Plán péče. o: přírodní rezervaci Černá hora na období:

Transkript

1 Plán péče o: přírodní rezervaci Černá hora na období:

2 Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Plán péče zpracoval...51 Přílohy Strana 2

3 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 2446 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: Černá hora druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: /87-VI/2 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Starší a související předpis y: druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení SPR, zrušeno 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: 22333/60-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: výnos (druhé vyhlášení SPR, zrušeno 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: 41347/65-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška (změna kategorie na PR) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 395/1992 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Jablonec nad Nisou, Liberec obec s rozšířenou působností: Jablonec nad Nisou, Frýdlant obec s pověřeným obecním úřadem: Jablonec nad Nisou, Frýdlant obec: Bedřichov, Hejnice katastrální území: Bedřichov u Jablonce nad Nisou, Hejnice Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Rezervace není geodeticky zaměřena, její hranice jsou fixovány na jednotky prostorového rozdělení lesa. Přesnou výměru ZCHÚ a jeho ochranného pásma tudíž nelze stanovit. Níže uvedené údaje jsou odvozeny z digitalizace hranic porostů v lesní obrysové mapě a digitální rastrové katastrální mapy. Mimoto se hranice rezervace v minulosti dvakrát měnily, přičemž současný stav hranic není právně zakotven. Dle posledního zřizovacího výnosu z r činí rozloha rezervace 70,73 ha, ochranné pásmo není vymezeno. Přibližně v roce 1992 (obnova LHP) byly však hranice přehodnoceny, rezervace byla zmenšena na cca 41 ha, nově bylo vymezeno ochranné pásmo o rozloze cca 13 ha. Tento stav dosud není právně kodifikován. Strana 3

4 Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Černá hora k. ú Bedřichov u Jablonce n. Nisou parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 676/1 lesní pozemek Celkem výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a digitalizace, totéž následující tabulky Tabulka 2: Parcelní vymezení PR Černá hora k. ú Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1224/1 lesní pozemek /15 lesní pozemek Celkem Ochranné pásmo Tabulka 3: Parcelní vymezení ochranného pásma PR Černá hora k. ú Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1224/1 lesní pozemek Celkem Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 40,70 13,04 vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 40,70 13,04 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 4 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok neplodná půda ost. způsoby využití Strana 4

5 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, ochranná pásma vodního zdroje II. a III. stupně, regionální biocentrum RC 07 Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ Jizerské smrčiny Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a krajinných útvarů. (čl. 1, odst. 2 přílohy VI výnosu MK ČSR č /87-VI/2 ze dne ) Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy Tabulka 5 název ekosystému (kód biotopu) podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ* klimaxové smrčiny (L9.1) >50 % přirozená smrčina vrcholového typu, volně zapojená a zakrslého vzrůstu, as. Calamagrostio villosae-piceetum, na V ve skeletnatých svazích v menší míře v subas. vaccinietosum; porost víceméně poškozený, s proměnlivým podílem souší (místy zcela převažují), plošné podsadby smrku, místy též kleče podmáčené a rašelinné smrčiny (L9.2A, L9.2B) cca 40 % nízká vrcholová smrčina v podmáčeném a rašelinném terénu (mírné svahy, sedlo kolem vrchoviště Vánoční louka), as. Sphagno- Piceetum a přechody k as. Calamagrostio villosae-piceetum (var. eriophorosum), porost často značně rozvolněný a proschlý, místy zapojenější tyčovina až tenká kmenovina, poškozená; podsadby, v silně zamokřených úsecích hojně i kleč Strana 5

6 vrchoviště s porosty kleče a přirozeným bezlesím (R3.1, R3.2, R3.3) 2,5 % vrchoviště Vánoční louka v sedle na rozvodí Černého a Jeleního potoka, nejvýše položené v Jiz. horách, s větším porostem původní nízké kleče a s nevelkými bezlesími s vegetací převážně sv. Sphagnion medii, místy i Leuko- Scheuchzerion palustris (zarostlý centrální blänk), typická květena, mj. Scheuchzeria palustris, Carex limosa a Trichophorum cespitosum *údaje v procentech pro vlastní rezervaci; zbytek připadá na mlaziny bez clony starého (byť uschlého) porostu Použité kódy biotopů: L9.1 horské třtinové smrčiny, L9.2A rašelinné smrčiny, L9.2B podmáčené smrčiny, R3.1 otevřená vrchoviště, R3.2 vrchoviště s klečí, R3.3 vrchovištní šlenky B. útvary neživé přírody útvar geologická charakteristika popis útvaru skalní hradby, mrazové sruby, izolované skály, skalní věže výchozy žulového podloží různé morfologie, které jsou produktem pleistocénního mrazového větrání a odnosu Tabulka 6 soubor většího počtu spíše nižších skalních výchozů v oblasti Sněžných věžiček (okrajová východní část PR), v OP též mrazové srázy (balvanité sutě); součástí je turisticky zpřístupněná vyhlídka ležící již vně hranic ZCHÚ 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. Typy přírodních stanovišť Tabulka 7 kód a název typu přír. stanoviště podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště v ZCHÚ (%) 7110* Aktivní vrchoviště 1-2 menší přirozená bezlesí vrchoviště Vánoční louka, mozaika společenstev sv. Sphagnion medii, Leuko-Scheuchzerion palustris, podružně i Oxycocco-Ericion 91D0* Rašelinný les 20 méně vyhraněné rašelinné smrčiny na přechodu do podmáčených a třtinových typů (viz další řádek tabulky), dále nevelký porost nízké kleče na vrchovišti Vánoční louka 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio- Piceetea) 70 horská smrčina nízkého vzrůstu, volně zapojená, proschlá, místy až zcela odumřelá, s plošnými podsadbami smrku, místy i kleče, as. Calamagrostio villosae-piceetum, s přechody do rašelinných a podmáčených typů, na V na skeletnatých půdách borůvkové typy (subas. vaccinietosum), též s četnějším jeřábem (zvl. na skalách) * hvězdička označuje prioritní typy přírodních stanovišť; podíl plochy se vztahuje na území vlastní rezervace Strana 6

7 B. Evropsky významné druhy a ptáci Tabulka 8 název druhu aktuální početnost/ vitalita populace v ZCHÚ stupeň ohrožení popis biotopu druhu Aegolius funereus součást populace na rozsáhlejším zranitelný smrčiny sýc rousný území, stavy kolísají, pra- videlně hnízdí Tetrao tetrix tetřívek obecný Občasný výskyt, nalézán trus ohrožený rašelinná bezlesí 1.9 Cíl ochrany Cílem ochrany horské smrčiny v území je dosažení maximální životnosti současného porostu a zajištění jeho obnovy. Logickým požadavkem je absolutní vyloučení obnovních těžeb a nanejvýš uvážlivé provádění případných těžeb nahodilých. V současnosti vykazuje starý porost i přes různá dílčí poškození poměrně dobrou vitalitu. Při terénním šetření v létě 2010 byla pozorována řada souší z nedávné doby (zřejmě kůrovcových), jejich výskyt je ale vcelku řídký (zvláště v porovnání s rašelinnými lokalitami) a tvoří jen nepatrný zlomek stromového inventáře. Pokud by se tento stav dále nehoršil, může stávající stromové patro přetrvat ještě po řadu desetiletí. Horší je situace u porostů středního věku (465 B6/4 a 7/1), které vykazují rozsáhlejší poškození a růstově stagnují. Naproti tomu obnova porostu je na celé ploše rezervace dostatečná a zatím se jeví perspektivní. Vývoj porostů by měl směřovat k nezávislosti na pěstebních zásazích, tj. schopnosti přirozené obnovy a samozřeďování. Autonomie porostů a jejich vitalita bude ovšem do budoucna závislá především na vývoji stavu půd, klimatu a čistoty ovzduší (depoziční zátěž), což jsou faktory, které nelze managementovými zásahy významněji ovlivnit. Zvláštní péče musí být věnována vrchovišti, u něhož lze pozorovat určité známky vysýchání. V nedávné době zde bylo také pozorováno narušení půdního povrchu a vrchovištní vegetace při výstavbě oplocení, část bezlesí dokonce byla zalesňována smrkem. Tyto negativní impakty je třeba do budoucna vyloučit. V rámci omezených možností je třeba zpomalit odtok vody z vrchoviště. Hlavním předmětem ochrany rezervace je poměrně rozsáhlý porost horské smrčiny, v nadmořské výšce nad 1000 metrů. Stav smrkového lesa zde není ideální, porost je z velké části proschlý, s rozpadajícími se soušemi, které místy zcela převažují, dožívající stromy jeví různé známky poškození a v menší míře postupně hynou. Genetická hodnota porostu je sporná, je dosti pravděpodobné, že většina starších stromů v rezervaci je cizí provenience. Obnova prosvětleného a místy víceméně rozpadlého porostu byla po delší stagnaci zajištěna až na konci 90. let, a to umělou cestou, teprve v posledních letech se objevuje pomístné zmlazení. Přes tuto nepříliš radostnou bilanci představují smrčiny na Černé hoře v podstatě to nejlepší, co dnes na podobných stanovištích v Jizerských horách (tj. ve vrcholových polohách nad 1000 metrů) můžeme nalézt. Příznivější je situace pouze v nedaleké PR Prales Jizera, ale pouze ve smyslu původnosti či vhodnosti genofondu smrku; starší stromy (kmenoviny) s větším počtem živých stromů zde mají jen malé zastoupení, obnova je rovněž vesměs umělá, zčásti sazenicemi neznámého původu. Tímto je dostatečně zdůvodněna existence rezervace na Černé hoře. Tu podporují i další dva předměty ochrany: velmi cenné vrchoviště Vánoční louka a menší skalní město na hřebeni Sněžných věžiček. Při zvažování budoucího stavu rezervace nelze přejít mlčením, že její současná podoba je pouhým torzem původně mnohem rozsáhlejšího chráněného území (cca 150 ha). K jeho zmenšení na zhruba poloviční rozlohu došlo v r. 1981, z dnešního pohledu v podstatě zbytečně. Další redukce následovala o 10 let později, tentokrát z objektivnějších důvodů: značná část porostů v rezervaci totiž byla smýcena v rámci tehdejších velkoplošných. exhalačních těžeb. Vzhledem k tomu, že dnešní ohraničení rezervace nemá legální status (formálně stále platí ministerský výnos z r. 1987, dle něhož má rezervace bez vyhlášeného ochranného pásma výměru 70,7 ha), bude nutné její nové vyhlášení (přehlášení). Při této příležitosti by měla být přezkoumána možnost určitého rozšíření rezervace, případně ochranného pásma směrem k dřívějším hranicím. Blíže k této problematice viz kapitolu 3.2. Strana 7

8 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Smědavská hornatina. Smědavská hornatina zaujímá severní část Jizerské hornatiny, vytváří členitou hornatinu na výrazně porfyrickém granodioritu až adamellitu v oblasti maximálního tektonického vyklenutí při hlavním evropském rozvodí, s rozsáhlými klenbovými vrcholy a s vysokým zlomovým svahem na severu v povodí Smědé, rozřezaným hlubokými údolími potoků s vodopády. Charakteristické jsou četné tvary zvětrávání a odnosu granitoidů izolované skály, skalní hradby, mrazové sruby a srázy, kryoplanační terasy, kamenná moře, balvanové haldy a proudy, žokovité, kvádrovité a deskovité balvany a bloky, skalní mísy, žlábkovité škrapy; pro náhorní část okrsku jsou typická vrchoviště s jezírky. Nejvyšším bodem této geomorfologické jednotky je Jizera (1122 m), dalšími význačnými kótami jsou Černá hora (1085 m), Smědavská hora (1084 m), Holubník (1071 m), Ptačí kupy (1013 m), Polední kameny (1006 m), Paličník (944 m). Vlastní území přírodní rezervace zahrnuje vlastní vrchol Černé hory (1084,7 m), navazující severovýchodní svah, rozvodní sedélko (1048 m), méně zřetelnou elevaci Sněžných věžiček (1063 m) a navazující svahy severovýchodní až jihovýchodní orientace. Nejnižší bod rezervace leží na Černém potoce na severu území (1027 m), nejnižší bod ochranného pásma je na Kristiánovské cestě na JV území (976 m). Reliéf území je většinou mírně svažitý, při vrcholech obou kopců a v sedélku rovinatý, pod Sněžnými věžičkami příkřeji se svažující. Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list Liberec (CHALOUPSKÝ 1988), výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do karbonu. V rozvodním sedélku se nachází plošně omezené ložisko rašeliny o mocnosti málo přesahující 2 m (PUCHMAJEROVÁ 1936). Výrazným geomorfologickým fenoménem jsou ve východní části rezervace (Sněžné věžičky) četné skalní útvary typu skalních hradeb, mrazových srubů, izolovaných skal (torů) až skalních věží. Těchto skalních útvarů jsem zde v r zaznamenal a pomocí přijímače GPS zaměřil 14, tento počet ale není konečný, neboť zejména menší skalky jsou početně zastoupeny. Skalky přesahující do svahu vytvářejí složité členité útvary, které nelze na základě několika bodů ohraničit. BURDA (1980) v této souvislosti dokonce hovoří o skalním městě (druhé, menší, situuje do prostoru Čertova odpočinku, který již leží vně hranic současné rezervace). Z prostoru Sněžných věžiček uvádí následující skály dle vlastního pojmenování: Sněžná věžička, Vyhlídka, Tribuna, Osudná se Sněžnou hlavičkou, Brusinková, Krajní, Na průseku, Na rozcestí, Sousedka, Zapomenutý hřeben. Všechny tyto skály jsou nerovnoměrně uskupeny při terénním zlomu v ose SZ-JV; některé již leží ve svahu a jsou obklopeny rozsáhlými balvanovými až blokovými akumulacemi. Identifikace skal dle Burdova názvosloví je většinou nemožná, neboť v mapové příloze inventarizačního průzkumu nejsou vyznačeny. Jednoznačnou lokalizaci má pouze Sněžná věžička, v jejím sousedství stojící Osudná (na této skále došlo před r k požáru), označení Zapomenutý hřeben se pak pravděpodobně vztahuje ke skalní hradbě zcela na jihovýchodě. Také je zřejmé, že ani tento výčet není úplný Půdní poměry V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, většinou jen málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní přehled podává Půdní mapa ČR, list Liberec Strana 8

9 (TOMÁŠEK 1995). V mapě, která vznikla interpretací lesní typologické mapy a její generalizace od měřítka 1:50 000, jsou pro zájmové území, resp. jeho blízké okolí uvedeny čtyři mapovací jednotky: podzol zrašelinělý, na substrátu kyselých intruziv; vůdčí jednotka širšího území, které pokrývá vrcholové partie Černé hory a její východní svahy, odkud zasahuje do širokého okolí; pouze ve svažitějších severozápadních svazích (již mimo zájmové území) je vystřídána podzolem humusovým;. rašeliništní půda vrchovištní, na substrátu rašeliny vrchovištní; tvoří menší enklávu v sedle mezi Černou horou a Sněžnými věžičkami vrchoviště Vánoční louka; glej zrašelinělý, substrát neuveden, patrně kyselá intruziva; jde o menší enklávu vymezenou při horním toku Černého potoka (podmáčené partie při severním okraji rezervace); surová půda na podloží kyselých intruziv; poněkud větší enkláva zaujímající exponované svahy a skalní výchozy v oblasti Sněžných věžiček. Bližší představu o rozložení těchto hlavních půdních jednotek lze získat z typologické mapy měřítka 1: V ní je oproti uvedenému členění nápadná zejména dosti velká plocha podmáčených půd (SLT 8T) ve svahu nad Vánoční loukou. Jedná se o místy silně zamokřené partie, jejichž rozsah je v typologické mapě jen nepřesně zakreslen. Celkově lze říci, že s výjimkou východní části (Sněžné věžičky a balvanité svahy pod nimi) vykazuje většina území nějaký stupeň zamokření a zrašelinění. Půdy vlhčí části území patrně náleží ke zrašelinělému gleji (dle modernějších klasifikací glej organozemní nebo g. histický), většina půd území patří do skupiny podzolů, k podzolům mají blízko i půdy označené v mapě jako litozemě Klimatologie Podnebí oblasti je především ovlivňováno skutečností, že Jizerské hory tvoří první významnější překážku vlhkému oceánskému proudění od severu až severozápadu. Mohutné, příkře se zdvihající severní úbočí hor s relativní výškou m má výrazný kondenzační účinek a podmiňuje bohatou srážkovou činnost. Existence rozsáhlé náhorní plošiny s nezanedbatelnou plochou rašelinišť a mírněji spadající jižní svahy mají za následek, že nedochází k typickým fénovým situacím, ale ke zformování relativně chladného a vlhkého podnebí na většině plochy hor. Teplotní a zejména srážkové charakteristiky tak vykazují hodnoty, které bychom ve středoevropském prostoru očekávali ve větších nadmořských výškách. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Jádrová část hor, včetně zájmové lokality, je zahrnuta do okrsku CH 6 s touto charakteristikou: léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, přechodné období dlouhé, s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká, s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Klima oblasti má zřetelné rysy hygrické, zčásti i termické oceánity, která se projevuje vyrovnaným chodem srážek a teplot. Zajímavá je zejména srážková křivka, která je v návětrné části hor poměrně plochá, přičemž podíl srážek za teplý a chladný půlrok je zhruba 1:1. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PR Černá hora lze jednoduchou extrapolací na nadmořskou výšku 1050 m očekávat průměrné roční teploty asi 3,0 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5,5 C a měsíce července kolem 12 C. Roční suma srážek dosahuje zřejmě průměrné hodnoty ± 1500 mm. Strana 9

10 Důležitou charakteristikou v porovnání s okolním území je cirkulační ráz mezoklimatu, který se vyznačuje zesíleným vzdušným prouděním a dobrou ventilací všech prostor. Ochlazující se vzduch po svazích plynule odtéká, takže se zde prakticky nesetkáme s radiačními mrazy (a radiačními mlhami) tak typickými pro pánevní polohy zejména v údolích Jizerky a horní Jizery. Pozdní mrazy se vyskytují s nepoměrně nižší frekvencí než v okolním nižším reliéfu, denní amplitudy teplot jsou poměrně úzké. I za jasných letních nocí a východů slunce jsou zde teploty v porovnání se sníženými formami reliéfu značně vyšší. Relativně oceánický ráz podnebí má pak značný význam pro odrůstání dřevin, zejména pokud jde o jejich ohrožení mrazem. V dalších etapách vývoje jsou ale konfrontovány s celkově nízkými teplotními průměry, působením větru, častými silnými námrazami a bohatou sněhovou pokrývkou, která způsobuje vrškové zlomy smrků a různé deformace. Vítr zde ale zřejmě nepůsobí tak ničivou silou jako na Jizeře. Tabulka 9: Roční chod teplot za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Tabulka 10: Roční chod srážek za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí) Hydrologie Zájmové území se nachází na hlavním evropském rozvodí, které probíhá nejprve po západním okraji rezervace, od vrcholu Černé hory pak ke Sněžným věžičkám a dále na východ Strana 10

