TECHNOLOGIČNOST KONSTRUKCE A PŘÍPRAVA VÝROBY ODLITKŮ

Pokyny ke studiu Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství TECHNOLOGIČNOST KONSTRUKCE A PŘÍPRAVA VÝROBY ODLITKŮ (studijní opory) učební text / scénáře / testy Jiří Hampl Ostrava 2016 1

Recenzent: Prof. Ing. Tomáš Elbel, CSc. Název: Technologičnost konstrukce a příprava výroby odlitků Autor: doc. Ing. Jiří Hampl, Ph.D. Vydání: první, 2016 Počet stran: 61 Studijní materiály pro studijní obor Moderní metalurgické technologie (studijní program Metalurgické inženýrství) navazujícího studia Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství. Jazyková korektura: nebyla provedena. Určeno pro projekt: Operační program Vzděláváním pro konkurenceschopnost Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství VŠB - TU Ostrava Číslo: CZ.1.07/2.2.00/28.0304 Realizace: VŠB Technická univerzita Ostrava Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR doc. Ing. Jiří Hampl, Ph.D. VŠB Technická univerzita Ostrava

Obsah TECHNOLOGIČNOST KONSTRUKCE A PŘÍPRAVA VÝROBY ODLITKŮ... 1 POKYNY KE STUDIU... 4 TECHNOLOGIČNOST KONSTRUKCE A PŘÍPRAVA VÝROBY ODLITKŮ... 4 ÚVOD... 5 1 ZÁKLADNÍ POJMY A CÍLE TECHNOLOGIČNOSTI KONSTRUCE ODLITKŮ.... 7 1.1 Základní pojmy... 7 Technologičnost konstrukce odlitku (TKO)... 7 Technologický postup výroby (TPV) odlitku... 8 2 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S OHLEDEM NA VÝROBU FOREM... 16 Zásady technologičnosti konstrukce odlitků litých do pískových forem:... 16 3 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S OHLEDEM NA PŘEDLÉVÁNÍ DUTIN POMOCÍ JADER... 24 Způsoby výroby jader... 24 4 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S HLEDISKA USMĚRNĚNÉHO TUHNUTÍ... 33 4.1 Omezování velikosti tepelných uzlů... 39 5 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S OHLEDEM NA NAPĚTÍ V ODLITCÍCH... 44 6 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S HLEDISKA ČIŠTĚNÍ A APRETACE.... 55

POKYNY KE STUDIU Technologičnost konstrukce a příprava výroby odlitků Obdrželi jste studijní balík obsahující integrované skriptum pro kombinované studium obsahující i pokyny ke studiu. Předmět Technologičnost konstrukce a příprava výroby odlitků je určen pro výuku v 3. semestru navazujícího studia studijního oboru Moderní metalurgické technologie. Prerekvizity Pro studium tohoto předmětu se předpokládá absolvování předmětů: Základy teorie a technologie slévárenství a Metalurgie slévárenských slitin. Cílem předmětu a výstupy z učení Cílem předmětu je předat studentům širší teoretické a praktické znalosti o technologičnosti konstrukce a technické přípravě výroby odlitků. Důraz je kladen na aplikaci získaných znalostí pro návrhy konstrukce a technologii výroby odlitků, zabezpečující všechny jeho funkce, při maximální hospodárnosti výroby. Po prostudování předmětu by měl student být schopen: - student bude znát zásady technologičnosti konstrukce odlitků (TKO) - student bude znát základní postupy přípravy výroby odlitků (PVO) - student bude umět aplikovat zásady TKO a PVO na proces výroby odlitků Pro koho je předmět určen Předmět je zařazen do navazujícího studia oboru Moderní metalurgické technologie studijního programu Metalurgické inženýrství, ale může jej studovat i zájemce z kteréhokoliv jiného oboru, pokud splňuje požadované prerekvizity. Při studiu každé kapitoly doporučujeme následující postup Studijní oporu, která je rozčleněna na kapitoly, je potřeba nejprve pročíst jako celek. Teprve poté je vhodné ji začít studovat po jednotlivých kapitolách. Způsob komunikace s vyučujícími Komunikace s vyučujícím je možná pomocí e-mailu: jiri.hamp@vsb.cz nebo telefonicky na čísle: +420 597 324 206.

ÚVOD Předmět Technologičnost konstrukce a příprava výroby odlitků zahrnuje zásady konstrukce odlitků z hlediska jejich vyrobitelnosti slévárenskými technologiemi. Stupeň technologičnosti konstrukce odlitku: vysoký stupeň označuje stav, kdy je odlitek hospodárně vyrobitelný při splnění všech jeho technických a ekonomických parametrů. Naopak nízký stupeň znamená, že odlitek je obtížně vyrobitelný za daných podmínek např. nevhodná konstrukce (matriál) odlitku, nebo nevhodné výrobní podmínky slévárny pro daný odlitek. Důsledkem jsou zpravidla zvýšené náklady způsobené např. vysokou neshodností (zmetkovitostí) výroby. Vhodně navržená slévárenská konstrukce dává předpoklad pro vysoké užitné vlastnosti i hospodárnou výrobu odlitků. Naopak konstrukce nerespektující použitou slévárenskou technologii (netechnologičnost) zpravidla vede k nehospodárné výrobě i k obtížně splnitelným požadavkům na vlastnosti odlitků. Odlitky lze vyrábět v podstatě bez omezení tvaru z široké nabídky slévárenských slitin. Optimální konstrukce je obvykle kompromisem mezi technickými požadavky, vyjádřenými funkcí, tvarem pevností, kvalitou, životností, spolehlivostí na straně jedné a technologickými možnostmi slévárny a hospodárností na straně druhé. Obr. 1 Správný (dole) a špatný (nahoře) postup technické přípravy výroby- od objednávky, desing, výrobu modelu a formy- až po odlitek.

