VÝCHOVA A VZDĚLANÍ V SOVĚTSKÉM SVAZU VE SVĚTLE JEDNANÍ A USNESENÍ XXIV. SJEZDU KSSS

VÝCHOVA A VZDĚLANÍ V SOVĚTSKÉM SVAZU VE SVĚTLE JEDNANÍ A USNESENÍ XXIV. SJEZDU KSSS Rok 1971 můžeme nesporně pokládat za velmi významný pro další rozvoj idejí a praxe budování socialismu ve světě. V řadě evropských socialistických zemí se sešli komunisté na sjezdech, svých stran, aby kriticky posoudili vykonané dílo a aby znovu inspirovali lid svých zemí k ještě rychlejšímu postupu v rozvíjení socialistické společnosti. Zvláštní postavení v těchto sjezdech přísluší XXIV. sjezdu KSSS. Ukázal nejen cestu dalšího budování socialismu v Sovětském svazu, ale přinesl zároveň zásadní podněty k boji za mír a socialismus ve světě, k bojí proti ničivým silám světového imperialismu, k úsilí o vytváření optimističtějších perspektiv lidského rodu. Jednání a usnesení tohoto sjezdu věnovala mnoho pozornosti rozvoji sovětské ekonomiky a kultury v období nástupu vědeckotechnické revoluce v podmínkách třídně rozděleného světa. Ve zprávě sjezdu, přednesené L. Brežněvem, se rozvoj vědy a techniky pokládá za hlavní páku pří budování materiálně technické základny komunismu, přičemž se perspektivně předpokládá stále významnější a hlubší vliv vědy a jejích objevů na převraty v rozvoji výrobních sil.1) Před komunistickou stranou stojí podle této zprávy světodějný úkol: organicky spojit vymoženosti vědeckotechnické revoluce s přednostmi socialistické hospodářské soustavy, šíře rozvinout socialistické formy spojení vědy s výrobou, které jsou vlastní socialismu.2 *) Komunistická strana Sovětského svazu nemá ovšem na zřeteli jen rozvoj vědy a techniky ve vztahu k výrobě, ale její úsilí směřuje k rozvoji vědy v celku, všech jejích oborů.1) Sjezd velmi podrobně jednal o formování nového člověka v sovětské společnosti. Okol utvářet člověka této společnosti je ve zprávě sjezdu označen jako jeden z hlavních úkolů strany v komunistické výstavbě.4) Řešení otázek školství, výchovy a vzdělávání je zakotveno v přijatých dokumentech sjezdu, hovořil k nim ministr školství SSSR M. A. Prokofjev a někteří další diskutující.1) Chceme-li poněkud hlouběji proniknout do podstaty výchovně vzdělávacích problémů, o kterých sjezd jednal, musíme se alespoň několika údaji a myšlenkami vrátit k počátku a průběhu té složité a obtížné cesty, kterou Sovětský svaz v oblasti školství, výchovy a vzdělání za vedení komunistické strany prošel. Když V. I. Lenin roku 1913 analyzoval stav lidového vzdělání, došel k závěru, že počet dětí v Rusku představuje 22 proč. obyvatelstva, že však žáků navštěvujících školu je jen 4,7 proč., tj. skoro pětkrát méně. Lenin na základě oficiálních údajů pak mohl konstatovat, že není v Evropě kromě Ruska takové t) Zpráva o činnosti OV KSSS XXIV. sjezdu KSSS, přednesená L. Brežněvem, Rudé právo, 1. 4. 1971, str. 3. 2) Tamtéž, str. 3. 3) Tamtéž, str. 4. 4j Tamtéž, str. 4. 5) Viz např. A. V. Gorská, moskevská Pravda, 4. 4. 1971, str. 9, J. M. Tjaželnikov, moskevská Pravda, 4. 4. 1971, str. 4 5 aj. 499

země, v níž by čtyři pětiny mladého pokolení byly odsouzeny k negramotnosti.6) Na toto neblahé dědictví navázali sovětští komunisté a mladý sovětský stát *a začali usilovně budovat sovětský výchovně vzdělávací systém. Již 22. 11. 1917 ustavuje sovětská vláda státní komisi pro školství. A v témže měsíci se lidový komisař pro školství A. V. Lunačarskij obrací k lidu své země se základními myšlenkami o reformě škol, která má být uskutečněna. Hovoří o boji za brzké uskutečnění všeobecné gramotnosti zavedením všeobecného povinného a bezplatného vyučování, o přípravě učitelů pro tento úkol, o organizaci jednotné sovětské školy, o zvýšení rozpočtu na lidové vzdělání, o organizování kulturně vzdělávací práce mezi dospělými atd.7) V březnu 1919 byl na VIII. sjezdu přijat nový program strany. V oddíle o lidovém vzdělání se zdůrazňuje, že Říjnová socialistická revoluce dala veliký, v dosavadní historii lidstva neexistující úkol: přeměnit školu z nástroje třídního panství buržoazie v nástroj úplného odstranění dělení společnosti na třídy, v nástroj komunistické výstavby společnosti. Požaduje se tu zavedení bezplatného a povinného všeobecného a polytechnického vzdělání pro všechny děti obojího pohlaví do 17 let. Mají být budována zařízení pro předškolní výchovu. Plánuje se plná realizace principů jednotné pracovní školy s vyučováním v mateřském jazyce, se společným vyučováním dětí obojího pohlaví, bezpodmínečně sovětské