Vědecká rada agronomické fakulty Vysoká škola zemědělská v Praze

Vědecká rada agronomické fakulty Vysoká škola zemědělská v Praze Ing. Vladimír K e b e r t tema práce: Studium vlivu agrotechnických opatření na výnosové a kvalitativní znaky hořčice bílé (Sinapis alba L.). Obor : 41-02 - 9 Speciální produkce rostlinná Autoreferát disertace k získání vědecké hodnosti kandidáta zemědělsko - lesnických věd P r a h a 1993 Kandidátská disertační práce byla vypracována v externí aspirantuře, zahájené 1.9.1988 na katedře rostlinné výroby agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze. Disertant : Ing. Vladimír K e b e r t 1988-1992 ZD se sídlem v Záluží od 1992 SZeŠ v Hořovicích

Školitel : Doc. Ing. Jan V a š á k, CSc. Vysoká škola zemědělská Praha katedra rostlinné výroby Oponenti : Stanoviska k disertaci vypracovala katedra rostlinné výroby agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze. Autoreferát byl rozeslán dne: Obhajoba disertace se koná dne v hod. před komisí pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru 41-02-9 speciální produkce rostlinná na AF VŠZ v Praze. Prof. Ing. Václav F r i c, DrSc. předseda komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací ve vědním oboru 41-02-9 speciální produkce rostlinná, AF VŠZ Praha 1. Přehled o současném stavu řešené problematiky. Přehled literárních údajů, zabývajících se problematikou tvorby výnosových a kvalitativních znaků semene hořčice bílé naznačuje, že většina těchto prací si nekladla za cíl podrobnější analýzu zejména problematiky kvality semene hořčice bílé, hlavně pak problematiku povrchově zašedlých semen, použití regulátorů růstu v hořčici, a v neposlední řadě problematiky odrůdové skladby hořčice bílé. 1.1. Původ hořčice, systematika a postavení rodu Brassica a rodu Sinapis v systému čeledi Brassicaceae. Taxonomická problematika u skupiny plodin typu hořčice není ujednocena. Různí autoři užívají pro rodové označení název Sinapis, Melanosinapis, Brassica apod. Taxonomická problematika je řešena především v dílech Dostála (1989), který druh hořčice

bílá rozděluje do dvou poddruhů - ssp. alba a ssp. dissecta. Podrobný popis včetně hospodářského významu podávají Seiffert a Makowski (1988) a Kuhn (1935). Problematiku genetických zdrojů pro šlechtění hořčice bílé řeší zejména Vlk (1982), Kadlec (1989). 1.2. Význam a využití produktů hořčice bílé, postavení v systému zemědělských plodin. Pojem "hořčice" není dosud ujednocen. Fábry (1990) k hořčicím zařazuje druhy skupiny Brassicaceae, které po rozemletí a navlhčení semen uvolňují velké množství hořčičných silic po štěpení glukosinolátů a často slizovatějí. Havránek (1990) podává charakteristiku zpracování semene hořčice a naznačuje požadavky zpracovatelů hořčice na kvalitativní znaky semene hořčice. Ostatní uvedení autoři se zabývají různými způsoby využití semene hořčice bílé (Boshart,1939 ; Renius 1992 ; Schreier a Vidlák (1990) apod. 2.3. Otázky kvality semene hořčice bílé ve vztahu k výnosu, prostředí a prvkům technologie. Kvalitou hořčičného semene se zabývá především Zukalová (1989), která specifikuje jednotlivé znaky semene hořčice a specifikuje požadavek na kvalitu semene na základě požadavku zpracovatelů - olejnatost min. 25%, podíl zašedlých semen do 4-5%,obsah sinalbinu min. 10% - t.j. 129 ug/g suš. extr.šrotu, obsah sinapinu v rozmezí 1 až 3 %. Údaje Reisnerové a Sovy (1990) řeší problematiku povrchově zašedlých semen ve vztahu k obsahu mykotoxinů v semeni a docházejí k závěru, že povrchové zašednutí semen je způsobeno plísněmi rodu Aspergillus, Penicillium a Cladosporium. V literárních údajích Reisnerové, Vašáka, Sovy a Vodičkové (1991) je citována ČSN, specifikující povolené obsahy mykotoxinů v semeni hořčice. Uvedení autoři provedli stanovemí mykotoxinů ve vzorcích Keberta (1990). Stanovením bylo zjištěno, že s rostoucím podílem zašedlých semen roste obsah mykotoxinů. 2.4. Možnosti využití regulátorů růstu a prostředků ochrany rostlin v technologickém systému hořčice bílé. Problematika použití regulátorů růstu není pro hořčici bílou řešena s dostatečnou podrobností. Rozkošová (1990) naznačuje možnost využití přípravků na bázi triapentenolu (Baronet) a paclobutrazolu (Cultar), zároveň však upozorňuje na toxikologickou problematiku uvedených regulátorů. Podobně i Giese (1989) a Budzynski a Musnicki (1989). Schreier a Vidlák (1989) podávají výsledky testování regulátorů na bázi látek CL a AT a též výsledky aplikace tekutého hnojiva Harmavit s obsahem bioregulátorů. Problematiku herbicidů pro brukvovité olejniny rěší

