UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Diplomová práce Kvalitativní a kvantitativní výzkum činnostních struktur hráče fotbalu elitní výkonnosti Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mario Buzek, CSc. Zpracoval: Břečka Marek Praha 2009 8
Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Mario Buzkovi, CSc. za odborné vedení práce, za praktické rady, cenné připomínky a za možnost využít jeho zkušenosti v této problematice. Prohlašuji, že diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a uvedl v ní veškeré zdroje, které jsem v práci použil. V Praze podpis.. Abstrakt 9
Název práce: Kvalitativní a kvantitativní výzkum činnostních struktur hráče fotbalu elitní výkonnosti Cíle práce: Určit požadavky na hráčskou pozici krajního obránce u hráčů elitní výkonnosti a aplikovat získané výsledky do tréninkové praxe a do tréninkových jednotek Metoda: Výzkum byl proveden metodou nepřímého pozorování mnou pořízených videozáznamů druholigového mužstva konkrétně FC Baník Most. Analyzován byl jeden vybraný hráč, který byl analyzován ve dvou zápasech. K šetření byla použita kvantitativní a kvalitativní analýza. Výsledky: Získané výsledky ukázaly moderní vývojové trendy ve hře krajních obránců elitní výkonnosti. A jejich zapracování do tréninkového procesu Klíčová slova: Fotbal, herní činnosti, herní výkon, kvantitativní analýza, kvalitativní analýza. Title: 10
Qualitative and quantitative research of top efficiency football players activity structures The aim of work: To determine requirements for top efficiency defender s position and to use obtained results in training practice and in training units Method: The research was done by method of indirect watching of my video records of 2nd league team FC Banik Most.One player was analyzed in two matches.i used quantitative and qualitative analysis. Results: Obtained results showed modern development trends in top efficiency side defenders playing and using them in training process. Key words: Football,playing activity,performance,quantitative analysis,qualitative analysis Svoluji zapůjčení své diplomové práce ke studijním účelům Prosím aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat 11
Jméno a Příjmení: Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení: Poznámka: Obsah 1 Úvod..8 2 Teoretická část..9 12
2.1 Rozbor literatury..9 2.2 Definice základních pojmů...12 2.2.1 Sportovní výkon.12 2.2.2 Herní výkon 14 2.2.3 Individuální herní výkon 15 2.2.4 Týmový herní výkon..17 2.2.5 Sportovní trénink 20 2.2.6 Systematika hry..23 2.2.7 Herní činnosti jednotlivce...29 2.3 Zdůvodnění problému...30 3 Výzkumná část 31 3.1 Cíl práce.31 3.2 Úkoly práce...31 3.3 Metodika 32 3.4 Hypotézy 33 3.5 Kategorie pozorování 34 4 Výsledková část..38 5 Popis vzorových cvičení 55 6 Aplikace do praxe...73 7 Závěrečná část 85 6.1 Diskuze..85 6.2 Závěr..87 8 Literatura 88 Příloha č. 1 grafické značení č. 2 základní sestava FC Baník Most 13
1 Úvod Fotbalová říše je největší na světě. Je říší bez hranic. Říší, která všechny spojuje vášnivou láskou k fotbalu. Byla jí v dobách míru, v časech válek i v letech, kdy politické poměry rozdělily svět železnou oponou přinejmenším na světy dva. Fotbal se stal vášní a fenoménem 20. století. Jeho nespoutané kouzlo, které pochopí jen ten, komu se aspoň jednou v životě poštěstilo kulatým nesmyslem trefit branku a napnout síť za zády brankáře, zaplavilo zeměkouli. Na tribunách fotbalových stadionů sedávají vedle společensky bezvýznamných, jinak ovšem svou přítomností pro kulisu fotbalu nezbytných, obyčejných lidí také hlavy států, prezidenti, králové, předsedové vlád, ministři a poslanci. Na každém významném fotbalovém zápasu je mezi návštěvníky státník, politik. Neexistuje velký světový koncern, který by se nepokusil o zviditelnění reklamní kampaní prostřednictvím fotbalu. Kdybychom vedle sebe postavili hráče z přelomu 19. a 20. století a současného fotbalistu, pochopili bychom, jakou cestu musel tento sport ujít. V jednom by si přesto byli podobní: třebaže je dnešní fotbal svým způsobem průmyslovým odvětvím, v němž se obracejí milionové finanční obnosy, oba mají jiskru v oku, ten miniaturní plamének, který v nich rozžehl fotbalový míč. Fotbalová říše je územím malých a velkých dětí, pro něž míč znamená život. (Macho M., 1996) Ani já jsem neodolal kouzlu fotbalového míče. Od útlého mládí až po dnešní dny je téměř každý můj den spojen s tímto fenoménem, at již aktivní či pasivní formou. 14
2 Teoretická část 2.1 Rozbor literatury Zápasy nejvýznamnějších fotbalových utkání jsou velmi podrobně sledovány a hodnoceny. Ovšem většina těchto analýz se zabývá hodnocením z hlediska objemu, kvantity prováděných herních činností jako počet střel na branku, počet vyhraných a prohraných soubojů atd. Tyto analýzy nejsou dostatečně objektivním ukazatelem, nebot' zde chybí kvalitativní stránka, na kterou se v současné době klade větší důraz. Problematikou herního výkonu se zabývá Fajfer (2005) v publikaci Trenér fotbalu mládeže. Vztahy mezi individuálním a herním výkonem uvádí také Dobrý a Semiginovský (1988) v publikaci Sportovní hry- Výkon a trénink. Z hlediska pozorování a hodnocení sportovního výkonu lze využít publikaci Herní výkon od Táborského (1981). Metodikou kvalitativní a kvantitativní analýzy se zabývají různí autoři. Například Knudsen, Morrison (1997) se zaměřují na analýzu lidského pohybu. V knihách Science and football III. a Science and football IV. Stejně tak v knize Science and soccer se autoři v jednotlivých článcích zabývají analýzou týmových herních výkonů, uvádí možné techniky analýzy, sběru a identifikace dat Také jsem studoval publikace Hendla ( 1997, 2005). Ten ve svých publikacích podává informace v oblasti kvantitativního a kvalitativního výzkumu, který orientuje spíše humanitním směrem, přesto některé informace, a to zejména o kvalitativním pozorování lze použít. Z českých autorů se analýzou pohybové aktivity zabýval Psotta (2003), který ve své publikaci Analýza interminentní pohybové aktivity uvádí metody a modely analýzy pohybu ve sportu a s ní spojenou problematiku. 15
Z několika výzkumů, které byly provedeny v minulých letech, zde uvedu výsledky, které zjistil Roland Loy, známý německý odborník. Specializuje se na fotbalové analýzy, v sezóně 1993-1994 vytvořil analýzu pěti špičkových bundesligových útočníků. Každého hráče sledoval dvakrát, jednou na domácím hřišti a podruhé venku. Utvořil kvalitativní i kvantitativní analýzu výkonu. Sledoval ofenzivní i defenzivní činnosti hráčů. Výstupem tohoto výzkumu bylo stanovení požadavků na hru útočníka. Tyto požadavky rozdělil na ofenzivní a defenzivní. Z defenzivních vlastností uvedl: okamžité bránění po ztrátě míče svým postavení narušovat rozehrávku soupeře zvládat hru jeden na jednoho v pozici obránce Z ofenzivních vlastností uvedl: okamžitý přechod do útoku po získání míče tah na branku kvalitní hry hlavou periferní vidění, ochota riskovat a vůle vítězit vybírat pozice pro přihrávku od tvůrce hry, hlavně ve středu hřiště udržet míči protiv vícenásobné přesile odvážná kombinační hra, hlavně mezi útočníky široká paleta fint a triků pro obcházení soupeře Analýzu herního výkonu publikují v časopise Fotbal a trénink Buzek a Psotta. Buzek v roce 1996 analyzoval evropský šampionát v Anglii, Psotta v roce 1998 v článku zaměřeném na analýzu MS, které probíhalo v USA, provedl rozbor individuálního a týmového výkonu ve vybraných mužstvech šampionátu. Z diplomových prací, které jsem prostudoval se analýzou herního výkonu krajního obránce zabývá práce Jana Plašila. Předmětem jeho práce je kvantitativní a kvalitativní analýza technicko-taktických činností tří vybraných hráčů úspěšných mužstev na MS 2006 v Německu. Byli jimi Lam, Zambrotta a Cafú. Hráčské činnosti byly analyzovány jak z hlediska individuálního herního projevu, tak z hlediska činnostní participace na herním projevu mužstva 16
