Plán péče. o: přírodní památku Vlčí louka na období:

Plán péče o: přírodní památku Vlčí louka na období: 2012 2021

Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území...3 1.1 Základní identifikační údaje...3 1.2 Údaje o lokalizaci území...3 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí...3 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma...4 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími...4 1.6 Kategorie IUCN...4 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ...4 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu...5 1.9 Cíl ochrany...6 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany...6 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů...6 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti...16 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy...20 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch...21 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup...23 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize...24 3. Plán zásahů a opatření...24 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ...24 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností...26 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu...26 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území...27 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností...27 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území...27 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území...27 4. Závěrečné údaje...27 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací)...27 4.2 Použité podklady a zdroje informací...27 4.3 Seznam používaných zkratek...30 4.4 Plán péče zpracoval...30 Přílohy Strana 2

1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 510 kategorie ochrany: přírodní památka název území: Vlčí louka druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: 17.094/87-VI/2 datum platnosti předpisu: 21. 12. 1987 datum účinnosti předpisu: 29. 12. 1987 Starší a související předpisy druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení SPR Klečové louky, zrušeno 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: 23.854/60-V/2 datum platnosti předpisu: 21. 6. 1960 druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení SPR Vlčí louka, zrušeno 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: 41.352/65-V/2 datum platnosti předpisu: 19. 10. 1965 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Liberec obec s rozšířenou působností: Frýdlant obec s pověřeným obecním úřadem: Frýdlant obec: Hejnice katastrální území: Hejnice Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Přírodní památka je součástí jedné velké lesní parcely. Geometrické zaměření chybí, hranice ZCHÚ jsou vázány na jednotky prostorového rozdělení lesa. Dle platného LHP činí rozloha přírodní památky (dílec 327 C) 7,98 ha. Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PP Vlčí louka k. ú. 638196 Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem výměra v ZCHÚ 1247/1 lesní pozemek 6 9933787 79845 Celkem 79845 výměry v metrech čtverečních, výměra v ZCHÚ dle LHP (chybí geodetické zaměření) Strana 3

Ochranné pásmo Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ, o celkové rozloze cca 6,35 ha. Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 7,98 vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 7,98 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 2 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok neplodná půda ost. způsoby využití 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně Natura 2000 ptačí oblast: CZ0511008 Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ0510412 Jizerské smrčiny Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a krajinných útvarů. (čl. 1, odst. 2 přílohy LI výnosu MK ČSR č. 17.094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987) Strana 4

1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. Ekosystémy Tabulka 3 název ekosystému (kód biotopu) podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ rašelinné smrčiny (L9.2A) 60 % odumřelá rašelinná, okrajově až podmáčená smrčina (Sphagno-Piceetum, přechody k Bazzanio-Piceetum); porost rozpadajících se souší s ojedinělými živými stromy horní úrovně, plošně podsazeno smrkem a klečí klečové porosty (R3.2) 22 % převážně dobře zapojený porost vzrostlé kleče v jádru vrchoviště (Pino mugo-sphagnetum) přirozená rašelinná bezlesí (R3.1) 1,5 % malé světliny uvnitř klečového porostu a při jeho okraji, společenstva bultů sv. Sphagnion medii (Sphagno-Caricetum pauciflorae, Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi), šlenky narušené jelení zvěří Použité kódy biotopů: L9.2A rašelinná smrčina, R3.1 otevřená vrchoviště, R3.2 vrchoviště s klečí 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. Typy přírodních stanovišť Tabulka 4 kód a název typu přír. stanoviště podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště v ZCHÚ 7110* Aktivní vrchoviště 1,5 % nevelké světliny uvnitř klečového porostu a při jeho obvodu, as. Sphagno-Caricetum pauciflorae, Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi, šlenky narušené jelení zvěří 91D0* Rašelinný les 45 % odumřelá rašelinná smrčina (Sphagno- Piceetum), soušový porost s ojedinělými živými stromy horní úrovně a s převážně umělou obnovou smrku a kleče 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio- Piceetea) 15 % okrajová část odumřelé smrčiny (na SZ), přechodný typ mezi rašelinnou a podmáčenou smrčinou * hvězdička označuje prioritní typy přírodních stanovišť B. Evropsky významné druhy a ptáci název druhu Aegolius funereus sýc rousný Tetrao tetrix tetřívek obecný aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ součást populace na rozsáhlejším území, stavy kolísají, nepravidelně hnízdí součást populace v centrální oblasti náhorní plošiny (Pavlova planina, Klečové louky, Na Čihadle atd.) čítající cca 7-10 kohoutů stupeň ohrožení zranitelný ohrožený Tabulka 5 popis biotopu druhu smrčiny rašelinná bezlesí Strana 5

1.9 Cíl ochrany Hlavním cílem péče o PP Vlčí louka je zachování vrchovištní vegetace, tj. klečového porostu a přirozených bezlesí, alespoň v současném stavu. V rámci dostupných možností je třeba zamezit dalšímu vysýchání vrchoviště a neúměrnému poškozování vegetace jelení zvěří. Prvnímu cíli poslouží zejména obnova okolního lesa do stavu, v němž bude schopen alespoň omezeně vzdorovat pokračujícím stresům. PP Vlčí louka představuje náhorní vrchoviště v pokročilém vývojovém stadiu. Rašelina zde již delší dobu nepřirůstá, jádro vrchoviště je takřka souvisle porostlé klečí, která je z okrajů vytlačována smrkem. Po obvodu klečového porostu se nachází regenerující rašelinná smrčina, převážně charakteru soušového porostu takřka bez živých stromů horní úrovně, s plošnými podsadbami smrku a kleče. Současný nepříliš uspokojivý stav území je výsledkem spolupůsobení řady vnějších vlivů (odeznělá imisně ekologická katastrofa, přetrvávající znečištění ovzduší a jeho příspěvek k degradaci půdy, sušší podnebí vedoucí k vysýchání ombrogenních rašelin). Tyto vlivy nelze ochranářským managementem potlačit, pouze lze zmírňovat jejich dopady. 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 2.1.1 Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Smědavská hornatina. Smědavská hornatina zaujímá severní část Jizerské hornatiny, vytváří členitou hornatinu na výrazně porfyrickém granodioritu až adamellitu v oblasti maximálního tektonického vyklenutí při hlavním evropském rozvodí, s rozsáhlými klenbovými vrcholy a s vysokým zlomovým svahem na severu v povodí Smědé, rozřezaným hlubokými údolími potoků s vodopády. Charakteristické jsou četné tvary zvětrávání a odnosu granitoidů izolované skály, skalní hradby, mrazové sruby a srázy, kryoplanační terasy, kamenná moře, balvanové haldy a proudy, žokovité, kvádrovité a deskovité balvany a bloky, skalní mísy, žlábkovité škrapy; pro náhorní část okrsku jsou typická vrchoviště s jezírky. Nejvyšším bodem této geomorfologické jednotky je Jizera (1122 m), dalšími význačnými kótami jsou Černá hora (1085 m), Smědavská hora (1084 m), Holubník (1071 m), Ptačí kupy (1013 m), Polední kameny (1006 m), Paličník (944 m). Vlastní území přírodní památky je situováno na nevýrazném plochém hřebínku vybíhajícím jihozápadně od Smědavské hory. Reliéf je rovinný, mírně konvexně vyzdvižený (vrchoviště), se zřetelnějšími svahy při jižním okraji přírodní památky. Nadmořská výška se pohybuje mezi 1017 a 1026 m (dle základní mapy ČR, měřítka 1:10 000), nejvyšším bodem je rozvodí při turistické cestě na SV území (kóta 1026 m). Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (CHALOUPSKÝ 1988), výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do karbonu. V jejím nadloží se nachází poměrně rozsáhlé, do jisté míry izolované ložisko rašeliny, které s výjimkou severozápadního cípu a jižního okraje zaujímá celou plochu chráněného území. Ve svažitějším terénu při okraji, zvl. na jihu vystupují roztroušeně nízké žulové balvany. Část rašelinného profilu je místně obnažena odvodňovacími příkopy, nejnápadnější se nachází na jihu, kde je břeh vrchoviště na jednom místě erozně obnažen. DITTRICH (1933) uvádí rozlohu vrchoviště 7,5 ha, vše jako bezlesí (Ödung, k němuž řadí i klečové porosty, tato rozloha je několikanásobně vyšší než současný porost kleče) a hloubku rašeliny přes 1 m. Strana 6

DOHNAL et al. (1965) uvádí již rozlohu pouhých 3,76 ha, kubaturu rašeliny 55 tis. m 3 a maximální mocnost rašeliny 260 cm. Pokud bychom však vyšli z lesní typologické mapy, pak soubor lesních typů 8R zaujímá plochu 6,8 ha, což je blíže Dittrichovu údaji, jen s tím rozdílem, že jen menší část toho je bezlesí (v současnosti asi 1,9 ha). 2.1.2 Půdní poměry Základní informaci poskytuje Půdní mapa ČR, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995). V území jsou vyznačeny tyto mapovací jednotky: rašeliništní půda vrchovištní na substrátu rašeliny vrchovištní jádro vrchoviště a převážná část území přírodní památky; glej zrašelinělý na podloží rašeliny vrchovištní obklopuje enklávu rašeliništní půdy a v podobě dlouhého výběžku sestupuje po svahu na SZ (prameny Bílého potoka); podzol zrašelinělý na podloží kyselých intruziv (zde žuly) dominantní půdní jednotka vyšších poloh Jizerských hor, zaujímá okrajové sušší polohy a do přírodní památky zasahuje pouze malou měrou. Uvedená půdní charakteristika je výsledkem interpretace lesní typologické mapy, kterou lze vzhledem k měřítku považovat za přesnější podklad. Rašelinné a zamokřené půdy v zájmové lokalitě a jejím blízkém okolí byly v minulosti odvodněny soustavou drenážních příkopů, které jsou dosud dobře patrné. Jejich současný vliv na hydrický režim území je patrně již velmi omezený. Výraznější vliv mohou mít hlubší příkopy z novější doby, z nichž jeden se nachází při severní hranici území. 2.1.3 Klimatologie Zájmové území spadá do vlhkého, oceánicky laděného klimatu Jizerských hor. Ty jsou jedním z prvních pohoří, které přijímá vlhké severozápadní proudění. Strmě se zdvihající severní svahy s relativní výškou přes 600 metrů urychlují vzestup vzdušných mas a při následném ochlazení dochází ke kondenzaci vodních par. Významnou roli přitom sehrává rozsáhlá náhorní parovina s nadmořskou výškou kolem 900 metrů. Výsledkem jsou nadprůměrné srážkové úhrny i poměrně nízké teploty, které jsou ještě umocněny existencí mrazových pánví a dalších chladných sníženin. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Jádrová část hor, včetně zájmové lokality, je zahrnuta do okrsku CH 6 s touto charakteristikou: léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, přechodné období dlouhé, s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká, s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Klima oblasti má zřetelné rysy hygrické, zčásti i termické oceánity, která se projevuje vyrovnaným chodem srážek a teplot. Zajímavá je zejména srážková křivka, která je v návětrné části hor poměrně plochá, přičemž podíl srážek za teplý a chladný půlrok je zhruba 1:1. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PP Vlčí louka lze extrapolací očekávat průměrné roční teploty slabě nad 3 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5 C a měsíce července kolem 12 C. Roční suma srážek dosahuje zřejmě průměrné hodnoty mezi 1500 a 1700 mm. Vyšší srážkový úhrn souvisí s náhorní, návětrnou polohou. Z hlediska termického režimu to pak znamená zvýšenou cirkulaci vzduchu (v porovnání s jinými rašeliništi), tj. oceáničtější ráz podnebí s méně výraznými extrémními teplotami, včetně výskytu pozdních mrazů. V tomto smyslu se podnebí PP Vlčí Strana 7

