VIBRAČNÍ FORMA NA TVÁRNICE VYSÚŠANIE MURIVA ELEKTRO OSMÓZOU # DĚTSKÉ AUTÍČKO SKLADACÍ KATAMARAN OTOČNÉ KŘESLO NASTAVOVAČ OKENNÝCH KRÍDEL TYRISTOROVÉ

VIBRAČNÍ FORMA NA TVÁRNICE VYSÚŠANIE MURIVA ELEKTRO OSMÓZOU # DĚTSKÉ AUTÍČKO SKLADACÍ KATAMARAN OTOČNÉ KŘESLO NASTAVOVAČ OKENNÝCH KRÍDEL TYRISTOROVÉ ZAPALOVÁNÍ PRO ČTYŘTAKTY GARÁŽOVÁ SKLÁPĚCÍ VRATA SVÁŘEČKA Z AUTOMOBILOVÉHO DYNAMA PŘÍPRAVKY K VÝROBE SRUBOVIIMY NÁSTAVEC KOTÚČOVEJ PÍLY K EL. VŘTAČKE

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. NA JARO Elektrická vibrační forma na tvárnice 2 Rámový plot s podmurovkou.. 8 Vysúšanie muriva elektroosmózou 10 Nový materiál na úpravu omietok 12 Jak upravit cestu? 12 Dětské autíčko 13 Skládací katamaran II 19 2. DO BYTU Otočné čalouněné křeslo.... 27 Lampiónové svietidlo.. 30 Pomůcka k umýváni radiátoru. 31 Stolek na akvárium 32 Jednoduchá kovová garnýž... 33 Nastavovač okenných krídel.. 34 Stojan na květiny 38 Vstavané skrine 38 3. PRO AUTO Tyristorové zapalováni pro čtyřdobé motory 39 Garážová sklápěcí vrata.... 44 Měřidlo sbíhavosti a odklonu.. 50 Montážní kolébka na Trabanta. 51 4. STROJE A NÁSTROJE Pojazdný pracovný stolček... 54 Stojan na ručnú vŕtačku.... 55 Nástavec kotúčovej píly.... 56 Svářečka z automobilového dynama 58 Přípravky k výrobě sruboviny.. 59 Oxidácia hliníka 59 Konzervácia starožitných zbrani 61

.ELEKTRICKÁ VIBRAČNÍ FORMA NA TVÁRNICE Stavíme-lí domek či chatu, tvoří cena cihel či tvárnic poměrně značnou částku, a proto si řada stavebníků vyrábí tvárnice svépomocí. Stál jsem také před podobným problémem. Abych si výrobu tvárnic urychlil a zkvalitnil, sestavil jsem si elektrickou vibrační formu na tvárnice. Forma je stavěna z běžně dostupných, některé části dokonce z odpadových materiálů. Bez jediné poruchy jsem v ní zhotovil již dva tisíce tvárnic. Náklady na zhotovení jedné tvárnice včetně ceny škváry, vápna a cementu a bez hodnoty práce stavebníka byly 2,50 Kčs. Výdaje na zhotovení formy se tedy uhradí po zhotovení šedesáti tvárnic. Rozměr tvárnice má tu výhodu, že při stavbě se nemusí ke zdi z tvárnic přizdívat cihelná přizdívka, protože po omítnutí má zeď tloušťku 40 cm a izolační schopnost jako cihelná zed 1 60 cm tlustá. Při vyzdívání rohů a u oken se dá tvárnice kombinovat s děrovanou cihlou CDM. Formy lze použít i pro výrobu 15 cm tlustých tvárnic (tzv. příčkovek), a to tak, že ke stěnám středního jádra přidáme 1 mm tlusté plechy. Během jednoho pracovního cyklu tak získáme dvě příčkovky. NA JARO Rozměr tvárnice Rozměr příčkovky Napětí Výkon formy za 1 h Hmotnost 44x36,5x21,5 cm 44x15x21,5cm 220 V 20 tvárnic 35 kg FORMA Stěny formy a jádra Obvodové stěny 1, 2, 3 a 4 svaříme z ocelového plechu ti. 3 mm zvnějšku v jeden celek. Při svařování dbáme na dodržení pravých úhlů a vnitřního zkosení, které zaručuje snazší vykíápění tvár nice z formy. Z ocelového plechu ti. 1,5 mm pak zhotovíme jádra, která mají dvě velikosti. Jednotlivé díly 7 a 8, popřípadě 7 a 9 svaříme po ob- Na levě fotografii nahoře je přistroj v zavřeném stavu. Tedy ve fází, kdy se betónová směs vibruje. Na pravém obrázku je tvárnice, vyrobená na přístroji. 2

vodě jen v několika místech, svary zabrousíme a hranv zaohlíme. Takto upravená jádra nasuneme v patřičných roztečích na držáky 10,11 a 12 (ocelový profil 8 x 20 mm) a po celé horní délce jádra z obou stran privaríme. I zde dbáme na správné zkosení. Jádra privaríme do pláště formy. Spodní hrana držáku, na kterém jsou jádra navařena, musí být privarená na plášť v udané výšce, tj. ve výšce tvárnice. Všechny tři komplety jader musí být v jedné rovině a v uvedených roztečích. Do boku formy privaríme plechy 13; v horní části po celé délce, v dolní jen v prostoru mezi pláštěm formy a dílem 13. Při opačném způsobu svařování by svar při vyklápění deformoval tvar tvárnice. Do čela formy navaříme na díl 2 výztuhy 5 a 6. Výztuhy čelní stěny zaručují lepší přenos vibrací na zadní část formy. Přesné umístění výztuh závisí na rozměrech vibrátoru. Otočné závěsy víka formy Do bočnic formy provrtáme otvory 01 0 mm. Z ocelové trubky světlosti 10 mm nařežeme díly 46 a 37. Trn KRYT VIBRÁTORU 3

