Plán péče. o: přírodní rezervaci Černá jezírka na období:

Transkript

1 Plán péče o: přírodní rezervaci Černá jezírka na období:

2 Plán péče o PR Černá jezírka Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Plán péče zpracoval...48 Přílohy Strana 2

3 Plán péče o PR Černá jezírka 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 2447 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: Černá jezírka druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: /87-VI/2 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Starší a související předpisy: druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení, zrušeno 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /60-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: výnos (přehlášení, zrušeno 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /65-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška (změna kategorie na PR) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 395/1992 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Liberec, Jablonec nad Nisou obec s rozšířenou působností: Frýdlant, Tanvald obec s pověřeným obecním úřadem: Frýdlant, Tanvald obec: Bílý Potok, Kořenov katastrální území: Bílý Potok pod Smrkem, Jizerka Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Rezervaci tvoří dvě nestejně velké části propojené vymezeným ochranným pásmem. Vlastní rezervace má dle lesní obrysové mapy výměru 66,41 ha (hlavní část 53,31 ha, menší část 13,11 ha), ochranné pásmo zaujímá 71,90 ha. Dle zřizovacího výnosu z r je výměra rezervace i ochranného pásma značně menší 57,76 ha (S)PR a 57,47 ha OP, rozdíl se týká většiny plochy nynějšího lesního dílce 241 A (sz. část rezervace), která byla k rezervaci po dohodě se státními lesy přičleněna až v r Území se nachází na hranici okresů Liberec a Jablonec na Nisou, jíž tvoří Krásný potok. Převážná část rezervace leží v okrese Jablonec nad Nisou, na k. ú. Jizerka, ochranné pásmo je rozděleno okresní hranicí přibližně na polovinu. Strana 3

4 Plán péče o PR Černá jezírka Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Černá jezírka k. ú Bílý Potok pod Smrkem parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1760/9 lesní pozemek Celkem výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a digitalizace, totéž následující tabulky Tabulka 2: Parcelní vymezení PR Černá jezírka k. ú Jizerka parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1772/1 lesní pozemek vodní plocha koryto vodního toku ? přirozené nebo upravené Celkem Parcela č (Krásný potok) je dle zřizovacího výnosu součástí rezervace, není však jasné, v jakém plošném rozsahu; dle značení v terénu hranice PR prochází po pravém břehu potoka a parcela potoka tak do rezervace nezasahuje, což se vzhledem k topografii území jeví logické. Ochranné pásmo Tabulka 3: Parcelní vymezení OP PR Černá jezírka k. ú Bílý Potok pod Smrkem parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1760/9 lesní pozemek Celkem Tabulka 4: Parcelní vymezení OP PR Černá jezírka k. ú Jizerka parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1772/1 lesní pozemek vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené Celkem Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 66,41 71,70 vodní plochy 0,20 trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 66,41 71,90 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 5 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok 0,20 neplodná půda ost. způsoby využití Strana 4

5 Plán péče o PR Černá jezírka 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně, nadregionální biocentrum NC 83 Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jizerské hory evropsky významná lokalita: ne Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny, rašelinišť a krajinných útvarů. (čl. 1, odst. 2 přílohy VII výnosu MK ČSR č /87-VI/2 ze dne ) Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy název ekosystému (kód biotopu) rašelinné a podmáčené smrčiny (L9.2A, L9.2B) podíl plochy v ZCHÚ* cca 70 % popis ekosystému Tabulka 6 převážně stará, etážovitá rašelinná smrčina (Sphagno-Piceetum), rozpadlá, se zbytky souší a různým stupněm přirozené obnovy nestejného vzrůstu, zčásti i s obnovou umělou, včetně pomístné podsadby kleče; dále vitálnější porosty středního věku, na přechodu do podmáčených poloh (Bazzanio- Piceetum) klečové porosty (R3.2) 2,5 % menší, víceméně souvislé porosty původní kleče na vrchovištních jádrech Černých jezírek a Tetřeví louky, zčásti rozvolněné, se světlinami; as. Pino mugo-sphagnetum bezlesí vrchovištního typu (R3.1, R3.3) 1,5 % vesměs jen maloplošně dochovalá společenstva bultů svazů Sphagnion medii a Oxycocco-Ericion a šlenků sv. Leuko-Scheuchzerion palustris, na Tetřeví louce a vlastních Černých jezírkách relativně bohaté populace kriticky ohrožené blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) bezlesí pramenného typu (R2.3) 1,5 % řada menších rašelinných bezlesí svahových a údolních poloh, se společenstvy ± minerotrofního charakteru, sv. Sphagno recurvi-caricion canescentis, fragmentárně i sv. Montio-Cardaminion (potoční prameniště) *údaje v procentech pro vlastní rezervaci, stanoveno odhadem; ekosystémy prvního a posledního typu jsou významně rozšířeny i v ochranném pásmu Strana 5