louka liší nejen od typicky pánevních vrchovišť Velké a Malé Jizerské louky, ale i od nepříliš vzdálené PR Klečové louky. Tabulka 6: Roční chod teplot za období 1901-1950 (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Tabulka 7: Roční chod srážek za období 1901-1950 (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka 111 96 86 99 98 137 153 161 110 112 105 105 1373 758 615 Kristiánov 111 90 89 96 95 135 147 159 108 112 104 110 1356 740 616 U Studánky 165 132 114 128 111 152 175 177 121 136 143 151 1705 864 841 Jizerka 137 110 96 100 103 134 150 156 120 127 118 125 1476 763 713 Desná, Souš 131 106 87 92 90 109 131 132 98 110 111 115 1312 652 660 stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let 1901-1950. V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období 1991-2003 též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí). 2.1.4 Hydrologie Zájmové území náleží do širšího povodí Smědé, tedy do úmoří Baltského moře. Je odvodňováno do tří dílčích povodí: na severu do Bílého potoka, na západě do Černého potoka, na jihu až jihovýchodě do Bílé Smědé. Odtok vody z širšího okolí je urychlen příkopy, vyhloubenými patrně v 80. letech minulého století. Mělké příkopy ze starší doby zasahují i přímo na území přírodní památky, jejich drenážní účinek je však spíše omezený. V jižní části vrchoviště se mimoto nacházejí erozní rýhy, které přispívají k rychlejšímu odtoku povrchové vody. Účinnost starých drenážních systémů by měla ověřit odborná studie. Vodní plochy jsou omezeny na malá rašelinná jezírka typu šlenků. Jde o velmi mělká jezírka nepravidelných tvarů, zčásti periodicky vysýchající. Největší z nich se nachází na průseku uprostřed klečového porostu, je asi 4 m dlouhé, o něco dále na průseku leží 3 m dlouhý šlenk až blänk. Při jižním okraji klečoviště se nalézá kaliště, v jehož okolí je opět soustava šlenků. Strana 8

V podstatě všechny vodní plochy jsou značně narušeny jelení zvěří, takže zde takřka zcela chybí charakteristická mechová a bylinná vegetace. 2.1.5 Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Použité názvosloví cévnatých rostlin vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů z přehledu KUČERA & VÁŇA 2003. Potenciální přirozená vegetace. Centrální část Jizerských hor je spojována s představou souvisle vyvinutých klimaxových smrčin. Tento rozšířený názor se promítl i do obsahu lesní typologické mapy, kde je na velké rozloze mapován 8. lesní vegetační stupeň (smrkový) a téměř veškerou zbývající plochu centrální části hor vyplňuje 7. stupeň bukosmrkový (tj. s převažujícím smrkem). Paleobotanické průzkumy ale dosvědčují, že v minulosti tomu tak vždy nebylo. Z rozboru fosilních pylových spekter, dochovaných v rašelinných substrátech náhorních poloh, je zřejmý vysoký podíl, místy až převaha pylového spadu buku a jedle. Je přitom zajímavé, že zastoupení pylu obou těchto dřevin, zejména ale buku, je ve vrcholových polohách vyšší než v lokalitách níže položených. Lokalitu Vlčí louka palynologicky studovala pouze PUCHMAJEROVÁ (1936). Analyzovala zde rašelinný profil o hloubce 220 cm, výsledky ale žel nepublikovala v podobě pylového diagramu ani tabulky, pouze v krátkém textovém souhrnu. Vrchoviště je zřejmě velmi mladé, vzniklo teprve v subatlantiku, nejvýše ke konci subboreálu, což dokládá nepatrné zastoupení lísky a druhů smíšených doubrav (dub, lípa, jilm) na straně jedné a trvale vysoký podíl jedle a buku na straně druhé. Na pylovém spektru se podílí smrk s 20-40 % (maximum má v 30 cm), borovice (kleč) s 15-35 %, v celém profilu má vysoké zastoupení jedle (15-42 %, maximum ve 210 cm), podobných hodnot dosahuje i buk (42 % ve 200 cm). Tato data je možné interpretovat jako zřetelnou převahu jedle a buku v okolních lesích, přičemž jedle mohla (ale nemusela) mít těžiště na okolních podmáčených půdách, zatímco ve svažitém terénu tvořila jen příměs buku. Smrk byl především z lokálního a extralokálního spadu, takže v lesích Smědavské hory a blízkých svahů zřejmě nebyl dominující dřevinou. V profilu zřejmě chybí recentní vrstvy, v nichž by převažoval smrk s borovicí odhadovaný podíl pylu jedle a buku kolem 10 % ve svrchní části profilu je totiž nepravděpodobný i v případě, že bychom připustili dálkový přenos pylu těchto dřevin z podhůří, jak tomu někdy na horách bývá. Je velmi pravděpodobné, že růst rašeliny se již před delší dobou zastavil a vrchoviště dnes představuje jakési blokované sukcesní stádium. PUCHMAJEROVÁ (l. c.) uvádí, že téměř shodný pylový diagram má ekologicky příbuzné vrchoviště Vánoční louka, které leží ještě o 25 m výše (1050 m), stejně tak i Pytlácká louka, která je však zřejmě staršího původu. Vysoký podíl jedle a buku zjištěný u všech těchto tří lokalit je výjimečný. Na Klečových loukách a Na Čihadle zaznamenali PUCHMAJEROVÁ (1929) a PLAIL (1927) výraznější zastoupení smrku a borovice (kleče), zatímco maxima jedle a buku jen málo překračovala 30 %. Je obtížné rozhodnout, do jaké míry jsou tyto rozdíly způsobeny ekologicky (rozsáhlé podmáčené a zrašelinělé sníženiny, chladnější mezoklima) a do jaké míry se na nich podílí již zmíněný přenos pylu z nižších poloh za přispění vzestupných vzdušných proudů. V každém případě je ale zřejmé, že mimo plochy trvale zamokřené tvořily buk a jedle až do historické doby rozhodující složku přirozených lesů. Rovněž je zřejmé, že vrchoviště Vlčí louka je relativně velmi mladé, patrně ne starší než 3000 let. Během vlhkého období staršího atlantiku rostlo velmi rychle, v historické době se však jeho růst zpomalil až zcela zastavil. V dnešní podobě, tj. jako souvisle porostlé vysokou klečí se zřejmě nachází již po několik století. Potenciální přirozenou vegetaci vlastního zájmového území tvoří především vrchovištní společenstva svazu Sphagnion medii, k nimž patří i porosty vrchovištní kleče as. Pino mugo- Sphagnetum. Podružně se vyskytují společenstva bezlesí, zejména Eriophoro vaginati- Strana 9

Sphagnetum recurvi a Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici (Sphagno-Caricetum pauciflorae). Na klečové porosty po obvodu navazuje rašelinná smrčina as. Sphagno- Piceetum. Ta pak postupně přechází do podmáčené smrčiny (Bazzanio-Piceetum) a třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-piceetum). V ní lze předpokládat i určité zastoupení buku a jedle. Hojný výskyt jedle v okolním porostu (bývalé oddělení 64, severní okraj ZCHÚ) je doložen ještě v r. 1811. Botanická prozkoumanost území. Zřejmě první botanicky zaměřený popis lokality předkládá SCHIFFNER (1908). O Vlčí louce píše zhruba toto: Nejvýše položená (1020-1025 m) a současně jedna z největších a nejkrásnějších luk Jizerských hor leží stranou od schůdných cest uprostřed rozsáhlých, divokých lesů. Téměř rovnoměrně okrouhlá louka má na jihu úzký lem tyčkoviny (smrk), jinak je ostře orámována temně zelenou hradbou vysoké smrčiny bezmála pralesovitého charakteru. Louku téměř bez výjimky pokrývají zapojené, vysoké a husté, místy takřka neproniknutelné masy kleče, pouze na jihozápadě a uprostřed jsou klečové houštiny poněkud nižší a volnější, často vytvářející nádherně tvarované skupiny, mezi nimi zde vystupují malé vrchovištní plochy s rašeliníkem a jeho průvodci: Empetrum (hojně), Andromeda, Vaccinium uliginosum, V. myrtillus, V. vitis-idaea a Calluna (poslední tři na spíše sušších místech), zatímco trávníky Trichophorum caespitosum, Eriophorum vaginatum, Carex pauciflora etc. s mezilehlými rašelinnými kalužkami dosti ustupují. Větší tůňky na Vlčí louce nejsou. Břízy a jalovce nízké na louce chybí, naproti tomu z rašeliniště vystupují nepočetné, asi třímetrové zakrslé smrky. Základní charakteristiku Vlčí louky podává HOLUBIČKOVÁ & VÁŇA (1973) součástí této práce jsou i čtyři fytocenologické snímky a profily rašelinným ložiskem. Historii botanického průzkumu pro širší oblast Jizerských hor pojednává obšírně PLOCEK (1983), Vlčí louky si ale všímá pouze v souvislosti s někdejším nálezem Ledum palustre (viz níže). Počátkem 20. století prováděli v území paleobotanické průzkumy již jmenovaní PLAIL (1927), PUCHMAJEROVÁ (1929, 1936) a FIRBAS (1929). Uvedení autoři podávají i stručnou botanickou charakteristiku širšího území, samotné Vlčí louce se ale nevěnují. Dnes již zřejmě historický výskyt rojovníku bahenního (Ledum palustre) zmiňuje poprvé FIRBAS (1929), později VULTERIN (1955). V novější době zde botanizovala řada autorů (např. PLOCEK 1982-1986), souborné údaje z lokality přinesla však teprve TUROŇOVÁ (1981), v botanickém inventarizačním průzkumu. Jeho výsledky později spolu s průzkumy dalších čtyř chráněných území publikovala v časopise Stipa (TUROŇOVÁ 1987). V r. 1979-1980 na jizerskohorských rašeliništích pracovala HOUŠKOVÁ (1981), která zde zapsala 3 fytocenologické snímky. V nedávné době studoval mechorosty na vrchovišti VÁŇA (2006). Květenu přírodní památky poprvé zdokumentovala TUROŇOVÁ (1981), která zde zaznamenala 24 druhy cévnatých rostlin. Patrně se však věnovala převážně jen vlastnímu vrchovišti s klečovými porosty, neboť v jejím výčtu chybí mj. Molinia caerulea, která je běžným druhem v okolní rašelinné smrčině. Autor tohoto textu zaznamenal v území před 10 lety 34 druhy, v tomto roce 37 druhů cévnatých rostlin; vzhledem k tomu, že průzkum byl uskutečněn během jediného odpoledne, není tento výčet jistě úplný. Celkově je ve třech průzkumech (TUROŇOVÁ 1981, VIŠŇÁK 2000, 2010 hoc loco) obsažen 41 druh cévnatých rostlin. Význačná květena území je shrnuta do následující tabulky. Je v ní celkem 9 druhů z červeného seznamu, z toho 2 v kategorii taxonů silně ohrožených (Andromeda polifolia, Carex limosa), 5 v kategorii taxonů ohrožených (Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Lycopodium annotinum, Oxycoccus palustris a Trichophorum cespitosum) a 2 v kategorii vzácnějších taxonů vyžadujících pozornost (Betula carpatica, Empetrum nigrum). Z výše uvedeného výčtu náleží 6 taxonů mezi druhy zvláště chráněné dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Jedná se o tři druhy silně ohrožené a tři druhy ohrožené. Jejich výčet včetně stručných poznámek k rozšíření je obsažen v tabulce 7 na konci kapitoly 2.1. Nejvzácnějším druhem uváděným z území je ostřice bažinná (Carex limosa). Na Vlčí louce jej zaznamenala před 30 lety TUROŇOVÁ (1981), od té doby však nebyl nález potvrzen. Tato ostřice tehdy byla v území již vzácná, autorka ji zaznamenala pouze v jednom šlenku, na ploše cca 1 x 1 m, lokalitu zdokumentovala fytocenologickým snímkem. S velkou pravděpodobností byl tento porost zničen jelení zvěří. V současnosti jsou všechny větší členky na vrchovišti rozryté a zdupané, prakticky bez mechového i bylinného porostu. Přesto nelze vyloučit, že se druh udržel na některé z menších světlin obklopených vysokou klečí. Strana 10

