I. OBSAH, ÚVOD, METODIKA, KOMENTÁŘ KAPITOLA NÁZEV STRAN GRAFY Č. I. OBSAH, METODIKA, KOMENTÁŘ 8 - II. SROVNÁNÍ DRUHŮ ZVĚŘE 4 1-4 III. DODRŽOVÁNÍ BONITACE ZVĚŘE 6 5-44 IV. DYNAMIKA SKLADBY LOVU ZVĚŘE 6 45-76 V. ZPĚTNÝ PROPOČET 6 77-96 VI. SROVNÁNÍ ORP OLOMOUCKÉHO KRAJE 5 97-106 VII. ORP ŠUMPERK 4 107-131 VIII. ORP JESENÍK 4 132-156 IX. ORP LITOVEL 4 157-175 X. ORP HRANICE 3 176-194 XI. ORP MOHELNICE 4 195-213 XII. ORP PROSTĚJOV 4 214-235 XIII. ORP OLOMOUC 4 236-255 XIV. ORP ZÁBŘEH 4 256-276 XV. ORP PŘEROV 3 277-291 XVI. ORP ŠTERNBERK 3 292-307 XVII. ORP UNIČOV 3 308-325 XVIII. ORP LIPNÍK 3 326-343 XIX. ORP KONICE 4 344-362 XX. DOZORY V HONITBÁCH 2006-2012 6 363-388 XXI. OPATŘENÍ SPÁRKATÁ 2008-2009 2 - XXII. ÚČINNOST DOZORŮ A OPATŘENÍ 1 - XXIII. ANALÝZA HONITEB 2014 11 - XXIV. ANALÝZA NENORMOVANÉ ZVĚŘE 2014 8 - XXV. ANALÝZA POMĚRU POHLAVÍ 2014 19 - XXVI. VĚKOVÉ PYRAMIDY ZVĚŘE 17 - XXVII. OBLASTI CHOVU SPÁRKATÉ ZVĚŘE 20 389-406 XXVIII. OBLASTI CHOVU VZÁCNÝCH DRUHŮ 10 407-418 ÚVOD Práce CHOVY ZVĚŘE V OLOMOUCKÉM KRAJI A ČESKÉ REPUBLICE 2005 2016 navazuje na publikaci Myslivost v Olomouckém kraji z roku 2012. Komentáře nevyjadřují oficiální názor Krajského úřadu Olomouckého kraje. Zpracovatel pracuje ve státní správě myslivosti od roku 1985. Diskuse a připomínky jsou vítány, směřujte prosím přímo na e-mail m.kvapil@kr-olomoucky.cz. Zpracovatel se omlouvá všem uživatelům honiteb, kterých se podezření ze zkreslování myslivecké statistiky netýká. - 1 -
METODIKA Analýza mysliveckého hospodaření od roku 2005 do roku 2016 vychází z dat myslivecké statistiky Mysl (MZe) 1-01 Roční výkaz o honitbách, stavu a lovu zvěře. Toto období je rozděleno do čtyř po sobě jdoucích tříletých časových úseků, ve kterých je vypočítán roční průměr dané hodnoty. Meziroční výkyvy jsou tak potlačeny a dynamika (trendy) mysliveckého hospodaření je tak názornější. Cílem analýzy bylo zjistit, jak se ve sledovaném období) vyvíjely odlov, sčítání a zpětný propočet na stavy biologicky umožňující vykázaný odlov u normovatelných druhů zvěře (včetně přepočtu na jedince spárkaté zvěře bez prasete divokého), a skladba lovu (členění samčí, samičí a mladá). Analýza porovnává Olomoucký kraj s celou Českou republikou (kapitoly II. až V.), a vzájemně obvody obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP) v Olomouckém kraji (kapitola VI.). Analýza také uvádí samostatně výsledky ORP (kapitoly VII. až XIX.), které lze považovat za vypovídající jen u srnčí a drobné zvěře, u ostatních druhů je převážně třeba vzít v úvahu migraci zvěře, která nežije uzavřena ani v honitbách, ani v obvodech ORP. Předkládaná analýza navazuje na tři obdobné rozbory mysliveckého hospodaření v Olomouckém kraji, a to na soulad mysliveckého hospodaření se zákonem o myslivosti jednotlivě pro všechny honitby kraje za roky 2011 2013, podíl nenormované zvěře na celkovém mysliveckém hospodaření za roky 2011 2013, a věrohodnost vykázané skladby odlovu za období mysliveckých roků 2006 2013. Z uvedených tří analýz v roce 2014 vyplynulo, že se možný rozpor s platnou legislativou projevoval u třech čtvrtin honiteb (celkem 283 honiteb). Podíl lovu nenormované zvěře (tzv. neomezený lov bez plánu lovu) na celkovém odlovu byl u prasete divokého 80 %, siky japonského 65 %, muflona 56 %, daňka 35 % a jelena 17 %. Skladba odlovu dle myslivecké statistiky nebyla biologicky věrohodná (mimo srnčí a kamzičí), protože tak, jak byla vykázána, by musela vést během