např. Flanderková (1988), která testovala herbicid Butisan S 50 SC a Bartoška (1989), který označuje za nosný herbicid v hořčici trifluralin, např.u přípravku Synfloran 48 EC v dávce 1.5-2.0 l/ha. 2.5. Postavení hořčice bílé v osevním postupu, její požadavky na podmínky prostředí. Problematika agrotechniky hořčice bílé. Rajonizací hořčice se zabýva zejména Vašák (1989), který pro tuto plodinu doporučuje řepařskoječný až řepařsko-pšeničný výrobní typ, prípadně polohy bramborářského výrob. typu do max. nadmoř. výšky 350 až 400m. Současně by srpnový úhrn srážek v oblasti pěstování neměl přesáhnout 50mm a celoroční úhrn srážek 550mm. Fábry upozorňuje na citlivost hořčice k půdní kyselosti, která by neměla klesnout pod ph kcl 6.00. Vašák (1989) dále vylučuje pěstování hořčice společně s ozimou řepkou z fytosanitárních důvodů a nedoporučuje ji pěstovat jako náhradu za zjara zaoranou ozimou řepku. Schreier(1989), Kuhn (1935), Voškeruša (1965), Seiffert(1988) řeší problematiku předplodin pro hořčici. Vesměs se shodují že hořčici lze pěstovat po jedné až dvojí obilnině s tím že musí být zabezpečena zásoba živin v půdě pro hořčici. Výhodnou předplodinou pro hořčici jsou rovněž vikvovité plodiny. Vašák, Fábry a Zukalová (1980) doporučují k hořčici hnojit na úroveň 24-30kg/haP, 65-70 kgk, s ohledem na výměnnou kyselost půdy, která nesmí klesnout pod 6.00. Dávku dusíku autoři doporučují v rozmezí od 60 do 100kg s tím, že dávku je možno dělit (Schreier 1989). Různí autoři (např. Kuhn (1935), Seiffert (1988) apod) nedoporučují k hořčici používat organická hnojiva (hnůj, kejdu apod.). Fábry (1984), Kebert (1990), Kuhn (1935) upozorňují na nutnost včasného výsevu hořčice, nejlépe souběžně se setím jarních ječmenů. Termín výsevu 20. dubna, uvedený Vašákem (1989) je nutno považovat za nejzažší. Seiffert a Makowski (1988), podobně i Fábry (1984) považují vliv meziřádkové vzdálenosti na výnos semene za druhořadý. Neuvádějí již však vliv na kvalitu semene. Fábry (1984) doporučuje, podobně jako u ozimé řepky nižší výsevky tak, aby bylo vyseto 1.5 mil klíčivých semen na ha a aby bylo dosaženo ideální hustoty porostu do 120 rostlin na m 2. Schreier a Vidlák (1988), Kadlec (1989), Seiffert a Makowski (1988) se dále zabývají odrůdovou skladbou hořčice bílé. Je podán popis jediné v ČR povolené odrůdy Zlata, která má původ v předchozí, dnes již restringované odrůdě Přerovská bílá. Jde o odrůdu tzv. universálního typu, kterou je možno použít jak pro pěstování na semeno tak i na zelenou hmotu. Podle Kadlece (1990) jsou ve zkouškách evropské odrůdy tzv.

semenného typu Rizo, Emergo, Mirly, Siko. Kebert (1989) zařadil do srovnávacích pokusů novošlechtění universálního typu HM 334 a HM 361, původem ze šlechtitelské stanice olejnin v Horních Moštěnicích, odrůdu Zlata a švédskou odrůdu semenného typu Mustang, přičemž byly pozorovány značné rozdíly v kvalitativních znacích semene. 2. Cíle disertační práce K hlavním cílům disertační práce patří analýza vlivů, působících na výnos a kvalitu semene hořčice bílé. Hlavním cílem je minimalizace tzv. povrchově zašedlých semen, které kazí zejména chuťové vlastnosti finálního produktu a potenciálně zatěžují stolní hořčice mykotoxiny. Současně by se mělo dosáhnout olejnatosti semene nad 25%, obsahu glukosinolátu min. 10% (129 ug/g), co největší HTS (6.8-7.0 g), přičemž musí být dosaženo ekonomicky efektního výnosu. Paraleleně s analýzou uvedených vlivů práce charakterizuje růstové a vývojové charakteristiky rostlin a stanovuje nejvhodnější termín setí, výsevek, meziřádkovou vzdálenost a použití vhodné odrůdy. Současně je sledován vliv srážek v době dozrávání na tvorbu povrchově zašedlých semen a je navržen způsob rajonizace hořčice bílé. Výsledkem je pak technologické doporučení, vyplývající z výsledků poloprovozně vedených pokusů v časovém sledu třech ročníků 1989 až 1991. 3. Materiál a metody Výsledky, v dalších statích uvedené byly získány na základě tříleté série poloprovozních pokusů v letech 1989, 1990, 1991. Pokusy byly provedeny na pozemcích Zemědělského družstva se sídlem v Záluží. Aby bylo možno používat běžnou provozní techniku, musela být pro pokus zvolena metoda dlouhých dílců. Celý pokus byl rozdělěn do šesti pokusných bloků a celkový počet pokusných variant se pohyboval kolem třiceti. Každá varianta byla vedena ve čtyřech shodných opakováních v rámci dlouhého dílce. V ročnících 1990 a 1991 byl pokus oproti roč. 1989 ještě rozšířen o tři varianty. Jednotlivé pokusné varianty definuje tabulka č. 1. Celý pokus byl veden tak, aby bylo možno využít při jeho vedení běžnou provozní techniku. K setí bylo použito pneumatické sečky ACCORD (8m), která se vyznačuje dodržením rovnoměrné výše výsevku na všech