Pro efektivní výrobu odlitků je proto spolupráce konstruktéra se slévárenským technologem oboustranně potřebná (nutná) pro dosažení optimálního výsledku (obr. 1). Blokové schéma postupu výroby odlitku od požadavků trhu až po prodej je na (obr. 2). funkce provozní podmínky životnost a spolehlivost vlastnosti materiálu normy, zkušenosti požadované množství technologické vlastnosti materiálů vliv technologie na vlastnosti materiálu možnosti technologií náročnost operací požadované množství požadovaná jakost výrobní kapacity výrobní stroje a zařízení plochy a doprava zkušenosti, personál náklady a financování (ceny, odpisy, mzdy, daně, ) dodavatelé hygiena a bezpečnost práce užitné vlastnosti výrobku (funkční, ekonomické, estetické a ekologické) poptávka obdobné výrobky TRH NÁMĚT PODNIKATEL ZADÁNÍ PROJEKTU KONSTRUKTÉR NÁVRH VÝROBU výkresy, specifikace TECHNOLOG VÝROBNÍ POSTUP VÝROBCE VÝROBEK PRODEJCE TRH schéma, tvar, kinematika, silové toky pevnostní výpočty, volba materiálu, tolerance, drsnosti, povrchové úpravy volba technologie zpřesnění volby materiálu úpravy tvaru a tlouštěk stěn, polotovary, přídavky, úkosy sled operací tavení, technologické parametry výroby návrh přípravků a nástrojů organizace výroby výroba přípravků objednávky polotovarů zajištění kooperace kalkulace nákladů a ceny výrobku zajištění likvidace odpadů propagace zisk Obr. 2 Schematický postup výroby odlitku ve slévárně.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A CÍLE TECHNOLOGIČNOSTI KONSTRUCE ODLITKŮ. Členění kapitoly Základní pojmy Cíle Čas ke studiu: individuální Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět Definovat základní pojmy technologičnosti konstrukce odlitků Definovat stupeň technologičnosti konstrukce odlitků Navrhnout optimální konstrukci odlitku z hlediska použité slévárenské technologie Výklad 1.1 Základní pojmy Technologičnost konstrukce odlitku (TKO) Technologičnost konstrukce odlitku je široký pojem, zahrnující všechny požadavky kladené na vlastnosti a funkce navrhovaného odlitku při respektování podmínek jeho výroby. Proces jeho výroby od konstrukčního návrhu, přes výrobu modelového zařízení, odlévání, apretaci až po finální úpravy povrchu, v rozhodující míře ovlivňuje konstruktér součásti-odlitku. Konstruktér navrhuje tvar (desing), materiál, rozměry, jakost povrchu a přesnost odlitku. Konstruktér, svým návrhem, předurčuje splnění všech požadovaných parametrů odlitku, a v rozhodující míře i jeho dobrou, nebo obtížnou vyrobitelnost tj. stupeň technologičnosti. Obecné zásady technologičnosti konstrukce odlitků Na počátku procesu (technické přípravy) je vždy návrh konstruktéra vyjádřený výkresovou dokumentací, nebo 3D daty strojnické součásti. Návrh optimální konstrukce odlitku je složitý proces, který vyžaduje spolupráci řady odborníků, zejména konstruktéra a slévárenského technologa. V této (předvýrobní) fázi návrhu by měly být zohledněny specifické aspekty slévárenské technologie. - možnost vytvářet i velmi složité tvary povrchu odlitků včetně předlévání otvorů, dutin a výztužných žeber - bez výrazného navýšení nákladů na výrobu.

- využití široké škály slévárenských slitin pro odlitky - možnost ovlivňování struktury odlitků v litém stavu i tepelným zpracováním odlitků. - kombinace různých materiálů např. zalévání ocelových vložek válců do bloků motorů odlévaných z litiny - odlévání metalurgicky spojených vrstev materiálů (např. vícevrstvé odstředivě lité válce pro válcovací stolice apod.) Zásadně se nedoporučuje kopírování tvarů výkovků, svařenců, nebo dílů vyráběných obráběním z polotovarů, které neumožňují plné využití výhod slévárenské technologie. Takto napodobované konstrukce způsobují potíže při odlévání a tuhnutí a obvykle i zhoršené vlastnosti odlitků v provozu. Například v minulosti zvýšená poruchovost odlitků klikových hřídelů (v porovnání s výkovkem), která byla odstraněna vhodně navrženou konstrukcí respektující slévárenskou technologii. V současnosti se klikové hřídele běžně odlévají se srovnatelnými parametry, jako mají výkovky, ale při nižších nákladech na výrobu. Pro návrh slévárenské konstrukce je důležitá volba geometrie hlavních funkčních částí, které se přizpůsobují maximální tuhosti a minimální spotřebě materiálu odlitku, při dosažení co nejlepší hospodárnosti. Tvar budoucího odlitku je následně upravován podle navržené slévárenské technologie výroby tj. typ formy (netrvalá, trvalá - kokila, způsob lití - gravitační, tlakové, přesné lití atd.). Cílem je vhodnou konstrukcí zabezpečit maximální vnitřní homogenitu odlitku. K tomu se využívají zákonitosti usměrněného tuhnutí včetně správné funkce nálitků k omezení rizika vzniku vnitřních vad (staženin) v odlitku. Požadavky na vlastnosti odlitků jsou velmi různorodé, mnohdy protichůdné. Dosažení vysokých pevností (tuhosti) nemusí být vždy tím nejdůležitějším požadavkem. Mnohdy je preferována tvarová složitost a maximální povrchovost před vysokými mechanickými vlastnostmi (radiátory, kotlové články, výměníky tepla), nebo předlití složitých vnitřních dutin (hlavy a bloky motorů, hydraulické rozvaděče). Technologičnost je tedy takové konstrukční provedení odlitku které zaručuje, že všechny jeho požadované parametry např. mechanické vlastnosti, životnost a spolehlivost jsou zabezpečeny při zabezpečení maximální hospodárnosti výroby. Technologický postup výroby (TPV) odlitku Technolog navrhuje postup výroby odlitku na základě technické dokumentace součásti (technický výkres, 3D data). Při návrhu TPV se zohledňují technické i ekonomické podmínky výroby, obvykle přizpůsobené podmínkám konkrétní slévárny. Technologie výroby odlitku (dané materiálem a hmotností) je vázána na výrobní podmínky slévárny tj. velikost pecí, typ formovací linky, druh formovacích materiálů, stupeň automatizace, sériovost výroby (kusová, malosériová, sériová, hromadná).