6 Plán péče o PR Černá jezírka Použité kódy biotopů: L9.2A rašelinné smrčiny, L9.2B podmáčené smrčiny, R2.3 přechodová rašeliniště, R3.1 otevřená vrchoviště, R3.2 vrchoviště s klečí, R3.3 vrchovištní šlenky 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Evropsky významné druhy a ptáci název druhu Aegolius funereus sýc rousný Tetrao tetrix tetřívek obecný aktuální početnost/ vitalita populace v ZCHÚ součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá, nepravidelně hnízdí 0-2 kohouti, součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá stupeň ohrožení zranitelný ohrožený Tabulka 7 popis biotopu druhu smrčiny rašelinná bezlesí 1.9 Cíl ochrany Cílem ochrany je rašelinný biotop či ekosystém s maximálním možným uplatněním přirozených procesů. V relativně zachovalých smrčinách by měla být vyloučena jakákoliv pěstební činnost nejen umělá obnova, ale i výchovné zásahy. Určité intervence jsou naopak žádoucí v porostech založených uměle, zejména pak v mlazinách se stanovištně nepůvodními dřevinami, které by měly být z porostů postupně odstraněny. Následně i tyto porosty budou ponechány samovolnému vývoji. Minimalizován by měl být i rozsah nahodilých těžeb, kde konečné rozhodnutí této citlivé otázky závisí na postoji orgánu ochrany přírody. Podobný přístup lze doporučit i u části porostů v ochranném pásmu, zejména pak v případě rašelinných a výrazně podmáčených poloh. Tyto porosty by měly získat přírodní charakter, s minimálním hospodářským usměrňováním. V sušších polohách, které jsou z hlediska předmětu ochrany méně významné, lze připustit omezené produkční využití. Může zde probíhat porostní výchova s využitím probírkové hmoty. Obnovní těžby by měly být realizovány výběrným případně skupinově clonným způsobem. Je zde žádoucí ponechání části stromů na dožití a celkové prodloužení mýtného věku. Kůrovcovou hmotu lze zpracovávat obvyklým způsobem. PR Černá jezírka zahrnuje nejrozsáhlejší komplex rašelinišť náhorního typu v Jizerských horách. Tato ekologická charakteristika předznamenává i současný nepříliš uspokojivý stav biotopů. Existence rašeliniště je zde převážnou měrou závislá na srážkové činnosti, což je významný rozdíl oproti nedalekým rozsáhlým rašeliništím v údolí Jizery a Jizerky. Relativně sušší podnebí posledních desetiletí má za následek vysýchání vrchoviště, na němž se současně podílí i rozsáhlá podzemní eroze. Jí lze snad přičítat zánik dříve největšího vrchovištního bezlesí v území Krásné louky, jejíž výměra na počátku 20. století činila cca 6 ha (cf. SCHIFFNER 1908). Druhým nepříznivým faktorem je expozice území vůči depozicím okyselujících látek a nepatrná pufrační schopnost vrchovištních půd. To se odráží v nízké vitalitě mladého i staršího smrkového porostu a jeho zvýšené náchylnosti na poškození kůrovcem (zejména lýkožroutem lesklým). V současnosti již rašelinná bezlesí zaujímají jen velmi malou část území rezervace, o to jsou však cennější to platí zejména o vrchovištních bezlesích Černá jezírka a Tetřeví louka, která i přes svoji nevelkou rozlohu patří k botanicky nejvýznamnějším lokalitám tohoto druhu v celých Jizerských horách. Určujícím rysem území jsou nicméně rašelinné, okrajově též podmáčené smrčiny. Navzdory svému již vzpomenutému narušení představují hodnotný biotop, který si zasluhuje maximální možnou ochranu. Jde často o torza velmi starých porostů vzniklých přirozenou cestou a jen minimálně usměrňovaných lidskou činností. K jejich největšímu antropickému ovlivnění došlo až v poslední době, kdy po plošném poškození imisemi a hmyzími škůdci v 80., případně ještě 70. letech byly prováděny podsadby smrku ztepilého a kleče, vzhledem k postupně se dostavující přirozené obnově zcela zbytečné. Část poškozených porostů byla také smýcena, což zhoršilo možnosti následné obnovy. V posledních letech na území rezervace probíhá poměrně intenzivní nahodilá těžba stromů napadených kůrovcem. Strana 6

7 Plán péče o PR Černá jezírka 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina. Soušská hornatina zaujímá západní, střední a východní část Jizerské hornatiny. Je to plochá kerná hornatina sklánějící se od severu k jihu, složená z výrazně porfyrického granodioritu až adamellitu, charakterizovaná širokými rozvodními hřbety se zbytky sníženého třetihorního zarovnaného povrchu (etchplénu), klenbovitými vrcholy a suky, širokými třetihorními údolími s mocnými zvětralinami a okrajovými zlomovými svahy rozbrázděnými hustou sítí hlubokých údolí s vodopády v povodí Jizery a Lužické Nisy. Vyznačuje se též četnými tvary zvětrávání a odnosu hornin a hojnými ložisky rašeliny. Nejvyšším vrchem této geomorfologické jednotky je Černý vrch (1025 m), dalšími význačnými kótami jsou Jelení stráň (1018 m), Bukovec (1005 m), Zámky (1002 m), Pytlácké kameny (975 m), Zelený vrch (966 m), Olivetská hora (886 m), Brdo (876 m), Mariánská hora (874 m), Poledník (864 m), Slovanka (820 m), Žulový vrch (743 m). Přírodní rezervace Černá jezírka a její ochranné pásmo se nachází v rovinatém náhorním terénu v nezřetelné rozsoše Středního jizerského hřbetu, převážně jižně od spojnice Zeleného kamene (933 m) a Českého vrchu (918 m). Území kulminuje plochým návrším s nadmořskou výškou asi 912 m, po němž probíhá hlavní evropské rozvodí. Terén se místy svažuje k jihozápadu a k severovýchodu, k jeho větší členitosti přispívá erozní činnost Krásného potoka a Příčné vody. Nejnižší bod při Krásném potoce leží ve výšce cca 885 m. Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list Liberec (CHALOUPSKÝ 1988), výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do karbonu. V jejím nadloží se na celém území vlastní rezervace a zčásti i v ochranném pásmu nachází členité rašelinné ložisko, které je v citované mapě zakresleno v podobě čtyř enkláv. Jde zřejmě o jedno z nejstarších vrchovišť Jizerských hor, které vznikalo již během preboreálu (před lety) a do té doby narostlo do mocnosti až 4 m (MEJSTŘÍK /1969, sec. KNÍŽETOVÁ 1978/ uvádí průměrnou mocnost ložiska rašeliny cm, nejvyšší zjištěnou 440 cm). Již delší dobu ale rašeliniště stagnuje a dochází k jeho přirozené degradaci. Ta se projevuje i velmi charakteristickými pseudokrasovými jevy (propadáním rašeliny, pseudozávrty a ponornými toky; viz též NEVRLÝ 1962, JÓŽA & VONIČKA 2004), které jsou podmíněny již neobvyklou mohutností rašelinného ložiska a zřejmě i vyklizovací činností podzemních toků. Tyto jevy se ponejvíce vyskytují v širší oblasti Velké a Malé Krásné louky, kde zřejmě vedly k zániku dříve rozsáhlých vrchovištních bezlesí. S podobnými projevy se lze ovšem setkat i na dalších místech, zejména v západní části ochranného pásma Půdní poměry V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, většinou jen málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní přehled podává Půdní mapa ČR, list Liberec (TOMÁŠEK 1995). V území jsou vyznačeny tyto základní mapovací jednotky: rašeliništní půda přechodová mezotrofní, na substrátu rašeliny vrchovištní; vůdčí jednotka území rezervace, menší měrou zasahuje do ochranného pásma, zejména jeho západní části; Strana 7