školy, tj. osvobozené od jakéhokoliv náboženského vlivu, uskutečňující těsné spojení vyučování se společensky prospěšnou prací, připravující všestranně rozvinuté členy komunistické společnosti. Dětem se má dostávat potravy, šatů, obuvi a učebních pomůcek ze státních prostředků. K plnění všech těchto úkolů mají být připraveni školští pracovníci prodchnuti ideami komunismu. Na vzdělávací činnosti se mají aktivně podílet pracující. Všestranné státní pomoci se má dostat sebevzdělávání a seberozvíjení dělníků a rolníků; za tím účelem se požaduje vytváření sítě mimoškolního vzdělávání: knihoven, škol pro dospělé, lidových domů a universit, kursů, přednášek, kin atd. Pro lidi od 17 let se má rozvíjet odborné vzdělání ve spojitosti se všeobecnými a polytechnickými znalostmi.8) Není příkladu v historii, že by politické hnutí tak důsledně postupně realizovalo svůj výchozí program, jak jsme toho svědky v oblasti výchovy a vzdělání v Sovětském svazu. Samozřejmě se to neobešlo bez těžkostí, vždyť Sovětský svaz musil po řadu let bojovat o svou existenci s vnitřními i zahraničními nepřáteli a také sovětská pedagogická věda se konstituovala a rozvíjela teprve v procesu realizace programu komunistické strany. Uveďme st nyní alespoň několik faktů z této složité cesty mladého sovětského státu za vyšším vzděláním, svých občanů. Tak již v prosinci 1919 byl vydán z iniciativy V. I. Lenina dekret Rady lidových komisařů o likvidaci analfabetismu.9) Mnoho úsilí si vyžádala péče o žáky a učitele v letech zahraniční intervence (bezplatné přidělování šatů, obuvi, textilu, jídla žákům některých škol).10) Na konci roku 1920 a na počátku r. 1921 bylo nutno přejít z devítileté školy (5 + 4) na typ sedmiletý (4 + 3). V. I. Lenin se však postavil proti snaze 6) N. K. Gončarov: Očerki po istorii sovetskoj pedagogiki, Radjanskaję škola, Kijev 1970, str. 7. 7) Tamtéž, str. 68. 8) Tamtéž, str. 10 11. 9) E. N. Medyński]: Dějiny pedagogiky, Bratislava 1950, SN, str. 580. Tamtéž, str. 581. 500

některých Jednotlivců teoreticky zdůvodňovat tento ústupek, který byl podle něho dočasně vynucen'chudobou a zpustošením země. Proto se také zůstalo u devítileté školy ( kromě Ukrajiny a Běloruska), i když, nyní členěné ve tři cykly ( 4 + 3 + 2).u ) Jen postupně se vytvářely podmínky pro to, aby se mohla zkvalitňovat vlastní výchovně vzdělávací práce školy. Avšak ani toto úsilí se neobešlo bez komplikací, vznikajících z toho, že sovětská škola teprve hledala správnou náplň a tvar socialistické školy. Tak např. v r. 1921 vyšly nové učební osnovy sedmileté školy, avšak Již v letech 1923 1924 byly vydány nové, tzv.»komplexní«osnovy pro první čtyři ročníky této školy. Tyto osnovy vycházely z nesprávných zásad a musily být přepracovány.12) Ovšem i v této době se sovětská škola prudce rozvíjí. Nemalou měrou k tomu přispělo i usnesení Rady lidových komisařů SSSR z 5. 2. 1929 o zavedení desetileté školy.13) Rozvíjí se školství nejen v Rusku, ale i v neruských republikách. V letech 1930 1934 byla zavedena v Sovětském svazu všeobecná školní povinnost, a to na vesnici v rozsahu čtyřleté školy a ve městech a v dělnických osadách v rozsahu školy sedmileté.14 15) Komunistická strana Sovětského svazu věnovala škole, výchově a vzdělání soustavnou pozornost. Dne 5. 10. 1931 bylo přijato usnesení ústředního výboru strany o národní a střední škole. V něm se oceňují úspěchy, kterých se dosáhlo v rozvoji lidového vzdělání a zvláště všeobecně vzdělávací školy. Zároveň se však ukazuje, že sovětská škola zdaleka ještě neodpovídá potřebám současné etapy socialistické výstavby. Za hlavní nedostatek se tu označuje skutečnost, že vyučování nedává dostatek všeobecně vzdělávacích znalostí a že nedostatečně připravuje pro technikumy a vysoké školy plně vzdělané lidi, dobře ovládající základy věd. Ve spojitosti s tímto nedostatkem má polytechnizace školy v řadě případů formální charakter; škola na základě toho nepřipravuje děti jako všestranně rozvinuté budovatele socialismu, spojující teorii s praxí a ovládající techniku. K 1. 1. 