a geotermálních zdrojù 23. Rozvoj nových zdrojù energie, jako je zemní plyn a elektrická energie vyrábìná z obnovitelných zdrojù, by periferním regionùm umo nil diverzifikovat zdroje energie a tak by omezil jejich zranitelnost vùèi pøerušení vnìjších zdrojù dodávek a zároveò by zlepšil kvalitu ivota. Telekomunikaèní politika Dostupnost efektivních telekomunikaèních sítí za pøimìøené ceny je dùle itým faktorem jak pro konkurenceschopnost, tak pro zlepšení kvality ivota obèanù. Technologická zlepšení a liberalizace trhù vedly ke znaènému sní ení sazeb hovorù, zvláštì u dálkových a mezinárodních hovorù, co bylo výhodné zvláštì pro vzdálenìjší regiony, i kdy toto sní ení doprovázelo zvýšení paušálních plateb. Smìrnice o svìtové slu bì z bøezna 2002 definovala odpovídající povinnosti, které budou muset být v budoucnu v daném regionu dodr ovány. Po letech liberalizace lze pozorovat kritické mezery v geografickém pokrytí slu eb, i tìch, které se týkají vyspìlých technologií, jako jsou mobilní telefony. Program transevropských telekomunikaèních sítí (TEN-T), z nìj se v roce 2002 stal program eten, je zamìøen na posílení hospodáøské a sociální soudr nosti prostøednictvím propojení ostrovù a vzdálenìjších regionù s centrálními èástmi EU 24. Hlavním problémem, který má program vyøešit, nejsou ani tak chybìjící spojení v síti, jako spíše nedostatek aplikací a slu eb pro podniky, vládu a jednotlivce. Cílem financovaných èinností je proto pomoci s rozvojem informaèní spoleènosti otevøené všem a umo òující sociální integraci napøíklad starších a posti ených obèanù. V roce 2002, jak je uvedeno výše, byl zahájen akèní plán eeurope 2005, který zahrnoval strategii zpøístupnìní širokopásmových sítí všem obèanùm v EU za dostupnou cenu. Cílem je rozšíøit dostupnost do roku 2005 na polovinu pøipojení k internetu v Evropì. Je však zøejmé, e pokud neexistuje 124 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

dostateèná míra výnosnosti, investice nutné k úplnému pokrytí všech èástí EU nezabezpeèí samotný trh, ale bude zapotøebí veøejných financí. Za tímto úèelem Komise v roce 2003 vytvoøila nová pravidla pro rozvoj širokopásmových sítí a pokrytí oblastí, které ještì nejsou obsluhovány mobilní telefonií, za podpory strukturálních fondù. politiky a k vytvoøení koherentního rámce pro pøizpùsobení spoleèné zemìdìlské politiky rysùm zemìdìlství v pøistupujících zemích. Dále pøeformulovala cíle zemìdìlské politiky EU: zlepšit zemìdìlskou konkurenceschopnost v EU bez nadmìrného èerpání z dotací; Reforma spoleèných politik: Spoleèná zemìdìlská politika a rybáøská politika Spoleèná zemìdìlská politika V roce 2003 absorbovala spoleèná zemìdìlská politika pøibli nì 46,5 % rozpoètu EU, celkové výdaje èinily více ne 47 miliard EUR, 90 % plynulo na první pilíø, podporu trhu a pøímou podporu, a 10 % na druhý pilíø, rozvoj venkova. Výdaje EU na zemìdìlství v pomìru k HDP stále klesaly, z 0,57 % HDP EU s 12 èleny v letech 1990 1992 na 0,47 % HDP EU15 v letech 2000 2002. Agenda 2000 prohloubila a rozšíøila reformu spoleèné zemìdìlské politiky zapoèatou v roce 1992, kdy sní ila úøední ceny a pøímou podporu. Pøispìla také ke konsolidaci rozvoje venkova spolu s druhým pilíøem spoleèné zemìdìlské zachovat výši pøíjmù zemìdìlcù a její stabilitu; respektovat ivotní prostøedí a rozmanitost krajiny; zlepšit kvalitu zemìdìlské výroby; zjednodušit a decentralizovat spoleènou zemìdìlskou politiku. V dùsledku sní ení úøedních tr ních cen a zvýšení pøímé podpory výrobcùm místo podpory související s cenovou intervencí èinila pøímá podpora (mimo pøímých plateb na rozvoj venkova) v letech 2000 2002 70 % výdajù na spoleènou zemìdìlskoupolitiku,co jeo7procentníchbodù více ne v období 1995 1997. Naopak tradièní opatøení spoleèné zemìdìlské politiky, jako podpora vývozu nebo tvorby zásob pøedstavuje v období 2000 2002 pouze 14,5 % výdajù oproti 22 % v letech 1995 1997. 