Lidské bytosti v centru starostí o udržitelný vývoj NAFIS SADIK OBYVATELSTVO, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A UDRŽITELNÝ VÝVOJ Veškerá tak častá spolupráce se stala odrazovým můstkem posledního východiska z nouze, když národy světa hledaly řešení svých problémů. Toto se nemusí zdát tak záhadné, když si uvědomíme, že je to často těžké souhlasit jak s povahou problému tak s jeho řešením. Rozmanité a zlomkovité názory pocházejí z různých historických, politických, sociálních, ekonomických a kulturních podmínek a poměrů. Význam deklarace z Ria a Agenda 21 Průběh UNCED se výrazně snažil dát stranou rozdíly mezi zeměmi, aby dosáhl konsensu povah problémů, stojích před světem. Výsledkem byla deklarace z Ria, Agenda 21 a přidružené konvence, které společně připravily základy pro nejambicióznější mezinárodní podnikání svého druhu v moderní historii. Z mnoha rysů těchto dokumentů, které si zaslouží, aby byly zdůrazněny, si zaslouží bezprostřední pozornost tři příkazy. Nejlépe je vyjádříme termíny "univerzálnost", "souvislost" a "účast". Obecné přijetí těchto kardinálních principů může být označeno jako korunní úspěch UNCED. Budou působit také jako lepidlo, které bude držet struktury UNCED pohromadě při cestě vpřed. Univerzálnost Deklarace z Ria a Agenda 21 vychází z faktu, že většina všech zemí světa (a mnohem větší počet nevládních organizací) se účastnila na jejich tvorbě. Nikdy dříve před tím se nesetkalo tak mnoho hlav států a vlád na jednom místě ve stejném čase. Důvody jsou různé, ale dva vystupují. Prvním je široké uznání skutečného významu příslušného problému a téměř univerzální dohoda, že akce v té či oné formě se stala imperativní. Druhý důvod je, že konec studené války umožnil vládám a vedoucím činitelům, zvláště v rozvinutém světě, zaostřit více pozornosti na problémy rozvoje a životního prostředí a méně na problémy bezpečnosti a obrany. Buďte ujištěni, že otázky války a míru mají daleko od toho, aby přestaly existovat - jak nám ukazují tragické události na Balkáně, v Somálsku a na jiných místech. Ale nezastiňují důležitost mezinárodních sociálních, ekonomických problémů a ekologických problémů. Souvislostí mám na mysli způsoby, ve kterých Deklarace z Ria a Agenda 21 - ne jako některé předcházející dokumenty jejich druhu - vyhlašují a zdůrazňují vzájemnou propojenost mezi ochranou životního prostředí a udržitelností vývoje a základní jednotou a logickou souvislostí všech otázek životního prostředí. Celkový tlak těchto svou dokumentů je ve skutečnosti zavázat národy k tomu, aby nezničily své vlastní životní prostředí a jednat s nimi o právu, aby nebylo zničeno ostatními. Je pravda, že taková práva a závazky byly zahrnuty do jiných mezinárodních dokumentů a odvolávají se na mnoho jiných mezinárodních kontextů. Význam jejich zahrnutí do dokumentů z Ria nicméně spočívá v počtu a bezprecedentní síle rozhodujících zemí, které schválily tuto zprávu souvislosti. Toto transformovalo práva a povinnosti, přijaté dílčím způsobem, do všeobecně přijatého jednoho dokumentu, který to ustanovil jednou provždy, že problémy životního prostředí jsou spojeny se všemi ostatními problémy. Účastí se odvolávám nejenom na velký počet států, které spolupracovaly v průběhu UNCED, ale na stovky, dokonce tisíce nevládních národních a mezinárodních organizací, které do jisté míry byly přidruženy k průběhu UNCED. Nikdy dříve se přidružené asociace prostých lidí neúčastnily v takovém počtu mírového procesu na mezinárodní úrovni. Bez jejich dlouhodobé činnosti by se Agenda 21 nestala dnešní realitou, a bez jejich účasti a spolupráce v letech stojících před námi, nebude mít Agenda 21 úspěch. Problémy obyvatelstva a UNCED Ačkoliv se učinilo mnoho v období přesvědčování o důležitosti populačního problému, toto byla jedna oblast, u níž průběh UNCED neodpovídal očekávání mnohých. Všeobecné přijetí silných článků mezi udržitelný vývoj a zachování životního prostředí nesahá k článkům mezi těmito dvěma a problémem PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc 5/1