11 k vrchovišti Na čihadle. Území ležící severně od této linie je odvodňováno Černým potokem do Smědé a náleží tedy k úmoří Baltu, území ležící jižně je odvodňováno do přítoků Kamenice a dále do Jizery a patří tak k úmoří Severního moře. Malou část území při vrcholu Černé hory odvodňuje Malý Kamenický potok. V sedle mezi Černou horou a Sněžnými věžičkami, na vrchovišti Vánoční louka, pramení dva toky Černý potok a Jelení potok. Černý potok je při výtoku z rezervace vodnatější, neboť je sycen nejen vodou z rašeliniště, ale i bohatými pramennými vývěry v úbočí Černé hory a severně od Sněžných věžiček. Vodní plochy jsou zastoupeny pouze v podobě rašelinných jezírek na Vánoční louce. Nejrozsáhlejší se nacházejí v centrální části louky jde o soustavu navzájem propojených jezírek typu blänků až šlenků nepravidelného tvaru. Poměrně velké jezírko leží i při severním okraji louky, malá jezírka se stálou hladinou se pak nacházejí nepočetně i v jižní části vrchoviště. Na zbytku plochy jsou zastoupena jen mělká, často vysýchající jezírka typu šlenků. Podobně jako na dalších náhorních vrchovištích se na Vánoční louce nepříznivě odráží suché a teplé počasí posledních dvou desetiletí. Situace je zde ale poněkud příznivější vzhledem k sedlové poloze rašeliniště a ke stínícímu vlivu poměrně zachovalého okolního lesa. Voda ovšem z vrchoviště poměrně snadno odtéká, neboť velká část jeho povrchu se nachází v dosti výrazném svahu, při jižním okraji pak odvodnění urychluje několik erozních rýh. Poměrně jednoduchým opatřením by přitom bylo možné hydrické poměry v této části vrchoviště zlepšit. NEVRLÝ (1962) dokonce uvádí, že v jižní části louky jsou vykopány odvodňovací příkopy. Na existenci odvodňovacích příkopů, které pravděpodobně způsobujících vysýchání Vánoční louky poukazuje i BURDA (1980). Ten zmiňuje odvodňovací síť, zřízenou při poslední obnově lesa (počátek nynějšího největšího porostu v rezervaci spadá do revolučního roku 1917, mladšího porostu při pramenech Černého potoka do r Staré odvodňovací příkopy jsou skutečně v sedle kolem vrchoviště dosud k nalezení, jsou však již dosti zazemněné a patrně nemají výraznější drenážní funkci Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a) Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Potenciální přirozená vegetace. V centrální části Jizerských hor se přirozeně střídají jedlosmrkové bučiny svažitých poloh a výraznějších elevací s převážně smrkovými (v minulosti snad jedlosmrkovými) formacemi vhloubených a rovinných terénních tvarů pod vlivem stálého zamokření a často i pánevního (mrazového) klimatu. Tyto skutečnosti vyplývají z paleobotanických průzkumů a z rozboru stanovištních podmínek dílčích území. Současné koncepce potenciální přirozené druhové skladby lesů, zejména v lesní typologické mapě, ale této představě neodpovídají. Prakticky celé toto rozsáhlé území totiž člení do 7. bukosmrkového, často dokonce i do 8. smrkového lesního vegetačního stupně. Na území PR Černá hora studovala fosilní pylová spektra v rašelinném profilu Vánoční louky (lokalita Na Černém kopci v sedle ) PUCHMAJEROVÁ (1936). Odkrytý profil byl 210 cm hluboký a dle autorky náležející do staršího i mladšího subatlantiku, zahrnoval tedy poměrně krátké období posledních asi 2000 let. Pylový diagram či tabulka procentického zastoupení Strana 11

12 jednotlivých dřevin v citované práci bohužel chybí. Autorka odkazuje pouze na velmi podobný profil z Vlčí louky, tj. analogicky situované lokality, ležící jen o cca 30 m níže. Ten je bohužel zdokumentován jen stručným slovním popisem, pro základní orientaci je však plně dostačující. Podíl pylu smrku se v analyzovaném profilu pohybuje mezi 20 a 40 %, maximum je ve 30 cm. Borovice (kleč) je zastoupena %; jedle je v celém profilu hojná, s %, maximum dosahuje ve 210 cm, tj. téměř na dně profilu. Srovnatelných hodnot dosahuje i buk, který má podíl 42 % ve 200 cm. Další listnaté dřeviny nemají výraznější zastoupení, součet dubu, lípy a jilmu dosahuje nejvýše 8 %. Velmi slabě je přimíšena i líska, jejíž maximum činí pouhých 8 %. Z tohoto popisu (a z dalších studovaných profilů, na tomto místě nediskutovaných) je zřejmé, že jedle a buk byly po celý starší atlantik a zřejmě i část subboreálu vůdčími dřevinami vrcholových poloh Jizerských hor, s výjimkou vlastních rašelinišť, na nichž místně převládal smrk, popř. kleč. K podobným závěrům dospěli další autoři i v jiných středoevropských pohořích (RYBNÍČKOVÁ 1985: 241). Názor, že hřebenové polohy Jizerských hor jsou přirozeně porostlé nesmíšenými smrčinami, je tedy nutné odmítnout. Historicky dokladovaná převaha smrku v nejvyšších polohách hor (TOMANDL 1972, 1975) odráží již stav podmíněný tzv. malou dobou ledovou ( ) a leckde i vlivy antropické (toulavá těžba buku, místně snad i jedle). Z vrcholových poloh Hejnického hřebene, včetně Černé hory je nicméně ještě v r dokladován les s převahou buku a jedle z rozboru stanovištních poměrů i kusých archivních zpráv je zřejmé, že západní a jižní svahy Černé hory pokrýval smíšený bukový prales, zatímco mírně ukloněnou a výrazně zamokřenou plošinu směrem ke Sněžným věžičkám zaujímal nízký, převážně smrkový porost. Významným poznatkem je i malé stáří vrchoviště Vánoční louka. PUCHMAJEROVÁ (op. c.) poznamenává, že na rozdíl od Vlčí louky je v dolní části profilu hojně zastoupeno dřevo, což dává tušit, že rašeliniště mělo ve svých počátcích spíše lesní charakter. Také nedaleké vrchoviště Na čihadle je navzdory svému rozsahu relativně velmi mladé, jistě ne starší než let (podstatně starší je dnes již téměř neznatelné vrchoviště Na Žďárku, jehož počátek klade PUCHMAJEROVÁ dokonce do subboreálu, tj. do doby před lety. S přihlédnutím ke stanovištní nabídce zájmového území lze tak předpokládat tyto jednotky potenciální přirozené vegetace: Calamagrostio villosae-piceetum subas. typicum třtinová smrčina, přirozeně jen s vtroušeným bukem, popř. i jedlí, zaujímá sušší části území; v závislosti na stanovišti a složení podrostu lze rozlišit varianty typicum, calamagrostiosum villosae a eriophorosum (přechod do rašelinné smrčiny); C. v.-p. subas. fagetosum jedlobuková smrčina je potenciálně vyvinuta na většině plochy ochranného pásma, podíl buku a jedle činí v součtu asi 30 %; tato jednotka má těžiště výskytu již mimo území rezervace na nezamokřených půdách, na západním svahu Černé hory pak plynule přechází do horské jedlosmrkové bučiny as. Calamagrostio villosae- Fagetum; C. v.-p. subas. vaccinietosum borůvková smrčina, vyvíjí se na balvanitých půdách, v původním stavu bez bukovém příměsi, kdysi snad s vyšším zastoupením jedle, zahrnuje oblast Sněžných věžiček; Sphagno-Piceetum rašelinná smrčina, bez dalších dřevin, je rozšířena na velké ploše mezi vrcholem Černé hory a Vánoční loukou, převážně v subas. molinietosum. komplex vrchovištních společenstev (Pino mugo-sphagnetum, Sphagno-Caricetum pauciflorae, Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi, Drepanoclado fluitantis-caricetum limosae a další, jen maloplošně zastoupené či fragmentárně vyvinuté jednotky) Strana 12

13 Přirozenou vegetaci území SPR Černá hora (v tehdejším širším vymezení) vyhodnotili i autoři botanických průzkumů BURDA (1980) a STUDNIČKA (1982). Oba ještě zachytili lesní porosty v relativně nedotčeném stavu, kdy jednotky potenciální přirozené a aktuální vegetace ještě byly víceméně srovnatelné. První ze jmenovaných rozlišil na území současné PR a jejího ochranného pásma tyto jednotky: Calamagrostio villosae-piceetum převažující jednotka širšího území, v současném zájmovém území ale jen okrajově, zejména východně od Sněžných věžiček; Molinio-Piceetum (Sphagno-Piceetum) zahrnuje prakticky celý prostor od vrcholu Černé hory k Vánoční louce a menší plochu východně od vrchoviště; podmáčené plochy v pojetí BURDOVĚ významně přesahují konturu dnešní rezervace na jihu i na severu; oproti skutečnosti je tato jednotka plošně naddimenzovaná; komplex vrchovištních společenstev pouze na Vánoční louce; trvalé stádium Sorbus aucuparia-picea abies na vrcholech skalních útvarů a na blokových akumulacích, jen maloplošný výskyt. STUDNIČKA (1982) mapoval na území původní SPR celkem 6 jednotek aktuální vegetace, přičemž všechny jsou zastoupeny i na území současné rezervace: Calamagrostio villosae-piceetum v rezervaci zcela převládá, v současném chráněném území je však jen okrajově zastoupeno; Calamagrostio villosae-piceetum facie Vaccinium myrtillus je mapována na balvanitých a blokových akumulacích, v širším prostoru Sněžných věžiček; Sphagno-Piceetum zaujímá většinu dnešní rezervace, je však vymezena střízlivěji, než v práci Burdově a současné hranice rezervace překračuje pouze místy a nevýrazně; Vaccinion myrtilli přirozené plochy bezlesí a lesních ředin na skalních výchozech a blokových akumulacích; antropogenní porost Pinus mugo menší plocha při vrcholu Černé hory (dnes je porost sotva rozlišitelný); rašeliniště komplex vrchovištních společenstev Vánoční louky rozlišený na samostatné mapce. Botanická prozkoumanost území. Botanické prameny k území PR Černá hora jsou poměrně skromné. Ve starší německy i česky psané literatuře jsem podstatnější žádné údaje týkající se Černé hory nenalezl. Palynologicky hodnotila rašelinný profil Vánoční louky PUCHMAJEROVÁ (1936), žádné konkrétnější údaje o vegetačním pokryvu území ovšem neuvedla. Oblast Černé hory pojal do své mapky lesních typů MÜLLER (1936) vymezil zde typ metlice křivolaké ve vrcholových partiích obou elevací, typ borůvkový v lemu vrchoviště Vánoční louka a vůkol typ travnatý. Žádný z jím uváděných fytocenologických snímků do území rezervace nespadá. Na přelomu 60. a 70. let se fytocenologií lesních společenstev Jizerských hor zabýval SÝKORA (1971), z oblasti Černé hory ale opět nedokládá žádný fytocenologický snímek. Na počátku 70. let zpracovával květenu Jizerských hor PLOCEK (1974, ), který ze zájmového území uvádí několik floristických údajů (převážně z Vánoční louky). V r na jizerskohorských rašeliništích pracovala HOUŠKOVÁ (1981), která na Vánoční louce zapsala 5 fytocenologických snímků. První soubornou botanickou charakteristiku území tak nacházíme až v inventarizačním průzkumu území tehdejší SPR (BURDA 1980). Hodnota práce spočívá především v podrobném floristickém zmapování území. Autor průzkumu vyhodnotil celkem 62 dílčích lokalit ( snímků ) s 900 floristickými zápisy, jež náležely 63 druhům vyšších rostlin. Protože však popisu vegetace věnoval jen okrajovou pozornost, byl později samostatně vypracován fytocenologický průzkum (STUDNIČKA 1982). V rámci něj bylo v území rozlišeny, mapově podchyceny a zdokumentovány 3 typy lesních společenstev a 7 typů společenstev nelesních. Autor tohoto textu provedl rámcové botanické šetření při zpracování tzv. přírodovědných podkladů pro plán péče (VIŠŇÁK 2000). Orientační botanické šetření bylo provedeno i nyní, ovšem v rozsahu odpovídajícím účelu této dokumentace. Větší pozornost přitom byla spíše věnována stavu stromového porostu a obnovy lesa než bylinnému, eventuálně mechovému patru. Květena území. Při botanických průzkumech provedených autorem tohoto textu v r a 2010 byl na území rezervace a ochranného pásma zjištěn 61 druh cévnatých rostlin, 54 v r a 53 v r Průzkum ovšem nebyl nijak zvlášť důkladný, takže při dlouhodobějším šetření nelze vyloučit nález dalších druhů. V inventarizačním průzkumu z r je uváděn rovněž 61 druh, tento průzkum (na rozdíl od pozdějších šetření) ale pokrýval území tehdejší Strana 13

14 rezervace, jehož rozloha byla oproti současnému území (PR+OP) téměř trojnásobná. Celkově jsou ve všech třech průzkumech obsaženy 73 druhy cévnatých rostlin. Jejich úplný výčet je obsahem přílohy S2. Názvosloví cévnatých rostlin použité v dalším textu vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů z přehledu KUČERA & VÁŇA V následující tabulce je uveden výčet ohrožených druhů dle červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001) a druhů zvláště chráněných dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. V prvním případě se jedná o 15 druhů, z toho jeden v kategorii C1 (Scheuchzeria palustris), dva v kategorii C2 (Andromeda polifolia, Carex limosa) a po šesti v kategoriích C3 a C4. Zvláště chráněných druhů je osm. K výčtu druhů je třeba uvést, že Betula carpatica se v území vyskytuje pouze jako vysazená a Streptopus amplexifolius byl naposledy nalezen Burdou v r. 1977, dost možná již za hranicemi dnešního zájmového území. Nicméně jde o druh v širším území nikoliv vzácný, jehož výskyt si lze představit v prostoru Sněžných věžiček. Většina druhů obsažených v tabulce (8 z 15) roste jen na vrchovišti Vánoční louka. Dalšími významnějšími druhy území jsou Athyrium distentifolium (místy hojně), Gymnocarpium dryopteris (vzácně na skalách), Homogyne alpina (roztroušeně), Phegopteris connectilis (Sněžné věžičky) a Vaccinium uliginosum (Vánoční louka a blízké okolí). Tabulka 11: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území vědecké jméno české jméno čs zch Andromeda polifolia kyhanka sivolistá x x 1-2 C2 3 Betula carpatica (cult.) bříza karpatská x x. C4 Blechnum spicant žebrovice různolistá.. 1 C4 Carex limosa ostřice bažinná x x 1 C2 2 Carex pauciflora ostřice chudokvětá x x 2 C3 Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá x x 1 C3 2 Empetrum nigrum šicha černá x x 1 C4 2 Epilobium palustre vrbovka bahenní.. 1 C4 Huperzia selago vranec jedlový x x. C3 3 Lycopodium annotinum plavuň pučivá x x 1 C3 3 Oxycoccus palustris klikva bahenní x x 1-2 C3 3 Scheuchzeria palustris blatnice bahenní. x 1 C1 1 Streptopus amplexifolius čípek objímavý x.. C4 Trichophorum cespitosum suchopýrek trsnatý x x 1 C3 Veratrum album subsp. lobelianum kýchavice bílá Lobelova x. 1 C botanická inventarizace (BURDA 1980), průzkum se vztahuje na podstatně širší území tehdejší rezervace; 2000 přírodovědné podklady pro plán péče (VIŠŇÁK 2000); 2010 orientační floristický průzkum při terénním šetření pro tento plán péče (VIŠŇÁK hoc loco); výskyt taxonu v r a 2000 označen symbolem x, v r zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 druh vzácný, 2 druh roztroušený nebo místy hojný, 3 druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ( 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený). Mechorosty vrchoviště Vánoční louka studoval v nedávné době VÁŇA (2006). Lokalitu charakterizuje následovně (mírně kráceno): Relativně dobře zachovalé, pro Jizerské hory typické a navíc nejvýše položené rašeliniště porostlé klečí s několika volnými plochami s přítomnými bulty, šlenky i blänky. Ve šlencích a blänkách vzácně dodnes roste i druh Sphagnum majus, většina šlenků je však degradovaná játrovkou Gymnocolea inflata, po okrajích se šíří Sphagnum papillosum, ukazující na postupnou eutrofizaci. Některé v minulosti uváděné oligotrofní druhy (Calypogeia sphagnicola, Strana 14

15 Dicranum undulatum, Sphagnum magellanicum, S. tenellum) se nepodařilo již během průzkumu ověřit. Bulty nejsou v současné době hojné, ve střední části je tvoří většinou Sphagnum rubellum, v okrajových částech Sphagnum russowii. Předností lokality je, že okolní smrkové porosty nejsou drasticky zničeny, jak je tomu u většiny dalších rašelinišť, a tak nedochází k většímu vysýchání a tím k vyhynutí vlhkomilných druhů. Bohužel v době výzkumu byl velmi bezohledně lesními dělníky narušen jižní a jihovýchodní klečí porostlý okraj rašeliniště přiléhající zčásti k turistické cestě, a to necitlivou přípravou na nové oplocení lokality (široké narušené pásy vegetace, mohutné skládky kmenů, které zřejmě budou sloužit jako nosné kůly oplocení); původní vegetace mechového patra je zde značně zničená a její obnova je problematická. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Bryoflóra této lokality (kromě recentně necitlivě narušeného jižního a jihovýchodního okraje lesními dělníky) je do určité míry stabilizovaná a nelze očekávat zásadní změny v nejbližší budoucnosti. Citlivé oligotrofní druhy (viz předešlý odstavec) již vyhynuly. Otázkou je přežití druhu Sphagnum majus na této lokalitě, jehož výskyt je závislý na vodním režimu a eutrofizaci. Výstavbou oplocení by se mělo zamezit dalšímu rozšiřování kališť ve šlenkách a blänkách a tím určité ztrátě vlhkomilné vegetace včetně zmíněného druhu. Lokalitu potom bude ohrožovat nejvýše postupující vysýchání a eventuelní změny celkového prostředí v Jizerských horách (řešit tento problém navrhuje již Višňák 2000). Samozřejmě zalesňování bezlesých enkláv (prováděno na západní louce) vede ke zničení unikátních rašelinných společenstev, které se projeví nejprve v mechovém patře. Zjištěné a uváděné druhy játrovek: Barbilophozia attenuata ojediněle v lesní části mimo vrchoviště na pařezech. Calypogeia azurea dnes většinou v lesní části. Calypogeia muelleriana ojediněle na vrchovišti. Calypogeia neesiana okrajová část. Calypogeia sphagnicola (Houšková 1981), v současné době nezjištěna. Cephalozia bicuspidata vzácně mezi rašeliníky, hojně v okrajové části. Gymnocolea inflata běžně ve šlenkách i na jejich okraji. Lepidozia reptans v lesních partiích na okraji lokality. Lophozia ventricosa místy na bultech. Ptilidium ciliare na sušších místech pod klečí. Ptilidium pulcherrimum ojediněle na borce smrků a kleče. Zjištěné a uváděné druhy mechů: Aulacomnium palustre ojediněle. Dicranella cerviculata na obnažené rašelině poměrně často. Dicranella heteromalla okrajové lesní patrie, na vrchovišti neroste. Dicranum scoparium hojný druh na sušších místech a v lesních okrajích. Dicranum undulatum (Houšková 1981); v současné době nezjištěný druh. Plagiothecium denticulatum poměrně často v okrajových partiích. Pleurozium schreberi sušší místa pod klečí, světlejší místa v lese.. Pohlia nutans hojně mezi rašeliníky i na okraji rašeliniště. Polytrichum commune hojný druh vlhkých partií. Polytrichum formosum okrajové lesní partie, mimo rašelinný podklad. Polytrichum longisetum v současné době porůznu v sušších partiích, spíše na okraji vrchoviště. Polytrichum strictum obvykle na degradovaných bultech. Sphagnum cuspidatum. vzácně ve šlenkách. Sphagnum fallax (komentář chybí, na lokalitě běžný druh) Sphagnum flexuosum běžně spíše ve střední části Sphagnum girgensohnii v okrajové části hojně. Sphagnum magellanicum (Studnička 1982); v současné době na vrchovišti nenalezen. Strana 15