Další prostudovanou analýzou je diplomová práce Jana Rychta. Předmětem jeho práce bylo sledování krajních obránců a krajních záložníků na MS 2002 v Japonsku a Koreji. Většina hráčů hrála na pravé straně hřiště, kromě brazilského obránce Carlose. Hráči byli sledováni po celou dobu pohybu na hřišti, ale jen v základní hrací době, aby bylo možno výsledky porovnat. Rychtr se ve své práci zaměřil na tuto kategorizaci: příjem míče, výchozí postavení, zpracování míče, činnost po zpracování míče, přihrávku, situace 1 na 1 a osobní souboje, fauly, odebírání míče, standardní situace a všechny zásahy hráče do hry. Pro zakreslování významných herních situací použil také grafický záznam. Rychtr na základě výsledků své práce stanovil následující požadavky na hráčskou funkci krajního obránce: výborná hra hlavou schopnost konstruktivně odebrat míč zapojení se do útočné fáze případně i vlastního zakončení kvalitní fyzická připravenost schopnost rychlého přenesení hry (přihrávkou) na polovinu soupeře dobrá spolupráce s hráči v týmu sebevědomí a psychická odolnost 17
2.2 Definice základní pojmů 2.2.1 Sportovní výkon Choutka a Dovalil (1991) charakterizují sportovní výkon jako aktuální projev specializovaných schopností sportovce (výsledek adaptace) v uvědomělé činnosti zaměřené na řešení pohybového úkolu, který je vymezen pravidly daného sportovního odvětví. Choutka (1981) charakterizuje sportovní výkon jako vnější projev, v němž se integrují mnohostranné (tělesné i duševní) schopnosti jedince. Má povahu cílevědomého, účelného a vysoce ekonomického jednání, které je tréninkem dovedeno do vysoké úrovně dokonalosti. - kondiční příprava - jedná se o rozvoj pohybových schopností a o rozvoj všestranného pohybového základu. - technická příprava - rozvoj koordinačních schopností jako základu účinné techniky, osvojování sportovních dovedností a jejich stabilizace, zdokonalování sportovních dovedností v podmínkách soutěžních situací. - taktická příprava - zde se jedná především o rozvoj tvůrčích schopností a rozvoj taktického myšlení. - psychologická příprava - rozvoj výkonové motivace, formování charakteru a sociální role sportovce. - vrozené dispozice - (podmiňující podmínky) mívají povahu vloh, nadání či talentu. Některé z dispozic se prostřednictvím pohybové činnosti aktivizují a rozvíjejí v jejich nejvyšší kvalitu označovanou jako talent (optimální soubor předpokladů hráče pro danou činnost). - vlivy přírodního a sociálního prostředí - (vnější podmínky) podmiňují vývoj jedince a jeho vrozených dispozic. Z těchto vlivů mají značný význam materiální podmínky a časové činnosti, které určují rozsah a kvalitu pohybového rozvoje jedince 18
- vlivy přírodního a sociálního prostředí - (vnější podmínky) podmiňují vývoj jedince a jeho vrozených dispozic. Z těchto vlivů mají značný význam materiální podmínky a časové činnosti, které určují rozsah a kvalitu pohybového rozvoje jedince Obr. 1 Faktory sportovního výkonu ( Grosser, 1991) in Fejfar (2005) Technika Koordinační schopnosti Pohybové dovednosti psychika Motivace Aktivace emoce Podmiňující podmínky Talent Somatoryp Zdraví Sportovní výkon taktika Vnější podmínky Schopnosti Senzomotorické Kognitivní Taktické Rodina Zaměstnání Trenér Prostředí Materiální p. soutěže kondice Schopnosti kondiční, kondičně koordinační vytrvalostní silové rychlostní pohyblivost 19
2.2.2 Herní výkon Podle Táborského (1986) je herní výkon v kolektivních hrách chápán jako realizovaná individuální a skupinová činnost hráčů v ději utkání, charakterizovaná mírou splnění úkolů. Ve sportovních hrách je herní výkon dělen na herní výkon družstva nebo-li týmový herní výkon a individuální herní výkon.podle Votíka (2001) je výkon hráče i týmu dán určitým souborem faktorů, které jej podmiňují. Rozděluje tyto faktory do dvou skupin, a to na dispoziční a situační. Dispoziční faktory jsou podmíněny předpoklady každého hráče k hernímu výkonu, kterými rozumíme úroveň jeho pohybových schopností a herních dovedností, kvalitu řídící činnosti CNS, psychických procesů a osobnostní i somatické charakteristiky. Situační faktory jsou dány vnějšími podmínkami, ve kterých probíhá herní výkon, jejich složitostí a proměnlivostí. Tyto dvě skupiny přestavují velké množství různých faktorů, které se mohou navzájem ovlivňovat, doplňovat i do určité míry zastupovat a tak se různou měrou podílet na konečném herním výkonu. Charakteristika herního výkonu ve fotbale Podle Táborského (1986) je herní výkon v kolektivních hrách chápán jako realizovaná individuální a skupinová činnost hráčů v ději utkání, charakterizovaná mírou splnění úkolů. Ve sportovních hrách je herní výkon dělen na herní výkon družstva nebo-li týmový herní výkon a individuální herní výkon. Ve fotbale rozlišujeme tedy dva základní druhy herního výkonu - individuální herní výkon hráče - týmový herní výkon ( herní výkon družstva) 20
2.2.3 Individuální herní výkon Analýza individuálních herních výkonů je převážnou náplní výzkumné části mé diplomové práce, a proto považuji za nutné, co nejdokonaleji se s významem tohoto pojmu seznámit. Individuální herní výkon je suma herních dovedností, realizovaných hráčem v utkání (Dobrý 1988 ). Podle Dobrého a Semiginovského (1988) bioenergetické ( funkce vnitřních orgánů a metabolické procesy), biomechanické ( funkce a úroveň hybného systému, motorické provedení herních činností jednotlivce) a psychické determinanty ( činnost CNS a psychické procesy volní, emoční, motivační) představují subjektivní předpoklady individuálního herního výkonu složeného z množiny herních dovedností. Umožňují hráči rozvíjet způsobilost podílet se na týmovém herním výkonu. Individuálně odlišné výkonové předpoklady i individuálně odlišný stupeň vývoje participace způsobují, že hráči realizují objektivně stejné požadavky s rozdílnou kvalitou. Duševní schopnosti Pozornost Vnímání Myšlení Anticipace znalosti Povahové vlastnosti Schopnost prosadit se Vyrovnanost Sebejistota Impulsivnost optimismus Motivy, emoce Strach z úspěchu Radost z úspěchu Výkonové aspirace, Peníze Uznání, pochvala Připravenost herní výkon schopnosti Kondice Síla Vytrvalost Flexibilita rychlost Technika a koordinace Technika míče Vedení míče, klamání tělem, střelba Hra tělem, odebírání míče pressink Taktické jednání Taktika jednotlivce Taktika skupiny Taktika družstva Herní systém Složení těla talent Věk / pohlaví Obr. 2 Faktory individuální herního výkonu (upraveno podle BAUERA 1998) 21
Podle Dobrého (1988) závisí úroveň individuálního herního výkonu na velkém množství vnitřních a vnějších faktorů Vnitřní faktory: - bioenergetické - biomechanické - psychické Vnější faktory: Mezi vnější faktory patří především soubor požadavků na herní výkon hráče a také rušivé vlivy deformačních faktorů výkonu, které na hráče působí jak před začátkem, tak i v průběhu utkání. Mezi rušivé vlivy patří vlivy sociální jak již ze strany trenéra, spoluhráčů, soupeře či diváků, tak i vlivy klimatické (teplota, vlhkost, vítr atd.). Mohli bychom zařadit i vliv prostředí, ve kterém nutno hrát.( adaptace na nové prostředí, jiný povrch a jiné). Rušivé vlivy deformačních faktorů mohou snížit až znehodnotit výkon hráče. Odolnost proti nim je chápána jako způsobilost hráče vykonávat danou činnost v podmínkách působení deformačních faktorů, pokud možno bez výrazného snížení efektivnosti této činnosti. Negativní vliv faktorů je zejména patrný u funkcí hybného systému. Vedou k částečné nebo úplné diskoordinaci, zejména u pohybů s vysokými nároky na přesnost provedení. 22