3.1 Výdaje ze záruční sekce EZOZF, 2002 Tisíc EUR na roční pracovní jednotku 20 Jedna roční pracovní jednotka se rovná osobě pracující po celý rok na plný 16 úvazek 12 8 4 0 DK BE UK SE DE IE FR LU FI EU15 AT ES NL EL IT PT Zdroj: GŘ zemědělství a Eurostat 20 16 12 8 4 0 V roce 2001 bylo 64 % plateb ze záruk EAGGF (Evropský zemìdìlský orientaèní a záruèní fond EZOZF) vyplaceno 4 èlenským státùm, a to Francii (22 %), Španìlsku (15 %), Nìmecku (14 %) a Itálii (13 %). Od roku 1990 se sní ily platby Belgii, Dánsku, Øecku, Nizozemsku, Itálii, Irsku a Nìmecku a zvýšily se Velké Británii, Španìlsku, Portugalsku a Francii. Vezmeme-li platby v pomìru k poètu hektarù, jsou hlavními pøíjemci Belgie, Nizozemsko a Øecko, i kdy první dvì zemì jsou jediné, které v tomto ohledu zaznamenaly od roku 1995 sní ení. V pomìru k zamìstnanosti jsou platby nejvyšší v Dánsku, Velké Británii, Švédsku a Belgii (graf 3.1). Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 125

Ve Švédsku, Finsku a Irsku èinil podíl transferù z EZOZF na hrubé zemìdìlské pøidané hodnotì v letech 2000 2001 více ne 50 %, ménì ne 20 % èinil pouze v Itálii, Lucembursku a Nizozemsku. Tento podíl se obecnì mezi obdobími 1995 1996 a 2000 2001 zvýšil, i kdy v Belgii klesl. Zvýšení bylo zvláštì znaèné ve Velké Británii, Rakousku a Španìlsku. Vzrostl také v Nìmecku, Øecku a Francii v pomìru k zamìstnanosti i hektarùm, ale v pomìru k zemìdìlské pøidané hodnotì klesl. Platby Portugalsku a Španìlsku se také zvýšily, i kdy prvnì jmenovaná zùstává kohezní zemí, kde je výše podpory menší ne prùmìr EU, a vezmeme platby v pomìru k zamìstnanosti, hektarùm nebo zemìdìlské pøidané hodnotì. V roce 2001 mìla pøímá podpora spoleèné zemìdìlské politiky nejvìtší vliv spíše na pøíjem støedních a velkých zemìdìlských podnikù (kde pøedstavovala 40 % pøíjmù) ne na pøíjmy velkých (28 %) nebo malých zemìdìlských podnikù. Zároveò polovinu všech plateb tvoøí pøibli nì 5 % pøíjemcù v nejvìtších zemìdìlských podnicích, hlavními pøíjemci jsou specializovaní producenti obilovin a chovatelé dobytka. Mimo regiony spadající pod Cíl 1 jsou opatøení pro rozvoj venkova financována ze záruèní sekce EZOZF. V regionech spadajících pod Cíl 1 tato sekce financuje tøi doprovodná opatøení zavedená jako souèást reformy spoleèné zemìdìlské politiky v roce 1992 agro-environment, pøedèasný odchod zemìdìlcù do dùchodu a zalesòování zemìdìlské pùdy i podporu hornatých a znevýhodnìných oblastí. Všechna opatøení jsou zamìøena na konkrétní priority rozvoje venkova, a to na: rozvoj konkurenceschopného zemìdìlského sektoru respektujícího ivotní prostøedí, diverzifikaci zemìdìlských èinností a podporu multifunkèních venkovských oblastí, podporu konkurenceschopnosti venkovských oblastí jako celku a zachování evropského venkovského dìdictví. Z finanèních prostøedkù na rozvoj venkova z EZOZF (které pro období 2000 2006 èiní pøibli nì 49,5 miliard EUR, mimo programu LEADER+, který tvoøí další 2 miliardy EUR) pochází 32 miliard EUR ze záruèní sekce. Z toho je 10,4 miliardy EUR urèeno regionùm spadajícím pod Cíl 1. Vèetnì finanèních prostøedkù ze záruèní sekce (celkem 17,5 miliardy EUR) èiní celková èástka na rozvoj venkova v regionech spadajících pod Cíl 1 27,9 miliardy EUR, co je 56 % celkové èástky pøidìlené na tento program v celé EU. To dokazuje pevné propojení politiky rozvoje venkova a prioritních cílù hospodáøské a sociální soudr nosti. Analýza uskuteènìných opatøení však ukazuje, e z celkové èástky 49,5 miliardy EUR se pouze 10 % vìnuje na opatøení na posílení hospodáøství na venkovì, která nesouvisejí se zemìdìlskými èinnostmi (jako je diverzifikace se zamìøením na turistiku a øemesla, slu by a rozvoj vesnic). Velká èást finanèních prostøedkù na rozvoj venkova (23,4 miliardy EUR, co je 47 % celkové výše dvou sekcí