8 Plán péče o PR Černá jezírka glej zrašelinělý, převážně na podloží kyselých intruziv (žuly), na východě okrajově též na vrchovištní rašelině; tato jednotka tvoří převážně úzký lem rašelinných půd, jedná se o vrchovištní laggy; podzol zrašelinělý, na substrátu kyselých intruziv; jednotka zaujímá sušší polohy mimo vrchoviště, souvisleji je rozšířena v ochranném pásmu. Citovaná mapa vznikla interpretací lesní typologické mapy a její kombinací s geologickou mapou měřítka 1: (legenda půdotvorných substrátů). Převod typologických jednotek na půdní jednotky není ale vždy realistický, což se týká první z výše zmíněných jednotek. Na většině území rozhodně nelze hovořit o mezotrofní rašelinné půdě, neboť ta zde má (s výjimkou sníženin při Krásném potoce a v menší míře i na dalších místech) vysloveně vrchovištní charakter. K nepřesné interpretaci zřejmě přispělo to, že převažujícím SLT na území rezervace je 7R, tedy kyselá rašelinná smrčina, nikoliv 8R, tedy vrchovištní smrčina. Označení kyselá ovšem ukazuje na celkově dystrofní, nikoliv mezotrofní charakter půd, z čehož je patrné, že jde o interpretaci vysloveně chybnou. Pokud převezmeme obsah typologické mapy a doplníme jej o správnější interpretaci lesních typů. získáme následující obraz: Tabulka 8: Lesní typy v území a jim odpovídající půdní jednotky (názvosloví viz HRAŠKO et al. 1991) lesní typ 6R1 svěží rašelinná smrčina šťavelová 7R2 kyselá rašelinná smrčina borůvková 7R3 kyselá rašelinná smrčina bezkolencová 8K2 kyselá smrčina třtinová půdní typ* hektary procenta PR OP celkem PR OP celkem organozem mezická 0,92 0,92 1,38 0,67 organozem fibrická (sušší) 49,04 22,18 71,22 73,84 30,84 51,49 organozem fibrická (vlhčí) 1,51 1,51 2,28 1,09 podzol typický až organozemní 0,49 28,06 28,55 0,74 39,02 20,64 organozem glejová až glej 10,05 21,62 31,67 15,13 30,07 22,90 organozemní organozem fibrická (vlhčí) 1,54 1,54 2,32 1,11 8G3 podmáčená smrčina třtinová 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová 9R1 vrchovištní kleč organozem fibrická (vlhčí) 2,86 0,05 2,91 4,31 0,07 2,10 Celkem 66,41 71,91 138,32 100,0 100,0 100,0 *) názvosloví půdních jednotek dle morfogenetického klasifikačního systému půd (HRAŠKO et al. 1991); dle novějšího taxonomického klasifikačního systému (NĚMEČEK et al. 2001) jsou názvy výše jmenovaných jednotek následující: organozem mezická, organozem fibrická, podzol modální, podzol humusový, glej histický Klimatologie Podnebí oblasti je především ovlivňováno skutečností, že Jizerské hory tvoří první významnější překážku vlhkému oceánskému proudění od severu až severozápadu. Mohutné, příkře se zdvihající severní úbočí hor s relativní výškou m má výrazný kondenzační účinek a podmiňuje bohatou srážkovou činnost. Existence rozsáhlé náhorní plošiny s nezanedbatelnou plochou rašelinišť a mírněji spadající jižní svahy mají za následek, že nedochází k typickým fénovým situacím, ale ke zformování relativně chladného a vlhkého podnebí na většině plochy hor. Teplotní a zejména srážkové charakteristiky tak vykazují hodnoty, které bychom ve středoevropském prostoru očekávali ve větších nadmořských výškách. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Jádrová část hor, včetně zájmové lokality, je zahrnuta Strana 8

9 Plán péče o PR Černá jezírka do okrsku CH 6 s touto charakteristikou: léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, přechodné období dlouhé, s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká, s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Klima oblasti má zřetelné rysy hygrické, zčásti i termické oceánity, která se projevuje vyrovnaným chodem srážek a teplot. Zajímavá je zejména srážková křivka, která je v návětrné části hor poměrně plochá, přičemž podíl srážek za teplý a chladný půlrok je zhruba 1:1. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PR Černá jezírka lze extrapolací očekávat průměrné roční teploty pod 4 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5 C a měsíce července kolem 13 C. Roční suma srážek dosahuje zřejmě hodnot mezi 1500 a 1600 mm. Vyšší srážkový úhrn lze předpokládat v souvislosti s náhorní polohou v blízkosti návětří údolí Smědé, i když nelze vyloučit určitý stínící vliv Plochého vrchu. S náhorní polohou souvisí i lepší cirkulační podmínky v porovnání s pánevními lokalitami jako je Velká a Malá jizerská louka či Rybí loučky. To se projevuje v menším rozpětí denních teplot, zejména v méně výrazných teplotních minimech a v nižším riziku pozdních mrazů. Tato skutečnost je důležitým životním faktorem pro rostliny, zejména pro smrk, který je tu méně poškozován mrazy než v již jmenovaných pánevních lokalitách. Relativně oceánické ladění zdejšího klimatu se odráží i v zastoupení určitých rostlinných společenstev. Tabulka 9: Roční chod teplot za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Tabulka 10: Roční chod srážek za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy ote- Strana 9