Stejně tak nelze s jistotou za vyhynulý označit ani rojovník bahenní (Ledum palustre), který z Vlčí louky uvádí VULTERIN (1955). Rojovník je v Jizerských horách velmi vzácnou rostlinou, teprve nedávno byl po mnoha letech objeven na Černých jezírkách a na Tetřeví louce. Vzhledem k ekologii druhu a povaze lokality nelze vyloučit, že rojovník dosud přežívá někde v kleči. Celkově lze říci, že vrchovištní květena je na Vlčí louce dosti ochuzena, což souvisí s pokročilým vývojovým stádiem vrchoviště. Značný stupeň degradace potvrzuje i bryologický výzkum (VÁŇA 2006, viz dále). Na degradaci se zde ovšem podílí i již vzpomínaná jelení zvěř, jejíž impakt je zde velmi silný a zřejmě i dlouhodobý. Tabulka 8: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území vědecké jméno české jméno čs zch poznámka Andromeda polifolia kyhanka sivolistá C2 3 místy dosti hojná Betula carpatica (cult.) bříza karpatská C4 jako vysazená zřídka Carex limosa ostřice bažinná C2 2 od r. 1981 nezvěstná Carex pauciflora ostřice chudokvětá C3 místy ještě relativně hojná Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá C3 2 jen místy, vcelku řídce Empetrum nigrum šicha černá C4 2 místy ještě dosti hojně Lycopodium annotinum plavuň pučivá C3 3 vzácně v rašelinné smrčině Oxycoccus palustris klikva bahenní C3 3 roztroušeně kolem kleče Trichophorum cespitosum suchopýrek trsnatý C3 vzácně v jádrové části čs kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ( 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený). Aktuální vegetace. Jádrovou část území tvoří souvislý klečový porost o rozloze cca 1,88 ha, na něj pak navazují rozpadlé rašelinné smrčiny, na SZ přecházející do podmáčených a třtinových poloh, na JZ se rozkládá nesouvislá mlazina po odtěžené smrčině. Porost kleče (Pinus mugo s. str.) je 1,5-2,5 m vysoký, na většině plochy plně zapojený, jen ve vlhčích partiích rozvolněný a nižšího vzrůstu, ustupující nevelkým, členitým světlinám s typickou vrchovištní vegetací. Podrost kleče tvoří Vaccinium myrtillus (dom.), V. vitisidaea, V. uliginosum, Empetrum nigrum, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris (lok.), v rozvolněných úsecích též Andromeda polifolia. Ve světlinách jsou rozšířeny porosty as. Sphagno-Caricetum pauciflorae (cf. Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici, ale všude již bez S. magellanicum), případně Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi. Na druhové garnituře se podílí Carex pauciflora (hoj.-dom.), Eriophorum vaginatum, Andromeda polifolia (hoj.), Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum, Empetrum nigrum, Drosera rotundifolia (lok. hoj.), Oxycoccus palustris, Trichophorum cespitosum (vz.). V mechovém patře dominuje Sphagnum fallax, s menší pokryvností přistupuje S. russowii, S. papillosum (řídce), Aulacomnium palustre, v nevýrazných šlencích i Sphagnum cuspidatum a Gymnocolea inflata. Vegetace šlenků je zcela zdecimována jelení zvěří, což je patrné zvláště na světlinách při jižním okraji klečového porostu. Je zde silně rozrytá rašelina, v centrální části se nacházejí rozdupané zvodnělé plochy, v obou případech bez jakéhokoliv porostu. Takto patrně došlo k zániku lokality Carex limosa, jíž dokládá TUROŇOVÁ (1981), na ploše pouhého 1 m 2. Celkově lze ale konstatovat, že stav vrchovištních bezlesí není, vzhledem k rozsahu klečového porostu a silnému vlivu jelení zvěře, až tak špatný, byť přinejmenším z hlediska mechorostů (VÁŇA 2006, viz dále) je oproti minulosti zjevná výrazná degradace. Vrchovištní bezlesí jsou soustředěna do tří míst: střed louky kolem bývalého střeleckého průseku, dnes ovšem již víceméně zarostlého, jižní okraj louky a východní okraj louky. Nejvíce narušeny zvěří jsou světliny při jižním okraji, který je nejnižším místem vrchoviště (je zde i patrná eroze, který je ale spíše přirozeným jevem než výsledkem melioračního zásahu). V centrální světlině se narušení ve- Strana 11

getace a terénu jelení zvěří projevuje zejména v největším otevřeném prostoru, v menších navazujících světlinách již nedosahují disturbance takového rozsahu, což se zde projevuje místy hojnou Drosera rotundifolia. Nelze vyloučit, že uvnitř klečového porostu jsou uzavřeny malé světliny se zachovalejší vrchovištní vegetací, zcela vyloučit nelze přežívání nezvěstných druhů Carex limosa a Ledum palustre. Světlina při východním okraji vrchoviště je přes svoji snadno přístupnost překvapivě bez zjevného narušení zvěří (k němu ovšem mohlo opakovaně docházet v minulosti), je zde i zvodnělý šlenk se Sphagnum cuspidatum. Po obvodu klečového porostu navazují trosky rašelinné smrčiny, souvisleji zachovalé zejména při severní straně. Porost je takřka zcela odumřelý, prolámané nižší souše doplňují jen řídce vtroušené přeživší smrky, většinou jen do 8 m výšky. Nepravidelně se vyskytují smrky středního a mladšího věku z přirozené obnovy, často již dosti poškozené, několik jedinců bylo nedávno napadeno lýkožroutem (asanační těžby nebyly zaznamenány). Větší počet živých stromů (převážně mladších) je při severním a východním okraji klečového porostu. Odumřelá smrčina je od r. 2000 plošné podsázena smrkem a klečí místního (jizerskohorského) původu, obě tyto dřeviny dosahují průměrné výšky kolem 1 metru. Vzrůstnější kleč, patrně ze starších výsadeb, se nachází při severním okraji klečoviště, kde smrk teprve v celkem nedávné době expandoval do sušší části klečového porostu. Tato část proschlé smrčiny má dosud odlišný charakter než okolní porost v méně vyhraněné vrchovištní poloze. Je zde vyšší podíl smrku z přirozené obnovy, staršího (a vesměs poškozeného) i mladého, vyskytují se i světlinaté partie s náznaky šlenků, bylinné patro je od okolních porostů diferencováno zejména druhy Calluna vulgaris, Oxycoccus palustris (hoj.), Vaccinium uliginosum, popř. Melampyrum nemorosum. Obecně se na podrostu proschlých smrčin podílejí následující druhy: Vaccinium myrtillus (obvykle dominanta), Avenella flexuosa, Calluna vulgaris (lok.), Eriophorum vaginatum (lok. hoj.), Juncus squarrosus (lok.), Melampyrum pratense (lok.), Nardus stricta, Molinia caerulea (lok. hoj.), Vaccinium vitis-idaea, v sušších okrajových partiích vystupuje Calamagrostis villosa, v severozápadní části je velmi hojná Deschampsia cespitosa. Kromě podsadeb se nepravidelně vyskytuje nehojné zmlazení smrku z nedávné doby, do 0,5 m výšky. V jižní části území byla uschlá smrčina vytěžena a dnes se zde nachází značně nehomogenní mladý porost smrku a vysazené kleče. Porost je většinou vzrůstu nerovnoměrně zapojené až mezernaté mlaziny, místy spíše tyčkoviny, často však s mladší výplní. Smrk je zčásti z přirozené obnovy (hlavně na východní straně), zčásti vysazený. Bylinné patro je dosti podobné jako v severní části území, nápadně hojnější je však Molinia caerulea (ne všude), chybí vyhraněné vrchovištní druhy jako Calluna vulgaris, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris a Vaccinium uliginosum. Běžnými druhy zde jsou Vaccinium myrtillus, Eriophorum vaginatum, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa (v sušších polohách převažuje), Deschampsia cespitosa, Galium saxatile, roztroušeně přistupují Carex echinata, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis, J. squarrosus. Zejména při západní straně jsou patrné hlubší odvodňovací příkopy. Mechorosty (VÁŇA 2006, kráceno) Celkov ý charakter bryoflóry: V okrajových částech rašeliniště (rašelinná smrčina, třtinová smrčina) přítomny běžné druhy mechorostů smrčin spolu s druhy podmáčených smrčin. Klečové porosty vrchovištní plochy (asi 160 120 m) osidlují dnes již běžné druhy mechorostů, vzácnější je pouze Sphagnum cuspidatum a Sphagnum papillosum. Významnější druhy charakteristické pro vrchoviště (Mylia anomala, Dicranum undulatum aj.), druhy charakteristické pro bulty a šlenky (Sphagnum balticum, S. fuscum, S. magellanicum, S. rubellum), uváděné již zhruba před 100 lety (SCHIFFNER 1907) a některé z nich ověřené ještě v 70. letech minulého století, dnes již nebyly nalezeny. Vzhledem k obecnému ústupu řady těchto druhů Strana 12