EZOZF nebo 73 % záruèní sekce) putuje na výše uvedená doprovodná opatøení. Co se týèe budoucí spoleèné zemìdìlské politiky, stanovila Rada v øíjnu 2002 na zasedání v Bruselu jmenovitou èástku výdajù na øízení trhu a pøímé platby na ka dý rok v období 2007 a 2013 na základìka doroèníhorùstuo1%.ztohovyplývá sní ení skuteèných výdajù v rámci prvního pilíøe. Výdaje na druhý pilíø spoleèné zemìdìlské politiky ještì nebyly urèeny, aèkoliv bylo znovu potvrzeno, e v souladu s cíli Agendy 2000 by spoleèná zemìdìlská politika mìla v budoucnu zvláštì chránit zájmy výrobcù ve znevýhodnìných regionech souèasné EU a udr ovat multifunkèní zemìdìlský sektor ve všech èástech EU. V èervnu 2003 Rada ministrù zemìdìlství v Lucemburku, v návaznosti na doporuèení Komise, odsouhlasila reformu spoleèné zemìdìlské politiky na období 2004 a 2006 a 2007 a 2013. Ètyøi hlavní prvky jsou: 126 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti

oddìlení pøímé podpory od výroby zavedením jednotných plateb na zemìdìlský podnik, které budou souviset s respektováním ivotního prostøedí, nezávadností potravin a s dobrými ivotními podmínkami zvíøat. Podle všeobecného pravidla by èlenské státy mìly oddìlit své platby na obiloviny a zvíøata od roku 2005, i kdy ve vyplácení nìkterých dotací podle starého systému bude mo né pokraèovat do roku 2006; postupné sni ování pøímých plateb vìtším zemìdìlským podnikùm (oznaèené jako modulace ); série sektorových opatøení pro zemìdìlské trhy vedoucích k ni ším cenám; posílení druhého pilíøe zavedením nových opatøení na podporu ivotního prostøedí, kvality a dobrých ivotních podmínek zvíøat i pomoc zemìdìlcùm pøi dodr ování norem Spoleèenství, co bude èásteènì financováno úsporami z modulace, tj. transferem nìkterých èástek získaných sní ením pøímých plateb velkým zemìdìlským podnikùm. Potenciál spoleèné zemìdìlské politiky ovlivòovat soudr nost bude v budoucnu více ne v minulosti záviset na cílech definovaných èlenskými státy, popøípadì regiony, které budou mít širší rozsah pùsobnosti urèovat podobu pøímých plateb. Zároveò budou mít zemìdìlci vìtší flexibilitu v rozhodování o výrobì, která by mìla být orientovaná více tr nì a mìla by zajistit stabilnìjší pøíjmy i efektivnìjší transfery pøíjmù. Rozvoj venkova má ve spoleèné zemìdìlské politice výsadnìjší místo. Dojde ke skuteènému transferu financí z prvního do druhého pilíøe prostøednictvím sní ení pøímých plateb o 3 % v roce 2005, 4 % v roce 2006 a 5 % v letech 2007 a 2013 (proces oznaèovaný jako modulace, jak ji bylo uvedeno výše). 5 % transfer bude znamenat další 1,2 miliardy EUR roènì na financování rozvoje venkova a ochrany ivotního prostøedí, zlepšení kvality a dobrých ivotních podmínek zvíøat i pomoci zemìdìlcùm s uplatòováním nových norem Spoleèenství. Rozdìlení dalších èástek z druhého pilíøe získaných tímto procesem modulace bude provedeno na základì kritérií pro soudr nost na úrovni èlenských státù (plocha zemìdìlské pùdy, zamìstnanost v zemìdìlství a HDP na osobu). Míra spolufinancování agro-environmentálních opatøení Spoleèenstvím se navíc v regionech spadajících pod Cíl 1 zvýšila na 85 % a jinde na 60 %. Rozšíøení povede ke znaènému zvìtšení rozdílù v zemìdìlství a ke zvýšení jeho dvojí povahy v dùsledku velkého poètu malých zemìdìlských podnikù v pøistupujících zemích s vìtší zamìstnaností ne v EU15. Poèet zamìstnancù v zemìdìlství v EU se zvýší pøibli nì z 6,5 miliónu na 10,5 miliónu a podíl na celkové zamìstnanosti tak vzroste ze 4 % na 5,5 %, co by bylo 7,5 %, kdyby mìlo pøistoupit i Bulharsko a Rumunsko. Pøidaná hodnota v zemìdìlství se zvýší o necelých 8 %. Na základì souèasných èísel bude mít 9 z 10 nových èlenských státù statut Cíle 1 pro všechny nebo prakticky všechny regiony a odhaduje se, e v budoucí EU s 25 èleny pùjdou do tìchto regionù pøibli nì dvì tøetiny finanèních prostøedkù z dvou