Základní cíle technologičnosti konstrukce odlitků a TPV: a) zabezpečení nevyšší jakosti tzn. minimalizace rizik výroby (neshodnosti) při minimální pracnosti a b) dodržení požadovaných (normovaných) vlastností. c) optimální - přijatelné náklady při zabezpečení požadovaných vlastností odlitku tj. optimální jakost d) při co nejnižší pracnosti (minimalizace rizik z hlediska neshodnosti-zmetkovitosti výroby). Zásady technologičnosti konstrukce odlitků 1. tvar odlitku musí v maximální míře respektovat slévárenskou technologii tj. rovnoměrné tloušťky stěn, plynulé úkosy, zaoblení. 2. slitinu s vyhovující strukturou, mechanickými a fyzikálními vlastnostmi 3. dobré slévárenské vlastnostmi zvoleného materiálu-slitiny (nízký sklon ke stahování, zabíhavost) 4. předcházet vadám respektováním slévárenské technologie-zejména zásadám usměrněného tuhnutí 5. přiměřené nároky na přesnost-minimalizace technologických přídavků 6. přesné a jasně definované nároky na jakost-přejímací podmínky odlitků 7. rychlá a nenákladná technická příprava výroby (TPV)-využití simulací tuhnutí a rychlé výroby modelů 8. využití normalizace a typizace celého procesu výroby odlitků 9. volba vhodného druhu dokumentace (3D data) 10. maximální využití výrobních kapacit slévárny (stávajícího strojního zařízení) 11. minimalizace výrobních a režijních nákladů 12. využití mechanizace a automatizace výroby

Obr. 3 Původní konstrukce náboje kola a odlitek respektující slévárenskou technologii (vpravo) Obr. 4 Náhrada výkovku klikového hřídele slévárenskou konstrukcí se zvýšenou technologičností zvýšila jeho únavovou pevnost ze 4,5 na 16 kp/mm 2

Obr. 5 Původní konstrukce nosiče lodního motoru svařená z 5 dílů Obr. 6 Odlitek nosiče s o 50% vyšší mezí únavy a o 30% nižší hmotností jako náhrada původní svařované konstrukce

Obr. 7 Polonáprava složená z 3 výkovků a 5 svařených výlisků Obr. 8 Polonáprava odlitá z EN-GJS-500 zlepšením technologičnosti slévárenskou konstrukcí klesly výrobní náklady o 13%

Vliv sériovosti na koncepci výrobky odlitku 1. výroba ve větších sériích 2. unifikace a typizace - typové řady, odstupňování podle velikosti a hmotnosti. 3. dědičnost tj. max. využití zkušeností z minulých výrob. 4. konstrukční standardizace 5. normalizace - dodržení norem ISO,EN- ČSN 6. stejný tvar, rozměry, chemické složení 7. využití průmyslových robotů a manipulátorů - bezobslužná pracoviště. Metody technologické standardizace 1. Typizace technologických postupů vychází se srovnávání a hledání konstrukční a technologické podobnosti vyráběných odlitků a jejich třídění 2. Typový výrobní postup obsahuje zásadní sled operací s určením pracoviště, nářadí, použité technologie. 3. posouzení a úpravu technologičnosti konstrukce do skupin podle stejných znaků. 4. navržení typové technologie pro vybrané skupiny a vypracování typizovaných výrobních postupů 5. výběr charakteristického představitele odlitku, včetně vybavení pro výrobu Výhody technologické standardizace 1. zvyšování počtu kusů v sérii, úspora času a nákladů 2. zvyšování kvality práce technologů při snížení rozsahu TPV. 3. zmenšení počtu druhů speciálního nářadí - úspora nákladů na konstrukci nářadí a jeho výrobu nebo nákup. Metody rychlé výroby prototypů Rapid prototyping rychlé vytvoření prototypu (materiál se přidává, nikoliv ubírá). Výsledkem procesu je prototyp součásti na jehož základě se vyrobí model pro výrobu forem a odlévání odlitků. Stereolitografie UV laser nebo UV lampa vytvrzuje tekutý polymer po řádcích (vrstvách). Spékání (SLS Selective Laser Sintering) vrstva prášku se spéká laserem, po vytvrzení se vrstva posune dolů a cyklus se opakuje. Depozice nanášení roztaveného polymeru nebo vosku ve tvaru housenek nebo kapek (řádkovací tavící hlavicí)

- kovový prášek řádkovacím CO2 laserem - pojivo pro prášek ze řádkovací trysky vytvrzení vrstvy v peci Laminování (LOM - Laminated Object Manufacturing) laminátová folie se přilepí k celku a ořeže laserem. 3D printer (FDM Fused Deposition Modeling) tisk modelů. Tiskárna roztaví a nanáší vosk, plast, nebo kovový prášek po jednotlivých řádcích, vrstvách (plochách), které jsou okamžitě vytvrzovány (spékány). Výhody: možnost výroby velmi složitých, malých součástí i s detaily (s malými otvory) vytvoření ostrých hran, uzavřených dutin rychlé ověření funkčnosti prototypu, rychlé získání modelu použitelného pro výrobu forem Nevýhody: horší jakost (drsnost) bočních ploch omezené materiály, které se dají při výrobě použít Kritéria hodnocení technologičnosti konstrukce: Hodnocení úrovně technologičnosti konstrukce odlitků lze porovnat například poměrem hmotností starého a nového výrobku, poměrem pracnosti původní a nové technologie: hmotnost nového výrobku m1 hmotnost starého výrobku m 2 p 1 hmotnost výrobku použitý materiál pracnost novéhotypu pracnost starého typu Metody technické přípravy výroby TPV Sériové inženýrství konstrukční příprava, technologická příprava a výroba probíhala po etapách postupně. Po odzkoušení a schválení jedné etapy TPV mohla začít další etapa. Simultánní inženýrství využívané v současnosti kdy konstrukční příprava, technologická příprava a výroba probíhají současně (prolínají se), tím se zkracuje TPV na polovinu původní doby. Současně se řeší více konstrukčních variant. Jednotlivé profese technologa, konstruktéra a ekonoma se prolínají.

Shrnutí pojmů kapitoly (podkapitoly) 1. Technologičnost konstrukce odlitků. 2. Základní cíle technologičnost konstrukce odlitků 3. Základní cíle technické přípravy odlitků. Příklady otázek k probranému učivu 1. Jaké jsou přednosti slévárenské technologie z hlediska složitosti součástí? 2. Jaká je struktura odlitků z hlediska makro s mikrostruktury? 3. Popište zásady technologičnosti výroby odlitků. 4. Vysvětlete metody technologické standardizace. 5. Jak lze určit stupeň technologičnosti odlitků?

