PODMÍNĚNÉ ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Zuzana Zemanová PODMÍNĚNÉ ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Mgr. Jiří Herczeg, PhD. Katedra: Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 9.4.2014

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne.. Podpis

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala všem členům mé rodiny, kteří mě při psaní diplomové práce i během celého studia podporovali.

Obsah Seznam použitých zkratek... 6 Úvod... 7 Kapitola 1 Restorativní justice... 10 Kapitola 2 Obecně k problematice odklonů... 12 2.1 Vymezení odklonů... 12 2.2 Druhy odklonů... 14 2.3 Odklony v kontextu základních zásad trestního řízení... 16 2.4 Historie institutu odklonu... 17 2.5 Odklony v právní úpravě našich sousedů... 19 2.5.1 Slovensko... 19 2.5.2 Rakousko... 20 2.6 Limity trestu odnětí svobody a standardního trestního řízení... 21 Kapitola 3 Podmíněné zastavení trestního stíhání... 25 3.1 Obecně k institutu podmíněného zastavení trestního stíhání... 25 3.2 Podmínky aplikace podmíněného zastavení trestního stíhání... 26 3.2.1 Řízení o přečinech... 27 3.2.2 Souhlas obviněného... 28 3.2.3 Doznání obviněného... 30 3.2.4 Náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení... 33 3.2.5 Dostatečnost rozhodnutí... 38 3.2.6 Fakultativní podmínky rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání...40 3.3 Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání... 43 3.4 Uložení přiměřených omezení a povinností... 47 3.5 Zkušební doba... 48 3.6 Opravné prostředky... 49 3.7 Postup po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání..... 51 4

3.8 Osvědčení... 52 3.9 Role jednotlivých subjektů v řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání..55 3.9.1 Úloha orgánů činných v trestním řízení... 55 3.9.2 Úloha obviněného a jeho obhájce... 57 3.10 Podmíněné zastavení ve vztahu k poškozenému... 58 Kapitola 4 Další druhy odklonů... 62 4.1 Narovnání... 62 4. 2 Trestní příkaz... 64 4.3 Dohoda o vině a trestu... 66 4.4 Odklony uplatňované ve zkráceném přípravném řízení... 71 4.4.1 Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání... 72 4.4.2 Odložení věci po schválení narovnání... 73 4.5 Odklony uplatňované v řízení ve věcech mládeže... 73 Kapitola 5 Odklony v číslech... 76 Kapitola 6 Pohled na problematiku odklonů de lege ferenda... 79 Závěr... 83 Abstract... 85 Seznam zdrojů... 86 Knižní zdroje... 86 Články... 87 Zákony a jiné prameny práva... 88 Judikatura... 88 Internetové zdroje... 89 Klíčová slova, key words... 90

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK Listina Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky TZ Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník TŘ Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) R Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, část trestní TP Zákon č. 301/2005 Z. z., Trestný poriadok Z.z. Zbierka zákonov ZSM Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže ZPMS Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě) Obč.Z. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník ZSP Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) 6

ÚVOD Spáchaný trestný čin vyvolává u většiny lidí nesouhlas a odsouzení. Ať už se jedná o krádeže, podvody, výtržnictví či dokonce násilné trestné činy končící mnohdy vážným ublížením na zdraví či dokonce smrtí. Oprávněně očekáváme, že trestní justice bude pachatele stíhat a na konci celého procesu vynese spravedlivý trest. Když sledujeme tyto scény ze soudních síní ve večerních zprávách, máme obyčejně pocit uspokojení. Pachatel byl uznán vinným a potrestán. V touze po odplatě však mnohdy zapomínáme, že kromě pachatele jsou tu i další lidé, kterým se v důsledku spáchaného činu změnil život. 1 Právě na tyto negativní vlivy současné koncepce trestního práva začal v druhé polovině minulého století reagovat nový přístup ke spáchání trestného činu, kterým je tzv. restorativní justice. Ta se stala teoretickým základem pro koncepci alternativních způsobů vyřízení trestní věci, které se souhrnně označují termínem odklon. Jedním z odklonů je i podmíněné zastavení trestního stíhání, které je hlavním tématem této diplomové práce. Jedná se o institut trestního práva procesního, který je významným projevem subsidiarity trestní represe. Je v podstatě korektivem využívaným především v případě trestných činů spáchaných za specifických okolností, nebo je pachatelem osoba, u které je spáchání trestného činu jen výjimečným excesem. Podmíněné zastavení trestního stíhání tedy představuje poskytnutí určitého privilegia obviněnému, které spočívá v tom, že trestní řízení není dovedeno do svého standardního konce výměnou za to, že dojde k reparaci trestným činem narušených vztahů s poškozeným. I když se to tak na první pohled nemusí zdát, toto téma je velice aktuální. Je pravdou, že první odklony byly do českého trestního práva zařazeny již počátkem 90. let 2 a poslední změna v této oblasti proběhla již před necelými dvěma lety, kdy byla s účinností od 1.9.2012 zavedena dohoda o vině a trestu. Tento institut rovněž 1 Manuál dobré praxe pro české i mezinárodní využití, Probační a mediační služba, Asociace občanských poraden, London probatik trust, volně dostupný na www.restorativnijustice.cz; http://www.restorativnijustice.cz/images/ke_stazeni/009_manual%20dobre%20praxe_zalomeni_cz_fina l%20mail.pdf. 2 Viz kapitolu 3 Podmíněné zastavení trestního stíhání a podkapitolu 4.2 Trestní příkaz. 7