populace. Nadměrný růst obyvatelstva by mohl a měl být započítáván jako podstatný problém téměř ve všech 115 programových oblastech, které Agenda 21 obsahuje. Je pojednáváno pouze o třech z nich a pouze o jedné kapitole ze čtyřiceti kapitol Agendy 21. V tomto ohledu zanechává UNCED za sebou nedokončené záležitosti. Nyní je jedním z principiálních úkolů přípravného procesu k Mezinárodní konferenci o obyvatelstvu a rozvoji (ICPD), která se bude konat v roce 1994, aby pokračovala tam, kde UNCEF přestal - hledat pevné místo problému populace v udržitelném vývoji a ochraně životního prostředí v rovnici lidského rozvoje tak, že souvislost všech tří se chápe a přijímá všeobecně. Vskutku, dát tomu své vhodné místo ve schématu věcí, problém populace by měl být viděn jako integrální a nepostradatelná složka úspěchu dvou dalších problémů v tom smyslu, že progres nemůže být realizován v oblasti životního prostředí a udržitelného vývoje bez přednostní nebo přinejmenším současně probíhající činnosti účinné populační politiky. Populace a životní prostředí Dnes je zhruba 5.5 miliardy lidí na naší planetě a do zbytku této dekády bude připočítáváno průměrně 97 miliónů lidí každým rokem. Podle odhadu se považuje za nejpravděpodobnější - t.j. střednědobý plán Spojených národů - že světová populace dosáhne asi 8.5 miliardy v roce 2025. Toto jsou celkové údaje, které zakrývají míru, kterou se poměry růstu budou odlišovat z kontinentu na kontinent a ze země na zemi. Většina z plánovaných růstů - nějakých 95% - se bude uskutečňovat v rozvojových zemích, mezi nimiž nejchudší mají největší podíl růstu. U evropské populace se očekává, že vzroste z přibližných 509 milionů v roce 1990 na 541 miliónů v roce 2025, u populace Asie, jehož počet byl v roce 1990 přibližně 3.1 miliardy, se očekává vzrůst na 4.9 miliardy v roce 2025. Populace Afriky vzroste z asi 642 miliónů v roce 1990 na 1.6 miliardy v roce 2025 a populace Jižní Ameriky z 294 miliónů na 452 miliónů. Je pravda, že míra fertility začala klesat, ale protože je široká základna populace a vysoké procento mladých lidí a dětí, kteří teď vstupují do reprodukčního věku, uvidíme pokračující přírůstek v rozvojových zemích každý rok. Keňa, Tanzanie, Uganda a Zambie jsou mezi severoafrickými zeměmi, které zdvojnásobí svou populaci za méně než 25 let. Jsou také mezi nejchudšími zeměmi podle termínů hrubého národního produktu na hlavu. Existuje obava, že růst populace tohoto rozsahu bude mít širokosáhlé důsledky pro životní prostředí. Krize životního prostředí, které dnes stojíme tváří v tvář, je výsledkem lidské činnosti a funkcí stupnice této aktivity. Snížení míry růstu populace bude proto mít významný efekt na většinu všech problémů životního prostředí. Dopad obyvatelstva na životní prostředí se nicméně může lišit výrazně od jedné lokality ke druhé a bude záviset na počtu faktorů, včetně úrovně technologie, úrovně spotřeby, dosažitelnosti zdrojů a absolutního počtu lidí. Největší ekologické škody zastaví aktivity rozvinutých zemí, kde žije pouze okolo asi pětiny světové populace. Opravdu vzory neobhajitelné spotřeby a ekologicky nezdravé industriální praktiky průmyslových zemí vyrobily