2 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S OHLEDEM NA VÝROBU FOREM Členění kapitoly Základní pojmy Cíle Čas ke studiu: individuální Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět Definovat zásady konstrukce odlitků litých do pískové formy Navrhnout způsob umístění odlitku ve formě Navrhnout dělící rovinu (plochu) formy. Výklad Zásady technologičnosti konstrukce odlitků litých do pískových forem: odlitek má být sjednocením pokud možno jednoduchých geometrických těles, kde převládají rovinné a válcové plochy. tam, kde je tvarová složitost nezbytná upřednostňuje se získání požadovaného tvaru bez potřeby obrábění (díly čerpadel lopatky turbín, výfukové potrubí apod.) konstrukce odlitku vychází z předpokládaného způsobu výroby forem z použité technologie lití model odlitku má mít co nejméně dělících ploch, volných částí, výstupků bez ostrých hran, koutů a rohů. dělící plochy odlitku i formy mají být pokud možno rovinné odlitek má mít dostatečně velké úkosy umožňující snadné vyjmutí modelu z formy odlitek nemá mít velké rozdíly v tloušťkách stěn, které mohou podporovat vznik staženin (nutnost použití nálitků, chladítek). zabezpečení dostatečné průtočnosti taveniny při plnění formy. tloušťky stěn se mají směrem k nálitkům zvětšovat pro zabránění vzniku trhlin a prasklin ve spojích stěn využívat pozvolné přechody, zaoblení, případně i výztužná žebra. velké tloušťky a místní nahromadění kovu zvyšují sklon ke vzniku vnitřních pnutí a staženin.

Úkosy a dělící plochy formy: při výrobě odlitku je třeba počítat s tím, že model je nutné opatřit úkosy a dělící rovinou k umožnění jeho vyjímání z formy. Velikost úkosu z konstrukčního nebo technologického hlediska, závisí na rozměrech odlitku, technologii výroby, modelovém zařízení a matriálu odlitku. Obr. 9 Typy úkosů a) nejčastěji používaný úkos pro neobrobené plochy, b) se používá, když je možné rozměr odlitku zmenšit, c) pro obráběné plochy, když rozměr odlitku nelze zmenšit. Obr. 10 Zaoblení hran na velmi malých plochách modelu pomocí úkosů. Tab. 1. Slévárenské úkosy (mm) modelů a jaderníků dle ČSN EN 2820 Výška H Mělké formování 1 H/W Ruční formování Chemicky Hlinité vázané směsi směsi Strojní formování Úkos T Hluboké povrchy 1 < H/W Ruční formování Hlinité směsi Chemicky vázané směsi Strojní formování do 30 včetně 1,0 1,0 1,0 1,5 1,0 1,0 přes 30 do 80 včetně 2,0 2,0 2,0 2,5 2,0 2,0 přes 80 do 180 včetně 3,0 2,5 2,0 3,0 3,0 3,0 přes 180 do 250 včetně 3,5 3,0 3,0 4,0 4,0 4,0 přes 250 do 1000 včetně přes 1000 do 4000 včetně W = vnitřní šířka + 1,0 na každých dalších 250 mm výšky + 2,0 na každých dalších 1000 mm výšky Tvar odlitku má umožňovat snadné vyjímání modelu z formy v dělící rovině. Pro ověření správnosti volby dělící roviny se používá metoda stínů místa na odlitku, která po osvětlení v kolmém směru na dělící rovinu zůstanou ve stínu, znemožní vyjímání modelu z formy.

Obr. 11 Metoda stínů - vlevo špatně - vpravo správně Obr. 12 Použití a) děleného a b) neděleného modelu. Obr. 13 Tvarová dělící plocha pro využití formovacích rámů stejné výšky 400 mm

Obr. 14 Ozubené kolo se dvěma věnci a) rozdělení ozubených věnců dělící plochou může způsobit jejich vzájemné přesazení - b) správné řešení Obr. 15 Varianty (a, b, c, d, e, f ) řešení dělící plochy pro odlití prstence.

Volba dělící roviny závisí na více faktorech, které jsou obvykle záležitostí kompromisu. a) dělící rovina neovlivní soustřednost stěn odlitku b) vytvoří rovnoběžné stěny s normálním úkosem na obvodu i v dutině odlitku c) nutnost zabezpečit správné složení obou polovin formy aby nedošlo k přesazení odlitku d, e) řešení má nejmenší nároky na následné opracování, což je vhodné pro těžko obrobitelné materiály. I zde je riziko přesazení formy. f) bez úkosů v díře i po obvodu odlitku-nutné je použití známek pro uložení jádra Obr. 16 Formování odlitku řemenice nedělený model s nepravým jádrem Obr. 17 Formování na 3 rámy dělený model s dvěma dělícími rovinami Obr. 18 Varianty výroby formy pro model skříňového odlitku (a, b, c) a po konstrukční úpravě (d, e)

Obr. 19 Formování s využitím volné části modelu (1). Obr. 20 Volba lomené (nahoře) a rovinné (dole) dělící plochy modelu Obr. 21 Lomená dělící plocha formy (a), rovinná s jádrem (b), rovinná bez použití jádra (c)

Obr. 22 Zaformování modelu s více dělícími plochami do čtyř formovacích rámů. Obr. 23 Formování s volnými (odnímatelnými) částmi modelu I, II, III, Obr. 24 Formování s nepravými jádry.

Obr. 25 Formování odlitku řemenice s nepravým jádrem (1) Shrnutí pojmů kapitoly (podkapitoly) 1. Poloha odlitku ve formě 2. Dělící rovina, úkosy a technologické přídavky 3. Pravé a nepravé jádro Příklady otázek k probranému učivu 1. Podle jakých kritérií se volí poloha odlitku ve formě? 2. Podle jakých kritérií se volí velikost technologických přídavků? 3. Co je to volná část modelu a kdy ji lze použít? Použitá literatura, kterou lze čerpat k dalšímu studiu

3 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S OHLEDEM NA PŘEDLÉVÁNÍ DUTIN POMOCÍ JADER Členění kapitoly Základní pojmy Cíle Čas ke studiu: individuální Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět Určit kdy použít jádro pro předlití dutiny v odlitku Vysvětlit základní způsoby výroby a použití jader Zvolit způsob umístění jader a jejich odvzdušnění Výklad Dutiny v odlitcích: Mají mít pokud možno jednoduchý tvar. Tvar dutin je třeba volit s ohledem na plnění jaderníků jádrovou směsí a odstraňování jader z odlitku po jeho odlití. Tvar jader musí umožnit jejich snadné uložení do dutiny formy. Ideální jsou mělké, široké dutiny rozšiřující se směrem k dělící ploše s úkosem min. 3, které se nemusí vytvářet pomocí jader. Uložení a vlastnosti jader K upevnění jader ve formě slouží jejich známky (známková část jádra) Jádra se ukládají do známkových lůžek formy. Zvlášť pečlivě je třeba dbát na odplynění jader a zajištění proti prasknutí. Velmi důležitou vlastností jader je jejich dobrá rozpadavost po odlití a vychladnutí odlitku. Velká a těžká jádra se odvzdušňují a vkládají se do nich kovové výztuhy. Způsoby výroby jader Výroba jader se provádí v jadernících (dřevěných, kovových)