setých rádcích a velmi snadnou výměnou rozvaděčových vložek, určujících meziřádkovou vzdálenost (125, 250, 375 mm). K postřikům bylo s výhodou využito postřikovače ALLAEYS (24m) s elektronickou regulací dávky, upraveného pro šíři parcelek 8-16m zaslepením krajních trysek. Přihnojování byla prováděna pomocí nesených rozmetadel Amazone ZA-U 1801 nebo ZA-U 2001, nastavených dle firemního návodu a opatřených kotouči pro šíři záběru 12m (viz text). Vlastní sklizeň se provedla novou žací mlátičkou E 512. Získané výsledky byly dále statisticky zpracovány analýzou variance za pomoci počítačového programu pro IBM PC AT Statgraphics. Dílčí data byla zpracovávána na programovatelných kalkulátorech TI-88 a PSR 98. tab.č.1. Uspořádání pokusných variant a jejich značení 1.blok: vliv dávky N, výsevek 8kg/ha, meziřádky 125 mm 120kgN/ha 90 kgn/ha 60kgN/ha 30kgN/ha --------------------------------------------------------- N4 N3 N2 N1 opakování A B C D 2.blok: vliv meziřádkové vzdálenosti a výsevku 125 mm 250 mm 375 mm 8 kg. 10kg. 12 kg 8 kg.10 kg.12 kg 8 kg.10 kg.12 kg --------------------------------------------------------- VV9 VV8 VV7 VV6 VV5 VV4 VV3 VV2 VV1 opakování A B C D 3. blok: vliv meziřádkové vzdálenosti, výsevek 10 kg/ha 375 mm 250 mm 125 mm --------------------------------------------------------- V3 375 V2 250 V1 125 opakování A B C D 4.blok vliv regulátorů růstu: výsevek 8kg/ha, meziř. vzdálenost 125 mm

Retacel Alar Cultar EMA3464 Sviton Baronet RelanPRG 4 l/ha 2,5kg/ha 0,2l/ha 0.4l/ha 0.5l/ha 0,75kg/ha 0,1l/ha --------------------------------------------------------- Retacel Alar Cultar EMA Sviton Baronet Relan opakování A B C D 5.blok : vliv odrůd a termínů výsevu.výsev 8kg/ha mzř.12 5mm T1 T2 T3 --------------------------------------------------------- HM334 HM361 Zlata HM334 HM361 Zlata Mustang Zlata T1334 T1361 T1Zlata T2334 T2361 T2Zlata T2Mustang T3Zlata opakování A B C D T1=1.termín výsevu, atd. 3.1. Přehled sledovaných vlivů. 1. Vliv odrůdy a termínu výsevu hořčřice bílé. Uspořádáno do společného bloku. Zkoušené kultivary - Zlata, HM 334, HM 361, Mustang (od roč. 1990). Tři termíny výsevu - časný (co nejdříve), druhý na rozhraní dubna a května, třetí do poloviny května. 2. Vliv výše výsevku a rozteče meziřádkové vzdálenosti. 3 různé výsevky - 8, 10, 12 kg / ha 3 různé meziř. vzdál. 125, 250, 375 mm Celkem 9 variant. Vše v odrůdě Zlata. Viz. tab. č. 1 3. Vliv dávky dusíku. 4 varianty v jednom společně posuzovaném bloku. 1. dávka 30 kg/ ha (jen základní dávka 30kg N) 2. dávka 60 kg/ ha (základní 30 + jedno přihnojení 30 kg N / ha) 3. dávka 90 kg/ ha a dávka 120 kg/ha ( základní 30 + dvě přihnojení.) Jednotně odrůda Zlata, výsevek 8 kg/ha, meziřád. vzdál. 125 mm. 5. Vliv regulátorů růstu. Jednotně odrůda Zlata., výsevek 8 kg/ha, meziř. vzd. 125mm. 7 variant : od ročníku 1989 do 1991 od roč. 1990 do 1991 1. Alar 2.50 kg/ha 6. EMA 3464 0.40l/ha 2. Relan PRG 0.10 l/ha 7. Sviton 0.50l/ha 3. Retacel 4.00 l/ha 4. Cultar 0.20 l/ha 5. Baronet 0.75 l/ha

6. Vliv meziřádkové vzdálenosti při jednotném výsevku 10kg/ha. Tři varianty s meziřádkovými vzdálenostmi 125, 250, 375 mm. Odrůda Zlata. 3.2. Přehled sledovaných znaků. 1. Výnos semene 2. Hmotnost tisíce semen 3. Podíl povrchově zašedlých semen 4. Podíl zelených semen (jen roč. 1990) 5. Olejnatost 6. Obsah glukosinolátů (sinalbinu) 7. Obsah sinapinu 8. Obsah mykotoxinů (aflatoxin B1, ochratoxin A) 4. Výsledky a diskuse. 4.1. Sledování dynamiky růstu hořčice bílé během vegetace v pokusném ročníku 1989. Dynamika růstu a vývoje byla sledována měřením výšky, délky rostlin a sledováním nástupu jednotlivých fenologických fází. Dále byla v osmi vstupech do porostu provedena ABK celé pokusné plochy. Porovnáním dynamiky růstu mezi třemi uvedenými termíny výsevu bylo zjištěno, že rostliny v pozdějších termínech výsevu s nástupem dlouhého dne započnou prudký vývoj a vývojově se synchronizují s porosty setými v časném termínu výsevu, ovšem za cenu slabého rámce rostlin a redukce výnosu. Porosty, seté ve druhém a třetím termínu výsevu dosáhy oproti časnému termínu nižší výšky porostu až o 190mm. Z grafu č. 1 je pak patrný mnohem strmější vývoj u druhého a třetího termínu výsevu oproti časnému. Zkrácené období vegetativního vývoje u variant ve druhém a třetím termínu výsevu mělo vliv na snížení výnosu až o 38% u odrůdy Zlata. Na dynamiku růstu a vývoje též vykazují silný vliv některé regulátory růstu. Např. u přípravku Baronet bylo sledováno silné počáteční zbrždění růstu, opoždění vývoje a prodloužení doby kvetení. Na druhé straně vykazoval porost ošetřený Baronetem vyšší odolnost vůči poléhání. 4.2. Analýza problematiky povrchově zašedlých semen u hořčice bílé. Na základě provedených analýz (Rozinek, Horská, Reisnerová, 1992) lze předpokládat, že povrchové zašednutí semen je způsobeno plísněmi. Proto bylo provedeno stanovení obsahu mykotoxinů u šesti vzorků z pokusného ročníku 1989 s plynule vzrůstajícím podílem zašedlých semen. Současně bylo stejné stanovení provedeno u vzorku s vytříděnými jen čistými a jen zašedlými semeny. Jak dokládá tabulka č. 2, se vzrůstajícím obsahem povrchově zašedlých