38 z ocelové kulatiny 09,5 mm prostrčíme otvorem v bočnici formy a na něj nasuneme střídavě díly 46 a 37. Trn musí na obou stranách bočnic přesahovat o 10 mm. Aby se nevysouval, zajistíme ho závlačkou 47. Nakonec díly 46 privaríme z vnější strany ke stěně formy 2. Tuhost závěsů zesílíme navařením výztuh 48 na díly 46 a zadní stěnu formy. Rám podvozku a vodicí mechanismus Rám podvozku zhotovíme z ocelových trubek 14, 15 a 16. Práci si zjednodušíme a současně zpřesníme, použijeme-li šablonu, nakreslenou na rovné desce. Na hotový rám privaríme opěrku 17 a držák formy ve vyklopené poloze 18. Na rám rovněž privaríme komplet vodicí tyče s poloosou 20 a vzpěry 21, 22 a 23. Při svařování používáme úhelníku. Nakonec na poloosy nasuneme kolečka a zajistíme závlačkou. Díl 25 spojíme s dílem 24 a bočnici formy 1. Postupujeme takto: Kompletní rám postavíme na rovnou plochu a dovnitř usadíme formu. Na vodicí tyč 19 nasuneme díl 24; k němu privaríme díl 25 a nakonec ž obou stran svaříme napevno s formou tak, aby spodní poloha tohoto dílu byla asi 1 cm nad dolním dorazem. Jinak by se mohlo stát, že při náhodné nerovnosti terénu, na kterém budeme tvárnice vyrábět a při spuštění do dolní polohy, by forma nemusela dosednout až na zem a tím by se měnila i výška tvárnice a její tvar. Na díly 24 navaříme šroub 26, na kterém budou uchycena táhla 32 pro zvedání a spouštění formy. Pákový mechanismus Základem mechanismu je rám z dílů 27, 28, 29 a 30, který je rozměrově stejný, jako rám podvozku; liší se pouze v rozdílných délkách dílů 14 a 28. Zhotovíme ho v šabloně, kterou jsme použili při výrobě rámu podvozku. Na rám privaríme díl 31, který umožňuje spojit rám se vzpěrou 21 (viz det. C). Konce rámu 28 (viz det. B) spojíme s jedním koncem táhla 32. Vodicí tyč 19 spojíme se vzpěrou 21 pomocí rozpěrky 57 (viz det. E). Spojení jsou provedena šrouby M6. Nakonec privaríme na rám plechovou desku (det. D) pro upevnění 25 A vypínače. Víko formy Víko vyrobíme z ocelového plechu ti. 3 mm, profilu T 25*25 mm a páskové oceli 3 x 20 mm. Nejprve si na tuhý papír nakreslíme jednotlivé díly 33, 34, 35 a 36 a vystřihneme je. Dříve, než šablony obkreslíme na plech, vyzkoušíme, zda zapadají do příslušného prostoru formy; ne-li, musíme je přizpůsobit tvaru formy. Aby díly víka nepropadávaly dovnitř formy, zabezpečíme je umístěním rovné laťky ve vnitřní části formy, v úrovni spodní hrany profilu držáku jader. Tohoto způsobu použijeme i při svařování víka, abychom dosáhli jeho rovnosti. Podle šablon zhotovíme všechny díly víka a vložíme je na příslušná místa. Díly nemusí být těsné, aby nevyvolávaly velký odpor při zavírání. Montáž víka provedeme tak, že k vloženému dílu 33 privaríme závěsy 37 (začínáme střídavě od středního). Přes tyto závěsy a jádra (a ve dvou případech samotné držáky jader) položíme podélné výztuhy 39. Výztuhy 39 svaříme pomocí páskové oceli 43, 44 a 45 s jednotlivými díly víka 33, 34, 35 a 36. Některá místa jsou těžko přístupná, proto stačí je svařit jen na místech přístupných a po vyjmutí celého víka z formy svary dokončit. Při svařování má materiál snahu se kroutit. Proto nepospícháme a střídáme místa svařování tak, aby se pnutí vyrovnalo. Nakonec na přední část víka privaríme držák 40, 41 a 42 pro uzavírání formy. Víko při výrobě tvárnic pěchuje do prostoru formy přebytečný materiál a zajišťuje tak rovný povrch tvárnice. VIBRÁTOR K jeho zhotovení jsem použil vyřazeného transformátoru s průřezem středního sloupku jádra 4,5 x 8 cm = 36 cm 2 (podmínkou je, že musí být složen z E plechů), dále úhelníků 25 x 25 mm, osm kusů ocelových spojkových pružín z motocyklu a ke smontování šroubů M8. Pro navinutí cívky jsem použil smaltovaného drátu průměru 1,6 až 2 mm opředeného bavlnou. Transformátor rozebereme a z jádra odmotáme všecko vinutí. Cívkovou kostru použijeme znova. V případě jiného průřezu jádra uvádím vzorec pro výpočet počtu závitů; upozorňuji však na to, že je třeba dodržet minimální průřez jádra 30 cm 2 : 55: ploše jádra x 220 V + 10 % záloha = počet závitů. Na jádro 36 cm 2 je potřeba navinout 370 závitů. Cívku vineme ručně, všechny závity musíme klást vedle sebe a dobře utahovat, jednotlivé vrstvy prokládat transformátorovým papírem a napouštět šelakem. Tento postup musíme zachovat a izolační materiály nenahrazovat žádnými jinými. Všechny E plechy nasuneme z jedné strany do cívky. Pak zhotovíme díly 49, 50 a 51 a svaříme je v celek (obr. na str. 3); zbylé díly svaříme v zrcadlovém pohledu. Obě sestavy potom přiložíme z obou stran plechu a čtyřmi šrouby řádně stáhneme a matice šroubů zajistíme proti samovolnému povolení. Dále zhotovíme čtyři díly 52. Ze zbylých I plechů rozebraného transformátoru a dílů 52 zhotovíme podle obr. na str. 3 vibrační desku a dvěma šrouby smontujeme v jeden celek. Zbytek vyčnívajícího závitu šroubu uřízneme a roznýtujeme. Tím práce skončila a vibrační deska je hotova. Při kompletování vibrátoru postupujeme opět podle výkresu. Na šrouby 55 nasuneme čtyři pružiny 56 a prostrčíme je otvory v dílech

s

t

7

52; potom na ně nasuneme zbylé čtyři pružiny a na všechny šrouby našroubujeme matice M8 tak, aby vyčníval aspoň 1 cm závitu, který nasuneme do otvoru v dílech 50 a zespodu zajistíme protimaticí. Dále musíme upravit mezeru A na 3 mm maticí 53 a vždy zajistit protimaticí 54. Při seřizování vibrátoru na intenzitu vibrace postupujeme stejným způsobem. Pod hlavy šroubů nebo mezi matici 53 a díl 50 můžeme vkládat podložky. Vibrátor nasuneme na uchycující šrouby na čelní desce formy 2 a zajistíme proti samovolnému povolení. Z vypínače namontovaného na rámu pákového mechanismu (det. D) se přivádí proud třípramenným kabelem. Kabel je veden po rukojeti pákového mechanismu 27 a po vzpěře 21 až k vibrátoru, kde na jeden vývod napojíme fázi a na druhý nulu. Vývody spojujeme pájením. Na jeden z příchytných šroubů vibrátoru napojíme ukostření. Kabel přichycujeme ke konstrukci izolační páskou tak, aby nám při práci nepřekážel. Poslední fází výroby je zhotovení krytu vibrátoru. Kryt je z plechu tlustého 1 mm. Pro uchycení na čelní desce jsou na něm nanýtovány dvě úhlové příchytky 60, které drží kryt na dvou šroubech privarených na desce formy. Kryt má v horní části bočnic a po celé spodní ploše jeho stěny otvory pro větrání. UPOZORNĚNÍ Aby práce s vibrátorem byla bezpečná, musíme se vyvarovat jeho přímému styku s vodou. To se může stát hlavně při mytí formy. Přehřívá-li se vibrátor při práci, necháme ho vychladnout. V každém případě však hledáme příčinu závady. Ta tkví většinou v tom, že jsme konstrukci provedli odlišně, než jak bylo uvedeno, nebo je v krytu málo 8 větracích otvorů. Vibrátor nenecháváme zbytečně v chodu naprázdno. Po skončení práce formu omyjeme vodou a prostor formy vystříkáme naftou proti rezivění. VLADIMÍR VOŘÁČEK Jedným z obľúbených spôsobov, ako oplotiť pozemok, je použitie rámov, ktoré sa vypĺňajú např. pletivom. Montáž je jednoduchá a plot takto zhotovený pomerne dlho vydrží; obstarávacie náklady však nie sú zanedbateľné najmä pre toho, kto oplocuje väčšiu plochu pozemku. Táto skutočnosť ma donútila zamyslieť sa a pretože s výsledkom svojho úsilia som spokojný, dávam návod aj pre ostatných. Výhoda tkvie predovšetkým v oveľa nižších obstarávacích nákladoch. Rám s rozmermi 2*-1 m zakúpený v obchode stojí 98 Kčs. Rám zhotovený podľa návodu nestojí viac ako 34 Kčs (6 m drôtu 0 14 mm 18 Kčs, 1 m drôtu 0 12 mm 2 Kčs a 3,6 kg drôtu 0 2,8 mm 14 Kčs). Najskôr som si zhotovil strojček

