Ing. Vojtěch Beck, 2015

Ing. Vojtěch Beck, 2015 1

Sociální zabezpečení je interpretováno v různých zemích různě: Zákonem Soustavou samostatných zákonů vymezeno, co do sociálního zabezpečení náleží Konsensus v praxi, co za sociální zabezpečení můžeme považovat 2

Sociální zabezpečení je součástí aktivit každého moderního vyspělého státu. Postavení sociálního zabezpečení ve struktuře státních výdajů se zvyšovalo v souvislosti s koncipováním a rozvojem sociálních práv a s růstem výkonnosti ekonomik zhruba od poloviny 20. století. Sociální zabezpečení má ve své organizované podobě tradici již ve 2. polovině 19. století a kořeny, dané vznikem a formováním dílčích forem sociální pomoci, již mnohem dříve. Potřeby zásahů státu do sféry sociálního zabezpečení a s ní spojená i podpora občanů státním výdajům na tyto účely byly ovlivněny sociálními dopady ekonomické krize 30. let 20. století a oběma světovými válkami. Právo na sociální zabezpečení se po 2. světové válce stalo všeobecně uznávaným občanským právem /Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, OSN 1948/. Programy koncipované k jeho zabezpečení jsou vyjádřením solidarity občanů, státu, ale i nestátních subjektů při jeho naplňování, resp. při předcházení a řešení konsensuálně definovaných sociálních událostí. 3

4

Sociální zabezpečení není ve světě jednoznačně definováno. Věcný obsah pojmu je odlišný podle specifik jednotlivých zemí. V užším pojetí je sociální zabezpečení chápáno jako soubor peněžitých a věcných dávek a služeb směřujících k určitým skupinám osob. V širším pojetí je pojímáno jako stav úplné ochrany proti případným rizikům nebo proti ztrátě materiálních prostředků. Obecně můžeme konstatovat, že sociální zabezpečení tvoří soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí dochází k předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí. Sociální zabezpečení lze chápat i jako soubor opatření formujících solidaritu s lidmi, kteří čelí nedostatku příjmu nebo se nacházejí v situaci, jež vyžaduje mimořádné výdaje. 5

Z hlediska věcného zpravidla zahrnuje zabezpečení - ve stáří, invaliditě a úmrtí, - v nemoci a mateřství, - zdravotní péče, - v nezaměstnanosti, - rodin s dětmi, - ve stavu hmotné a sociální nouze. Sociální zabezpečení obvykle znamená intervence v oblasti alokace /a distribuce/ zaměřené ke splnění těchto ekonomických funkcí: - pojištění vůči jistým životním událostem, jež by jinak vedly k ekonomické závislosti, - k regulaci monopolů /zvláště v oblasti sociálních služeb/, - k odpovědi na existenci externalit, jež mají negativní dopad na životní úroveň jednotlivců či ohrožují některé obecně sdílené hodnoty, - k zajištění některých preferovaných statků. 6

Dále v oblasti stabilizace /ve spojení s hospodářskou politikou vlády/ plní tyto funkce: - nápomoc procesu kapitálové akumulace přímo /sociální investice/, - pomoc reprodukci pracovní síly a nepřímá podpora akumulace /sociální spotřeba/ a tak i zvýšení produktivity, - zajištění kontinuity ekonomického systému podporou jeho politické legitimity. Neméně významné jsou i funkce sociální. Sociální zabezpečení napomáhá podpoře životní úrovně občana ochranou konsensuálně dohodnutého životního standardu. Umožňuje realokovat spotřebu v průběhu životního cyklu, přispívá k odstranění chudoby a redukci nerovností ve společnosti. 7