z rašelinišť Jizerských hor lze pokládat za nepravděpodobné, že by se mohly na vrchovišti vyskytnout. Přesto nelze vyloučit možnost, že některé z nich ještě mohou na ojedinělých místech v hustém porostu kleče přežívat v posledních exemplářích a mohly být při průzkumu přehlédnuty. Vysoce zajímavý je historický údaj o výskytu druhu Sphagnum warnstorfii (druh rašelinných luk); tento druh v současnosti jednoznačně již na rašeliništi neroste, ekologické podmínky pro jeho výskyt chybějí. V dnešní době jsou dominantními druhy rašeliníků na lokalitě Sphagnum fallax (vlhčí místa, klečový porost), Sphagnum girgensohnii (lesní okraje) a Sphagnum russowii (klečový porost, otevřené plochy, okrajové partie). Typická společenstva bultů vzhledem k absenci dominantních rašeliníků chybějí, nevelké bulty tvoří ojediněle S. russowii, S. capillifolium nebo i vzácnější S. papillosum. Zbytky společenstev šlenků se vyskytují ojediněle v bezlesých enklávách (největší v západní části a v bunkrové linii); pouze v nich se ojediněle vyskytují druhy Sphagnum cuspidatum a Warnstorfia fluitans. K invazním druhům mechorostů na rašeliništi lze počítat především Dicranella cerviculata (obnažená rašelina), Polytrichum longisetum (rašelinná smrčina); vzhledem k nepatrnému výskytu útvarů připomínajících šlenky a absenci rašelinných jezírek nedochází k masovému šíření druhu Gymnocolea inflata, běžnému na jiných lokalitách. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Ač toto rašeliniště ( eine der grössten und schönsten Wiesen des Isergebirges cf. Schiffner 1908) bylo v minulosti dosti bohaté na významné druhy mechorostů, dnešní bryoflóra představuje jakousi průměrnou bryoflóru typickou pro většinu vrchovišť Jizerských hor. Všechny významnější druhy mechorostů již z lokality vymizely, minimálně se je (jakožto recentní, zachovány jsou ve vrstvě recentní mechové rašeliny) nepodařilo nalézt. Lokalita je zřejmě ohrožena dalším vysycháním vzhledem ke stavu okolních porostů, lze předpokládat i další zarůstání zbytků otevřených ploch klečí, které bude mít za následek ústup, případně úplné vymizení posledních významných rašelinných druhů vázaných na šlenky (Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans). Připočteme-li fakt, že se jedná o poměrně rozsáhlý komplex zarostlý klečí, který se stává útočištěm zvláště jelení zvěře (lokalita není oplocena), je výsledný efekt ještě znásoben mechanickým poničením (kaliště). Z bryologického hlediska je dnes již tato PP daleko méně významná než některé nechráněné lokality (v oblasti např. Pavlina louka, ale i Smutná loučka vzhledem k výskytu druhu Sphagnum balticum). Skepse nad vývojem rašeliniště (cf. TUROŇOVÁ 1981: Zda rašeliniště přežije rok 2000 je otázkou ) je sice nadsazená, nicméně hodnota společenstev na vrchovišti (minimálně synuzií mechorostů) je průměrná až podprůměrná. Stávající stav bryoflóry by mohlo stabilizovat obnovení lesního lemu kolem lokality v původním rozsahu. Potom zřejmě nebudou hrozit, vzhledem ke složení bryoflóry, radikální změny synuzií mechorostů (kromě ústupu šlenků a v nich rostoucích druhů). Zjištěné a uváděné druhy játrovek: Barbilophozia floerkei ojediněle v okrajové části vrchoviště. Barbilophozia lycopodioides v okrajové smrčině na zemi. Bazzania trilobata vzácně v okrajové smrčině. Calypogeia azurea nehojně v okrajových porostech. Calypogeia integristipula spíše v okrajových částech na zemi i dřevě. Calypogeia neesiana vlhké okraje klečového porostu, vzácně. Cephalozia bicuspidata vzácně v klečových porostech, hojně v lesních partiích vrchoviště. Cephalozia lunulifolia na tlejícím dřevě vzácně. Gymnocolea inflata ojediněle ve zbytcích šlenků. Strana 13

Chiloscyphus profundus na tlejícím dřevě smrků. Lepidozia reptans na zemi i dřevě v okrajových smrčinách. Lophozia longiflora ojediněle na tlejícím kmeni. Lophozia ventricosa okrajové smrčiny.? Mylia anomala na lokalitě dnes již nezjištěna, ač ojedinělý výskyt nelze zcela vyloučit (v tom případě je však vyhynutí otázkou několika let). Ptilidium ciliare porůznu na sušších místech. Ptilidium pulcherrimum na tlejícím dřevě a borce kleče. Zjištěné a uváděné druhy mechů: Aulacomnium palustre vzácně mezi klečí. Dicranella cerviculata na obnažené rašelině. Dicranella heteromalla pouze v lesních partiích, nezasahuje do klečových porostů. + Dicranum flexicaule dnes již na lokalitě nezjištěný druh (narušení smrčin), vyskytoval se pravděpodobně v okrajové zóně smrčin. + Dicranum fuscescens dnes již na lokalitě nezjištěný druh (narušení smrčin), vyskytoval se pravděpodobně v okrajové zóně smrčin. Dicranum scoparium běžně na sušších místech pod klečí, hojně v okrajové zóně v lesních partiích.? Dicranum undulatum při průzkumu již nezjištěn, ojedinělý výskyt možný. Hypnum cupressiforme okrajové lesní partie. Hypnum pallescens v okrajové zóně smrčin. Mnium hornum Hedw. vlhké místo ve smrčině. Plagiothecium denticulatum pouze ve smrčinách na okraji rašeliniště. Plagiothecium laetum nehojně na okrajích vrchoviště. Pleurozium schreberi sušší místa pod klečí, dosti často. Pohlia nutans vzácnější v sušších partiích pod klečí, obecná ve smrčinách. Polytrichum commune vlhké partie, zvláště v okrajových částech rašeliniště. Polytrichum formosum běžný druh lesních partií, do klečových porostů zasahuje pouze výjimečně. Polytrichum longisetum běžně v okrajových částech, vždy na rašelině. + Polytrichum pallidisetum Funck v současné době nezjištěn, rostl pravděpodobně mimo oblast vrchoviště. + Sphagnum balticum v současnosti s velkou pravděpodobností vyhynulý druh. Sphagnum capillifolium ojediněle v podmáčené smrčině. Sphagnum cuspidatum ojediněle ve zbytcích šlenků v západní části lokality. Sphagnum fallax nejběžnější druh rašeliníku na celém vrchovišti, hlavně ve vlhčích partiích. Sphagnum flexuosum nehojně v klečovém porostu po celém vrchovišti.? Sphagnum fuscum v dnešní době na vrchovišti nenalezen. Sphagnum girgensohnii okraje rašeliniště (smrčiny), na vrchovištní plochu do kleče prakticky nezasahuje.? Sphagnum magellanicum tento druh nebyl již zjištěn v 70. letech minulého století. Sphagnum papillosum nepříliš hojně v otevřenějších plochách a jejich bezprostředním okolí; zajímavé je, že nebyl dosud uváděn žádným autorem (a ani zjištěn autorem zprávy v 70. letech minulého století) a patří spíše k druhům, které se objevily a šíří v posledních letech. +Sphagnum rubellum současnosti pravděpodobně již vyhynulý druh. Sphagnum russowii běžně v klečových i smrkových porostech. + Sphagnum warnstorfii zajímavý údaj druhu rašelinných luk, který nebyl již později ověřen. Dnes tento druh na lokalitě již neroste. Straminergon stramineum ojediněle mezi rašeliníky v klečových porostech. Warnstorfia fluitans ojediněle ve zbytcích šlenků v západní části lokality. Strana 14

? Warnstorfia pseudostraminea v současné době na lokalitě nezjištěný druh; údaj nemusí být přímo z rašeliniště ( bei der Wolfswiese ). Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2: Floristický přehled 2.1.6 Zoologie PP Vlčí louka má ze zoologického hlediska poměrně omezený význam. Je to způsobeno především značnou homogenitou biotopů, absencí vodních ploch a velice chudou vegetací. Naprostá většina území PP je pokryta souvislým porostem kleče, což neumožňuje dostatečný rozvoj živočišných společenstev vázaných na rašelinná bezlesí. Na druhou stranu lze předpokládat, že se zde bude vyskytovat řada druhů hmyzu vázaných na rašeliništní vegetaci, které jsou známé např. z nedalekých PR Klečové louky nebo Na Čihadle; druhové spektrum zde ale bude pravděpodobně mnohem chudší a populace méně početné. Přímo z území PP existuje jen několik údajů o výskytu pavouků a střevlíkovitých brouků. PP Vlčí louka má ze zoologického pohledu význam především v kontextu širšího území náhorní plošiny (Pavlova planina), jako významná součást hnízdního areálu populace tetřívka obecného. Jednorázový průzkum společenstva čeledi Lycosidae provedl A. Kůrka, který výsledky publikoval v souhrnné práci o pavoucích Jizerských hor (KŮRKA 1999). Zjistil zde 7 druhů včetně vzácného klimaxového a psychrofilního slíďáka Pardosa sordidata. Několik běžných hygrofilních druhů střevlíkovitých (Carabidae) zde zaznamenal VONIČKA (1995). Obratlovci byli v území PR sledováni pouze příležitostně, zejména v souvislosti s monitoringem populace tetřívka v Jizerských horách a dalších významných druhů v ptačí oblasti (sýc rousný). Kompletní inventarizační průzkum obratlovců zde nebyl proveden a vzhledem k nepatrné rozloze a charakteru území nemá ani praktický význam. Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005, PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách. Tabulka 9: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu kategorie dle ČS poznámka k rozšíření, zdroj OBRATLOVCI VERTEBRATA skokan hnědý Rana temporaria téměř ohrožený Výskyt na všech vrchovištích Jizerských hor (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). ještěrka živorodá Zootoca vivipara téměř ohrožená (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus zranitelná (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). linduška luční Anthus pratensis málo dotčená V území PR hnízdí 1-2 páry (M. Pudil, nepubl. údaje). sýc rousný Aegolius funereus zranitelný (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix ohrožený (M. Pudil, nepubl. údaje). Strana 15