16 Sphagnum majus ojediněle ve větších vodních plochách. Sphagnum papillosum hojně se šířící druh na rašeliništi. Sphagnum riparium okrajové silně zamokřené partie. Sphagnum rubellum vzácně tvoří bulty. Sphagnum russowii v sušších partiích hojně. Sphagnum squarrosum ojediněle pouze v lesních partiích. Sphagnum tenellum (Houšková 1981); v současné době nenalezený druh. Straminergon stramineum mezi rašeliníky roztroušeně. Warnstorfia fluitans hojně ve šlenkách a na jejich okraji. Výčet druhů byl zjednodušen, autoři starších nálezů jsou uvedeni jen v případě, že druh nebyl nově potvrzen. Lišejníky na Černé hoře studovala KOCOURKOVÁ (2000). Svá zjištění shrnuje těmito slovy: Rezervace zahrnuje z lichenologického hlediska pozoruhodnější vrchol Sněžných věžiček s žulovými suky a zničené, dříve lesnaté, území vrcholu Černé hory. Na vrcholu Černé hory roste jediný pozoruhodnější lišejník Arthrorhaphis grisea, který je vázán na Baeomyces rufus a lichenikolní houba Cornutispora lichenicola, která není selektivní k druhu hostitele. Vyskytuje se zde na Lecanora conizaeoides. Při průzkumu Sněžných věžiček byla nalezen vzácný druh Ochrolechia tartarea. Roste na stinných vertikálních stěnách skal. Pravděpodobně nebyl odtud dříve znám. Z Jizerských hor byl publikován výskyt jen z vrcholových skal Jizery. Zde nalezená Lepraria neglecta, která je nová pro Jizerské hory ze tří lokalit, je sterilní lišejník, který nebyl v minulosti určován. V rezervaci bylo nalezeno 28 druhů lišejníků a lichenikolních hub. Omphalina hudsoniana, ve sterilním stavu označovaná jako Coriscium viride, která byla pod tímto jménem publikovaná z Černé hory, Jizery a dalších lokalit (NÁDVORNÍK 1951), nebyla prozatím v PR Černá hora ani jinde v Jizerských horách ověřena. Její výskyt však není vyloučen. Druhy zjištěné autorkou průzkumu (hvězdička označuje lichenikolní houbu): Acarospora fuscata, *Arthrorhapsis grisea, Baeomyces rufus, Cladonia cenotea, Cladonia coniocraea, Cladonia digitata, Cladonia pyxidata, *Cornutispora lichenicola, Hypogymnia physodes, Lecanora conizaeoides, Lecanora intricata, Lecanora polytropa, Lecidea pullata, Lepraria neglecta, Lepraria sp., *Lichenoconium erodens, Ochrolechia tartarea, Parmeliopsis ambigua, Placynthiella icmalea, Placynthiella uliginosa, Porpidia crustulata, Porpidia macrocarpa, Rhizocarpon geographicum, Rhizocarpon polycarpum, Scoliciosporum chlorococcum, Trapelia involuta, Trapeliopsis granulata. Aktuální vegetaci území tvoří především smrkové lesy, které jsou zde stanovištně přirozené. Na území rezervace nelze očekávat významnější zastoupení buku (vhodnější podmínky by měl až v méně exponovaných částech ochranného pásma), výskyt jedle je za současných podmínek již jen hypotetický, v historických dobách ale jistě měla mimo výrazně zamokřené polohy významné zastoupení. Porost je přirozeně zakrslého vzrůstu, jeho výška při vrcholu a v podmáčených partiích nepřesahuje 12 m, v oblasti Sněžných věžiček 15 m, ve svažitějších polohách ochranného pásma dosahuje poněkud větší výšky. Les je ale většinou relativně mladý, uváděný věk nepřesahuje 100 let, pouze při východním okraji území rostou řídce smrky jejichž věk je cca 185 let. Hlavní část porostu (skupina 465 B 9/1b) se jeví značně stejnověká, což by znamenalo, že povstala z velkoplošné holé, případně clonné seče (těžba by spadala do období 1. světové války, což může mít souvislost). Ve východní části území jsou částečně zastoupeny porosty etážovité, etáže však mají spíše plošné než vertikální rozšíření. Po imisně ekologické katastrofě ze 70. a zejména 80. let minulého století jsou starší porosty dosti poškozené a proschlé, vedle živých stromů jsou v porostech hojně zastoupeny souše, které v některých úsecích zcela převažují. V severní části rezervace, při levém břehu Černého potoka, je na ploše cca 5 ha porost takřka výhradně suchý, soušové porosty víceméně bez živých Strana 16

17 stromů horní úrovně pokračují v ještě podstatně větším rozsahu dále na S a SZ za hranicemi rezervace. Na konci minulého století byly proschlé porosty plošně podsázeny smrkem, v zamokřených partiích též klečí. Sazenice se dobře ujaly, stromky dnes dosahují vzrůstu 0,5-3 m, rozdíly jsou dány stanovištěm a snad i vylepšováním, krom toho se v posledních letech objevuje místy dosti početné zmlazení. Řídce jsou zastoupeny i starší předrosty, které dosahují výšky až 7 m, ty jsou častější v porostu 465 A 2b/1b severně od hranice současné PR. Podsadby kleče se vyskytují nerovnoměrně, jsou poměrně řídké, vzrůstu nejčastěji kolem 0,5-1 m, na východě až 1,5 m. Jedná se o typickou Pinus mugo s. str., původ je na LHC Jablonec krkonošský, na LHC Frýdlant jizerskohorský, nevyskytují se tudíž problematické blatkoidní typy původem z Krušných hor či Šumavy. V LHP jsou hojně evidovány listnaté výsadby, především jeřábu, nalézt je lze především v ochranném pásmu, kde byly vybaveny individuálními ochranami, ovšem dosti neúčinnými. Na většině území rezervace byly chráněny formou oplocení, které ale svoji funkci nesplnilo v důsledku toho byly sazenice zvěří zničeny. Vitální starší jeřáby přežívají pouze na skalách v oblasti Sněžných věžiček, v polohách pro zvěř málo přístupných. V řadě případů jde o dosti vysoké stromy s přímými kmeny, což svědčí o relativně příznivých růstových podmínkách (na jiných místech ve vyšších polohách Jiz. hor je jeřáb prolámaný, nízkého křivolakého vzrůstu). To dokládá i podružný výskyt břízy bělokoré, pro tyto polohy značně neobvyklý. V 90. letech byla v menším množství vysazena i bříza karpatská, jíž zde dnes ovšem nelze dohledat (je pravděpodobné, že místy ještě přežívá v podobě pravidelně okusovaných přízemních pahýlů). V ochranném pásmu byl lesní porost povětšinou na konci 80. let vytěžen. Zachovala se pouze silně proředěná smrčina při jižním okraji OP a dále několik trosek porostu, dnes již s většinou popadanými soušemi a téměř bez živých stromů. Převažují volně zapojené mlaziny, místy s převahou vysázené kleče jizerskohorského původu. Časté jsou prosadby jeřábu v nefunkčních individuálních ochranách. Porosty této fyziognomie zčásti zasahují i na území rezervace, pod hranou náhorní plošiny Sněžných věžiček. Fytocenologické hodnocení porostů bylo již zmíněno v kapitole Potenciální přirozená vegetace. Převážnou část smrkových porostů (včetně mlazin) lze hodnotit v rámci as. Calamagrostio villosae-piceetum. Zejména v západní části území jsou ale hojně rozšířené porosty na zrašelinělé půdě, v E1 s hojným Eriophorum vaginatum a Molinia caerulea. Tyto porosty tvoří přechod k rašelinným smrčinám (Sphagno-Piceetum), na typickém stanovišti jsou ale vyvinuty pouze po obvodu vrchoviště Vánoční louka. Syntaxonomická příslušnost většiny těchto porostů je nejednoznačná, nejspíše jde o var. eriophorosum v rámci typické subasociace as. Calamagrostio villosae-piceetum. V severní části území jsou rozšířeny smrčiny spíše podmáčeného typu (cf. Bazzanio-Piceetum). Na skeletnatých půdách v oblasti Sněžných věžiček (i v ochranném pásmu) je v podrostu dominantní borůvka subas. vaccinietosum. Na skeletnatých půdách níže po svahu, směrem k ochrannému pásmu PR Na Čihadle, je místy hojné Athyrium distentifolium, porosty lze tudíž přiřadit k var. athyriosum. Velká část porostů v rezervaci, zčásti i v ochranném pásmu ovšem svou fyziognomií a druhovým složením představuje typickou ukázku třtinové smrčiny, s dominantní Calamagrostis villosa a dosti hojným Vaccinium myrtillus, popř. Avenella flexuosa. Porosty jsou floristicky velmi chudé a hostí běžnou květenu smrkových lesů vyšší částí hor (kromě zmíněných dominant zejména Galium saxatile, Trientalis europaea, roztr. Dryopteris dilatata, Luzula pilosa, Maianthemum bifolium (lok.), Nardus stricta, Vaccinium vitis-idaea, poměrně zřídka Homogyne alpina a Oxalis acetosella. Botanicky nejcennější lokalitou je Vánoční louka. Značnou část plochy zaujímá nízký porost původní kleče. Uprostřed se v klečí nachází zarostlé velké rašelinné jezírko blänk. Na něm jsou vyvinuty porosty as. Drepanoclado fluitantis-caricetum limosae, nehojně tu roste i Strana 17

18 Scheuchzeria palustris. Při jižním, západním a severním okraji klečového porostu se rozkládají nevelká bezlesí. Na nich převažují porosty as. Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici (charakter společenstva lépe vystihuje starší jméno Sphagno-Caricetum pauciflorae). Okrajově přecházejí tyto porosty do as. Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi. V severní části bezlesí je místy hojné i Trichophorum cespitosum. Společenstva šlenků jsou méně vyvinutá, větší jezírko se nachází při severním, svažitém okraji vrchoviště; roste v něm hojně Carex rostrata, podružně C. limosa. Při jz. okraji vrchoviště se v malých hlubších šlencích vyskytuje Scheuchzeria palustris. Podrobnější popis Vánoční louky je zařazen na konec přílohy S1, přehled zjištěných mechorostů (VÁŇA 2006) viz na předchozích stranách. Maloplošně se dále vyskytují acidofilní keříčková společenstva as. Rhodococco-Vaccinietum myrtilli, která obsazují skalní plošiny, případně světliny na balvanitých akumulacích. Zjištěny byly i vlhké smilkové trávníky svazu Nardo-Juncion squarrosi (as. Nardo-Juncetum squarrosi deschampsietosum flexuosae). Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2: Popisy rašelinných bezlesí Příloha S3: Floristický přehled Zoologie Významný komplex biotopů klimaxových smrčin a vrchoviště Vánoční louka, jednoho z nejvýše položených rašelinišť v Jizerských horách. Typická a cenná fauna bezobratlých (pavouci, dvoukřídlí, blanokřídlí). Překvapivě zde ale chybí některé reliktní a stenotopní druhy pavouků a střevlíkovitých brouků, vyskytující se na většině rašelinišť v Jizerských horách. Výskyt cenné ornitofauny mj. tetřívek obecný (Tetrao tetrix), sýc rousný (Aegolius funereus). Z území PR a ochranného pásma existuje řada údajů o výskytu bezobratlých. Z arachnologického a částečně i entomologického hlediska patří k poměrně prozkoumaným územím CHKO Jizerské hory. Inventarizační průzkum pavouků (Araneae) provedl KŮRKA (2005), který několik prvních dat o arachnofauně této PR již dříve publikoval (KŮRKA 1999). Vzorky byly získány během čtyř let (1992, 2002, 2004, 2005). Bylo zde dosud zjištěno 72 druhů pavouků, což značí středně bohaté druhové spektrum na celé lokalitě, nicméně je nutno připomenout jistou heterogenitu území (rašeliniště, smrčina, bezlesí, s různými vlhkostními a světelnými podmínkami). Celkem 11 druhů je významných, většinou prvků typických pro původní ekosystémy českého oreofytika, z toho 6 druhů je cenných ve dvou kategoriích (tj. na území ČR jsou vzácné až velmi vzácné a preferují klimaxová stanoviště): Diplocephalus permixtus, Heliophanus dampfi, Lepthyphantes mughi, Meioneta milleri, Pardosa sordidata, Robertus scoticus. Pět druhů je významných pouze v jedné ze tří hodnotících kategorií: Centromerus pabulator a Zygiella montana jsou vzácné druhy, vyskytující se v klimaxových a polopřirozených stanovištích oreofytika. Clubiona diversa, Lepthyphantes obscurus a Walckenaeria alticeps jsou středně hojné až hojné druhy preferující klimaxová stanoviště. Nebyl zjištěn žádný druh zařazený v červeném seznamu. Arachnocenózy jednotlivých biotopů se kvalitativně liší. Rašeliništní arachnofauna ve srovnání s jinými jizerskohorskými rašeliništi postrádá typické zdejší tyrfobiontní, popř. tyrfofilní reliktní prvky (především je nápadná absence druhu Pardosa sphagnicola na rašeliništi Vánoční louka). Pouhé čtyři významné druhy (Heliophanus dampfi, Lepthyphantes obscurus, Pardosa sordidata a Walckenaeria alticeps) znamenají méně než poloviční počet faunisticky a ekologicky cenných prvků zjištěných např. na Rybích loučkách. Poměry ve smrkovém porostu vykazují standardní druhové spektrum horských smrčin. Bylo Strana 18

19 zde zaznamenáno 6 ekologicky významných druhů (Centromerus pabulator, Heliophanus dampfi, Lepthyphanntes mughi, Pardosa sordidata, Robertus scoticus a Zygiella montana). Překvapivé nálezy jsou z holiny s výsadbou, kde byly zjištěny druhy, spíše očekávané na rašeliništi konkrétně velmi vzácná plachetnatka Meioneta milleri a vzácná skákavka Heliophanus dampfi; doplňují je klimaxové druhy Clubiona diversa a Diplocephalus permixus. Společenstvo pavouků PR Černá hora lze definovat jako standardní arachnofaunu horských smrčin a rašeliništních ekosystémů; malý počet ekologicky významných druhů (zejména na rašeliništi) je pravděpodobně odrazem negativních změn v 2. polovině minulého století. Inventarizační průzkum střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) na rašeliništi Vánoční louka provedl v roce 2004 P. Vonička (nepubl.). Zjistil zde běžné hygrofilní druhy, podobně jako v případě pavouků zde nebyly zaznamenány tyrfobiontní a tyrfofilní druhy (absence druhů Agonum ericeti, Patrobus assimilis, Trechus amplicollis). Z holiny na jižním svahu uvádí nález reliktního střevlíka Amara erratica (VONIČKA 1995). Řada nových údajů byla získána v rámci rozsáhlého entomologického výzkumu Jizerských hor v letech , který zahrnul další řády hmyzu, např. dvoukřídlé (Diptera) a blanokřídlé (Hymenoptera). Výsledky tohoto výzkumu byly souhrnně publikovány (VONIČKA & PREISLER 2008, 2009). Druhy zvláště chráněné a klasifikované v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (FARKAČ et al. 2005) jsou uvedeny v následujících tabulkách. Inventarizační průzkum obratlovců v PR Černá hora provedla PEŠKOVÁ (1982). Výzkum byl prováděn v rozsahu původního vymezení rezervace, tedy na ploše dvojnásobné oproti dnešnímu stavu. Zjistila zde 36 druhů obratlovců, z toho 1 druh obojživelníka, 2 druhy plazů, 15 druhů ptáků a 8 druhů savců. K nejvýznamnějším nálezům autorka řadí rejska horského (Sorex alpinus) a hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus), kteří se v Jizerských horách vyskytují vzácně (PEŠKOVÁ 1989). V posledních letech jsou obratlovci v území PR sledováni pouze příležitostně, zejména v souvislosti se sčítáním populace tetřívka v Jizerských horách a monitoringem dalších významných druhů v ptačí oblasti (sýc rousný aj.). Výčet recentně zjištěných druhů zvláště chráněných a zařazených v červeném seznamu (PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách. Tabulka 12: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu DVOUKŘÍDLÍ DIPTERA bedlobytka Macrorrhyncha collarti kategorie dle červ. seznamu zranitelná pozn. k rozšíření výskytu, zdroj Vzácný horský druh, v ČR známý jen z několika lokalit na Šumavě (ŠEVČÍK & VONIČKA 2008). kmitalka Meroplius minutus zranitelná Larva žije v exkrementech a rozmanitých rozkládajících se organických substrátech. Prakticky v celé Evropě ubývá, recentních nálezů je jen málo v porovnání se staršími údaji (BARTÁK, PREISLER & VONIČKA 2009). zranitelná pestřenka Brachypalpus chrysites Boreoalpinní druh, vyskytující se vzácně na světlinách a okrajích zachovalých jehličnatých lesů s přestárlými a odumírajícími stromy v porostu. (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER (2009). pestřenka Didea alneti zranitelná Poměrně vzácný druh v zachovalejších listnatých a jehličnatých lesích (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER (2009). Strana 19

20 název druhu kategorie dle pozn. k rozšíření výskytu, zdroj červ. seznamu pestřenka Microdon analis zranitelná Poměrně vzácný myrmekofilní druh pasek a pastvin na okrajích zachovalých listnatých a jehličnatých lesů s neodklízeným opadem stromů. Larva požírá larvy a vajíčka mravenců rodu Formica nebo Lasius (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009). pestřenka Spazigaster ambulans zranitelná Ve střední Evropě vzácný druh vázaný na křovinaté porosty v okolí potůčků a jiných podmáčených míst na nenarušených horských loukách a alpínských trávnících, kde zřejmě žijí jeho dravé larvy (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER (2009). BLANOKŘÍDLÍ HYMENOPTERA hrabalka Anoplius tenuicornis květinářka Anthocopa villosa maskonoska Hylaeus annulatus ploskočelka Lasioglossum subfulvicorne austriacum kriticky ohrožená kriticky ohrožená kriticky ohrožená kriticky ohrožená Velmi vzácný horský druh. Donedávna existoval jen jediný starý nález z Krkonoš a recentní nález z Děčínského Sněžníku, v současné době je znám i z Orlických hor a Králického Sněžníku (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Vzácný horský druh, v ČR jen sporadicky nalézaný, recentně zaznamenaný pouze v CHKO Kokořínsko (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Velmi vzácný, vyloženě horský druh s typickým eurosibiřským rozšířením. Z ČR existovaly jen sporné literární údaje, v současné době je kromě Jizerských hor znám také ze Šumavy (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Vzácný vysokohorský eurosibiřský druh. Jako nový druh pro ČR byl publikovaný teprve nedávno, mj. i na základě údajů z Jizerských hor. Pravděpodobně bude ve vyšších nadmořských výškách hojnější než se předpokládalo (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). ševčík Passaloecus borealis zranitelný Málo sbíraný lesní druh středních a vyšších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). ševčík Passaloecus clypealis zranitelný Málo sbíraný druh lesostepí a okrajů lesů v teplých oblastech (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). šíronožka Crossocerus barbipes šíronožka Crossocerus cetratus trubčík Dryudella femoralis vosa Dolichovespula norwegica ohrožená zranitelná kriticky ohrožený zranitelná Druh vyšších poloh, kde se vyskytuje na okrajích lesů a pasekách. Na vhodných místech je hojný (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Hojný druh lesostepí a okrajů lesů především v nižších a teplých středních polohách (Straka, Dvořák & Bogusch 2009). Velmi lokální druh lesních pasek a okrajů lesů vyšších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Boreoalpinní druh, na horách v lesích a na rašeliništích často dominantní (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). BROUCI COLEOPTERA kovařík Hypnoidus riparius ohrožený V PR hojný (P. Vonička, nepubl. údaje) OBRATLOVCI VERTEBRATA Strana 20

21 název druhu kategorie dle pozn. k rozšíření výskytu, zdroj červ. seznamu skokan hnědý Rana temporaria téměř ohrožený Rozmnožuje se v drobných tůňkách a jezírkách i zaplavených problubních (P. Vonička, nepubl. údaje). ještěrka živorodá Zootoca téměř (P. Vonička, nepubl. údaje) vivipara ohrožená zmije obecná Vipera berus zranitelná (P. Vonička, nepubl. údaje) datel černý málo dotčený V území PR hnízdí 0-1 pár (M. Pudil, nepubl. údaje). Dryocopus martius krkavec velký Corvus zranitelný (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) corax linduška luční Anthus pratensis málo dotčená V okrajových, bezlesých částech PR a ochranného pásma hnízdí 1-3 páry (M. Pudil, nepubl. údaje). ořešník kropenatý zranitelný (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) Nucifraga caryocatactes sýc rousný Aegolius zranitelný (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) funereus tetřívek obecný Tetrao ohrožený (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) tetrix žluna šedá Picus canus zranitelná V území PR hnízdí 0-1 pár (M. Pudil, nepubl. údaje). rejsek horský Sorex alpinus zranitelný (PEŠKOVÁ 1982) Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) ostřice bažinná (Carex limosa) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) šicha černá (Empetrum nigrum) klikva bahenní (Oxycoccus palustris) kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) vranec jedlový (Huperzia selago) Tabulka 13 kategorie poznámka k rozšíření dle Vyhl. 395/92 kriticky ohrožený Vánoční louka, nepočetně ve střední části a při jz. okraji silně ohrožený Vánoční louka, ve střední části hojně, roztroušeně i v dalších částech silně ohrožený Vánoční louka, roztroušeně až hojně silně ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený Vánoční louka, dosti hojně Vánoční louka, dosti hojně Vánoční louka, dosti hojně Sněžné věžičky, Vánoční louka, řídce sporadický výskyt v otevřených lesních formacích, na více místech Strana 21

22 B) Živočichové Tabulka 14 název druhu kategorie dle poznámky k rozšíření, zdroj Vyhl. 395/92 čmelák Bombus jonellus ohrožený Významný horský druh často navštěvující brusnice (Vaccinium spp.). V horských smrčinách a na rašeliništích lokálně hojný (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus lapidarius ohrožený Běžný druh výslunných otevřených stanovišť, jen zřídka stoupající do vyšších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus lucorum ohrožený Běžný druh lesů, odkud proniká na zastíněné louky a pastviny (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus pratorum ohrožený Běžný lesní druh. Na horách je všeobecně rozšířený, v posledních letech sestupuje do středních a nižších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus rupestris ohrožený Běžný sociálně parazitický druh. Následuje svého hostitele Bombus lapidarius (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus terrestris ohrožený Běžný druh otevřených stanovišť, který stoupá do vyšších poloh jen výjimečně (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus vestalis ohrožený Běžný sociálně parazitický druh u čmeláka druhu Bombus terrestris. Hojný v nížinách, řidší ve středních polohách. Nález na rašeliništi v1 050 m n. m. je zajímavý z hlediska poznání ekologie druhu (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). ještěrka živorodá Zootoca vivipara silně ohrožená Hojná po celém území PR (P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus kriticky ohrožená Vyskytuje se po celém území PR (P. Vonička, nepubl. údaje). krkavec velký Corvus corax zranitelný V území PR nepravidelně hnízdí 1 pár na Sněžných věžičkách (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) ořešník kropenatý Nucifraga caryocatactes ohrožený Pravidelný výskyt, hnízdění v PR pravděpodobné (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). sýc rousný Aegolius funereus silně ohrožený Součást populace v širším území, pravidelné hnízdění ve vyvěšených budkách (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix silně ohrožený Občasný výskyt, tokaniště v prostoru Rozmezí mimo území PR (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). rejsek horský Sorex alpinus ohrožený Výskyt potvrzen odchytem 1 ex. na břehu Černého potoka (PEŠKOVÁ 1982). Strana 22