nepřijatelně vysokou úroveň skleníkových plynů a přispěly ke globálnímu oteplování. Ale dopad pouhého počtu lidí je také důležitý. Vezměte případ hustoty populace. Nizozemsko má jeden z nejvážnějších problémů likvidace odpadu v Západní Evropě, částečně kvůli relativně velkému počtu lidí žijících na relativně malém území. V roce 1990 byla hustota obyvatelstva 366 osob na čtvereční kilometr - nejvyšší v Evropě a jedna z nejvyšších ve světě. Nicméně Bangladéš měla hustotu populace v roce 1990 na čtvereční kilometr 789 osob - více než dvakrát tolik, kolik mělo Nizozemsko. V běžných mírách růstu to směřuje ke zdvojnásobení do roku 2025, zhruba na 1550. Dokud nebudou nalezeny nové technologie, aby pomohly řešit tento problém, dovedeme si jenom představit likvidaci odpadu a problémy hygieny, kterým bude čelit země jako Bangladéš v následujících letech. V tomto ohledu není Bangladéš zdaleka sama. Například Nigérie téměř ztrojnásobí hustotu své populace mezi rokem 1990 a 2025, což bude podobné tomu, co má Nizozemsko nyní. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc 5/2
Vzhledem k pouhé velikosti svých typických národů a rychlé míře růstu jejich obyvatelstva obecně, roste rychle relativní příspěvek rozvojových zemí globálním problémům životního prostředí. Když je mnoho výrobců, má velký dopad pouze malý přírůstek od každého z nich. Byl navržen přístup, jak řešit tyto všeobecné problémy dvěma cestami. Jedna cesta je snížit úroveň spotřeby a změnit spotřební vzory v rozvinutém světě. Druhá cesta je snížit míru růstu populace v rozvojových zemích. Toto nicméně není dostačující. Změnit spotřební vzory v rozvinutých zemích je samozřejmě důležité, ale bude trochu zbytečné, jestliže rozvojový svět se svým obrovským obyvatelstvem bude sledovat svoji cestu používání způsobů spotřeby rozvinutého světa. Do značné míry je to nezbytná záležitost od té doby, když náklady mnohé existující a nové technologie schopné uskutečňovat změny jsou ovšem velmi daleko od toho, co si mnoho nebo většina rozvojových zemí může dopřát. Proto je důležité, že ekologicky snadno ovladatelná a udržitelná technologie bude pro rozvojové země dosažitelná v termínech, které mohou splnit. Kombinace chudoby a rychlého růstu populace v rozvojových zemích způsobila dodatečný tlak na místní životní prostředí. Typy oblastí, kde souběh tlaku populace, chudoby a degradace životního prostředí se často vyskytují společně, jmenujme jich několik, tropické lesy, zalesněné vyvýšené oblasti, vyprahlá země a pobřežní loviště ryb. Komunity v zemědělských oblastech závisejí na svém bezprostředním okolí potravou, palivem a přístřeším. Často jsou nuceni těžit přírodní zdroje rychleji, než mohou být znova doplněny, zvyšující počet lidí zanechává za sebou půdní erozi, zničené lesy a pustinu. Nejméně 70 000 čtverečních kilometrů zemědělské půdy je opouštěno každým rokem jako výsledek snižování zemského povrchu, a dalších 200 000 kilometrů čtverečních ztrácí ve skutečnosti svou zemědělskou produktivitu. Odhaduje se, že pustina ohrožuje 45 miliônů čtverečních kilometrů nebo okolo třetiny zemského povrchu Země. Toto je trend a vývoj, který obvykle působí na schopnosti společnosti vyrábět potravu. V mnoha zemích růst obyvatelstva předbíhá velkým rozdílem potenciál na rozšiřování orné země. Výroba potravy v létech 1978 a 1989 zaostávala za růstem populace v 69 ze 102 rozvojových zemí, o čemž jsou k dispozici údaje. Vysoký růst populace žene země k pěstování většího množství potravy, a tedy aby vymezovaly více svých zdrojů na činnosti s relativně nízkou produktivitou. Toto vede k negativním