Strojček na zvlňovanie drôtu z páru ozubených kolies Rez pätkou so zabetónovaným stĺpikom Rozoberateľná forma na pätky na zvlnovanie drôtu. Vyrobíme ho z páru ozubených kolies 0 100 mm z vyradeného poľnohospodárskeho stroja (vrátane klzných ložísk). Súkolesie zostavíme s držiakom tak, aby vrchným ozubeným kolesom uloženým v drážke sa dalo posúvat nahor a dolu (do záberu a zo záberu). K dolnému koliesku pripevníme otáčaciu kľuku. Pre dobrý chod treba ešte vyhotoviť vedenie drôtu, ktoré je priskrutkované samostatne k držiaku súkolesia tak, aby sa ním dalo posúvať pridaním podložiek. V prípade vytlačenia koliesok sa vedenie posunie na nové miesto. Koliesko nastavíme na potrebnú vzdialenosť a zavedieme drôt, najlepšie pozinkovaný 0 2,8 mm. Otáčaním kľuky sa drôt posúva a zvlňuje. Po prejdení určitej dĺžky drôt za koncom vedenia odštípneme kliešťami (najlepšie prevodovými). Takto zhotovíme potrebný počet drôtov na celý rám. Pre rám dlhý 2 m a široký 1 m s vefkosťou ôk 6x6 cm potrebujeme 33 krátkych a 16 dlhých drôtov. Všetky zhotovíme na jedno nastavenie koliesok, aby boli vlnovky rovnaké. Inak budeme mať pri vyplétaní rámu ťažkosti. Zhotovenie rámu Rámy zhotovíme z oceľového drôtu 0 14 mm ohnutím do vyžadovaného tvaru. Stredná výstuž je z drôtu 0 12 mm. Skôr ako začneme vypletať, podoprieme rám za strednú vzperu do vhodného stojančeka. Boky rámu musia zostať voľné. Na všetkých stranách vyznačíme žiadaný rozstup. V každom druhom rozstupe začneme napínať najskôr vodorovné drôty. Potom napíname zvislé drôty, tak isto v každom druhom rozstupe. Drôty upravujeme podľa vlnoviek do pravidelných štvorcov. Potom opäť nasunieme vodorovné drôty, ktoré voľne prekladáme cez seba a konce zahneme kombinovanými kliešťami. Len posledné zvislé drôty prepletieme a výplet nimi uzavrieme. Odporúčam tieto posledné drôty pred přepletením natrieť olejom. Prípadné nerovnosti vo výplete opravíme dotiahnutím alebo povolením jednotlivých drôtov. Výplet jedného rámu trvá asi hodinu. Stĺpiky Použil som konštrukčnú rúrku 0 44 mm, na ktorú som privaril pásiky na pripevnenie rámov a vrchný klobúčik. Vnútrajšok rúrky som vyplnil betónom. Samozrejme, každý použije taký materiál, aký má k dispozícii. Podmurovka Bežne vyrábané betónové stĺpiky sú ťažké a rozmerné. Oveľa lepšie sa montuje podmurovka zo stĺpikov a dosák. Na vyznačené miesta vyvŕtame otvory a do nich zabetónujeme stĺpiky. Na vrchnú vyčnievajúcu časť nabetónujeme pätky s drážkami pre betónové platne. Pätky zhotovíme do prestaviteľnej plechovej formy, ktorá sa nastaví presne podľa stĺpikov. Pätky sú nizke, forma sa teda môže hned 1 rozobrať a premiestniť na ďalší stĺpik. Betónové platne zhotovíme na mieru podľa rozstupu jednotlivých stĺpikov do formy z latiek. Práca postupuje veľmi rýchlo a s výsledkom budete iste spokojní. FRANTIŠEK NÁDVORNlK 9

VYSÚŠANIE MURIVA ELEKTROOSMÓZOU V roku 1964 som sa rozhodol vysušiť murivo rodinného domu elektroosmózou a dať jej prednosť pred prácnym podřezáváním. Metóda sa mi osvedčila, pretože už 8 rokov udržujem percento vlhkosti pod hodnotou 1 namiesto predchádzajúcej hodnoty 3,5. Skôr než som sa pustil do práce, prečítal som si niekofko prekladov z cudzej literatúry a náš predpis ESČ z roku 1963; z literatúry vyplývalo, že musím zachovať princíp, ale metódu a spôsob práce si môžem zvoliť podľa možnosti domáceho majstra. Do úvahy prichádza murivo, ktoré je vlhké v dôsledku vsakovania vody od základov, teda tam, kde pôvodná izolácia už neplní svoj účel. Ostatné dôvody vlhkosti, ako vsakovanie vody omietkou alebo odkvapovou rúrou, možno odstrániť jednoduchšie. O elektroosmotických procesoch vo vlhkom murive sa hovorí v niekoľkých odborných statiach. Sú však veľmi obsiahle, a preto sa vo svojom príspevku budem zaoberať len tým, čo je na inštaláciu elektroosmózy najpotrebnejšie. Kapilárnym vzlínaním vzniká v murive elektrický prúd s veľmi malou intenzitou. Ak sa nám podarí tento prúd zrušiť, zrušíme aj kapilárne vzlínanie vody. Ak má polaritu kladnú a zem zápornú (čo je vo väčšine prípadov) a my tento kladný pól dokonale uzemníme, máme zaručený úspech. Pre odlišné prípady treba preštudovať odbornú literatúru a zvoliť vhodnú metódu. Elektródy a ich spájanie, ktoré som použil, môžu slúžiť aj v týchto odlišných prípadoch. Na objasnenie slaboprúdových procesov odporúčame prečítať si niektorú z odborných príručiek. Podrobne tieto javy opisuje príručka Praktické metódy vysúšania muriva" od autorov Ing. J. Kosa a Ing. M. Šeredu, ktorú vydalo nakladateľstvo Práca v roku 1965. Skúška zapojenia bez meracích prístrojov Na vlhkom mieste múru vyvŕtame skusmo tri otvory s priemerom asi 35 mm do hĺbky jednej tretiny hrúbky múru. Vzhľadom na uzemnenie zvolíme miesto v strede dfžky vlhkého muriva (na 10 m 2 plochy muriva stačí jedno uzemnenie). Do otvorov vložíme elektródy, upcháme maltou a spojíme zvodom až k uzemňujúcej platni (obr. 1). Vlhkosť muriva zistíme vážením. Nasekáme a presne na gramových váhach odvážime (bez veľkého časového rozdielu) 10 až 20 dekagramov drviny z muriva. Drvinu vysušíme nad teplom a znova odvážime. Jednoduchým výpočtom dostaneme percento vlhkosti. Ak je polarita muriva kladná, tak už za tri mesiace bude poznať, ako miesto osadené elektródami vyschlo. Ak nám to potvrdí aj ďalšia váhová skúška, môžeme začat so samotnou prácou. V opačnom prípade, t. j. keď má murivo zápornú polaritu, začne osadené miesto vlhnúť viac a nezostáva nič iné, iba preštudovať odbornú literatúru a zvoliť si inú metódu prípadne aj nútený okruh. Postup práce Ako sa uvádza v odbornej literatúre, je niekoľko metód, podľa ktorých sa rozmiestňujú otvory. Ja som si zvolil metódu jednostrannú mrežovú", a to vnútri miestnosti vo výške dvoch radov tehál nad podlahou. Otvory pre túto metódu sa vŕtajú do hĺbky 2/3 hrúbky muriva; rozstupy sú 40 cm. Drážka pre spojovací drôt stačí 3 cm hlboká. V kamennom murive je vŕtanie otvorov namáhavé. Pri murive z tehál možno z núdze použiť aj kované kopijovité vrtáky. Prácu si uľahčí ten, komu sa podarí kúpiť alebo vypožičať si špeciálne vrtáky, ktoré vyrába n. p. Narex Děčín. Sú vyrobené z tvrdého kovu a práca s nimi je oveľa ľahšia. Použijeme, pokiaľ možno, dvojručnú vŕtačku. Obr. 1 Celkové usporiadanie inštalácie na vysú- Sanie muriva elektroosmózou 1 elektróda, 2 spojovací drôt, 3 spojouzemňovacia vacia skrinka, 4 platňa Zhotovenie elektród Použil som medený drôt 01,5 mm z trojpramenného kábla. Na ohni som opálil izoláciu a namočil vo vode. Vypletené drôty som napnutím narovnal a vyleštil jemným šmirglovým práškom. (Na vlhkú handru nasypeme prášok a pozdĺžnymi ťahmi napnutý drôt vyleštíme.) Drôt natočíme ako pružinu na tŕň (postačí aj drevený) priemeru asi o 5 mm menšieho ako budú otvory v murive. Stúpanie jednotlivých závitov roztiahneme približne na 10 mm. Takto stočený drôt vložíme do otvorov pomocou tŕňa a vyčnievajúci koniec upravíme v dĺžke asi 30 mm súbežne s múrom (obr. 2). Spojenie elektród Elektródy sú navzájom spojené spojovacím drôtom; použil som ten istý drôt ako pri výrobe elektród. 10

