KINEMATOGRAFIE A STÁT V ČESKÝCH ZEMÍCH 1895 1945 Ivan Klimeš
Ediční řada Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis, řídí doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. Kniha vznikla v rámci řešení těchto grantových projektů: 1997 stipendium Rakouského ústavu pro východní a jihovýchodní Evropu (Österreichisches Ost- und Südosteuropa -Institut) 1999 2000 grant od Research Support Scheme (RSS č. 325/1999) 2001 2003 grant od Grantové agentury ČR (GA ČR č. 408/01/0072) 2003 2005 grant Evropské unie na výzkum jazykových verzí filmů a organizace Gradisca Spring Film School (spolupráce devíti evropských univerzit Paris III, Amsterdam, Bremen, Valencia, Lugano, Praha, Milano, Pisa, Udine) od 2012 výzkumný podprogram Kultura a totalita, program Prvouk 09, FF UK Kniha vznikla ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Lektorovali: doc. Petr Szczepanik, Ph.D. prof. PhDr. Ivan Šedivý, CSc. Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis vol. XV Ivan Klimeš: Kinematografie a stát v českých zemích 1895 1945 Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1 Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2016 Ivan Klimeš, 2016 Redakční spolupráce: Zdena Wiendlová Obálka a typografie: Jana Vahalíková Fotografie na obálce: Národní technické muzeum, Cestovní kino A. Boudy (63120b) Fotografie na předsádce: Národní technické muzeum, Český kinematograf (P29744) Sazba z písma Fedra: Dušan Neumahr Vyrobila: Togga, spol. s r. o., Praha Vydání první, Praha 2016 ISBN 978-80-7308-641-1
OBSAH 13 Úvodem 17 I. Kinematograf, rakouský stát a české země 21 1. Kinematograf a rakouský licenční systém 30 2. Udělování licencí 41 3. Bezpečnostní předpisy 46 4. Principy cenzurního dohledu 54 5. Ministerské nařízení ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z. 54 5.1 Příprava, varianty, výsledek 60 5.2 Kinaři lamentando 69 Exkurz I. Děti v brlohu 99 6. Rakouská kinematografie ve Velké válce 100 6.1 Kriegsfilme 104 6.2 Válečná filmová cenzura 105 6.3 Příběh kina 109 Exkurz II. C. a k. tableaux vivants (spoluautor Jiří Rak) 119 II. O nový kinozákon 123 1. Kina a kinaři po převratu 127 2. Kompetenční spory v úřadech i v parlamentu 138 3. Filmová cenzura 140 4. Soumrak kino-baronů 151 5. Podpora domácí filmové výroby? 151 5.1 Zápas o ideu kontingentu 158 5.2 Meziministerská jednání 164 Exkurz III. Masarykova Fidlovačka
171 III. Filmový průmysl v Československu po nástupu zvuku 175 1. Filmová výroba 182 2. Filmová distribuce 189 3. Kina 196 4. Stát, film a jazyk 196 4.1 Kinematografie a jazyková politika meziválečného Československa 218 4.2 Český hraný film v jazykových verzích 227 4.3 Verzování ve filmovém zpravodajství (spoluautor Pavel Zeman) 234 Exkurz IV. Národní kinematografie v transnacionálním prostředí 245 IV. Kinematografie v Protektorátu Čechy a Morava 249 1. Organizace filmového oboru 252 2. Odžidovštění českého filmového průmyslu 257 3. Filmové hospodářství 262 4. Funkce filmové kultury 277 Závěrem 279 Příběh média a státu
285 Kapitoly a podkapitoly ve starších verzích 289 Soupis fotografií 291 Zkratky 295 Prameny a literatura 319 Přílohy 553 Resumé / Summary 555 Resumé / Zusammenfassung 557 Rejstřík filmů 565 Jmenný rejstřík
Emanuele a Ivanu Klimešovým, mým rodičům
ÚVODEM Předkládaná kniha obsahuje soubor navazujících studií, které spojuje společné téma formování postoje státu ke kinematografii po dobu pěti desetiletí od vynálezu filmu, a to v rovině politické, hospodářské i kulturní. Časové ohraničení je na spodní hranici symbolicky dáno rokem 1895, kdy byl veřejnosti v Paříži představen kinematograf bratrů Lumièrových a kdy v Praze na Národopisné výstavě českoslovanské čekal na návštěvníky Edisonův kinetoskop. Horní hranici pak tvoří sotva zpochybnitelný periodizační zlom, který v dějinách českých zemí, jakož i v dějinách české kinematografie představuje rok 1945. Právě v tomto roce totiž specifickým způsobem kulminuje námi stopovaný příběh média a státu, příběh o to pozoruhodnější, že ve sledovaném období stihly české země náležet do čtyř různých státních útvarů, vždy s jinými hranicemi. Vztah kinematografie a státu má totiž tolik podob, kolik podob má zasahování státu do života občana. Ať se pustíme kterýmkoli směrem politickým, právněhistorickým, hospodářským, technologickým, kulturněhistorickým, uměleckohistorickým, dříve či později na stopy tohoto