následkům pro životní prostředí, stejně jako pro ekonomický růst. Bylo vskutku odhadnuto, že 90% budoucího vzrůstu požadavků na potravu bude hnáno populací a ne důchodem. Pobřežní oblasti světa jsou nyní předmětem rostoucího tlaku populace. Okolo 60% světové populace žije v rozsahu 100 kilometrů oceánského pobřeží. Většina největších světových měst jsou města pobřežní. Aby bylo možno živit tento obrovský počet lidí, došlo už k vychytání ryb v mnoha částech světa a toto nebezpečí hrozí mnoha dalším městům. Pobřežní oblasti tření ryb a prostory vyhrazené krmení dobytka jsou ohroženy znečištěním a pobřežní ekosystémy jsou těžce poškozeny. Jinou podstatnou komoditou je pitná voda. Zatímco teoreticky je postačující množství pitné vody, aby udrželo při životě asi 20 miliard lidí, realita je taková, že zdroje pitné vody jsou nerovnoměrně rozloženy. V mnoha zemích Afriky a Blízkého východu růst populace už je ovlivňován vodními zdroji a chronický nedostatek vody pravděpodobně postihne do roku 2025 dvě třetiny africké populace. Jedním z významných demografických rozvojů posledních několika desetiletí je růst měst. Dnes téměř polovina světové populace žije ve městech. V rozvinutém světě je 73% populace městské, zatímco v rozvojovém světě korespondující počet je 37%. Nicméně, do roku 2025 se očekává, že městský poměr populace rozvojových zemí se téměř vyrovná poměru zemí rozvinutých. Kromě toho 19 z 25 největších měst ve světě se nalézá v rozvojových regiónech. Mnoho městských aglomerací se rozšíří dvakrát tak rychleji než národní populace. Během devadesátých let vskutku zhruba 83% zvýšení celkové populace bude v městských oblastech většina z toho ve městech rozvojového světa. Nic neilustruje ekologické napětí způsobené tlakem populace sugestivněji, než rychlý růst měst. Protože mají nedostatek nezbytné infrastruktury, města v rozvojových zemích, která rostou pětkrát rychleji než města v průmyslovém světě, jsou často neschopna zabezpečit základní zařízení pro veřejnost a služby které jejich rychle se rozšiřující obyvatelstvo potřebuje. To se spojilo s omezenými příležitostmi zaměstnání a nízkou úrovní mezd a to produkuje kdekoliv nějaký obrovský počet nejzbídačenějších lidí. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc 5/3
Souběh chudoby, tlaku populace a neadekvátní infrastruktura a materiální možnosti tak vytvořily jeden z dnešních nejvážnějších ekologických problémů. Populace a udržitelný vývoj Výzvou naší doby je změnit způsob, jakým zacházíme se životním prostředím, zatímco ve stejné době zajistíme základní potřeby pro světovou populaci. Toto je otázka, která vyžaduje současné akce na mnoha frontách. Takové akce nicméně mají být předcházeny změnou způsobů, jak uvažujeme o mnoha otázkách a problémech. Průběh UNCED byl v mnoha ohledech souhrnem toho, jak daleko jsme došli v tomto pohledu. Uznání souvislostí všech záležitostí životního prostředí v Deklaraci z Ria a v Agendě 21 bylo ale odrazem důležitého posunu od myšlení o životním prostředí v termínech jednoduchých zoologických druhů a jejich zachování k myšlení v termínech o ekosystémech a jejich zachování. Uskutečnit změny ve způsobu, jak často uvažujeme, potřebuje čas a vyžaduje mnoho úsilí. Rozsah, ke kterému mnoho současných problémů je hnáno nadměrným růstem populace, není plně uznáván nebo chápán jako ospravedlněný vážností problému, kterému čelíme. Tyto nedostatky se přenáší v některých zemích do potřeby politiky a akcí na poli populace anebo do politiky a akcí, které jsou příliš slabé, aby hodně dosáhly. Proto je třeba vykonat hodně práce v oblasti vědomí světa a subjektivní