nevzbuzuje pozornost médií a neprobíhá o něm v současné době žádná vášnivá diskuze. Aktuálnost tohoto tématu je však dána tím, že česká legislativa často ve svých dokumentech zdůrazňuje, že je žádoucí, aby soudy i státní zastupitelství ve vhodných případech odklony využívali co možná nejvíce. 3 To se i daří, neboť odklony jsou poměrně hojně využívány 4 a jsou institutem vítaným nejen u soudců a státních zástupců, ale i u obhájců. Toto téma autorka zvolila předně proto, že je institutem zajímavým a rovněž i výše zmíněná aktuálnost této problematiky a časté využívání tohoto institutu v praxi přispěla k rozhodnutí zpracovat v rámci diplomové práce právě toto téma. Tato práce je rozčleněna do šesti kapitol, které se snaží postihnout především zvolené téma i některé jeho širší, ale významné souvislosti, aby tak podala ucelený pohled na tuto problematiku. Na úvod je pozornost věnována koncepci restorativní justice, která je teoretickým a filosofickým základem tzv. odklonů, mezi něž patří právě i podmíněné zastavení trestního stíhání. Z důvodu této souvislosti a provázanosti uvedených institutů je další kapitola věnována koncepci odklonů, jako takových včetně jejích dalších souvislostí. Nastíněna pak je nejen současná úprava, které je přirozeně věnována největší pozornost, ale je snahou představit tuto úpravu i v jejím vývoji a v konfrontaci s podmínkami jejího vzniku. Alespoň v základních rysech je rovněž předestřeno srovnání s úpravou odklonů na Slovensku a v Rakousku, jejichž právní řády jsou tomu českému nejbližší a mohou být, nebo již byly, inspirací pro naši úpravu. Stěžejní část této práce se nachází v kapitole třetí. Ta je celá věnována výhradně institutu podmíněného zastavení trestního stíhání. Autorka se zde snaží postihnout všechny aspekty tohoto institutu a jeho aplikace. Jedná se tedy o detailní analýzu zákonných podmínek pro využití tohoto postupu i následků, které rozhodnutí o tomto odklonu pro všechny zúčastněné osoby má. V závěru je pak pozornost zaměřena na roli orgánů činných v trestním řízení, obviněného a jeho obhájce i na postavení poškozeného. Následující kapitola je věnována i ostatním typům odklonů. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce je však tato pozornost pouze okrajová a je zaměřena 3 Např. Tisk č. 510 Poslanecké sněmovny volební období 2010 2013, dostupný dne 26.2.2014 na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=510&ct1=0 4 Viz kapitolu 5 Odklony v číslech. 8

především na typické základní rysy těchto institutů a odlišnosti oproti podmíněnému zastavení trestního stíhání. V rámci předposlední kapitoly je zpracována zevrubná statistika, která má dotvářet ucelený náhled na problematiku podmíněného zastavení trestního stíhání i odklonů jako takových, a to prostřednictvím české justiční praxe. Je to totiž právě praxe, která v konečném důsledku rozhodne, zda daný institut a jeho zákonná úprava jsou dobré a užitečné či nikoli. Závěrečná kapitola je pak věnována možnému vývoji odklonů de lege ferenda. Autorka se zde na základě poznatků získaných v rámci tvorby této práce a spolu s některými myšlenkami odborné literatury snaží navrhnout změny pro budoucí novelizace podmíněného zastavení trestního stíhání. Cílem této práce je pak zejména detailně seznámit čtenáře s úpravou podmíněného zastavení trestního stíhání, jeho postavením v rámci trestního práva procesního, trestně procesními souvislostmi a důsledky existence v trestním řádu. I přes to, že tématem této práce je podmíněné zastavení trestního stíhání, není možné tento institut vnímat izolovaně, a proto je snahou autorky stručně nastínit i úpravu ostatních odklonů, a to především v porovnání s podmíněným zastavením trestního stíhání. V rámci celé práce si autorka klade za cíl posoudit hlavní výhody a nevýhody podmíněného zastavení trestního stíhání, především pak v konfrontaci s ostatními typy odklonů i s obecnými cíly a účely, kterým by měl tento institut sloužit. Zároveň s tímto posouzením se pak tato práce snaží rovněž zhodnotit úpravu podmíněného zastavení trestního stíhání po 20 letech jejího fungování a navrhnout případný další vývoj podmíněného zastavení trestního stíhání do budoucna. Hlavním zdrojem těchto návrhů je především zkušenost sousedních států a poznatky současné praxe v České republice. Tato práce je zpracována k právnímu stavu účinnému ke dni 9.4.2014. 9

KAPITOLA 1 RESTORATIVNÍ JUSTICE Právní systém, kde je výhradním vykonavatelem trestní spravedlnosti stát, tedy systém typický pro Českou republiku, má nepochybně své přednosti. Postupem času však byly v minulosti stále více patrné jeho limity a nedostatky. 5 Zřejmě z těchto příčin došlo v první polovině 80. let 20. století k rozvoji myšlenek, které opouští pojetí, dle něhož je výkon trestní spravedlnosti výhradně v rukou státu a čím dál více se prosazovala snaha svěřit ji po dlouhých staletích zpět do dispozice oběti, pachatele a jejich sociálního společenství. Základem této koncepce je představa, že trestný čin je především konfliktem mezi jednotlivci. Z této povahy trestného činu vyplývá, že takový konflikt lze efektivně řešit jen v takovém případě, kdy se na řešení budou aktivně podílet všechny dotčené subjekty. 6 Tato nová koncepce se začala označovat jako restorativní, neboli obnovující, justice. Restorativní justici lze definovat jako soubor postulátů, cílů a metod, které charakterizují určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti. Jde o takové pojetí trestní justice, ve kterém jsou hojně zastoupeny prvky zdůrazňující práva oběti a jejich ochranu, mimosoudní projednávání trestní věci, aj. 7 Nespornými výhodami restorativní justice je, že její metody jsou výrazně levnější, rychlejší a ve vhodných případech mnohem efektivnější než resocializační metody realizované v systému současné převažující retributivní, tedy odplatné, justice, a které spočívají především ve formě trestu odnětí svobody. 8 Dalším argumentem ve prospěch této koncepce je skutečnost, že v rámci retributivní justice je v trestním řízení obětem věnována pozornost jen okrajově a často se jim nedostane dostatečně 5 ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003. překlad Hasmanová a Ouředníčková. 4 s. ISBN 80-902-9981-4. 6 VÁLKOVÁ, H. SOTOLÁŘ, A. Restorativní justice trestní politika pro 21. století? Trestní právo 2000, č. 1, s. 4-11 7 KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, 161 174 8 KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, 161 174 10