2.2.4 Týmový herní výkon Podle Votíka (2001) je sice podmíněn individuálními herními výkony všech členů mužstva, ale není jejich pouhým souhrnem. Jednotlivé individuální herní výkony se navzájem doplňují, kompenzují a podléhají také vzájemnému regulačnímu působení. Týmový herní výkon má sociálně - psychologický rozměr, kdy finální výkon je závislý na dynamice vztahů, sociální soudržnosti, úrovni komunikace a motivace hráčů. Další určujícím činitelem týmového herního výkonu je míra spolupráce a kvality součinnosti hráčů při realizaci herních činností, což v praxi znamená časoprostorově sladit svoji vlastní činnost s činností spoluhráčů a být schopen se co nejvíce podílet na dosažení společného cíle - vítězství v utkání. Dobrý a Semiginovský (1988) říkají, že týmový herní výkon je založen na individuálních herních výkonech, které podléhají vzájemnému regulačnímu působení. Jednotlivci ovlivňují hru družstva a družstvo působí na jednotlivce. Týmový herní výkon má své determinanty, patří k nim sociálně psychologické a činnostní determinanty (Dobrý, Semiginovský 1988). Sociálně psychologické determinanty týmového herního výkonu Jedná se o interpersonální vztahy mezi jednotlivými hráči a také mezi hráči a trenéry. Špatné vztahy uvnitř mužstva mohou velice negativně působit na herní výkon týmu. Tzv. interakční přístup, který se zajímá jak o hráče, tak trenéra i o síly, jež týmový výkon ovlivňují zdůrazňuje pojem týmová dynamika. Ten v sobě zahrnuje neustálý vnitřní vývoj družstva, proměny vztahů, postojů a motivací, neodvratné frustrace a uspokojení, větší či menší konflikty. V týmové dynamice je důležitá sociální koheze. Mnoho výzkumů bylo věnováno problému vztahu sociální koheze a výkonu družstva. Obecně platí, že dobrá soudržnost uvnitř týmu je determinantou kvalitních týmových výkonů. Dochází ale k výjimkám, zejména v případě vysoké důležitosti utkání mohou hráči, kteří se mimo hřiště nesnáší, podat vysoce kolektivní výkon. Tento jev se nazývá efekt kompetice (Dobrý, Semiginovský 1988). 23
Jedná se o interpersonální vztahy mezi jednotlivými hráči a také mezi hráči a trenéry. Špatné vztahy uvnitř mužstva mohou velice negativně působit na herní výkon týmu. Činnostní determinanty týmového herního výkonu Činnostní koheze a činnostní participace jsou dvě determinanty, které způsobují, že týmový herní výkon nelze chápat jako pouhou sumu individuálních herních výkonů. Činnostní koheze - zahrnuje soudržnost, spolupráci, souhru hráčů a soulad vztahů mezi hráči při činnosti v průběhu utkání. Působí na ni během utkání řada deformačních faktorů jako např. únava, vliv publika, rozhodčího, hluk, tlak soupeře a další. Činnostní participace - je míra účasti hráčů na týmovém výkonu. Důležité je zjištění, že příčiny participačních projevů nemůžeme hledat jen v úrovni dovednosti jedinců (Dobrý, Semiginovský 1988). Týmový herní výkon Sociálně psychologické -Týmová dynamika -Sociální koheze -Komunikace a motivace -Trenér v týmové komunikaci Činnostní - činnostní koheze (semknutost družstva) -činnostní participace (podíl jednotlivce na utkání) Obr. 3 Komponenty týmového herního výkonu 24
(Grant 2000) Uvádím 10 základních indikátorů úspěšného týmového herního výkonu a) doba držení míče (poměr více než 50 %) b) více útoků končících v kritické zóně soupeře, více brankových příležitostí c) schopnost efektivněji útočit středem d) schopnost vytvářet si střelecké příležitosti i z postupných útoků (nejen z protiútoků) e) schopnost vytvářet si brankové příležitosti z akcí založených na vlastní polovině podmíněna rychlým přechodem do útoku f) schopnost častěji získávat míč útočným presinkem na polovině soupeře g) automatizace typických herních vzorců zahrnující časované nabíhání, vedení a přihrávání míče směrem k soupeřově brance h) větší efektivita při používání dlouhých pasů a vytváření si z nich střeleckých příležitostí i) efektivní zahrávání standardních situací jak útočných, tak obranných j) schopnost přizpůsobovat taktiku způsobu hry soupeře, variabilita útočných i obraných schopností, změny stylu hry v průběhu hry 25
2.2.5 Sportovní trénink Dovalil (2002) uvádí, že sportovní trénink je nutné posuzovat jako jistý druh biologicko-sociální adaptace, který je nutné pojímat jako: - proces morfologicko-funkční adaptace - proces motorického učení - proces psychosociální interakce Sportovní trénink jako proces morfologicko-funkční adaptace Ovlivňování trénovanosti a v jejím důsledku zvýšení sportovní výkonnosti předpokládá dosažení řady nespecifických a především specifických (podle požadavků sportovní specializace) změn na úrovni buněčné i systémové např. energetického potenciálu. Sportovní trénink jako proces motorického učení Dlouhodobý, komplexní a mnohostranný proces motorického učení se obvykle člení na několik fází: 1. fáze: hrubá koordinace Vytvářejí se základy dovednosti. Učení začíná seznámením s úkolem, vytvářením představy a praktickými pokusy v jednoduchých standardních podmínkách. Postup je určován obtížností techniky dané dovednosti. První pokusy bývají nedokonalé, nepřesné a vyskytují se v nich nadbytečné pohyby. Příčiny spočívají v nejasné představě plynoucí z převahy zrakových informací a nadměrného úsilí. Koordinace zúčastněných svalových skupin vázne, vyskytují s potíže při spojování pohybů. Výsledkem je celkově nedokonalý průběh pohybu s mnoha chybami. Uplatnění ve struktuře výkonu je malé, výkon zůstává nízký. 26
2. fáze: jemná koordinace Celková struktura pohybové dovednosti se postupně zpevňuje, i když hlavně ve standardním provedení (automatizace). Představa se detailizuje, zvyšuje se podíl pohybového vnímání a koncentrace. Koordinace pohybů se zlepšuje, mizí větší nedostatky. Zdokonaluje se spojování pohybů výrazněji se prosazuje řízení a regulace pohybů, zpětné vazby jsou účinnější, časové a dynamické parametry se stabilizují. Celková účinnost pohybů dosahuje vyšší úrovně. 3. fáze: stabilizace Dosahuje se zpevnění pohybových struktur v odpovídající diferenciaci provedení (automatizace variabilita), stabilizuje se technika i v různých variantách provedení. Vnímání je komplexní, uplatňují se v něm zpevněné specifické vzorce. Koordinace pohybů je na vysoké úrovni, všechny časové a dynamické parametry jsou sladěny, plně se uplatňuje vědomá kontrola. Řízení a regulace pohybů, včetně zpětných vazeb, funguje dobře. V dovednosti se integrovaly i další faktory výkonu, který je vysoký. 4. fáze: variabilní tvořivost Vysoce osvojené dovednosti se tvořivě uplatňují i ve složitých proměnlivých podmínkách. Provedení charakterizuje vysoká úroveň diferenciace a přizpůsobivosti vnímaní. tvořivé řešení úkolů pod časovým tlakem, dokonalé zvládnutí techniky v náročných situacích, anticipace, vzájemné propojování dovedností a tvorba originálních programů. Systém řízení a regulace pohybů a všech úrovních funguje dokonale. V nejvyšší míře se uplatňují individuální zvláštnosti. Výkon je maximální. 27