několika let k likvidaci veškeré samičí zvěře, vykázané ve sčítání na jaře roku 2006. Analýza předpokládá, že byl odlov zvěře v uplynulých dvanácti letech vykázán pravdivě alespoň co do celkového počtu, protože tento údaj podléhá největší míře kontroly (plomby, dodávky zvěřiny). Jarní sčítání zvěře v honitbě, jak ukázaly již předchozí analýzy, jsou údajem nepoužitelným, protože snadno ze zákona sankcionovatelným, ač z povahy věci objektivně v jednotlivé honitbě nezajistitelným. Druhým předpokladem analýzy je, že v dlouhodobém průměru lze od každé samice očekávat ročně max. jedno mládě (mimo kamzíka). Pokud tedy není na příslušném grafu vykázané sčítání (zelená křivka) cca v trojnásobné výši nad vykázaným odlovem (červená křivka), biologicky nemohou být oba údaje současně pravdivé. - 2 -
KOMENTÁŘ I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE Česká republika (dále jen ČR) - výměra honebních pozemků 6 887 969 ha, z toho 2 593 427 ha lesa, honiteb celkem 5 815, z toho 205 obor, 295 bažantnic, honiteb 1 565 vlastních (26,91%), 4 250 společenstevních, z toho 808 ve vlastní režii, 5 007 pronajatých. Průměrná výměra honitby je 1 185 ha. Olomoucký kraj (dále jen OK) - výměra honebních pozemků 429 917 ha (6,24% celé ČR), z toho 158 298 ha lesa, honiteb celkem 382 (6,57% celé ČR), z toho 18 obor, 14 bažantnic, 109 vlastních (28,53%), 273 společenstevních, z toho 71 ve vlastní režii, 311 pronajatých. Průměrná výměra honitby je 1 125 ha. V OK je oproti ČR jen mírně nižší průměrná výměra honiteb a menší zastoupení pronajatých honiteb (držitelé honiteb více přímo ovlivňují myslivecké hospodaření). II. SROVNÁNÍ OLOMOUCKÉHO KRAJE S ČESKOU REPUBLIKOU Chov spárkaté zvěře (bez prasete divokého) v průběhu sledovaného období zaznamenal v OK dynamičtější redukci spárkaté zvěře celkově, a také výraznější pokles jarních stavů, než tomu bylo průměrně v celé ČR. Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen KÚOK) tyto výsledky ovlivnil zřídka užívanými aktivitami: 1) Výkon soustavného dozoru ve všech tehdejších 375 honitbách OK v období let 2006 až 2012 formou osobního projednání toho, jak jejich uživatelé plní všechny povinnosti, které jim zákon o myslivosti ukládá. Blíže kap. XX. 2) Správní řízení (přelom let 2008 až 2009) o uložení opatření k plnění povinnosti zajišťovat chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře (celkem 192 uživatelů honiteb OK). Blíže kap. XXI. A XXII. 3) Vyhodnocení mysliveckého hospodaření v roce 2014 s využitím zpětného propočtu z vykázaného odlovu za roky 2011, 2012 a 2013, a to pro každou honitbu OK samostatně, přehledně za ORP a celkově za OK jako podklad pro dozorovou činnost ORP. Blíže část XXIII. 4) Vyhodnocení významu (podílu) nenormované zvěře. Blíže kap. XXIV. 5) Analýza poměru pohlaví spárkaté zvěře v odlovu. Blíže kap. XXV. 6) Vymezení oblastí chovu zvěře (dále jen OCHZ). Podání nezbytných návrhů (držitelé honiteb) bylo většinou reakcí na předchozí aktivity KÚOK. OCHZ pro spárkatou zvěř je nyní devět (4 jelen evropský, 3 daněk skvrnitý, 1 sika japonský, 1 kamzík horský). OCHZ umožňují KÚOK lépe vyhodnocovat populace zvěře. KÚOK svolává jednání zástupců držitelů a uživatelů honiteb a dotčených orgánů každoročně po termínu sčítání (příprava plánů lovu), a ke konci doby lovu (koordinace odlovu). Společná jednání (poradní sbory) částečně eliminují tradiční námitky uživatelů honiteb (při individuální dozorové činnosti) proti potřebné výši a skladbě lovu s odkazem na přebíhavou zvěř od sousedů. Blíže část XXVII. - 3 -
