PIVOVAR Že u nás ve vsi bývaly hostince, to asi kde kdo ví, ale že tu stál také pivovar, to už ne každý slyšel. A přitom dosud zde se připomínají, prostřednictvím č.p.56 a č.p.57 s jeho dvorkem a sklepem vedle garáže, zbytky tehdejšího zámeckého pivovaru. Na fotu z r. 2003 je patrno, kde vlastně stál komplex celého pivovaru. Končil tam, kde dnes končí garáž č.p.57 (dříve zde byla vstupní dřevěná vrata), a dál byl prostor (mezi zmíněnou branou a branou do zám.parku), kde ještě dnes nalezneme tři vchody do sklepů, zřejmě pivovarských. Ta zřícenina v popředí není nic jiného, než býv. chlívek kde choval prase a slepice četník Bělonohý. Jako jiná panství měl také voděradský velkostatek svůj pivovar. Vrchnosti z něho jistě plynul slušný zisk, neboť poddaní byli nuceni píti pivo jen z panského pivovaru. Každý povinnen jest z pivovaru statku voděradského (a odjinud dokonce ne pod 10 zl. pokuty) na šenk pivo bráti, sud po 8 zl. platiti a sládkovi obyčejné šrůtky 12 kr. odváděti. - Citováno z Purkrechtní knihy. Voděradský pivovar měl jen skromné rozměry, jak je ještě dnes patrno ze zbytků staveb. Nejstarší nepřímé zmínky o něm existují z roku 1673, kdy se uvádí mezi nekajícími osobami také Jan, sládek ve Voděradech. Purkrechtní kniha z roku 1686 mluví o práci na voděradské chmelnici, která bývala na pozemku položeném mezi Ohrádkou a silnicí k Lošanům. Podobným způsobem všichni ve spolku jsou povinni zrýti a ti, kteří chmelnicím rozumějí, spolu se sládkem babky chmelné opucovati, hnojem zanésti a kde lesy (rozuměj chmelné lesy) chybějí, zase novými sazenicemi vysázeti. A když babky nový les pustí, k němu dostatek tyček nabíti, jej navésti, povázati, potom poškubati a při dozrání očesati. - Tehdy byl sládkem ve Voděradech Jan Kovařík, vedený mezi kacíři. Roku 1757 měl Panský pivovar roční produkci 90 sudů. Počítáno že 1 sud = 4 vědra, pak za rok to činilo asi 203 hl. - pilo se tehdy ve Voděradech velmi málo. Po smrti Karla z Eisensteinů (1872) byl provoz v pivovaře omezován : v r.1873 se uvádí výstav piva 187 hl. a ačkoliv se v r.1880 zvýšil na 360 hl., kolem roku 1882 byl definitivně zrušen. Poslední roční várka tehdy činila jen 15 hl. a posledním sládkem tu byl Kvíz. V opuštěném pivovaru byla zřízena roku 1886 četnická stanice, která byla později zrušena. Za 1. svět.války r.1914 zde ve starám pivovaře byli ubytováni Poláci, jež prchali z Haliče před postupujícími Rusy. A když roku 1922 byla zde zase četnická stanice obnovena, byly opět tu upraveny místnosti k tomuto účelu. Nakonec však roku 1935 byla stanice odtud vystěhována a objekt tento začal chátrat. V roce 1938 už je o něm v Kronice P.V. psáno : Dnes zarůstají místnosti bývalého pivovaru travou, na pobořených zdech se uchytily první břízky. Staré sklepy, z nichž kdysi po skončené sklizni byl pro robotníky vyvalen čtyřvěderní sud piva, oživnou jen na podzim, když do nich zahradník ukládá zeleninu. Klenutí sklepů však podléha zkáze tak rychle, že pro tento účel nebudou dost bezpečné, a pak kroky ve starém pivovaru umlknou navždy...
Jak vlastně vypadal voděradský pivovar, to bohužel zatím nevíme. Ani na katastrálním úřadě v Kolíně nám nejsou schopni pomoci vypadá to totiž, že tehdejší majitelé zámku byli řekněme trochu liknaví, na tehdejších mapách se pivovar totiž nevyskytoval. A tak nám nezbývá nic jiného, než se opřít jen o svědectví posledních zdejších pamětníků Baráková (*1928), Brandtl (převelen sem coby četník v r.1946), Havlín ml.(*1956) a Kozdera (*1960). F roh zámku, E komplex býv.zahradnictví č.p.2, G býv. č.p.90, odstraněn r.2007 A západní kraj pivovaru, dnešní č.p.56, býval snad bytem tehdejšího sládka a později se tu dvakráte vystřídala četnická stanice. Po roce 1945 nemovitos získali Dejdovi, kteří na původní přízemí přistavěli jedno patro. A tak chceteli spatřit něco původního z bývalého pivovaru, věřte, že přízemí včetně klenbových stropů, mnohé pamatují. Foceno roku 2014.