Sportovní trénink jako proces psychosociální interakce Do sportovního tréninku vstupují také psychické a sociálně psychologické faktory. Motivace, potřeby, hodnotová orientace, vlastnosti osobnosti, emoční stavy, vnímání, chápání, myšlení, spolupráce atd. Podle Votíka (2001) rozlišujeme v současném pojetí tréninku ve fotbalu tyto druhy tréninkového procesu: - nácvik - (druh tréninkového procesu, ve kterém převládá zaměření na osvojení nových pohybových dovedností a kde se vytvářejí podmínky pro učení se těmto dovednostem herním činnostem), - herní trénink - (tréninkový proces v němž převládá specifická herní činnost, kdy rozvíjíme v nácviku naučené herní dovednosti a současně se zaměřujeme na rozvoj pohybových schopností), - kondiční trénink (druh tréninkového procesu, ve kterém rozvíjíme pohybové schopnosti, a to na rozdíl od herního tréninku nespecifickými prostředky, tedy bez míče) 28
2.2.6 Systematika hry Choutka (1968) říká, že ve hře lze zřetelně rozlišovat dvě fáze útočnou a obrannou. Útočná fáze začíná okamžikem, kdy se mužstvo zmocní míče a přechází do útoku, a končí okamžikem, kdy družstvo míč ztrácí. Obranná fáze pak začíná okamžikem ztráty míče a končí jeho znovuzískáním. Můžeme ještě rozlišovat tzv. přechodové fáze přechod z útoku do obrany a z obrany do útoku Obsah hry Podle Navary a Buzka (1986) jsou obsahem hry ve fotbale herní systémy, herní kombinace, herní činnosti jednotlivce a standardní situace. Herní systémy Dle Navary a Buzka (1986) chápat jako způsoby organizace hry družstva uplatňované v rámci určitého rozestavení hráčů. Jsou charakterizovány vzájemnou dělbou činností a organizací součinnosti mezi jednotlivými hráči a řadami v průběhu utkání. Útočné herní systémy V souvislosti se zaměřením mé práce považuji za nezbytné zmínit se několika slovy o útočné a také i obranné fázi hry. Dělení útočných systémů: - systém postupného útoku - systém rychlého protiútoku - systém kombinovaného útoku 29
1. Útočný systém postupného útoku Založen na kombinační hře většího počtu hráčů při zorganizované obraně soupeře. Soupeřova obrana je zorganizovaná, herní situace nedovoluje využít moment překvapení. Úspěšnost je podmíněna výběrem místa, časově a prostorově koordinovanou součinností, technickou a taktickou úrovní hráčů. Variabilnost hry je podmíněna střídáním rytmu hry, změnou těžiště hry, záměrnou součinností spojenou s výměnou hráčských funkcí (vědomé prolínání řad), hrou v blocích apod. 2. Útočný systém rychlého protiútoku Systém rychlého protiútoku je založen na snaze co nejrychleji proniknout do obranného prostoru soupeře a zakončit útok střelbou. Využívá se v těch fázích utkání, kdy se soupeř ve vedení útoku dopustil určitých chyb, jeho obrana je otevřená a není v ideálním obranném postavení.základem je rychlost, přímočarost, jednoduchost, využití momentu překvapení. Úspěšnost je podmíněna vhodnými typy hráčů schopných rychle se rozhodnout a rychle realizovat svoje rozhodnutí. Buzek (1986) definuje 5 základních modelů rychlého protiútoku. Rychlý protiútok založený na : - individuální akci jednotlivce - dlouhých šikmých přihrávkách - rychlých kombinacích založených na přihrávce - dlouhé kolmé přihrávce - náhodném získání míče a okamžitém zakončení. 30
Holger Osieck (2006) uvádí, že rychlé řešení útočné fáze hry zahrnuje: - průnikové kombinační řešení jedním či dvěma dotyky skrze obranné řady - rychlou kombinační hru po zemi založenou na rychlé orientaci, rychlém rozpoznání potencionálních příjemců míče - rychlou spolupráci na přihrávkách, v nichž přebírající hráč nezpomaluje přímočaré řešení -kombinační řešení na skrytých, utajených přihrávkách - výběr místa s dokonalým přehledem v herním prostoru, zahrnující tak spoluhráče s míčem tak i možné příjemce míče - rychlou činnost s míčem s nečekaným, rychlým přihráním - zpracování míče do volného útočného prostoru 3. Útočné systémy kombinovaného útoku Systém kombinovaného útoku se dá charakterizovat jako spojení postupného útoku a rychlého protiútoku. Jednotlivé útoky realizované družstvem v průběhu utkání nemají v celém svém průběhu jen charakter postupného útoku nebo rychlého protiútoku, ale dochází k různým vazbám mezi těmito dvěma systémy. Tyto vazby se mohou v průběhu jedné útočné akce mezi sebou různě střídat a přecházet jedna v druhou. Rozlišujeme dva základní typy kombinovaného útoku. Kombinovaný útok zahájený jako rychlý protiútok a končící jako postupný protiútok a kombinovaný útok zahájený jako postupný protiútok a končící jako rychlý protiútok. 31
Obranné herní systémy V současném fotbalu se při organizaci obranné hry všichni hráči mužstva zapojují do obranné činnosti ihned po ztrátě míče. Základem úspěšné obranné hry je dobrá organizovanost obrany a cílevědomá součinnost všech hráčů kvalitně připravených po technické, taktické, kondiční i psychické stránce. Obranné herní systémy dělíme na: - systém zónové obrany - systém osobní obrany - systém kombinované obrany Systém zónové obrany Základní princip spočívá v obsazování předem stanoveného prostoru podle jednotlivých hráčských funkcí. Zónová obrana je založena na zodpovědnosti každého hráče za určitý prostor. Důležitá je kompaktnost jednání celého týmu, kterého dosáhneme vzájemným zajišt ováním hráčů. Autoři Buzek a Procházka (2003) uvádějí, že sílu a kvalitu zónové obrany určuje především koordinované herní úsilí všech hráčů s prostorově trvalým tlakem na soupeře s míčem, který je vytvářen: - Organizovaným blokovým pohybem směrem k míči na zúženém herním prostoru do hloubky i do šířky, při dodržování principů vzájemného zajišt'ování, přebírání, přistupování, odstupování a zdvojování hráčů soupeře. - Okamžitým napadáním soupeře s míčem a schopnost udržet kontakt s hráči soupeře kontrolující míč, nejen při zorganizované obraně (proti postupnému protiútoku), ale i při rychlé reorganizaci obrany (proti rychlému protiútoku) - Pružnými a rychlými přechody z prostorového bránění do osobních soubojů (tlak na míč, zdvojování soupeře s míčem, konstruktivní odebírání míče) a obráceně. Jde o proměnlivost dynamického pohybu obranného bloku vzhledem k pohybu a útočné strategii soupeře. 32
Za základní principy zónové obrany autoři považují: 1. Aktivní obranu 2. Kompaktní a koordinovaný pohyb 3. Rychlý pohyb obrany vpřed 4. Vzájemná komunikace 2) Systém osobní obrany Systém osobní obrany spočívá v tom, že každý hráč družstva osobně brání určitého hráče. Tento způsob hry se už téměř nevyskytuje. Využívá se částečně v systém kombinované obrany. Dále se může vyskytnout v určitých úsecích hry, především při standardních situacích. Výhody tohoto systému jsou ve vytváření tlaku na všechny hráče soupeře. Nevýhody jsou špatná komunikace mezi hráči, prostupnost, otevřenost obrany a velká náročnost na kondici, větší pravděpodobnost faulů a tedy menší počet konstruktivně odebíraných míčů a riziko vzniku standardních situací ve prospěch soupeře. 3) Systém kombinované obrany Tento obranný systém spojuje zásady systému osobní a systému zónové obrany. Základní varianty systému kombinované obrany jsou dány počtem osobně a zónově bránících hráčů. Vznik byl vyvolán nutností co nejefektivněji obsazovat nejlepší hráče soupeřova týmu a zabránit jim ve spolupráci se spoluhráči i v individuálním řešení herních situací (Votík, 2001). Tento systém zvyšuje tlak na soupeře a nutí ho k náročnějším činnostem a často k chybám. V agresivnějším pojetí zvyšuje úspěšnost obranné fáze. 33
Herní kombinace Podle Votíka (2001) herní kombinace jako vědomou (záměrnou) spolupráci dvou a více hráčů sladěnou v prostoru a času, s jejíž pomocí hráči uskutečňují společný taktický úkol. Choutka (1968) definuje herní kombinace, jako záměrnou spolupráci dvou či více hráčů, sladěnou časově i prostorově Rozlišujeme herní kombinace: Útočné založené na: - přihrávce - výměně místa - přihraj a běž Obranné založené na: - vzájemném zajišťování - přebírání hráčů - zesíleném obsazování hráčů s míčem - součinosti při vystavení soupeře mimo hru 34