1936 byly na základě tohoto usnesení přepracovány učební osnovy.13) Postupně se přiblížila léta, která přinesla velké utrpení a strádání lidu Sovětského svazu, léta Velké vlastenecké války. Na jejich konci je však veliké vítězství nad fašismem. Sovětský člověk, vychovávaný v duchu proletářského internacionalismu a socialistického vlastenectví, se v tomto nelítostném boji s nej nebezpečnějším nepřítelem pokroku plně osvědčil, prokázal vynikající morální kvality. V této skutečnosti nelze neocenit veliký podíl sovětské školy. Po roce 1945 byly především odstraňovány škody, které způsobila válka, a zároveň se pokračovalo v rozvíjení všech druhů a typů škol a výchovných zařízení v souladu s principem jednotné školy; postupně se rozšiřovalo úplné středoškolské vzdělání, zdokonaloval se obsah a systém všeobecného a polytechnického vzdělání a výchovy mládeže. Tato složitá práce se nyní mohla rozvíjet mnohem cílevědoměji a kvalifikovaněji, protože již v průběhu Velké vlastenecké války byla r. 1943 založena Akademie pedagogických věd,16) a tak byly vytvořeny lepší podmínky pro rozvoj marxistické pedagogické teorie. Tato pak na metodologických základech marxismu-leninismu a praxe výstavby so 31) Tamtéž, str. 583. 32) Tamtéž, str. 586 587. 13) Tamtéž, str. 590. M) Tamtéž, str. 593. 15) N. K. Gončarov: Očerki po istorii sovetskoj pedagogiki, str. 261. 16 j Tamtéž, str. 293. 501

cialistické společnosti navázala na pokrokové dědictví klasické pedagogiky a zároveň rozvíjela přínos zakladatelů sovětské pedagogické vědy A. V. Lunačarského, N. K. Krupské, P. P. Blonského, S. T. Šackého, A. S. Makarenka a dalších. Ve vývoji sovětské školy v letech 1917 1971 lze vysledovat některé základní charakteristické rysy. Především je to veliký růst počtu škol a výchovných zařízení. Rozvíjí se systém jednotné školy, realizující princip socialistického demokratismu, socialistického humanismu a optimismu v oblasti výchovy a vzdělání. Sovětská škola je postupně utvářena tak, aby umožňovala všem dětem plynulý postup ve výchově a vzdělávání a dosažení popřípadě i nejvyššího vzdělání. Odstraňuje se tedy dvoukolejný školský systém, typický pro školství v kapitalistických státech, a postupně se odstraňují slepé uličky ve vzdělávání. Organickou součástí sovětského výchovně vzdělávacího systému se stávají nejen zařízení pro předškolní výchovu, ale i systém škol a zařízení pro výchovu a vzdělávání pracujících. Zavedení a postupné budování jednotné školy v Sovětském svazu lze právem označit za historický revoluční čin v oblasti výchovy a vzdělání. Potvrzuje to zvláště současná doba, v níž si princip jednotné školy proklestil cestu nejen do školství všech socialistických států, ale uplatňuje se i v některých rozvinutých státech kapitalistických, i když samozřejmě s různými třídními deformacemi a omezeními z hlediska mocenských zájmů buržoazie.17) Nelze zajisté tvrdit, že současný tvar jednotné školy v socialistických státech je konečný a neměnný, socialistická škola má v tomto směru před sebou řešení řady problémů, avšak byla tu nastoupena správná cesta, princip jednotné školy se osvědčuje. Základem veškeré výchovy a vzdělávání se od samého počátku stalo v Sovětském svazu všeobecné a polytechnické vzdělání, spjaté s pracovní výchovou mládeže. I když samozřejmě pojetí všeobecného a polytechnického vzdělání a pracovní výchovy není ani zdaleka dořešeno, koncepce všeobecného a polytechnického vzdělání a pracovní výchovy jako základu veškeré výchovy a vzdělávání člověka se plně potvrdila. V současné době nástup vědeckotechnické revoluce, rozvoj kultury a socialistické demokracie si vyžadují v socialistické společnosti podstatné prohloubení všestranné přípravy člověka a rozvíjení odborné kvalifikace na základech kvalitního všeobecného a polytechnického vzdělání a pracovní výchovy. V posledních letech se v Sovětském svazu realizoval pokus vypracovat a zavést nový obsah výchovy a vzdělání v sovětské střední všeobecně vzdělávací polytechnické a pracovní škole v souladu s potřebami socialistické společnosti, se stavem a vývojem společenského poznání a praxe. Komise, která řídila vypracování a experimentální ověřování nového systému všeobecného a polytechnického vzdělání, vyšla ze zjištění, že úroveň rozvoje dětí mladšího a středního školního věku a jejich poznávací možnosti jsou daleko bohatší než ty, které se předpokládaly při sestavování do té doby platných učebních osnov. Proto se navrhl tříletý kurs počátečního vyučování a zavedení systematických kursů základů věd od 4. třídy. Požadovalo se zkrátit v obsahu vyučování, hlavně v některých vyučovacích předmětech, popisný materiál a posílit teoretický ráz učiva. 1 nadále má zůstat podle mínění komise úkolem střední školy vedle přípravy k dalšímu vzdělávání příprava k praktické činnosti, musí se však ve 502 17) Viz např. osmiletou povinnou školu italskou a devítiletou školu švédskou.