tématu narazíme. Nepochybně proto, že jde o téma intenzivně rámcového charakteru. Jsou v něm přítomny otázky regulace oboru (i jejího očekávání ze strany veřejnosti), využití média v politických zápasech i k reprezentaci státu, otázka letitého zápasu o plnou a veřejnou akceptaci filmového média jako kulturního fenoménu, ale i třeba otázka filmového média jako zvláštní rezonanční desky, která zesiluje a zrcadlí politické, hospodářské, sociální i kulturní problémy doby, s nimiž se instituce státu potýká. Předkládaná kniha samozřejmě všechny tyto roviny nepostihuje, přesto se mimo jiné i svým chronologickým uspořádáním snaží jakýsi celkový obraz nastínit. Část kapitol sleduje genezi právního rámce oboru, ostatní pak to, jak v tomto rámci filmový průmysl fungoval. Téma vztahu kinematografie a státu zůstává vlastně v mezinárodním měřítku zvláštním způsobem upozaděno. Výjimku tvoří případy velkých a historicky významných kinematografií a dále totalitních a autoritativních států, v nichž ingerence instituce státu do filmových záležitostí je mimořádně intenzivní, tedy badatelsky atraktivní. Pro badatele však může být atraktivní vlastně jakákoliv kinematografie, pokud ji nahlíží v širokém mezinárodním i historickém kontextu, o což na příkladu českých zemí 13
KINEMATOGRAFIE A STÁT V ČESKÝCH ZEMÍCH 1895 1945 usiluje i naše kniha. V české filmové historiografii můžeme ve starších etapách považovat za relevantní přínos k tématu snad jenom dokumentační řadu filmových hospodářství Jiřího Havelky, faktograficky pak na základě tisku téma sledoval Zdeněk Štábla ve svých datech a faktech. Moderní historický výzkum vztahu kinematografie a státu lze stopovat teprve od devadesátých let 20. století, kdy filmoví historikové začali prozkoumávat domácí i zahraniční archivní fondy. Z badatelů, kteří se věnovali období do roku 1945, je třeba zmínit zejména Petra Szczepanika a jeho práce o nástupu zvukového filmu, Lucii Česálkovou a její práce o krátkém filmu třicátých až padesátých let a o školním filmu, práce Terezy Czesany Dvořákové o genezi filmové komory ve třicátých letech a za protektorátu a o společnosti Prag - Film, Petra Bednaříka o arizaci českého filmového průmyslu, skrze osobnost Miloše Havla se s tímto tématem setkali také Krystyna Wanatowiczová a Jiří Horníček (všechny příslušné tituly jsou obsaženy v závěrečném soupisu citované literatury). Je samozřejmě velmi důležité a potěšující, že střední a mladá generace historiků rozvíjí toto téma i na půdě poválečného období, kdy princip důsledně centralizovaného řízení kinematografie celé téma velmi výrazně modifikoval. K realizaci předkládaného výzkumu mi zásadním způsobem napomohlo stipendium Rakouského ústavu pro východní a jihovýchodní Evropu (Österreichisches Ost- und Südosteuropa -Institut), konkrétně jeho brněnské, dnes už neexistující pobočky vedené tehdy Dr. Janou Stárkovou, dále pak grant (1999 2000) Research Support Scheme (RSS č. 325/1999), grant u Grantové agentury ČR (GA ČR č. 408/01/0072), grant Evropské unie na výzkum jazykových verzí filmů založený na několikaleté spolupráci devíti evropských univerzit a několika filmových archivů a participace na vnitřním výzkumném záměru FF UK v rámci projektu Kultura a totalita. Tato podpora stejně jako podpora ze strany mého zaměstnavatele Národního filmového archivu mně umožnila strávit řadu týdnů v zahraničních archivech a knihovnách klíčových pro toto téma (Vídeň, Berlín, Frankfurt nad Mohanem, Londýn, Paříž). Na dlouhé cestě k tomuto výstupu mně samozřejmě pomohla celá řada lidí. Cítím potřebu jmenovitě poděkovat alespoň Mgr. et MgA. Tereze Czesany Dvořákové z Národního filmového archivu a Katedry filmových 14
ÚVODEM studií FF UK, Lucii Česálkové, Ph.D., z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU a Národního filmového archivu, PhDr. Petře Hanákové, Ph.D., prof. Dr. Gernotu Heissovi, někdejšímu pedagogu z Institut für Geschichte, Universität Wien, Vladimíru Opělovi, bývalému řediteli Národního filmového archivu, Mgr. Tomáši Lachmanovi z Národního filmového archivu, Dr. Janě Stárkové, někdejší organizátorce brněnské pobočky Österreichisches Ost- und Südosteuropa -Institut na FF MU a doc. Petru Szczepanikovi, Ph.D., z Katedry filmových studií FF UK a Národního filmového archivu. Zdůrazňovat ještě nezměrnou toleranci okruhu rodinného je snad nadbytečné. Chýnov, duben 2015 Ivan Klimeš 15