efektivní pomoci. 9 Zatímco restorativní justice staví oběť trestného činu na první místo a dbá na dosažení maximálního odškodnění. Naopak mezi argumenty proti uvedené koncepci nejvíce zaznívají námitky, že tímto způsobem není možné řešit všechny případy, ale pouze ty méně závažné. U velké části pachatelů pak není možné očekávat, že pochopí podstatu restorativní justice a její metody budou vnímat spíše jako projev určité slabosti či bezradnosti společnosti. Navíc se často poukazuje na to, že úplné obnovení vztahů narušených trestným činem není příliš reálné. 10 Jistá úskalí přestavuje také přístup poškozených k této koncepci. Řada z nich má za to, že cílem tohoto přístupu je přimět je, aby pachatelům bez dalšího odpustili výměnou za to, že jim bude nahrazena vzniklá újma a že dosažení náhrady této újmy jiným postupem je zdlouhavá a výrazně složitější. 11 V České republice je příklon ke koncepci restorativní justice zákonodárci dlouhodobě proklamován. 12 Jedním z jejích nejvýraznějších projevů jsou tzv. odklony (diversions), tedy případy, kdy ve věci neproběhne klasické trestní řízení, ale věc je vyřízena některým z alternativních způsobů. Mezi tyto odklony patří i podmíněné zastavení trestního stíhání, které je hlavním tématem této práce. 9 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 617 624 10 KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, 161 174 11 ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003. překlad Hasmanová a Ouředníčková. 4, 7 s. ISBN 80-902-9981-4. 12 ŠČERBA, F. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 14 s. ISBN 978-808-7576-304. 11

KAPITOLA 2 OBECNĚ K PROBLEMATICE ODKLONŮ Odklony jsou s restorativní justicí spojovány zejména proto, že ve většině případů je jejich hlavním účelem urovnání konfliktního stavu mezi obviněným a poškozeným a odčinění nepříznivých následků trestného činu. Této nápravě vztahů je pak ve stanovených případech a za jistých podmínek dána přednost před potrestáním pachatele a jeho izolací od společnosti. 2.1 VYMEZENÍ ODKLONŮ Dle odborné literatury 13 se pod pojmem odklonu již od počátků jeho existence v našem právu chápe odchylka od typického, tradičního průběhu trestního řízení. Toto odchýlení pak může směřovat buď k určitému zkrácenému řízení, anebo k vyřízení věci bez vyslovení viny, případně k odchýlení zcela mimo rámec trestního práva. 14 Nejdůležitějším smyslem a účelem odklonů, i když to trestní řád ani praxe ne úplně reflektují, by mělo být urovnání konfliktu mezi obviněným, poškozeným a státem. 15 Podstatou odklonů není tedy pouze majetkové vyrovnání dotčených subjektů, ale především náprava narušených vztahů. 16 Pachatel by pak v důsledku přímé konfrontace s psychickými, fyzickými i materiálními důsledky svého jednání měl změnit své postoje a chování. 17 Je však pravdou, že tato změna se nedá očekávat u všech pachatelů a řadu z nich konfrontace s poškozeným nijak nezasáhne, nebo pachatelé budou hnutí svědomí pouze předstírat, aby tak dosáhli vyřízení věci 13 SUCHÝ, O.: Odklon v trestním řízení. Právník, 1991, č. 3, s. 248-255 14 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3476 s. ISBN 978-807-4004-650. 15 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 2234 16 MUSIL, J., V. KRATOCHVÍL a P. ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 833 s. ISBN 978-807-1795-728. 17 MUSIL, J., V. KRATOCHVÍL a P. ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 83 s. ISBN 978-807-1795-728. 12

soudů. 20 Oproti výše nastíněné hierarchii účelů odklonů je v českém trestním právu jejich právě některým z odklonů. Až poté by mezi účely odklonů mělo následovat omezení nadměrné stigmatizace obviněného. 18 To je významné především u pachatelů, u nichž je trestní stíhání ojedinělým excesem a lze předpokládat, že v budoucnu proti nim již žádné trestní stíhání vedeno nebude. Jedná se tedy o nalezení méně intenzivních, ale dostatečně efektivních forem státního donucení a zabezpečení pomoci obětem trestné činnosti. 19 Až na posledním místě by měla být důvodem pro přijetí odklonů do českého trestního práva procesního snaha o zrychlení vyřizování trestních věcí, a tím i zlevnění řízení, touha najít účinné způsoby vypořádání se s nedostatkem kapacity věznic a efektivní řešení přetíženosti orgánů činných v trestním řízení, především pak koncepce posunuta a odklony jsou u nás především prostředkem řešení přetíženosti orgánů činných v trestním řízení, namísto toho, aby byly primárně zaměřeny na zlepšení postavení poškozených. 21 Tento posun je však důsledkem současného velkého problému české justice, kterým je dlouhá doba vyřizování věcí. V oblasti trestního práva je pak tato skutečnost nejvíce tíživá, neboť čím delší doba od spáchání trestného činu do jeho potrestání uplyne, tím menší účinek uložený trest na pachatele má. Rovněž pro poškozeného je takováto situace velmi nepříznivá, neboť se musí stále dokola vracet k nepříjemným vzpomínkám. V neposlední řadě pak postupem času ubývá i důkazních prostředků, nebo dochází k jejich oslabování, což významně ztěžuje práci orgánů činných v trestním řízení. Především se jedná o výpovědi svědků, kdy lidská paměť je značně časově omezena a se zvětšujícím se časovým odstupem bývá čím dál více ovlivněna různými vnějšími vlivy. Zrychlení a zjednodušení trestního řízení je tedy s přihlédnutím k těmto skutečnostem jistě prospěšné. Na druhou stranu se ale nesmí jednat o samoúčelné zrychlení řízení bez spojení s nápravou trestným činem narušených vztahů. Proto by, především na legislativní úrovni, neměla být zanedbávána ani restorativní funkce odklonů. Dlouhá doba vyřizování trestních věcí pak souvisí především s nynějším neutěšeným stavem v české justici, kde na mnohých místech jsou 18 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 2234 19 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 2234 20 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 617 624 21 ŠČERBA, F. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 14 s. ISBN 978-808-7576-304. 13