10 Plán péče o PR Černá jezírka vřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí) Hydrologie Zájmové území se nachází na hlavním evropském rozvodí, které prochází nejzápadnější částí území, včetně vrchoviště Černá jezírka. Nevelké území na západ od tohoto rozvodí je odvodňováno jednou z větví Černé Smědé do Smědé, Nisy, Odry a Baltského moře, zbytek území náleží do povodí Jizery a tím i k vodám Severního moře. Jihovýchodní část území je odvodňována Příčnou vodou, severozápadní pak Krásným potokem. Oba tyto potoky na území rezervace také pramení. Krásný potok pramení v mělké, silně zamokřené úžlabině mezi vrchovištními komplexy Černých jezírek a Tetřeví louky. Odsud teče na severovýchod, převážně v ochranném pásmu, kde vytváří mělké, ale zaříznuté údolíčko s poměrně výrazným spádem a s kamenitým až balvanitým korytem. Na severu pak tvoří západní hranici menší části vlastní rezervace, jeho tok se zde zmírňuje. Zájmovým územím protéká v délce asi 1300 m. Po opuštění rezervace pokračuje mírným severním úbočím Středního jizerského hřebene a po asi 1 km ústí zprava do Jizery. Příčná voda má svůj počátek v prostoru (Velké) Krásné louky, v nepříliš výrazné pánevní sníženině při úpatí starého vrchoviště. Územím protéká jen krátce a opouští je v jeho jv. cípu, o necelý kilometr dále pak ústí zleva do Jizerky. Vodní plochy jsou v území zastoupeny rašelinnými jezírky, která jsou nejlépe vyvinuta na vrchovišti Černá jezírka. V hlavní části louky se nachází veliký blänk o rozměru přibližně 25 x 20 m a hloubce alespoň 2 m. Vně klečového pásma pak leží další blänk menších rozměrů, t. č. hustě zarostlý řasami. V oddělené části louky pak leží mělké jezírko členitého tvaru (šlenk). Rozlehlé jezírko je situováno v nižším terénním stupni pod klečovištěm. Měří asi 30 x 20 m, ale je mělčí, s povlovnými břehy, zčásti obnaženými. Mimo vlastní Černá jezírka se významnější vodní plochy nacházejí již jen na Tetřeví louce. Největší blänk tu měří asi 12 x 8 m včetně mělkého a občas obnažovaného pobřežního pásma. Dále se na této louce nachází několik menších blänků a množství mělkých, často vysychajících šlenků. Poslední jezírko blänk se nachází v jádrové části prakticky zaniklého bezlesí Krásná louka. Je nepravidelného tvaru, asi 10 x 5 m velké a překryté ostřicovo-rašeliníkovým porostem, který maskuje vodní hladinu. NEVRLÝ (1962) nedaleko odsud uvádí i známky většího jezírka, které zaniklo poté, co voda odtekla pseudozávrtem Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Použité názvosloví cévnatých rostlin vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů z přehledu KUČERA & VÁŇA Strana 10

11 Plán péče o PR Černá jezírka Potenciální přirozená vegetace. Centrální část Jizerských hor je spojována s představou souvisle vyvinutých klimaxových smrčin. Tento rozšířený názor se promítl i do obsahu lesní typologické mapy, kde je na velké rozloze mapován 8. lesní vegetační stupeň (smrkový) a téměř veškerou zbývající plochu centrální části hor vyplňuje 7. stupeň bukosmrkový (tj. s převažujícím smrkem). Paleobotanické průzkumy ale dosvědčují, že v minulosti tomu tak vždy nebylo. Z rozboru fosilních pylových spekter, dochovaných v rašelinných substrátech náhorních poloh, je zřejmý vysoký podíl, místy až převaha pylového spadu buku a jedle. Je přitom zajímavé, že zastoupení pylu obou těchto dřevin, zejména ale buku, je ve vrcholových polohách vyšší než v lokalitách níže položených. Na území dnešní přírodní rezervace prováděli palynologické průzkumy PLAIL (1927) a PUCHMAJEROVÁ (1929), oba na vrchovišti Černá jezírka. Výsledky jejich práce se ovšem shodují pouze částečně. PLAIL (1927) analyzoval rašelinný profil 230 cm hluboký. V jeho nejspodnější části má maximum borovice (83 %) a líska (48 %), objevuje se již smrk (asi 5 %), podíl břízy je kolem 10 %, nevýrazné maximum zde má i vrba. Jde zřejmě o mladší boreál, neboť v dalších vzorcích křivka lísky rychle klesá, krátce po ní i křivka borovice ve prospěch smrku. Ve vzorku ze 170 cm dosahuje smrk dílčího maxima asi 22 %, líska je již na 14 %, pylový spad borovice s 63 % je stále zdaleka dominantní. Asi 7% zastoupení dosahují dřeviny smíšených doubrav, z nich především lípa. Vzorek z hloubky pod 130 cm (132 cm?) odpovídá zřejmě teplé a vlhké periodě, neboť v něm dosahují maxima dřeviny smíšených doubrav (16 %), dílčí maximum má líska (téměř 30 %), smrk klesá na 27 %, borovice na 46 %, poněkud výrazněji se uplatňuje i pyl olše (asi 5 %). Ve vzorku s cca 110 cm se poprvé objevuje buk a jedle, dílčího maxima dosahuje borovice (53 %), smrk má 29 %, zatímco teplomilnější dřeviny jsou na ústupu (líska postupně padá pod 10 %). Ve vyšších vrstvách nastává vzestup pylu buku a jedle. V 73 (?) cm má jedle 12 % a buk 14 %, křivky smrku a borovice se sbližují, což ukazuje i na stárnutí vrchoviště a rozmach rašelinného lesa na úkor klečových porostů a otevřených ploch. V hloubce 33 cm dosahuje svého maxima buk (18 %) o 10 cm výše jedle (34 %), smrk má jen 27 % a borovice ve 33 cm dokonce méně než 10 %. V okolních lesích v té době jednoznačně převažoval buk s jedlí, smrk byl vázán pouze či převážně na rašelinné půdy. Z dostupného materiálu není zcela zřejmé, co se dělo s vrchovištěm jisté je pouze to, že kleč z území téměř vymizela. Zda se tak stalo ve prospěch bezlesí a pyl buku a jedle pochází z větší vzdálenosti či zda jedle se smrkem zcela opanovala blízké okolí, zůstává otázkou. V nejsvrchnější části profilu lze však pozorovat prudký vzestup křivky borovice až na 54 % v subrecentní vrstvě, podíl buku i jedle postupně padá na shodných 10 %, smrku na asi 19 %, mírně se zvyšuje zastoupení lípy (asi 4 %). Tento nejmladší vzorek patrně odpovídá historické době, nanejvýš ale konci 18. století, současné období smrkových monokultur není zachyceno, patrně z důvodu, že růst rašeliny v této době již prakticky ustal. Údaje PLAILA za období kulminace křivky buku převzal do své souborné práce i FIRBAS (1929: 234). PUCHMAJEROVÁ (1929) zachytila profil 360 cm hluboký. S větší hloubkou zjevně souvisí i větší stáří rašeliny, jak ukazují pylová spektra nejspodnějších vzorků. Profil dole začíná s 90 % pylu borovice a zhruba 5 % břízy a vrby, zatímco líska i smrk se ještě nevyskytují. Lze tedy usuzovat, že nejspodnější 2 vzorky náleží ještě preboreálu. V 340 cm se objevuje líska, o 10 cm výše smrk, jejich křivky ale stoupají jen pomalu. Líska má maximum kolem 30 % teprve ve 250 cm, záhy ji se stejnou hodnotou následuje smrk. Zvláštní je, že již v této hloubce se objevuje buk, od 210 cm jedle a současně dochází k rychlému poklesu křivky lísky. Je zřejmé, že v této části profilu je poměrně velký hiát, zahrnující mladší boreál (maximum lísky a smíšených doubrav) a větší část atlantiku. Absence tohoto dlouhého úseku byla zřejmě způsobena erozí (odplavením), možná dekompozicí sedimentu. Celé dva metry profilu tak náleží mladšímu holocénu. Křivky buku a jedle, stejně jako borovice a smrku jsou navzájem sblížené a tyto dvojice se vůči sobě chovají recipročně. Všechny čtyři křivky se protínají v hloubce 130 cm na hodnotě asi 22 %, v dalších vzorcích jedle s bukem překračující podíl 30 % (jedle má poněkud vyšší zastoupení). Přitom je patrný podobně jako u PLAILA, pokles křivky borovice pod 10 %, což lze označit za hodnotu blízkou pozadí. Zastoupení pylu dalších dřevin je slabé, pouze líska místy slabě převyšuje 5 %, což je ale opět pozaďová hodnota. V nejmladší části sedimentu roste podíl borovice, smrk a jedle mají dočasně srovnatelné zastoupení kolem %, buk je již pod 20 %. Ve 30 cm se náhle objevuje 17% podíl olše, současně již probíhá ústup jedle pod 20 % a buku na cca 10 %. V nejmladším vzorku má buk i jedle přibližně 7 %, smrk 36 % a borovice 44 %. Tento stav opět odpovídá zhruba konci 18. století. Oba popsané profily se tedy zvláštním způsobem doplňují. Profil PLAILŮV zachycuje zřejmě souvisle období posledních 8000 let, s výjimkou posledních století, profil PUCHMAJEROVÉ pod hiátem téměř plynule navazuje na spodní okraj PLAILOVA profilu a také na svrchní straně je zřejmě ukončen o něco později. V souhlase s dnešním vymezením typologických jednotek lze tak stanovit přirozenou druhovou skladbu lesů před kolonizací širšího území (kolem r. 1200). Vrchovištní jádra tvořila be- Strana 11