semen plynule vzrůstal obsah aflatoxinu B1 ( r=0,774) a podobně i obsah ochratoxinu A. Pomocí mikroskopické analýzy, provedené ve spolupráci s katedrou veterinárních disciplin byl u (Reisnerová, Vašák, Sova, Vodičková,1990) vzorků zjištěn zvýšený výskyt kolonií plísní Aspergillus flavus, Aspergillus ochraceus, Penicillium sp., Cladosporium sp. a Alternaria sp. Uvedené skutečnosti potvrzují předpoklad, že zašednutí povrchu semen je způsobeno myceliem plísní. tab. č. 2 Obsah mykotoxinů v závislosti na podílu povrchově zašedlých semen. označ. Procento Ochratoxin Aflatoxin vzorek zašedlých zelených A ug/kg B 1 ug/kg semen semen vytříděná - - 2,50 0.90 čistá T1 334 1,405 0,710 7,20 1,90 op.b T1 334 3,428 0,898 7,00 2,00 op.d N1 6,589 0,753 4,80 1,80 op.a VV8 8,854 0,465 4,00 3,50 op.a VV 4 11,363 1,614 17,60 20,20 op.c

N4 14,261 0,446 22,80 16,70 op.b vytříděná 100-11,30 27,30 šedá Při sledování podílu zašedlých semen u jednotlivých odrůd byly zjištěny značné rozdíly. Jak dokládá graf č. 2, největší sklon k tvorbě zašedlých semen vykazovala průměrně za všechny tři ročníky odrůda Zlata (3.87%),oproti HM 361 (1.811%).Tento kontrast byl však nezřetelnější v rizikovém ročníku 1989, kdy byl u odr. Zlata stanoven podíl zašedlých semen až 5.57%. Tento ročník lze považovat za rizikový pro tvorbu zašedlých semen z důvodů vysokého úhrnu srážek v měsících červenci a srpnu (182.50mm) oproti roč. 1990 (35.50mm), kdy byl výskyt zašedlých semen nejnižší. Graf č.3 dokládá, jak se zvyšujícím se úhrnem srážek vzrůstá podíl zašedlých semen. S ohledem na vliv srážek na šedosemennost hořčice lze navrhnout rajonizaci pěstování do oblastí, kde podíl srážek v červenci a srpnu nepřesáhne 70 až 100mm, popřípadě srpnový úhrn 50 mm (Vašák 1989). 4.3. Obsah sinapinu v semeni hořčice bílé Sinapin, cholinester kyseliny sinapové, tvoří spolu s sinalbinem základ chuťového efektu hořčice. Sinapin patří do skupiny fenolických sloučenin a v rostlině má význam jako jeden z prekurzorů ligninu. Jeho obsah byl stanoven u všech pokusných variant v ročníku 1989. Mezi pokusnými variantami nebyly zjištěny žádné význačné rozdíly. Jeho průměrný obsah činil 2.315% s variačním koeficientem 14.42%, takže soubor lze považovat za vyrovnaný. Uvedený obsah splňuje v plné míře požadavek zpracovatelů hořčice, který zní na 2 až 3 %. 4.4. Vliv různých dávek dusíku na výnos a kvalitu semene hořčice bílé. V tomto pokusném bloku byl prověřován vliv čtyř různých dávek dusíku 30, 60, 90, 120 kgn/ha. Až do dávky 90kgN/ha docházelo k nárůstu, u dávky 120kgN/ha