větší míře opírat o trvalé osvojování základů věd a o vytváření dovednosti využívat vědomostí v životě. Posílení teoretického základu ve vyučování má umožnit siřeji využívat indukce a dedukce, analýzy a syntézy, provádět srovnávání, úsudek. V obsahu vzdělání ve vyučovacích předmětech, jako je matematika, fyzika, chemie, biologie, zeměpis, se navrhovalo zařadit seznámení žáků s vědeckými metodami. Zvýšená teoretická úroveň vyučování nemá však znamenat rozšíření osnov, ale spíše může sloužit k oslabení přetížení žáků školním zaměstnáním. Vychází se tu samozřejmě z perspektivy všeobecného povinného úplného středoškolského vzdělání, z cíle všestranného rozvoje všech dětí, věnuje se pozornost problému individualizace a diferenciace vyučování, a to v osmileté škole v rámci vyučování ve třídě, formou mimotřídní a mimoškolní vzdělávací práce (kroužky), ve vyšších třídách formou fakultativních vyučovacích předmětů.18) V současné době můžeme již posoudit, k jakým výsledkům se došlo v této rozsáhlé vědeckovýzkumné a normativní práci. Jsou vydány učební osnovy a programy fakultativních předmětů, podle kterých se začalo vyučovat. Jde tu nepochybně opět o velmi závažný, ale i odvážný krok sovětské školy k jejímu těsnějšímu sepětí s potřebami a perspektivami sovětské společnosti, se stavem a vývojem vědy, kultury, techniky, výroby.19) Hovoří se o tom i ve zprávě přednesené L. Brežněvem. Uvádí se v ní, že se vykonal veliký kus práce pří reorganizaci náplně vyučování na školách; vyučování je lépe koordinováno s požadavky vědeckotechnického rozvoje, s celkovou úrovní soudobých vědeckých poznatků.20) Náročné úkoly, které má nyní sovětská střední všeobecně vzdělávací polytechnická a pracovní škola plnit, budou vyžadovat veliké úsilí učitelů, žáků a studentů a všech ostatních, kteří pečují o rozvoj školství, výchovy a vzdělání. Nesporně se tu objeví i těžkosti a problémy, které jsou vždy průvodním zjevem každého odvážného novátorského úsilí. K základním charakteristikám vývoje sovětské školy patří dále úsilí o prohlubování výchovy v duchu marxismu-leninismu, o rozvíjení mimoškolní výchovy, účast Komsomolu a Pionýra na výchovné prácí, úsilí o postupné rozšiřování všeobecného úplného středoškolského vzdělání atd. Těmto otázkám věnoval velkou pozornost právě XXIV. sjezd KSSS, který vyšel z dosaženého stavu rozvoje školství, výchovy a vzdělání v zemi, zhodnotil dosažené úspěchy, kriticky posoudil nedostatky a naznačil základní směry dalšího rozvoje výchovně vzdělávací práce v nejbližších letech. Ze zprávy o činnosti OV KSSS XXIV. sjezdu KSSS, z referátů a diskusních příspěvků je zřejmá snaha vidět a chápat úsilí o utváření všestranně rozvinutého člověka jako záležitost celé socialistické společnosti, přičemž se škole přisuzuje samozřejmě rozhodující význam. M. A. Prokofjev, ministr školství SSSR, tuto myšlenku zdůraznil, když uvedl, že školství, výchova a vzdělání mládeže se staly v Sovětském svazu věcí všeho lidu.21) Toto konstatování má velký 18) V Komissiji po opreděleniju objema i charaktěra obrazovanija v sredněj škole, Sovetskaja pedagogika 1965, 7, s. 26 33. 19) Sborník programma dlja sredněj obščeobrazovatělnoj školy, časť I, II, Prosveščenije 1968. Učebny je piany načalnych vosmiletntch i srednich obščeobrazovatělnych škol sojuznych respublik na 1970 1971 učebnyj god, Glavnoje upravljenije škol ministerstva prosvěščenija SSSR, Programmy fakultatívnych kursov dlja sredněj školy, časť I III. 20) Zpráva OV KSS XXIV. sjezdu KSSS, Rudé právo, 1. 4. 1971, str. 4. 21) Projev s. M. A. Prokofjeva, min. Školství SSSR, na XXIV. sjezdu KSSS, moskevská Pravda, 9. 4. 1971, str. 2 3; český překlad XXIV. sjezd KSSS o školství, Ostav školských informací, str. 13. 503