23 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody V roce 1960 byla ministerským výnosem vyhlášena státní přírodní rezervace (SPR) Černá hora na výměře 155,03 ha. Byla vyhlášena jako rezervace řízená, čímž byla deklarována potřebnost určitých hospodářských zásahů, na rozdíl od většiny tehdy vyhlašovaných rezervací v Jizerských horách, které byly zřizovány alespoň částečně jako přísné, v nichž veškeré lidské zásahy jsou vyloučeny. Ve stejném režimu byly tehdy vyhlášeny ještě rezervace Ptačí kupy, Holubník, Smědavský vrch a Smrk. Stojí za povšimnutí, že tři z těchto rezervací již neexistují Smědavský vrch a Smrk byly zrušeny již při přehlašování v r. 1965, Holubník v r v důsledku narůstajícího poškození lesů imisemi (ve stejné době došlo i k radikálnímu zmenšení SPR Černá hora). V r byla rezervace na Černé hoře přehlášena ve víceméně stejných hranicích. Dle LHP z r (LZ Harcov) a 1959 (LZ Frýdlant) zaujímala porosty 1 a1, 2a1-4, 3a1-7, 4 a1-2, 6 a1-3, 7b1, 8 b1-2, 106 a1-3, 107 a1-4, 108 a1 na polesí Bedřichov a porosty 97 b1-3, 98 a1-3, 99 d1 na polesí Hejnice o rozloze 150,22 ha. V r byla výměra rezervace stanovena na 157,19 ha, stejná výměra se objevuje ještě v ochranářském dotazníku z r Vývoj území, včetně rešerše souvisejících dokumentací v období zachytil do značných podrobností CIPRA (1990). V 60. a 70. letech se v lesích jen minimálně hospodařilo, v podstatě se zpracovávaly jen nahodilé těžby. Tento stav zde patrně byl i v dřívějším období, neboť vzhledem k extrémním stanovištním podmínkám byla snaha porosty šetřit (v LHP z r je 40 % porostů tehdejší SPR označeno bez úpravy výnosu, těžebně nepřístupné, mimo provoz, mimo normální hospodaření ). V LHP z r je předpis zalesnění tří holin o celkové ploše 1,41 ha, jinak bez zásahu. Za dobu platnosti hospodářského plánu bylo asanováno 311,78 plm vývratů a 37,19 plm kůrovcových lapáků. hmota byla vyklízena koňskými potahy. Bylo provedeno zalesnění smrkem na 1,74 ha a mimo předpis LHP i klečí na 0,80 ha. Porostní mapy pro LHC Harcov k r a 1968 jsou zařazeny v příloze tohoto plánu péče. V r bylo ale území zahrnuto do hospodářské skupiny bez úpravy výnosu a je tak vyznačeno jednotným koloritem, bez vyznačení věkových tříd. LHP pro LZ Frýdlant s platností k neuvažoval vliv imisí a byl proto ze strany státní ochrany přírody napaden a neodsouhlasen. Platnost LHP pro LZ Frýdlant (1977) i Harcov (1978) byla ministerstvem lesního a vodního hospodářství zrušena a ÚHÚL bylo uloženo vypracovat plány nové; k tomu došlo až k Mezitím se hospodařilo podle provizoria. Na území SPR Černá hora v té době nebylo pracováno. V roce 1981 byla zpracována Směrnice pro řízení vývoje SPR Černá hora, jejíž součástí je i návrh na zásadní zmenšení rezervace ze 157,22 ha na 70,73 ha. K územní redukci došlo výhradně na území LHC Harcov (okr. Jablonec nad Nisou), naproti tomu na LHC Frýdlant bylo provedeno rozšíření východním směrem, s cílem propojení SPR Černá hora se SPR Na Čihadle. Zmenšení rezervace bylo odůvodněno potřebou účelového hospodaření v lesích v povodí tehdy dokončované vodárenské nádrže Josefův Důl (Kamenice). V návrhu hospodaření bylo požadováno provést podsíje proschlých porostů na nezabuřeněných minerálních půdách jeřábem a po uschnutí hmoty či případném odklizení asanované hmoty dosázet volné plochy smrkem, ztepilým, klečí a břízou karpatskou provenience Jizerské hory. V porostu 99 a1 (rozšíření SPR) byl připuštěn násek o šířce dvou stromových výšek, při současném založení dvou zpevňovacích pruhů pod porostem. Celkem bylo uvažováno s těžbou na 6,8 ha (1430 plm) a se zpevňovacími pruhy na 13,8 ha. V témže roce byla směrnice projednána a schválena Komisí poradního sboru CHKO Jizerské hory a předložena prostřednictvím MK ČSR zpracovateli LHP k zapracování. Strana 23

24 V návaznosti na rychlé zhoršování zdravotního stavu lesů v Jizerských horách v roce 1983 byl koncem tohoto roku vypracován návrh na provedení síjí jeřábu pod rychle se prosvětlující porosty. Celkově bylo tehdy uvažováno 2100 ha ploch, v SPR Černá hora 20 ha (východní část rezervace), v SPR Prales Jizera 25 ha, v bývalé SPR Holubník 5 ha. Záměr byl rozložen na tři roky, v r měla být síje provedena na 100 ha, v dalších dvou letech po 1000 ha. Snahou bylo provést síje dříve, než prosvětlené půdy zabuření. To se však nepodařilo, neboť záměr byl vedením LZ Frýdlant odmítnut s poukazem na nutnost prioritního řešení kůrovcové kalamity. Zmenšená rezervace byla vyhlášena až výnosem z r. 1987, publikovaným na konci roku Podle lesních hospodářských plánů z r a 1983 pokrývá nyní rezervace porosty 465 B (LZ Nisa), 337 F, 338 A, 338 C (LZ Frýdlant), výměra rezervace je stanovena na 70,73 ha. Tento předpis nebyl dosud zrušen, takže je vlastně stále platný. Pouze v ochranářském dotazníku ( Základní údaje o ZCHÚ, dle 12 vyhl. 395/92 Sb.) z r je již uvedena současná výměra 40,94 ha pro PR a 13,26 ha pro OP (na tomto evidenčním listu je ovšem jako vyhlašovací dokument uveden výnos MŠK z r. 1965). V r byla vyhotovena revize LHP, v níž je mj. uveden odpis zásob v uschlých porostech. Na části rezervace v LS Smědava měla být do konce decenia odepsána zásoba 6178 plm (ze 7093 plm) na ploše 37,96 ha, z toho vytěženo 1450 plm na ploše 7,10 ha. Bude tedy obnovováno 0,5 ha starých holin + 7,10 ha z provedené těžby + 23,04 ha pod porostem, celkem 30,64 ha. Předpisu druhové skladby: sm 9,95, jř 11,45, bř 8,66, kos 0,58 ha. Na části SPR na LS Harcov (celková plocha 32,77 ha, zásoba 4352 plm) je uvažováno s odpisem hmoty ve výši 4026 polom na ploše 24,71, a to bez těžby. Předpis druhové skladby: sm 6,53 ha, jř 9,88 ha, bř 0,40 ha, kos 7,90 ha. Cipra (1990) konstatuje, že v předpisu LHP není zásadních rozdílů oproti směrnici z r. 1981, upozorňuje však na závažné prodlení, kdy nebylo včas přistoupeno k podsíjím jeřábu a na kumulaci úkolů do posledních dvou let decenia, což vytváří provozně nezvládnutelné situace. Tato předtucha neblahého dalšího vývoje se nedlouho poté potvrdila. V r dochází v části SPR na území LZ Frýdlant-LS Smědava k rozsáhlým těžbám, a to v rozporu s LHP a se směrnicí řízení vývoje SPR, která byla do hospodářského plánu promítnuta. Místo plánovaného rozčlenění usychajících porostů k obnově a založení pruhových clon bylo přikročeno k velkoplošné, souvislé likvidaci porostů s postupem od SZ, tj. ve směru působení imisí. Těžba byla provedena v místech nejsnazší dostupnosti. Z porovnání záměru s provedením vyplývá, že těžba byla provedena na ploše 20,7 ha, přičemž LHP předepisoval 7,10 ha a Směrnice 6,80 ha. K založení clonících pruhů (13,8 ha) a podsadbám (23,04 ha) do r vůbec nebylo přistoupeno. Dalším závažným počinem na území tehdejší rezervace bylo vytvoření neodvodněné svážnice buldozerem, ve svahu přímo nad sedlovým vrchovištěm Na Čihadle, čímž bylo vážně ohroženo jeho zásobení vodou. Dále je zmíněno, že v SPR trvá po řadu let přemnožení kůrovce, které není řešeno včasným asanačními těžbami jednotlivých stromů, ale pouze jednorázovým odtěžením porostních stěn, což vede k postupné likvidaci starších porostů v SPR. V r byl proveden odběr roubů pro zajištění reprodukce genofondu smrku. Na základě leteckých multispektrálních snímků a následného terénního šetření byly vyhledány stromy s dosud odolávajícím asimilačním aparátem, a to bez ohledu na zlomy a další morfologické znaky provenience. Celkově bylo odebráno ze 40 stromů v tehdejších psk 468 A7 a D roubů. (Další osud naroubovaných stromů není v citované rešerši ing. Cipry zaznamenán.) Strana 24

25 Ponurou atmosféru té doby shrnují závěry citované rešerše. Zde se jako možnost dalšího řešení stavu území navrhuje i úplné zrušení rezervace. Jako další možnost je navrhováno zmenšení rezervace na dílec 465 B, čímž by byla zajištěna i ochrana vrchoviště Vánoční louka (výměra rezervace by pak činila 32,77 ha). Tuto možnost připouštěl o deset let dříve již BURDA (1980), který ovšem požadoval začlenění rozsáhlých okolních porostů do ochranného pásma. Dále je v závěru požadováno neodkladné zahrnutí svážnice, která v délce 400 m prochází nad SPR Na Čihadle. Příznačný je poslední bod závěru: Případu doporučuji využít k obnovení autority státní ochrany přírody v CHKO Jizerské hory. Obrázek 1: Vývoj hranic SPR Černá hora. Světle zelená plocha označuje území rezervace dle výnosů z r a Svislé tmavě zelené šrafy odpovídají zmenšené rezervaci, jak je upravena výnosem z r. 1987, který je formálně platný dodnes. Červeným obrysem je vyznačena současná rezervace, včetně ochranného pásma (na východě). Ještě dále na východ je zobrazena i blízká PR Na čihadle s bezprostředně navazujícím ochranným pásmem. Jeho západní část byla dříve součástí zmenšené SPR Černá hora. V r je zpracován nový ochranářský plán ( návrh způsobu řízení vývoje... ), který předcházel zpracování LHP pro r (LHC Frýdlant), resp (LHC Harcov). V něm je shrnut vývoj území z poslední doby, jmenovitě pro každou porostní skupinu. Je zde konstatováno, že stav přírodního prostředí SPR je před úplným ekologickým kolapsem a dále, že vlastní níže uváděná opatření by měla aspoň eliminovat rychlost plného rozpadu vrcholové smrčiny s rašeliništěm a sloužit pro studijní účely při zalesňování v extrémních podmínkách za využití domácích, resp. místních druhů dřevin. V části rezervace na území LHC Frýdlant jsou pro jednotlivé porostní skupiny stanovena tato opatření: Strana 25

26 - 338 C12 (7,9 ha), část 338 A 10 (4,5 ha), 338 A 13 (1,57 ha), 338 A 12 (1,92 ha), většina 337 F 12 (7,0 ha) jako holoseč odtěžené plochy, celkem 23 ha co nejdříve zalesnit sm 5, jř 3, kos 1, břp 0,5, vrba jíva a ušatá 0,5, bř + (na sušší stanoviště), skupinové smíšení, nezbytné plocení a vylepšování, všechny dřeviny jizerskohorské nebo krkonošské provenience F12 zbytek proschlé smrčiny asi 1,5 ha podsadit sm 5, jř 3, kos 2. Využít persistující strestolerantní jedince F17/5 podsadby pod rozvolněný sm porost s relativně rovnoměrným, ale mezernatým podrostem sm(veg) 5, jř 3, kos 1, bř karp 1, pomístně na celé ploše 1,94 ha F7 asi na ¼ plochy podsadby od proschlé skupiny sm v místy značně podmáčeném terénu sm 3, kos 3, bř karp 4, A6 do mezer sm 4, jř 4, bř karp 1, kos 1 na ploše asi ¼ psk, tj. 0,8 ha A10 pod zbývající rozvracející se porost sm na ploše asi 5,7 ha výsadby sm 4, jř 3, bř karp 2 (ev. břp), kos 1, vrby +. Celková potřeba sazenic v tisících: sm 38, sm veg. 10, jř 100, bř karp 17, břp 12, vrba 12, kos 12 Dále je uveden požadavek na asanace erozní rýhy nad SPR Na Čihadle. Pro část SPR na LHC Harcov jsou stanovena následující opatření, úvodem je vždy shrnut aktuální stav porostu: B7 (8): cca 60 % suchých stromů, velmi sporadické zmlazení do 1 m výše; vysoká nezbytnost podsadeb sm veg na prosvětlená a vyvýšená místa (cca 2 tis. sazenic na 3 ha), vlhčí místa kleč, sušíš jř a méně břk, celkově sm 5-6, jř 3-4, kos B6 (7) z: hustý, pouze cca z % proschlý porost; ponechat, prosvětlená místa doplnit pomístně sm veg 7 a kos B 9: kleč 2-3(4) ročníky jehličí; ponechat, okraje s B7 nahusto osázet a podsadit sm veg 6, kos 3, břk B 5: hustý, z % proschlý porost bez zmlazení; pomístně možno výběrně prosvětli a podsadit sm veg B 17/6: 17 zcela proschlá, 6 dobrý stav; pomístně ostrovy bez 6 vhodné podsadit na cca 1 ha )100 ks sazenic) F 12: zbytek porost z 90 % proschlý, místní odolnost jedinců rouby!, zmlazení prakticky žádné; nutné podsadby sm veg 7-8, jř 2-3 (plocha 1 ha), odtěženou část více než 8,5 ha zalesnit sm vhodné provenience (5-6) a jř (4-5) F6: asi z ¼ suchý, poněkud rozvolněný porost, místy velmi podmáčený; pouze místně možno podsadit sm-veg 7, kos 3 (stovky jedinců) F 17/5: vrcholové partie zčásti v exponovaném skalnatém terénu; 17 suchá, 5 řídce, ale rovnoměrně rozmístěné stromy, dobrý stav; rozvolněná místa podsadit sm-veg 5, jř 4, kos 1, bř x A6: dobrý stav; nechat a doplnit na vhodná místa jř A10: odtěženou část 11 ha obnovit a vylepšit sm vhodné provenience (5), jř 4, bř x + až 1, vrba slezská A2: řídké zmlazení, málo perspektivní; dosadit sm vhodné provenience 5, jř 5. Strana 26

27 - 338 C12: viz návrh managementu SPR Na Číhadle: na odtěženou plochu sm vhodné provenience 7, jř 3, tj. cca 27 a 17 tis. sazenic. V návrhové tabulce opatření pro část rezervace na LHC Harcov je zařazena i psk 468 A7, resp. její část o výměře 2 ha, kde je dle poznámky navrhováno rozšíření rezervace; tento návrh nebyl akceptován. Další vývoj území může autor tohoto textu komentovat jen v obecnější rovině, neboť konkrétnější údaje o provedených opatření nemá. Poškozené a uschlé porosty již nebyly dále těženy, jen na části ochranného pásma byly při zalesnění rozřezány a snad i smýceny souše. K podsadbám a zalesnění holin bylo přikročeno až ke konci 90. let, dle uváděného věku porostů v r a 1999, ve skutečnosti ale může obnova pocházet z více let, na což by ukazoval i její místy značný výškový rozptyl (0,5 do 3 m, neuvažuje v to starší předrosty z přirozené obnovy; dle sdělení zadavatele pocházejí podsadby v západní části území z r. 1997). K výsadbě byl použit smrk (původ?) s nepravidelnou příměsí kleče, která v zamokřených polohách místy i převažuje. Podíl vysazených listnatých dřevin se jeví značně nižší, než bylo požadováno v plánu péče, což ale může být důsledek toho, že naprostá většina výsadeb v krátké době podlehla zvěři. Vysazován byl především jeřáb, v menší míře bříza karpatská. Výskyt vrb nebyl v r zaznamenán, tyto dřeviny jsou ale zvěří poškozovány nejvíce a vzhledem ke svému vzrůstu i v dospělosti. K ochraně listnatých výsadeb byla většina území rezervace v r oplocena. Plot o délce 2270 m pokrýval plochu 30,76 ha, výhradně na území LHC Harcov (dnes Jablonec). Svému účelu ale příliš nesloužil, velká délka plotu v kombinaci s četnými, postupně padajícími soušemi vykonaly své. Při jedné z oprav v r bylo v plaňkovém plotu zjištěno celkem 60 děr a bylo konstatováno, že údržba plotu přestává být rentabilní a ochrana výsadeb by se měla řešit formou několika malých oplocenek v kombinaci s individuálními ochranami. Nakonec byl v r plot snesen a místo něj vystavěn nový plot pouze kolem vrchoviště Vánoční louka. Namísto souvislého oplocení byly v západní části území zřízeny čtyři menší oplocenky. Při oplocování Vánoční louky došlo ke značnému narušení vrchovištního bezlesí, což zaznamenal při bryologickém průzkumu prof. Váňa (viz stať věnovanou mechorostům v kap ). Nebyl to přitom první necitlivý zásah do této nejcennější (a nejzranitelnější) části rezervace. Patrně v r byla zalesněna západní část vrchovištního bezlesí smrkem, čímž byla ohrožena sama podstata tohoto primárního bezlesí, beztak již ohroženého vysýcháním vrchoviště. Jako neuvěřitelné se jeví, že tento počin byl inspirován plánem péče ( okraje s B7 nahusto osázet a podsadit sm-veg 6, kos 3, břx 1 )!! Při pokusu o zalesnění byla narušena vrchovištní vegetace sešlapem, plocha byla znečištěna odpadky a dočasně byly zavlečeny nejméně tři druhy ruderálních rostlin. Naproti tomu jiné opatření, nepochybně mnohem potřebnější, totiž pokus o zlepšení hydrických poměrů vrchoviště přehrazením erozních rýh a případně i okolních odvodňovacích příkopů, nedošlo dosud naplnění, přestože bylo prvně předkládáno již v r Záměr tehdy narazil na nesouhlas LČR, což je přinejmenším zarážející, neboť úprava vodního režimu byla v zájmu zachování velmi cenného vrchovištního fenoménu a z hlediska lesního hospodářství by nepřinášela žádná podstatná rizika či omezení. Současný stav území je díky provedeným zalesněním a dosud obstojné vitalitě přeživších starých porostů poměrně příznivý. To do jisté míry platí i o porostech po obvodu dnešní rezervace. které z převážné části nebyly odtěženy (viz obr. 2). I zde proběhly cca před 10 lety plošné podsadby, místy je doplňuje zmlazení z posledních několika let. Dnes se tak jeví poněkud unáhlené rozhodnutí o zmenšení rezervace v r. 1981, neboť porosty v rezervaci a vně její hranice se často kvalitativně příliš neliší. Nynější ohraničení rezervace je tak na pohled nelogické a vysvětlit je lze pouze dramatickými okolnostmi v 80. letech. Strana 27