8

Programy transferující důchody a veřejné statky se nazývají programy veřejné pomoci nebo sociální programy /sociální pojištění/. Jsou zaměřeny na podporu občanů v situacích, které jsou vymezeny na základě všeobecného konsensu /prostřednictvím nástrojů veřejné volby/. Na produkci statků a služeb se podílí nejen státní sektor, ale i soukromé subjekty. Tržní princip a sociální princip se v této oblasti vzájemně doplňují. Statky a služby produkované privátními subjekty mohou být financovány z veřejných rozpočtů, stejně tak jako statky a služby poskytované veřejnými institucemi mohou být financovány i ze soukromých nebo smíšených zdrojů. Koncipování veřejných /státních/ programů sociálního zabezpečení je opodstatněno existencí tržních selhání. 9

Sociální pojištění je současně kritizováno pro svoji ekonomickou neefektivnost /Stiglitz 1988/. Někteří ekonomové upozorňují na negativní vliv sociálního pojištění na nabídku na trhu práce /podpora předčasného odchodu do důchodu/ a na omezení tvorby kapitálu /svým vlivem na velikost úspor/. V posledních letech se zvyšuje podíl kombinovaných forem sociálního a soukromého pojištění. Stát zvýhodňuje programy soukromého pojištění, např. poskytováním daňových úlev nositelům pojištění. Pokud soukromé pojišťovny jsou podporovány fiskální politikou a kontrolovány státním orgánem /veřejným/, mění se jejich charakter od soukromých blíže k veřejnoprávním. 10

Správa sociálního zabezpečení je ve vyspělých zemích rozdílná. Zpravidla je diferencována podle typu programu sociálního zabezpečení a způsobů a zdrojů financování.v oblasti sociálního zabezpečení působí orgány státní správy, soukromé, poloveřejné i orgány veřejnoprávní. Ve většině zemí jsou orgány správy /správní orgány/ zastřešeny odpovědným ministerstvem, nejčastěji se jedná o ministerstvo sociálního zabezpečení nebo sociálních věcí. /V České republice je zastřešujícím orgánem ministerstvo práce a sociálních věcí. /Není výjimkou rozložení kompetencí do více ministerstev /příkladem je i praxe v České republice - zdravotní péče je zajišťována prostřednictvím ministerstva zdravotnictví/. V České republice sociální zabezpečení provádí orgány státní správy a organizace, působnost v této oblasti mají i obce. K orgánům státní správy náleží Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správa sociálního zabezpečení, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo obrany. 11

Programy přerozdělování jsou organizovány na principu intergenerační a intragenerační solidarity ve směru horizontálním i vertikálním. Jsou koncipovány jako plošné nebo jsou založeny na kategorizaci / peněžní či naturální /. Výhoda kategorizované pomoci spočívá ve schopnosti efektivnějšího přerozdělování, je však administrativně náročnější a tudíž je spojena s vyššími transakčními náklady. Financování sociálního zabezpečení se odvíjí od charakteru programu, resp. sociální události. Řešení sociálních událostí spojených se ztrátou /snížením/ příjmů z výdělečné činnosti je zpravidla založeno na pojištění. Týká se sociálních událostí, které mají hromadný pravděpodobnostní charakter. 12

V sociálním pojištění se zpravidla používá metoda průběžného financování / PAYGO/. Finanční tok výběru pojistného a výplaty dávek však bývá oddělen od státního rozpočtu. /V České republice jsou příjmy sociálního pojištění dosud součástí státního rozpočtu, zde jsou však samostatně evidovanou položkou; financování zdravotního pojištění je od státního rozpočtu odděleno. Do budoucna se vedou úvahy o oddělení systému sociálního důchodového pojištění od státního rozpočtu a o propojení sociálního nemocenského a zdravotního pojištění. / V soukromém pojištění se princip ekvivalence projevuje mnohem výrazněji. Využívá se metod fondového hospodaření, rozhoduje i charakter pojistných plánů /příspěvkově orientované, dávkově orientované/. 13