2.2.7 Herní činnosti jednotlivce Podle Votíka (2001) jsou herní činnosti jednotlivce nacvičené komplexy pohybových úkolů (učením získané pohybové dovednosti). Každá herní činnost jednotlivce má technickou a taktickou stránku a jejich kvalita je také ovlivněna kondiční a psychickou připraveností (emoce, motivace, morálka, apod.). Rozlišujeme herní činnosti útočné a obranné. Útočné herní činnosti jednotlivce : - výběr místa - přihrávání - zpracování míče - vedení míče - obsazování soupeře - střelba Obranné herní činnosti jednotlivce: - obsazování hráče s míčem - obsazování hráče bez míče - obsazování prostoru - odebírání míče Technická stránka herních činností jednotlivce je vnějším projevem fotbalisty, podmíněným biomechanickými zákonitostmi. Chápeme ji jako účelný způsob provedení herní činnosti nebo určitého řetězce herních činností realizovaných v závislosti na situačních a dispozičních faktorech, které podmiňují průběh herní situace (kvalita soupeře, technická vyspělost fotbalisty, klimatické podmínky atd.) 35
Taktická stránka herních činností jednotlivce je limitována úrovní psychických procesů (vnímání, hodnocení a rozhodování) a kvalitou technické stránky herních činností jednotlivce. Jedná se o výběr optimálního způsobu řešení herní situace v závislosti na podmínkách a průběhu hry. Důležitým činitelem, který významně ovlivňuje kvalitu taktického řešení, je úroveň technického vybavení hráče. Hráčská funkce je podle Jančálka a Táborského (1989) součástí hry. Význam hráčské funkce spočívá v tom, že zajišťují dokonalejší plnění herních úkolů a přispívají k úspěchu hry družstva. Hráčské funkce jsou bud' určeny pravidly, nebo jsou dány systémem hry, které družstvo zvolilo. Standardní situace Navara a Buzek (1986) charakterizují standardní situace jako situace, které bezprostředně navazují na každé opětovné zahájení hry. Liší se od herních situací v plynulé hře přesně vymezenými podmínkami, které jsou pro každý způsob znovuzahájení hry stálé, standardní. Rozlišujeme následující standardní situace: zahájení hry, míč rozhodčího, vhazování míče, kop od branky, přímý volný kop, nepřímý volný kop, kop z rohu, pokutový kop. 2.3 Zdůvodnění problému Hlavním důvodem výběru tohoto tématu je aplikace a využití námi dosažených výsledků do tréninkové praxe (zkvalitnění tréninkového procesu pro tuto hráčskou funkci). Kvalitativní a kvantitativní výzkum herních činností námi zkoumaného hráče by měl určit obecně platné principy herní struktury výkonu krajního obránce, případně ukázat nové trendy ve vývoji této hráčské funkce. 36
3 Výzkumná část 3.1 Cíl práce Cílem této práce je stanovit požadavky na hráčskou funkci krajního obránce v moderním fotbale. 3.2 Úkoly práce V této diplomové práci jsme stanovili tyto úkoly: Kategorizace vybraných kvantitativních a kvalitativních ukazatelů v rámci herně činnostní struktury hráčské funkce krajního obránce analýza řešení mikrosituací dvojic spolupráce sledovaných hráčů získané informace vyhodnotit a porovnat výsledky a z nich vytvořit modelové příklady pro odpovídající specifický trénink hráčské funkce Kvantitativní a kvalitativní analýza herních situací příslušnými diagnostickými technikami evidovat a registrovat významné herní situace na nichž participuje vybraný hráč. Z kvantitativního hlediska zaznamenat četnost jednotlivých znaků a vymezit poměr individuálních a součinnostních charakteristik. Z hlediska kvalitativního detailně analyzovat podíl hráčských funkcí při obranných a útočných situacích aplikace výsledků do tréninkové praxe 37
3.3 Metodika Po prostudování literatury vztahující se k dané problematice jsme stanovili cíle a dílčí úkoly práce, na jejichž základě jsme stanovili kategoriální systém pozorovaných činností. Tento výzkum bude probíhat prostřednictvím kvantitativní a kvalitativní analýzy technicko-taktických činností mnou vybraného hráče. Jedná se o Petra Loose, který má zkušenosti s ligovým fotbalem z klubů FK Chmel Blšany a z FC Baník Most. Hráčské činnosti budou analyzovány jak z hlediska individuálního herního projevu, tak z hlediska činnostní participace na herním projevu mužstva. V závěrečné fázi bude činnostní profil hráče podrobně rozebrán a z dosažených výsledků bude sestaven model hráče elitní výkonnosti. Poté vytvořím trénink zaměřený na hráčskou funkci krajního obránce. Získávání a sběr informací pro tuto práci je založeno na pozorování. Buzek (1986) uvádí, že pozorování je plánovité metodické sledování založené na výběrovém soustředěném vnímání jevů, které jsou z hlediska záměru pozorovatele důležité. V našem případě se jedná o nepřímé pozorování (extrospekce) prostřednictvím videozáznamů a to kvalitativního a kvantitativního charakteru. Dle Psotty (2003) nepřímé pozorování pohybové aktivity, tj. videozáznamu, eliminuje deformační faktory působící v průběhu přímého pozorování, jako je časový stres a šumy prostředí. Tato technika pozorování umožňuje hodnocení bez časového stresu a jiných rušivých faktorů prostředí, navíc s možností opakování stejných sekvencí. (Táborský 1981) považuje pozorování za zvláštní druh smyslového vnímání, a to takového vnímání, které je účelné, záměrné, plánovité, soustředěné a aktivní. Pro sběr dat jsem použil dva mnou pořízené videozáznamy utkání ve formátu DVD. První sleduje jen hráče na pozici krajního obránce. Neustále sleduje jeho pohyb a situace do kterých se dostává. Druhý sleduje téměř celé hřiště. 38
3.4 Hypotézy předpokládám stejné, nebo podobné řešení určitých herních situací podobných si v klíčových bodech u hráče na postu krajního obránce v sytému se čtveřicí obránců v jedné řadě. hráčská funkce krajního obránce vymezuje především defensivní činnost předpokládám, že analyzování kvantitativních a kvalitativních mnou vybraných znaků nám naznačí cestu k vyhodnocení a následnému vytvoření modelových východisek pro odpovídající specifický trénink této hráčské funkce 39
3.5 Kategorie pozorování Kategoriální systém jsem vytvořil pro potřebu vlastního zaznamenávání a třídění dat získaných pozorováním. Hendl (1997) charakterizuje kategoriální systém popisný systém kategorií pro systematickou klasifikaci a roztřídění informací, přičemž silněji, či slaběji vychází z přímo nashromážděných dat. Obranná fáze Dovedností charakteristika Zde jsem kvalitativně popsal způsob bránění a odebírání míče soupeři v defenzivní činnosti, charakterizoval jsem jednotlivé obranné herní činnosti jednotlivce, které jednotlivý hráč preferoval a úspěšně realizoval, popsal jejich silné a slabé znaky. Osobní souboje Sledovali jsme jak útočné, tak i obranné osobní souboje. Souboje byly děleny na vyhrané a prohrané. Obranné byly dále rozděleny na osobní souboje vyhrané konstruktivně a destruktivně. Za konstruktivní souboje považujeme takové, po kterém hráč získá míč pod kontrolu a zahajuje přechod z obranné fáze do útočné. Za destruktivní souboje považujeme takové, po kterých hráč nezíská míč pod kontrolu, ale pouze přeruší útok soupeře. Za prohrané souboje považujeme takové, po kterých hráč nezíská míč pod kontrolu, a nepřeruší útok soupeře 40