již došlo ke stagnaci výnosu. Rozdíly ve výnosech mezi uvedenými variantami jsou statisticky průkazné. Podobně bylo u dávky 90kgN/ha dosaženo nejvyšší HTS (7.08g), přičemž opět s rostoucí dávkou N HTS vzrůstá až do dávky 90kgN, u dávky 120kgN již dochází ke snížení HTS na 6.86g. I u HTS jsou rozdíly statisticky významné. U skupiny kvalitativních znaků je nejvýznamnější podíl zašedlých semen. Zde silně spolupůsobí vliv ročníku, přesto však lze vysledovat u vyšších dávek (90 a 120 kg) již zvýšený podíl zašedlých semen. U dávky 90kgN byl zjištěn podíl zašedlých semen 4.801%, zatímco u dávky 120kgN již jejich obsah vzrostl na 7.132%. Vliv dávky N na olejnatost a obsah glukosinolátů je méně významný, neboť ve všech případech vyhovuje požadavku zpracovatelů hořčice, t.j. 25% olejnatosti a 129uMOL/g (10%) glukosinolátů. Vliv dávky N na kvalitu semene je zobrazen v grafu č. 3. Při celkovém hodnocení uvedeného pokusného bloku byla navržena maximální dávka dusíku do 90kgN/ha, hlavně s ohledem na minimalizaci podílu zašedlých semen i za cenu nižšího výnosu. Vyšší dávka dusíku pravděpodobně spolupůsobí na zvýšení podílu zašedlých semen hlavně v tzv. rizikových ročnících, kdy úhrn srážek v době dozrávání přesáhne uvedených 70-100mm ( VII-VIII). Uvedenou dávku je vhodné rozdělit do dvou až třech dílčích dávek, přičemž poslední by měla být aplikována do fenofáze 51-53 (butonizace). 4.5. Vliv regulátorů růstu na výnos a kvalitu semene hořčice bílé. V tomto pokusném bloku byl prověřován vliv výše popsaného sortimentu regulátorů růstu. Statisticky nebyl prokázán vliv regulátorů na výnos semene, přesto však při srovnání došlo u ošetřených variant k nárůstu výnosu až o 6% oproti variantám neošetřeným. Významný však je vliv některých regulátorů na snížení podílu povrchově zašedlých semen. Uvedený vliv je nejvýraznější u přípravku Baronet a EMA 3464. Účinnou látkou Baronetu je triapentenol a u přípravku EMA3464 pak kombinace chlormequatu a paclobutrazolu. Podle firemních údajů uvedené účinné látky vykazují vedle inhibičních účinků též paralelní fungicidní účinek. U všech regulátorů růstu však bylo snížení podílu zašedlých semen patrné a rozdíl mezi kontrolou a ošetřenými variantami činil až 2 %. Varianta, ošetřená přípravkem Baronet vykazovala nejvyšší HTS (6.951g), ale výnos se pohyboval jen na úrovni neošetřené kontroly (1.89 t/ha). Přípravky Baronet a EMA3464 rovněž zvýšily obsah glukosinolátu nad 200 umol/g,čímž mohlo rovněž dojít k inhibici rozvoje plísní. Použití regulátorů růstu však není možno jednoznačně doporučit do běžného provozu. Důvodem k tomu reziduální působení např. paclobutrazolu a

triapentenolu a dále skutečnost, že uvedené přípravky nejsou dosud v ČR registrovány. Jejich použití může mít význam u osivářských porostů. V případě jejich použití (zvláště u př. Baronet) nutno zdůraznit nutnost aplikace ve ff. butonizace 53-54, jinak může dojít ke změně charakteristiky jejich účinku. 4.6. Vliv odrůd a termínu výsevu na výnos a kvalitu semene hořčice bílé. Do pokusů byla jako nosná zařazena dosud jediná v ČR povolená odrůda universálního typu Zlata. Byla srovnávána s novošlechtěními HM 334 a HM 361. V ročníku 1990 byl pokus doplněn o švédskou odrůdu semenného typu Mustang. Nejvyšší výnos je dosažen u nejčasnějšího termínu výsevu (1.6-1.8t/ha), u druhého termínu výsevu je již patrná deprese na 1.20-1.40t/ha a u třetího, květnového termínu je dosaženo výnosu pouze 1.10t/ha. Z odrůd dosáhla nejvyššího výkonu odrůda Mustang (1.87t/ha), dále Zlata v prvním termínu výsevu (1.86t/ha), a HM 361 (1.718t/ha). Rozdíly ve výnosech mezi termíny výsevu i mezi odrůdami jsou statisticky významné na hl. významnosti 0.05. Odrůda Zlata však byla významně překonána novošlechtěními HM361 a HM 334 vyšší odolností k tvorbě povrchově zašedlých semen. Odrůda HM 361 vykazovala obsah zašedlých semen1.408% oproti odrůdě Zlata (3.81 %). Vysoký sklon k šedosemennosti vykazovala i odrůda Mustang (4.235%). Nejvyšší olejnatosti dosáhla semenná odrůda Mustang (32.4%) oproti HM 361 (25.71%). Z hlediska výběru odrůd je třeba vybírat spíše odrůdy, vykazující nejnižší podíl zašedlých semen, i přes případný nižší výnosový výkon. Z tohoto hlediska jednoznačně vyhověla odrůda HM 361. Tab. č. udává celkové hodnocení odrůd na základě dosažených dílčích pořadí u znaků výnos, HTS, podíl zašedlých semen, olejnatost. Tab. č. pak uvádí srovnání úrovně jednotlivých znaků při různých termínech výsevu. (značení variant viz tab. č. 1.) a tab. č. uvádí závěrečné hodnocení odrůd podle pořadí jednotlivých znaků. Tab. č. 3 Údaje Fábryho(1984) pro odr. Přerovská bílá termín výnos HTS olej nečis % výsevu [t/ha] [g] [%] toty GSL 3.4. 2.25 7.80 27.4 3.70 4.60 17.4 2.07 6.91 28.80 9.30 11.00 10.5 0.78 5.29 32.50 30.60 7.20 Tab.3a Srovnávací údaje pro odrůdy Zlata, HM334 a HM361. (Značení variant viz tab č. 1.).