Jádra se vyrábí podobně jako formy strojně. U kusové a malosériové výroby ručně. Strojní výroba jader využívá lisování, vibrace, střásání, foukání, vstřelování, metání nebo kombinaci těchto způsobů. Jaderníky jsou obvykle ze stejného materiálu jako model, protože se předpokládá stejné opotřebení - životnost. Složitá jádra se mohou slepovat z jednotlivých částí lepidly. Obr. 26 Netrvalá (písková) forma s uloženým jádrem pro předlití dutiny v odlitku Obr. 27 Forma (4,5) s uloženým jádrem (3) a odlitek (B,1) s vtokem (A,6) a výfukem (C,7)

Obr. 28 Umístění jádra v dutině pomocí 1 známky a 2 podpěrek (špatně) a 2 známek (lépe). Obr. 29 Nevhodné uložení jader (a, b) a vhodnější uložení jádra úpravou konstrukce (c, d). Obr. 30 Deformace štíhlého jádra vztlakem roztaveného kovu.

Použití jader a jejich úprava Jádra se používají většinou pro vytvoření vnitřních dutin (tvarů) odlitku - pravá jádra Jádry lze vytvořit i vnější povrch odlitku pomocí tzv. nepravých jader. Rozkladem pojiv a vypařováním vlhkosti vznikají při lití v jádře plyny a páry, které se soustřeďují ve středu jádra a musí být vyvedeny ven mimo formu. K tomu slouží průduchy a odvětrávací kanálky, které vyúsťují do známkové části jádra. Konečnou operací výroby jader bývá jejich nátěr. Pravidla pro ne-předlévání otvorů: Otvory s přesně tolerovanými rozměry. Otvory, které je možno dokončovat vrtáním. Otvory, jejichž předlití by ohrozilo homogenitu odlitku (nezaběhnutí, zmenšení průřezu) Otvory, jejichž předlití by výrazně zvýšilo náklady na čistění Pravidla pro velikost předlitých otvorů: Kruhové válcové otvory v ocelových odlitcích se vyplácí předlévat pro d 20 mm. Závisí to také na tloušťce stěny odlitku (s), ve které je otvor. Doporučují se mezní rozměry: Pro průchozí otvory: d < 2s ; l < d 2s < d < 3s; l<< 3d Pro neprůchozí otvory: d < 2s l < 0,5d 2s < d < 3s l << 2d U protáhlých vodorovných otvorů malých průřezů se s ohledem na vztlak omezena jejich délka. Pro tenkostěnné odlitky z těžkých slitin l < 10d z lehkých slitin l < 12d Pro silnostěnné odlitky z těžkých slitin l < 3d z lehkých slitin l < 3d U neprůchozích otvorů se tyto hodnoty zmenšují na polovinu až třetinu. Tab. 2. Minimální průměry předlitých otvorů pro různé materiály a druhy forem. Pískové formy Kovové formy Keramické formy Materiál odlitku běžně malé běžně velké gravitační tlakové výjimečně odlitky odlitky lití lití výjimečně běžně Ocel 15-20 50 80 100 1,5 2,5 Grafitické litiny 10 15 20 40 15 Temperovaná litina 5 10 30 Slitiny Cu 12 20 30 12 2,3 3 Slitiny Al 5 20 30 6-12 1 1,5 Slitiny Mg 5 20 30 6-8 1 1,5 Slitiny Zn 5 20 30 6 10

Obr. 31 Konstrukce zámků: a) zámek se seříznutou známkou, b) zámek zvětšeného průměru se seříznutím, c, d) zámky s výstupkem Obr. 32 Způsob upevnění jádra v horní části formy

Obr. 33 Přesnost odlitků a slévárenské vůle při skládání formy s jádrem Obr. 34 Zaoblení hran odlitků pomocí jader a zvětšení tloušťky konců otvorů Obr. 35 Opatření k odstranění strukturní heterogenity a zateklin

Obr. 36 Odstranění nepravého jádra zvětšením technologického přídavku (vpravo) Obr. 37 Odstranění nepravého jádra zvětšením technologického přídavku (vpravo) Obr. 38 Úprava odlitku (vlevo) odstraněním nepravého jádra

Obr. 39 Nahrazení dvou jader (vlevo) jedním nepravým jádrem (vpravo) Obr. 40 Varianty formování ložiskového štítu

Jádrové podpěrky Některé dutiny neumožňují zajistit dostatečný počet známek a tak se jádra fixují pomocí kovových podpěrek a vymezovacích elementů. Výpočet velikosti a množství podpěrek vychází z výpočtu hmotnosti jader a metalostatického tlaku, který na ně působí. Obr. 41 Příklady používaných podpěrek jader Shrnutí pojmů kapitoly (podkapitoly) 1. Způsoby výroby a úpravy jader 2. Pravé a nepravé jádro 3. Způsoby uložení jader Příklady otázek k probranému učivu 1. Kdy použít pravé a nepravé jádro? 2. Jak se ukládá jádro do formy? 3. Jak se řeší odvod plynů z jader? 4. Popište technologie výroby jader. Použitá literatura, kterou lze čerpat k dalšímu studiu

4 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S HLEDISKA USMĚRNĚNÉHO TUHNUTÍ Členění kapitoly Základní pojmy Cíle Čas ke studiu: individuální Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět Definovat jednotlivé typy vnitřních i otevřených (vnějších) staženin Definovat modul odlitku tj. dobu tuhnutí nálitku a odlitku. Definovat tepelný uzel a tepelnou osu odlitku Definovat funkci nálitku Definovat co je usměrněné tuhnutí Definovat příčiny vzniku staženin v odlitcích Výklad Základním požadavkem při výrobě odlitků je dosažení maximálního stupně jejich homogenity tzn. bez výskytu vnitřních dutin staženin a ředin. Typy staženin: 1. Vnější - působením tlaku atmosféry klesne hladina kovu na povrchu odlitku 2. Primární vnitřní - uzavřená s podtlakem (1% objemu odlitku) 3. Sekundární rozptýlená (ředina) (0,5 % až 1 % objemu odlitku) Obr. 42 Řez odlitkem s vnější, primární a sekundární staženinou.