sekcí EZOZF pro rozvoj venkova. Rybolov Hlavním cílem spoleèné rybáøské politiky je posílit konkurenceschopnost sektoru. Má ètyøi prvky: zachování mno ství ryb, restrukturalizace rybolovu a chovu ryb, organizace trhu s rybími a pøidru enými výrobky a dohody o rybolovu s tøetími zemìmi. Reforma z roku 2002 byla v podstatì zamìøena na první dva prvky a zavedla systém dlouhodobìjšího plánování s cílem zachovat mno ství ryb a doplnit je tam, kde se ztenèilo na nebezpeènou úroveò. Proto byla zavedena bezpeènostní opatøení na ochranu mno ství ryb i moøských ekosystémù. Co se týèe restrukturalizaèního prvku spoleèné rybáøské politiky, byl zaveden nový systém omezení Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti 127

rybáøského loïstva, který dává èlenským státùm vìtší zodpovìdnost za vyrovnání mno ství ryb. Pøeorientování strukturálních opatøení Spoleèenství má dále za následek postupné sni ování státní podpory soukromých podnikù, které chtìjí modernizovat své loïstvo, ale zároveò zachovává podporu na zlepšování bezpeènostních a pracovních podmínek. Souèástí opatøení je vytvoøení nouzového fondu podporujícího vyøazování rybáøských èlunù z provozu. Nedávno byl zahájen akèní plán Komise na øešení sociálních, hospodáøských a regionálních dùsledkù restrukturalizace. V této fázi je obtí né urèit regiony a oblasti, které budou nejvíce posti eny stanovenými kvótami výlovu. V blízké budoucnosti budou vypracovány plány na obnovu poètu nejohro enìjších druhù. Budou zahrnovat pravidla pro výpoèet roèního odlovu tìchto druhù a opatøení na omezení rybolovu i pro monitorování a kontrolu. V krátkodobém horizontu omezení výlovu nevyhnutelnì povede ke sní ení pøíjmù z rybolovu, jeho míra se bude v EU lišit. Do rùzné míry budou v rùzných èástech EU také posti eny èinnosti spojené s rybolovem (stavba lodí, dodavatelé, zpracování a odbyt ryb a rybích výrobkù) podle míry závislosti na tomto odvìtví. V dlouhodobìjším horizontu by obnovování poètu ryb, zvyšování výlovu a zmenšování konkurence mez rybáøskými èluny pùsobícími v dané oblasti mìlo slou it ke zvýšení výnosnosti, která by více ne i dostateènì vykompenzovala omezenou èinnost a zároveò by se obnovil poèet ryb. Proto by èlenské státy mìly být pøipraveny reagovat na sociální a hospodáøské dùsledky nutné restrukturalizace sektoru: dotacemi na vyøazování rybáøských èlunù z provozu v pøípadech, kdy jsou poèty ryb pøíliš ohro eny, aby umo nily vytvoøit v dlouhodobém horizontu pøimìøenou výši pøíjmù, a podporou pøevedení èlunù na jiné vyu ití; náhradou ztráty pøíjmu bìhem doèasného období pozastavení rybolovu v rámci limitù a podle podmínek uvedených ve spoleèné rybáøské politice. Pøímoøské pobøe í má deset pøistupujících zemí, ale pouze Polsko a tøi pobaltské státy mají významné odvìtví rybolovu. Nicménì celkový odlov tìchto tøí zemí tvoøí ménì ne 7 % celkového odlovu EU (17 %, zahrneme-li Turecko), i kdy bereme v úvahu chov ryb. Od zapoèetí transformace za ívají tyto zemì podstatný pokles odlovu ryb, který je dùsledkem nadmìrného èerpání jejich poètu a ztrátou trhù v bývalém Sovìtském svazu. 3.2 Státní podpora v členských státech, 2001 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 % HDP FI DK BE LU IE DE FR PT EL IT EU15 AT NL ES SE UK Zdroj: GŘ COMP, stav státní pomoci Celková podpora Celková podpora mimo zemědělství, rybolov a dopravu 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 Úèinek rozšíøení na spoleènou rybáøskou politiku bude proto omezený. Na druhou stranu budou zapotøebí významná strukturální opatøení, která umo ní restrukturalizaci a modernizaci tohoto odvìtví. Vzájemné doplòování státní podpory a politiky soudr nosti Jak uznaly po sobì jdoucí Evropské rady, k dosa ení lisabonských cílù je zapotøebí pøísná kontrola státní podpory a èlenské státy byly 128 Tøetí zpráva o ekonomické a sociální soudr nosti