termín výnos HTS olej. šedá % výsevu [t/ha] [g] [%] sem.[%] GSL T1 Zlata 1.860 6.455 28.397 3.816 14.65 T2 Zlata 1.404 6.357 26.506 3.942 16.49 T3 Zlata 1.151 6.353 26.288 3.788 nezj. T1 HM334 1.626 6.838 28.397 2.323 15.21 T2 HM334 1.296 7.239 25.711 2.199 17.95 T1 HM361 1.718 6.403 28.971 1.408 15.92 T2 HM361 1.373 6.551 25.785 2.214 16.89 Uvedené výsledky naznačují, že dosud povolená odrůda Zlata může být překonána hlavně po stránce kvalitativních znaků semene. Proto je možno doporučit další prověřování novošlechtění HM 361 nebo HM 334, případně zavedení některé odrůdy evropského sortimentu. Z uvedených výsledků je zřejmá skutečnost, že hořčice bílá je plodina velice citlivá na dodržení termínu výsevu. Termín výsevu do 20.4., doporučený Vašákem (1988) je nutno považovat za nejzažší. Vhodné by bylo vysévat hořčici současně s jarními ječmeny. Tab. č. 4. Pořadí variant, dosažená při hodnocení jednotlivých znaků. (značení variant viz tab. č. 1) vari výnos HTS % še- olejna součet pořadí anta dých s. tost pořadí celkem T1 HM334 4 2 4 3 13 2 T1 HM361 3 5 1 2 11 1 T1 Zlata 2 4 6 4 16 3 ====================================================== T2 HM 334 7 1 2 8 18 4-5 T2 HM361 6 3 3 7 19 6 T2 Zlata 5 6 7 5 23 7 ====================================================== T3 Zlata 8 7 5 6 26 8

T2 Mustang 1 8 8 1 18 4-5 4.7. Vliv výše výsevku a rozteče meziřádkové vzdálenosti na výnos a kvalitu semene hořčice bílé. Vyhodnocením vlivu výše výsevku na výnos a kvalitu semene nebyl zjištěn žádný průkazný rozdíl mezi výsevky 8, 10, 12 kg /ha. Z hlediska výše výsevka je uvedená neprůkaznost příznivým výsledkem. Plně tedy postačuje nízký výsevek (kolem 8kg/ha), který plně zabezpečí hustotu porostu 90 až 120 rostlin na m 2. Dosažené výnosy při různých meziřádkových vzdálenostech uvádí tab č. 5. Na rozdíl od výše výsevku má rozteč meziřádkové vzdálenosti význačný vliv na kvalitativní znaky semene, hlavně na podíl zašedlých semen. Posuzujemeli vliv meziřádek jen v rizikovém ročníku 1989 zjistíme, že u široké rozteče (375mm) vychází až o polovinu menší obsah zašedlých semen než u meziřádek 125mm. Podobně jako u výsevku, tak i u meziřádkové vzdálenosti nebyl statisticky prokázán vliv na výši výnosu semene. Pokusný blok meziřádkové vzdálenosti a výsevku byl do jisté míry zdvojen blokem, hodnotícím vliv jen meziřádkové vzdálenosti při konstantním výsevku 10 kg/ha. I zde bylo dosaženo podobných výsledků, zejména ve vztahu k obsahu povrchově zašedlých semen. Tab. č. 5 Podíl povrchově zašedlých semen u variant VV1 až VV9 [%] vari roč. roč. roč. prům. poř. V k anta 1989 1990 1991 var. [%] VV1 12/375 3.722 3.014 3.032 3.256 4 12.39 VV2 10/375 3.650 1.786 2.541 2.659 1 35.20 VV3 8/375 3.830 2.710 2.846 3.128 3 19.53 VV4 8/250 5.167 2.999 3.034 3.733 5 33.26 VV5 10/250 5.742 0.517 2.836 3.031 2 86.35 VV6 12/250 6.129 0.558 4.615 3.767 6 76.46 VV7 12/125 5.681 2.427 3.947 4.018 8 40.51 VV8 10/125 6.940 1.100 3.428 3.822 7 76.90 VV9 8/125 6.885 1.652 4.008 4.182 9 62.67

Tab. č. 6. Výnos v [t/ha] u variant VV1 až VV9 (průměry ze čtyř opakování).index - výsevek/meziř.vzd. vari roč. roč. roč. prům. poř. V k anta 1989 1990 1991 var. [%] VV1 12/375 1.347 2.240 1.770 1.785 8-9 25 VV2 10/375 1.539 2.095 1.723 1.785 8-9 15.86 VV3 8/375 1.740 2.121 1.553 1.804 6 16.0 VV4 8/250 2.095 2.364 2.268 2.242 1 6.0 VV5 10/250 1.887 1.961 1.766 1.871 4 5.26 VV6 12/250 1.676 1.992 2.010 1.892 3 9.92 VV7 12/125 1.740 1.836 1.791 1.789 7 2.60 VV8 10/125 1.827 1.855 2.100 1.927 2 7.70 VV9 8/125 1.602 1.786 2.056 1.814 5 12.50 Tab.č. 7. Podíl povrchově zašedlých semen u variant V1 až V3 [%] vari roč. roč. roč. prům. poř. V k anta 1989 1990 1991 var. [%] V1-125 4.799 0.941 2.636 2.792 2 69 V2-250 3.765 0.652 3.244 2.553 1 65 V3-375 2.631 3.259 3.135 3.008 3 11 V tabulkách 5, 6, 7 jsou uvedeny některé znaky při různých výsevcích a meziřádkových vzdálenostech. Pozoruhodné je vyhodnotit podíl zašedlých semen při různých meziřádkových vzdálenostech zejména v ročníku 1989, kdy úhrn srážek v VII + VIII dosáhl 182 mm. Možno srovnat s grafem č. 3. 6. Z Á V Ě R Na základě výsledků, získaných ve tříleté časové řadě pokusů v letech 1989 až 1991, prováděných na pozemcích ZD se sídlem v Záluží, okres Beroun, je