Obr. 43 Řez správně fungujícím (dosazujícím) nálitkem s vnější staženinou, spojenou s primární staženinou a sekundární staženina ředina. Smyslem technologie usměrněného tuhnutí je co nejúplnější lokalizace staženin do nálitků tzn. poslední zbytky taveniny ztuhnou v nálitku Průběh tuhnutí je ovlivněn teplotním gradientem v prvé fázi odvodem tepla s povrchu odlitku ve druhé fázi v delším intervalu fyzikálními vlastnostmi kovu u tenkostěnných odlitků převažuje rychlost odvodu tepla s povrchu odlitku

a, d frontální tuhnutí e usměrněné thnutí-vlivem přídavku b částečně usměrněně-vliv tepelné vodivosti f řízené tuhnutí vějším chlazením (ohřevem) c záporně usměrněné tuhnutí-spodní vtok Obr. 44 Vliv usměrněného tuhnutí (teplotního pole) na tvorbu staženin v ocelovém odlitku Tuhnutí odlitků je ovlivněno zejména a) tepelně-fyzikálními vlastnostmi slitiny b) konstrukcí odlitku c) vlastnostmi formy a jádra (schopností odvádět teplo při tuhnutí) a) tepelně-fyzikální vlastnostmi slitiny jsou specifické pro každou slitinu a nelze je změnit teplota likvidu a solidu (spolu určují interval tuhnutí) měrná hmotnost v tekutém a pevném stavu teplotní součinitel tepelné roztažnosti tepelná vodivost tepelná kapacita měrné skupenské krystalizační teplo b) konstrukce odlitku tělesa se stejnou relativní tloušťkou mají stejnou dobu tuhnutí za srovnatelných podmínek, Chvorinovův základní vztah pro dobu tuhnutí ocelových odlitků: odl. = ( M /k ) 2

odl doba tuhnutí odlitku (s) M modul odlitku V/S (m) k koeficient tuhnutí (m.h - 0,5 ) c) vlastnosti formy a jádra jejich schopnost odvést teplo při tuhnutí odlitku Tepelná akumulace formy bf je komplexní technologické kritérium, které zahrnuje materiál (ostřivo) formy, upěchování, její vlhkost atd. c ρ bf = (. c. ρ) 0,5 ( W. S 0.5. K -1 ) tepelná vodivost formy, jádra měrná tepelná kapacita materiálu formy specifická hmotnost materiálu formy Obr. 45 Doby tuhnutí (s) formovacích směsí s různými koeficienty tepelné akumulace Otevřené staženiny - jsou vnější otevřené dutiny s krystalickým a zoxidovaným povrchem zasahují do různé hloubky, nejčastěji pod špatně dimenzovanými nálitky. Staženina se stává vadou, když zasahuje do odlitku a není pouze v nálitku. Příčiny vzniku staženiny: nedostatečně dimenzovaný nálitek nenálitkování tepelného uzlu nedostatečný průřez nálitku, špatné ošetření nálitku vysoká licí teplota

Obr. 46 Schématické znázornění staženiny zasahující do odlitku Obr. 47 Staženiny zasahující z nálitku do odlitku z oceli. Vnitřní uzavřené staženiny se vyskytují v místech tepelných uzlů, kde není dodržena zásada usměrněného tuhnutí. Zpravidla jsou pokračováním otevřené staženiny tzv. řediny. Odstranění uzavřených staženin-ředin spočívá ve správném dimenzování vtokové soustavy zabezpečení dostatečné průtočnosti kritických míst odlitku, kladného tepelného gradientu, zvýšení tepelné akumulace formy. Maximum tepelných uzlů umístit v horní části formy

Tuhnutí a objemové smrštění stahování kovů. Objemové změny při tuhnutí slévárenských slitin jsou doprovázeny vznikem staženin a rozptýlených staženin (ředin) v odlitcích. Velikost, tvar a poloha staženin závisí na slévárenských vlastnostech odlévaného kovu. Široký interval = staženiny. Úzký interval tuhnutí (eutektické slitiny) = menší riziko vzniku staženin. Teplotní pole odlitku by mělo zabezpečit usměrněné tuhnutí odlitku. Dosažení usměrněného tuhnutí řešením technologičnosti konstrukce odlitku Konstrukce odlitku by měla v maximální míře respektovat zásady usměrněného tuhnutí. Snížení počtu tepelných uzlů - rovnoměrné tloušťky stěn apod. Použití technologických přídavků Dosažení usměrněného tuhnutí technologickými prostředky: Vhodné umístění a dimenzování nálitků. Usměrnění tepelné akumulace formy bf směrem k nálitkům Použití vnějších a vnitřních chladítek pro urychlení tuhnutí Izolační a exotermické obklady pro prodloužení doby tuhnutí především nálitků Způsob odlévání - zabezpečení vysokého stupně průtočnosti vtokovou soustavou, nebo metodou lití (např. reverzní metody lití). Obr. 48 Schématický postup při analýze ředin-staženin v odlitku.

Obr. 49 Řešení usměrněného tuhnutí odlitku náboje vtok nálitek staženiny vnitřní chladíka vnější chladítka koule 4.1 Omezování velikosti tepelných uzlů Omezení velikosti tepelných uzlů lze zjednodušeně posuzovat průměrem koule (kružnice) vepsané do zkoumaného místa (tepelného uzlu) odlitku (obr. 50) Přesněji lze určovat velikost tepelných uzlů a usměrněnost tuhnutí na základě výpočtu modulů jednotlivých sekcí odlitku (obr. 51) Moduly různých částí odlitku by se měly zvětšovat od nejvzdálenějších míst směrem k nálitku

Obr. 50 Řešení tepelných uzlů - Heuversova metoda vepsaných koulí. Obr. 51 Stanovení velikosti tepelných uzlů výpočtem modulů jednotlivých sekcí odlitku Obr. 52 Technologické přídavky při řešení tepelného uzlu metodou vepsaných koulí.

a) b) c) Obr. 53 Úprava konstrukce odlitku: nevyhovující (a) vylepšená (b) nejlépe vyhovující (c). Obr. 54 Usměrněné tuhnutí odlitku směrem k nálitku - v němž se vytvoří staženina. Úprava tvaru odlitku pro odstraňování nálitků. Konstrukce má nabízet vhodná a snadno přístupná místa pro připojení nálitku. Nálitky se obtížně umísťují a odstraňují na šikmých a zakřivených plochách. Zářezy vtokové soustavy by měly být umístěny do nálitku, nebo co nejblíže k nálitku. V případě čelních nálitků ve vršku formy může dojít ke kolizi tohoto požadavku s požadavkem na klidné spodní plnění formy. Reverzní metody lití. Metody umožňují vytvořit výhodné podélné teplotní pole odlitku při lití. Ihned po odlití se forma sklopí do takové polohy, aby se čelo proudu dostalo do co nejnižší polohy. Slině průtočná místa (včetně nálitků) budou potom co nejvýše v této poloze se nechá odlitek ztuhnout. U této metody se uplatňují jen přilehlé nálitky (tj. k zaústění vtokové soustavy). Metody se uplatňují u odlitků s rovnoměrnou tloušťkou stěny i u odlitků s tepelnými uzly. Hlavní výhodou metody je vysoké technologické využití kovu a velmi dobrá jakost odlitků.