12 Plán péče o PR Černá jezírka zlesí s enklávami kleče, zřejmě ve větším rozsahu než dnes. Na ně pak navazovaly rozsáhlé rašelinné smrčiny, místy snad ještě s dožívající klečí. Po obvodu vrchovišť byla vytvořena pásma podmáčených smrkových jedlin, v hydromorfně neovlivněném, poněkud svažitějším terénu pak lze předpokládat jedlosmrkové bučiny, místy pak, jako v zářezu Krásného potoka snad i bukové jedliny. V dnešní potenciální přirozené vegetaci je podíl jedle nižší, ne však nulový. Na vlhčích lokalitách bývá nahrazena smrkem, na sušších je provázena bukem. Přirozený podíl buku ale zřejmě není nikde v území příliš vysoký. Buk je vždy spíše jen přimíšenou dřevinou ke smrku a jedli. Je to podmíněno tím, že i na nejsušších lokalitách mají půdy mírný sklon k zamokřování a rašelinění, roli sehrává i náhorní poloha se zpomaleným odtokem chladného vzduchu. Přestože oblast Černých jezírek leží již mimo mrazové sníženiny, v údolích Jizery a Jizerky, jezera chladného vzduchu v těchto úvalech někdy zasahují až do oblasti Českého vrchu, což se projevuje na poškození smrkových letorostů mrazem. Buk, jakožto dřevina vůči mrazům citlivějším, by tímto mohl být omezován v růstu. Z fytocenologického hlediska tvoří potenciální přirozenou vegetaci území lesní asociace Sphagno-Piceetum, Bazzanio-Piceetum a Calamagrostio villosae-piceetum (zejména typické subasociace, v rámci ní pak často var. eriophorosum). Na vrchovištích a přechodných rašelinách (prameništích) jsou pak přirozeně rozšířena nelesní společenstva svazů Sphagnion medii a Sphagno recurvi-caricion canescentis, vzácněji i sv. Leuko-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Ericion. Botanická prozkoumanost území. Jeden z prvních botanických popisů území podává SCHIFFNER (1908). Jako bryolog si všímá především rozšíření mechorostů, připojuje ale i základní údaje o rozšíření vyšších rostlin. Jeho popis Černých jezírek v podstatě odpovídá jejich dnešnímu stavu (s výjimkou okolního lesa). SCHIFFNER odsud zmiňuje hojné Eriophorum vaginatum a Trichophorum cespitosum, ze šlenků pak hojnou Carex limosa a Scheuchzeria palustris. Ve vodách jezírka pak uvádí vzácnou játrovku Cladopodiella fluitans, která zde roste dodnes (VÁŇA 2007). Velmi obšírně popisuje Krásnou louku, která byla tehdy zdaleka největším přirozeným bezlesím v komplexu Černých jezírek. Tento popis stojí za ocitování, neboť přibližuje dnes již sotva představitelný někdejší stav této lokality: své jméno si zasluhuje plným právem, neboť krajinářsky je snad nejkrásnější z klečových luk a zároveň představuje přímo typ klečové louky. Botanikovi, který Jizerskými horami jen letmo prochází a přesto chce získat patřičnou představu o nanejvýš zajímavé formaci klečových luk, může návštěva této obzvláště charakteristické louky posloužit takříkajíc jako paradigma. Značně velká louka téměř kruhového tvaru měří asi 300 x 250 m a leží uprostřed divoké vysoké smrčiny, která si díky početným vývratům (ztrouchnivělé a popadané kmeny) a často bažinatému, lesními rašeliníky pokrytému povrchu, zachovává téměř pralesovitý charakter. Hranice vysokého lesa vůči louce je tak ostrá a bezprostřední, že bychom za poslední lesní houštinou očekávali malé jezírko. Pohled na louku je ale ještě překvapivější. Na ploše tvořené převážně žlutými, zelenými, zlatohnědými a skvostně červenými polštáři rašeliníků jsou roztroušeny nádherné skupiny nízké (jen asi 1 m vysoké) husté, krásně tvarované kleče, jejíž hustá masa větvoví ční stejně vysoko, jako uměním zahradníka vypěstěné živé ploty tisu ve francouzském parku. Parkovitý vzhled je ještě umocněn tím, že některé průseky jsou proraženy klečovými houštinami jako cesty v parku. Mezi klečovými keři se nachází větší rašelinné jezírko, jinak se černá rašelinná půda jen zřídka objevuje mezi rašeliníky a ostřicemi. Mimo kleč vyšší rostliny silně ustupují; jen zřídka se mísí do vůkol zcela převládajících rašeliníků pro všechny louky tak charakteristické brusnice, suchopýrek, suchopýr, ostřice, šicha etc., malého uplatnění mají i další mechy a játrovky. Z mechů pozorovaných na Krásné louce jsou nejtypičtější tyto: Sphagnum girgensohnii var. stachyodes, S. acutifolium var. versicolor a var. rubrum, S. fuscum (většinou v méně nahnědlých formách), S. quinqueforium, S. medium Strana 12