personální kapacity nedostatečné a soudci jsou zahlceni velkým množstvím případů. Řešením tedy je odbřemenit trestní justici prostřednictvím alternativních způsobů vyřízení trestních věcí, od skutkově jednoduchých nebo bagatelních trestných činů, aby mohla větší pozornost věnovat komplikovanějším případům. 22 Dle názorů odborníků 23 jsou právě odklony nejúčinnějším způsobem jak snížit zatížení trestní justice a zrychlit její chod. Prosazování těchto alternativních postupů však vždy musí respektovat principy demokracie, rovnosti a zákonnosti. 24 Oproti materiální dekriminalizaci, která také může být nástrojem odlehčení justice, je předností odklonů skutečnost, že trestnost zakázaného chování zůstává zachována a využití možnosti odklonu nevylučuje provedení řádného trestního řízení v případě, že se v rámci něho nepodaří dosáhnout společensky akceptovatelného řešení. Systém sankcí jako státní reakce na spáchání trestného činu a hrozba trestem důležitá z hlediska speciální a generální prevence neztrácejí za těchto okolností na účinnosti. 25 2.2 DRUHY ODKLONŮ I když pod označením odklony najdeme v odborné literatuře převážně odklony od trestního řízení, je možné jejich pojetí rozšířit a dívat se na ně v dvojím smyslu. Jednak ve smyslu procesněprávním a jednak ve smyslu hmotněprávním. 26 Hmotněprávní odklony představují alternativu k trestu odnětí svobody a jejich aplikace nemá žádný vliv na řízení, ve kterém jsou uloženy. Jedná se tedy o tresty nahrazující ve vhodných případech trest odnětí svobody a patří mezi ně peněžitý trest, trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení a trest odnětí svobody podmíněně odložený na zkušební dobu. U všech těchto alternativních trestů platí, že pokud nejsou splněny stanovené podmínky, následuje jejich přeměna na nepodmíněný trest odnětí 22 ŠČERBA, F. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 13 s. ISBN 978-808-7576-304. 23 KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, 161 174 24 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3477 s. ISBN 978-807-4004-650. 25 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 92 26 Kromě této kapitoly, pokud je v této práci použit termín odklon, je tím myšlen odklon v procesněprávním smyslu. 14

svobody, který je vždy stanoven jako trest náhradní a který je svou délkou úměrný nevykonanému alternativnímu trestu. Procesněprávní odklony mohou mít dvě formy. V prvé řadě se jedná o procesněprávní odklony v širším smyslu, tedy o odklonění zcela mimo rámec trestního práva. Při jejich aplikaci se věc vyřídí jinak než v trestním řízení, například bude postoupena k přestupkovému řízení. Druhou formou jsou pak procesněprávní odklony v užším smyslu, označované také jako alternativní způsoby trestního řízení, které představují odklonění od standardního trestního řízení k vyřízení věci jednodušším způsobem. Tyto alternativní způsoby trestního řízení pak můžeme dále ještě rozdělit na ty, jejichž aplikace je spojena s vyslovením viny, kterými je trestní příkaz a dohoda o vině a trestu, a ty, které s vyslovením viny spojeny nejsou, těmi je podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, odstoupení od trestního stíhání mladistvého, podmíněné odložení návrhu na potrestání a odložení návrhu na potrestání po schválení narovnání. Procesní odklony, které nejsou spojeny s vyslovením viny, se od zbývajících odklonů liší především tím, že při jejich aplikaci nedochází k odsouzení obviněného za stíhaný čin, ale jeho trestní stíhání je buď bez dalšího, nebo se stanovením zkušební doby zastaveno. Specifickou povahu má dohoda o vině a trestu. Ta spočívá především v tom, že končí odsuzujícím rozsudkem, kterým může být uložen jakýkoli trest, včetně nepodmíněného trestu odnětí svobody, který není omezen svou výší, jako je tomu u trestního příkazu. Někteří autoři 27 však ani dohodu o vině a trestu, ani trestní příkaz za odklon nepovažují. Vychází při tom z tvrzení, že imanentním znakem odklonu je rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Autorka této práce se však domnívá, že oba tyto instituty je třeba mezi odklony zařadit, neboť u nich převažují znaky s ostatními odklony společné. Pojítkem je především to, že slouží k zrychlení a zjednodušení trestního řízení. Dohoda o vině a trestu pak navíc výrazně posiluje postavení poškozeného, což je rovněž významným znakem odklonů. Pro tento názor dále svědčí i obsah Doporučení Rady Evropy, 28 které v rámci možných zjednodušujících alternativních institutů výslovně předvídá písemné i dohadovací trestní řízení, které v našem trestním řádu dostaly podoby trestního příkazu a dohody o vině a trestu. 27 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, s. 60 ISBN 978-808-7212-684. 28 Doporučení Rady Evropy č. 2/87/18 přijaté dne 17.9.1987 Výborem ministrů Rady Evropy 15

2.3 ODKLONY V KONTEXTU ZÁKLADNÍCH ZÁSAD TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Vzhledem k tomu, že v důsledku aplikace odklonů je trestní řízení do značné míry modifikováno, může se na první pohled zdát, že tímto postupem mohou být některá práva obviněného dotčena, především pak právo na spravedlivý proces. Úprava odklonů by tedy i přes svou výhodnost jak pro obviněného tak pro poškozeného, měla vždy respektovat základní práva všech stran. Alternativní způsob vyřízení věci tedy nikdy nesmí být aplikován na úkor ničích práv. 29 Použití odklonu rovněž nesmí vylučovat možnost obviněného dosáhnout standardního projednání své věci. 30 Spravedlivé řízení pak zahrnuje především požadavek, aby bylo procesně bezvadné, tedy aby k vyřízení věci došlo za použití spravedlivých, ale zároveň i účinných metod. 31 Aby bylo zajištěno právo obviněného na projednání trestní věci před soudem, a tím realizováno právo na spravedlivý proces, musí obviněný k aplikaci odklonů svobodně a dobrovolně udělit souhlas. 32 Případně se může vůči nim bránit podáním opravného prostředku, jako je tomu u trestního příkazu, kde se souhlas obviněného nevyžaduje. 33 Navíc má obviněný vždy právo podat proti rozhodnutí o odklonu opravný prostředek, které je mu zachováno, i když s takovým vyřízením věci souhlasil. K zachování práva obviněného na spravedlivý proces slouží dále skutečnost, že rozhodnutí o odklonu znamená překážku rei iudicatae. Zajišťuje tedy obviněnému právní jistotu a ochranu před novým trestním stíháním pro týž skutek ve smyslu zásady ne bis in idem. 34 Odklony rovněž nijak neporušují ani zásadu presumpce neviny zakotvené v čl. 40 Listiny nebo v 2 odst. 2 TŘ. U odklonů, které nejsou spojeny s vyslovením 29 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 2234 30 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3477 s. ISBN 978-807-4004-650. 31 RIZMAN, ŠÁMAL, SOTOLÁŘ: K problematice zvláštních alternativních druhů trestního řízení. Trestní právo. 1996. č. 12. s. 2-6 32 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3512 s. ISBN 978-807-4004-650. 33 Blíže viz podkapitolu 4.2 Trestní příkaz. 34 HASCH K.: Některé otázky související s podmíněným zastavením trestního stíhání a schválení narovnání jako překážky věci rozhodnuté podle 11 odst. 1 písm. f) TR. Ř., Trestní právo, 1996, č. 3, s. 16-19 16