teoretický a praktický význam nejen proto, že komunistické strany v socialistických zemích věnují velkou pozornost výchově a vzdělání, že tu dochází k plodné spolupráci mezi školami a závody, že se na výchově a vzdělávání podílejí organizace dětí a mládeže i jiné společenské organizace, ale objektivně se hodnotí i podíl takové novodobé síly ideologického působení, jíž se staliy tisk, rozhlas a televize. Chtít řešit problém výchovy a vzdělávání ve škole bez zásadního prozkoumání a řešení specifiky a vztahů školy a ostatních prostředků ideologického působení je dnes skutečně nemožné. Ostatně o síle ideologického působení těchto prostředků na mládež jsme se poučili v krizových letech vývoje naší strany a společnosti. Úvahy sovětských komunistů o výchově a vzdělání vycházejí především z marxismu-leninismu a z praxe výstavby socialistické společnosti, z marxistické koncepce všestranně rozvinutého člověka.22) A v této souvislosti se zdůrazňuje mimo jiné jednota vyučování a výchovy23) Sjezd tak znovu připomněl pedagogické teorii a praxi v socialistické společnosti jeden ze základních pedagogických problémů dialektickou jednotu výchovně vzdělávacího procesu. To vyžaduje, aby pedagogická teorie a praxe v socialistických zemích studovala vlastnosti a vzájemné vztahy všestranného tělesného a duševního rozvoje jednotlivce, osvojování systému vědomostí, dovedností a schopností k tvůrčí činnosti poznávací a praktické na jedné straně a utváření vědeckého světového názoru jednotlivce a jeho etických, estetických, pracovních a tělesných kvalit na straně druhé. Sledujeme-li sovětskou pedagogiku i praxi sovětské školy, zjišťujeme, že se mnohé v tomto směru už řešilo a řeší. Ve Zprávě o činnosti ÚV KSSS se za jádro celé ideově výchovné práce pokládá světový názor marxismu-leninismu a v této souvislosti se hovoří o výchově komunistického poměru k práci, o výchově proletářského internacionalismu a socialistického vlastenectví,24) To samozřejmě není náhodné. V Sovětském svazu se morálka a chování lidí nepokládá jenom za věc cviku, ale základní význam se tu přikládá vědeckému poznání, vědeckému světovému názoru, komunistickému přesvědčení, o něž se má morálka a chování lidí opírat, z nich vycházet a upevňovat a rozvíjet se v životě a práci organizované podle zásad socialistického soužití. To ovšem předpokládá, aby bylo na vysokém stupni nejen vzdělání mládeže, aby zahrnovalo seznámení s pokrokovými oblastmi společenského poznání, jako je marxismus-leninismus, marxistická etika, estetika atd., ale aby byl zároveň v souladu s tímto vzděláním organizován život mládeže ve škole i mimo školu, aby se mládež zúčastnila jak obecně prospěšné práce, která sleduje výchovné cíle, tak kulturní a politické činnosti, krátce, aby se spolu se vzděláním rozvíjela a uplatňovala adekvátní společenská aktivita mládeže. Zde již sovětská škola mnoho vykonala a sjezd ji v tomto směru jednoznačně podpořil. Tato stálá konfrontace socialistických a komunistických ideálů se socialistickou skutečností, která zákonitě zahrnuje rozporné momenty, tato konfrontace, spojená s vyjevováním a řešením rozporů ve výstavbě socialismu a komunismu ve smyslu socialistických a komunistických zítřků, je nesporně základní cestou výchovy mladého pokolení v socialistické společnosti. Rezoluce sjezdu pokládá v oblasti výchovy a vzdělávání za důležitý úkol zdokonalit celý systém školství v souladu s potřebami rozvoje ekoňomiky, vědy 22) Tamtéž, str. 12. 23) Tamtéž, str. 12. 24) Zpráva o činnosti 0 V KSSS XXIV. sjezdu KSSS, Rudé právo, 1. 4. 1971, str. 4. 504

a kultury, vědeckotechnické revoluce,25) Sjezd tedy obrátil pozornost nejen na některé dílčí otázky, na jednotlivé články výchovně vzdělávacího systému, ale zároveň i na systém jako celek. Vyjádřil tak tendenci, která se všeobecně v pedagogické teorii a praxi pociťuje a která našla v Sovětském svazu i u nás výraz v pokusu uplatnit v pedagogickém výzkumu strukturně systémový přístup.26) Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že by se tento systém měl řešit nejen v souladu s potřebami rozvoje ekonomiky, vědy a kultury, vědeckotechnické revoluce a mohli bychom jistě dodat i politiky, ale také v souladu s osobitými zájmy jednotlivce. Tento dodatek je nutno připojit. Na druhé straně si však musíme být vědomi, že tyto zájmy jednotlivce se často chápaly izolovaně, mimo ony sféry, v