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu ostřice bažinná (Carex limosa) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) šicha černá (Empetrum nigrum) klikva bahenní (Oxycoccus palustris) kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) kategorie dle Vyhl. 395/92 silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený poznámka k rozšíření Tabulka 10 již 30 let (naposledy TUROŇOVÁ 1981) nezvěstný druh, pravděpodobně vymizel v důsledku soustavného narušování šlenků jelení zvěří, výskyt v méně přístupných světlinách uvnitř kleče dosud možný vrchovištní bezlesí v kleči, místy ještě dosti hojně světliny v kleči a okraje klečového porostu, nezřídka ve vrchovištních bezlesích, při okrajích klečového porostu roztroušeně až dosti hojně, místy i v rašelinné smrčině v otevřených vrchovištních partiích (drobná bezlesí) místy dosti hojná v proschlé rašelinné smrčině řídce B) Živočichové Tabulka 11 název druhu kategorie dle Vyhl. 395/92 pozn. k rozšíření, výskytu, příp. ekologická charakteristika druhu, zdroj ještěrka živorodá Zootoca vivipara silně ohrožená Výskyt po celém území PP (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus kriticky ohrožená Výskyt pravděpodobný po celém území PP (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). sýc rousný Aegolius funereus silně ohrožený Součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá, nepravidelně hnízdí (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix silně ohrožený Součást populace v centrální oblasti náhorní plošiny (Pavlova planina, Klečové louky, Na Čihadle atd.) čítající cca 7-10 kohoutů (M. Pudil, nepubl. údaje). 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Vrchoviště Vlčí louka je územně chráněno již od r. 1960, kdy bylo vyhlášeno za součást přísné rezervace Klečové louky. Po prověrkách chráněných území byly v r. 1965 původně velkoryse navržené rezervace značně zmenšeny (údajně z cca 2500 ha na 1500 ha), což postihlo i SPR Klečové louky, odlehlá vrchovištní jádra této SPR byla však vyčleněna do samostatných malých SPR Vlčí louky, U Posedu a Na Kneipě. Dle ministerského výnosu z r. 1965 zaujímá SPR Vlčí louka porosty 63 b1-2, c1-4, 64 a3-5 na polesí Smědava (vymezení dle LHP k 1. 1. 1959), o celkové výměře 5,87 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno. Nově byla rezervace Strana 16

vyhlášena v r. 1987, ve shodném vymezení a se stejnou udanou výměrou, včetně odkazu na tehdy již dávno neplatnou porostní situaci. Ochranné podmínky zůstaly nezměněny, znění výnosu z r. 1987 se od výnosu z r. 1965 liší jen v detailech. Až do 90. let se v rezervaci (resp. od r. 1992 přírodní památce) neprováděl aktivní ochranářský management. V návrhu způsobu řízení vývoje z r. 1981 je konstatováno, že území bylo zasaženo žírem obaleče modřínového a chemicky ošetřeno v r. 1980. V dosažitelné cílové skladbě se uvádí mj. částečná náhrada smrku výhradně původními dřevinami, což je vzhledem k zařazení území do 8. LVS zajímavé (v obnovním cíli se předpokládá sm 5, kl 3, bř karp. 2, jř +). Dále je reflektován tehdy již velmi špatný stav porostů formulací těžba kalamitní nutno zajistit vyklizení dřevní hmoty bez narušení povrchu půdy a vodního režimu rašeliniště. Výměra rezervace je s odkazem na LHP z r. 1969 stanovena na 7,92 ha, tj. na hodnotě velmi blízké současnému stavu. V průběhu 80. let došlo k uschnutí smrkových porostů v rezervaci a v jz. části území i k jejich vytěžení. SPR se ocitla uprostřed velmi rozsáhlých holin, pouze ze severní strany byla částečně chráněna odumřelým porostem, který jako jeden z mála v širokém okolí nebyl odtěžen. V návrhu zásad řízení vývoje z r. 1991 se uvádí, že v tehdejší psk 334 A12 bylo asi 0,5 ha z kraje odtěženo (v současnosti se ovšem jedná o plochu 1,14 ha) a je požadováno zalesnění smrkem, klečí, břízou karpatskou a jeřábem, tyto dřeviny jsou navrženy i k podsadbám pod uschlý smrkový porost. Celkově je v obnovním cíli uvedena tato skladba: sm 4, kos 4, bř karp 2, jř. Dále je konstatováno zničení či výrazné poškození porostu kleče vysokou zvěří v rozsahu asi 0,7 ha a je navrženo do mezer vysadit kos 7, břk 3 a celou plochu porostů kleče zaplotit. Pozornost je věnována i porostům v tehdy připravovaném ochranném pásmu (v zákonné šířce 50 m), kde je požadováno vylepšení stávajících výsadeb s převahou smrku pichlavého za použití sm, kos, bř, jř. Dle LHP byly odtěžené plochy v jz. části PP zalesněny v r. 1993, podsadby pod proschlým porostem jsou datovány k r. 2000. Vysazena byla kleč se smrkem, v menším podílu jeřáb ptačí a bříza karpatská, podíl listnatých dřevin byl zřejmě nižší, než předpokládal ochranářský plán, což však již z dnešního stavu porostů nelze odvodit, neboť listnaté výsadby byly prakticky kompletně zničeny nebo silně poškozeny jelení zvěří (při šetření v r. 2000) byly ještě shledány v podstatně větším počtu než v tomto roce (2000). K zaplocení klečového porostu nedošlo, na rozdíl od nedalekých vrchovišť U Posedu, Na Kneipě a Na Čihadle, případně odlehlejší Vánoční louky, kde byla dokonce oplocena většina rezervace na ploše 30,76 ha. Proč k oplocení nedošlo, není zřejmé. Důvodem sotva byla délka plotu, neboť na všech uváděných lokalitách činila délka oplocení minimálně 670 m (u PR Na Čihadle dokonce 1280 m a u PR Černá hora 2270 m), přičemž tato délka by zcela postačovala k vyplocení klečového porostu na Vlčí louce. Podstatnější roli zřejmě sehrála nižší biologická hodnota vrchoviště, na němž již téměř scházejí otevřené plochy (přirozená rašelinná bezlesí s ohroženou reliktní biotou) a snad i skutečnost, že Vlčí louka leží v prostoru jednoho z nejvýznamnějších jeleních říjišť v Jizerských horách; mohla zde být snaha, ponechat zvěři alespoň tuto plochu k dispozici. Z hlediska ochrany přírody (do níž si zde dovolíme péči o jelení zvěř nezahrnovat) by oplocení prospělo rozvoji vegetace šlenků (návrat nezvěstné ostřice bažinné by ale již nebyl příliš pravděpodobný, stejně tak v případě nezvěstných mechorostů) a pokud by zahrnulo i okraje rašelinné smrčiny, umožnilo by odrůstání listnatých výsadeb, což se v území aktuálně neděje. Celkový pozitivní vliv by zde ale asi nebyl tak výrazný jako u vzpomínaných zaplocených lokalit. V tomto deceniu (2002-2011), resp. v době platnosti stávajícího plánu péče nebyly prováděny v území žádné významnější zásahy, snad až na pomístná vylepšení obnovy, patrně jen smrkem ztepilým. Listnaté výsadby z minulého decenia nebyly většinou ochráněny před zvěří a zanikly, v menším počtu dosud přežívají v silně poškozeném stavu. Nové výsadby nebyly Strana 17

provedeny. Přírodní památka má déle neudržované pruhové značení a celkově leží poněkud stranou zájmu ochrany přírody. b) lesní hospodářství Vrchoviště Vlčí louka se nachází v masivu Smědavské hory, která příkře vystupuje nad osídlenými výběžky Frýdlantské pahorkatiny. Tato relativní blízkost poměrně hustě osídleného podhůří vedla k tomu, že zdejší lesy byly zasaženy lidskou činností dříve než lesy v odlehlejší části náhorní planiny Jizerských hor. K větší exploataci lesů dochází až ke konci 18. století, v okolí Smědavské hory lze ale extenzivní těžbu dřeva předpokládat již v dřívější době. Doprava dřeva byla tehdy realizována zemními, případně i dřevěnými smyky ve strmých svazích. Těžba probíhala až do r. 1776 výhradně toulavým způsobem, přednostně bylo využíváno dřevo z polomů, které zde bývaly častým jevem. K polomům docházelo i v důsledku proředění porostů soustředěnými toulavými těžbami. Po zavedení holosečí dochází v letech 1780-1820 k rychlému odlesňování náhorní planiny, k dopravě dřeva se ve velké míře využívá plávka po upravených vodních tocích. Na první mapě lesů z počátku 19. století (edice, již měl autor tohoto textu k dispozici je snad z r. 1817, starší mapa, na níž jsou detailně vyobrazeny dřeviny, je z r. 1811) je již patrné velkoplošné odlesnění Smědavské hory (Rollberg), větší klín zachovalého lesa (pralesa?) leží západně od Vlčí louky a zasahuje do údolí Velkého Štolpichu. Samotné vrchoviště je na mapě vyznačeno jako samostatný porost s klečí a světlinami (podíl obojího nelze z mapy vyčíst), severozápadně k bezlesí přiléhá malý zachovalý porost rašelinné smrčiny. Výběžek Smědavské hory, na níž je vrchoviště situováno, je nazýván Langer Berg. V mapě z r. 1852 je již patrno primitivní zařízení lesů, jsou zde uvedena čísla porostů a navrženy úzké a dlouhé holé seče, v mapě jsou zobrazeny i věkové třídy lesa. Vlčí louka je zde nazvána Langeberg Wiese a není vedena jako lesní porost, neboť nebyla hospodářsky využitelná. Přilehlé rašelinné smrčiny na severní a západní straně jsou v první neb druhé věkové třídě (kolorit je špatně čitelný), z čehož je patrné, že v předchozí době byly i tyto vytěženy. V širším okolí se již nachází porosty III. věkové třídy z velkoplošných těžeb na počátku století, pouze v prostoru severně jsou porosty starší (IV. třídy), tedy ještě dříve smýcené. Také porost západně, k údolí Velkého Štolpichu byl v předchozích letech již odtěžen. V porostech III. a IV. věkové třídě jsou navrženy seče, které zasahují až k západnímu okraji vrchoviště. Další vývoj území lze zachytit v porostních mapách z r. 1871 a 1881 (případně dalších, které autor tohoto textu neviděl). Na mapě z r. 1871 jsou v okolí Vlčí louky (ta je zde již pojmenována Wolfswiese) zaznamenány porosty II.-V. věkové třídy, z čehož lze srovnáním s mapou z r. 1852 odvodit, že plánovanými těžbami byla uvolněna dolní etáž a nevznikla tak holina. Tento scénář je velmi pravděpodobný na rašelinných půdách, kde se takto (tj. postupným výběrem horní etáže při existenci bohaté přirozené obnovy) hospodařilo až do 50. let 20. století. Mimo rašelinné půdy ale již od počátku 19. století byla využívána umělá obnova smrku, zejména síje, postupně i sadba vyzvednutého náletu, teprve později školkovaných sazenic. Přibližně do r. 1860 bylo při umělé obnově užíváno převážně smrkové semeno místního původu, docházelo však k přenosu semene z nižších poloh do hor. Smrk cizí provenience se na frýdlantském velkostatku začal ve větším rozsahu používat až po zmíněném roce 1860, první případy jeho použití ale sahají již do 20. let 19. století. Lze tedy usuzovat, že na území PP Vlčí louka jsou smrkové porosty (dnes takřka zcela odumřelé) geneticky původní, na rašelinné půdě vznikaly pravděpodobně převážně až zcela z přirozené obnovy. V r. 1873 byly ve východní části území provedeny menší těžby, což je patrné z mapy z r. 1881. Ze starých map je také patrné, že širší oblast Vlčí louky nebyla tehdy ještě obsloužena Strana 18