Obr. 55 Částečná (ostroúhlá) reverzace při odlévání odlitku do sklopené formy. Obr. 56 Totální reverzace - po nalití se forma otočí 180.

Obr. 57 Příklady nevhodných a vylepšených konstrukcí tepelných uzlů odlitků. Shrnutí pojmů kapitoly (podkapitoly) 1. Staženina vnitřní a vnější 2. Modul odlitku (nálitku) doba tuhnutí soustavy odlitek-nálitek. 3. Tepelný uzel a tepelná osa odlitku 4. Usměrněné tuhnutí odlitku Příklady otázek k probranému učivu 1. Popište typy staženin a způsob jejich odstranění. 2. Jak eliminovat tepelný uzel a tepelnou osu odlitku? 3. Funkce a umístění nálitku. 4. Co je to usměrněné tuhnutí odlitku? Použitá literatura, kterou lze čerpat k dalšímu studiu

5 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S OHLEDEM NA NAPĚTÍ V ODLITCÍCH Členění kapitoly Základní pojmy Cíle Čas ke studiu: individuální Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět Definovat objemové změny při tuhnutí slévárenských slitin Definovat druhy napětí a příčiny jejich vzniku Optimalizovat úroveň vnitřních pnutí úpravami konstrukce odlitku Výklad Smršťování při chladnutí odlitku Objemové změny chladnoucího odlitku po ztuhnutí, jejichž příčinou je teplotní roztažnost a případné fázové změny slitiny způsobují: Změnu rozměrů. Vznik napětí v odlitku. Změnu tvaru (deformace, zborcení). Porušení souvislosti (trhliny, praskliny). Druhy napětí v odlitku Jednotlivé části odlitku nechladnou ani se nesmršťují volně ani současně. Nesoučasným chladnutím a smršťováním vznikají mezi částmi odlitku rozdíly v rozměrech, které způsobují buď napětí, nebo jeho deformaci (zborcení). Smršťovací napětí- vzniká odporem formy a jader při vysokých teplotách. Závisí především na tvaru odlitku a také na pevnosti a rozpadavosti forem a jader. Výsledné (brzděné) smrštění odlitku je zpravidla menší než vypočtené podle součinitelů tepelné roztažnosti litého kovu. Tepelné napětí- vzniká v oblasti pružně plastických deformací. Rychleji tuhnoucí části kladou odpor pomaleji tuhnoucím částem odlitku. Fázové napětí vzniká vlivem nesoučasného vytváření různých strukturních fází v rozdílných oblastech odlitku při eutektoidní přeměně.

Tepelné napětí Chladnutím odlitku s rozdílnou tloušťkou stěn vzniká, při existenci teplotního gradientu, vnitřní tepelné napětí, které se v průběhu ochlazování odlitku až do normálních teplot zvyšuje. Pokud převýší pevnost v tahu, dochází k porušení souvialosti materiálu (trhliny za vysokých teplot a praskliny za studena E. ( T 1 T2 ) Vnitřní napětí (pnutí) Vnitřní napětí vede k deformacím uvolňuje se zvláště při obrábění snižuje možnost namáhat odlitek (vnitřní pnutí se přičítá k vnějšímu napětí) je příčinou předčasného porušení odlitku vznikem prasklin. Obr. 58 Časový průběh délkových změn průřezů 1,2 l1 a l2 a jejich rozdílů ( l1 - l2) v průběhu tuhnutí T- profilu.

Obr. 59 Zkřivení (deformace) různých profilů + tah / - tlak [2] Tab. 3. Charakteristika trhlin a prasklin Trhlina Prasklina Teplota vzniku nad teplotou ekvikoheze (vysoké teploty nad solidem) pod teplotu t kr, v oblasti převážně pružných deformací Doba vzniku postupným vývojem ve třech etapách okamžitě (v jeden časový okamžik) Příčiny vzniku většinou pnutí exogenního charakteru tepelně zbytková pnutí a transformační pnutí Vliv konstrukce odlitku malý rozhodující Zvukový efekt vzniku často velmi silný Tvar křivolaký, po hranicích zrn rovný přes zrna Povrch zoxidovaný čistý (naběhové barvy)

Obr. 60 Geometrie odlitku ozubeného kola-ozubený věnec se 6 rameny. Obr. 61 Začátek tuhnutí- nulová úroveň tahových pnutí (hnědá) a zvýšené tlakové pnutí (zelená oblast).

Obr. 62 Konec tuhnutí- zvýšená úroveň tahových (světle hnědá) i tlakových pnutí (zelená) pětiramenná konstrukce kola a upravená technologie původní návrh konstrukce a technologie Obr. 63 Snížené pnutí v ozubeném kole redukcí původně 6 ramen (dole) na 5 (nahoře).

Obr. 64 Snížení napětí při spojování stěn s rozdílnou tloušťkou-špatné a dobré řešení. Použití výztužných žeber - k zesílení míst, ve kterých lze očekávat vznik trhlin lze použít výztužných žeber. Žebra mají mít menší tloušťku než stěny, které spojují, aby tuhla rychleji a neprodlužovala dobu tuhnutí ve spoji. Výjimečně se používají i odlehčená žebra, jejichž výroba je mnohem nákladnější. Obr. 65 Příklady použití výztužných žeber.

Obr. 66 Nevhodná konstrukce kola s velkými rozdíly v tloušťkách stěn Obr. 67 Vhodnější konstrukce kola s rovnoměrnými tloušťkami stěn Obr. 68 Vylepšená konstrukce kola se zakřivením výztuh eliminující jednoosá tahová napětí.