Dávky doplňující příjem na minimální příjmovou hranici stanovenou v zemi /životní minimum/ nebo pokrývající mimořádné výdaje v konsensuálně dohodnutých situacích jsou zpravidla poskytovány ze státních fondů. /V České republice ze státního rozpočtu./ Programy mohou být všeobecné, vztahující se na veškerou populaci v zemi nebo specifické, koncipované pro určité skupiny /např. profesní pojištění/, ev. vnitřně diferencované, např. pro určité profese.. Je častou praxí, že státní zaměstnanci mají samostatný systém sociálního zabezpečení. Dávky poskytované ze systému sociálního zabezpečení mohou být stanoveny několika způsoby: - paušální částka: její výše se odvíjí od minimálního příjmu /minimální mzdy nebo životního minima/ - výše dávky závisí na výši předcházejícího příjmu - kombinace obou přístupů 14

187/2006 Sb. Zákon o nemocenském pojištění 01.01.2009 110/2006 Sb. Zákon o životním a existenčním minimu 01.01.2007 48/1997 Sb. Zákon o veřejném zdravotním pojištění 01.04.1997 155/1995 Sb. Zákon o důchodovém pojištění 01.01.1996 117/1995 Sb. Zákon o státní sociální podpoře 01.10.1995 592/1992 Sb. Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění 01.01.1993 589/1992 Sb. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 01.01.1993 582/1991 Sb. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 01.01.1992 100/1988 Sb. Zákon o sociálním zabezpečení (1988-2011) 15

Systém sociálního pojištění zahrnuje základní povinné důchodové pojištění a nemocenské pojištění. V rámci systému se vedle pojistného na sociální zabezpečení vybírá i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Základním hmotněprávním předpisem, který upravuje nároky ze základního povinného důchodového pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele, je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 16

Účast v základním důchodovém pojištění je při splnění stanovených podmínek povinná. Pro jednotlivé skupiny pojištěnců [zaměstnance v pracovním poměru, osoby ve služebním poměru, členy družstev, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a ostatní skupiny pojištěnců] platí jednotná právní úprava. Při splnění zákonem stanovených podmínek vzniká právní nárok na důchod. Základní důchodové pojištění je ekonomicky garantováno státem, protože nelze ponechat důchodce bez zdroje příjmu, na kterém jsou existenčně závislí. Princip zásluhovosti se v důchodovém pojištění projevuje v omezeném rozsahu v důsledku současného uplatňování principu sociální solidarity (existence redukčních hranic, kterými se zápočet vyšších příjmů stanoveným způsobem omezuje, způsobuje pokles relativní úrovně důchodu se vzrůstajícími příjmy započitatelnými pro účely důchodového pojištění). 17

Ze základního důchodového pojištění se poskytují důchody: starobní (včetně starobního důchodu přiznávaného před dosažením důchodového věku, plný invalidní - Podmínkou nároku: - existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídajícího plné invaliditě (pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %), částečný invalidní - Podmínkou nároku: - existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídajícího částečné invaliditě (pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %), 18

Ze základního důchodového pojištění se poskytují důchody: vdovský a vdovecký - Podmínky nároku: - existence manželství v době smrti jednoho z manželů; -zemřelý v době smrti splňuje nebo by splňoval podmínky nároku na vlastní důchod; Sirotčí - Podmínky nároku: - nárok vzniká po zemřelém rodiči (osvojiteli) nebo po osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče, - zemřelý rodič splnil nebo by splňoval podmínky nároku na vlastní důchod, - pozůstalé dítě je nezaopatřené. 19

20

21

22

Systém nemocenského pojištění je určen pro výdělečně činné osoby, které v případech tzv. krátkodobých sociálních událostí (dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu či karantény, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství, péče o dítě) zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění. Od 1. ledna 2009 je nemocenské pojištění upraveno novým zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné na nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 23