viny není porušení této zásady možné ze samotné povahy těchto institutů. U těch, v rámci kterých se vina vyslovuje, je pak presumpce neviny zachována buď tím, že obviněný s takovým postupem vysloví souhlas, nebo je možné se podáním opravného prostředku domoci projednání věci ve standardním trestním řízení, kde musí být tato zásada plně respektována. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že práva obviněného, především pak právo na spravedlivý proces je tedy obviněnému i v rámci řízení o odklonech zachováno. I když zachování většiny zásad je třeba při aplikaci odklonů dovozovat především ze souhlasu obviněného s tímto postupem, jednu základní zásadu odklony naplňují ze samé své podstaty. Touto zásadou je subsidiarita trestní represe, která je jednou z nejvýznamnějších zásad trestního práva. Hlavním účelem odklonů je totiž vyřídit věc mimo hlavní líčení některým z alternativních způsobů, ať jsou motivace pro jejich zavedení a používání jakékoliv, přičemž se dává přednost dohodě dotčených stran před autoritativním rozhodnutím státního orgánu. Odklony tedy vytváří možnost potlačit represivní přístup k trestněprávnímu posuzování trestné činnosti. Jeho represivní povaha by se tak měla projevit jen v krajních případech, kdy nepřichází v úvahu jiné řešení. 35 Odklony svou povahou rovněž ctí a naplňují princip, podle něhož má být obviněný souzen v přiměřené lhůtě, neboť zrychlení trestního řízení je jedním z hlavních smyslů odklonů. Rychlost řízení však nesmí odůvodňovat obětování lidských práv a svobod v zájmu státu v jeho boji s kriminalitou. 36 2.4 HISTORIE INSTITUTU ODKLONU V počátcích prosazování alternativ v trestním řízení byly odklony chápány pouze jako alternativa k trestnímu řízení před soudem, kdy se dává přednost neformálnímu vyřízení trestní věci mimosoudními a mimotrestními prostředky, tedy především upuštěním od trestního stíhání. 37 Už JUDr. Suchý ve svém článku ze samého 35 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 92 36 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3509 s. ISBN 978-807-4004-650. 37 RŮŽIČKA, M., F. PÚRY a J. ZEZULOVÁ. Poškozený a adhezní řízení v České republice. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xxix, 551 s. ISBN 978-807-1795-599.; KUCHTA, J. ZEZULOVÁ, J. 17

počátku 90. let 38 chápe odklony jako odchýlení od trestního řízení, ale i od soudního projednání jako takového. Až později dochází k posunu pojmového vymezení odklonů a objevuje se pojetí odklonu jako zjednodušeného trestního řízení. 39 V našem trestním právu se alternativní způsoby řešení trestních věcí začaly prosazovat v devadesátých letech 20. století. Bylo však nutné zajistit, aby v rámci těchto postupů, byl vyvážen zájmem na adekvátním projednání trestného činu a na zachování lidských práv a právních záruk všech zainteresovaných osob. 40 Prvním počinem v této oblasti bylo zakotvení podmíněného zastavení trestního stíhání a trestního příkazu. 41 Zásadní význam v této oblasti mělo Doporučení Rady Evropy 42, týkající se zjednodušení trestního procesu. V tomto dokumentu bylo doporučeno pět forem odklonů v trestním řízení, kterými jsou podmíněné zastavení trestního stíhání či odložení věci, zkrácené písemné řízení, narovnání či podobná forma mediace, zjednodušené řízení, a konečně uznání viny s dohadovacím řízením. 43 Právní úprava odklonů byla již od svého počátku velice zdařilá. Svědčí o tom skutečnost, že novelizacemi trestních předpisů zůstala téměř netknutá. 44 Výrazněji se jich dotkla až novela z roku 2001 45, a to navíc pouze v těch místech, kde praxe do té doby spatřovala jisté nedostatky. 46 K dalším změnám výraznějším změnám v této oblasti pak došlo novelou z roku 2009. 47 Důsledkem první z uvedených novel bylo zavedení kategorie přečinu. Tím došlo k podstatnému rozšíření možnosti aplikace K vybraným problémům alternativních způsobů řízení v českém trestním právu. Časopis pro právní vědu a praxi 1997, č. 4, s. 553 567. 38 SUCHÝ, O.: Odklon v trestním řízení. Právník, 1991, č. 3, s. 248-255 39 RŮŽIČKA, M., F. PÚRY a J. ZEZULOVÁ. Poškozený a adhezní řízení v České republice. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xxix, 551 s. ISBN 978-807-1795-599.; KUCHTA, J. ZEZULOVÁ, J. K vybraným problémům alternativních způsobů řízení v českém trestním právu. Časopis pro právní vědu a praxi 1997, č. 4, s. 553 567. 40 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3477 s. ISBN 978-807-4004-650. 41 Novelou trestního řádu z roku 1993, konkrétně zákonem č. 292/1993 Sb. 42 Doporučení Rady Evropy č. 2/87/18, které bylo Výborem ministrů Rady Evropy přijato dne 17.9.1987 43 Dnes již český trestní řád obsahuje všechny tyto formy alternativního vyřízení trestní věci. 44 STRNADOVÁ, L. Odklony ve světle zákona č. 265/2001 Sb. Trestní právo 2001, č. 11, s. 2 6 45 Novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb. 46 Institutu podmíněného zastavení trestního stíhání se pak tato novela dotkla především v oblasti terminologie. O něco více bylo touto novelou zasaženo narovnání. Zde došlo v podstatě jen k jediné, i když výrazné změně, která se týká rozšíření orgánů činných v trestním řízení oprávněných o schválení narovnání rozhodovat. V dílčích otázkách se pak zmíněná novela dotkla rovněž i trestního příkazu. Mezi tyto změny patří například rozšíření okruhu trestů, které je možné tímto způsobem uložit, či zakotvení poučovací povinnosti ohledně podání odporu proti trestnímu příkazu. 47 Novely byly provedené zákonem č. 41/2009 Sb., který reagoval na novelu trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. 18