proměny. Nicméně, to je stejně jasné, že svět nemůže čekat na perfektní uvědování a chápání problémů populace, a práce dvou posledních desetiletí ukazuje, že mnoho pokroku může být dosáhnuto za vysoce nedokonalých podmínek. Světové populace je dnes o 400 miliónů méně, než by byla měla, kdyby programy plánovaného rodičovství nebyly zavedeny v mnoha zemích. V rozvojových zemí vzrostlo používání antikoncepčních prostředků ze 12-14% počátkem sedmdesátých let na dnešních 50% a pokles 37% v průměru počtu narozených dětí během stejného období na jednu ženu. Ale zbývá toho mnohem více, co musí být uděláno, jen jestliže chceme vyhovět existujícím požadavkům. Jako součást sociálního rozvoje, populační programy podporují individuální blahobyt a právo vybrat si na základě informací. Přehledy o výhodách velikosti rodiny naznačují, že okolo 300 miliónů žen v rozvojových zemích by rádo využilo plánování rodiny, ale nemají přístup k prostředkům. Jedním z úkolů je zabezpečit prostředky miliónům, kteří je potřebují a chtějí je, zatímco zajistíme největší možný standard kvality a bezpečnosti. Ústřední pro všechno úsilí rozvoje, včetně populačních programů je role a postavení žen. Zlepšující se přístup žen ke vzdělání je snad nejefektivnější způsob zvýšení jejich postavení a ve stejné době zlepšení dalších aspektů rozvoje, včetně snižení růstu populace. Země, které dosáhly nižší fertility, také se příznačně snažily pozvednout vzdělávací, sociální a ekonomickou pozici žen. Výsledkem toho je, že ženy v těchto zemích získaly postavení a jistoty spíše než nadměrné množství nechtěných dětí. Pochopit podstatu problému populace a podporovat ji, je v určitém ohledu jak lehké, tak těžké. Většina lidí si může relativně snadno představit, že přelidnění Země hrozí všem formám života, včetně lidského života, a jsou připraveni podporovat účinnou politiku populace. Je těžké udržet nadšení a podporu, když čekáme na to, až výsledky těchto programů se stanou viditelnými, ne ve čtyřech nebo pěti letech, ale ve čtyřech nebo pěti desetiletích. Otázka pro rok 2025 je, kde světová populace v rozsahu mezi 9.4 miliardy a 7.6 miliardy nalezne sama sebe. Rozsah pro rok 2050 je dokonce dramatičtější - mezi 12.5 miliardy a 7.8 miliardy.. Jestliže máme jakoukoliv víru v dosažení cílů na nižší hranici tohoto rozsahu, musíme začít uplatňovat politiku dnes. Proces, který stanovil UNCED, bude pokračovat. Počet problémů, které byly vynikající v UNCED, budou tvořit část přípravného procesu na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v roce 1994. Ačkoliv stále ještě není uveden úplný příspěvek, porozumění pro obecnou důležitost problému populace bylo a je na vzestupu. Ale porozumění a uznání nejsou samy o sobě postačující. Musí být dáno konkrétní PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc 5/4
vyjádření o zdrojích, věnovaných na populační politiku. Rozvojové země samy zajišťují tři čtvrtiny zdrojů vynaložených na populační programy, a mnohé budou ve finančních těžkostech, když dostanou požadavky, aby zvýšily své příděly na požadovanou úroveň. Uznáním této skutečnosti se rozvinuté země pokládaly za připravené věnovat podstatné prostředky na aktivity populace v rozvojových zemích. Přesto procento úplné rozvojové pomoci, poměr věnovaný populaci zemí výborem rozvojové pomoci, je v průměru přes jedno procento. Proto musí být zásadním cílem v blízké budoucnosti zdvojnásobit nebo ztrojnásobit toto procento. Velmi důležitá role problému života populace budoucích generací vyžaduje alespoň toto a ovšem mnohem více. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc 5/5