Nemocenského pojištění jsou účastni zaměstnanci (kam řadíme I příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů) a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ ). Zaměstnanci jsou povinně účastni nemocenského pojištění. U OSVČ nemocenské pojištění zůstává dobrovolné. Povinná účast na nemocenském pojištění vzniká u zaměstnance, pokud splňuje 3 základní podmínky stanovené zákonem o nemocenském pojištění, a to: výkon práce na území České republiky v zaměstnání vykonávaném v pracovněprávním či pracovním vztahu, který může účast na nemocenském pojištění založit, minimální výši sjednaného příjmu (jedná se o tzv. rozhodný příjem, jehož hranice je stanovena na 2 500 Kč a bude zvyšována podle vývoje průměrné mzdy). 24

Zvláštní podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění jsou stanoveny při výkonu zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnáním malého rozsahu se rozumí zaměstnání, v němž jsou splněny podmínky výkonu zaměstnání na území ČR, avšak není splněna podmínka sjednání příjmu ze zaměstnání ve stanovené výši. Jde o situace, kdy sjednaná měsíční částka započitatelného příjmu je nižší než rozhodný příjem, anebo měsíční příjem nebyl sjednán vůbec. Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl aspoň příjmu v příslušné rozhodné výši. U zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce vzniká povinná účast na nemocenském pojištění, pokud splňuje dvě podmínky, a to: - výkon práce na území ČR a - v kalendářním měsíci, v němž dohoda o provedení práce trvá, dosáhl započitatelného příjmu v částce vyšší než 10 000 Kč. 25

Z nemocenského pojištění se poskytují 4 druhy peněžitých dávek, a to: Nemocenské Peněžitá pomoc v mateřství Ošetřovné Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství Všechny dávky nemocenského pojištění vyplácí okresní správa sociálního zabezpečení a hradí se ze státního rozpočtu (z příjmů z pojistného). 26

27

Zaměstnanec nebo OSVČ, který je uznán ošetřujícím lékařem dočasně práce neschopným, má nárok na nemocenské od 15. kalendářního dne trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti do konce dočasné pracovní neschopnosti, maximálně však 380 kalendářních dnů počítaných od vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Po dobu prvních 14 kalendářních dnů je zaměstnanec (nikoli OSVČ), kterému trvá pracovní vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, zabezpečen náhradou mzdy, kterou poskytuje zaměstnavatel podle zákoníku práce. Náhrada mzdy náleží za pracovní dny a to při dočasné pracovní neschopnosti od 4. pracovního dne (při karanténě od prvního pracovního dne). 28

Základní podmínky nároku na tuto dávku jsou: -V den, od něhož je dávka přiznávána, musí trvat účast na nemocenském pojištění nebo ochranná lhůta a v posledních dvou letech před tímto dnem musí trvat účast na nemocenském pojištění po dobu aspoň 270 dnů. - U OSVČ je další podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství účast na nemocenském pojištění jako OSVČ po dobu aspoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. 29

Na ošetřovné má nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu, že musí ošetřovat nemocného člena domácnosti, nebo pečovat o zdravé dítě mladší 10 let, protože školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno (z důvodu havárie, epidemie, jiné nepředvídané události), dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla. Zaměstnanec nemůže uplatnit nárok na ošetřovné na dítě, na které již (zpravidla) druhý z rodičů uplatnil nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek; to neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace zákonem stanovené, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 9 kalendářních dnů. U osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů. 30

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství náleží zaměstnankyni, která byla z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení převedena na jinou práci a z tohoto důvodu dosahuje bez svého zavinění nižšího příjmu než před převedením. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí těhotným zaměstnankyním za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci, nejdéle do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu; ve stanovených případech se vyplácí též matkám po porodu při převedení na jinou práci. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí od data převedení na jinou práci do doby nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. 31

Sociální zabezpečení provádějí orgány sociálního zabezpečení, kterými jsou: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo obrany (pokud jde o vojáky z povolání), Ministerstvo vnitra (pokud jde o příslušníky Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb), Ministerstvo spravedlnosti (pokud jde o příslušníky Vězeňské služby ČR). 32