Obr. 69 Působení napětí v řemenici její deformace a možné řešení konstrukce. Obr. 70 Průběh smršťování v čase -věnec a náboj řemenice z lité oceli. Obr. 71 Deformace žeber tlakem věnce (a), vznik trhliny (b), vytrhnutí žeber z věnce (c)

Obr. 72 Původní (a) a vylepšená (b) konstrukce kola změnou tvaru výztuh Nejčastější příčinou deformací odlitků je nerovnoměrné ochlazování jejich jednotlivých částí a odpor formy proti smršťování. Obr. 73 Odstranění deformace desek úpravami konstrukce-zesílení okrajů a výztuhy.

Obr. 74 Úprava odlitku k odstranění smršťovacího pnutí a vzniku trhlin. Obr. 75 Tvary odlitků s volným a brzděným smršťováním (mechanicky a tepelně).

Shrnutí pojmů kapitoly (podkapitoly) 1. Smršťovací, fázové a tepelné pnutí v odlitcích 2. Mechanizmus vzniku trhlin a prasklin 3. Konstrukční úpravy pro odstranění pnutí v odlitku Příklady otázek k probranému učivu 1. Definujte jednotlivé smršťovací, tepelné a fázové pnutí v odlitku 2. Popište způsoby eliminace pnutí v odlitku. 3. Charakterizujte příčiny vzniku trhlin a prasklin. 4. Popište úpravy konstrukce pro odstranění napětí v odlitcích. Použitá literatura, kterou lze čerpat k dalšímu studiu

6 ZÁSADY KONSTRUKCE ODLITKŮ S HLEDISKA ČIŠTĚNÍ A APRETACE. Členění kapitoly Základní pojmy Cíle Čas ke studiu: individuální Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět Definovat konstrukční úpravy odlitků pro usnadnění čištění Aplikovat zásady pro snížení nákladovosti čistírenskýchoperací Výklad Náklady na čistění odlitků tvoří často 15 až 25 % nákladů na hrubý odlitek. Do těchto nákladů patří i odstraňování nálitků a broušení Změnou konstrukce lze tyto náklady snížit o 30 až 50 %. Tyto změny bývají často jednoduché a nenákladné. Konstrukce odlitků musí: Vyloučit v konstrukci místa, kde dochází k snadnému zapékání formovací směsi. Zajistit přístup tryskacího prostředku do všech dutin odlitku. Odlitky nemají mít nepřístupné dutiny Usilovat o rovnou dělící plochu formy k usnadnění odstraňování zateklin. Pokud to nejde opatřit tyto plochy pomocnými žebry, na která se přesunou zatekliny. U drobných odlitků z křehkých materiálů vyloučit tenké výstupky a žebra. Zabezpečit snadné odstraňování nálitků a vtokové soustavy.

Obr. 76 Nevhodné a správné umístění nálitku úpravou konstrukce odlitku. Obr. 77 Nevhodné a správné umístění nálitku na zakřivené ploše. Obr. 78 Nevhodné a správné umístění nálitku na rovné ploše.

Obr. 79 Odstranění míst (na obr. dole) s ostrými vnitřními kouty, úzké drážky, husté žebrování. Obr. 80 Vhodnější řešení (vlevo) nepřístupných míst pro čistění Obr. 81 Odstranění nepřístupných koutů úpravou konstrukce odlitku

Obr. 82 Přesunutí zateklin vytvořením lépe přístupného žebra (vpravo) Obr. 83 Vznik zateklin přesazením jádra vpravo upravené řešení.

Obr. 84 Eliminace zateklin v známkové části jádra (označené šrafováním) Shrnutí pojmů kapitoly (podkapitoly) 1. Odstraňování nálitků 2. Eliminace zateklin Příklady otázek k probranému učivu 1. Popište zásady pro snadné odstranění jader z dutin odlitků 2. Vysvětlete zásady konstrukčních úprav povrchu odlitku pro čištění 3. Popište úpravy konstrukce odlitků pro eliminaci zateklin na odlitku Použitá literatura, kterou lze čerpat k dalšímu studiu

Literatura [1] BEDNÁŘ, B.: Technologičnost konstrukce VI. Slévárenská ročenka,2007,s.65-76, ČSS Brno, 2007 [2] BEDNÁŘ, B.: Slévárenství, LIII, 2005,č.5-6, s.223-228. [3] Konstruiren + Giessen 29, 2004,H.4, s.26-28 [4] Konstruiren + Giessen 29, 2004,H.4, s.26-28 [5] BEDNÁŘ, B.: Slévárenství, LV, 2007.č. 4, 2007, s.144-148. [6] CAMBELL,J.?: 10 Rules for Good Castings. Modern Casting, vol 87, IV/1997, s.36-39. [7] CAMBELL,J. : Castings Practice: The Ten Rules of Castings, Elsevier Science.Oxford, 2005. [8] ELBEL,T., HAVLÍČEK,F.:Hospodárné konstruování odlitků. Slévárenství, roč. LV, 2007, č. 4, s. 149-155. [9] HRBEK, A.: Navrhování litých součástí, Praha, SNTL 1965. [10] KOŘENÝ, R.: Výrobní postupy odlitků. ES VŠB v Ostravě, 1989. [11] ČSN 01 3061 Způsob značení postupu na výkresech pro výrobu modelových zařízení.- 07/70. [12] ROUČKA,J. : Technická příprava výroby ve slévárnách, skriptum VUT Brno, I.vydání, Rektorát VUT v Brně, Brno 1986, 79 stran. [13] HAVLÍČEK, F.: Konstrukce odlitků, učební pomůcka, VŠB-TU Ostrava, 1995. [14] SKARBINSKI, M., SKARBINSKI, J.: Technologičnosť konštrukcie strojov, Alfa, Bratislava, 1982. [15] BEDNÁŘ, B. a kol.: Technologičnost konstrukce I, Vydavatelství ČVUT, Praha 2005. [16] HERMAN, A., SVÁROVSKÝ, M., KOVAŘÍK, J., ROUČKA, J.: Počítačové simulace ve slévárenství. Učební texty ČVUT Praha, Vydavatelství ČVUT, 2000. [17] VETIŠKA, A.: Výroba a konstrukce odlitků v otázkách a odpovědích. SNTL, Praha, 1981. [18] CAMPBELL, J.: Castings, Butterworth-Heinemann. Oxford, 2000. [19] SCHLEGG,F.P. et al. Technology of Metalcasting, AFS Publication, 2003