nichž se mohou projevovat. A těmito sférami jsou nesporně právě ekonomika, věda, technika, kultura, politika socialistického státu, v nichž může každý člen socialistické společnosti především projevovat a rozvíjet své osobité zájmy a schopnosti a plně se realizovat. Velikou pozornost věnoval sjezd zavádění všeobecného (ve smyslu masového) středoškolského vzdělání. Zpráva o činnosti ústředního výboru KSSS připomněla, že směrnice XXIII. sjezdu KSSS stanovily úkol dokončit zásadně do konce roku 1970 zavádění všeobecného středoškolského vzdělání mládeže. Podle této zprávy se ukazuje, že se rozšířila síť středních všeobecně vzdělávacích škol (denních i večerních) a že byl rovněž zvýšen počet technických učilišť, která poskytují úplné středoškolské vzdělání. Podle zprávy se však nepodařilo zcela plně dosáhnout stanoveného úkolu, i když se společnost značně přiblížila stanovenému cíli, neboť asi 80 procent žáků, kteří ukončili osmiletou střední školu, získává úplné středoškolské vzdělání.27) Pozoruhodné je, že XXIV. sjezd doporučuje zajišťovat přechod na úplné středoškolské vzdělání po skončení osmileté střední školy třemi proudy, třemi typy škol. Vedoucí úloha tu zůstává samozřejmě všeobecně vzdělávací škole, zároveň se však za jeden z nej slibnějších způsobů realizace úplného středoškolského vzdělání považuje další rozvoj učilišť poskytujících středoškolské vzdělání.28) Vedle těchto dvou způsobů rozšiřování úplného středoškolského vzdělání zůstává i nadále cesta středních odborných škol ( technikumů). Odborná technická učiliště, která připravují kvalifikované dělníky pro náročnější profese a která zároveň poskytují střední vzdělání, jsou nesporně zajímavým a progresivním článkem sovětské výchovně vzdělávací soustavy. Do roku 1975 se má do těchto čtyřletých učilišť přijímat 300 400 tisíc žáků.29) Sovětský stát si tedy dává za úkol zajistit do r. 1975 plný přechod k všeobecnému středoškolskému vzdělávání mládeže.30) Přitom se v tomto středoškolském vzdělání klade důraz na všeobecné a polytechnické vzdělání. Zdůrazňuje se, že vědeckotechnická revoluce, plánovitě orientovaná podle zájmů stra 25) Rezoluce XXIV. sjezdu KSSS ke zprávě o činnosti OV KSSS, Rudé právo, 13. 4. 1971, str. 3 4. 2>) Viz např. M. Danílov, V. Malinin: Strukturně systémové zkoumání pedagogických jevů a procesů, Sovétskaja pedagogika 1971, č. 1. B. Kujal: Vzdělání a způsoby jeho zkoumání, Pedagogika 1969, 6, str. 803 816. 27) Zpráva o činnosti OV KSSS XXIV. sjezdu KSSS, Rudé právo, 1. 4. 1971, str. 4. 28} Tamtéž, str. 4. 29) Směrnice XXIV. sjezdu KSSS k pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství SSSR na léta 1971-1975. XXIV. sjezd KSSS o školství, Ústav školských informací, str. 7. 30) Rezoluce XXIV. sjezdu KSSS ke zprávě o činnosti ÚV KSSS, XXIV. sjezd KSSS o školství, Ústav Školských informací, str. 4. 505

ny na vytvoření materiálně technické základny komunismu, klade vysoké požadavky na kádry, na jejich intelekt, na jejich profesionální přípravu. Podle M. A. Prokofjeva si nelze představit dobrou profesionální přípravu bez vysoké všeobecně vzdělávací úrovně.31) Úspěšná realizace tohoto velikého úkolu předpokládá, že se dále zlepší vyučovací proces v neúplné osmileté střední škole tak, aby naprostá většina dětí ji dokončila ve stanovené lhůtě.32) Na sjezdu se rovněž hovořilo o změně obsahu vzdělání, ke které se přistoupilo v poslední době. Ministr školství SSSR vyzvedl účast vědců, zkušených metodiků a učitelů a aktivní pomoc Akademie pedagogických věd na přezkoumání obsahu vyučovacích předmětů, na provedení důkladných pokusů odstranit přežité představy a naplnit vyučování novými důležitými poznatky vědy a techniky. Podle něho bylo provedeno také rozšíření volitelných zaměstnání ve fyzice, matematice, technice, v aplikovaných disciplínách i v zaměstnání v oblasti společenských věd. Ministr školství pří této příležitostí vyzvedl práci těch učitelů, kteří používají moderních vyučovacích metod, orientovaných na rozvoj poznávacích a tvořivých momentů ve vyučování.33) V diskusích