Jednou z otázek do diskuse je, do jaké míry vedou uvedené aktivity ke skutečné redukci zvěře, a do jaké míry spíše k odvetnému obtížně prokazatelnému zkreslování statistických údajů ze strany uživatelů honiteb. V té souvislosti stojí za pozornost grafy, které ukazují v OK na rozdíl od ČR prudký pokles sčítání ve druhé etapě sledovaného dvanáctiletého období. Vyhodnocení Individuální dozorové činnosti celkově nevykázalo efekt očekávaný u uživatelů honiteb. Obdobně nepřinesly žádný efekt analýzy mysliveckého hospodaření, předané ORP. Naproti tomu plošné zahájení řízení KÚOK o uložení opatření k dodržování platné bonitace zvěře vykázalo efekt okamžitý. Uložení opatření je totiž spojeno s povinnosti nahradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč, což uživatelé honiteb subjektivně vnímali jako hrozbu pokuty a stavy zvěře dle myslivecké statistiky uvedli do souladu se zákonem ještě v témže mysliveckém roce. Rychlost nápravy a tomu odporující další odlovy holé zvěře napovídají, že hrozba sankce, ukládané na základě uživatelem vykázaných údajů, může vést především k formální nápravě v mysliveckých výkazech. Podobně sporný efekt může mít zvyšující se tlak KÚOK (blíže část XXVII.) na redukci holé zvěře v rámci oblastí chovu. KÚOK na základě zpětného propočtu odhadl reálné stavy zvěře a ihned po vymezení OCHZ doporučil na následující tři roky (u siky japonského na pět let) rozpis výše a skladby lovu, který měl v OCHZ přinést snížení početních stavů až na stavy normované (u siky na pětinásobek normy). Tyto rozpisy sice přinesly znatelně vyšší výsledky lovu, které by biologicky musely vést velmi rychle k totální likvidaci samičí zvěře, ale jako nesmyslné zcela plněny nebyly (ze zákona nejsou závazné). Nabízí se proto otázka, nakolik vykázané odlovy samičí zvěře odpovídaly skutečnosti, a nakolik byl jako lov samičí zvěře vykázán např. odlov mladé samčí zvěře, což by vysvětlilo obecně známý nedostatek trofejové zvěře ve II. a III. věkové třídě u všech druhů. Další otázkou do diskuse je, zda má státní správa myslivosti dostatečně účinné legislativní nástroje k tomu, aby zabránila zkreslování mysliveckého výkaznictví a objektivně zjistila skutečný stav populací volně žijící zvěře, nebo jestli stávajících nástrojů jen neumí využít. Předkládání měsíčních hlášení bez sofistikovaného závazného systému kontroly markantů ulovené zvěře, a kontrola jarního sčítání však zřejmě z povahy věci pro efektivní výkon státní správy myslivosti nepostačují. Dynamika odlovu spárkaté zvěře (mimo siky japonského), především odlovu samičí a mladé zvěře, je v OK výrazně vyšší, než v ČR. Nabízejí se variantní vysvětlení: a) V ČR už jsou populace redukovány relativně více, než v OK (snazší lov). b) V ČR je menší tlak na redukci stavů (chybí více dozorové činnosti, ukládání opatření k nápravě, využití oblastí chovu zvěře, náhrad škod zvěří, atd). c) KÚOK svými aktivitami, směřujícími k dodržování platné myslivecké legislativy, pouze přivedl uživatele honiteb k většímu zkreslování výsledků mysliveckého hospodaření. Jednotlivá vysvětlení se pravděpodobně prolínají a jsou ad hoc různě významná. Pokud platí varianta c), bylo by na místě urychleně odborně revidovat mysliveckou legislativu. - 4 -