V případě požadavku na podrobnější informace k problematice sociálního zabezpečení, než které jsou uveřejněné na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, příp. České správy sociálního zabezpečení, se proto doporučuje, pokud se dotaz týká: nemocenského pojištění, obrátit se na okresní správu sociálního zabezpečení v místě sídla zaměstnavatele nebo v místě bydliště osoby samostatně výdělečně činné; důchodového pojištění, obrátit se v první řadě na okresní správu sociálního zabezpečení; pojistného na sociální zabezpečení, obrátit se na okresní správu sociálního zabezpečení v místě sídla zaměstnavatele nebo v místě bydliště osoby samostatně výdělečně činné, sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných, obrátit se na okresní správu sociálního zabezpečení v místě bydliště osoby samostatně výdělečně činné. 33

Systém sociálního pojištění je financován průběžným způsobem, to znamená, že výdaje na dávky v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného v tomto období. Právní úpravu financování obsahuje zákon č. 589/1992 Sb., O pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 34

Podle tohoto zákona se vybírá pojistné na sociální zabezpečení (na nemocenské pojištění a důchodové pojištění) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné vybírají okresní správy sociálního zabezpečení. Pojistné platí zaměstnanci, zaměstnavatelé a OSVČ. Zaměstnavatel nese veškerou odpovědnost za stanovení správné výše pojistného, které je povinen platit zaměstnanec i sám zaměstnavatel, a za jeho včasný odvod. Pojistné u zaměstnance, který není účasten důchodového spoření, činí 6,5 % z vyměřovacího základu a u zaměstnance, který je účasten důchodového spoření, činí 3,5 % z vyměřovacího základu. Toto pojistné se skládá pouze z pojistného na důchodové pojištění; pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaměstnanec neplatí. 35

Zaměstnavatel je z titulu účasti svých zaměstnanců na pojištění povinen platit pojistné, které činí 25 % z úhrnu vyměřovacích základů svých zaměstnanců; toto pojistné se skládá z pojistného na nemocenské pojištění (2,3 %), z pojistného na důchodové pojištění (21,5 %) a z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (1,2 %). Dále je zaměstnavatel povinen svým zaměstnancům, kteří nejsou účastni důchodového spoření, srazit pojistné z jejich příjmu ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu a zaměstnancům, kteří jsou účastni důchodového spoření, srazit pojistné ve výši 3,5 % z vyměřovacího základu, a toto pojistné odvést na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. 36

Pojistné se platí ve výši 29,2 % z vyměřovacího základu, pokud OSVČ není účastna důchodového spoření. V opačném případě platí pojistné ve výši 26,2 % z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem OSVČ je částka, kterou si OSVČ určí, ne však méně než 50 % daňového základu stanoveného podle 7 zákona o daních z příjmů po úpravě podle 5 a 23 téhož zákona. 37

Příspěvek na mobilitu je jednou z dávek určených osobám se zdravotním postižením ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postižení a k podpoře jejich sociálního začleňování. Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku: která má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem "ZTP" nebo "ZTP/P", přiznaný podle předpisů účinných od 1. ledna 2014, opakovaně se v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. 38

Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 39

Průkaz osoby se zdravotním postižením je jedním z nástrojů sociální politiky určených ke zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení. Osoby, které jsou držiteli průkazu osoby se zdravotním postižením, mohou v závislosti na typu průkazu uplatňovat širokou škálu výhod a čerpat benefity, které jim garantují jednotlivé právní předpisy, popř. které jim nabízí soukromé subjekty zejména v oblasti služeb. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Podle míry funkčního postižení pohyblivosti a orientace se určuje druh označení průkazu symbolem "TP", "ZTP" nebo "ZTP/P". 40

Pěstounská péče je jednou z forem náhradní rodinné péče o dítě. Úpravu obsahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Odměna pěstouna je jednou z dávek pěstounské péče. Nárok na odměnu pěstouna má osoba pečující a osoba v evidenci (osoba pečující i po dosažení zletilosti dítěte, pokud má dítě nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, tj. splňuje kritérium nezaopatřenosti). Osobou pečující nebo osobou v evidenci mohou být oba manželé nebo dva poručníci, odměna pěstouna však náleží pouze jednomu z nich. Na pěstounskou péči vykonávanou druhým manželem nebo poručníkem se hledí jako na společnou pěstounskou péči. 41