uhoľným prachom. Prácu som si uľahčil starou automobilovou pumpou, ktorú som si upravil (obr. 3). Otvory som plnil odzadu tak, aby tlak malty v diere vytláčal pumpu, čím vnútri nevznikajú škodlivé vzduchové bubliny. Po prepojení elektród zaplníme aj drážku pre spojovací drôt jemnou betónovou maltou. Dbámena to, aby nevznikli ani malé póry, ktoré by spôsobili koróziu spojovacích drôtov. Obr. 2 Usporiadanie elektród 1 spojovaci drôt, 2 vyznievajúci koniec elektródy, 3 medená rúrka, 4 drážka pre zvodový drôt Spojovací drôt s vyčnievajúcimi koncami elektród spájame medenými rúrkami dlhými 10 mm. Kúsky rúrky prečistíme vrtáčikom o 0,1 mm väčším, ako bol jej otvor. Rúrka sa navlečie na spojovací drôt a do jej otvoru prevlečieme aj koniec vyčnievajúcej elektródy. Pomocou dvoch kladiviek, z ktorých jedno podložíme a druhým přiklepneme, dosiahneme pevné spojenie, a to lepšie ako zvarením alebo spájkovanim, aj keď rovnakým materiálom. Spoje izolujeme pred koróziou asfaltom zo starých akumulátorov. Uzemnenie a jeho inštalácia Na 10 m 2 vlhkého muriva stačí jedno uzemnenie. Umiestnil som ho do stredu dĺžky celkovej inštalácie. Zo strany vysúšanej miestnosti umiestnime na zvolenom mieste zvodovú skrinku, zhotovenú z umakartu, rozmerov 150 x 150 x 100 mm. V nej je medená svorka 30 x 30 x 10 mm, ktorá spája obidve polovice inštalácie a zvodový drôt k uzemňovacej platni (obr. 4). Zvodový drôt má 0 3 mm (lepšie je použiť hrutjší), musí byť izolovaný PVC po celej dĺžke až k uzemňovacej platni. Ako uzemňovacia platňa mi poslúžila dobre vyleštená medená rumpľa (valcha) na bielizeň. Zvodový drôt je k platni pripojený tak, že plech je ovinutý okolo drôtu po celej jednej strane. Proti korózii musí byť spoj izolovaný asfaltom (obr. 5). Platňu som uložil zvisle až na hranicu podzemnej vody, t. j. 3,3 m hlboko. Novšie poznatky odporúčajú uložiť platňu vodorovne. V skrinke môžeme hneď po inštalácii odmerať pomocou miliam- Obr. 3 Upravená automobilová pumpa 1 lievik na plnenie pumpy, 2 viečko snímateľné súčasne s piestom, 3 podložka s 0 o 5 mm menším, než je priemer elektródy, priletovaná k rúrke Vyplnenie otvorov Otvory s elektródami vypĺňame maltou zloženou z 1/3 cementu, 1/3 tehliarskej hliny, 1/3 štukového piesku. Neskôr som zistil, že lepšie je piesok nahradiť Obr. 4 Spojovacia skrinka z umakartu (vľavo) 1 spojovací drôt, 2 izolovaný zvod k uzemňovacej platni, 3 medená svorka rozmerov 30x30x10 mm, 4 medená skrutka M4><8 Obr. S Uzemňovacia platná (vpravo) 1 zvodový drôt, 2 plech otočený okolo zvodového drôtu pérmetra správnu polaritu a počas vysúšania ju môžeme kontrolovať. Niekoľko rád na záver v blízkosti uzemnenia nemá viesť žiadna silnoprúdová inštalácia, drôty neuzemňujeme nikdy na uzemnenie silnoprúdových spotrebičov, na vodovodné potrubie, ani na zatlčené oceľové rúry, inštaláciu nerealizujeme skôr, kým skúška na malom zvolenom úseku nedokáže správnosť zvolenej metódy. Kalkuláciu ťažko uviesť, pretože každý bude pracovať s iným druhom muriva. Materiál je zanedbateľný, lebo staré káble, medené alebo hliníkové, či spálené vinutie elektromotorov, možno nájsť na smetiskách. Plech pre uzemňovaciu platňu možno získať zo starého medeného kotla alebo záchodovej nádrže. Vzhľadom na množstvo práce a nevýhody, s ktorými je spojené tradičné podrezávanie muriva a vkladanie izolácie a skúsenosti, ktoré som elektroosmózou získal, môžem túto metódu všetkým odporúčať. Pozn. red. V kruzích praktiků jsou s elektroosmózou zkušenosti velmi různé. Někomu se osvědčila a u někoho zase nezabrala". Ale rozhodně se vyplatí to zkusit dříve, než začneme podřezávat zdivo. OLDŘICH LINKA II