některých odklonů, které byly dříve vázány pouze na trestní sazbu. Poslední změny pak přinesl zákon č. 193/2012 Sb., kterým byla zavedena dohoda o vině a trestu a byl rozšířen institut podmíněného zastavení trestního stíhání. 2.5 ODKLONY V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ NAŠICH SOUSEDŮ Vzhledem k tomu, že i v trestním právu sousedních zemí nalezneme úpravu odklonů, je jistě vhodné, věnovat pár slov i jejich úpravě. Jedná se však o problematiku poměrně širokou, která by vydala na samostatnou práci. Proto s přihlédnutím k omezenému rozsahu této práce, jsou zde popsány pouze úpravy Slovenska a Rakouska, z nichž je pak pozornost věnována jen vybraným institutům. Polská a Německá úprava odklonů je vynechána i vzhledem k tomu, že se od té naší liší pouze v ne příliš podstatných detailech. Slovenská úprava byla zařazena proto, že její institut dohody o vině a trestu byl značnou inspirací pro úpravu tohoto institutu i v našem právu. Rakouský model je pak zmíněn jako inspirace pro možnou úpravu de lege ferenda. 2.5.1 SLOVENSKO Stejně jako v českém trestním právu procesním, i na Slovensku jsou odklony pojímány jako odklony od standardního průběhu trestního řízení. Tyto odklony představují specifické procesní postupy, které jsou využívány v případech, které jsou skutkově a právně jednodušší a rovněž u méně závažných trestných činů. Slovenský trestní řád nabízí šest typů odklonů, kterými jsou: podmíněné zastavení trestního stíhání, podmíněné zastavení trestního stíhání spolupracujícího obviněného, smír, fakultativní zastavení trestního stíhání, řízení o dohodě o vině a trestu a trestní příkaz. 48 Úprava jednotlivých odklonů se oproti české úpravě příliš neliší. Snad jen s výjimkou zvláštního případu podmíněného zastavení trestního stíhání v případě spolupracujícího obviněného, který v naší úpravě nenalezneme. Z pohledu českého 48 ŠIMOVČEK, I. Trestné právo procesné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 219-220 s. ISBN 978-807-3803-247. 19

trestního práva je však poměrně významná úprava dohody o vině a trestu. 49 Tento institut, na rozdíl od slovenské úpravy 50, je v našem právu naprostou novinkou. Díky blízkosti českého a slovenského práva ale můžeme dle vývoje na Slovensku usuzovat i na vývoj u nás a můžeme se tak snadno vyvarovat případných chyb. Tento typ odklonu je velmi specifický především v tom, že se dohadovacího řízení účastní několik subjektů, jejichž cílem je dosáhnutí konsenzu mezi jeho účastníky. Druhá zvláštnost pak spočívá v obsahu a povaze samotné dohody. Podmínkou uzavření dohody ve slovenské úpravě je skutečnost, že se obviněný ke spáchanému skutku dozná, uzná svou vinu, souhlasí s navrženým trestem a jsou splněny i všechny další zákonné podmínky. Uzavřenou dohodu musí vždy schválit soud, který neprovádí žádné dokazování, ale jen ověřuje, zda jsou splněny zákonné podmínky pro tento postup. Soud však není obsahem dohody nijak vázán a má oprávnění celou dohodu odmítnout. Předpokladem pro řízení o dohodě o vině a trestu je rovněž skutečnost, že výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují závěr, že daný skutek je trestným činem, že jej spáchal obviněný a že doznání učiněné obviněným je pravdivé. Vyřešení trestní věci dohodou o vině a trestu přitom není omezeno žádným okruhem trestných činů a její uzavření a schválení tedy přichází v úvahu u přečinů i zločinů. 51 Z výše uvedeného je tedy jasné, že česká úprava se slovenskou nechala inspirovat téměř doslovně. Zatím ale nemůžeme zcela objektivně říci, zda je tento fakt pozitivem nebo nikoli. 2.5.2 RAKOUSKO Rovněž v rakouském právním řádu se od konce minulého století projevují snahy nahradit standardní trestní řízení ve vhodných případech odklony. 52 I v Rakousku je možné odklony aplikovat v přípravném řízení nebo v řízení před soudem, a to až do meritorního rozhodnutí a obdobně jako v našem právu je preferováno, aby se tento 49 Blíže viz podkapitolu 4.3 Dohoda o vině a trestu. 50 Na Slovensku byl zaveden zákonem č. 301/2005 Z. z. která nabyla účinnosti 1.1.2006 51 ŠIMOVČEK, I. Trestné právo procesné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 235-236 s. ISBN 978-807-3803-247. 52 Odklony se v rakouském právu plně uplatňují od novely trestního řádu z roku 1999, provedené spolkovým zákonem č. 55 BGBl. 20

postup aplikoval především ve fázi před sdělením obvinění. 53 Základními podmínkami pro aplikaci odklonů je, že trestný čin nepatří do příslušnosti soudu s přísedícími nebo porotního soudu, vinu nelze považovat za těžkou a čin neměl za následek smrt člověka. Je rovněž nutné, aby skutkový stav věci byl dostatečně objasněn. Aplikace odklonů pak přichází v úvahu jen vůči osobě, která je sice důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, ale její potrestání není považováno za nezbytné. 54 Okolnostmi, které odůvodňují použití odklonu je zaplacení peněžní částky ve prospěch státu, vykonání obecně prospěšných prací, splnění podmínek probační doby a mimosoudní narovnání. Pokud podezřelý či obviněný neplní uložené povinnosti řádně a včas, zahájí se v této věci trestní řízení, případně se v trestním řízení bude pokračovat. 55 Zvláštním, a pro české trestní právo jistě inspirativním, institutem je odklon vázaný na vykonání obecně prospěšných prací. 56 Konečnému zastavení řízení v tomto případě předchází rozhodnutí o předběžném odklonu, kdy obviněný výslovně prohlásí, že je ochoten po určitou dobu vykonávat bezplatně obecně prospěšné práce. Stanovená doba nesmí překročit šest měsíců a rozsah prací nesmí činit celkem více než 240 hodin. I v rámci tohoto odklonu může být obviněnému rovněž uloženo, aby poškozenému odčinil následky, které svým trestným jednáním způsobil. Navíc tento odklon může být spojen s probačním dohledem. 57 2.6 LIMITY TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A STANDARDNÍHO TRESTNÍHO ŘÍZENÍ 53 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 93 54 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 93 55 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 93-95 56 K možnému zavedení tohoto institutu i do českého právního řádu viz kapitolu 6 Pohled na odklony de lege ferenda. 57 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 94 21