možno specifikovat vlivy, které působí na výnos a kvalitu semene hořčice bílé. Kvalita semene je určována znaky HTS, olejnatostí, obsahem glukosinolátu a limitujícím podílem povrchově zašedlých semen, ev. obsahem mykotoxinů v semeni. Zašednutí osemení je způsobeno především plísněmi rodu Aspergillus a Penicillium. Podíl zašedlých semen je silně ovlivněn ročníkem, lze jej ale zčásti eliminovat agrotechnickými metodami. K nim patří volba správné odrůdy, která vykazuje přirozenou odolnost k tvorbě zašedlých semen, a hlavně dodržování agrotechnické kázně při polním pěstování. Zde je třeba dodržet dávku dusíku do maximální výše 80-90kg na ha, použití meziřádkové vzdálenosti 250 až 375mm, případně u semenářských porostů použití regulátorů růstu typu triapentenol nebo paclobutrazol, ev. paclobutrazol v ombinaci s chlormequatem. Při výsevu hořčice postačí plně nižší výsevky (8 kg/ha), neboť zvýšením výsevku nebyl prokázán žádný vliv na výnos i kvalitu semene hořčice. Hořčice musí být správně rajonizována do oblastí, kde je nejmenší riziko zvýšeného úhrnu srážek (nad 50mm v srpnu (Vašák 1989) nebo nad 80 až 100 mm v červenci + srpnu- kap.5.2.) v době dozrávání. Za těchto podmínek není problém v běžném provozu dosáhnout podílu zašedlých semen do limitu 3%. HTS lze ovlivnit dávkou dusíku (80-90kg/ha), meziřádkovou vzdáleností (250-375mm). HTS lze zvýšit rovněž regulátory růstu inhibiční povahy (triapentenol, paclobutrazol ) při minimálním vlivu na výnos ve srovnání s neošetřenými porosty. Olejnatost je možno rovněž omezeně ovlivnit agrotechnikou, především co možná nejčasnějším termínem výsevu, případně volbou odrůdy. V našich pokusech vykazovala nejvyšší olejnatost švédská odrůda Mustang. Vyšší olejnatosti bylo dosaženo u meziřádkové vzdálenosti 125mm oproti širším roztečím. Žádnou ze zkoušených agrotechnických metod se nepodařilo průkazně ovlivnit obsah sinapinu a obsah glukosinolátu. Obsah sinapinu činil v ročníku 1989 průměrně 2.315 %, obsah GSL ve všech případech vykazoval hodnoty, vyhovující při zpracování semene hořčice v potravinářském průmyslu a pohyboval se v rozmezí 164 (var.n4) až 219 (var.vv5) umol/g (průměry variant za tři ročníky.) Jejich obsahy nejsou tedy pro kvalitu semene limitující. K dosažení maximálního výnosu je nejdůležitější dodržet co nejranější termín výsevu, nejlépe do první dekády dubna (současně se setím jarních ječmenů), přičemž termín 20.4., navrhovaný Vašákem (1988) je možno považovat za nejzažší, neboť hořčice patří k nejcitlivějším plodinám na dodržení termínu výsevu. Hořčice rovněž silně reaguje zvýšením výnosu

na dávku dusíku, a to až do úrovně 80-90kg/ha. Překročení této maximální dávky již výrazně zhoršuje kvalitu semene zvýšením podílu povrchově zašedlých semen a snižuje výnosový efekt. Ze strany semenářské služby je třeba rozšířit sortiment odrůd našich hořčic o význačně semenové typy odrůd. Universální typ odrůdy Zlata byl v pokusech nevýrazně překonán po stránce výnosu především odrůdou semenného typu Mustang, u níž bylo dosaženo průměrného výnosu 1.870 t/ha, a po stránce snížení podílu povrchově zašedlých semen pak zkoušenými novošlechtěními-u varianty T1 HM 361 (1.408%) a u var. T1 HM334 (2.323%) oproti variantě T1 Zlata, u níž činil podíl povrchově zašedlých semen 3.816%. Nejvyšší olejnatost byla dosažena u odrůdy Mustang ve výši 32.39%. Dosažení kvality semene především po stránce minimalizace podílu zašedlých semen je nutno u kultivarů preferovat i za cenu případného nižšího výnosového výkonu. Proto je možno doporučit do státních odrůdových zkoušek novošlechtění HM 334 a HM 361, které sice Zlatu nepřekonaly výnosově, ale vykazovaly nejmenší podíl zašedlých semen, popřípadě též dále prověřovat i semennou odrůdu Mustang, která však při nejvyšším dosaženém výnosu i olejnatosti vykazovala zvýšený podíl povrchově zašedlých semen. V hodnocení odrůd ve státních zkouškách dávat větší důraz na kvalitu semene (sklon k tvorbě zašedlých semen atd.) než na maximalizaci výnosu. Na základě získaných výsledků jsou technologická doporučení shrnuta v následujících bodech: 1. Dodržet termín výsevu do konce první dekády dubna, nejpozději však do 20 dubna. 2. Celkovou dávku dusíku rozdělit do dvou až třech dávek, přičemž by neměla být překročena hladina 80-90 kg/ha. 3. Správná volba odrůdy. S ohledem na minimalizaci podílu povrchově zašedlých semen se osvědčila novošlechtění HM 334 a HM 361. 4. Požadované kvality i výnosu lze dosáhnout i bez aplikace regulátorů růstu. Jejich použití omezit do oblasti semenářských porostů např. za účelem minimalizace podílu zašedlých semen. 5. Pro pěstování na semeno používat při setí hořčice bílé meziřádkovvou vzdálenost 250 až 375 mm. 6. Plně postačuje výsevek 8 kg/ ha. Zvýšení výsevku nemá žádný vliv na výnos ani kvalitu semene hořčice bílé. Z teoretického hlediska práce přispívá k řešení problematiky povrchově zašedlých semen a upozorňuje na možnost zatížení potravinářských produktů mykotoxiny. Prokazuje se skutečnost, že zašednutí semen způsobují plísně. Sklonu k tvorbě zašedlých semen však význačně přispívají i podmínky prostředí,