NOVÝ MATERIÁL NA ÚPRAVU OMIETOK Doteraz používané fasádne nátery (či už vápenné alebo farebné) majú obmedzenú trvanlivosť a za krátky čas sa poveternostnými vplyvmi zašpinia. Preto pri obnove fasády rodinného domu, murovanej chaty alebo garáže stavanej z tradičných materiálov, z panelov, drevotriesok alebo len z dosiek použijeme nové náterové fasádne hmoty, tzv. nástrekové, ktoré vytvárajú na upravovanom povrchu súvislú, avšak priepustnú vrstvu. Názov nástreková hmota nás nesmie odradiť, lebo tieto materiály sa dajú dobre nanášať štetkou alebo valčekom. Nástreková hmota je v podstate vodná emulzia polyvinylchloridu (PVC) s jemným kremičitým pieskom ktorý dáva náteru potrebnú odolnosť proti oderu a s pigmentom, ktorý dáva farebný tón. Nástreková hmota sa predáva v polyetylénových nádobách (šesťkilové balenie za 54 Kčs) a pred použitím sa riedi malým množstvom vody. Farebný tón možno vybrať podľa vzorkovnice. Bielu nástrekovú hmotu možno prifarbiť tónovacími pastami V 3000. Farebné odtiene však pri niektorých farbách z pást nie sú stále. Keďže technológia nanášania sa čiastočne odlišuje od bežného spôsobu, zmienim sa o úprave podkladu podrobnejšie. Omietku, ktorú chceme natierať, prezrieme a všetky miesta, na ktorých je omietka uvoľnená od podkladu (zistíme poklepom) otlčieme a znova Omietneme kvalitnou vápennou maltou. Ak má stena trhliny, trochu ich rozšírime a zaplníme jemnou maltou pomocou špachtle. Pri novostavbách dávame vždy prednosť hladkému povrchu omietky, lebo hrubá alebo veľmi členitá omietka sa skoro zašpiní. Dôležité je, aby sme tieto práce urobili aspoň mesiac pred povrchovou úpravou, aby vápno nasledujúce nátery nenarúšalo. Spotrebu nástrekovej hmoty určíme prepočtom tak, aby pri dvoch alebo ešte lepšie troch náteroch vznikla na omietke súvislá vrstva. Jednou dávkou (6 kg) možno natrieť asi 5 m 2 plochy; tento pomer je potrebný, aby vznikla dostatočne hrubá vrstva. Množstvo hmoty určené podľa plochy a počtu náterov rozmiešame vo väčšej nádobe. Nástreková hmota obsahuje kremičitý piesok, ktorý má tendenciu usadzovať sa na dne. Jednotlivé tóny farieb, ktoré výrobca dodáva, možno vzájomne miešať, avšak dôkladne, aby sa hmota rovnomerne zafarbila. Pri posudzovaní vhodnosti odtieňa posudzujeme vždy suchý náter, lebo mokrý je tmavší. Pracovný postup Suchú omietku oprášime a natierame podkladovým náterom (penetračným). Vhodná je latexová farba vonkajšia V 2012, riedená 1 až 3 dielmi vody podľa nasiakavosti podkladu, alebo nástreková hmota V 4006, riedená 4 až 8 dielmi vody. Drevo natierame fermežou 0 1000. Po zaschnutí asi po 4 hodinách nanášame nástrekovú hmotu murárskou štetkou. Nástrekovú hmotu nanášame takú hustú, ako sme ju pripravili; ak vyschla pridaná voda, rozriedime hmotu tak, aby voda nestekala zo štetky a tvorila skôr hrubšiu vrstvu. Natierame rovnomerne, začíname vždy hore. Náter rýchlo schne a po 4 hodinách zvyčajne možno nanášať druhý náter. Ak natierame len v dvoch vrstvách a chceme dosiahnuť celkom neutrálny povrch, použijeme maliarsky valček z viskózovej špongie, ktorým postupne prejdeme po natretých častiach skôr než začnú schnúť. Týmto spôsobom zahladíme prípadné stopy po ťahoch štetkou. Pri troch vrstvách náteru nemusí byť prvý náter farebný (pigmentovaný). Valček použijeme len pri poslednom nátere. Pri troche pozornosti nie je valčekovanie bezpodmienečne potrebné. Trocha inú a hrubšiu štruktúru povrchu dostaneme, ak posledný náter pred zatvrdnutím tupujeme čelnou plochou štetky. Na to sa najlepšie hodí novšia štetka, ktorá je tvrdšia. Pri práci nemá klesnúť teplota vzduchu v okolí pod 8 C. Rozsiahlejšie práce preto robíme pri ustálenom letnom alebo jesennom počasí, Zaschnutý náter je tvrdý, odolný proti oderu, mierne drsný, čiastočne umývateľný a podľa údajov výrobcu vzdoruje poveternostným vplyvom asi 15 rokov. Náter neuzatvára nepriedušne múr a je minimálne nasiakavý, čo má vplyv aj na zníženie vlhkosti vnútri stavby. Nevýhodou je, že nástrekovú hmotu možno skladovať len pol roka (podľa vlastných skúseností ak sa zaleje pred uskladnením menším množstvom vody vydrží až 1 rok). Hmota je aj drahšia ako bežné nátery cena je však vyvážená väčšou trvanlivosťou, za predpokladu, že sa dodrží opísaný technologický postup. Hmota má číselný znak V 4006. Nástrekovú hmotu si treba zabezpečiť včas. Pre drobných spotrebiteľov ju dostať len v špecializovaných predajniach Drogérie, VLADIMÍR ZABILKA JAK UPRAVIT CESTU? Možná, že jste již stáli před problémem a potřebou upravit širší cestu, dvorek či jinou plochu tak, aby na ní nerostla tráva, v době dešťů neměkla a netvořilo se na ní bláto a hlavně aby neprášila. Vyhubit samotnou trávu není problém, s ostatním už to je horší. Zkusil jsem cestu pokropit vyjetým autoolejem pomoci upravené nádoby (spotřeba asi 1 kg/m 2 ). O týden později jsem tento proces opakoval při téměř stejné spotřebě oleje jednak proto, že olej se vpil beze stopy do země, jednak proto, že jsem ještě některá místa při prvém kropení vynechal a tam by pochopitelně tráva rostla dál. Nejvytrvalejší je v tomto ohledu pampeliška. Po třetím pokropení je cesta suchá, bez stop mastnoty, zbavená trávy, je skoro černá, matová a vzhledem dost připomíná asfalt. I po vytrvalých deštích se na ní nevytvořilo bláto. Částečně, avšak mírně a jen v prvých dnech páchne po oleji. Toto řešení je levné, neboť celková spotřeba oleje je asi 3 až 4 kg/m 2, podle charakteru půdy. Úpravu doporučuji provádět jen na suchý povrch, tedy nejlépe v letních parných dnech. Nehodí se tam kde je povrch cesty pískovaný, dále tam, kde je blízko cesty studna, nebo cesta leží ve svahu nad studnou. V některých případech je účelné pokropit cestu před úpravou travexem a teprve za týden olejem. Popsaná úprava či impregnace může sloužit také tam. kde potřebujeme zamezit víření prachu; je vhodná jako ochrana kolem základů dřevěných chat, kůlen aj. dřevěných objektů, kde vysoká tráva a tedy i trvale vlhké prostředí je nežádoucí. Podle situace postačí jedno až dvě polití, opakované asi po roce. Kropicí nádobu zhotovíme z větší plechovky od konzervy (o obsahu asi 1 až 2 litry) do jejíhož dna zevnitř velkým hřebíkem vyrazíme v jedné řade 6 až 8 otvorů o 0 3 4 mm. Horní víko krabice odřízneme jen zčásti, protože poslouží jako držák. VIKTOR HOŘEJŠ ti

DĚTSKÉ AUTÍČKO je proti jiným typům i ve sborníku č. 4(1972) publikovaném autíčku dostupnější svou jednoduchou konstrukcí a snadnou výrobou. Karosérie, která napodobuje tvar závodního vozu, je v podstatě samonosná, vyrobená ze tří sbalených dílů z plechu ti. 0,8 mm. Odpadne výroba dvířek, protože do závodního vozu se,,nastupuje" horem. Podmínkou však je, že volant netvoří kruh. Odpérování předních kol je zajištěno jejich zavěšením na ocelové planžetě. Řízení je jednoduché: čep na ramenu řídicí tyče pohybuje. spojovací tyčí kol. Zadní náprava je tuhá, uložená na dvou kuličkových ložiskách. Sedadlo je posuvné podle potřeby vpřed i vzad, opěradlo se pak naklání a opírá se o zadní část karosérie. Auto můžeme doplnit ochranným štítem z organického skľä", který zateplá ohneme a vyleštíme. Pohon auta není v tomto návodu popsán. Ponecháváme na možnostech i vůli zájemců jej vyřešit podle motoru a převodu, které mají k dispozici (jedno řešení bylo popsáno ve zmíněném sborníku). Zároveň s pohonem si každý vyřeší i vhodnou brzdu nejlépe čelisťovou (z jízdního kola), zabírající na kotouč upevněný na zadní ose uvnitř prostoru karosérie. Světlomety lze udělat z ručních kulatých svítilen; lze je ovládat elektricky z přístrojové desky auta. Postup práce Karosérie. Rozvinuté tvary jednotlivých částí karosérie 1, 2 a 3 narýsujeme na tabuli plechu (při pečlivém rozvržení nám stačí jedna tabule 1000x2000) opatrně vystříháme, začistíme hrany a ohneme podle výkresu na ohýbačce. Velkou pozornost věnujeme olemovaní hran (jak je patrné z výkresu), aby se dítě neporanilo. Volant 5 ohneme z ocelové trubky nebo z trubky z barevného kovu. Zapilujeme, spájíme natvrdo, oba konce zaslepíme a připájíme středovou podložku. Nakonec vše pečlivě začistíme a osmirkujeme. Hliníkový kryt 5/4 po soustružení ještě vyleštíme. Řízeni 6. Trubku řízení 6/2 zarovnáme na délku, na jeden konec nasadíme nástavec 6/4 a privaríme; na druhý konec privaríme patky 6/3 s mezerou 1,5 mm a vyvrtáme do nich otvor 0 4,5. Trubku 6/2 rozřízneme tak, aby v ní bylo možno stáhnout řídicí tyč 6/1. Na palec 6/5 privaríme náboj 6/6, začistíme a vyvrtáme závity M10 a M6. Závěs řizeni 7. Podle sbaleného tvaru spodního dílu karosérie 1 nařežeme úhelníky 7/1, 7/2 a svaříme. S vnitřním tvarem karosérie kontrolujeme hlavně úhel bočních úhelníků. Rameno 7/3 svaříme s nábojem 7/4 a dovrtáme otvor 0 10; potom rameno ustavíme na úhelník 7/1 a privaríme. Spojovací tyč řizeni 8. Na trubku 8/1 privaríme rameno 8/2. Naříznutí obou konců pod úhlem 38 (podle sklonu volantu), jejich rozklepaní na mezeru 3 mm a vyvrtání otvorů 0 4,3 na rozteči 513 provedeme raději až po zavěšení předních kol, abychom je měli rovnoběžně. Závěs předního kola 9. Planžetu 9/1 ohneme zateplá přes kulatinu 0 8 až 10 mm tak, aby výsledný úhel byl asi o 5 větší, než je úhel boku karosérie, aby přední kola vozu byla v odlehčeném stavu předpružena. Prorýsujeme, vyvrtáme souose otvory 0 6,5 pro náboj 9/2 a otvory v boku pera pro připevnění. Náboj 9/2, osu 9/3 a rameno 9/4 ustavíme a svaříme. Při svařování nesmíme zapomenout, že jeden svařenec bude pravý a jeden levý. Gumový doraz 9/5 zkrátíme a opatrně cele nasadíme do rozevřeného pera 9/1, pojistíme maticemi M6 a seřídíme vůli, aby' ramenem bylo možno otáčet. Zadni náprava 10. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu vlastní nápravy 10/1 bude hlazená (tažená) ocel 0 15, kterou z obou konců osadíme podle výkresu. Budou-li ložiska 10/2 na nápravě příliš volná, pomůžeme si tak, že v místech, kde budou sedět ložiska, nápravu podélně rýhujeme. Upevněni zadní nápravy 11. Úhelníky 11/1 a 11/2 nařežeme, svaříme a vyrovnáme. Na náboj 11/3 navaříme patky 11/4 s mezerou 1,5 mm, vyvrtáme otvor 0 5,3 a rozřízneme. Svařenec ustavíme spolu se zadní nápravou a privaríme na úhelníkový rám. Posuvná sedačka 12. Rozvinutý tvar kostry sedačky 12/1 vystřihneme, ohneme a zalemujeme podle výkresu. Sedadlo i opěradlo vytvarujeme molitanem a potáhneme 13