o úplném středoškolském vzdělání na úrovní sovětské desetileté střední školy vznášejí někteří naši pedagogičtí a školští pracovníci dotaz, je-li možno pokládat vzdělání poskytované touto školou skutečně za úplné. Je známo, že sovětská všeobecně vzdělávací škola přijímá do 1. ročníku žáky sedmileté a že v tomto ročníku probíhá vyučování ve srovnání s naší školou v podstatě rychlejším tempem. Sovětská všeobecně vzdělávací škola je také na žáky velmi náročná, což se ještě výrazněji projevuje v nových učebních osnovách. Srovnávací studie o cílech základních vyučovacích předmětů v sovětské desetileté škole prokazují, že tyto cíle nejsou příliš odlišné od cílů středních škol, které mají delší školní docházku. Nesporně optimální délka střední školy je 12 ročníků a optimální věk pro zakončení úplného středoškolského vzdělání je 18. rok věku. O těchto problémech se diskutuje i mezi některými sovětskými pedagogy a školskými pracovníky. Současná délka sovětské všeobecně vzdělávací školy je v této době v sovětských podmínkách výhodná pro rozšiřování úplného středoškolského vzdělání a pro získávání další kvalifikace na základě vzdělání z této školy. V souvislosti s prohlubováním a rozšiřováním všeobecného a polytechnického vzdělání se na sjezdu dosti podrobně jednalo i o přípravě kvalifikovaných odborníků. Do dělnických povolání přecházejí jednak někteří absolventi desetileté střední všeobecně vzdělávací školy, dále absolventi čtyřletých technických učilišť, poskytujících dělnickou kvalifikaci a úplné středoškolské vzdělání. Podle M. A. Prokofjeva přesto na konci deváté pětiletky bude každoročně více než jeden milión dospívajících získávat jen profesionální přípravu. Mohou však dosáhnout úplného středoškolského vzdělání studiem při zaměstnání na večerních a dálkových školách nebo v technikumech.34) Plánuje se také zlepšení samotné profesionální přípravy dělníků a zvyšování kvalifikace dělníků přímo ve výrobě. Projevuje se tu tedy výrazná orientace na zvyšování přípravy a vzdělání 31) Projev s. M. A. Prokofjeva, min. Školství SSSR, na XXIV. sjezdu KSSS, moskevská Pravda, 9. 4. 1971, str. 2 3; český překlad: XXIV. sjezd KSSS o školství,' Ostav školských informací, str. 8. 32) Tamtéž, str. 9. 33j Tamtéž, str. 10 11. 34) Tamtéž, str. 10. 506

dělníků, což má v socialistické společností nejen zásadní ekonomicky vyznám, ale i zásadní význam politický a kulturní. Ve všech sjezdových dokumentech se hovoří o přípravě odborníků s vysokoškolským a odborným středoškolským vzděláním. L. Brežněv uvedl, že v uplynulých pěti letech bylo v Sovětském svazu otevřeno přes 60 nových vysokých škol, z toho 9 universit. Během této doby bylo vychováno 7 miliónů odborníků s vysokoškolským a odborným středoškolským vzděláním.35) A. N. Kosy gin upozornil, že podle návrhu směrnic bude připraveno v deváté pětiletce 9 miliónů odborníků, včetně specialistů pro nové vědní a technické obory36) O náročných úkolech v oblasti školství, výchovy a vzdělání se na sjezdu samozřejmě uvažovalo v souvislosti s hlavní postavou výchovně vzdělávacího procesu sovětským učitelem. M. A. Prokofjev zdůraznil, že se sovětské učitelstvo nemálo zasloužilo o zlepšení procesu vyučování a výchovy mladého pokolení. Sovětský svaz má podle něho kvalifikovanou armádu učitelů, v níž je více než 700 tisíc komunistů. Sovětští učitelé konají velikou práci v ideologické a politické výchově žáků, připravují je jako ideově pevné bojovníky, oddané odkazu V. I. Lenina. Tato armáda se pravidelně doplňuje novými kvalifikovanými pracovníky, absolventy pedagogických institutů, universit a pedagogických učilišť; v osmé pětiletce tak přišlo do škol asi milión nových učitelů.37) Aby byly vytvořeny příznivější podmínky pro tuto složitou práci učitelů, navrhl sjezd řešit mimo jiné sociální podmínky učitelů. A. N. Kosygin uvedl, že se od 1. 9. 