13 Plán péče o PR Černá jezírka (nehojně, často jen mezi S. fuscum), S. dusenii, S. recurvum var. amblyphyllum, Polytrichum strictum (většinou sterilní mezi rašeliníky), P. formosum, Hypnum, fluitans (často plodné), také var. falcatum Br. eur. a v jezírku plovoucí var. submersum, Aulacomnium palustre, Lophozia floerkei bohatě v rozmanitých formách, L. inflata (většinou laxní až submerzní formy) s posledně jmenovanou také Cephalozia fluitans, C. connivens, Leptoscyphus anomalus, Kantia trichomanis (na sušších místech) a na vývratech a větvích kleče na okraji louky: Dicranum fuscescens, Lophozia porphyroleuca, Cephalozia leucantha, Hypnum pallescens etc. Západně od Krásné louky leží celkem blízko druhá klečová louka, která je menší (cca 200 x 150 m), ale jinak je podobně utvářena; volné, rašeliníkem pokryté plochy jsou zde více zastoupeny, kleč je vzácnější a více roztroušená. Druhá zmiňovaná enkláva je Tetřeví louka, z popisu je zřejmé, že zde kleč tehdy ještě netvořila souvislé porosty jako v současnosti. Samotná Krásná louka v průběhu 20. století zanikla, dnes na ni upomíná jen malý porost kleče kolem nevelkého, zarostlého blänku, v širším okolí pak propady se zbytky porostů Trichophorum cespitosum. Bezlesí v nějaké podobě existovalo ještě před 50 lety, jak vyplývá z popisu NEVRLÉHO (1962): Velmi rozsáhlá, členěná a nevýrazně od lesa odlišená louka se značným okrajovým lesním rašeliništěm, svažujícím se k jihu. V lese ukryto i největší (asi 7 x 7 m velké) jezírko od středu zarůstající. Několik menších vodních ploch je roztroušeno v okolí. (...) Kleč se vyskytuje v nesouvislých enklávách na různých částech louky, nejvíce na severu. Počátkem 20. století prováděli v území paleobotanické průzkumy již jmenovaní PLAIL (1927) a PUCHMAJEROVÁ (1929). PLAIL uvádí i stručnou botanickou charakteristiku území, Černá jezírka zmiňuje ve své práci o rostlinstvu Frýdlantska též FIRBAS (1929). Topografické poměry jizerskohorských rašelinišť přehledně vyhodnotil NEVRLÝ (1962). V novější době v širším území botanizoval PLOCEK (1974, ), vegetaci rašelinišť podrobněji zkoumala HOUŠKOVÁ (1981). Na území rezervace a jejího ochranného pásma zapsala celkem 19 fytocenologických snímků. Botanický inventarizační průzkum prováděla KNÍŽETOVÁ (1978), která zaznamenala 15 snímků z různých částí území. Rašeliníky rezervace vyhodnotil v samostatné práci LORBER (1986). V roce 1991 byla lokalita Tetřeví louka zařazena do sítě rašelinišť, na nichž probíhá monitoring stanovištních a vegetačních změn (RYBNÍČEK ); byly zde založeny tři trvalé plochy. Autor tohoto textu shrnul přírodní podmínky území v podkladovém materiálu pro plán péče (VIŠŇÁK 2000). Mechorosty jádrových území studoval v nedávné době VÁŇA (2007). Květena území. Celkově bylo z území dosud uváděno 107 taxonů cévnatých rostlin, včetně druhů dnes již nezvěstných. Při prvním inventarizačním průzkumu (KNÍŽETOVÁ 1978) bylo zaznamenáno 60 druhů, při dalším průzkumu v r to bylo 70 druhů a při aktuálním šetření v r již 84 druhů cévnatých rostlin. Přitom je nutné uvést, že poslední dva průzkumy neměly inventarizační charakter a nemusí tudíž květenu území pokrývat v úplnosti. V tomto roce byl v území poprvé nalezen druh Dactylorhiza fuchsii, byl potvrzen výskyt Montia hallii dokládaný již dříve Plockem, nepodařilo se však ověřit výskyt Epilobium nutans uváděný týmž autorem (PLOCEK 1974). Rovněž nebyl potvrzen starší údaj (SMRŽ 1951) o výskytu Carex hartmanii. Byla ověřena jedna ze dvou uváděných lokalit Ledum palustre (na Černých jezírkách, naproti tomu na Tetřeví louce nebyl rojovník dohledán). Oproti poslednímu průzkumu z r byly zjištěny nové výskyty některých druhů, jako např. Drosera rotundifolia (nyní již na 8 bezlesích) či Trichophorum cespitosum (kromě Černých jezírek a Tetřeví louky i na několika místech v prostoru zaniklého bezlesí Krásná louka). Význačná květena území je shrnuta do následující tabulky. Je v ní celkem 18 druhů z červeného seznamu, z toho 1 v kategorii taxonů kriticky ohrožených (Scheuchzeria palustris), 3 v kategorii taxonů silně ohrožených (Andromeda polifolia, Carex limosa, Montia hal- Strana 13