Ť4 ŘEZ ZADNÍ NÁPRAVOU

1*

POSUVNÁ SEDAČKA 17

koženkou. Na opěradlo připevníme pomocí příchytky drát závěsu a v kostře sedadla vyvrtáme pro drát otvory. Velkou pozornost opět věnujeme zalemování vnějších hran sedačky, aby nedošlo k úrazu. Kolečko 13 má rozměry 0 230, šíře 53 a otvor 0 1 2. Kolečka z dětského kočárku jsou na prototypu upravena výměnou gumy za širokou, atypickou. Podle použitých koleček je nutné upravit i oba hřídele. Montáž Jednotlivé díly karosérie 1, 2 a 3 sestavíme k sobě, do lemu předního dílu 2/1 připevníme přístrojovou desku 2/2, ve které vystřihneme a zalemujeme 0 10,5 (otvor pro volant). Díly potom ve styčných místech buď sešroubujeme, nebo snýtujeme. Vystřihneme a zalemujeme otvory pro zadní nápravu 10 i spojovací tyč řízení 8, ustavíme upevnění zadní nápravy 11, přivrtáme potřebné otvory a sešroubujeme. Pak ustavíme závěs předního kola 9 a z vnitřní strany závěs řízení 7, svrtáme a sešroubujeme. Nyní můžeme změřit přesnou rozteč pro spojovací tyč 8, kterou podle tohoto rozměru dohotovíme. Nasadíme řídicí tyč 6/1 a seřídíme vůli podle výkresu. Nakonec smontujeme zbývající části kola 13, volant 5, sedačku 12 atd. Povrchová úprava Celou karosérii natřeme nejprve základním nátěrem. Vnější nátěr záleží na naší fantazii a vkusu. Lze kombinovat vnější nátěry s nejrůznějšími druhy tapet, pestrobarevných lepících pásek, lemovek i nálepek. Podle konstrukce KARLA ADÁMKA nakreslil a popsal JIŘÍ ŠRÁMEK Pozn. red. Při řešení pohonu je, nejobtížnější výroba převodu, jenž sníží vysoké otáčky elektromotoru. Kutilové obyčejně používají převodů tevárně zhotovených k různým účelům, které však nejsou zpravidla běžně dostupné. Ten, kdo by vyřešil převod ze součástek, které se normálně prodávají, by si získal vděk mnoha kutilů. Rozpiska materiálu 18

SKLÁDACÍ KATAMARAN II Katamaran s nafukovacími plováky je druhem plavidla, které v našich podmínkách najde značné uplatněni. Jeho velikost umožňuje i několikačlenné posádce plavbu af už s plachtou, či s přívěsným motorkem, na plošině je možno postavit stan a získat tak náhražku houseboatu; plavidlo je velmi vhodné i jako základna pro sportovni potápěni. A při všech těchto vysokých užitných vlastnostech je katamaran možno ve složeném stavu dopravovat našimi běžnými osobními automobily, protože váži celkem 60 kg. Ve sborníku USS č. 8 jsme uveřejnili návod na zhotoveni úplné kostry katamaranu; tentokráte uveřejňujeme návod na zhotoveni ostatních podsestav, takže pospišite-li si s prací můžete letošní dovolenou ztrávit na vodě. s Podsestava 2: Paluba přední Paluba musí mít co nejmenší váhu a musí být skladná, aby se snadno přepravovala; řešena musí být tak, aby chránila posádku před sprškami vody. Podklad paluby tvoří člunovina; je to v podstatě pogumovaný textil, který je na vnitřní straně opatřen vrstvou gumy červené barvy a na vnější straně ochrannou barevnou vrstvou. U prototypu bylo použito člunoviny, ze které se vyrábějí nafukovací kajaky. Člunovina 2.1 je obrácena barevnou stranou nahoru. Na její spodní stranu nejprve nalepíme alkaprenem výztužný pás 2.12, vyrobený rovněž z člunoviny. Pak již můžeme začít lepit rovněž alkaprenem na člunovinu jednotlivé laťky 2.2 až 2.11. Předem však musíme jasanové laťky opracovat, vyvrtat otvory pro trubkové nýty 2.13 a provést zahloubení pro hlavy nýtů, aby povrch latěk byl rovný. Po nalepení latěk vyvrtáme do člunoviny otvor a laťky k člunovině přinýtujeme. Ze strany člunoviny jsou na trubkové nýty navlečeny podložky 2.14, které je vhodné nechat předem pozinkovat. Po přinýtování všech latí se jejich povrch opětovně přebrousí a opatří nátěrem bezbarvým lodním lakem. Po zaschnutí nátěru následuje přebroušení povrchu a další nátěr. Tyto nátěry opakujeme ve třech vrstvách, které jsou pak dostatečnou ochranou. Otvory pro spojovací šrouby v rozích paluby vyvrtáme až při montáži, podle příslušných otvorů v žebrech kostry. Podsestava 3: Paluba zadní Zadní palubu zhotovíme stejným způsobem jako palubu přední, liší se pouze půdorysným tvarem; u zadní paluby jsou všechny laťky stejně dlouhé, tj. 1000 mm. Podsestava 4: Plovák Plovák je sestaven ze tří, navzájem vzduchotěsně oddělených, komor. Plováky vyrobíme z člunoviny, kterou lepíme lepidlem, používaným na opravu nafukovacích lehátek a nafukovacích člunů. Lepidlo obsahuje dvě složky vlastního lepidla, tzv.,,šmok" a vulkanizační činidlo, které může být různé; já jsem použil desmodur. Je to kapalina fialové barvy, která se do lepidla přidává těsně před použitím. Všechny lepené spoje před lepením zbavíme nečistot a mastnoty, nejlépe technickým benzínem. Tam, kde se lepí na horní krycí vrstvu člunoviny, je vhodné povrch částečně zbrousit jemným smirkem. Lepené spoje natřené lepidlem se nespojují ihned po nanesení lepidla, ale až po jeho částečném zaschnutí. Plovák začínáme lepit od střední komory 4.3. Z člunoviny vystřihneme dvakrát tvar středního dílu. Do jednoho kusu vyrazíme otvor pro nafukování. Na tento otvor nalepíme díly uzávěru podle řezu E-E. Jde o spodní kotouč 4.7, hrdlo uzávěru 4.8, úchytku 4.9 a nakonec krycí kotouč 4.6. Spodní díl střední komory se na vnitřní straně člunoviny označí obrysovou čárou 25 mm vzdálenou od okraje a očistí technickým benzínem až do vzdálenosti asi 65 mm od okraje^ Na takto očištěný povrch nalepíme na polovinu přehnutou lasopásku tak, aby na spodním dílu zůstal volný okraj 25 mm (řez D-D). Lasopáska je pás textilu, napuštěný základním lepidlem; teprve ve styku s vulkanizačním činidlem dojde ke slepení. Vyrábí se v různých šířkách, na prototypu bylo použito šíře 65 mm. Lepidlem natíráme jen spoj lasopásky se spodním dílem střední komory. V místě oblouku provádíme na lasopásce záhyby. Páska je nalepena po celém obvodu a odlehčuje lepený spoj. Horní díl připravíme obdobně; budoucí místo spoje očistíme benzínem a oba díly natřeme klouzkem. Klouzek se však nesmí dostat na místo budoucího spoje! Okraj obou dílů pak natřeme dvousložkovým lepidlem, tj. spodní díl (včetně přeložené části lasopásky) a horní díl tak, že je natřen pás 58 mm od okraje (řez B-B). Po částečném zaschnutí se oba díly přiloží na sebe a lepená místa se pečlivě přitisknou, aby byl spoj dokonalý. Lepidlo na gumu je kontaktním lepidlem, tzn. jakmile se spojované díly dotknou, není již možné vzájemné posunutí. Tuto skutečnost musíme vést stále v patrnosti a oba díly musíme na sebe přikládat velmi přesně. Asi po dvou hodinách střední díl plováku mírně nafoukneme a ponecháme ho zaschnout 24 hodiny. Po vystřižení zbylých dílů 4.1, 4.2, 4.4 a 4.5 vyznačíme podle výkresu místo spoje na středním dílu plováku (řez C-C). Místo spoje na obou stranách středního dílu opatrně očistíme smirkem a benzínem. Začínáme s lepením spodního předního dílu 4.2. Nejprve přilepíme příčný pruh přeložené lasopásky a teprve na ni přilepujeme spodní přední díl. Plovák otočíme a upravíme přechodovou část v místě řezu D-D do klínu. Toto zbroušení je nutno provést velmi pečlivě, aby vznikl vzduchotěsný spoj. Na očištěný spodní přední díl opět nalepíme lasopásku po obvodu a spojíme horní a spodní přední díl se středním dílem. Předem ovšem nalepíme na horní přední díl nafukovací otvor tak, jako u střední části. Zadní díl přilepíme ke střednímu obdobně jako díl přední. Spoje předního a zadního dílu plováku se středním dílem přelepíme krycím pásem 4.13 ze člunoviny, aby byly chráněny před poškozením. V místech uchycení plováku na kostru katamaranu nalepíme také ochranné pásy z člunoviny 4.14. Nakonec přilepíme na přední díl plováku značku přídě 4.15 z bílého plastiku. Plováky použité na prototypu a lepené popsaným způsobem, jsou v používání již tři roky a jsou stále nepropustné. Podsestava 5: Upevněni 7 plováků Každý plovák je připevněn ve třech místech, tj na každé žebro kostry, pomocí pružných pásů. Pružný pás je sestaven ze dvou gumových spon H 19