Způsob bránění Způsob bránění vzhledem k j jednotlivým zónám hřiště. Obsazování útočícího hráče volné -bránící hráč kontroluje protihráče bez míče a zároveň brání a neopouští prostor. Obsazování útočícího hráče těsné - bránící hráč těsně brání hráče ve svém prostoru. Vzájemné zajišťováni - spolupráce mezi hráčem obsazujícím útočícího hráče s míčem a naším sledovaným hráčem, který ho zajišťuje. Zdvojování - zesílené obsazování hráče soupeře dvěma hráči s cílem konstruktivně odebrat míč. Přihrávka - za úspěšnou považujeme takovou přihrávku, po které je spoluhráč, jemuž byla přihrávka adresována, schopen pokračovat v útočné činnosti (zpracování, přihrávání, obcházení nebo střelba). Za neúspěšnou považujeme takovou přihrávku, která je zachycena soupeřem nebo adresát není schopen na přihrávku navázat úspěšnou útočnou činností (zpracování, vedení, obcházení, střelba) vlivem neúspěšné přihrávky. 41
Útočná fáze Situační charakteristika V tomto bloku jsem se snažil kvalitativně zachytit typické nebo originální řešení jednotlivých akcí, na kterých významnou měrou kooperoval sledovaný hráč. Výstavba útoku - spolupráce a činnostní participace při zakládání útoku. S kým sledovaný hráč spolupracuje a jakým způsobem. Vedení útoku- spolupráce a činnostní participace při útočné činnosti(náběhy, spolupráce hráčů). Obcházení - kvalitativní zachycení technicko-taktického charakteru uzlových bodů provedení. Střelba - kvalitativní zachycení technicko taktického charakteru uzlových bodů provedení Autové vhazování - způsob provedení a spolupráce s jednotlivými hráči 42
1 2 3 4 55řýíí 5 5 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Obr č.4 rozdělení hřiště do zón Směr útoku Akční rádius hráče hřiště jsem rozdělil na 16 zón (částí) ve kterých budu zaznamenávat účast hráče na ofenzivních a defenzivních akcích svého týmu. 43
4 Výsledková část Loos nastoupil v utkání s FC Opava na pozici pravého krajního obránce. Tým FC Baník Most nastoupil v rozestavení 4-4-2 a mnou sledovaný hráč odehrál celý zápas. Obr. č 6 základní rozestavení FC Baník Most 44
Obr. č 7 znázorňující počet zásahů v jednotlivých zónách 55řýíí 1 x 5 5 8 6 x 11 x 7x 11 x 26 x 20 x 3 x Směr útoku Z obr. Je patrná převaha zásahů do hry na obranné ( vlastní ) polovině hřiště kde jich bylo napočítáno 55. Zatímco na útočné polovině to bylo zásahů jen 30. I přes menší počet zásahů na útočné polovině působil námi pozorovaný hráč aktivním dojmem. 45
Spolupráce s jednotlivými hráči Obr. č 8 znázorňuje počet přihrávek přijatých od jednotlivých hráčů Číslo za jménem znamená kolik jednotlivý hráč adresoval Loosovi přihrávek. 46
Obr. č.9 znázorňuje v kterých zónách byly jednotlivé přihrávky přijaty 55řýíí 5 5 2 x 3 x 2x 16 x 9 x 1 x Směr útoku Námi pozorovaný hráč přijal přihrávku celkem ve 33 x. Nejvíce spolupracoval se stoperem Tonevem a to v 11 případech. Dále hodně spolupracoval s krajním záložníkem Hradiškou (6 x) se středními záložníky Štumpfem (4x) a Schutem (6x). Přihrávky nejvíce přijímal v zónách 14 a 15 což jsou zóny kolem zámezí a poblíž středové čáry. 47
Obr. č. 10 znázorňuje počet přihrávek adresovaných jednotlivým hráčům Číslo za jménem respektive vedle jména znázorňuje počet přihrávek adresovaných Loosem. Číslo v závorce znamená kolik z nich bylo nepřesných. 48
Obr. č. 11 znázorňuje z kterých zón byly jednotlivé přihrávky adresovány 55řýíí 5 5 14 16 5 x 2 x 4x 4 x 22 x 10 x 2 x Směr útoku Námi sledovaný hráč přihrával ve 49 případech. Přihrávka nenašla svého adresáta 12 x. to znamená úspěšnost přihrávek 75,51 %. Přihrávky nejvíce směřovaly na krajního záložníka Hradišku. Dále pak hodně spolupracoval se středním záložníkem Štumpfem. Rozdíl v přijatých a adresovaných přihrávek je zapříčiněn vítězstvím v osobních soubojích, kdy získal míč a rozehráváním některých standardních situací ke konci utkání. Dlouhé přihrávky nejvíce směřovaly na útočící duo. 49
Osobní souboje Tabulka č. 1 osobních soubojů Vyhrané Prohrané Útočné Konstruktivně 8 0 2 Obranné Destruktivně 16 2 Rozbor obranných osobních soubojů Obr. č 12 prohrané osobní souboje 55řýíí 5 5 1 x 1x Směr útoku 50
Obr. č 13 osobní souboje destruktivní 55řýíí 5 5 1x 4x 1x 3x 5x 2x Směr útoku Loos podstoupil za celé utkání 16 osobních soubojů, které skončily, bud odkopem do autu (ve většině případů), nebo přerušení hry faulem. Zvláště důležité jsou osobní souboje v zónách kolem pokutového území. Zde hrozí největší šance na obdržení gólu. Zde byl destruktivní souboj končící faulem zaznamenán jen jednou. 51
Obr. č 14 osobní souboje konstruktivní 55řýíí 5 5 2x 2x 1x 3x Směr útoku Za celé utkání námi pozorovaný hráč podstoupil 8 konstruktivních osobních soubojů. Nejvíce v zónách 9, 10 a 15. Jednalo se především o vyhrané vzdušné souboje, kdy Loos využil svého dobrého odrazu a odhadu na balon. Dále ve dvou případech byl úspěšný v situaci jeden na jednoho. 52
Rozbor útočných osobních soubojů Obr. č 15 osobní souboje ofensivní 55řýíí 5 5 1x 1x Směr útoku Za celé utkání podstoupil Loos 26 obranných osobních soubojů. Z nichž jen 2 lze vést jako prohrané. Destruktivních osbních soubojů absolvoval 16. Ve velké vetšině případů se jednalo o přerušení hry odkopem do zámezí, přerušení hry faulem bylo zaznamenáno celkem 4 x. Konstruktivních soubojů absolvoval celkem 8 z nichž 4 souboje byly hlavičkové. Námi pozorovaný hráč podstoupil 2 útočné osobní souboje, v nichž nebyl ani jednou úspěšný. Poměr ofenzivních a defenzivních osobních soubojů ukazuje na menší aktivitu směrem do předu v tomto utkání. 53
Autová vhazování Obr. č 16 autová vhazování 55řýíí 5 5 2x 3x 3x Směr útoku Autových vhazování bylo zaznamenáno 8. Z osmi případů byl jen jeden pokus o nalezení spoluhráče neúspěšný. Nejvíce spolupracoval s pravým krajním záložníkem (Hradiška) a to ve 4 případech dále pak 2 x s útočníkem (Rusedtsky) a jednou se stoperem (Tonev). 54
Obranná fáze Obr. č 17 zdvojování soupeře 55řýíí 5 5 2x 1x 1x Směr útoku Zdvojování soupeře proběhlo ve 4 případech. Se zdvojováním nejvíce vypomáhal střednímu obránci (Tonev) a to celkem 3 x. Se zdvojováním hráče vypomohl pravému krajnímu záložníku (Hradiška) v jedné situaci. Zdvojování se vyskytovalo v situacích, které byly nebezpečné pro vlastní branku a v kterých bylo zapotřebí, bud odebrat hráči míč ( konstruktivně, destruktivně), nebo vytlačit jej z prostoru kde mohl ohrozit branku. 55
Obr. č 18 vzájemné zajišťování 55řýíí 2x 2x 5x 1x 2x 1x Směr útoku Vzájemné zajišťování byl nejčastější způsob bránění vyskytl se celkem ve 13 situacích. Nejčastěji zajišťovaní hráči byli oba dva střední obránci (Tonev 6 x, Byron 5x), při rohových kopech 2x zajišťoval levého obránce (Fleišman). Tento způsob bránění byl typický pro dlouhé nakopávané míče, které směřovaly na dvojici středních obránců. Kdy si vždy jeden z krajních obránců poodstoupil z řady, aby mohl pokrýt propadlé míče. 56
Obr. č 19 obsazování hráče těsné 55řýíí 5 5 2x 1x 1x 1x 3x 2x Směr útoku Obsazování hráče těsné jsme zaznamenali v 10 případech. Bylo nejvíce využíváno v soubojích jeden na jednoho po přenesení hry z jedné strany na druhou nebo v nebezpečných zónách. V těchto soubojích sice Loos míč nezískal, ale svoji dobrou obrannou hrou donutil hráče ke zpětné přihrávce. 57
Obr. č 20 obsazování hráče volné 55řýíí 5 5 4x 2x 2x Směr útoku Obsazování hráče volné bylo použito v 8 případech. Jednalo se především o situace, kdy si Loos kontroloval svůj prostor, ale zároveň neztrácel oční kontakt se útočníkem kterého v danou chvíli bránil. Jednou se vyskytlo volné bránění při vzájemném přebírání hráčů kteří postupovali v útočné situaci 2 x 3. 58
Útočná fáze Obr. č 21 výstavba útoku 55řýíí 5 5 2x 1x 2x Směr útoku Výstavba útoku se v námi pozorovaném utkání odehrála celkem 5 x. Ve většině případů se jednalo o spolupráci Loose s krajním a středovým záložníkem ( Hradiška, Štumpf, Schut), která byla založen na sérii krátkých přihrávek ve dvou případech zakončených centrem. 59