III. FAKTORY, OVLIVŇUJÍCÍ MYSLIVECKÉ HOSPODAŘENÍ a) Právní rámec aa) Cílové (optimální) stavy zvěře jsou zákonem definovány jako rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře (= bonitace). Zvěř lze bonitovat ( 2 písm. b) zákona o myslivosti) jen do některých honiteb na základě výměry ucelených lesních částí bez ohledu na reálné populace zvěře, které využívají často spíše smíšené honitby, jejichž úživnost významně zvyšuje zemědělské hospodaření. Populace zvěře jsou tak chovány v nepravidelné mozaice území, kde se střídají honitby s plánem lovu a honitby s tzv. neomezeným lovem samičí a mladé zvěře, takže u některých druhů výrazně převažuje nezávazný lov (prase divoké, sika japonský). To přispívá nežádoucímu nárůstu skrytých stavů, pro které chybí účinný právní rámec, a prakticky bere možnost samostatně ovlivňovat stavy zvěře uživatelům honiteb v sousedních honitbách s normovaným stavem. Návrh řešení: upravit podmínky bonitace v příslušné prováděcí vyhlášce tak, aby bylo možno (a povinno) se zvěří hospodařit závazně ve všech honitbách areálu výskytu. ab) Bonitace dle vyhlášky č. 491/2002 Sb. není zcela realistická, jak ukazují věkové pyramidy jednotlivých druhů (blíže kapitola XXVI.). Příklady: očekávaná produkce kamzíčat je nižší, než jejich požadované zastoupení v normovaném stavu. Při dodržení I. VT muflonů nelze naplnit II. VT. Daňky je nutné odstřílet jako špičáky a dolovit pak až ve 13 letech věku. Dokonce ani srnčí zvěř nelze v některých smíšených honitbách bonitovat na obě části honitby. Při početním stavu zvěře ve výši normovaného stavu 5 až 10 kusů na tisíc hektarů zřejmě nelze v krajině zajišťovat cílevědomý chov tlupních druhů spárkaté zvěře. Jestliže je například výměra 16 honiteb OCHZ 33 tis ha a normovaný stav 180 kusů jelení zvěře, je možno očekávat celkový roční lov nejvýše 20 jelenů, 20 laní, 16 kolouchů. Takový rámec mysliveckého hospodaření jako neuchopitelný nemotivuje uživatele honiteb k zodpovědnosti a ke snaze dostát zákonným požadavkům. Návrh řešení: a) novelou zákona o myslivosti svěřit možnost vymezení OCHZ včetně prasete divokého krajským úřadům i bez návrhu mimo správní řízení (obecný zájem), nebo b) novelou prováděcí vyhlášky rozšířit možnosti bonitace zvěře tak, aby populace zvěře nebyly narušovány honitbami bez normovaného stavu. ac) Bonitace zvěře musí být dodržena pod hrozbou sankce při sčítání zvěře na konci zimy v každé honitbě zvlášť bez ohledu na sezónní migraci zvěře a její koncentrace na zimovištích. Část uživatelů honiteb by musela být po sčítání zvěře sankcionována za překročení normovaného stavu, jiní za nedodržení minimálního stavu. Požadavek na pravdivé sčítání je proto objektivně nekorektní a jednou z příčin nulové vypovídací hodnoty výsledků - 5 -
sčítání. Uživatelé honitby s odkazem na přebíhavou zvěř předcházejí hrozbě sankce, kterou v mnoha případech ani jinak nemohou odvrátit. Návrh řešení: nahradit jarní sčítání jako podklad pro vypracování plánu lovu jasně definovaným posouzením celkového stavu ekosystému a povinným zjišťováním a vykazováním výše škod, způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech (toto řešení formou prováděcí vyhlášky navrhli už dříve na Sněmu lesníků v Hradci Králové zástupci MZE a MŽP). ad) Výsledky analýzy naznačují, že povinnost plombování ulovené zvěře negarantuje pravdivost vykázaného lovu, a jen v omezené míře plní zamýšlený účel ochrany před neoprávněným lovem. Dlouhodobý až trvalý poměr pohlaví, posunutý v odlovu výrazně ve prospěch samičí zvěře, není biologicky možný na tak velkých územích, jako