1200 Obr. 1. Podsestava 2 a 3 Paluba přední a zadni, podsestava 6 Stěžeň a podsestava 7 Vratiráhno 20

REZ A-A Obr. 2. Podsestava 4 Plovák, podsestava 5 Upevněni plováků, podsestava 11 Plachta 21

5.1, které se používají na sepnutí lyží, dále z pásu gumy 5.4 (vhodnější je guma s textilní vložkou) a příložek 5.3, které zamezuji přehnutí lepeného okraje plováku a tím porušení spoje. Pružným prvkem jsou tedy dvě gumové spony, jejichž kování plně vyhovuje danému účelu. Jeden konec gumové spony je opatřen uzavřeným okem, do kterého je navlečen gumový pás, přesahující konec je přilepen a přinýtován k průběžné části pásu. Druhá strana pásu je provedena stejným způsobem. Na gumové spony jsou navlečeny príložky. Očko 5.2, které spojuje příložku se sponou, je pozinkováno. Po zhotovení prvního upínacího pásu zkontrolujeme jeho délku při montáži. Háčky, které jsou na koncích gumových spon, se zavěšují za čepy, upevněné na žebrech kostry. Podsestava 6: Stěžeň Stěžeň je skládací a sestává ze čtyř dílů. Nosnou část tvoří duralová trubka o průměru 32*2 mm, která je vyztužena v namáhaných místech dřevěnými vložkami. Na trubku je připevněna vodicí lišta s drážkou pro zasunutí předního lemu plachty. Spodní díl 6.1 má uprostřed připevněn držák pro zavěšení kování vratiráhna s vazákem pro uvázání výtahu plachty. Třetí díl stěžně 6.3 nese ve spodní části kování pro středové upínáčky a steh, poslední, čtvrtý díl 6.4 má na vrcholu kování pro upevnění kladky výtahu plachty Obr. 3. Podsestava 8 Kryt plováku a pro upevnění vrcholových upínaček a stehu. Spojovací dřevěné výztuhy jsou řešeny tak, aby nemohlo dojít k vzájemnému pootočení jednotlivých dílů stěžně. Spodní díl 6.1 má patu vyztuženou dřevěnou výztuhou 6.7. Do paty stěžně vyvrtáme při montáži podle patky stěžně otvor, do něhož zasuneme šroub M6. Tím zabráníme pootočení stěžně vůči katamaranu. Kování pro uchycení vratiráhna 6.10 až 6.12 je připevněno na stěžeň pomocí dvou šroubů M6 v místě dílu stěžně, které je zesíleno výztuhou 6.5. Kování je na boku rozříznuto, aby bylo zajištěno těsné spojení s trubkou stěžně. V horní polovině je pomocí objímek 6.9 připevněna vodicí lišta 6.8 pro upevnění předního lemu plachty. Tato vodicí lišta, slepená ze tří částí, je opatřena drážkou pro šňůru, našitou na předním lemu plachty. V horní části dílu je upevněna další výztuha 6.6, která je opatřena drážkou. Střední díl 6.2 je ve spodní části opatřen výztuhou 6.26, která vyčnívá z trubky a tvoří spoj mezi oběma díly. Tato výztuha je opatřena na konci obdélníkovým výstupkem, který zapadá při skládání stěžně do výřezu ve výztuze 6.6 a zamezuje vzájemnému pootočení dílů. Uvedená výztuha je pojištěna v trubce vrutem 6.25. Vodicí lišta 6.8 je připevněna k trubce pomocí objímek 6.9. Na druhém konci dílu je opět upevněna výztuha 6.6 s drážkou Ňa spodním konci vodicí lišty 2815 je přišroubována spojka 6.29, která zajišťuje vzájemnou polohu obou dílů vodicích lišt tak, aby drážky pro lem plachty navzájem na sebe navazovaly. Střední díl 6.3 je proveden stejně jako díl 6.2, pouze ve spodní části je objímka 6.9 upravena privarením tři třmenů 6.30 jako držáků středních upínaček a stehu. Vrcholový díl 6.4 má spodní část obdobnou jako oba předchozí díly. V horní části je do trubky vložena výztuha 6.31, která má výřez pro kladku výtahu plachty. Na horním konci je také připevněno kování pro uchycení kladky a třmeny pro upevnění vrcholových upínaček a stehu. Výztuhy z jasanového dřeva 6.6, 6.7, 6.26 a 6.31 vlepíme do trubek pomocí lepidla Epoxy 1 200. Duralovou trubku v místě spoje s výztuhou z vnitřní strany očistíme jemným smirkem a potom acetonem. Na oba lepené díly naneseme lepidlo Epoxy 1 200 v tenoučké vrstvě a příslušnou výztuhu zasuneme do patřičné polohy podle výkresu. Koncové výztuhy 6.6 a 6.26 ještě zajistíme pomocí vrutů 6.25. Vodicí lišty 6.8 a 6.27 jsou slepeny ze tří dílů. Vnější díly vodicí lišty jsou z jasanového dřeva, a na těchto laťkách je vytvořen zářez, který tvoří po slepení drážku pro zasunutí předního lemu plachty. Střední díl je tvořen pásem vodovzdorné překližky tlusté 4 mm. Jednotlivé díly slepíme lepidlem Epoxy 1200. Před slepením dílů 22