28 Zajímavá je i konfrontace názorů a představ ochrany přírody z doby před dvaceti lety s pozdějším vývojem. Ukazuje se, že byl vysoce přeceněn potenciál využití listnatých dřevin při obnově lesů v náhorních polohách Jizerských hor. Žádná z používaných dřevin (jeřáb, bříza karpatská i bělokorá, vrby) není schopna bez mimořádných ochranných opatření odolat tlaku jelení zvěře. Až na zvláštní výjimky končily tyto výsadby stoprocentní mortalitou, v lepším případě přežíváním přízemních pahýlů každoročně vyhledávaných zvěří. Masově používané typy individuálních ochran, do nichž byly investovány velké prostředky, nesplnily ve své drtivé většině svůj účel (nepočetné výjimky se často týkají míst, kde by výsadby dokázaly přežít i bez ochran). Relativně vyšší odolnost vůči zvěři vykazuje buk a jedle bělokorá, s nimiž se ale při zalesňování vyšších poloh pod vlivem typologických mýtů většinou nepracovalo (odolnost vůči zvěři je ale skutečně jen relativní a kvalitní ochrana je nezbytná). Obrázek 2: PR Černá hora v původním a současném vymezení (na V je zobrazena i PR Na Čihadle s ochranným pásmem). Tmavě zeleným rastrem jsou vyznačeny lesní porosty, které v rámci kalamitních těžeb nebyly vytěženy. Dnes jde vesměs o porosty souší, s různým podílem živých stromů horní úrovně a dnes již takřka souvislou, převážně umělou obnovou. Při sz. okraji bývalé rezervace navazují zachovalé starší porosty, které již nejsou zakresleny. Z obrázku je patrné, že k odlesnění došlo zejména v jižních svazích, zatímco porosty v severní a západním úbočí byly víceméně ušetřeny. Naopak přeceněna byla prognóza dalšího vývoje smrkových porostů pod vlivem imisí a dalších stresů. Ke zvratu vývoje došlo až v 90. letech v souvislosti s politickými a společenskými Strana 28

29 změnami, které proběhly nejen v Československu, ale i u našich severních sousedů, jimž vděčíme za nedávnou imisně ekologickou katastrofu, jejíž následky ještě zdaleka neodezněly. Nebýt prudkého poklesu imisní zátěže, lesy na Černé hoře by patrně dále hynuly a z lesní rezervace by se zanedlouho stalo jen ochranné pásmo stále degradovanějšího vrchoviště Vánoční louka. b) lesní hospodářství Nejstarší popis lesů z r od nadlesního Gottfrieda Tschiedla uvádí, že na Ptačích kupách, Černé hoře a ve Weissbichtu jsou krásné buky, jedle a smrky. Dřeviny bylo zvykem v té době uvádět v pořadí dle klesající četnosti, z čehož je zřejmé, že smrk byl na Černé hoře z těchto tří druhů nejméně častý. Citovaný popis se ovšem týká jen frýdlantského panství, kam již vlastní vrchol Černé hory nezasahoval hranice panství zde probíhala souhlasně s dnešní katastrální a okresní hranicí, lze tedy popis vztáhnout jen na Sněžné věžičky. V popisech lesů libereckého panství pro bedřichovské lesy údaje o dřevinách bohužel chybí. Lze předpokládat, že vlhký svah od vrcholu Jizery k Vánoční louce nebyl pro růst buku příznivý a hlavní dřevinou zde i tehdy byl smrk, uplatnění mohla nalézt i jedle. Teprve v sušších svazích mimo území dnešní rezervace byly opět podmínky pro růst buku. Ke konci 18. století narůstá rozsah těžeb a s nimi spojených polomů. V přístupnějších horských polohách rychle ubývá starých porostů. Významně se na tom podepisuje i činnost skláren, které postupně pronikají do nitra hor. Nejstarší sklárna v oblasti, bedřichovská, byla založena již v Bedřichově, a byly k ní přičleněny rozsáhlé lesy, dále pak majitel huti směl pálit dřevo na popel v lesících libereckého i frýdlantského panství (tímto již záhy dochází na horách k úbytku buku a klenu, které k tomuto účelu, ještě krom břízy byly výhradně užívány). V popisu lesů z r se již hovoří o porostlinách kolem bedřichovské huti. V r byla založena sklárna na Nové louce, kde již od r existovalo osídlení. V r pak následovala skelná huť na Kristiánově, při jihozápadním úpatí Černé hory. Výňatek z překladu smlouvy o založení sklárny na Kristiánově v r (TOMANDL 1956): Za šesté bude pro huť a také pro vlastní domácí potřebu potřebné palivové dříví jemu ročně z poloviny mezi říčkami Kamenice a druhá polovina nad horní řekou Kamenicí na tak zvané Černé Hoře, ale hospodářským a lesním úřadem tím způsobem vykázáno, že bližší nebude najednou vykáceno a vzdálenější na pozdější dobu ku škodě jeho potomků nezůstane státi. Za každou složku /Kasten/, obsahující 3 kopy středních polen, jakmile tyto mým úředním personálem přepočítány a předány budou, zaplatí on sklář bez zdržení v hotovosti do mého libereckého důchodu za dříví mezi Kamenicemi po sedmi a z Černé Hory až po Ptačí kupy po čtyřech krejcařích, mimo toho také vyměřenou úřední akcidenci. Štípání a dovoz ale zaplatí ze svého. Při tom nesmí si dovoliti nějaké dříví před úředním přepočítáním pod jakoukoliv výmluvou z lesa vyvézti pod trestem zdvojnásobení ceny, ještě méně troud neb popel páliti pod pokutou 10 rýnských tolarů, k čemuž dříví a odpad od mého důchodu musí být koupeno a tím také vykázáno. Stejná opatření budou ohledně pilařských klad, aby žádné nebyly vyvezeny, pokud by už nebyly oceněny. Toto ustanovení bude neméně dobře se hoditi pro všechny dřevo v tamním lese, zvláště v jeho pasekách, případně odcizené a toto dřevo se musí bez zdráhání ve dvojnásobené ceně úřednímu důchodu zapraviti. Mimo to však si za sedmé pozemková vrchnost ve všem vyhrazuje prodati nejdříve provedeným trhem dříví /odprodej na stojato/ z každé části lesa, která jest určena pro těžbu paliva pro hutě, nejvíce nabízejícímu klády, dříví na šindel, sudy, luby na síta a smolničky, při čemž však on sklář má k prodeji volný přístup, neboť se chceme všestranně ujistiti, zda toto dříví v daleko lepší ceně nedá se odprodati. Ohledně spotřeby dřeva pro sklárny TOMANDL (1956) mimo jiné uvádí: Obě tyto sklárny však stály na půdě panství a potřebné dříví musely kupovati; spotřeba dříví i mimo zmíněného popelářství byla značná. Tak sklárna na Nové Louce kolem 1824 odebírala ročně 1500 sáhů měkkého a 100 sáhů tvrdého dřeva, tj plm, sklárna v Kristiánově v období šestiletém kolem 1837 sáhů měkkého a 30 sáhů tvrdého dříví, tj plm. V letech bylo pro sklárny dodáno pouze z polesí Bedřichov na 4000 sáhů /8500 prm/ dřeva ročně. Podrobněji k vlivu skláren na lesy i přímo k historii hutě na Kristiánově viz práci M. Tomandla Význam dřeva pro sklářské hutě v Jizerských horách. Strana 29

30 Kromě huti, která byla v r a 1865 rozšířena o druhou a třetí pec, stál na Kristiánově ještě mohutný panský dům, fara, čtyři dělnické domky, škola a fořtovna. Sklárna i velká část osady, spolu s velkou zásobou dříví vyhořely v r a později již nebyly obnoveny. Zachoval se pouze objekt bývalé fořtovny a hostinec U lišky (Liščí bouda, dnes muzeum sklářství). Odběr dřeva v okolí sklárny a tedy v blízkosti zájmového území byl jistě již nedlouho po jejím založení značný. Zprvu se týkal asi zejména porostů v jz. úbočí (tj. již za současnou hranicí rezervace), které byly dopravně nejpřístupnější. Jak je ovšem zmíněno, kristiánovská huť neměla vlastní lesy a dřevo si musela od panství kupovat za podmínek, které se snažily nerovnoměrnému vytěžování lesů zabránit. Nedlouho po založení sklářské osady na Kristiánově byly okolní lesy zasaženy rozsáhlou vichřicí, která na Černé hoře napáchala obrovské škody. Zpráva o vichřici dne : Poslušná zpráva lesního úřadu. Dne 6.listopadu vznikla strašná vichřice v bedřichovském i fojtském lese, která začala ráno v 8 hodin a skončila v 5 hodin večer a která v 9 hodinách způsobila neobyčejné škody, takže není možné je popsati, není možné ani ještě určiti, jak škodlivě toto neštěstí hospodařilo v lese. Není pamětníka, který by byl takový vítr zažil a si pamatoval, že by vichr tak strašnou škodu způsobil, neboť jen krásné a užitkové stromy, které by jinak zajisté byly šetřeny, byly povaleny a jsou nyní vydány hnilobě v šanc. 1. Polom začíná na tzv. Černé hoře (odd. 2,3,6,7, polesí Bedřichov), odkud nešťastný vichr přišel a kde největší část starých smrků vyvrátil. 2. Největší část polomů je od Heu-Busch (odd. 13) přes Kamenici a téměř celá část mezi Blatnou a Weisse Bückicht až na frýdlantskou hranici, kde vše bylo smeteno (über Hauf geworffen) (odd , 28-30, 34, 35). 3. Od Blatné z poloviny ku Drössel Hübel je les stejně zpustošen (odd. 65, 66, 67, 80, 81). 4. Mezi Hejnickým chodníkem a haltýřem na ryby až na Černou Nisu je téměř všechno polámáno, jen tu a tam jeden strom zůstal státi, ostatní je všechno polomeno a vyvráceno (odd. 79, 80, 81, 8). (...atd) Dále se v závěru zprávy, v úvaze o možnosti využít padlé dřevo praví: Na sklárny nelze se spolehnouti, neboť ačkoliv je 6 skláren, nejsou sto zlomy do 20 let využíti, nebude-li jiné opatření učiněno a to, že město i sedláci s potahy budou na nás odkázání, že si zde musí dříví koupiti. Z frýdlantského panství je hlášeno že v Hejnickém lese, na Černé hoře 2050 leží sáhů polomového dřeva. V r žádal prospektor W. Paul o prodej polomového dříví, jehož na Černém vrchu leží sáhů ( prm) vše TOMANDL (1956). Na mapě hejnického a bělopotockého lesa (frýdlantské panství) z r již zřetelně převažují mladé porosty a paseky. Větší komplex vzrostlého lesa (snad alespoň zčásti ještě pralesa) se nachází v severních svazích Holubníku a Ptačích kup a jde až do údolí Velkého a Malého Štolpichu. V zachovalých porostech rostou ještě četné buky a jedle, jak je zakresleno v této mapě, resp. v její starší verzi z r Severní svahy Černé hory jsou ale v té době již odlesněné, resp. jen s mladým porostem a roztroušenými staršími stromy (výstavky). Tento stav jistě nebyl pouze výsledkem řádění zmíněné vichřice (na frýdlantských lesích nezpůsobila tak velké škody), ale i tehdy již běžně prováděných holosečí. K jejich zavedení došlo v clamgallaských lesích r Instrukcí lesního úřadu ve věci zavádění sečí a k tomu učiněných námitek TOMANDL (1956) k tomu však uvádí, že holosečí se dlouho využívalo především pro zpracování polomů, zatímco souběžně stále probíhala toulavá těžba, a to až do poloviny 19 století. Teprve v této době dochází k primitivnímu zařízení lesů, kdy jsou zakládány dlouhé a úzké roční paseky, které jsou řazeny do mýtosledů. V severních svazích Černé hory a Holubníku tyto paseky dosahují délky přes 2 km. Dlouhé porostní stěny byly snadno rozvraceny větrem a tak se většina těžby v horských lesích omezovala na zpracování takto způsobených polomů. Tento způsob hospodaření byl při exkursi Spolku českého lesnictva v r poroben silné kritice, což v následujících letech vedlo k novému zařízení lesů a založení rozdělovací sítě průseků. Strana 30

31 Podobná mapa, snad jen o něco mladší, je k dispozici i pro bedřichovský les, kam spadá většina zájmového území. Její nepříliš čitelnou kopii (bez vročení) obsahuje práce Tomandla o vlivu sklářství na jizerskohorské lesy. Originál této mapy se mi ale nepodařilo získat a z reprodukce v Tomandlově studii nelze mnoho vyčíst. Konkrétnější informace přináší soudní odhad lesů libereckého panství z r Na Černé hoře (přibližně v rozsahu dnešních dílců 465 B, 466 C, 467 A, 468 A, B; cf. TOMANDL 1956) se uvádí věk porostů let, vzrůst špatný, zásoba 5057 sáhů, pouze měkké dřevo. Je-li údaj o věku přesný, pak po vichřici vichřice v r musel zůstat Černé hoře již zhruba dvacetiletý porost, z čehož lze odvozovat, že se tehdy jednalo o věkově značně diferencované porosty; tento stav byl patrně důsledkem toulavé těžby, která vytvářela příznivé podmínky pro nepřetržitou přirozenou obnovu (umělá obnova se tehdy ještě na horách neprováděla). Rostoucí těžby měly za následek postupnou přeměnu druhové skladby. Ve zmiňovaném soudním odhadu z r se pro bedřichovský les ještě uvádí 19 % buku (v té době ovšem již byla většina lesů silně těžebně ovlivněna), o dvacet let později (1839) již jen pouhé 1 %. Na tomto razantním ústupu buku (i jedle) měly rozhodující vliv stále běžnější holoseče, k úbytku buku a klenu přispíval i jejich jednotlivý výběr mj. pro pálení popele pro potřeby skláren. Změnu druhové skladby nutno předpokládat i ve vyšších polohách Černé hory, byť spíše v prostoru mimo dnešní hranice rezervace. K hlavnímu ústupu buku a jedle došlo zřejmě již ke konci 18. století. Z odhadu lesů libereckého panství z r. 1838: Nejnápadnější rozdíl potlačovaného vzrůstu pozorujeme v bedřichovském revíru a velmi bažinaté studené výšině Černé Hory a na podobných polohách vzdálenějších na zbahnělých částech Horního Voigtsbachu a na hranici Ještědu s panstvím Český Dub v hanychovském revíru. Poněvadž podle všech známek porosty zde potřebují dlouhou dobu než odrostou tlaku různých lokálních vlivů a dorostou na upotřebitelné /dimense/, které okolí potřebuje, proto po předchozích lesnických zkoumání se uznalo za dobré a potřebné, aby pro zde zavedené a hodící se hospodářství vysokokmenné byla přijata doba obmýtní neb těžby 100 let, aby všem požadavkům mohlo býti vyhověno. Na tomto cyklu spočívají všechny výpočty výnosu a etátu. Lze očekávati, že až do této doby zůstane plně vyrostlé dříví úplně zdravé a s největším přírůstem. Na mapě hejnického lesa je v oblasti Sněžných věžiček zakreslen les I. věkové třídy (tedy nejvýše dvacetiletý), v severovýchodních svazích Černé hory a Holubníku pak les III. věkové třídy, tj letý, okrajově i porosty o 20 let starší. V těchto porostech jsou navrženy velmi dlouhé paseky s ročním přiřazováním. Porosty ale byly zřejmě ještě dosti nestejnověké, vzešlé z přirozené obnovy, neboť umělá obnova (zpočátku jen síjí smrku) se začíná uplatňovat významněji až po r a v odlehlých horských tratích ještě později. Na mapě hejnického revíru z r je tak již na Sněžných věžičkách, nad vrchovištěm Na Čihadle (dnešní odd. 338) vyznačen les v páté věkové třídě, směrem k Černému potoku (odd. 337) ve IV. věkové třídě, níže po svazích a dále při levém břehu horního Černého potoka v I. věkové třídě. Jako samostatné porosty jsou vyznačena vrchoviště Sedlová louka (dnes již prakticky neexistující) a menší Pytlácká louka, tehdy ještě porostlá klečí; přes obě tyto lokality procházejí cesty. Při II. hospodářské revizi v r byla změněna rozdělovací síť do dnešní podoby, v té době již stály pevné široké cesty Štolpišská a Kristiánovská. Lesy na Sněžných věžičkách, tj. ve východní části dnešní rezervace a zčásti i v navazujícím okolí na východě, jsou zařazeny do V. věkové třídy,. sv. rohu je navržena pro r menší holá seč, jižně pak seč tmavá. Tyto mapy jsou bohužel jediným podkladem, který jsem měl k dispozici pro zachycení vývoje lesů v 19. století. Jde přitom o velmi důležitou etapu vývoje zdejších lesů, neboť v té době mizí poslední zbytky přírodních lesů (či místy ještě i pralesů) a zavádí se promyšlené hospodaření založené většinou na holých sečích a umělé obnově. Zalesnění se provádí na horách výhradně smrkem, který je přibližně od r již v převážné míře cizího původu, z nákupů od velkých semenářských firem, které získávaly semeno z nejrůznějších, často velmi vzdálených zdrojů. Podíl přirozené obnovy zůstává vysoký na rašeliništích a na obtížně přístupných skeletnatých svazích: na těchto stanovištích se postupně prosazuje výběrné hospodaření a Strana 31

32 později se místy provádí jen nahodilá těžba. To však zřejmě nebyl případ Černé hory, byť zdejší lesy byly, alespoň po určitá období, obhospodařovány poněkud šetrněji než lesy v přístupnějších a zejména produktivnějších polohách. Porosty, které jsou ve zbytcích dosud na Černé hoře zachovány, svým vznikem dle věku uváděného v LHP spadají do přelomu 19. a 20. století, největší porost v rezervaci, psk 465 B 9/1 byl založen v r (Uváděné stáří porostů na Černé hoře viz v tabulce níže.) Porosty se jeví jako víceméně stejnověké, což by ukazovalo na jejich pasečný původ a zřejmě i umělou obnovu. Tento dojem však může být mylný, jak ukazují šetření z šumavských lesů, kde i zdánlivě stejnověké, jednoetážové porosty jsou ve skutečnosti dosti značně diferencované. Nejstarší porost v území se nachází na Sněžných věžičkách jde o psk 337 H 17/4/1b, kde stáří horní etáže je uváděno na 176 let k r. 2002, tj. počátek porostu spadá do r V tomto případě jde s velkou pravděpodobností ještě o porost z přirozené obnovy, v každém případě se smrkem místní provenience (v této době se ještě cizí semeno smrku nenakupovalo), patrně značně nestejnověký (v mapě z r je zařazen do I. věkové třídy, ale o 28 let později je již hodnocen ve IV. věkové třídě, sousední porost v V. třídě; případný věkový rozptyl by bylo možné vyčíst z tehdejší hospodářské knihy). Je však otázka, zda stromy tohoto věku ještě v území rostou. V plánu péče z r je u tehdejší skupiny 337 F 17/5 (dle LHP k r. 1983) konstatováno, že etáž 17 je již suchá. V současnosti po této etáži zůstaly jen polámané silné souše ve skalnaté hraně svahu, dále jsou zde starší stromy, které ale vzrůstem neodpovídají žádné z evidovaných etáží, snad jde o věkový stupeň V jv. části území se řídce vyskytují nápadně starší stromy s deskovitým větvením, které by snad mohly etáži 17 náležet (jsou však mimo tuto porostní skupiny), případně jde o potomky autochtonního smrku různého věku, kteří se zde udrželi z přirozené obnovy. Takové stromy se řídce vyskytují i ve svazích jižně od Čertova odpočinku, mimo území současné rezervace. Tabulka 15: Lesní porosty v hranicích původní SPR Černá hora rez LS odd díl psk etáž ha věk1 věk2 rok pův poznámka PR Fr 337 H 8 / 1a 1a 0, ano podsadby a řídké mlaziny sm PR Fr 337 H 8 / 1a 8 1, ne jen na části plochy zachovalý proschlý, nízký porost, jinak souše a rozpadlé úseky až pasekového vzhledu PR Fr 337 H 17 / 4 / 1b 1b 0, ano podsadby sm PR Fr 337 H 17 / 4 / 1b 4 0, ano místy zapojená tyčovina PR Fr 337 H 17 / 4 / 1b 17 0, ano většinou jen souše, živé stromy při horním a zč. i dolním okraji, patrně však nižšího věku (souše nápadně silnější) PR Fr 338 A 1a 1a 0, ne mlazina PR Fr 338 A 8 / 1b 1b 1, ano podsadby PR Fr 338 A 8 / 1b 8 2, ne poměrně dobře zachovalá etáž PR Jn 465 B 6 / 4 4 0, ano dolní etáž nízkého vzrůstu, při vrcholu PR Jn 465 B 6 / 4 6 0, ano zakrslý, deformovaný a prosychající porost PR Jn 465 B 7 / 1 1 0, ano podsadby PR Jn 465 B 7 / 1 7 0, ano porost zčásti z přirozené obnovy PR Jn 465 B 7a 7a 0, ano dobře zachovalý porost PR Jn 465 B 8 / 3 / 1a 1a 2, ano podsadby sm a kos PR Jn 465 B 8 / 3 / 1a 3 1, ano poškozená tyčovina PR Jn 465 B 8 / 3 / 1a 8 0, ne dobře zachovalá etáž PR Jn 465 B 9 / 1b 1b 21, ano podsadby sm s hojnou kos Strana 32