Obr. č 22 střelba a vedení útoku 55řýíí 5 5 1x 1x vedení útoku Směr útoku Jediný střelecký pokus, který byl zaznamenán se odehrál ve 22. minutě ze zóny 11. Ke střeleckému pokusu došlo po odražení míče z rohového kopu. Vedení útoku bylo zaznamenáno také jen jednou a to ze zóny 13 až do zóny 16. Po výhozu brankáře Poláčka převzal Loos míč. Následovala krátká narážečka se středním záložníkem zakončená tempodriblinkem a snahou o centr do pokutového území. 60
5 Popis vzorových situací Osobní souboje konstruktivní Popis situace Autové vhazování hostujícího mužstva, který směruje na útočníka. Ten však prohrává vzdušný osobní souboj s dobře postaveným Loosem. Loos posune hlavou míč na Schutta, který je přenese na druhou stranu hřiště Klíčové body: dobrý timming 61
Osobní souboje konstruktivní Popis situace Střední záložník Bohemians se pronásledovaný Štumpfem se snaží o rozehránído strany na levého útočníma. Ten je těsně bráněn Loosem a souboj o míč s ním prohrává.po zisku míče ho Loos táhne směrem k postraní čáře a nahráva jej Hradiškovi. Klíčové body: včasný přístup k hráči agresivita v osobním souboji Směr útoku 62
Osobní souboje destruktivní Popis situace Hráč domácích Hradiška se pokouší projít přes dvojici hráčů Bohemians Praha o míč ale přichází. Obránce jej dlouhým nákopem přihraje do prostoru levého útočníka jehož střeží Loos. Ten za pomocí faulu hru přerušuje. V případě prohraného osobního souboje hrozila nebezpečná situace pro FC Baník Most, jelikož většina hráčů byla v pohybu v před. Klíčové body: vyhodnocení situace Směr útoku 63
Osobní souboje prohrané Popis situace Levý záložník Bohemians Praha přihrává dlouhý polovysoký míč na levého útočníka. Loos se nestihne včas k němu přistoupit. Dovoluje mu tak realizovat narážečku se druhým útočníkem. Ta je naštěstí pro domácí přerušena za cenu faulu Tonevem. Klíčové body: špatné čtení hry pozdní přístup k hráči Směr útoku 64
Osobní souboje prohrané Popis situace Dlouhý míč od levého krajního obránce Bohemians Praha směřuje na hráče který pokrytý Loosem. Ten s ním však osobní souboj prohrává. Míč se dostává k volnému střednímu záložníkovi, který ho táhne směrem k brance. Snaha tohoto hráče o průnikovou přihrávku konči nezdarem. Přihrávku na poslední chvíli zachytí Byron Klíčové body: prohraný vzdušný osobní souboj pozdní návrat do prostoru Směr útoku 65
Obsazování hráče volné Popis situace Po špatném rozehrání domácího brankáře Poláčka se míče ujímá levý záložník Bohemians. Rychle s ním postupuje směrem k brance. Nastává situace kdy 3 obránci brání2 útočníky a postupujícího hráče. Loos drží prostor před pokutovým a mezi ním a stoperem je jeden z útočníků. Kontroluje pohyb útočníka a současně je v dobrém postavení pro případný souboj postupujícím hráčem. Ten je nakonec donucen postupovat do středu hřiště a nepřesně vystřelit Klíčové body: blízké postavení všech bránících hráčů postavení Loose pro případný osobní souboj 66
Bránění volné Popis situace Střední záložník Bohemians míč na trojici obránců a dva útočníky. Do hry se zapojuje i levý záložník Bohemians jenž si pohybem říká o míč. Střední záložník vedoucí míč se pokouší o průnikovou přihrávku mezi Loose a Toneva. Loos ji ovšem zachycuje a okamžitě rozehrává v před na Hradišku. Klíčové body: střední záložník Mostu neustále sleduje hráče Bohemians dobré postavení obranné řady anticipace hry 67
Bránění těsné Popis situace Da silva se snaží odcentrovat. Centr je však zachycen brankářem Boheminas Ten se snaží o rychlé rozehrání a překvapení soupeře. Míč směřuje na levého útočníka, který je těsně bráněn Loosem. Míč po souboji končí v autu. Klíčové body: dobrá poziční hra 68
Osobní bránění těsné Popis situace Po nevydařené přihrávce od Schutta na Hradišku získávají hráči Bohemians Praha míč. Pravý obránce jej získává a snaží se jej vyvézt. Po krátkém vedení míče přihrává na pravého útočníka. Ten je těsně bráněn Loosem. Celá situace končí zpomalením útoku. Klíčové body: včasný přístup hráči vyhodnocení situace Směr útoku 69
Zdvojování Popis situace Jeden ze středních záložníků Bohemians Praha přenáší hru na nabíhajícího levého záložníka. Ten je pronásledován střídajícím hráčem č.9. Loos proti němu vystupuje zpomaluje jeho pohyb a spoluprácí s č. 9 získává míč. Celá akce pokračuje přihrávkou vpřed na Štumpfa. Klíčové body: Anticipace hry Orientace v prostoru Zdvojení a výpomoc Směr útoku 70
Zdvojování Popis situace Po rohovém kopu Štumpfa chytá míč brankář Bohemians Praha, který se dlouhým výkopem snaží najít útočníka na polovině hřiště. Míč sice letí do volného prostoru, ale včasný přesun Loose, který tak zajišťuje Rusetskiho zamezuje možnosti získání míče hostujícímu hráči. Klíčové body: čtení hry vzájemná spolupráce domácích hráčů Směr útoku 71
Vzájemné zajišťování Popis situace Autové vhazování hráčů Bohemians. Míč směřuje na útočníka, který je krytý hráčem Byronem ten sice souboj nevyhrává ale propadlý míč končí na kopačkách Loose.Loos ze zajištěného prostoru rozehrává na Štumpfa Klíčové body: Byron podstupuje vzdušný osobní souboj, ale není důležité jeho vítězství, ale zisk míče 72
Zajišťování Popis situace Po autovém vhazování hráčů Bohemians směřuje míč na hráče který je bráněn Č. 9. Ten jej nezastavuje. Loos celou situaci vyhodnotí jako nebezpečnou a běží hráče č 9 zdvojit. Odebírá mu míč a okamžitě rozehrává na útočníka Fraňka. Klíčové body: přepokládání prohry souboje zdvojení v nebezpečném prostoru 73
Vzájemné zajišťování Popis situace Po rohovém kopu Štumpfa chytá míč brankář Bohemians Praha, který se dlouhým výkopem snaží najít útočníka na půlce. Míč sice směřuje do volného prostoru, ale včasný přesun Loose, který tak zajišťuje Rusetskiho zamezuje možnosti získání míče hostujícímu hráči. Klíčové body: čtení hry vzájemná spolupráce domácích hráčů Směr útoku 74
Výstavba útoku Popis situace: Hradiška zahrává autové vhazování. Loos si nabíhá mezi dva obránce až k brankové čáře. Hradišku mu aut hodí. Loos jej zpracuje a postupuje zpět směrem k rohovému praporku. Odtud přihrává zpět na Stumpfa který centruje. Klíčové body: správné načasování náběhu zpracování a vedení míče 75
Výstavba útoku Popis situace Tonev na hrává Hradiškovi, který si 2x vymění míč s útočníkem Rusetskim.Následuje dlouhý míč na nabíhajícího Štumpfa. Ten táhne kousek zpět a nahrává Loosovi.Loos využívá stržení hráčů Štumpfem a vede míč podél pokutového území do středu hřiště. Odtud centruje levou nohou na zcela volného Da Silvu. Akce končí nebezpečnou střelou Da Silvy. Klíčové body: roztažení hry Loosem do strany stržení hráčů Štumpfem dobré převzetí míče a vedení Loose Směr útoku 76
Vedení útoku Popis situace Po nezdařilém centru chytá míč brankář domácích Poláček. Ihned jej rozehrává do strany na Loose. Ten míč přejímá a rychle s ním postupuje do volného prostoru.na úrovni půlicí čáry se ho snaží zastavit jeden z hráčů Bohemians Praha. Pomocí rychlé narážečky se středopolařem Štumpfem ho obchází a pokračuje dál. U rohového praporku Loose zastavuje obránce, avšak celá situace končí rohem FC Baníku Most. Klíčové body: rychlé roztažení hry rychlé vedení míče přesná narážečka se spoluhráčem Směr útoku 77
Střelba Popis situace Po autovém vhazování Fleišmana se míče ujímá Da Silva. Táhne míč podél postraní čáry. podaří se mu přejít přes bránícího hráče Boheminas a odcentruje. Centr je odvrácen jedním ze stoperů do prostoru před pokutovým územím. Zde míč bez zpracování vystřelí Loos. Střela je ovšem zblokována. Klíčové body: přechod Da Silvy přes obránce odhadnutí odrazu míče 78