žádnými cestami, doprava se děla po průsecích, jejichž vedení bylo tehdy odlišné, než jak je známe z 20. století. Z porostní mapy z r. 1950 je zřejmé, že v širším prostoru Vlčí louky se tehdy již rozkládaly až na výjimky jen kmenoviny, v hranicích dnešní PP jsou to porosty IV. až VI. věkové třídy, jejichž průměrný věk se dle hospodářské knihy pohyboval od 74 do 149 let. Klečový porost má uváděný věk 99 let, což byl jistě jen schematický údaj (pokud nepřipustíme, že kolem r. 1850 byla kleč plošně vyřezána). Jádrová část území je zahrnuta do hospodářské skupiny E bez úpravy výnosu (tj. v podstatě ochranný les). Na mapě nejsou vyznačeny průseky související s budováním soustavy pohraničního opevnění ke konci 30. let. Tyto průseky obcházejí klečový porost po jižní straně a jedna větev protíná v lomené přímce i klečový porost. Průseky postupně spontánně zarostly, částečně snad byly i zalesněny (v LHP jim odpovídá psk 4 s uváděným věkem 38 let, tj. rok 1964). K výstavbě opevnění (betonových pevnůstek) v tomto úseku již nedošlo, linie byla ukončena v údolí Bílé Smědé. V dalších letech se v území zřejmě nehospodařilo (vyjma zpracování nahodilých těžeb), od r. 1960 bylo hospodaření prakticky znemožněno ochrannými podmínkami rezervace. V r. 1967 byl na jižním okraji ZCHÚ obnoven smrkový porost, snad šlo o důsledek polomu z předchozího roku. V 70. letech nastává rychlé chřadnutí smrkových porostů vlivem rostoucích imisí z elektráren na území tehdejších NDR a PLR. Koncem 70. let jsou tyto škody znásobeny žíry obaleče modřínového, které zasáhly i zájmové území. Kalamita je zastavena chemickým postřikem v r. 1980. Záhy však následuje ještě rozsáhlejší přemnožení lýkožrouta smrkového, jemuž padly za oběť téměř všechny starší smrkové porosty ve vyšších partiích Jizerských hor. Od r. 1983 jsou napadené a odumírající porosty masivně odtěžovány, což se týká i blízkého okolí Vlčí louky. Rozsáhlé holiny obklopily vrchoviště téměř ze všech stran, pouze na severní straně byl zcela odumřelý porost ponechán rozpadu, na JV tehdy již stála smrková mlazina. Těžba okrajově zasáhla i do jz. okraje SPR, jinak byly odumřelé porosty ponechány. Vzhledem k exponované náhorní poloze a značné nadmořské výšce přežilo v horní etáži jen velmi málo stromů, což se negativně odrazilo i v celkem nepatrném rozsahu přirozené obnovy. Bylo tudíž nutné přistoupit k umělé obnově podsadbami. V souladu s ochranářským plánem byla použita diferencovaná skladba obnovního cíle, s vysokým podílem kleče a významnou příměsí břízy karpatské a jeřábu ptačího. Vysazená kleč je dle dokumentace zpracované firmou Ekoles- Projekt s. r. o., jizerskohorského původu. Listnaté výsadby nebyly většinou nijak chráněny před zvěří a v důsledku toho byly zničeny okusem. Místy ještě přežívají pravidelně zakusované jeřáby a malý počet bříz karpatských chráněných pletivem nedostatečné výšky. Výsadby podobného složení byly provedeny i na holině v jz. části ZCHÚ. Současný stav obnovy je na celém území přírodní památky uspokojivý (s výjimkou zmíněných listnatých výsadeb) a nevyžaduje vylepšení. c) myslivost Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. S tím souvisí i značné škody na lesních porostech, které nabývají na významu v souvislosti se snahou o zlepšování ekologické stability porostů vnášením dosud víceméně chybějících listnatých dřevin, případně jedle. Oblast Smědavské hory, kam spadá i Vlčí louka, je tradičním letním stávaništěm jelení zvěře a také velmi významným říjištěm. Přítomnost zvěře je zde tedy velmi nápadná. Na vrchovišti se projevuje vytvářením kališť a v omezené míře i poškozováním klečových porostů. V r. 1991 bylo konstatováno poškození kleče v rozsahu 0,7 ha, v současnosti (i dle šetření v r. 2000) se však zdá, že k regresi kleče došlo (stejně jako na dalších lokalitách v Jiz. horách) Strana 19

v důsledku vysýchání vrchoviště a pronikání smrku do klečových porostů (stejný názor zastává CIPRA /2001/, když poznamenává, že tento jev na lokalitě pozoroval již v r. 1948). Zvěř nicméně zjevně narušuje cennou vrchovištní vegetaci, což se týká rozrývání šlenků, s následným zánikem porostu mechorostů a ohrožených cévnatých rostlin viz pravděpodobné vyhynutí ostřice bažinné (Carex limosa), naposledy zjištěné v r. 1981 a průkazná degradace mechového patra (VÁŇA 2006). Poškozovány jsou i listnaté výsadby (viz výše), jejichž perspektivu by ale patrně bylo možné zajistit instalací odpovídajících individuálních ochran. Na území přírodní památky, ani v jejím ochranném pásmu se nenachází žádné myslivecké zařízení, okolní terény jsou ovšem hojně užívány k lovu. d) rekreace a sport Po severovýchodním okraji ZCHÚ je vedena značená turistická cesta, která však patří v této části hor k méně frekventovaným. Silnější je provoz na blízké zpevněné Pavlově cestě, již využívají cyklisté, a to navzdory tomu, že jde o cestu okružní a nijak turisticky neznačenou. Na území přírodní památky tyto turistické aktivity větší vliv nemají, vstup turistů do chráněných porostů nebyl zaznamenán. e) jiné vlivy Po odeznění imisně ekologické katastrofy na počátku 90. let minulého století přetrvává chronické poškození půd kyselými depozicemi, které nepříznivě ovlivňuje i stav porostů. I přes výrazný pokles imisí zejména u oxidu siřičitého je vnos okyselujících látek (v současnosti především oxidu dusíku) do půdního prostředí kritický. Dlouhodobě se projevuje nízká hladina bazických kationtů, zejména pak v poměru k trojmocnému hliníku, který je v kyselém prostředí uvolňován z jílových minerálů. Lesní porosty tak strádají nedostatečnou minerální výživou, která se projevuje žloutnutím jehličí a jejich předčasným opadem. V krajních případech dochází k chřadnutí stromů a celých porostů a jejich snadnému napadání lýkožroutem. Snížená vitalita je zvláště patrná u porostů na organických půdách, tj. na rašeliništích. Tak je tomu i na PP Vlčí louka, kde již poměrně mladé smrky (do 50 let) vykazují vyšší stupně poškození (defoliace) a některé zasychají. Perspektiva rašelinné smrčiny je zde tak nejistá, pokud nedojde ke zlepšení stavu ovzduší a degradace půd, lze předpokládat, že nynější mladé porosty se nedožijí dospělosti. Je proto vhodné ponechat zde určité zastoupení kleče, která může posloužit jako krycí dřevina v případě opětného zhroucení smrkového porostu. Degradací je zasaženo i vrchoviště, kde se projevuje jak okyselení půd, tak i vysýchání rašeliny (obojí spolu částečně souvisí). Prokazatelně dochází k degradaci mechového patra i ke snižování jeho pokryvnosti, což zpětně ovlivňuje hydrický režim rašeliniště. V důsledku vysýchání se zmenšují otevřené plochy rašelinných bezlesí, na něž expanduje kleče, na druhé straně do okrajových částí klečového porostu proniká smrk. Tento stav dokládá výmluvně vymezení psk 327 C16, která se patrně kryje s hranicí klečového porostu z dřívější doby: v současnosti již třetinu této plochy zaujímá proschlá rašelinná smrčina, v níž jsou ještě dobře patrné pahýly uschlé kleče. Nelze vyloučit, že tento vývoj bude pokračovat. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne 8. 12. 1967. Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října 2004. Strana 20

Evropsky významná lokalita (EVL) Jizerské smrčiny, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22. prosince 2004. Lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant, platnost 1. 1. 2002 31. 12. 2011. Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast. 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Tabulka 12 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ 7,99 ha Období platnosti LHP (LHO) 1. 1. 2012 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant Nižší organizační jednotka revír Smědava Lesní půda zaujímá celou výměru přírodní památky, konkrétně jde o celý dílec 327 C. Typologické hodnocení. Na území přírodní památky jsou dle aktuální typologické mapy zastoupeny čtyři lesní typy: 8S1, 8G3, 8R1 a 8R3. Plošně převažující jsou LT 8R1 a 8R3, které pokrývají téměř 70 % území. V případě 8R1 jde ovšem o zjevně chybné vymezení, neboť tento typ pokrývá rozsáhlý porost původní kleče, odpovídající typologické zařazení je tedy 9R1. Tabulka 13: Přehled výměr a zastoupení lesních typů Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 8S1 svěží smrčina šťavelová se třtinou sm 10, jř, jd, bk 0,74 9,31 chloupkatou 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 1,70 21,26 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová sm 8-10, břp +-1, kos +-1 2,53 31,70 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 3,01 37,73 Celkem 7,99 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací; místo 8R1 má být správně 9R1, přirozená dřevinná skladba je pak kos 8-10, sm 0-2, břk, jř Porovnání přirozené a současné skladby lesa V další tabulce je porovnána přirozená druhová skladba zastoupených lesních typů podle modelu ÚHÚL s aktuálním složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření. Strana 21