Osobou pečující je fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte: která je pěstounem (nikoli na přechodnou dobu), která byla do dosažení zletilosti dítěte jeho pěstounem nebo poručníkem, a to po dobu, po kterou má nezaopatřené dítě nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, které je dítě před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče rozhodnutím soudu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, a to po dobu trvání takové péče (tj. osoba, která má dítě v tzv. předpěstounské péči), která je poručníkem dítěte, jestliže o dítě osobně pečuje, nebo která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem. Osobou v evidenci je fyzická osoba, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. 42

Výše odměny pěstouna činí za kalendářní měsíc: 8 000 Kč, je-li pečováno o 1 dítě, 12 000 Kč, je-li pečováno o 2 děti, 20 000 Kč, je-li pečováno alespoň o 3 děti, je-li pečováno alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, že nepečuje o žádné dítě, nebo 24 000 Kč, pečuje-li pěstoun alespoň o 1 dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu, a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). Za každé další dítě svěřené do péče osoby pečující se odměna pěstouna zvyšuje vždy o 4 000 Kč. 43

Nárok na doplatek na bydlení má vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení byl: příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt, zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby, nebo příjem společně posuzovaných osob zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí společně posuzovaných osob. 44

Příspěvek na živobytí je určen osobám, které se nachází v hmotné nouzi, jestliže jejich příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí. Podmínkou nároku na příspěvek na živobytí je uznání za osobu v hmotné nouzi; přičemž za osobu v hmotné nouzi se nepovažuje osoba uvedená v 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Okruh společně posuzovaných osob se posuzuje podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. 45

46

47

48

49

50

Prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci může být poskytnuta pomoc v situacích nepříznivého a mimořádného charakteru, kdy je potřeba poskytnout pomoc bezprostředně. Jde o 6 situací uvedených v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, kdy se jedná o: Újmu na zdraví Vážnou mimořádnou událost Nezbytný jednorázový výdaj Nezbytné nebo odůvodněné náklady (vzdělání) Nezbytné nebo odůvodněné náklady (předměty dlouhodobé potřeby) Ohrožení osoby sociálním vyloučením 51

Příspěvek na péči náleží těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek náleží osobě, o kterou je pečováno, nikoliv osobě, která péči zajišťuje. Příspěvek na péči nemůže být přiznán dítěti, které je mladší než jeden rok. 52

Zákon rozeznává čtyři stupně závislosti na pomoci jiné osoby, a to od lehké závislosti až po závislost úplnou. Výše příspěvku: U osob mladších 18 let věku (za kalendářní měsíc): 3 000 Kč pro I. stupeň - lehká závislost 6 000 Kč pro II. stupeň - středně těžká závislost 9 000 Kč pro III. stupeň - těžká závislost 12 000 Kč pro IV. stupeň - úplná závislost U osob starších 18 let věku (za kalendářní měsíc): 800 Kč pro I. stupeň - lehká závislost 4 000 Kč pro II. stupeň - středně těžká závislost 8 000 Kč pro III. stupeň - těžká závislost 12 000 Kč pro IV. stupeň - úplná závislost 53

Porodné je dávka, kterou se rodině s nízkými příjmy jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního nebo druhého živého dítěte. Při poskytnutí dávky je zkoumán příjem rodiny; nárok na porodné má pouze rodina, jejíž příjem v předchozím kalendářním čtvrtletí nepřesáhl 2,7násobek životního minima. Porodné je stanoveno pevnou částkou a činí 13 000 Kč na první živě narozené dítě a 10 000 Kč na druhé živě narozené dítě. 54