1972 mají zvýšit v celém státě současně platy učitelů v průměru asi o 20 procent a vychovatelů v dětských předškolních zařízeních ještě více.38) Jak už je mezi sovětskými komunisty pravidlem, posoudil sjezd některé problémy ve školství kriticky. Tak např. ve zprávě L. Brežněva je provedeno hodnocení XXIII. sjezdu KSSS o zavedení úplného středoškolského vzdělání.39) Diskutující upozorňovali na nutnost vytvářet potřebné podmínky k plnění přijatých usnesení. Velká pozornost se má věnovat zdokonalování venkovské školy, má se pečovat o zvýšení úrovně středního vzdělání na venkově, která je nižší než ve městě. Nezbytná jsou podle ministra školství SSSR také dodatečná opatření ve výstavbě škol, školních internátů a obytných domů pro učitele. Pro zlepšení výchovně vzdělávacího procesu je nutné maximálně široké uplatnění techniky ve vyučování. Jelikož Jsou zde nedostatky, navrhuje se vytvořit kvalifikované odvětví průmyslu k výrobě učebních zařízení pro školy. Řemeslničení v této oblasti nemůže přinést úspěch. Je nutno dále celostátně plánovat rozvoj sítě mimoškolních zařízení atd.40) Někteří diskutující kritizovali zastaralé vybavení některých škol, nedostatky v zásobování novými učebnicemi, nedostatečný počet výtisků vydávané pedagogické literatury, požadovali zlepšení dopravy dětí do škol atd.41) Uvedli jsme jen některá fakta a myšlenky o školství, výchově a vzdělání 35) Zpráva o činnosti W KSSS XXIV. sjezdu KSSS, Rudé právo, 1. 4. 1971, str. 4. 36) Zpráva předsedy rady ministrů SSSR s. A. N. Kosygina o nové pětiletce, Rudé právo, 7. 4. 1971, str. 6. 37) Projev s. M. A. Prokofjeva, min. školství SSSR, na XXIV. sjezdu KSSS, str. 10 12. 36) Zpráva předsedy rady ministrů SSSR s. A. N. Kosygina 6. 4. 1971, Rudé právo, 7. 4. 1971, str. 6. 39) Zpráva o činnosti 0 V KSSS XXIV. sjezdu KSSS, Rudé právo, 1. 4. 1971, str. 4. 40) Projev s. M. A. Prokofjeva, min. školství SSSR, na XXIV. sjezdu KSSS, str. 10 12. 41) Z projevu učitelky A. V. Gorské ze Syktyvkazy, stranická org. USSR Koral, na XXIV. sjezdu KSSS dne 3. 4. 1971, XXIV. sjezd KSSS o školství, Ostav školských informací, str. 15 19. 507

z referátů, dokumentů a diskusních příspěvků na XXIV. sjezdu KSSS. Ukazují že Sovětský svaz cílevědomě a plánovitě pokračuje v rozvíjení vzdělání a výchovy členů sovětské socialistické společnosti v souladu s programem přijatým* na Vlil. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a se zřetelem k podmínkám, do nichž vstupuje Sovětský svaz v údobí nástupu vědeckotechnické revoluce v třídně rozděleném světě. Sovětští komunisté v celém období existence Sovětského svazu prokázali, že dovedou své plány a úkoly plnit. Nejinak tomu bude, jak pevně věříme, i s plány a úkoly přijatými na XXIV. sjezdu KSSS. Možno říci, že XXIV. sjezd KSSS přijal usnesení, která budou znamenat veliký pokrok v rozvoji školství, výchovy a vzdělání. Nesporně se jeho rozhodnutí zapíší mezi ty konkrétní činy v oblasti výchovy a vzdělání, které mají přímo* revoluční charakter. Sovětská škola a sovětská pedagogika, jak jsme ukazovali, ovlivnily rozvoj pokrokového pedagogického myšlení a praxe ve své krátké historii již několikrát. Uvedly v život poprvé v historii v masovém měřítku princip jednotné školy, který představuje pedagogické vyjádření zásady socialistické demokracie, socialistického humanismu a optimismu v oblasti výchovy a vzdělávání. Dnes si tento princip klestí cestu nejen do školství ostat nich socialistických zemí, ale i když do jisté míry v deformované podobě i do školství rozvinutých států kapitalistických. V minulých letech sovětská škola a pedagogika přistoupily k přeměně obsahu a metod vzdělání v souladu s potřebami rozvíjející se socialistické společnosti, s rozvojem společenského poznání a praxe. Je to krok nejen nutný, ale i odvážný. Konečně XXIV. sjezd nastínil koncepci přechodu na všeobecné středoškolské vzdělání mládeže. A nejde tu o jakékoliv úplné středoškolské vzdělání, ale o vzdělání založené na vědě, o vzdělání všestranné, skutečně moderní, vzdělání člověka socialistická společnosti. Nelze pochybovat o tom, že tu sovětští komunisté, sovětský stát, ukazují i ostatním socialistickým zemím cestu vpřed i v oblasti výchovy a vzdělávání mladého pokolení. Bohumír Kujal \ I I «508 ' i