Tabulka 14: Přirozená a současná skladba v území Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 4,73 59,1 5,08 63,68 KOS borovice kleč 3,21 40,1 2,33 29,14 SMP smrk pichlavý 0,06 0,7 Listnaté JR jeřáb ptačí + + + + BŘK bříza karpatská + + 0,49 6,12 OL olše lepkavá 0,08 1,06 Celkem 7,99 100,0 7,98 100,0 Z porovnání je patrný zvýšený podíl kleče v současné skladbě, jde však o rozpor zdánlivý, neboť lesní typ 8R1 je chybně vymezen (viz výše). Ve skutečnosti naopak v minulosti došlo k ústupu kleče ve prospěch smrku. Další dřeviny mají jen nepatrné zastoupení. V přirozené skladbě je uváděna jako poměrně hojná bříza karpatská, tento model ale nelze vztáhnout na zájmovou lokalitu, odkud nebyla tato dřevina v minulosti nikdy uváděna. Stejně je tomu v případě olše. V současné skladbě se navíc v malém množství vyskytuje geograficky nepůvodní smrk pichlavý (jz. část ZCHÚ). Stupně přirozenosti lesních porostů. V zájmovém území PP Vlčí louka byly v souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 60/2008 Sb. vylišeny tři stupně přirozenosti lesních porostů: B les přírodní, C les přírodě blízký a D les kulturní. Hodnocení bylo vztaženo na dílčí plochy, tedy celé porostní skupiny či jejich samostatné (navzájem oddělené) části. B) Les přírodní. Do tohoto stupně byla zařazena jádrová část území, tj. porost vrchovištní kleče. Při tolerantnějším průzkumu by jej bylo možno zahrnout dokonce pod les původní prales, neboť klečové porosty nebyly v minulosti pravděpodobně nijak pěstebně ovlivněny (nejvýše pomístným výřezem kleče, což se týká bunkrové linie z 90. let 20. století). Severní část této dílčí plochy ale tvoří proschlá rašelinná smrčina, u níž je třeba počítat s určitým dotčením lidskou činností. C) Les přírodě blízký. Jedná se o suché rašelinné, okrajově spíše podmáčené smrčiny, s podsadbou smrku a kleče. Ve vzdálené minulosti byly tyto porosty obnovovány, patrně holosečným způsobem. Poměrně nedávné pěstební zásahy (podsadby smrku, ale i kleče, již lze považovat za do jisté míry stanovištně nepůvodní dřevinu) nabízejí možnost hodnotit tyto porosty i v rámci lesa kulturního. V menší míře jsou do tohoto stupně zahrnuty mladé smrkové porosty ve stádiu živelných mlazin (z přirozené obnovy) až tyčovin, snad rovněž přirozeně vzniklých. D) Jako les kulturní jsou zde hodnoceny pouze nesouvislé mlaziny smrku ztepilého a kleče (řídce i smrku pichlavého) v jižní části ZCHÚ. Jedná se o porosty založené uměle na holině, s využitím vysokého podílu kleče, jíž lze opět ovšem jen do jisté míry pokládat za dřevinu stanovištně nepůvodní. Pokud bychom se striktně drželi hodnotících kritérií, bylo by zařazení těchto porostů víceméně shodné jako v případě podsázených uschlých smrčin v severní části PP. To by však nebylo objektivní, neboť ve smrčině na severu zůstala hmota v porostu a mezi soušemi se udržuje i malý podíl živých stromů Strana 22

Tabulka č. 15: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů stupeň přirozenosti plocha podíl A les původní (prales) B les přírodní 2,77 ha 34,6 % C les přírodě blízký 4,08 ha 51,2 % D les kulturní 1,14 ha 14,2 % E les nepůvodní Celkový součet 7,98 ha 100,0 % Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Ve stávajícím plánu péče z r. 2001 jsou obsaženy následující obecné zásady: 1. V úsecích s převažujícími podsadbami kleče doplnit autochtonní smrk, nutná je vyvýšená sadba, rovněž vylepšit smrkem paseky v jižní části přírodní památky. 2. S výjimkou výrazněji zamokřených částí na celé ploše doplnit slabou příměs jeřábu ptačího, nepokračovat ve výsadbách břízy karpatské. 3. V severní části území, mimo plochy silněji zamokřené vysadit několik jedlí vhodného ekotypu; v nejsušší části území, v jeho severozápadním cípu, zavést též příměs buku. 4. Všechny listnaté výsadby a jedli, stávající i budoucí, vybavit individuálními ochranami. 5. Neodkladně podsadit sousední odumřelou smrčinu por. sk. 327 A 13 (původní LHP), ke smrku rovnoměrně přimísit jeřáb a buk (v sušší západní části). Splnění těchto opatření bylo zběžně kontrolováno při terénní pochůzce v tomto roce (2010). V LHP na stávající decénium (2002-2011) není pro území PP žádný předpis uveden a také lesní hospodářská evidence za r. 2002-2010 neobsahuje žádný záznam. Ad 1) K vylepšení zjevně došlo v pasekovém úseku, snad i v soušovém porostu, současný stav obnovy je vyhovující. Ad 2) Výsadby jeřábu z novější doby nebyly zaznamenány, rovněž tak břízy karpatské. Ad 3) K zavedení jedle a buku nedošlo. Ad 4) Individuální ochrany nebyly osazeny, pouze u několika bříz karpatských se nacházejí nízké drátěné oplůtky patrně ještě z minulého decenia. Ad 5) K podsadbě soušového porostu severně (nyní 327 A 1a) došlo dle LHP ještě v r. 2001, vysazen byl pouze smrk, který již nyní dosahuje výšky do 2 m, porost je zjevně vitálnější než porosty v přírodní památce, což ovšem odráží příznivější stanovištní podmínky. K výsadbě buku a jeřábu zřejmě nebylo přistoupeno (psk nebyla při terénním šetření sledována v detailu). Strana 23

Vlastní ochranářský management nebyl na území PP realizován, lokalita se nachází spíše na okraji zájmu, o čemž svědčí i velmi zanedbané pruhové značení. Tento poněkud přehlíživý přístup má ovšem svoji logiku, neboť jde v současnosti již o méně hodnotné chráněné území, a to i v porovnání s nedalekými menšími přírodními památkami Na Kneipě a U Posedu. 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Zásady využití lesů jsou shrnuty do jedné rámcové směrnice se třemi porostními typy. Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 1 les ochranný 8R (9R), 8G, 8S Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8S, 8G sm 9-10 jd, bk, jř, kl 8R (8R3) sm 6-10 bř karpatská, jř kos 0-4 9R (8R1) kos 6-10 bř karpatská, jř sm 0-4 A porostní typ B porostní typ C porostní typ původní klečové porosty a bezlesí smrkový mlazinový (pasekový), zčásti s náhradními dřevinami Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) bezzásahový režim výběrný jednotlivý i skupinový výběrný jednotlivý i skupinový Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty přirozeně diferencovaný porost bez hospodářského usměrňování Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby u vitálních porostů možný jednotlivý, případně skupinovitý výběr, preferována je bezzásahovost přirozeně diferencovaný smrkový porost s bohatým vertikálním zápojem a tolerováním případných světlin, s ponecháním vysazené kleče vzhledem k věku není obnova aktuální Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu pouze přirozená obnova, v okrajových částech možná lokální výsadba břk a jř přirozená obnova smrku, v malém množství umělé vnášení jř, případně i břk, okrajově jd, kl, bk za předpokladu jejich účinné ochrany před zvěří Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií případné výsadby břk a jř vhodnými prostředky individuálně chránit individuální, případně skupinová ochrana vysazených listnatých dřevin; výchova jen v přehoustlých mlazinách a tyčkovinách přirozená obnova sm, ve větších mezerách i umělá obnova sm, na chráněných místech řídce prosadby jř s vhodnými ind. ochranami omezené zásahy, redukce kos a eliminace smp, podpora nepravidelné struktury Strana 24

Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií ve vrchovištních jádrech bez opatření ochrany lesa těžba jednotlivých stromů napadených lýkožroutem, s ponecháním odkorněné hmoty v porostu, případně ošetření nastojato Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií nahodilé těžby se v zásadě neprovádějí, stojící i ležící souše se ponechávají na místě Poznámka kácení a odkornění kůrovcových sm s ponecháním na místě, jednotlivé vývraty a zlomy se nezpracovávají, u většího počtu padlých stromů odkornění a ponechání na místě SLT 9R dosud nevymezen nutno opravit typologickou mapu případné asanační těžby s ponecháním ošetřené hmoty v porostu viz výše Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů b) péče o živočichy V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a obnově hnízdních budek pro sýce rousné. 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Navrhovaná opatření pro lesní porosty jsou shrnuta do tabulky T1 v příloze. V nejbližších deseti letech není třeba provádět větší zásahy do lesních porostů. Rozsah obnovy je na celé ploše přírodní památky dostačující. I když mladý porost není příliš zapojený a místy se vyskytují i menší mezery, z hlediska ochrany přírody není takový stav na závadu, ale do budoucna je spíše předností, neboť umožní postupný vznik pestré porostní struktury. Volnější zápoj je také příznivější z hlediska snížení atmosférických depozic a zvýšení odolnosti smrku vůči působení větru a podkorního hmyzu. Volnější zápoj porostu také vyhovuje tetřívkovi, jehož existenční prostor se s postupným zapojováním mladých porostů rychle ztenčuje. Druhová skladba mladého porostu je v zásadě vyhovující, vysoký podíl kleče není na závadu. Vysazená kleč je jednak jizerskohorského původu, jednak jde na většině plochy PP o rašelinný biotop, kde je kleč běžnou součástí sukcesního cyklu. Při nejisté budoucí vitalitě smrku v této exponované poloze může kleč i dlouhodobě plnit roli náhradní dřeviny. Naopak bude-li smrk na lokalitě vitální, během několika desetiletí kleč víceméně zatlačí. Žádoucí je doplnění obnovy o listnaté dřeviny, které jsou zde zatím přítomny jen v podobě zbytkových krnících výsadeb permanentně atakovaných jelení zvěří. Přeživší jedince jeřábu a břízy karpatské je třeba vyhledat a opatřit kvalitními individuálními ochranami. Ty musejí svojí výškou (nejméně 160 cm, raději však 180-200 cm) a tuhostí umožnit vyrůst sazenicím do bezpečné výšky. Protože těchto výsadeb je poměrně málo, je třeba doplnit je novými výsadbami jeřábu, případně i břízy karpatské. Tyto výsadby nemusí být početné, pokud bude zajištěna jejich životaschopnost. Výsadby by měly pokrýt celé území přírodní památky, tj. měly by být řídce rozptýlené, nikoliv nahloučené na jednom či několika málo místech. Dále doporučuji provést zkušební výsadby několika jedlí, a to mimo vlastní rašelinný terén, nejlépe v severozápadní části ZCHÚ, do krytu smrkových hloučků. Cílem těchto výsadeb není zvyšovat druhovou rozmanitost porostů (i když i to je prospěšné), ale ověřit schopnost jedle růst v těchto vysokých nadmořských výškách. Ještě v 18. století byla jedle ve vyšších polo- Strana 25