_ / 10 16 / plynulí přechod ŘEZ A-A ŘEZ B-B Obr. 4. Podsestava 9 Ploutev a podsestava 10 Kormidlo natřeme drážky zředěným Epoxv 1200 a po zaschnutí povrch přebrousíme. Konečné opracování povrchu vodici lišty provedeme až po slepení jednotlivých dílů. Vodicí lišta je na trubku stěžně přichycena pomocí objímek 6.9. Tyto objímky přilepíme na duralovou trubku stěžně rovněž lepidlem Epoxy 1200. Postup při lepení je obdobný jako u vlepování výztuh. Po konečné montáži povrch trubek i dřevěných částí očistíme a natřeme trojím nátěrem bezbarvým lodním lakem. Pozor na výztuhy, které se zasouvají do trubek. Spojení jednotlivých dílů musí být snadno proveditelné. Před nátěrem spojovacích časti musíme tedy překontiolov>it vzájemné vůle. Všechny kovové části necháme pozinkovat anebo je zhotovíme z nerezavějící ocele. Podsestava 7: Vratiráhno Skládá se ze dvou dílů, které se spojují stejně, jako jednotlivé části stěžně. Kování na obou koncích vratiráhna je dostatečně patrné z výkresu. Vratiráhno vyrobíme podobným způsobem jako stěžeň. Podsestava 8: Kryt plováků Vlastni váha katamaranu a posádky nemůže být přenášena na plováky jen prostřednictvím malých dosedacich ploch mi jednotlivých zebieeh. vznikl by značný měrný tlak. Z toho důvodu jsou žebra položena na laminátových krytech plováků. Sníží se tím podstatně nejen měrný tlak na plováky, ale současně se zvětší celková tuhost celého katamaranu. Kryt každého plováku se skládá ze tři částí s ohledem na přepravu. Mimo toho tyto kryty slouží jako přepravní pouzdra jednotlivých dílů kostry katamaranu a jsou při přepravě upevněny na autozahrádce. Kryty laminujeme na kopytě, které zhotovíme z překližky ti. 1,5 mm a latěk vhodných rozměrů. Kopyto je pozitivní. Na laminování je použit sklotextil 350 a polyesterová pryskyřice. 23

Postup laminování není uveden, byl dostatečně popsán v předcházejících sbornících. Zmiňujeme se pouze o povrchové úpravě krytů. Tam, kde povrchová vrstva polyesterové pryskyřice je při vytvrzování ve styku se vzdušným kyslíkem, zůstává i po vytvrzení lepivá. Lepivost je možné odstranit několika způsoby: Pro kryty doporučuji natřít jednotlivé díly, resp. jejich horní plochu polyesterovou pryskyřicí, do které přidáme roztok 3 % parafinu a styrenu v množství 0,5 % a dále modrou pastu pro barvení laminátu ve hmotě, v množství 2 % váhy pryskyřice. Parafin rozpuštěný ve styrenu prostoupí při vytvrzování pryskyřice na povrch a zabrání okysličování povrchové vrstvy a tím nedojde k lepivosti povrchu. Přední 8.1 a zadní díl 8.3 je v podstatě shodný, liší se jen tím, že v zadním dílu je vyvrtán otvor o průměru 36 mm pro kolík uzávěru vzduchové komory plováku. V místě styku s žebrem kostry jsou oba díl-y opatřeny zesilovacím pásem 8.4. Ten laminujeme samostatně ze dvou vrstev sklotextilu a po vytvrzení nalepíme lepidlem Epoxy 1 200 na spodní část. Mimoto jsou na tento pás po přilepení na základní díl přinýtovány trubkovými nýty 8.7 zarážky 8.6, které zajišťují polohu krytu vůči žebrům. Tyto zarážky, zhotovené z překližky, jsou na předním i zadním dílu krytu. Střední díl je zhotoven ze dvou samostatně laminovaných částí 8.2 a 8.5. Po vytvrzení obě části slepíme lepidlem Epoxy 1200. Složení jednotlivých dílů v kryt plováku je patrné z výkresu. Podsestava 9: Ploutev Sklopná ploutev 9.1 je zhotovena z duralového plechu. Aby se neprohýbala, je v první třetině šířky vyztužena. Výztužné lišty 9.2 upravíme do tvaru podle výkresu a pak, pomocí trubkových nýtů 9.3, přinýtujeme na list ploutve. Lišty natřeme bezbarvým lakem. Podsestava 10: Kormidlo Kormidlo se skládá ze tří hlavních částí: kormidelní knihy, listu kormidla a kormidelní páky. Kormidelní knihu tvoří průběžná trubka 10.1 na níž je přivařen držák kormidelní páky 10.2 a na druhém konci pouzdro pro zavěšení listu kormidla vlastní kniha kormidla. Držák kormidelní páky je opatřen dvěma vratovými šrouby 10.9 s křídlovými maticemi 10.11 pro připojení kormidelní páky. Spoj držáku kormidelní páky s trubkou vyztužíme privareným trojúhelníkem 10.8. Na trubce 10.1 je u držáku přivařen háček 10.7 pro zavěšení ovládacího lanka na zvedání a spouštění kormidelního listu. Dále jsou na trubce privarený dva čepy 10.4 pro zavěšení kormidla na kostru katamaranu. 24 Na spodní části trubky 10.1 jsou privarený listy knihy 10.5. Aby vznikl prostor pro vložení listu kormidla mezi listy knihy, jsou listy knihy svařeny s vloženým drátem 10.6 (řez A-A). Plechy 10.5 jsou odlehčeny, aby bylo dosaženo co nejmenší váhy. List kormidla je zavěšen v knize pomocí čepu o průměru 8 mm. Celý svarek je pozinkován. Kormidelní páku slepíme ze tří jasanových latěk lepidlem Epoxy 1 200. Nejlépe slepíme lamely v tzv.,,hřebíkové šabloně". Po pečlivém opracování podle výkresu natřeme kormidelní páku trojím nátěrem bezbarvým lodním lakem. Podsestava 11 : Plachta Plachtu 11.1 ušijeme z bavlněné tkaniny vážící 160 až 170 g/m 2. Osnova plátna plachty musí být kolmá k tětivě zadního lemu plachty. Šijeme ji z pruhů širokých 400 mm a to tak, že při šířce plátna 900 mm každý druhý šev vytvoříme pouze přeložením a sešitím plátna. Zadní lem plachty olemujeme zabráním o šířce 1 5 až 20 mm. Přední a spodní lem plachty obšijeme provazcem 11.5 s minimálním průměrem 6 mm; přišijeme ho ručně na zabrání plachty. Na lemovací provazec použijeme silonovou šňůru na prádlo. Veškeré strojní šití provedeme klikatým stehem. Na spodní lem plachty našijeme na provazec kroužky 11.4, které slouží k navlečení na vratiráhno. Na spodním lemu v bodě C a D našijeme tkanice pro uvázání plachty na kování vratiráhna. Plachta má našitv tři kapsy pro spiry. Na konec těchto kapes našijeme rovněž tkanice pro zavázání kapes, aby se spiry při jízdě nevysouvaly. Do horní části plachty musíme našít hlavové prkénko 11.2, zhotovené z duralového plechu, které slouží k uvázání výtahu plachty. Rohy plachty vyztužíme ještě barevnými trojúhelníky 11.6, které našijeme z obou stran. Střih plachty, tak jak je uveden na výkrese, je nutno dodržet, aby Rozpiska materiálu Obr. 5. Podsestava 12 paluby Ohrazeni plachta měla správný tvar. Při vlastní výrobě je nejvhodnější napřed nastehovat jednotlivé pruhy ' celé plachty, sestřihnout obrysové části a nastehovat obvod plachty. Teprve je-li vše v pořádku, ušijeme plachtu na pevno na stroji. Potom našijeme zesílení rohů, kapsy na spiry a nakonec přišijeme lemovací provazce, tkanice a kroužky. Plátno se před použitím nepere ani nežehlí. Spiry 11.3 zhotovíme podle výkresu z vodovzdorné překližky 3 až 4 mm tlusté. Podsestava 12: Ohrazeni paluby Ohrazení paluby je zhotoveno z pruhů hrubší silonové tkaniny 12.1 nebo 12.2. Na okrajích pásů uděláme lem pro navlečení silonové prádelní šňůry 12.3. Na oba konce šňůry přivážeme karabinky 12.4, které se zavěšují do ok stojek paluby. Délka šňůr musí být taková, aby ohrazení paluby, tj. pásy látky, byly dostatečně napnuty. Karabinky jsou pochromované nebo pozinkované. Podsestava 13: Držák motoru Pro katamaran je dostačující lodní motor o max. výkonu 2,5 k; je to např. lodní motor Tůmmler, kterého jsem použil já. Pro tento motor mohu zájemcům zaslat výkres držáku pro zavěšení motoru na záď katamaranu. Pro jiný typ motoru si jistě každý vyřeší jeho zavěšení sám.