jsou OCHZ, OK či ČR. Pozbude-li věrohodnost vykázaná skladba odlovu, ztratí částečně věrohodnost i metoda zpětného propočtu. Návrh řešení: Nahradit plomby předkládáním markantů ulovené zvěře. Pro kontrolu oprávněnosti lovu v honitbě postačuje povolenka k lovu a ostatní osobní doklady. b) Výkon státní správy ba) Státní správa myslivosti je při kontrole provedeného lovu podle zákona o myslivosti odkázána na měsíční administrativní hlášení, pokud nejsou uživatelé honiteb sami ochotni přistoupit na jiný způsob. Rovněž fyzická kontrola sčítání může být v praxi pouze symbolická, nikoli systémově účinná. Otázka: Je státní správa personálně a technicky vybavena k tomu, aby úspěšně kontrolovala výsledky sčítání na základě pochůzky honitbami? Poznámka: Poněkud jiné je to u oblastí chovu zvěře, pokud na společných jednáních (poradní sbory) stavy zvěře, zjištěné v termínu sčítání, společně konzultují zástupci držitelů a uživatelů honiteb a dotčených orgánů. bb) Státní správa myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu (zejména snížení) stavu zvěře, vyžaduje-li to zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření ( 39 zákona o myslivosti). Tuto pravomoc téměř výhradně využívají jen uživatelé honiteb, aby uspokojili své zájmy. Naopak držitelé honiteb, vlastníci pozemků a dotčené orgány státní správy lesů a ochrany přírody tuto pravomoc využívají zřídka. Otázka: Signalizuje tato pasivita, že zájmy zemědělské nebo lesní výroby a ochrany přírody nevyžadují, aby stavy spárkaté zvěře byly sníženy více, než uživatelé honiteb činí sami? Poznámka: Poněkud jiné je to u oblastí chovu zvěře, kde držitelé honiteb a dotčené orgány zpravidla uplatňují své zájmy na jednáních poradních sborů, projednávajících potřebnou výši a skladbu odlovu. - 6 -
c) Držitelé honiteb Častým jevem zejména ve společenstevních honitbách je personální provázanost držitelů s uživateli honiteb (např. honební starosta je myslivecký hospodář). To se projevuje formálním mysliveckým plánováním, nevyužíváním 39 zákona o myslivosti, nevyčíslením škod zvěří a rezignací na důsledné soudní vymáhání jejich náhrady. Otázka: Může státní správa myslivosti nějak zasáhnout v uvedených případech? Poznámka: Poněkud jiné je to u oblastí chovu zvěře, kde vyhodnocení stavu celých populací zvěře umožňuje držitelům honiteb důsledně s širší argumentací postupovat při procesu odsouhlasení plánů lovu (v OK toho využívají zejména Lesy České republiky s.p. Hradec Králové). d) Uživatelé honiteb Velká část uživatelů honiteb z důvodu sezónní migrace objektivně ani nemůže zajistit dodržení bonitace zvěře v jarním stavu. V některých případech se proto prostřednictvím držitele honitby domáhají zrušení bonitace, a tak nezávaznosti stavů i odlovu. Uživatelé honiteb pak loví jen to, co chtějí. Očekávání zákonodárce, že v honitbách bez bonitace budou stavy zvěře účinně eliminovány, se již dávno ukázalo mylné. Otázka: Chovají se uživatelé honiteb logicky, když upřednostňují své zájmy nad zájmy vlastníků a uživatelů honebních pozemků, zvláště pokud jim to tito vlastníci umožňují svou pasivitou? Poznámka: Poněkud jiné je to u oblastí chovu zvěře, kde jsou uživatelé honiteb bez bonitace seznámeni se stavem celé populace a tomu odpovídající potřebné výši a skladbě lovu v honitbách s tzv. neomezeným lovem. e) Ostatní faktory Uspokojování společenské poptávky po volnočasových aktivitách v krajině prakticky opomíjí potřeby zvěře jako přírodního