14 Plán péče o PR Černá jezírka lii), 9 v kategorii taxonů ohrožených (Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Epilobium obscurum, Huperzia selago, Ledum palustre, Luzula sudetica, Lycopodium annotinum, Oxycoccus palustris a Trichophorum cespitosum a 5 v kategorii vzácnějších taxonů vyžadujících pozornost (Betula carpatica, Blechnum spicant, Dactylorhiza fuchsii, Empetrum nigrum a Epilobium palustre). Druhů zvláště chráněných dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. je celkem 11, z toho 1 kriticky ohrožený, 4 silně ohrožené a 6 ohrožených. Kromě vitální populace Scheuchzeria palustris je třeba vyzdvihnout výskyt Ledum palustre, jediný recentní v celých Jizerských horách. Tabulka 11: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území vědecké jméno české jméno R1 R2 OP čs vyhl Andromeda polifolia kyhanka sivolistá x x C2 3 Betula carpatica bříza karpatská. x C4 Blechnum spicant žebrovice různolistá x x C4 Carex limosa ostřice mokřadní x x 1.. C2 2 Carex pauciflora ostřice chudokvětá lit. x C3 Dactylorhiza fuchsii prstnatec Fuchsův pravý C4 3 Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá x x C3 2 Empetrum nigrum šicha černá x x 1 1. C4 2 Epilobium obscurum vrbovka tmavá C3 Epilobium palustre vrbovka bahenní. x C4 Huperzia selago vranec jedlový. x C3 3 Ledum palustre rojovník bahenní lit C3 3 Luzula sudetica bika sudetská C3 Lycopodium annotinum plavuň pučivá x x C3 3 Montia hallii zdrojovka potoční C2 2 Oxycoccus palustris klikva bahenní x x 2 2. C3 3 Scheuchzeria palustris blatnice bahenní x x 1.. C1 1 Trichophorum cespitosum suchopýrek trsnatý x x C botanická inventarizace KNÍŽETOVÁ (1978); 2000 přírodovědné podklady pro plán péče (VIŠŇÁK 2000); R1, R2, OP orientační floristický průzkum při terénním šetření pro tento plán péče (VIŠŇÁK 2010 hoc loco), R1 hlavní část rezervace, R2 část rezervace Malá krásná louka, OP ochranné pásmo; výskyt taxonu v r a 2000 označen symbolem x, ve výčtu druhů z r uvedeny i druhy převzaté autorkou z literatury, zde jsou označeny symbolem litt. ; v r zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 druh vzácný, 2 druh roztroušený nebo místy hojný, 3 druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený). Do tabulky nejsou zařazeny druhy z území dříve uváděné, nyní však nezvěstné: Carex hartmanii (1951 SMRŽ) a Epilobium nutans (PLOCEK 1974). Betula carpatica se v území vyskytuje pouze jako vysazená. Mechorosty dílčích lokalit studoval v nedávné době VÁŇA (2007). Protože jde o velmi významnou složku rašelinných biotopů, je v dalším textu uveden úplný výčet recentních nálezů (starší nepotvrzené údaje nejsou zmiňovány) dle jednotlivých sledovaných lokalit Krásná louka játrovk y: Barbilophozia floerkei, B. lycopodioides, Bazzania trilobata, Calypogeia azurea, C. muelleriana, C. integristipula, C. neesiana, Cephalozia bicuspidata, C. lunulifolia, Gym- Strana 14

15 Plán péče o PR Černá jezírka nocolea inflata, Chiloscyphus profundus, Lepidozia reptans, Lophozia ventricosa, L. longiflora, Pellia neesiana, Ptilidium ciliare, P. pulcherrimum. mech y: Aulacomnium palustre, Dicranella cerviculata, D. heteromalla, Dicranum fuscescens, D. scoparium, Hypnum cupressiforme., Mnium hornum, Plagiothecium curvifolium, P. denticulatum, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum commune, P. formosum, P. longisetum, P. strictum, Sphagnum capillifolium, S. cuspidatum, S. fallax, S. fimbriatum, S. girgensohnii, S. magellanicum, S. papillosum, S. riparium, S. rubellum, S. russowii, S. tenellum, Straminergon stramineum, Warnstorfia fluitans. Malá Krásná louka játrovk y: Barbilophozia floerkei, B. lycopodioides, Bazzania trilobata, Calypogeia azurea, C. integristipula, C. muelleriana, Cephalozia bicuspidata, C. lunulifolia, Gymnocolea inflata, Chiloscyphus profundus, Lepidozia reptans, L. ventricosa, Pellia neesiana, Ptilidium ciliare, P. pulcherrimum. mech y: Aulacomnium palustre, Dicranella cerviculata, D. heteromalla, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Plagiothecium curvifolium, P. denticulatum, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum commune, P. formosum, P. longisetum, Sphagnum balticum, S. capillifolium, S. cuspidatum, S. fallax, S. girgensohnii, S. magellanicum, S. riparium, S. rubellum, S. russowii, S. teres, Straminergon stramineum, Warnstorfia exannulata, Warnstorfia fluitans. Černá jezírka játrovk y: Barbilophozia floerkei, Bazzania trilobata, Calypogeia azurea, C. integristipula, C. muelleriana, C. neesiana, C. sphagnicola, Cephalozia bicuspidata, C. lunulifolia, Cladopodiella fluitans, Gymnocolea inflata, Chiloscyphus profundus, Lepidozia reptans, Lophozia ventricosa, Mylia anomala, Odontoschisma sphagni, Ptilidium ciliare, P. pulcherrimum. mech y: Aulacomnium palustre, Dicranella cerviculata, D. heteromalla, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Plagiothecium curvifolium, P. denticulatum, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum commune, P. formosum, P. longisetum, P. strictum, Sphagnum balticum., S. capillifolium, S. cuspidatum, S. fallax, S. flexuosum, S. girgensohnii, S. magellanicum, S. majus, S. papillosum., S. riparium, S. rubellum, S. russowii, S. tenellum, Straminergon stramineum, Warnstorfia fluitans. Tetřeví louka játrovk y: Barbilophozia floerkei, B. lycopodioides, Bazzania trilobata, Calypogeia azurea, C. integristipula, C. muelleriana, C. neesiana, C. sphagnicola, Cephalozia bicuspidata, C. lunulifolia, Gymnocolea inflata, Chiloscyphus profundus, Lepidozia reptans, Lophozia ventricosa, Pellia neesiana, Ptilidium ciliare, Ptilidium pulcherrimum. mech y: Aulacomnium palustre, Dicranella cerviculata, D. heteromalla, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Plagiothecium curvifolium, P. denticulatum, P. laetum, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum commune, P. formosum, P. longisetum, P. strictum, Sphagnum balticum, S. capillifolium, S. cuspidatum, S. fallax, S. flexuosum, S. girgensohnii, S. magellanicum, S. majus, S. papillosum, S. riparium, S. rubellum, S. russowii, S. tenellum, Straminergon stramineum, Warnstorfia fluitans. Strana 15