Dle obecných názorů je oddělení odsouzených od zbytku společnosti a jejich umístění do uzavřeného vězeňského zařízení považováno za nejpřísnější druh trestu. 58 Je tedy jasné, že takováto izolace bude společností velice žádanou reakcí na spáchání trestného činu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že takovýmto vytržením pachatelů ze společnosti se stává z lidí, kteří by mohli produktivně pracovat, ekonomická zátěž, neboť jsou vytrženi z pracovních i rodinných vazeb. Tím jsou rovněž postiženi rodinní příslušníci, kteří se však žádného trestného činu nedopustili. Navíc se kontaktem pachatele s kriminálním prostředím věznice výrazně zvyšuje riziko, že po propuštění bude páchání trestné činnosti pokračovat, a to mnohdy i jiným způsobem, který se ve vězení přiučil, neboť již nenajde společenské uplatnění. Společnost je tedy aplikací tohoto přístupu postižena v podstatě hned třikrát. Poprvé spácháním trestného činu, podruhé tím, že se musí o odsouzeného ve vězeňském zařízení postarat a potřetí tím, že se výrazně zvyšuje riziko, že odsouzený bude trestnou činnost páchat i nadále nebo se mu po návratu z vězeňského zařízení již nepodaří plně se začlenit zpět do společnosti a bude závislý na finanční pomoci státu. Dalším problémem souvisejícím s trestem odnětí svobody je skutečnost, že u opakovaně uvězněných osob přestává být toto vyloučení trestem. Je tomu tak zejména proto, že po několikerém uvěznění se pachatel přizpůsobí vězeňskému prostředí, přijme svou roli vězně a přestane umístění do takového zařízení vnímat negativně. V důsledku toho se stane, že se odsouzení mají ve vězeňském zařízení ze svého pohledu lépe než na svobodě, neboť ve vězení mají přátele, zajištěnou stravu a svou postel. Zatímco v běžném životě jsou většinou nezaměstnaní, nebo mají práci jen příležitostně a často se potýkají s problémy s bydlením. Řada opakovaně odsouzených má ve vězení i vážené postavení, ale na svobodě jsou odpadem společnosti. V neposlední řadě hraje jistě roli i to, že ve vězení mají nastavený určitý řád. Vědí, jak se chovat a co za to očekávat. Zato na svobodě jsou často bezradní. Určité stigma přináší již první odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Obviněný, pak většinou nemůže najít zaměstnání a jeho sociální zázemí je narušené. V takovém případě většinou není schopen splnit své závazky a velice často se uchyluje k recidivě trestné činnosti. Další výkon trestu odnětí svobody má pak na odsouzené zřídka výchovný a preventivní 58 KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, 161 174 22

účinek a často poskytuje spíše další podněty k pokračování v kriminální kariéře. 59 V těchto případech je pak jistě na místě položit si otázku, zda má vůbec ještě smysl, takovéto osoby uvězňovat, neboť pro ně uvěznění již žádný trest nepředstavuje a spíše ještě zhoršuje jejich společenské vyloučení. Vzhledem k výše uvedenému by tedy trestní sankce v podobě uvěznění pachatele měla mít místo jen v takových případech, kdy skutečně neexistuje jiné přijatelné řešení a nepřichází v úvahu využití jiných postupů. 60 Ať již v podobě odklonů nebo alternativních trestů. Odklony pak reagují ještě na jeden negativní jev, který je spojen se standardním projednáním trestní věci, zvláště pak při projednávání trestního stíhání osoby, která již má určitou kriminální minulost. V těchto řízeních se obvinění často omezují pouze na pasivní účast a v drtivé většině případů si pak vůbec neuvědomí všechny skutečné důsledky svého jednání. Mnohdy je pak ani průběh řízení ani uložený trest nijak výrazně nemotivuje k životu bez konfliktu se zákonem. 61 Často pak dochází ke zcela opačnému efektu, kdy se obviněný cítí rozhodnutím o své vině a uloženým trestem ukřivděn a sám sebe vnímá jako oběť, dle jeho názoru nespravedlivého, trestního řízení. V neposlední řadě je problémem i fakt, že s činností justičních orgánů jsou ve společnosti spojena dvě očekávání. Na jedné straně veřejnost předpokládá, že justice bude spravedlivá, ale současně požaduje, aby byla výkonná a rychlá. 62 V této situaci existují tři způsoby, jak řešit tyto protichůdné tendence. Prvním způsobem je zvýšení kapacity orgánů činných v trestním řízení. Druhým je snížení počtu věcí projednávaných soudy, a to cestou dekriminalizace, depenalizace a rozšířením možnosti ukládání alternativních trestů. Konečně třetí možností je zkrácení trestního řízení zaváděním zjednodušených typů řízení a zefektivnění standardních procesních postupů. 59 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s. 91 99, s. 92 60 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 617 624 61 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 617 624 62 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 617 624 23

Uvedené metody lze pochopitelně rovněž navzájem kombinovat, čehož také stát využívá. Důležité však je si uvědomit, že všechny mají své limity. 63 Na všechny tyto negativní důsledky standardního trestního řízení a trestu odnětí svobody se tedy stát snaží reagovat jednak prosazováním restorativních přístupů a rovněž i rozvíjením možností aplikace odklonů. Jejich cílem je tyto negativa zcela eliminovat, nebo je alespoň zmírňovat. 63 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 617 624 24