Pohřebné je dávkou, kterou se přispívá na náklady spojené s vypravením pohřbu. Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou, a to ve výši 5 000 Kč. Základní podmínkou pro nárok na tuto dávku je podmínka trvalého pobytu a bydliště na území České republiky oprávněné osoby. Podmínku trvalého pobytu může v odůvodněných případech prominout Ministerstvo práce a sociálních věcí. Na pohřebné má nárok osoba, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba (s výjimkou mrtvě narozeného dítěte) měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území České republiky. Nárok na pohřebné zaniká, nebyl-li uplatněn ve lhůtě 1 roku ode dne pohřbení. Příjem rodiny se netestuje. 55

Přídavek na dítě je základní, dlouhodobou dávkou, poskytovanou rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady, spojené s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. Nárok na dávku má nezaopatřené dítě, které žije v rodině, jejíž příjem nepřesáhne 2,4násobek životního minima v "předchozím" kalendářním roce. Do doby zletilosti dítěte, tj. do 18 let, podává žádost zákonný zástupce nebo osoba, která je soudem nebo zákonem zmocněna za dítě jednat, např. pěstoun nebo poručník. Nezaopatřené dítě starší 18 let žádá o dávku samo. 56

Základní podmínkou pro nárok na tuto dávku je podmínka trvalého pobytu a bydliště na území České republiky oprávněné osoby a osob společně s ní posuzovaných. Podmínku trvalého pobytu může v odůvodněných případech prominout Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přídavek na dítě je poskytován ve třech výších podle věku nezaopatřeného dítěte. Věk nezaopatřeného dítěte Přídavek na dítě (měsíčně) do 6 let 500 Kč, 6-15 let 610 Kč, 15-26 let 700 Kč Nárok na dávku může být uplatněn 3 měsíce zpětně od měsíce, za nějž náleží. 57

Příspěvek na bydlení přispívá ke krytí nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. Poskytování příspěvku podléhá testování příjmů rodiny za kalendářní čtvrtletí. Za příjem se považuje i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Výše příspěvku se s rostoucím příjmem postupně snižuje a nejnižší částka činí 50 Kč měsíčně. 58

Na příspěvek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu. Základní podmínkou pro nárok na tuto dávku je podmínka trvalého pobytu a bydliště na území České republiky oprávněné osoby a osob společně s ní posuzovaných. Podmínku trvalého pobytu může v odůvodněných případech prominout Ministerstvo práce a sociálních věcí. Příspěvek na bydlení je poskytován, pokud 30 % (v Praze 35 %) rozhodného příjmu v rodině nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady na bydlení stanovené zákonem. Přitom nárok na dávku nezávisí na tom, zda jde o byt nájemní, družstevní nebo v osobním vlastnictví, či o bydlení v rodinném domě. 59

Nárok na rodičovský příspěvek získáte tehdy, pokud jste rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč, nejdéle do 4 let věku dítěte. Maximální měsíční výše rodičovského příspěvku se stanoví ve vazbě na denní vyměřovací základ: pokud 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu je nižší nebo rovno 7 600 Kč, rodičovský příspěvek může činit nejvýše 7 600 Kč; pokud 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu převyšuje 7 600 Kč, je výše rodičovského příspěvku omezena touto částkou, maximálně však výše rodičovského příspěvku může činit 11 500 Kč měsíčně. 60

Vstupem do Evropské unie začala v České republice platit nařízení Evropské unie, která jsou základními právními předpisy Evropské unie a jsou přímo aplikovatelná v každém členském státě. V oblasti dávkových systémů sociální ochrany se jedná o nařízení č. 883/2004 (dále též "nařízení") a některé další právní předpisy, na jejichž základě může státní příslušník členského státu Evropské unie požádat o tzv. rodinné dávky. Rodinné dávky jsou definovány jako všechny věcné i peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte. Žadatel o tzv. rodinné dávky podá žádost o tyto dávky na zahraničním úřadu. Podmínky nároku upravují právní předpisy příslušného státu. 61

62

63

64

65

66

67

68

69