bohatství na zachování klidových oblastí, etologicky potřebných pro přirozený vývoj populací volně žijící zvěře. Nadměrně stresovaná spárkatá zvěř je nucena k častým změnám stanoviště a působí násobné škody, než by tomu bylo za stejného početního stavu v klidové oblasti. Otázka: Mohou myslivecké subjekty a dotčené orgány uplatňovat zájmy zvěře tak, aby v honitbách byly stabilizovány klidové zóny pro zvěř s vyloučením stresujících antropogenních aktivit? Poznámka: Důležité je vysvětlit, že chov zvěře je nezastupitelnou součástí péče o krajinu. - 7 -
IV. PRASE DIVOKÉ Problematika chovu prasete divokého si nepochybně zaslouží samostatné pojednání. Extrémní překročení normovaného lovu (tj. lovu, odpovídajícího produkci selat z normovaného stavu), plyne mimo jiné i z toho, že legislativa neumožňuje odpovídající bonitaci a plánovité hospodaření s prasetem divokým, (podmínkou tisíc ha lesa v honitbě), ani vymezení oblasti chovu jako nástroje, který by umožnil cíleně formulovat potřebná opatření k redukci početních stavů a zlepšení pohlavní a věkové struktury prasat divokých. Uživatelé honiteb nerespektují známé zásady chovu prasete divokého (např. autorů Meynhard, Mezi divočáky, Berlín (1974), nebo Wolf, Rukověť chovu a lovu černé zvěře, Písek (1994). Stopu v myslivecké praxi bohužel nezanechaly ani koncepce chovu prasete divokého, které povinně vypracovaly v roce 1997 okresní úřady v ČR jako reakci na tehdejší vlnu klasického moru. Jednou ze základních příčin narůstajících početních stavů prasete divokého může být naprosto nedostatečný odlov selat. Uživatelé honiteb by měli každoročně odstřílet co nejvíce ještě pruhovaných selat (tzv. pyžamáků ), aby do kategorie lončák přešlo následujícího roku jen cca 10% metaných selat. Pokud se tak nestane, produkce dalších selat se násobí a výsledkem je neodvratný nárůst populace. Roční odklad lovu ze selete do kategorie lončák - výrazně zvyšuje produkci zvěřiny, do jejíž ceny by se z logiky věci měly promítat škody takto zašetřenou zvěří. Pokud náhrada škod hrazena není, vyplatí se uživatelům honiteb nelovit selata v potřebném počtu a počkat na hmotnost lončáka. Vysoké stavy lončáků jsou pak redukovány odlovem lončáků zejména kňourků, kteří se zpočátku nezkušeně pohybují mimo rodinné tlupy. Starší kňouři pak chybí a vysoký stav lončáků bachyněk v rodinných tlupách metá další selata. Vedle škod v zemědělství a ohrožování veterinární situace vysoké stavy prasat působí citelné ztráty na srnčí a drobné zvěři. Celková bezradnost s narůstajícími stavy prasat divokých ústí často v požadavek na odlov zkušených vedoucích a vodících bachyní, čímž se sociální struktura tlup rozpadá. Vhodnost a dlouhodobost účinku tohoto řešení je spíše diskutabilní. V. DROBNÁ ZVĚŘ V OK zatím odlov zajíce odpovídá alespoň minimálnímu stavu, v ČR už nikoliv. Analýza vychází z KOP = 0,3 a až na výjimky v honitbách nelze očekávat vyšší produkci zajíčat. Podle zkušeností nelze očekávat zlepšení stavu, protože zemědělská krajina je převažujícími plodinami a výměrou monokultur pro zajíce nepřívětivá (řepky a kukuřice nahradily tradiční řepu a jetelotrávy). Dalšími faktory je chemizace zemědělství (snížení plodnosti zajíců), stavy prasat (predace zajíčat), nebo hustá a rychlá doprava. Očekávat v tomto směru zlepšení lze snad jen lokálně, nikoli obecně. Zajíc evidentně následuje osud koroptve polní a bažanta obecného. Zpracoval: Ing. Miroslav Kvapil, Šumperk 20. 2. 2018-8 -