hách hor běžnou (až převažující) dřevinou, později lesní typologie vytvořila dogmatický koncept, v němž je jedle vykázána především do podmáčených poloh středních nadmořských výšek. Jistě nelze do blízké budoucnosti očekávat, že by se jedle ve větší míře vracela do našich lesů, její potenciál na horách ale jistě není menší než v případě jeřábu či dokonce břízy karpatské, jejichž výsadby dosáhly v nedávné minulosti velkého rozsahu. Protože se ale s jedlí ve vyšších polohách téměř nepracuje (vedle nedostatku reprodukčního materiálu hrají velkou roli i různé předsudky) nelze ani ověřit, zda jedle bělokorá je pro tyto polohy využitelná či nikoliv. Vhodným místem pro takovéto ověřovací výsadby jsou právě maloplošná ZCHÚ, pokud ekologicky jedli vyhovují. V PP Vlčí louka postačí výsadba cca 10 ks jedlí, musí být ale nejlepším možným způsobem chráněny před vlivem zvěře. To je možné buď formou individuální (kde ale hrozí okus bočních větví a v horším případě i terminálu) nebo prostřednictvím malých oplocenek. Pro snížení rizika poškození lze doporučit dvě malé oplocenky (o rozměrech kontrolních oplocenek ), do každé vysadit cca 5 ks jedlí, lze případně doplnit i jeřáb, buk či klen, tyto výsadby je pak možné kombinovat s několika jd vysazenými vně oplocenky, pouze s individuální ochranou. Oplocenky je třeba situovat tak, aby se snížilo riziko jejich poškození pádem souší (tj. do míst, kde je soušový porost řídký, případně blízké souše smýtit). Samozřejmostí je průběžná kontrola výsadeb. Oplocení celého vrchoviště, resp. klečového porostu, tak jak to bylo navrhováno v r. 1991, není zapotřebí. Jeho přínos by totiž pravděpodobně nebyl adekvátní vynaloženým nákladům, k nimž je třeba přičíst i pravidelnou údržbu. Stejně tak je diskutabilní efektivita případných úprav vodního režimu vrchoviště, tj. sanace erozních rýh a přehrazení starých odvodňovacích příkopů. Přesto lze doporučit, aby byla tato problematika kvalifikovaně zhodnocena v rámci samostatné hydrologické studie (lze řešit společně s dalšími vrchovišti). Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo přírodní památky je stanoveno dle zákona v šířce 50 m po celém obvodu. Spadají sem lesní porosty různého charakteru většinou mlaziny, na JV až tyčoviny, místy ještě s vyšším podílem smrku pichlavého. Na severu navazuje odumřelá smrčina, od r. 2001 plošně podsazená smrkem, který zdárně odrůstá. V ochranném pásmu je žádoucí udržet integritu lesního porostu, tj. hospodařit zde pokud možno bez holin (což vzhledem k nízkému věku porostů lze snadno naplnit), pěstovat porosty ve vhodném druhovém složení, tj. zejména bez introdukovaných dřevin, žádoucí je vnášení listnaté příměsi. Především by zde ale nemělo docházet k odvodňování půd, neboť by to snadno mohlo vést i k drenáži vrchoviště. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Přírodní památka není geometricky zaměřena, což by bylo vhodné napravit, byť z praktického hlediska to nepřináší žádné komplikace. Značení v terénu je provedeno obvyklým způsobem pruhovým značením a tabulemi s malým státním znakem. Pruhové značení je ve špatném stavu, barva je silně vybledlá a značení je místy nesouvislé, vedení hranice není jednoznačné. V pasekovém úseku jsou patrné kdysi osazené kůly, avšak bez značení. Dvě tabule se státním znakem se nacházejí při turistické cestě na východním okraji PP. Další tabule nebyly v terénu dohledány. Strana 26

Obnovu značení je třeba provádět v závislosti na jeho stavu, zpravidla jedenkrát za 5 let, spadlé, zničené či zcizené hraniční tabule co nejdříve po zjištění opravit nebo nahradit. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Provést geodetické zaměření přírodní památky a nové vyhlášení. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Regulace turistického využití není nutná. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Při okraji přírodní památky osadit informační tabuli a dle potřeby ji obnovovat. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Zpracovat hydrologickou studii na posouzení účinnosti drenážní soustavy po obvodu území a návrh případných opatření ke zpomalení odtoku. Další průzkumy a výzkumy provádět dle aktuálních potřeb a zájmů. 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy geodetické zaměření 100 000,- obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x 60 000,- výroba, umístění a obnova informační tabule 20 000,- zpracování nového plánu péče, hydrologická studie 100 000,- Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) 280 000,- Opakované zásahy nadstandardní lesnické zásahy* 20 000,- 200 000,- ptačí budky 2 000,- 20 000,- Opakované zásahy celkem (Kč) 220 000,- N á k l a d y c e l k e m (Kč) 500 000,- *) výsadby listnatých dřevin a jedle, individuální, popř. skupinové ochrany 4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2001): Plán péče pro PP Vlčí louka na období 1. 1. 2002 31. 12. 2011. Ms., Ekoles- Projekt s. r. o., Jablonec n. N. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. CIPRA Z. (2001): PP Vlčí louka posudek plánu péče na období 2002-2011. Ms., 3 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. DITTRICH J. (1933): Die Moore Nordostböhmens. Sebastianberg. Strana 27

DOHNAL Z. et al. (1965): Československá rašeliniště a slatiniště. Nakl. ČSAV, 332 p. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, 155-246. HOLUBIČKOVÁ B. & VÁŇA J. (1973): Studie o vegetaci blat. IV. Rašeliniště jizerských hor. Sborn. Severočes. Přír., Litoměřice, 4: 37-52. HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1987): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť Jizerských hor a jejich předpokládané sukcesní vztahy. Stipa 8/9: 20 31. HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3. Jehličnaté lesy. Academia, Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. Ústř. Ústav Geol., Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. Preslia, Praha, 67: 225-259. JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: 193-222. KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 119-136. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1 206. NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: 33-84. NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. PLAIL J. (1927): Pollenanalytische Untersuchungen einiger Hochmoore des Isergebirges. Mitt. Ver. Heimatkunde, Reichenberg, 21: 112-128. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.) (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: 1 184. Strana 28

PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha ] PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno]. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: 1-166. PUCHMAJEROVÁ M. (1929): Les tourbières de la haute chaine des Krkonoše et du massif central de la Jizera. Publ. Fac. Sc. Univ. Charl., Prague, 89: 1-25. PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: 4-44. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: 1-124. RYBNÍČKOVÁ E. (1985): Dřeviny a vegetace Československa v nejmladším kvartéru. Ms. [Doktorská Dis. Pr., depon. in Bibl. Bot. Inst. Acad. Sci. Rep. Boh., Průhonice u Prahy] SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten Knieholzwiesen des Isergebirges. In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp. 452-472. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha, 103-121. SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68. TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. Český Geol. Ústav, Praha. TUROŇOVÁ D. (1981): Inventarizační botanický průzkum SPR Vlčí louka. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TUROŇOVÁ D. (1987): Ochranářský botanický průzkum státních přírodních rezervací Klečové louky, Na Čihadle, U posedu, Na Kneipě a Vlčí louka. Stipa, Ústí nad Labem, 9: 33-53. VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v území mezi Černým potokem a Jizerou (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor I). Ms., 36 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2000): Přírodovědné podklady pro plán péče o PP Vlčí louka. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: 11-84. VONIČKA P. (1995): Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: 123-132. VULTERIN Z. (1955): O rozšíření rojovníku bahenního v Jizerských horách a Krkonoších. Ochr. Přír., Praha, 10: 298-301. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. Strana 29

4.3 Seznam používaných zkratek CHKO chráněná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita, IO individuální ochrana, LHC lesní hospodářský celek, LHP lesní hospodářský plán, LT lesní typ, OP ochranné pásmo, PP přírodní památka, PR přírodní rezervace, psk porostní skupina, SLT soubor lesních typů, SPR státní přírodní rezervace, ZCHÚ zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: bk buk lesní (Fagus sylvatica) bo borovice lesní (Pinus sylvestris) bop borovice pokroucená (Pinus contorta) bř bříza bělokorá (Betula pendula) břk bříza karpatská (Betula carpatica) jal jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina) jd jedle bělokorá (Abies alba) jř jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) kl javor klen (Acer pseudoplatanus) kos borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata) md modřín opadavý (Larix decidua) sm smrk ztepilý (Picea abies) smp smrk pichlavý (Picea pungens) 4.4 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem listopad 2010 Podklady k zoologii připravili Ing. Pavel Vonička a Mgr. Martin Pudil. Strana 30

PŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 Lesnická mapa typologická Příloha M5 Stupně přirozenosti lesních porostů Příloha M6 Lesní porostní mapa Příloha M7 Historické mapy Ostatní: Příloha S1 Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2 Floristický přehled Strana 31

Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha T1 JPRL dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah nal. poznámka plocha v ha výška přir. 327C1a 1 1,14 1C sm 7, kos 3, smp + 3 D postupný výřez smp, dosadit jř 2 s bytelnými IO, výměna IO u břk 327C4 2 0,74 1B sm 8, kos 2 5 C bez zásahu 327C14/2/1b 3, 4, 5, 3,34 1B sm 10/sm 10/sm 6, kos 8/3/1 C doplnění ind. ochran k jř, popř. výsadba 2 6, 7, 8 4, jř nových (lze i břk), v sz. části vysadit několik jd s kvalitními ochranami 327C16 9 2,77 1A kos 8, sm 2 2 A bez zásahu na většině plochy vysoká kos, na S proschlá rašelinná smrčina; chyba v typologické mapě (8R = 9R) Poznámka: Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1. Vysvětlivky: JPRL jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. stupeň přirozenosti dle metodiky (A les původní, B přírodní, C přírodě blízký, D kulturní, E nepůvodní); nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný.

Pøíloha M1 Orientaèní mapa s vyznaèením území Podklad: turistická mapa, www.mapy.cz 0 300 600 900 1200 Meters 1:25000

Pøíloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ 0 50 100 150 200 Meters 1:5000

Pøíloha M3 Mapa dílèích ploch 3 4 6 8 7 9 1 2 5 0 50 100 150 200 Meters 1:5000