33 rez LS odd díl psk etáž ha věk1 věk2 rok pův poznámka PR Jn 465 B 9 / 1b 9 3, ne agregována centrální psk 6z, rozloha 4,28 ha, věk 70 let k r. 2003; původní psk 8 měla uváděný věk 80 let, současný věk 86 let (k r. 2003) je tedy zprůměrovaný; relativně zachovalý porost, na severu 5 ha soušový úsek PR Jn 465 B , ano vrchovištní kleč + přirozené bezlesí OP Fr 338 B 1a 1a 9, ano nerovnoměrné mlaziny, lok. s kos, místy na ploše zbytky etáže 12 (větš. souše) OP Fr 338 B 12 / 1b 1b 3, ano podsadby sm, jř OP Fr 338 B 12 / 1b 12 0, ne 3 nestejně velké části, ve skutečnosti větší plocha, místy ale takřka bez živých stromů vně Fr 337 G 2 / , ano mlaziny sm, místy s kos vně Fr 337 G 2 / 1 2 4, ne starší část mlazin se sm a smp vně Fr 337 G 2 / 1 14? ne soušový porost prakticky bez živých stromů, jen na menší části plochy psk vně Fr 470 D 2b/ 1b 1b 4, ano podsadby sm a kos vně Fr 470 D 2b/ 1b 2b 0, ne předrosty z přir. obnovy pod soušemi vně Fr 470 D 2b/ 1b 14? ne takřka jen souše vně Fr 470 D 2b/ 1b 16? ano v oblasti Sedlové louky, dříve samostatný dílec, roztr. živé stromy nižšího vzrůstu, vrchoviště vně Jn 465 A 2b/ 1b 1b 17, ano podsadby sm vně Jn 465 A 2b/ 1b 2b 1, ne předrosty z přir. obnovy pod soušemi vně Jn 465 A 2b/ 1b 11? ne většina plochy současné psk, živé stromy jen řídce vně Jn 465 A 2b/ 1b 14? ne jz. část psk, vesměs jen souše, více živých sm v jz. části vně Jn 466 A 2b/ 1b 1b 2, ano podsadby vně Jn 466 A 2b/ 1b 2b 0, ne řídká etáž z přirozené obnovy vně Jn 466 A 2b/ 1b 11? ne dolní část; živé stromy zvl. při dolním okraji vně Jn 466 A 2b/ 1b 15? ano horní část; živé stromy řídce kolem průseku, ojedinělý buk vně Jn 466 A 5 5 1, ano tyčovina při okraji vrcholové plošiny vně Jn 466 A 7 / 1e 1e 3, ano podsadby vně Jn 466 A 7 / 1e 7 3, ano starší porost v sz. svahu, okraj býv. SPR vně Jn 466 A 9 / 1c 1c 4, ano zalesnění vytěžených a proschlých částí vně Jn 466 A 9 / 1c 9 4, ne částečně poškozená, zčásti odtěžená kmenovina v sz. svahu již vně býv. SPR vně Jn 466 C 3 / 1f 1f 8, ano podsadby vně Jn 466 C 3 / 1f 3 0, ne místně vyvinutá etáž z přir. obnovy vně Jn 466 C 3 / 1f 14? ne živé stromy řídce zvl. při vrcholu, zde zčásti zrašelinělý terén vně Jn 467 A 12 / 1 1 9, ano podsadby vně Jn 467 A 12 / , ne četnější živé stromy soustředěny kolem hřebenové linie (Čertův odpočinek) vně Jn 468 A 2 / 1a 1a 2, ano vylepšení mlazin vně Jn 468 A 2 / 1a 2 6, ne mlaziny se sm exoty vně Jn 468 A 9 / 1 1 7, ano podsadby vně Jn 468 A 9 / 1 9 0, ne větší počet živých stromů zvláště v náhorní poloze vně Jn 468 B 2/1a 1a 1, ano vylepšení mlazin vně Jn 468 B 2/1a 2 7, ne mlaziny se sm exoty vně Jn 468 B 9 / , ano podsadby Strana 33

34 rez LS odd díl psk etáž ha věk1 věk2 rok pův poznámka vně Jn 468 B 9 / 1 9 1, ne ve vrcholové poloze poměrně dobře zachovalý porost, níže mezernatější, část plochy výrazně zrašelinělá vně Jn 468 B 12 / 1b 1b 2, ano podsadby vně Jn 468 B 12 / 1b 12 0, ne silně proschlé, živé stromy zvl. při horním okraji vně Jn 468 C 2 / 1 1 1, ano vylepšení mlazin vně Jn 468 C 2 / 1 2 7, ne mlaziny se sm exoty vně Jn 468 C 3 3 0, ano tyčkovina vně Jn 468 C 3a 3a 0, ne tyčkovina vně Jn 468 D 2 / 1 1 1, ano vylepšení mlazin vně Jn 468 D 2 / 1 2 6, ne mlaziny se sm exoty Vysvětlivky: rez: PR přírodní rezervace, OP ochranné pásmo, vně okolní porosty mimo PR a OP; LS: lesní správa, Fr Frýdlant, Jn Jablonec; odd: oddělení; díl: dílec, psk: porostní skupina; etáž: označení etáže dle platného LHP, doplněny i neuváděné horní etáže, převzaté z minulého LHP (k r. 1992/1993), s přičtením jednoho věkového stupně; ha: parciální plocha etáže; věk1: věk etáže uváděný v LHP pro r (LHC Frýdlant) a 2003 (LHC Jablonec), případně odvozený z předchozích LHP a navýšený o 10 let; věk2: uváděný věk etáže vztažený k roku 2011; rok: letopočet vzniku etáže odvozený z věku v LHP; pův: předpokládaný genetický původ porostu odvozený pouze z roku jeho založení, tj. s velkou mírou nejistoty, ano pravděpodobný místní původ (pro období před r. 1860, r , po r. 1995), ne pravděpodobný cizí původ (pro jiná než prve uvedená období); poznámka: doplňující údaje, zvláště charakteristika starších etáží. V tabulce jsou zahrnuty porosty zhruba v hranicích původní rezervace, včetně mlazin a porostů středního věku. Celkově se ale jeví jako nejpravděpodobnější, že převážná většina stromového inventáře v území pochází z umělé obnovy a ze semene cizího (dnes již nejspíše nedohledatelného) původu. to platí zejména pro západní část rezervace, jakož i pro navazující porosty, ležící vně jejích současných hranic. Porosty mezi Vánoční loukou a hranou Sněžných věžiček jsou převážně mladšího věku a je tak u nich větší předpoklad, že budou místního původu či alespoň z podobné (horské) růstové oblasti. Bez důkladného historického průzkumu nelze ani vyloučit, že část těchto porostů povstala z přirozené obnovy tehdy ještě víceméně geneticky původního porostu. Pro budoucnost území i pro samotnou ochranu přírody je neméně důležitá otázka genetické vhodnosti mladých smrkových výsadeb (zejména podsadeb), které byly v druhé polovině 90. let 20. století zavedeny na většině území rezervace i ochranného pásma. V plánu péče z r je požadováno použití smrkových sazenic získaných vegetativním množením místního (jizerskohorského smrku). Již v 80. letech se po horách prováděl odběr řízků a roubů pro reprodukci vhodného materiálu na zalesnění alespoň ochranářsky nejvýznamnějších lokalit (rezervací), neboť smrky v horských polohách byly v té době již dávno neplodné (poslední významnější semenný rok smrku byl v r. 1972). Během 90. let byl z těchto zdrojů získán sadební materiál, který pak byl (v posledních letech století) používán zejména při podsadbách soušových porostů na mnohých lokalitách. Platnost této obecné představy by ovšem bylo vhodné prověřit. Lze totiž předpokládat, že vegetativně získaného materiálu z odpovídajících stanovišť byl nedostatek, asi jen málokdy byla dodržena reprodukce materiálu získaného přímo in situ, častěji docházelo k přenosu smrku z rašelinných poloh do poloh vrcholových atd. Závažnou otázkou je i kvalita odebíraného vegetativního materiálu, neboť ze sporadické dokumentace vyplývá, že byly vyhledáváni pouze odolní (strestolerantní) jedinci, aniž by byl blíže zkoumán jejich genetický původ (tak tomu bylo i při odběru roubů na Černé hoře v r. 1989, kde mezi živými stromy je pravděpodobně jen mizivý podíl autochtonního smrku). Hromadnou výsadbou potomstva z těchto stromů (v případě řízkovanců navíc geneticky značně uniformního) se tak v lepším případě nezhoršuje Strana 34

35 genetické založení porostů, v horším případě ale dochází k jeho znehodnocení (případ vylepšování původních rašelinných smrčin klony rezistentních smrků neznámé provenience). V podsadbách byla použita i v dosti velkém množství kleč, dále jeřáb ptačí a bříza karpatská. Listnaté výsadby (podsadby) se neujaly, neboť nebyly přiměřeně chráněny vůči vlivu zvěře. Její stálá přítomnost na Černé hoře, dříve označované za jelení komoru Jizerských hor ostatně byla příčinou, že tyto dřeviny zde již po mnoho desetiletí takřka zcela chyběly (s výjimkou méně přístupných poloh Sněžných věžiček). Kleč je dle dokumentace krkonošského a jizerskohorského původu, což je výhodou, neboť na rozdíl od jiných lokalit, kde byla vysazovaná kleč původu snad krušnohorského či šumavského, nehrozí zde koroze genofondu původní vrchovištní kleče produkty hybridizace s borovicí blatkou (Pinus uncinata subsp. uliginosa). Vývoj lesů zájmového území od r a zejména po roce 1980 byl již v dostatečném detailu popsán ve stati věnované historii ochrany přírody. V době vyhlášení rezervace byla většina zdejších porostů poměrně mladých, ve 4. až 7. věkovém stupni. Hospodářský režim, stanovený prvním LHP z r byl v zásadě konzervativní, porosty byly šetřeny, obnovní těžby nebyly prováděny. Během polomu v listopadu 1966 vznikla holina jen 0,42 ha velká, zatímco na nedaleké Jizeře činila souvislá holina asi 20 ha (celkové škody pak kolem 30 ha). V LHP z r bylo předepsáno zalesnění tří holin na ploše 1,41 ha, další zásahy nebyly plánovány. Nahodilé těžby (kůrovec, vývraty) si vyžádaly zalesnění na poněkud větší ploše, přičemž při vrcholu Černé hory bylo provedeno v rozporu s LHP zalesnění 0,8 ha klečí krkonošské provenience. V l se v důsledku oslabení porostů imisemi a ztráty velké části asimilačního aparátu rozvinula gradace obaleče modřínového, která byla nakonec ukončena leteckou aplikací insekticidních postřiků. Ze sporých dokladů lze vyčíst, že v neupřesněném rozsahu byly žírem obaleče zasaženy i porosty na Černé hoře. Usychání porostů zrychleným tempem pokračovalo v 80. letech (nejrychleji dle místně provedeného monitoringu v l ), na což záhy navázala ještě rozsáhlejší kalamita kůrovcová, kterou se již zvládnout nepodařilo. Asanační těžby byly opožděné a z velké části již neměly žádný ochranný účinek, naopak způsobily velkoplošné odkrytí lesní půdy a značně podpořily její erozi, v nemalé míře likvidovaly i stromy či celé porosty, které měly šanci přežít. Tyto masivní těžby probíhaly na horách zejména v letech a jejich výsledkem byly holiny o výměře až ha. Těžba zasáhla ve velké míře i do jižní části bývalé SPR Černá hora, později zde byly kromě smrku a kleče vysázeny i smrkové exoty (smrk pichlavý, smrk omorika a smrk černý). V době těžeb byly ale tyto porosty již z rezervace vyčleněny. Naopak v r. 1981, resp (dle výnosu MŠK ČSR) byly ke zmenšené rezervaci nově přičleněny porosty nad vrchovištěm Na Čihadle, ve snaze zajistit ochranu vodního režimu této významné lokality. Navzdory existenci rezervace ale i tyto porosty byly beze zbytku odtěženy, což následně (při zpracování LHP v r. 2002) vedlo k dalšímu zmenšení rezervace, resp. v přesunu odtěžených ploch do ochranných pásem obou SPR; dnes se jedná o jednoznačně nejslabší část území. Ve výčtu vlivů lesního hospodářství na les je ještě třeba zmínit odvodňovací příkopy, které jsou dosud patrné v okolí Vánoční louky. Odvodňování zamokřených lesních půd bylo běžnou činností při zalesňování již od počátků umělé obnovy, tj. již v 1. polovině 19. století. Na holinách docházelo k dočasnému vzestupu zamokření, což komplikovalo obnovu, mimoto bylo snahou trvale snížit zamokření půd a zvýšit tak bonitu porostů. Příkopy kolem Vánoční louky patrně pocházejí z doby založení západně ležícího porostu, tj. kolem r Jejich přetrvávající omezený vliv na vodní režim území, snad i samotného vrchoviště, nelze vyloučit. Současný stav lesa v území se jeví, alespoň v porovnání se stavem před lety, poměrně optimistický. Horní etáž zatím s poměrně malými ztrátami přežívá bez zjevné ztráty vitality, Strana 35

36 byť koruny smrků jsou deformované, s redukovaným zavětvením. V zachovalejších porostech, resp. jejich částech přežívá % stromů, vyskytují se však porosty a partie, kde podíl živých stromů v horní etáži je zcela nepatrný; naopak porosty nižšího věku jsou poškozeny menší měrou. Obnova je v r zajištěna v dostatečném množství, jeví se perspektivní a snad je i relativně vhodného genetického založení. CIPRA (2001) v posouzení předchozího plánu péče píše: Přírodní rezervaci Černá hora považuji za značně problematickou, která bude vyžadovat další šetření a opatření. S tímto skeptickým pohledem je dnes možné polemizovat. Stav lesů na Černé hoře jistě není dobrý, porovnáme-li jej ale se situací na jiných horských lokalitách, není vůbec špatný a vzbuzuje do budoucna opatrné naděje. c) myslivost Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře a Černá hora zde měla zvláštní postavení. V dobové korespondenci z r se uvádí, že komplex Černé hory je nejlepším jelením říjištěm a tetřevím tokaništěm v Jizerských horách. Ve zmíněném roce byl Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody Severočeského kraje předložen návrh na rozšíření ochranných podmínek v SPR Černá hora o ochranu jelena a tetřeva. Smyslem této iniciativy bylo zřejmě omezení loveckého využití území, kde v té době vzrůstala poptávka po poplatkovém (devizovém) lovu zahraničních zájemců. Tento návrh nakonec nebyl přijat, mj. kvůli odmítavému postoji ředitele LZ Harcov. V korespondenci k této věci se mj. praví, že populace tetřeva je v té době již na Černé hoře zdecimována, což zástupce LZ Frýdlant vysvětluje vysokými stavy škodné zvěře, zatímco zástupce Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody je toho názoru, že příčinou je užívání chemických prostředků a rušení zvěře, kteréžto vlivy jsou na území rezervací ze zákona minimalizovány. Příznivé podmínky pro jelení zvěř jsou v korespondenci dále odůvodněny existencí vrchoviště (kaliště) s klečovými porosty. Vánoční louka byla v minulosti skutečně významnou lokalitou pro lov zvěře. Stejně jako na dalších vrchovištích i zde stál při okraji bezlesí posed (teprve v nedávné době se zřítil) a na louce bylo umístěno slanisko, vrchovištní vegetace byla narušena kališti. Burda (1980) zmiňuje, že uvnitř tehdejší rezervace stálo 5 posedů, na okraji další dva a lovecká chata. Na jiném místě popisuje své setkání s tetřevem na Vánoční louce v prosinci r Zmiňuje i častý výskyt jelení zvěře a škody na lesních porostech, které způsobuje. Současné zatížení černé hory jelení zvěří je patrně menší než v minulých desetiletích. Během několika návštěv v posledních letech jsem se zde s jelení zvěří nikdy nepotkal, nezaznamenal jsem ani větší množství pobytových stop, pokud ovšem nepočítám pravidelně poškozované listnaté výsadby, nálety a výmladky. V tomto smyslu jednoznačně hovoří osud početných výsadeb zejména jeřábu ptačího, který neochránila oplocenka ani individuální ochrany. Vrchoviště je již delší dobu jelenovitými neovlivněno, v novější době zejména díky oplocení. Na území rezervace nebyla zaznamenána žádná myslivecká zařízení. Tetřev se v území již nevyskytuje, zcela vyhynul zřejmě na počátku 80. letech, na Vánoční louce dnes přežívá jen tetřívek.. d) rekreace a sport Černá hora je spolu se Sněžnými věžičkami vyhledávaným turistickým cílem. Oba vrcholy jsou zpřístupněny žlutě značenou turistickou cestou, která se od roku 2006 stala součástí tzv. Nové hřebenovky. Při této příležitosti byla cesta vylepšena dřevěným chodníkem v celkové délce cca 1,4 km. Tato velkorysá stavba poměrně negativně zasáhla do území, neboť byla provázena pohybem mechanizace ve zrašelinělém průseku (na hranici rezervace), což vedlo Strana 36

37 k určité destrukci povrchu půdy. Cesta je poměrně hojně využívaná, za současného stavu návštěvnosti hor ale patří k těm méně vytíženým. Není totiž využitelná pro cyklisty, kteří dnes v Jizerských horách generují rozhodující část turistické zátěže. Černá hora také dnes leží mimo zavedené běžkařské trasy, což souvisí se svažitým terénem (zvláště sjezd z vrcholu Černé hory do sedla Holubníku je náročný) a s tím, že zde není strojně upravovaná stopa. To ostatně platí o celém Hejnickém hřebeni, který byl v dřívějších dobách běžkaři dosti vytížený. Patrně i letní návštěvnost byla v minulosti větší; na vrchol Černé hory se ještě v 60. letech dalo vystoupit i po zeleně značené cestě přímo z Kristiánova. Samotná turistika nemá na zájmové území výraznější negativní vliv. Pohyb návštěvníků se soustřeďuje na vlastní cesty nebo jejich blízké okolí, k většímu rozptylu dochází zejména na Sněžných věžičkách (zdejší skály jsou i příležitostně horolezecky využívané). Může tak docházet k pomístnímu znečištění porostu odpadky a poměrně neškodnému sešlapu vegetace, v krajním případě i lámání větví a malých stromků (při výstupu na skály). Zvláštní kategorii návštěvníků představují sběrači borůvek, pro něž je Černá hora vcelku atraktivním cílem. Nemám zde na mysli běžné turisty, kteří si krátí čas sběrem lesních plodů pro okamžitou spotřebu, nýbrž organizované skupiny profesionalizovaných sběračů vybavených hřebeny a objemnými nádobami, do nichž je schopen jednotlivec za den sklidit až několik desítek litrů bobulí. Při sběru dochází k poškození keříčků borůvky, neboť kromě plodů je zčesána i část olistění, dochází k ulamování větévek. Intenzita sběru je místy taková, že rozsáhlé plochy zůstávají takřka sterilní, což oslabuje potravinovou základnu lesní fauny. Doprovodným jevem je i znečišťování prostředí odpadky. Subjektivně se zdá, že tato vedlejší lesní výroba je již za svým vrcholem, stále se však nejedná o okrajový jev. V minulosti se celoroční turistická návštěvnost nepříznivě projevovala rušením tetřevů, kteří zde kdysi byli velmi hojní, od 80. let jsou však již na celých horách vyhynulí. Dnes se zde řídce vyskytují jen tetřívci. e) jiné vlivy Území se nachází pod přetrvávajícím vlivem imisí (depozic) oxidu siřičitého a oxidů dusíků. Vysoký import těchto polutantů způsobil v nedávné minulosti velkoplošný úhyn smrkových lesů a vedl k rozsáhlému poškození lesních půd. Přestože v 90. letech minulého století dramaticky poklesly zejména imise oxidu siřičitého, stále jsou významně překračovány kritické zátěže dusíku i síry pro lesní ekosystémy a půdy jsou hodnoceny jako extrémně narušené acidifikací a nutriční degradací (viz např. HRUŠKA & KOPÁČEK 2005, SCHWARZ et al. 2009). Smrčiny ve vyšších polohách Jizerských hor jsou tak potenciálně velmi zranitelné a jejich další budoucnost zůstává nejistá. To platí i pro zájmové území, přestože se zde zachoval relativně velký podíl živých smrků ve starší etáži. Vitalita porostů je zvláště snížena na zrašelinělých půdách, které pokrývají velkou část rezervace. Vlivem dusíkaté depozice a klimatických změn je negativně ovlivněno mechové patro, což přispívá k degradaci rašelinných biotopů. Ohrožena je i Vánoční louka, která je nejvýše položeným vrchovištěm v Jizerských horách. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj /67 dne Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října Strana 37