B podobně tomu bylo u tohoto objektu, č.p.57. Po konfiskaci majetku majitele zámku i tanto dům byl k disposici, po roce 1945 přešel do rukou rodiny Havlínových. Ti jej nakonec prodali Karlu Havlínovi (jde jen o shodu jmen, nikoli o příbuzenský vstah), který objekt upravil do dnešní podoby. Na původním přízemí přestavěl (asi r.1973) střechu, upravil dvorek, obvodové zdi kolem nemovitosti přeměnil v plot a vystavěl garáž. I v tomto domě se nalézají původní klenby v přízemí. C jak už bylo řečeno, vedle přízemních domků, ohraničen kamennými zdmi, byl dvorek, později upravený. Ze dvorku byly patrny dva vchody do sklepů a do dvora se z ulice vcházelo vraty. Tam kde končí dnešní garáž ( D ) - (tady vlastně měl končit i samotný objekt pivovaru), tak zde bývala dřevěná vrata ( I ) bezprostředně sousedící s komplexem patřící k zahradnictví ( E ) dnes č.p.2. Vraťme se však na dvorek. Stojíme li čelem ke garáži, vidíme, že vchody do sklepů již zmizely. Jeden se skrývá pod přístřeškem vlevo od garáže a po schodech ho můžeme navštívit. Ten pravý sklep však byl zasypán a na něm vyrostla současná garáž. Sklep ( č.1 ), foceno roku 2014. Tak takovýto nějaký pohled by se vám zřejmě naskytl, kdyby jste vstoupili i pravým vchodem, v místě dnešní garáže, vchodem ( č.2 ). Sousední sklepy byly si dost podobné, ale oproti současnosti tak o dva metry hlubší, předtím než došlo k jejich navýšení. Navíc pravý sklep byl zasypán, aby tu mohla být postavena garáž. Mezi oběma sklepy se dalo procházet, ještě zčásti je tu patrný zazděný průchod. Naproti vlevo se dochoval světlík směřující do zámeckého parku. H v prostoru mezi domem zahradníka, zmíněnou branou ( I ), v r.2014 zbouranou branou ( II ) směřující k budově zámku a ještě bývalým objektem ( G ), v minulosti hospodářské stavení, kde byly chovány prasata a v druhé půli ustájeny koně, tady na tomto prostranství, ještě před rokem 2014 byly hned tři vchody do sklepů, které dozajista také patřily k zámeckému pivovaru. Mimo toho zde ještě byl dříve již zmíněný útulek pro prase a slepice ( H ), ten také v rámci přestavby zámku v r.2014 vzal za své. Od tohoto roku už toto prostranství patří k zámeckému parku, tedy majiteli ElitProfit.
Tak tedy pokuď možno nahlédněme prostřednictvím sklepů do minulosti voděradského pivovaru : Č.4 směřující k býv č.p.90. Vchod do sklepa, na fotografii z r.2012, a zřějmě celý sklep, byl zlikvidován v roce 2014. Vnitřek sklepa, jež byl často využíván k uskladnění zemědělských plodin. Zachyceno v roce 2012.
Č.5 směřující k pivovaru. Ten také nedobře pochodil v r.2014, a navíc nemáme jeho fotodokumenci. Víme jen, že byl ze všech nejmenší. Zde na fotu z téhož roku, poté co byl obnažen ze zajetí trávy a křoví. Č.3 směřující k zámku (nedaleko od brány ( II ). A takto byl v r.2014 odhalen i náš poslední vchod do sklepa, ten šťastnější, neb byl zachován. Vlevo je skoro vidět vchod (č.4), vzádu zámek a vpravo pravý sloub brány k zámku, který rok 2014 nepřežil.
Sestupme tedy po schodech dolů a dejme se vlevo. I tady máme možnost spatřit sklep velikostí podobnej sklepům označených co by č.1 a 4. Copak by asi vyprávěly, kdyby uměly mluvit?
Takto se tedy rýsuje světlá budoucnost našeho vchodu a sklepa ( č.3 ). Vpravo však vyrostla nová kamenná zeď dávající tak na vědomí, že minulost a budoucnost se dá docela snadno rozdělit. Podzim 2014. A co říci snad na závěr? Kde se pivo vaří, tam se dobře daří... zpívá se v jedné písničce - ale kdo ví, jak se tu tenkráte lidem dařilo. A co víc, jak asi chutnal zdejší to zlatý mok? Takového pamětníka už zde není, neboť už je to moc dávno, co zdejší hostince čepovaly tento nápoj. A navíc, nic mě zatím není znáno, že by firma ElitProfit, při svých rozsáhlých stavebních úpravách, třeba vykopala nějaký dříve tu zapomenutý soudek.