KAPITOLA 3 PODMÍNĚNÉ ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ Institut podmíněného zastavení trestního stíhání byl, spolu s trestním příkazem, do českého trestního řádu zaveden již novelou z roku 1993 64 a od té doby má v trestním právu procesním své pevné místo. Možná právě proto, že je v našem trestním procesu už celých dvacet let, je i po zavedení dalších odklonů, stále jedním nejvíce využívaným prostředkem alternativního vyřízení věci. 65 Dle názoru autorky tato skutečnost může svědčit o jeho výrazně lepší legislativní úpravě, což by bylo jistě velmi dobrým důvodem, nebo tomu tak může být z důvodu jisté tendence ke konzervatismu ze strany orgánů činných v trestním řízení. Nezanedbatelnou roli v četnosti využívání tohoto institutu pak může hrát i výrazně jednodušší postup při jeho aplikaci oproti ostatním odklonům. 66 3.1 OBECNĚ K INSTITUTU PODMÍNĚNÉHO ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ Jak již bylo uvedeno v kapitole týkající se odklonů, i podmíněné zastavení trestního stíhání je prostředkem, který by měl v prvé řadě sloužit k urovnání konfliktu, který vznikl spácháním trestného činu. Při jeho aplikaci pak stát ustupuje od trestního postihu výměnou za co nejrychlejší a nejúčinnější nápravu těchto narušených vztahů a naplnění účelu trestního řízení jednodušším a současně i výchovnějším způsobem. 67 Toto řešení je pak v konečném důsledku přínosné pro všechny zúčastněné. Obviněný, může být spokojen, neboť nebyl odsouzen a do dalšího života jej nepronásleduje stigma kriminálníka. Poškozený má šanci domoci se náhrady škody rychleji, a navíc i o něco jednodušším způsobem, než v klasickém trestním řízení. A konečně tento postup je 64 Zákon č. 292/1993 Sb. 65 Blíže viz kapitolu 5 Odklony v číslech. 66 K tomu viz dále tuto kapitolu. 67 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 2235. 25

výhodný i pro stát, neboť se mu podařilo věc vyřešit rychleji, levněji a, jak je již uvedeno, i k větší spokojenosti obviněného i poškozeného. Podmíněné zastavení trestního stíhání může být rovněž aplikováno v řízení ve věcech mladistvých, což výslovně připouští zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 68 Podmíněné zastavené trestního stíhání je možné i v řízení proti právnickým osobám. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob 69 totiž nemá ohledně odklonů žádné zvláštní ustanovení, které by tento postup vylučovalo. Vzhledem k povaze podmíněného zastavení trestního stíhání a řízení proti právnickým osobám však nebude jeho využití zřejmě příliš časté. 70 I když se může samozřejmě v průběhu doby ukázat opak. Přeci jen, trestní odpovědnost právnických osob je v našem právním řádu stále ještě velkou novinkou, než aby bylo v současné době možné soudit, jak k němu praxe bude v případě odklonů přistupovat. 3.2 PODMÍNKY APLIKACE PODMÍNĚNÉHO ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ V trestním řádu je institut podmíněného zastavení trestního stíhání upraven v ustanoveních 307 a 308 TŘ. Dle 307 TŘ může podmíněně zastavit trestní stíhání soud a v přípravném řízení státní zástupce. Oba tak mohou učinit pouze v řízení o přečinech. Tedy pouze v řízení o činech, u kterých není společenská škodlivost příliš vysoká a zájem na izolaci pachatele od zbytku společnosti tak velký. 71 Tento poměrně široký okruh trestných činů, u kterých aplikace podmíněného zastavení trestního stíhání přichází v úvahu, trestní řád koriguje dalšími podmínkami. Na posledním místě, je pak uvedena podmínka, která ale zřejmě nejvíce redukuje okruh trestných činů, tedy že vzhledem k osobě obviněného a všem okolnostem případu lze takové rozhodnutí považovat za dostačující. Mezi další podmínky patří skutečnost, že se obviněný k činu doznal, dále že nahradil škodu, pokud byla činem způsobena či vydal bezdůvodné 68 Blíže viz podkapitolu 4.5 Odklony v řízení ve věcech mladistvých. 69 Zákon č. 481/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 70 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 3479 s. ISBN 978-807-4004-650. 71 I když například u trestného činu usmrcení z nedbalosti dle 143 TZ nebo těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle 147 TZ, které do této kategorie rovněž spadají, by se dalo o jejich menší škodlivosti či závažnosti pochybovat. 26

obohacení činem získané. Korekcí ve prospěch ochrany práv obviněného je pak skutečnost, že obviněný musí s aplikací podmíněného zastavení trestního stíhání souhlasit. Lze tedy souhrnně říci, že podmíněné zastavení trestního stíhání je možné aplikovat v relativně méně závažných případech, kdy navíc obviněný podnikne adekvátní kroky k odčinění způsobené újmy, projeví lítost nad spáchaným činem a dá hmatatelně najevo snahu po nápravě. 72 Nyní budou jednotlivé podmínky rozhodnutí podmíněného zastavení trestního stíhání rozvedeny podrobněji. 3.2.1 ŘÍZENÍ O PŘEČINECH Podmíněně zastavit lze pouze trestní stíhání pro přečin. Dle 14 odst. 2 TZ je tedy aplikace možná pouze v případě všech nedbalostních trestných činů a těch úmyslných, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Před zavedením rozdělení trestných činů na přečiny, zločiny a podkategorii zvlášť závažných zločinů 73, byla pro možnost aplikace podmíněného zastavení trestního stíhání rozhodující pouze hranice trestní sazby. Podmíněné zastavení bylo tedy možné pouze u takových trestných činů, na něž zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšovala pět let. Po novele trestního řádu 74 je aplikace podmíněného zastavení trestního stíhání možná v řízení o všech přečinech a oproti dřívější úpravě je dnes tedy okruh trestných činů rozšířen i na všechny nedbalostní trestné činy, a to bez ohledu na výši trestu, který za takový čin obviněnému hrozí. Výše trestní sazby je pak omezením pouze u úmyslných trestných činů. Došlo tedy k podstatnému rozšíření okruhu trestných činů, u kterých aplikace podmíněného zastavení trestního stíhání 72 SOTOLÁŘ, SLOVÁK, KRATOCHVÍL, et al. Právní rámec alternativního řešení trestních věcí. Díl první. Příručky Ministerstva spravedlnosti České republiky, Institut vzdělávání Ministerstva spravedlnosti České republiky, 2001. 403 s. 73 Rozdělení zavedla novela trestního zákoníku, která byla provedena zákonem č. 40/2009 Sb. 74 Tato novela byla provedena v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku, a to navazujícím zákonem č. 41/2009 Sb. 27