38 Evropsky významná lokalita (EVL) Jizerské smrčiny, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22. prosince Lesní hospodářské plány pro LHC Jablonec, platnost a LHC Frýdlant, platnost Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast. 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Tabulka 16 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Jablonec Výměra LHC v ZCHÚ 32,10 ha (pouze vlastní rezervace) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Jablonec Nižší organizační jednotka revír Přehrada Tabulka 17 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ 21,33 ha (8,29 ha PR + 13,04 ha OP) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant Nižší organizační jednotka revír Ferdinandov Lesní půda zaujímá celé území přírodní rezervace i ochranného pásma. Územím prochází hranice LHC Jablonec (západní část rezervace) a LHC Frýdlant (východní část rezervace a celé ochranné pásmo), dotčené výměry jsou uvedeny v tabulkách výše. Vlastní rezervace zahrnuje dílce 338 A, 338 H na LHC Frýdlant (v aktuální obrysové mapě nejsou tyto dílce regulérně rozděleny) a 465 B na LHC Jablonec. Ochranné pásmo tvoří jediný dílec 338 B (LHC Frýdlant). Typologické hodnocení. Dle platné typologické mapy jsou v území rozlišeny lesní typy 8Z4, 8Z9, 8S1, 8T2, 8R3, 9R1, z toho asi 70 % území vlastní PR pokrývá SLT 8Z, zbylých 30 % připadá na podmáčené a rašelinné typy. Ochranné pásmo náleží takřka beze zbytku k LT 8Z4. Zájmové území tedy náleží celé do 8. lvs, malá část dokonce do 9. lvs (vrchoviště). Rozsah podmáčených (přesněji zrašelinělých) půd je ve skutečnosti poněkud větší než uváděných cca 30 % území PR. Strana 38

39 Tabulka 18: Přehled výměr a zastoupení lesních typů ve vlastní rezervaci Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 8Z4 jeřábová smrčina třtinová sm 9, jř 1 20,61 50,65 8Z9 jeřábová smrčina skeletová sm 8, jř 2 7,82 19,22 8T2 podmáčená zakrslá smrčina prutnatcová sm 10, břp, (jř ) 6,51 16,00 se sedmikvítkem 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 3,94 9,68 9R1 vrchovištní kleč kos 8, břp 1, sm 1 1,81 4,45 Celkem 40,70 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací Tabulka 19: Přehled výměr a zastoupení lesních typů v ochranném pásmu Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 8S1 svěží smrčina šťavelová se třtinou sm 10, jř, jd, bk 0,44 3,35 chloupkatou 8Z4 jeřábová smrčina třtinová sm 9, jř 1 12,60 96,65 Celkem 13,04 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací Porovnání přirozené a současné skladby lesa V dalších dvou tabulkách je výše uvedená přirozená skladba přepočtena na výměru lesních typů v území a vedle ní je zachycena úhrnná současná skladba vypočtená na základě vlastního terénního šetření. Stejně jako výše i zde je samostatně hodnoceno území rezervace a ochranné pásmo. Tabulka 20: Přirozená a současná skladba v území rezervace Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 33,72 88,5 34,85 85,63 KOS borovice kleč 4,36 11,5 1,84 4,53 Listnaté JR jeřáb ptačí + + 3,63 8,91 BŘK bříza karpatská + + 0,38 0,93 Celkem 38,08 100,0 % 40,70 100,0 Zastoupení smrku je v přirozené a současné skladbě přibližně shodné, značně zvýšený je ale v současné skladbě podíl kleče (i v přirozené je poněkud nadhodnocený), což je důsledek nedávno proběhlých výsadeb (podsadeb) této dřeviny. Naopak nápadný je deficit jeřábu ptačího, který je v SLT 8Z potenciálně hojně přítomen. Důvodem je kulturní původ porostů a zejména vliv jelení zvěře, která listnaté zmlazení a výsadby dlouhodobě decimuje. Přestože byl jeřáb do území před více jak deseti lety dosti masivně zaváděn, z těchto výsadeb se mnoho nedochovalo a podrostlé stromky se nevyskytují snad vůbec. Vysazována byla i bříza karpatská, ovšem v podstatně menší míře; ani tu dnes již v porostech nenalezneme. Strana 39

40 Tabulka 21: Přirozená a současná skladba v území ochranné pásmo Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 7,27 71,2 11,78 90,34 KOS borovice kleč 2,94 28,8 SMP smrk pichlavý + + Listnaté JŘ jeřáb ptačí 1,26 9,66 BŘK bříza karpatská Celkem 10,21 100,0 % 13,04 100,00 V ochranném pásmu je nesoulad mezi přirozenou a současnou skladbou ještě markantnější. Důvodem je pasekový charakter většiny území, který vedl ke zvýšenému použití náhradních dřevin při zalesnění těchto kalamitních ploch. O jeřábu platí již dříve řečené, jeho výsadby zde ale dopadly paradoxně o něco lépe než v rezervaci, kde se optimisticky počítalo s ochranným účinkem velkoplošného oplocení. Zdejší výsadby byly individuálně chráněné, byl však použit nevhodný typ ochran, který představuje pro zvěř jen dočasnou překážku. Mimo výše uvedených dřevin se v území potenciálně vyskytuje i buk a jedle, s nimiž ovšem model přirozené skladby nepočítá. Obě tyto dřeviny jsou z Černé hory jako hojné doloženy ještě z 1. poloviny 18. století a z oblasti Holubníku ještě z počátku století následujícího; přitom klima bylo tehdy chladnější než nyní. Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 60/2008 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A les původní, prales, B les přírodní, C les přírodě blízký, D les kulturní, E les nepůvodní). Hodnocení přirozenosti bylo vztaženo na jednotlivé dílčí plochy, tedy porostní skupiny, resp. jejich samostatné části. Vyznačená bezlesí hodnocena nebyla, neboť se nejedná o lesní porosty v užším slova smyslu, na druhou stranu jde většinou o plochy minimálně dotčené lidskou činností, tedy charakteru přírodního až původního. Na území PR Černá hora a jejího ochranného pásma byly rozlišeny všechny stupně přirozenosti, s výjimkou stupně B les přírodní. Téměř celá rezervace je zařazena do stupně C les přírodě blízký, převážná část ochranného pásma do stupně D les kulturní. Použití jednotlivých stupňů přirozenosti je popsáno níže. A) Les původní prales. Tato kategorie byla vztažena na vrchoviště Vánoční louka, neboť jde o původní porost kleče, který patrně nebyl v minulosti nijak hospodářsky ovlivněn, dále pak o přirozená bezlesí, která nejsou v lesnických mapách vylišena (vzhledem k poměrně malé rozloze a členitosti by to ani nebylo příliš účelné). Hodnocení je na hraně, vzhledem k tomu, že v okolí jsou patrné stopy po dřívějších odvodňovacích příkopech a v západní části bezlesí byl před deseti lety učiněn pokus o zalesnění smrkem (výsadby byly záhy odstraněny). B) Les přírodní. Vzhledem k pěstebním zásahům z posledních cca 15 let a dalším vlivům tento stupeň přirozenosti v zájmovém území použít nelze. V dřívější době byl ale s výhradami aplikovatelný na východní část rezervace, kde se dochovaly fragmenty porostů téměř pralesového vzhledu. C) Les přírodě blízký. Tento stupeň pokrývá téměř celé území rezervace a zachovalejší partie ochranného pásma. Jedná se o poškozené (místy zcela suché) smrčiny s plošnou podsadbou smrku, často i kleče. Důvodem hodnocení je zřetelný pěstební vliv z nedávné doby, Strana 40

41 přitom kleč je možné považovat i za dřevinu stanovištně nepůvodní a vzhledem k jejímu značnému podílu by tak bylo možno tyto porosty hodnotit až jako les kulturní. To by však vzhledem k ochranářské kvalitě porostů bylo nespravedlivé a nedovolovalo by to odlišení relativně zachovalých smrčin od mladých porostů založených na holině. V metodice chybí hodnotící kritérium zdravotní stav porostu, což umožňuje hodnotit silně poškozené až zcela odumřelé porosty stejným způsobem jako porosty s plnou vitalitou. D) Les kulturní. V rezervaci je tento stupeň použit pouze pro psk 465 B 6/4, kde je důvodem sníženého hodnocení vysoký podíl stanovištně nepůvodní kleče. V ochranném pásmu jsou takto klasifikovány 3/4 porostů. Jedná se o nesouvislé mlaziny s významným podílem stanovištně nepůvodní kleče.. E) Les nepůvodní. Nejnižším stupněm přirozenosti byla hodnocena jediná malá dílčí plocha v ochranném pásmu. Jedná se o mlazinu s dominantním zastoupením kleče, která je zde dřevinou stanovištně nepůvodní. Tabulka 22: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů stupeň přirozenosti PR OP celé území PR OP celé území A les původní (prales) 0,96 ha 0,96 ha 2,4 % 0,0 % 1,8 % B les přírodní C les přírodě blízký 37,94 ha 2,83 ha 40,77 ha 93,2 % 21,7 % 75,9 % D les kulturní 1,5 ha 9,91 ha 11,41 ha 3,7 % 76,0 % 21,2 % E les nepůvodní 0,3 ha 0,3 ha 0,0 % 2,3 % 0,6 % bezlesí nehodnoceno 0,29 ha 0,29 ha 0,7 % 0,0 % 0,5 % Celkový součet 40,69 ha 13,04 ha 53,73 ha 100,0 % 100,0 % 100,0 % Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Ve stávajícím plánu péče z r jsou obsaženy následující obecné zásady: 1) Dle potřeby provádět vylepšování stávajících výsadeb a podsadeb autochtonním smrkem (zatím většinou není naléhavé); 2) Vyjma ploch silněji zamokřených zavést rovnoměrnou příměs jeřábu ptačího, v nižších polohách na pasekách též břízy bělokoré; mimo plochu oplocenky tyto výsadby účinně chránit před zvěří; 3) V sušším terénu, zejména pak v ochranném pásmu zavést rovnoměrnou příměs buku, alespoň vtroušeně buk vysadit i do nejvyšších poloh (mimo zamokřené partie); ve svazích pod Sněžnými věžičkami roztroušeně vysázet též klen; 4) Experimentálně do oplocené části rezervace podsadit jedli, v menším počtu jedinců mimo místa extrémně zamokřená, použít náhorní ekotyp jedle, v případě nutnosti cizí provenience; 5) Veškeré výsadby listnatých dřevin mimo oplocenku nové i stávající individuálně chránit; Strana 41

42 6) Nepokračovat ve výsadbách kleče a břízy karpatské, zabránit zalesňování přirozeného bezlesí vrchoviště Vánoční louka; 7) Zajistit podsadby dosud neobnovených odumřelých porostů po obvodu rezervace, ve všech okolních porostech zavádět vyšší podíl jeřábu a na sušších místech též buku vše nutno chránit před zvěří. Rámcově lze k naplňování jednotlivých bodů konstatovat následující: Ad 1) Zalesnění (zejména podsadby) proběhlo dle evidovaného věku dolní etáže v r a 1999 (dle sdělení ing. Huška to bylo již v r. 1997), v okolních porostech místy ještě v r V současnosti se obnova smrku jeví jako plně dostačující, v dobré kondici, místy je patrné i zmlazování. Vylepšení pro toto decenium bylo navrhováno pouze na území LHC Frýdlant, pro všechny starší porostní skupiny, v poměru sm 9, jř 1. Pro LHC Jablonec není v hospodářském plánu uveden žádný předpis. Dle lesní hospodářské evidence poskytnuté LS Frýdlant, nebyly v r provedeny v této části rezervace žádné výkony. Ad 2) Výsadby jeřábu byly provedeny zřejmě ještě v minulém deceniu v LHC Frýdlant, ochrana proti zvěři je však nedostačující, je nutné zvolit jiné prostředky (vysoké, pevné tubusy). Na většině území rezervace byly výsadby jeřábu a zčásti i břízy karpatské prováděny v rámci dnes již neexistující oplocenky (30,76 ha), která byla však takřka permanentně poškozená a svůj účel tak neplnila. Bříza bělokorá zřejmě sázena nebyla, v těchto klimatických podmínkách jde o dřevinu značně rizikovou, u níž nelze zaručit dlouhodobé přežívání. Ad 3) K výsadbám buku nedošlo, buk je však vykazován v LHP u některých dalších porostů na Černé hoře (mimo zájmové území). Základním požadavkem je kvalitní ochrana před zvěří, což byl dosud takřka nepřekonatelný problém. Území rezervace se navíc pro buk příliš nehodí pro převažující značně zamokření, omezený potenciál skýtá až ochranné pásmo. Pro klen jsou v území přijatelné podmínky v prostoru pod Sněžnými věžičkami. Ad 4) Výsadby jedle bělokoré rovněž provedeny nebyly, přitom tato dřevina má v území větší potenciální uplatnění než buk. Významným omezením je zde nedostatek vhodných sazenic, náhorní jedle se v ČR dnes již téměř nevyskytuje, nejvhodnější by byla jedle z horských poloh (6.-7. lvs) Krkonoš, Šumavy, případně Jeseníků. Otázkou rovněž zůstává, jak by se jedle vyrovnala s přetrvávajícím znečištěním ovzduší a degradací půd. I pro zodpovězení těchto otázek je ovšem užitečné se alespoň o malý experiment pokusit. Ad 5) Viz výše dosavadní individuální ochrany se neosvědčily, což je případ celých Jizerských hor a nejen jich. V současnosti jsou již ověřovány novější typy ochran, které se jeví jako poměrně účinné. Ad 6) Kleč a bříza karpatská již vysazovány nebyly. Pokud jde o Vánoční louku, ta byla po bezohledném zalesnění části bezlesí (patrně v r. 1999), nešetrně zasažena výstavbou nové oplocenky v r. 2006, jak to zaznamenal i prof. Váňa (viz kap , text věnovaný mechorostům). Ad 7) Všechny okolní porosty jsou již podsazeny (z velké části tomu tak bylo již v r. 2000) a obnova v některých z nich je pokročilá, v jiných naopak teprve v počátcích. Výše diskutovaný problém s výsadbami listnatých dřevin je platný i pro tyto porosty. Dosud chybějící dřeviny by měly být postupně do porostů alespoň v malém podílu vneseny. Zásadně je přitom třeba upřednostňovat kvalitu před kvantitou, tj. raději malý počet kvalitních výsadeb s co největší jistotou přežití než velký počet sazenic odsouzených k brzkému zániku. Rozptyl sazenic by měl být co největší a jejich umístění musí přihlížet k vhodnosti mikrostanoviště. Strana 42

43 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Zásady využití lesů jsou shrnuty do jedné rámcové směrnice, která je platná jak pro rezervaci, tak pro její ochranné pásmo. Směrnice je rozdělena na tři porostní typy prvním jsou porosty s víceméně zachovalým stromovým patrem (včetně souší), druhým mlaziny na dřívějších imisních holinách. Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 1 les ochranný, les zvláštního určení 8Z, 8T, 8R, 9R (8S) Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8Z (8S) sm 10 jř, jd, bk, kl bř 8T, 8R sm 10 bř karpatská, jř kos 9R kos 8-10 bř karpatská, jř sm 0-2 A porostní typ B porostní typ C porostní typ vrchovištní klečový smrkový mlazinový (pasekový), zčásti s náhradními dřevinami Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) bezzásahový režim výběrný jednotlivý i skupinový výběrný jednotlivý i skupinový Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty hospodářskými zásahy neovlivňovaný vrchovištní ekosystém s mozaikou klečových porostů a přirozených bezlesí volně zapojený porost s hlubokými korunami, nestejnověký, etážovitý, s nepřetržitou přirozenou obnovou, s příměsí jř, případně dalších dřevin Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby za současného stavu porostů bez obnovní těžby, je třeba udržet co nejdelší životnost horní etáže, výhledově možné omezené výběrné těžby podporující příznivou strukturu porostu diferencovaný smrkový porost s příměsí jř, dle možností i bk, jd, kl a tolerováním vysazené kos pouze rekonstrukce (přeměna) stávajících mladých porostů nepůvodních dřevin (lze řešit i v rámci výchovy) Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu bez umělého zalesňování, rozšiřování dřevin na úkor rašelinného bezlesí je nežádoucí přednostně přirozená obnova smrku, respektovat její etapovitost a nerovnoměrnost, uměle vnášet jen chybějící meliorační dřeviny jř, jd, bk, kl, tyto účinně chránit před zvěří dle potřeby vylepšení sm vhodné provenience, průběžně doplňovat meliorační dřeviny (jř, bk, kl, jd), již nevysazovat kos Strana 43

44 Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií nepodporovat obnovu, v případě zmlazení a odrůstání nových dřevin (bo, bř) v souvislosti s oplocením lokality (vyloučení regulačního vlivu zvěře) tyto dřeviny vyřezat (rozhodnutí a provedení je věcí orgánů ochrany přírody) Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií udržovat oplocení vrchoviště udržovat volný zápoj odrůstající dolní etáže, včetně jeho určité nepravidelnosti, v podmáčeném a rašelinném terénu jen omezené zásahy účinným způsobem chránit vysazené listnaté dřeviny, popř. jedli individuálně nebo skupinově; proti hmyzím škůdcům použití lapačů a podobných prostředků Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií nahodilé těžby se neprovádějí, veškeré dřevo zůstává v porostu Poznámka jednotlivé kůrovcové stromy, zlomy a vývraty asanovat pouze v případě výskytu aktivního kůrovce, vhodně ošetřit (ideálně nastojato) a dřevo ponechat v porostu směrnice pokrývá celé území rezervace i ochranného pásma prořezávky v zapojených porostech nepůvodní kos s cílem uvolnit prostor pro sm (a jeho případnou prosadbu), přednostně redukovat kos nevhodného původu, zvláště nápadné stromkovité habity, redukce smp tam, kde to nepovede k přílišnému prosvětlení porostu; prořezávky v hustých sm mlazinách a tyčkovinách vyjma zakrslých porostů; obnova a údržba ind. ochran přimíšených MZD jako B jako B, vzhledem k charakteru porostu není příliš pravděpodobné Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů b) péče o živočichy Pro zachování specifické fauny bezobratlých živočichů PR Černá hora je potřeba udržet fragmenty klimaxových smrčin a přirozený charakter rašeliniště Vánoční louka. V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a obnově hnízdních budek pro sýce rousné Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Rozsah navrhovaných opatření je poměrně malý. Oproti situaci před deseti lety je možné nyní konstatovat, že obnova porostů v ZCHÚ je již v dostatečné míře zajištěna a pokud nedojde k výraznějším ztrátám, nevyžaduje si vylepšení. Přetrvávajícím nedostatkem je ovšem slabé zastoupení listnatých dřevin, především jeřábu. Ten byl sice v minulosti (zejména na konci 90. let) vysazován ve velkém počtu, kvůli vlivu jelení zvěře ale přišly téměř všechny výsadby vniveč. Přežívají hlavně výsadby z novější doby (LHC Frýdlant), které jsou ale poškozené a nemají možnost odrůst zvěři, z důvodu málo funkčních ochran. Perspektivní stromky je třeba v terénu dohledat a vybavit kvalitnějšími ochranami. Dále je velmi žádoucí provést nové výsadby jeřábu, ovšem pouze za předpokladu, že budou co nejlepším způsobem chráněny (dostatečným prostředkem jsou pevné plastové tubusy výšky alespoň 160 cm, příměřeně zakotvené). Výsadby by měly být přednostně prováděny na sušších místech. Strana 44