kultivary, agrotechnická opatření. Na základě analýzy růstu a vývoje hořčice bílé byla upravena makrofenologická stupnice, použitelná přímo pro hořčici bílou. Rovněž byla popsána vysoká citlivost hořčice bílé na délku dne. Přehled použité literatury pro autoreferát Boshart, K.: Der Anbau von Senf als Heil und Gewürzpflanze. Flugblätter des Reichsnährstandes, Berlin 1939 Budzynski, W.; Musnicki,C.: Reakcia rzepaku ozimego na bioregulatory stosowane wiosna. Akademia Rolniczno Techniczna w Olsztynie 1989 (Kopie článku, název celku neznámý) Dostál, J.: Nová květena ČSSR ; Akademia Praha 1989 Fábry, A.: In: Špaldon, E.a kol: Rostlinná výroba I; s.593-603. SZN Praha 1963, Slovenské vydavateľstvo pôdohospodárskej literatúry, Bratislava 1963 Fábry, A. a kol.: Jarní olejniny. MZVž ČR 1990 Fábry, A.: Rostlinná výroba II (technologické postupy) skripta VŠZ Praha, AF VŠZ Praha 1984 Fábry, A.; Vašák, J.: Olejniny In: Striegl,M.: Rostlinná výroba I.(Biologie polních plodin). Skripta VŠZ Praha 1984 Flanderková, V.; Hampejs,J.: Metody ochrany dvounulových odrůd ozimé řepky proti škodlivým činitelům. Oseva VSÚTPL-Výzkumná stanice olejnin Opava 1988 Giese, K.: Wachstumsregler und Fungizide in Winterraps (Versuche mit Wachstumsreglern in Winteraps 1984 bis 1989). Amt für Wasserwirtschaft Kiel 1989. Havránek, M.: Hořčice v potravinářském průmyslu- její minulost a budoucnost. In: Kolektiv: Systém výroby hořčice. Sborník referátů semináře v Praze 28.2.1990. ZZN Praha 1990 Kadlec, T.: Hodnocení státních odrůdových pokusů s hořčicí 1989. In: Systém výroby hořčice. Sborník referátů semináře v Praze 28.2. 1990, ZZN Praha 1990 Kebert, V.; Bezecná, O.: Příspěvek ke studiu vlivů, ovlivňujících kvalitativní a kvantitativní parametry hořčice bílé (Sinapis alba L.). In: Systém výroby

hořčice. Sborník referátů semináře v Praze 28.2.1990. ZZN Praha 1990 Kebert, V.: Předběžné zkušenosti s použitím regulátorů růstu u hořčice bílé (Sinapis alba L.). In: Kolektiv: Systém výroby hořčice. Sborník referátů semináře v Praze 28.2.1990. ZZN Praha 1990 Kuhn, V.: Pěstování olejnin. (řepka- řepice- hořčicelnička). Vyd. A.Neubert, Zemědělské knihkupectví Praha, 1935 Reisnerová, H.; Sova, Z.; Kuchtová, P.: Mykotoxiny - aflatoxin B1 a ochratoxin A v hořčičiných semenech, v hořčici a jejích komponentech. Studie VŠZ Praha 1990. Reisnerová, H,; Sova, Z.; Vašák, J.; Vodičková, H.: Mikroskopické houby a mykotoxiny v hořčici a hořčičných semenech ve vztahu k vybraným produktům rostlinné výroby. Studie VŠZ Praha 1990 Renius, W.: Zwischenfruchtbau. (Zur Futtergewinung und Gründüngung), 3. vydání, DLG- Verlag- GmbH, Frankfurt am Main 1992 Rozkošová, V.: Růstové regulátory u ozimé řepky. In: Využití regulátorů růstu a fungicidů u olejnin. Sborník referátů z celostátního školení v Opavě 17.5. 1990. ČSVTS Výzkumná stanice olejnin, Opava 1990, 56 stran Seiffert, M.; Makowski, V.: Weißer Senf (Sinapis alba), In: Seiffert,M.:Drusch und hackfruchtproduktion. Deutscher Landwirtschaftverlag Berlin 1988, 3.vydání Schreier, J.; Vidlák, F.: Závěrečná zpráva - rozvoj výroby olejnin a lnu. Oseva - VSÚTPL. Výzkumná stanice olejnin Opava 1988. 39 stran Schreier, J.; Vidlák, F.: Hořčice bílá není okrajovou plodinou., Úroda 1986, č.9, s. 422-424 Vašák, J.: Specializace a koncentrace. Rajonizace hořčice bílé.,in: Systém výroby hořčice bílé, metodika ČSVTS ZZN Praha 1989, 24 stran Vašák, J.; Fábry, A.: Olejniny In: Striegl, M. a kol: Rostlinná výroba I (Biologie polních plodin).,skripta VŠZ Praha 1984 Vašák, J.; Fábry, A.; Zukalová, H.: Hořčice bílá., In: Systém výroby řepky. Účelová publikace VŠZ, ZZN, Oseva Praha 1985

Vlk, J.: Hořčice bílá. Cíle šlechtění a genetické zdroje., In: Rod, J. a kol.: Šlechtění rostlin. SZN Praha 1982 Voškšeruša, J. a kol.: Pěstování olejnin. SZN Praha 1965, 1. vydání Zukalová, H.; Bezecná, O.; Burešová, I.: Kvalita hořčice bílé. Úroda 1992, č.1, str.29 Zukalová, H.; Vašák, J.; Reisnerová, H.: Kvalita hořčice bílé In: Systém výroby hořčice. Sborník referátů semináře v Praze 28.2.1990. ZZN Praha 1990