6 Aplikace do praxe Nácvik obranné hry Cílem těchto herních cvičení je naučit hráče účelně a bez nedovolených zákroků zpomalovat útočící hráče v čelním a bočním postavení, odebírání míče v čelním postavení k soupeři, blokování střelby, zajišťování, zdvojování a spolupráce obranné řady. Popis herního cvičení: Herním prostorem tohoto cvičení je polovina hrací plochy. Cvičení se účastní min 9 hráčů. Pozice 1 - obránci a útočníci postavení podle obrázku - bránící hráči jsou mírně před obrannou zónou vytyčenou kužely - útočníci vedou míč na obránce a snaží se překonat prostor mezi kužely - přejde-li útočník vymezeným prostorem, volně zakončuje proti brankáři Pozice 2 79
- obránce se snaží zpomalovat pohyb útočníka, s následným vytlačováním do stran - obránce se snaží zamezit útočníkovi proniknutí prostorem mezi kužely - následně odebrat míč a přejít půlící čáru Pozice 3 - obránce obsazuje útočníka - útočíci hráč se uvolňuje pro míč zády k brance - snaho o přechod přes vytyčenou zónu s následnou střelbou Klíčové body : dobré obranné postavení (čelní i bočné) orientace v prostoru 80
Nácvik osobního bránění Popis cvičení Herním prostorem je čtverec o straně cca 20 metrů. Na jeho třech stranách stojí útočníci s míčem. Uvnitř čtverce je jeden útočník a jeden obránce. Útočník si řekne pohybem o míč.jeho cílem je míč převést do neobsazené strany čtverce. Naopak úkol obránce je zamezit útočníkovi v převedení míče nebo mu konstruktivně odebrat míč. Pokud se ani jedna z možností nestane do 25 vteřin cvičení je ukončeno trenérem. Cvičení je určeno pro 4 hráče. Klíčové body: efektivní poziční hra soustředění kondice připravenost v soubojích 81
Popis cvičení Herním prostorem je prodloužené pokutové území. Rozměry jsou 30 x 40 metrů. Vně prostoru stojí 4 útočníci, kteří se pasivně zapojují do hry dle obrázku. Uvnitř vytyčeného prostoru je jeden obránce a jeden útočník. Úkolem útočníka je pohybem si říci o míč a kombinovat s ostatními útočníky. Jeho snaha by měla být zakončena střelbou. Obránce se mu snaží bud konstruktivně odebrat míč, nebo zamezit mu ve skórování. Cvičení je určeno minimálně pro 6 hráčů. Končí zakončením útočníka nebo odebráním míče obráncem. Klíčové body: neustálá obměna obranného postavení neustálá pozice na spojnici mezi útočníkem a brankou napadání ve vhodném okamžiku 82
Nácvik osobních soubojů Popis cvičení Cvičení se odehrává na polovině hřiště. Útočníci stojí v zástupu na úrovni půlícího kruhu s míčem. První hráč vede míč 5 metrů a pak jej nahrává na vybíhajícího obránce (obránci stojí v zástupu na rohu pokutového území). Obránce si s útočníkem vyměňuje míč a připravuje se na souboj. Útočník po zpracování přihrávky se snaží o přechod přes obránce s následnou střelbou. Úkolem obránce je zamezení útočníkovi ve střelbě, nebo konstruktivně získat míč. Klíčové body: soustředění anticipace obránce bočné postavení 83
Nácvik kombinace bránění těsného a volného Popis situace Ve vymezeném prostoru o rozměrech 35x 25 metrů se pohybují dvě čtveřice hráčů. Na pokutovém území stojí u kuželů podle obrázku vždy po jednom hráči z každého týmu. Úkolem hráčů uvnitř vymezeného prostoru je přihrát si 5x aniž by se soupeř dotkl míče. Po úspěšné páté přihrávce směřuje míč na nabízejícího se hráče, který před tím stál na pokutovém území. Ten míč přebírá a stává se útočícím hráčem. Je hned napadán soupeřem z druhého týmu, který stál na hranici pokutového území. Poslední hráč z vymezeného prostoru, který se dotkl míče vybíhá okamžitě na doplnění útočné fáze. Nastává situace dva útočníci proti jednomu obránci. V situaci A podle obrázku se snaží útočící hráč zakončit střelbou sám. V situaci B kombinuj s druhým útočníkem. Je jen na útočníkovi jakou variantu si vybere. Cvičení je určeno minimálně pro 10 hráčů plus brankáře. Klíčové body: přesná hra a pohyb ve vymezeném prostoru správný náběh a zpracování míče a volba řešení útočníka aktivní pohyb obránce a správný obranný postoj dobré vyhodnocení situace 84
Nácvik zdvojování Popis situace Hrací plochou je polovina hřiště. Útočníci stojí ve dvou zástupech na hranici kruhu. Jeden obránce stojí ve prostřed hrací plochy. Další dva zástupy obránců jsou zhruba na hranici pokutového území. Po sérii přihrávek mezi sebou obcházejí útočníci bránícího hráče. Ten souboj nevzdává a vrací se ve snaze vybojovat míč. V době přechodu útočníka přes obránce vybíhá druhý obránce vždy z bližšího zástupu. Cílem útočníků je zakončit naopak obránci mají za úkol získat míč. Cvičení je určeno minimálně pro 10 hráčů. Klíčové body: komunikace mezi obránci rychlost reakce útočníci ( řešení situace 2 x 1 ) 85
Vzájemné zajišťování Popis situace Hrací plochou je hřiště o rozměrech 3O x 30 metrů v které se pohybují 3 obránci a 5 útočníků. A zóna 5 x 30 metrů v které se pohybuje jeden útočník. Úkolem útočníků je za pomocí přihrávek mezi sebou nahrát do 5ti metrové zóny. Přihrávka, ale musí skrz trojúhelník vytvořený obránci. Obránci se snaží vytvářet tlak na míč, ale za neustálého držení požadovaného tvaru. Klíčové body: držení trojúhelníku správné posouvání komunikace 86
Ofenzivní část Výstavba útoku Popis situace Plochou pro nácvik je polovina hrací plochy. Cvičení je určeno pro trojici hráčů. Hráči jsou rozestaveni na metách. Akce začíná přihrávkou krajního obránce na střed (po které hned běží) do vyznačeného prostoru. Středový hráč přihrává prvním dotykem na hráče stojícího na hranici půlícího kruhu a půlicí čáry. Hráč stojící na této hranici přihrává dlouhý míč na nabíhajícího obránce. Krajní obránce, po té co přijme míč ve vytyčeném prostoru, postupuje s ním až za další metu odkud centruje na nabíhající hráče, kteří nabíhají dle nákresu situace. Klíčové body: přesná přihrávka prvním dotykem do vymezeného prostoru přesný centr na nabíhající hráče správné načasování náběhu 87
Nácvik spolupráce obíhání ( tandem ) Popis situace Plochou pro nácvik je zmenšená polovina hrací plochy. Cvičení je určeno pro dvojici hráčů, ale celkový počet hráčů je minimálně 10. Hráči stojí ve dvou zástupech dle obrázku. Hráč stojící v podélném zástupu s pokutovým územím začíná nácvik vedením míče na vyznačenou metu. Odtud přihrává míč na nabíhajícího hráče (kterého obíhá)z druhého zástupu. Ten míč přijímá a po krátkém vedení nahrává do prostoru na obíhajícího hráče, který centruje do pokutového území. Klíčové body: synchronizace pohybu hráčů oběhnutí a časovaná přihrávka do prostoru volba zakončení 88
Popis situace Plochou pro nácvik je polovina hřiště. Akce se účastni 4 útočící a tři bránící hráči včetně brankáře. Nácvik začíná přihrávkou hráče A na těsně bráněného hráče B. Ten z prvního dotyku přihrává na hráči C, který po zpracování vede míč (navádí) na bránícího hráče. Hráč A mezitím obíhá navádějícího hráče do prostoru dle obrázku. Hráč C směruje svoji přihrávku na útočícího hráče A, který centruje do pokutového území na nabíhajícího hráče. Celá akce by měla vést k úspěšnému zakončení. Klíčové body: přihrávka prvním dotykem mezi B a C načasování náběhu a přihrávky do prostoru dobře provedený centr 89
Popis situace Plochou pro nácvik je polovina hřiště. Akce se účastní 4 útočící a dva bránící hráči včetně brankáře. Nácvik začíná sérií přihrávek mezi hráč A, B a C dle obrázku. Hráč C po přijmutí přihrávky posílá dlouhý míč na těsně bráněného hráče D. Ten má na výběr ze dvou nabíhajících hráčů A a B, kterým míč zpracovává do střelecké pozice. Klíčové body: přesný dlouhý míč od hráče C na D dobré zpracování a výběr z nabízených možností 90