45 V nižších částech území (spíše v ochranném pásmu) mimo zamokřené partie vysadit též buk, ve svažitějších polohách i klen. Dále ověřit možnost pěstování jedle, a to na dvou místech v území v mírně podmáčeném terénu blízko vrcholu (lze využít jednu ze dvou stávajících oplocenek v psk 465 B 9/1) a pod Sněžnými věžičkami (338 B 12/1b), případně již za hranicí rezervace (např. v psk 465 A 2b/1b). Doporučuji kombinovat skupinové a individuální ochrany, kromě jedle na stejné místě vysadit i buk. Ve dvou zmíněných oplocenkách se nachází množství nízkých (krnících?) jeřábů, bezprostřední dojem je, že podmínky pro jeho přežívání jsou zde již limitní. Toto by bylo třeba ověřit. Pokud jde o již vysazenou kleč, tuto není nutné (na rozdíl od některých jiných rezervací) z porostů odstraňovat. Kleč je krkonošského nebo jizerskohorského původu a rozsah výsadeb není takový, že by nežádoucím způsobem do budoucna ovlivňoval strukturu porostů. Rovněž nebyla klečí zalesněna vyhraněná přirozená bezlesí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vrchovišti Vánoční louka. Zatím se jeví vhodné udržovat jej v oplocení, které je chrání nejen před zvěří, ale i před zvědavými návštěvníky. Plocha bezlesí je malá, a přitom velmi hodnotná je tak velmi snadno zranitelná. Vrchoviště jeví známky vysýchání, což lze částečně přičítat vlivu starých drenážních příkopů. Na toto poukazoval již BURDA (1980), který požadoval zjednání nápravy. V plánu péče z r ( návrh způsobů řízení vývoje... ) je uvedeno: řešit vysýchání Vánoční louky průzkumem za účelem stanovení vhodných opatření. K tomuto však zřejmě nedošlo, především nebyla realizována jednoduchá opatření, která se zde i bez dalšího šetření přímo nabízejí. Jižní část louky je na dvou místech odvodňována erozními rýhami, které lze poměrně snadno přehradit dřevěnými prahy, čímž se zpomalí odtok z této části vrchoviště (severní část území takto bohužel zašetřit nelze, protože terén je zde dosti svažitý). Při západním okraji vrchoviště jsou po spádnici vedeny dva odvodňovací příkopy, dobře patrné na detailní ortofotomapě. Jejich případný drenážní účinek na vrchoviště by měl být prošetřen. Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo je v této dokumentaci řešeno souběžně s územím vlastní rezervace, tj. veškeré informace jsou zařazeny v příslušných kapitolách. Většinu území ochranného pásma zaujímají mladé porosty na někdejších kalamitních holinách, je zde zvýšený podíl stanovištně nepůvodní kleče. Tyto porosty si do budoucna ještě vyžádají zvýšenou péči. Menší část ochranného pásma tvoří silně proschlé zbytky neodtěžené smrčiny s menším počtem živých stromů. Náleží sem i porosty zcela suché, s většinou již popadanými soušemi. Současné vymezení ochranného pásma je pozůstatkem účelového řešení z 80. let, kdy v důsledku zhoršujícího se stavu lesa bylo přistoupeno k zásadnímu zmenšení rezervace o porosty domněle neperspektivní, a tato újma byla částečně kompenzována snahou o propojení SPR Černá hora se SPR Na Čihadle, s cílem udržet toto význačné vrchoviště uvnitř souvislého, byť poškozeného lesa. Tato snaha ale vyšla vniveč, neboť bez ohledu na rezervaci byly porosty v prostoru tohoto rozšíření zcela odtěženy a ve svahu nad vrchovištěm byla navíc vyhloubena nová svážnice měnící hydrologické poměry v území. Následně došlo k druhému zmenšení rezervace Černá hora, kdy z východní části území bylo vytvořeno ochranné pásmo, jehož dolní část byla přičleněna k SPR Na Čihadle. Nynější OP PR Černá hora tak z velké části slouží spíše jako ochrana níže ležící PR Na Čihadle, zatímco ochranu mateřské rezervace zajišťuje zcela nedostatečným způsobem. Jsou v něm zahrnuty většinou téměř bezcenné mladé porosty, přestože po obvodu rezervace je velká plocha porostů s poměrně zachovalou Strana 45

46 horní etáží, místy kvalitativně srovnatelných s porosty uvnitř rezervace. Tento nenormální stav by měl být řešen (viz kapitola 3.4). 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Rezervace nebyla dosud geodeticky zaměřena (přestože tento požadavek je obsažen v předchozím plánu péče). Proto je nezbytné provést geodetické zaměření ve vazbě na navrhované přehlášení rezervace. Značení je provedeno standardním způsobem, vzhledem k předchozí dvojí změně hranic je ale poněkud nepřehledné, protože místy (Sněžné věžičky), lze ještě dohledat starší pruhové značení, které zde postrádá logiku. Osazení hraničních tabulí je vyhovující. Obnovu značení je třeba provádět v závislosti na jeho stavu, obvykle 1x za 5 let, spadlé, případně zcizené hraniční tabule opravit nebo nahradit co nejdříve po zjištění. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Nutné přehlášení rezervace. Dle dosud platného výnosu z r je výměra rezervace 70,73 ha a ochranné pásmo není vymezeno. Tento údaj se udržuje i v ústředním seznamu ochrany přírody (zde je tradován ještě starší, již neaktuální údaj, že předmětem ochrany je tokaniště tetřevů). Nové vyhlášení rezervace skýtá příležitost k přehodnocení její hranice, resp. účelnosti předchozích územních redukcí. Zatímco poslední úprava z r je dostatečně odůvodněna stavem porostů, zmenšení rezervace v r na pouhou polovinu původní rozlohy se z dnešního pohledu nejeví zcela opodstatněné. Redukce SPR byla tehdy zdůvodňována potřebou umožnění aktivních opatření lesního hospodářství ve prospěch vodního režimu v povodí vodárenské nádrže (CIPRA 1990), což v podstatě znamenalo velkoplošnou obnovu chřadnoucích lesů. K té ale nakonec došlo jen na části území dřívější rezervace, velká část porostů nebyla vůbec odtěžena a de facto si udržela ráz chráněného území. Těžby postihly jižní část území v prostoru nad Kristiánovskou cestou, na většině rozlohy dnešního oddělení 468. Výše ležící části porostů v jižním svahu a dále porosty západně a severně od vrcholu těženy nebyly a teprve ke konci minulého století v nich byly uskutečněny podsadby smrku, místy i kleče, stejně jako na území zmenšené rezervace. Současný stav neodtěžených porostů je stručně popsán v příloze S1, jejich rozsah je orientačně vyznačen na obrázku 2 v kapitole 2.2. V kapitole 3.2 (o něco výše nad tímto textem) je pak zmíněna problematičnost dnešního vymezení ochranného pásma. Úpravy hranic lze tedy řešit buď rozšířením rezervace nebo rozšířením ochranného pásma, případně kombinací obojího. V zásadě se nabízejí tato tři řešení: 1) Obnova rezervace zhruba v původních hranicích z let Tato možnost je spíše hypotetická, neboť na velké části dřívější rezervace se rozkládají mlaziny s vysokým podílem smrkových exot (kromě smrku pichlavého i smrk omorika a smrk černý) celkově jde o 37 ha. Rozšíření je tak účelné jen v těch porostních skupinách, kde se dochoval uschlý porost. Nad rámec původních hranic připadá v úvahu i připojení bývalého vrchoviště Sedlová louka (psk 470 D 2b/1b v LHC Frýdlant). Z hlediska dalšího vývoje lesa je diskutabilní začlenění těch porostů, v nichž je dnes již jen nepatrný podíl starších stromů. V průběhu let se dosud přežívající souše zcela rozpadnou a z převážně uměle obnovených porostů se vyvinou rozsáhlé uniformní tyčoviny bez souvislejšího bylinného patra. Tato perspektiva je reálná zejména v psk 465 A 2b/1b, kde je ale možné jako přednost spatřovat nápadně vysokou vitalitu mladých porostů, patrně související s příznivějšími stanovištními podmínkami. Podobný vývoj lze předpovědět u většiny plochy psk 466 C Strana 46

47 3/1f a 467 A 12/1, v horních částech obou psk (zejména té druhé) je ale větší počet živých stromů, které mohou přispět k větší diverzifikaci budoucích porostů. 2) Rozšíření rezervace o nejlépe zachovalé porosty v povodí Kamenice, především celé psk 468 A 9/1 a 468 B 9/1, 12/1b. Tyto porosty zasahují do vrcholových partií Černé hory a Sněžných věžiček (spadá sem i turistická vyhlídka) a v dílčích úsecích jsou plně srovnatelné s porosty v dnešní rezervaci. Jejich návaznost na území rezervace výmluvně ukazuje ortofotomapa. Do rozšíření je dále vhodné pojmout horní části psk 466 C 3/1f a 467 A 12/1, zejména pak oblast Čertova odpočinku, kde je horní etáž poměrně dobře zachovalá; v této psk se řídce vyskytují i staré stromy snad původního genofondu. 3) Rozšíření provést pouze ve prospěch ochranného pásma, rezervaci ponechat v dnešních hranicích. V tomto případě by rozšíření mohlo být i velkorysejší. Konkrétních řešení se nabízí celá řada, minimalistickou variantou je zahrnutí pouze shora uvedených nejkvalitnějších psk 468 A 9/1, B 9/1, maximalistickou pojmutí všech soušových porostů, i za hranicí dřívější rezervace. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Stávající návštěvnost území je únosná, její omezení není zapotřebí. Nejvíce zranitelnou částí území je vrchoviště Vánoční louka, které leží v těsném sousedství turistické cesty. Přístup na vrchoviště je dnes znesnadněn existencí oplocenky (byť v době psaní tohoto textu poškozené). Oplocení chrání lokalitu před vlivy jelení zvěře, má však i svůj význam jako ochrana před pronikáním většího počtu osob na bezlesí. Z tohoto důvodu lze doporučit jeho dlouhodobé zachování. Případný záměr na obnovu turistické cesty z Kristiánova je akceptovatelný, pokud ovšem tato cesta bude dimenzována pouze pro pěší provoz a neotevře Černou horu cyklistům. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Při turistické cestě na vrcholu Černé hory je instalována informační tabule. Další je u paty Sněžných věžiček při hranici rezervace (samotná skalní vyhlídka leží již vně území). Obě tyto tabule je třeba udržovat v čitelném stavu. Umístění případných dalších tabulí je možné. Další zpřístupňování rezervace (mimo značené cesty) není vhodné. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Ověřit původnost genofondu smrku v rezervaci, případně na celé Černé hoře, a to i v případě nedávných podsadeb. Prošetřit stav odvodnění rašelinných půd v okolí Vánoční louky a navrhnout případné úpravy. Další průzkumy provádět podle aktuálních zájmů a potřeb. Strana 47

48 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy geometrické zaměření ,- obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x ,- obnova informačních tabulí ,- údržba oplocení Vánoční louky ,- úprava vodního režimu Vánoční louky ,- zpracování nového plánu péče ,- Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) ,- Opakované zásahy nadstandardní lesnické zásahy* , ,- ptačí budky 2 000, ,- Opakované zásahy celkem (Kč) ,- N á k l a d y c e l k e m (Kč) ,- *) výsadby listnatých dřevin a jedle, individuální ochrany 4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2001): Plán péče pro PR Černá hora na období Ms., Ekoles- Projekt, s. r. o. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. BARTÁK M., PREISLER J. & VONIČKA P. (2009): Kmitalkovití (Diptera: Sepsidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: BURDA J. (1980): Botanický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Černá hora. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] CIPRA Z. (1990): Státní přírodní reservace Černá hora. Šetření změn v lesních porostech za období Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] CIPRA Z. (2001): Plán péče o PR Černá hora posouzení. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, HOLUBIČKOVÁ B. & VÁŇA J. (1973): Studie o vegetaci blat. IV. Rašeliniště jizerských hor. Sborn. Severočes. Přír., Litoměřice, 4: HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1987): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť Jizerských hor a jejich předpokládané sukcesní vztahy. Stipa 8/9: Strana 48

49 HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. HRUŠKA J. & KOPÁČEK J. (2005): Kyselý déšť stále s námi zdroje, mechanismy, účinky, minulost a budoucnost. Ministerstvo životního prostředí, 24 p. HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3. Jehličnaté lesy. Academia, Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List Liberec. Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JEHLÍK V. (1958): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska a sousedních území. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Hist. Natur., Liberec, 1: JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. Preslia, Praha, 67: JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KOCOURKOVÁ J. (2000): Zpráva z výzkumu lichenoflóry Jizerských hor za rok Ms. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha. KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: KŮRKA A. (2005): Inventarizační průzkum pavouků (Araneae) přírodní rezervace Černá hora. Nepubl. strojopis, 15 pp. + nálezová databáze (*xls), depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MAZÁNEK L., VONIČKA P. & PREISLER J. (2009): Pestřenkovití (Diptera: Syrphidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1: České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, MÜLLER J. (1936): Lesní typy Jizerských hor. Lesn. Pr., Praha, 15: NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1: ). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. NOVÁK P. [red.] (1993): Syntetická půdní mapa České republiky (1: ). List A-3 Liberec. Výzk. Úst. Meliorací a Ochr. Půdy, Praha. PEŠKOVÁ A. (1982): Zoologický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Černá hora. Nepubl. strojopis, depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. Strana 49

50 PEŠKOVÁ A. (1989): Potvrzení výsktu rejska horského (Sorex alpinus) a hrabošíka podzemního (Pitymys subterraneus) v Jizerských horách. Stipa, Ústí nad Labem, 10: PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.) (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha ] PLOCEK A. ( ): Květena Jizerských hor Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno]. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: RYBNÍČKOVÁ E. (1985): Dřeviny a vegetace Československa v nejmladším kvartéru. Ms. [Doktorská Dis. Pr., depon. in Bibl. Bot. Inst. Acad. Sci. Rep. Boh., Průhonice u Prahy] SCHWARZ O., HOŠEK J., ANDĚL P., HRUŠKA J., HOFMEISER J., SVOBODA T. & PETRŽÍLKA L. (2009): Soubor map atmosférické depozice, překročení kritických zátěží síry a dusíku pro lesní ekosystémy a lišejníkové indikace imisní zátěže v KRNAP a CHKO Jizerské hory. Lesnická práce, 34 p., 11 mp. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha. STRAKA J., DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (2009): Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Aculeata) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: STUDNIČKA M. (1982 c): Vegetace SPR Černá hora. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. ŠEVČÍK J. & VONIČKA P. (2008): Dvoukřídlí (Diptera: Nematocera) čeledí Mycetophilidae (bedlobytkovití), Keroplatidae, Bolitophilidae, Diadocidiidae, Sciaridae (smutnicovití) a Anisopodidae (stružilkovití) Jizerských hor. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1956): Historický průzkum lesů. Lesní hospodářský celek Harcov. Bývalá panství Liberec a Frýdlant. Ms. [depon. in: ÚHÚL, pob. Jablonec n. Nis. & Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68.r TOMANDL M. (19xx): Význam dřeva pro sklářské hutě v Jizerských horách. Separát bez uvedení edice, 32 str. TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List Liberec. Český Geol. Ústav, Praha. VÁŇA J. (2006): Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor II. Mechorosty rašelinišť v okolí Bedřichova, v oblasti Holubník-Černá hora a v okolí Plochého vrchu. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. Praha. Strana 50

51 VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2000): Přírodovědné podklady pro plán péče o PR Černá hora. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: VONIČKA P. 1995: Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. 4.3 Seznam používaných zkratek CHKO chráněná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita, IO individuální ochrana, LHC lesní hospodářský celek, LHP lesní hospodářský plán, LT lesní typ, OP ochranné pásmo, PR přírodní rezervace, psk porostní skupina, SLT soubor lesních typů, SPR státní přírodní rezervace, lvs lesní vegetační stupeň, ZCHÚ zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: bk buk lesní (Fagus sylvatica) bo borovice lesní (Pinus sylvestris) bop borovice pokroucená (Pinus contorta) bř bříza bělokorá (Betula pendula) břk bříza karpatská (Betula carpatica) jd jedle bělokorá (Abies alba) jř jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) kl javor klen (Acer pseudoplatanus) kos borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata) md modřín opadavý (Larix decidua) sm smrk ztepilý (Picea abies) smp smrk pichlavý (Picea pungens) 4.4 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, Stráž pod Ralskem listopad 2010 Podklady k zoologii připravili Ing. Pavel Vonička a Mgr. Martin Pudil, pracovníci přírodovědného oddělení Severočeského muzea v Liberci. Strana 51

52 PŘÍLOHY Tabulky: Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 Lesnická mapa typologická Příloha M5 Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6 Lesní porostní mapa Příloha M7 Ortofotomapa Vánoční louky Příloha M8 Historické mapy Ostatní: Příloha S1 Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2 Floristický přehled Strana 52

53 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha T1 Černá hora rezervace, LHC Frýdlant JPRL dílčí plocha výměra v ha RS/ PT zastoupení dřevin prům. výška stupeň přir. doporučený zásah nal. poznámka 337H8/1a 1 2,23 1B sm 10, v podúr. též kos 10/2 C bez zásahu 337H17/4/1b 2 1,97 1B sm 8, kos 2, jř, bř 12/6/2 C bez zásahu 337H ,08 bezlesí bez zásahu 338A1a 4 0,49 1C sm 10 1,5 D bez zásahu porost podobného vzhledu pokračuje i dále na V v rámci psk 8/1b 338A8/1b 5 3,61 1B sm 10, jř 15 C bez zásahu zvážit možnost vyčlenění sv. části psk 338A101 6, 7 0,12 bezlesí bez zásahu 2 části Černá hora rezervace, LHC Jablonec JPRL dílčí plocha výměra v ha RS/ PT zastoupení dřevin prům. výška stupeň přir. doporučený zásah nal. poznámka 465B6/4 8 1,01 1B sm 8, kos 2, jř 6-8 D doplnit ind. ochrany k jř 1 465B7/1 9 0,71 1B sm 9, kos 1 9 C do světlin vysadit jř s ind. ochranami 2 hranice psk vůči sousední psk 9/1b místy nezřetelná 465B7a 10 0,35 1B bezlesí bez zásahu 465B8/3/1a 11 4,8 1B sm 9, kos 1 10 C bez zásahu 465B9/1b 12 24,27 1B sm 9, kos 1, jř 12/2 C v méně zamokřených místech provést ověřovací výsadbu jd, nejlépe do malé 2 465B ,96 1A kos 10 (na cca 1/2 plochy zbytek = přir. bezlesí) 465B ,09 bezlesí bez zásahu oplocenky 1 A přehradit dva výtoky při jižním okraji vrchoviště, případně provést další opatření na zpomalení odtoku vody; opravit plot 1 provedení vyžadováno již v r. 1991! nepřípustné zásahy do vrchoviště v r a 2006 zabránit opakování!!

54 Černá hora ochranné pásmo (LHC Frýdlant) JPRL dílčí plocha výměra v ha RS/ PT zastoupení dřevin prům. výška stupeň přir. doporučený zásah nal. poznámka 338B1a 15 9,29 1C sm 7, kos 3, jř 3 D doplnit ind. ochrany k jř, případně vysadit nové 338B12/1b 16 0,3 1B sm 5, kos 5 sm 3, kos 1 E bez zásahu tato část psk v terénu dosti nevýrazná (větší soušový porost se nachází až za průsekem v obrysové mapě možno zrušit 338B12/1b 17 0,62 1B sm 10, jř 2 D bez zásahu soušový porost je v obrysové mapě chybně zakreslen ve skutečnosti leží více na jih, až za vyznačenou hranicí provést korekci mapy 338B12/1b 18 2,83 1B sm 10, jř 15/2 C v méně exponovaném terénu provést ověřovací výsadby jd a bk do menší oplocenky Poznámka: Bližší popis dílčích ploch je obsahem přílohy S největší jižní část, soušové partie s pouze řídkými živými stromy pokračují i za hranicí vyznačené kontury opravit mapu Vysvětlivky: JPRL jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. stupeň přirozenosti dle metodiky (A les původní, B přírodní, C přírodě blízký, D kulturní, E nepůvodní); nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný.

55 Pøíloha M1 Orientaèní mapa s vyznaèením území Podklad: turistická mapa, Meters ZCHÚ je v podkladu vyznaèeno vèetnì ochranného pásma. Na východì navazuje PR Na Èihadle s ochranným pásmem. 1:25000

56 Pøíloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Meters 1:10000 hranice ZCHÚ hranice ochranného pásma

57 Mapa dílèích ploch Vnì hranic rezervace a ochranného pásma jsou jako dílèí plochy vyznaèeny i zachovalejší porosty, které byly souèástí rezervace v jejím pùvodním vymezení. Tyto dílèí plochy jsou èíslovány samostatnì od 1 do 9 a v mapì jsou vyznaèeny svìtle zelenou barvou. Doplnìna je vrstva staré obrysové mapy (svìtle šedá) z období , v níž je zachycena horní soušová etáž se sporadickými živými stromy. Pøíloha M Meters 1:10000

58 Pøíloha M4 Lesnická mapa typologická 8G3 7R2 6R1 8R1 7R2 8R3 8R3 8S1 8S1 7K3 8Z4 7R1 8Z4 8T2 8R3 8R3 8Z9 8S1 8G3 8R3 8Z4 8T2 9R1 8Z9 8Z4 8Z4 8Z9 8R3 8Z9 8K2 8R3 8R3 6R 7R1 7K3 8G3 7R1 7R Meters 1:10000

59 Pøíloha M5 Stupnì pøirozenosti lesních porostù Stupnì pøirozenosti A - les pùvodní B - les pøírodní C - les pøírodì blízký D - les kulturní E - les nepùvodní Meters 1:10000

60 Mapa vlastnického separátu Frýdlant, LHC: platnost : od do oddělení : 341 Vlastník : * M 1 :

61 Pøíloha M7 Ortofotomapa Vánoèní louky S K Z C J C - Centrální louka, J - Jižní louka, K - kleèovištì, S - Severní louka, Z - Západní louka Meters 1:1000