16 Plán péče o PR Černá jezírka Na Krásném potoce játrovk y: Barbilophozia lycopodioides, Bazzania trilobata, Calypogeia azurea, Calypogeia integristipula, Calypogeia muelleriana, Cephalozia bicuspidata, Cephalozia lunulifolia, Gymnocolea inflata, Chiloscyphus profundus., Lepidozia reptans, Lophozia ventricosa, Lophozia longiflora, Pellia neesiana, Ptilidium ciliare, Ptilidium pulcherrimum. mech y: Dicranella cerviculata, D. heteromalla, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Mnium hornum, Plagiothecium curvifolium, P. denticulatum, Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum commune, P. formosum, P. longisetum, Sphagnum brevifolium, S. fallax, S. girgensohnii, S. magellanicum, S. riparium, S. russowii, Straminergon stramineum. Aktuální vegetaci území tvoří různě degradované zbytky přirozené lesní vegetace, menší měrou i lesní (až pasekové) formace výrazněji kulturně pozměněné, dále pak nevelké enklávy přirozených bezlesí, včetně malých zbytků porostů vrchovištní kleče. Ve vlastní rezervaci plošně zcela převažují odumřelé rašelinné smrčiny (as. Sphagno-Piceetum) s nerovnoměrnou přirozenou, zčásti i umělou obnovou. Místy, zejména v okrajových částech vrchovišť, přecházejí tyto porosty do smrčin podmáčeného typu (as. Bazzanio-Piceetum), které jsou zpravidla mladšího věku a celkově zachovalejší. Typická rašelinná smrčina v území je porostem rozpadajících se souší, s malým podílem dožívajících, obvykle značně poškozených nebo i aktuálně hynoucích smrků horní a střední úrovně. V některých úsecích starší živé stromy zcela chybějí. Podrost tvoří nerovnoměrně zapojené mlaziny, místy až tyčkoviny různého vzrůstu, obvykle méně vitální a nižší je porost v troficky nejchudších vyvýšených polohách, zatímco ve svazích na přechodu do laggu je obnova hustější a odrostlejší. V úsecích s méně souvislou obnovou byla podsazena kleč, její podíl je však celkově výrazně menší než v nedalekých NPR Rašeliniště Jizery a NPR Rašeliniště Jizerky. Rašelinné smrčiny mají charakteristický podrost s keříčky a graminoidy, v mnoha porostech se jako dominanta uplatňuje Molinia caerulea. Jinak je bylinné patro rašelinných smrčin obvykle značně chudé, ukazující na pokročilé vývojové stádium, z něhož již většinou vymizely charakteristické druhy vrchovištních bezlesí. Podmáčené smrčiny se vyvíjejí v troficky příznivějších polohách, což se mj. odráží v jejich lepším zdravotním stavu. V typické podobě jsou rozšířeny spíše maloplošně podél Krásného potoka (většinou již v ochranném pásmu) a při jv. okraji rezervace. V podrostu se jako dominanty střídají Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, obvykle dobře vyvinuté mechové patro utváří zejména Sphagnum girgensohnii a Polytrichum commune. Dále jsou v rezervaci zastoupeny mlaziny na místě odtěženého předchozího porostu. Zčásti jde o smrkové mlaziny na vrchovištním substrátu, které mají z větší části původ v přirozené obnově, podíl nepůvodních dřevin (zejména kleče) je v těchto porostech malý až nulový. Druhou část tvoří porosty mimo rašelinný podklad, povstalé převážně z umělé obnovy; ty se obvykle vyznačují vysokým podílem stanovištně nepůvodní kleče a místy i příměsí smrku pichlavého. Porosty jsou nerovnoměrně zapojené až mezernaté. Přirozená bezlesí v území zaujímají vcelku nevelké plochy. Bezlesí vrchovištního typu jsou zastoupena reziduálními ploškami na vlastních Černých jezírkách, na Tetřeví louce, Krásné a Malé krásné louce. Na všech těchto místech na bezlesí navazují zbytkové porosty původní kleče (v případě posledních dvou uvedených lokalit již plošně velmi omezené). Vegetaci bezlesí je možno klasifikovat (mimo jiné) v rámci asociací Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi, Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici, Scirpo austriaci-sphagnetum papillosi, Drepanoclado fluitantis-caricetum limosae, Scheuchzerio palustris-sphagnetum cuspidati, porostům vrchovištní kleče odpovídá as. Pino mugo-sphagnetum. Bezlesí pramenného (relativně minerotrofního) typu mají návaznost na podmáčené smrčiny, jejich výskyt je tudíž soustředěn do okrajových částí vrchovišť, s přesahy do ochranného Strana 16